Remy
Připadalo mi, že se mi zdá jeden dlouhý sen.
V tom snu jsem bojoval s Izayahem v jeskyni poté, co na mě vzal mou podobu a snažil se přelstít mého Meryho.
Nevím přesně, co se stalo, jen vím, že najednou jsem byl osvobozený a místo mě spoutaný Izayah.
Nejspíš se něco nepovedlo nebo ho Mery prokoukl.
Můj Mery.
I o něm je můj sen. Někdy pěkný, jindy špatný.
Jednou ho vidím umírat Izayahovýma rukama, jindy jsme spolu šťastní, jako by Izayah ani nikdy neexistoval. Popravdě, už nevím, co je sen a co skutečnost. Občas mám pocit, jako by na mě někdo mluvil, ale odpovědět nedokážu. Vlastně ani pořádně nerozumím slovům.
I můj drak spí.
Možná kvůli tomu, co se mi zdá?
Mery mě osvobozuje a já vidím Izayaha, jak se i přes své spoutání snaží všechny zničit. Cítím jeho nenávist a krvelačnost.
Nevidím a neslyším nic. Jen si přeju, aby už to konečně skončilo.
Tolik mrtvých, tolik bolesti.
A kvůli čemu?
Žárlivost. Nenávist. Touha ovládat.
Už to dál nesnesu. Měním se zpět do dračí podoby a nechávám svého draka, aby sám rozhodl, co chce. Ale i on to cítí stejně, nehledě na to, že jsme bratři.
Slyším křik. Hluk. Rány. Ale i Izayahova slova plné zášti, nenávisti a jedu.
Nedovolím mu to. Nedovolím, aby ublížil těm, které miluju. Už ne.
Cítím tupou ránu na zádech, když se zakusuju do Izayahova krku. Jeho drak nemá šanci. Je oslabený pouty a mě žene zuřivost. Snaží se vzpírat, několikrát se po mě ožene drápy, ale je to marný boj. Jeho životní síla mizí. Nejspíš už zmizela úplně, ale já nepřestávám trhat jeho tělo.
Tělo svého bratra, kterého bych miloval stejně jako Eliho, pokud by o to ale stál.
Slyším čím dál tím větší rachot a hlas, který mě volá.
Nedokážu to. Nedokážu se ovládnout. Nedokážu ho pustit ze svých spárů.
Ale i mě ubývá síla. To vězení nám sebralo skoro všechno. Můj drak slábne.
A pak…
Mery. Je u mě. Spíš na mě. Pak se mnou něco trhne a mě dochází, že nás Mery přenesl z jeskyně pryč.
Měním se zpátky v člověka a něco studeného mi teče po tvářích.
Slzy? Proč brečím?
Svírá mě v náruči. Něco říká. Hluk zeslábne a já pod nohama cítím něco jemného. Slyším Eliho. Vidím ho. Ale pak všechno ztichne a zčerná.
Divný sen. Nebo je to skutečnost?
Chci se probudit.
Merlin
Narovnal jsem se, promnul si obličej a protřel unavené oči. Už jsem přestal počítat, kolik dní tady tak vysedávám, jakmile mám chvíli čas. Opravdu tu jsem každou možnou chvilku.
„Žádná změna?" ozval se Benyho hlas a jeho ruka mi stiskla rameno.
Jen jsem zavrtěl hlavou, a pak se znovu zadíval na spícího Remyho.
V té jeskyni to bylo na poslední chvíli. I když mě Remy nevnímal, i když Izayah už nejevil známky života, on stále trhal jeho tělo na kusy, jako by měl strach, že vstane z mrtvých.
Podařilo se mi přes to všechno vyskočit na jeho hřbet i za cenu vlastního zranění.
Bylo to těžké. A nikdy jsem to nedělal, ale i přesto, že mě to stálo spoustu sil, udělal jsem to. A za další okamžik, kdy se hora s jeskyní doslova zhroutila do sebe, my jsme se ocitli na velké louce, pod nočním nebem. Mluvil jsem na Remyho, objímal jsem ho, hladil i líbal, ale marně. Hned potom, co se změnil zpátky v člověka, ztratil vědomí.
Myslel jsem si, že brzy probere, ale ani po několika dnech, kdy už měl vyléčena zranění, své krásné oči neotevřel ani jednou.
„Je tady Faileon, chce se na Remyho podívat a zkusit něco, co vyčetl z jejich starých knih," poodešel Beny, aby udělal místo.
Stiskl jsem Remymu ruku, naklonil se k němu a políbil ho.
„Vrat se ke mně, prosím…" zašeptal jsem, a jak už mnohokrát před tím, se mi oči zalily slzami.
Ještě jednou jsem ho políbil a pak už jsem vstal abych udělal místo elfovi, kterého přivedl Alexander s Williamem, a on nám nabídl pomoc.
„Pokud se ani teď neprobere, bude už jen jedna poslední možnost. Poslat tě tam, kde je teď Remy s drakem. Ale… nemusíte se pak probrat ani jeden…"
Remy
Cítil jsem nějaké podivné teplo. Příjemné. Bylo to tak jiné od toho chladu, který jsem cítil do teď.
A pak jsem uslyšel hlas.
Cizí, vzdálený, ale pomalu se přibližoval. Až teprve po chvíli jsem rozeznal slova.
Říkal, že se musím probudit. Že spím moc dlouho. Nesmím dovolit, aby mě svázala minulost. Mám si odpustit, a přestat zatěžovat svou duši.
Zatěžovat duši? Odpustit si? Ale co?
Hned, jako by v odpověď, se mi vybavila vzdálená a mlhavá vzpomínka.
Mí rodiče a Izayah u jednoho stolu. Smějí se a vypadají tak šťastně. A pak mámina bolestí stažená tvář, když Izayaha vyháněli.
Pochopil jsem. I přesto, jak jsem Izayaha nenáviděl, někde hluboko uvnitř sebe, malinkatá část mě si přála, aby se změnil. Aby byl tím synem, kterého rodiče chtěli, aby byl tím bratrem, který by nás chránil. Ano. Přál jsem si to.
A tím, že jsem ho zabil, jsem zabil i ten malinkatý kousek sebe.
Pro to, co udělal není slov. Nešlo by nad tím jen mávnout rukou. Přesto…
Uvnitř mě se něco pohnulo. Drak se probudil.
Měl bych i já? Jenže… To, o čem mluvil ten neznámý nebyl jediný důvod. Bál jsem se.
Co když jsem ve své zuřivosti někomu ublížil? Co když jsme se z té jeskyně spolu s Merym nedostali?
Co když…
Polkl jsem knedlík v krku a sevřel ruce v pěst.
Znovu se ozval ten neznámý. Znovu mě nabádal, ať se probudím.
Půjde to? Zkoušel jsem to už několikrát. Nebo ne? Musím se oprostit od toho, co mě tak svazuje.
Omlouvám se, mami a tati. Omlouvám se, Izayahu. Přál bych si staršího bratra. Mrzí mě, že jsem nenašel lepší způsob…
Zavřel jsem oči, roztřeseně se nadechl a vydechl, a pak oči otevřel.
Místo kolem mě se změnilo. Ležel jsem nejspíš na posteli, rozmazaně viděl kolem sebe několik postav. Je tohle sen?
„Tady. Vypij to,“ ozval se ten cizí, příjemný hlas ze snu.
Dotek jako letní vánek.
Něco hustého a sladkého mi stéká do krku.
„Jdu pro Eliho.“
Povědomý hlas.
Eli? Bráška? Sen se změnil nebo je tohle skutečné?
„Je trochu zmatený, ale myslím, že mu pomůžeš teď nejvíc z nás. Dávej mu tohle pít po douškách. Za pár hodin by se jeho stav měl zlepšit.“
Opět ten tichý hlas.
Pokoušel jsem se pohnout rukou, zaostřit, něco říct, zahýbat hlavou, ale připadal jsem si, jako by mě někdo zalil do betonu.
Merlin
Faileon je princ Elfů.
A velmi moudrý, chytrý, a silný. Jeden z těch těžko překonatelných, pokud by se mu někdo postavil v souboji. Nevyhrál by. Nevím, kdo z nás dvou by měl navrch, ale nejspíš bych to nezkoušel ani ze srandy.
Já ho teď potřeboval, všechny ostatní myšlenky šly stranou.
Jsem dítě bohů, ale nedokážu všechno. Umím použít sílu, umím ničit nebo něco vybudovat, něco málo vyléčit, ale nejsem všemocný.
Když jsem vyzkoušel všechno, vzal si Remyho na starost Beny. Jejich léčitelské schopnosti jsou vyhlášené, ale i přesto on nic nezmohl.
Když se zraněný Eli dal aspoň trochu do pořádku, byl u svého bratra každou možnou chvíli, stejně jako já. Vysvětlil nám, proč je takový, jaký je, proč je jeho drak přesný opak Remyho draka. A věřili jsme tomu, že když dokázal během chvíle vyléčit Logana a Benyho ze zranění a jedu, který je otrávil při útoku na náš dům, tak dokáže probrat i svého bratra.
Ano, jeho viditelná zranění vyléčil. Ale to ostatní... ne.
Často jsem ho našel u Remyho sedět, a plakat, a mluvit k němu tichým hlasem, kdy ho stejně jako já nabádal, prosil, aby se k nám vrátil.
A když už jsme byli opravdu bezradní, William a Alexander odešli. Mysleli jsme si, že je to pro ně tak těžké, že už tu nedokážou být. Ale oni se druhý den vrátili a nebyli sami.
Faileon, krásný muž, se stříbrnými vlasy a protáhlýma ušima, mluvil na nás klidným hlasem, uklidňoval nás, že to bude v pořádku…
Ale i on sám strávil u Remyho spoustu dní, a nic…
A pak, jednoho dne, kdy se přišel na Remyho podívat Jael, Faileon vstal a zadumaně se na Jaela zadíval. A pak, jako by ho něco napadlo, zmizel.
A vrátil se další den.
Tedy dnes…
„Vzpomněl jsem si, jak jsem nedokázal probrat Jaela, když byl ještě člověk. Taky trucoval, nechtěl se vrátit do svého těla. Ale ten se mnou aspoň mluvil skrz svou duši. A Remy není člověk, ale drak. Ale něco jsem si vyčetl, a za zkoušku to určitě stojí,“ vysvětlil Faileon, když si sedal k Remymu.
Jednu ruku mu položil na hruď, druhou na hlavu a začal tiše odříkávat nějaká Elfská slova, která prokládal prosbou, aby se k nám vrátil a nezatěžoval svou duši minulostí.
Když zahlédl, že se Remyho víčka zachvěla, vzal hrnek, poprosil mě, abych mu otevřel pusu a podepřel hlavu, a pak mu něco z té tekutiny nalil do pusy.
Napětí vystřídala emoce, kterou jsem v tu chvíli nedokázal popsat. Byl jsem na rozervání, když jsem uviděl, jak se mu oči otevřely, jak se zhluboka nadechl, a snažil se rozhlédnout kolem sebe.
Převzal jsem si od Faileona hrnek, a vzápětí jsme zůstali v pokoji sami.
Já a Remy.
Dal jsem mu napít ještě pár doušků, ale ruce se mi tak třásly, že jsem ho málem polil. Postavil jsem hrnek na stolek, a pak si přesedl na postel vedle Remyho.
Strašně moc jsem ho chtěl obejmout, vzít ho do náruče, ale nevěděl jsem, jestli bych mu neublížil. Bude potřebovat čas, aby ho tělo zase začalo poslouchat, a on mohl plně vnímat nejen sebe ale i nás. Bude potřebovat nabrat síly…
„Vítej zpátky,“ sklonil jsem se nad ním, abych viděl do těch jeho očí, které ještě byly mírně zastřené.
„Vítej zpátky,“ zopakoval jsem znovu, hladil ho po vlasech a mé slzy dopadaly na jeho tvář.
„Bál jsem se… strašně jsem se o vás bál. Miluji vás, oba… Myslel jsem, že… že už se neprobudíte. Spali jste… strašně dlouho jste spali…“
Po těch posledních slovech, pronesených roztřeseným hlasem, jsem to už nevydržel. Opatrně jsem Remyho podebral a jemně ho sevřel v náruči.
Moje srdce tlouklo do jeho hrudi, a to jeho… odpovídalo mu stejně silně…
Remy
Zaregistroval jsem, že se vedle mě někdo pohnul, a pak cítil, že se postel zhoupla.
Ani jsem si nevšiml, že ten, který ke mně před tím mluvil, odešel.
Někdo jiný mi dal znovu napít.
Jeho doteky, ta vůně, proč jsem zatoužil stulit se mu do náruče a klidně znovu usnout?
Teda pokud tohle není sen. A pokud jo, tak už mnohem příjemnější.
Ale pak ten hlas…
Ten hlas, který mi tolik chyběl. Ten hlas, který jsem chtěl tak moc slyšet.
Nespletl bych si ho mezi miliony. Miliardami.
A ta tvář, co se najednou objevila v mém rozmlženém zorném poli.
Něco mokrého mi dopadlo na tvář.
Chtěl jsem zvednout ruku, abych se ujistil, ale nešlo to. Jen jsem zachrčel a nenáviděl se za svou slabost. Poslouchal jsem ta slova, a už tak rozmlžený zrak se mi zamlžil ještě víc.
A pak…
Ta hřejivá náruč, to pevné objetí, tlukoucí srdce…
„M… y…“ zachrčel jsem a pokusil se pohnout.
„Me… y…“
Znovu a znovu jsem to zkoušel, nevzdával jsem to.
„Me… ry…!“ podařilo se mi asi na desátý pokus hlasitěji zasténat a konečně jsem dokázal pohnout aspoň rukama.
Objal jsem Meryho, prsty tahal za vlasy, tiskl se k němu, brečel jako malý kluk, pořád dokola opakoval jeho jméno, myslím, že jsem ho i trochu poškrábal, jak jsem byl úplně mimo.
Ani nevím, jak dlouho to trvalo.
Až teprve, když hrozilo, že Meryho celého zasoplím, jsem se kousek odtáhl a několikrát zamrkal, abych aspoň trochu rozehnal tu mlhu před očima.
Vzal jsem jeho tvář do roztřesených dlaní a palci pohladil po tvářích.
„Prosím… prosím, řekni, že to není zase jeden z těch snů. Řekni, že je to skutečnost… Že si se mnou jen má mysl nehraje. Myslel jsem… bál jsem se, že jsem o tebe přišel… že jsem někomu ublížil. Myslel jsem… že tě už nikdy… neuvidím…“ zašeptal jsem roztřeseně.
Merlin
Skoro jsem zaskučel, když jsem uslyšel své jméno z Remyho úst.
Bylo to jako pohlazení i přesto, že byl jeho hlas ochraptělý. Bylo mi to jedno. To, že promluvil, že se na mě podíval, a po chvíli mě i objal, bylo to nejhezčí, co se mohlo za tu dlouhou dobu stát.
Byl jsem nejšťastnější člověk na světě, a mohl jsem to dokazovat jen svými slzami, tím, že jsem se celý třásl a nedokázal se uklidnit. Nebyl jsem schopný mu ani hned odpovědět.
Musel jsem se několikrát zhluboka nadechnout, trochu se uklidnit, a teprve potom jsem ho opatrně položil a sklonil se nad ním. Hladil jsem ho po vlasech, líbal ho na rty na čelo, i víčka, když přivřel oči.
„Není to sen… jsme tady… u nás doma… jsme všichni v pořádku… ty jsi tady… přišel jsi zpátky… Báli jsme se o tebe… já se hrozně moc bál, že se už neprobudíš,“ mluvil jsem na Remyho a mluvil, a nepřestával jsem ho hladit a líbat.
Stále jsem jen dokola opakoval, jak jsem šťastný, že se vrátili, jak moc je miluji, jak strašně bolestivě mi chyběli…
Možná bych ho nakonec svými slovy uvedl znovu do bezvědomí, ale najednou vtrhnul dovnitř Elisha a mě se ho jen na poslední chvíli podařilo zabrzdit, aby se nerozvalil na Remyho a celého ho neumačkal. I on měl oči plné slz, vzlykal a nebyl schopný pořádně promluvit.
Pochopil jsem však, že se Remymu snažil říct něco podobného, co já.
„Remy je sice zpátky, ale nechte ho odpočinout. Možná ještě usne, ale bude to už spánek, který ho uzdraví, a při kterém načerpá zpátky své síly,“ ozval se ode dveří Faileon, a já u něj dokonce uviděl i náznak úsměvu.
Poprvé za celou dobu, co sem přišel.
Postavil jsem se a přešel k němu, zatím co se k Remymu nahrnuli i další. Najednou byl pokoj plný, každý se s Remym přivítal, aby vzápětí uvolnil místo dalšímu.
„Děkuji ti, Faileone. Budu ti do smrti vděčný,“ podal jsem mu ruku.
„Tak to bude na hodně dlouho,“ znovu se usmál a ruku mi stiskl. „Sice to nebyla zrovna nejlepší okolnosti, ale jsem rád, že jsem vás poznal. Že jsem potkal někoho tak úžasného, jako jsi ty a Remy s Elishou. Nemusíš přede mnou skrývat svou pravou identitu, vycítím to a ani mi to nemusí nikdo říkat. Tvé tajemství je u mě pevně zamknuto. Nemusíš se bát. Stejně jako jejich,“ kývl bradou k drakům. „Je velmi vzácné se setkat s někým tak mocným. Já… rád bych s tebou a Elishou pak něco projednal. A zřejmě bude dobré, když u toho bude i Remy. Ale má to čas. Počkáme, až na tom bude Remy lépe.“
Ještě jednou se k nim podíval, usmál se, a pak už přešel k posteli, aby postupně vyhodil všechny, kdo se přišli na Remyho podívat.
Opravdu nám chyběl, Chyběl všem, ale… Mně nejvíc.
Remy
Znovu to bylo jako sen.
Ale tentokrát, velmi, velmi pěkný. Ani jsem nechtěl Meryho pustit, jak jsem se potřeboval nabažit jeho doteků, jeho jemných polibků, jeho hlasu, tepla jeho těla.
Moc dlouho jsme sami ale nebyli, protože dovnitř vpadl Elisha a s ním i další.
Eli se na mě vrhl, div mě neumačkal, a pořád něco žvatlal a do toho brečel, takže jsem mu absolutně nerozuměl, ale stačilo to, jak se na mě tiskl div ze mě nevymačkal duši.
Od Jeroma, který přišel s Elim jsem se dozvěděl, že jsem byl mimo celý měsíc.
Docela mě to šokovalo. Dostal jsem od něj samozřejmě vynadané, ale vzápětí mě taky nezapomněl zmáčkout. Eli mě pevně objal, když přišli i další, dokonce se ukázal i Levi, a já musel zamrkat, jak mě to všechno dojalo. Samozřejmě, že jsem se jim omluvil a všem poděkoval.
Ten, co mě léčil, elf Faileon, jak jsem vzápětí zjistil, přítel Alexandera a Williama nakonec všechny vyhodil s tím, že musím ještě odpočívat a nabírat síly.
Eliho musel Jerom ze mě skoro rvát, a pak odnést, protože mě nechtěl pustit, až mě to donutilo se krátce zasmát.
Když všichni odešli, Faileon ke mně přistoupil, položil mi ruku na čelo a něco zamumlal.
Ujistil mě, že už by mělo být všechno v pořádku, jen bude pár dní trvat, než naberu znovu své síly.
Když se zvedl a mírně se na mě usmál, cítil jsem, jak mi zase padají víčka, přestože jsem se spánku bránil.
„Mery?“ zašeptal jsem z posledních sil.
Trochu jsem se na posteli posunul, abych mu uvolnil místo a zvedl peřinu.
Chtěl jsem ho u sebe.
Chtěl jsem ho po svém boku.
Merlin
Když všichni odešli, Faileon přistoupil k Remymu. Položil mu ruku na čelo, něco řekl, a po chvilce jsem viděl, jak se mu začínají zavírat oči. Opravdu ho spánek přemáhal. Byl jsem moc rád, že se konečně probral, ale byl jsem i rád, že znovu usínal. Potřeboval nabrat síly, aby to byl zase ten starý Remy, který tu bavil celý dům a všechny naše chráněnce. Jen díky němu to tady není takové tiché, fádní, a všichni to tu mají rádi. Není to jen proto, že tu našli útočiště a ochranu, ale i proto, že je tady právě Remy.
Zahřálo mě u srdce, když jsem viděl, jak se z posledních sil snaží zvednout peřinu v němé žádosti, abych si k němu lehl. Stačilo jen slyšet mé jméno z jeho úst a udělal bych pro něj cokoliv.
Když Faileon nic nenamítal, a vzápětí odešel, svlékl jsem se jen do trika a trenek, a pak si lehl do postele k Remymu.
Ještě jsem nás nestihl pořádně ani přikrýt, a on už byl na mě natisknutý a pravidelně oddechoval.
Než jsem usnul konečně i já klidnějším spánkem, kterých jsem si za poslední dobu moc neužil, hodně jsem se vracel v myšlenkách k tomu, co se vlastně událo.
Logan, Jael, William a Alexander už odešli s tím, že jim máme dát vědět, jak to s Remym vypadá. Zůstal tu pouze Jerom kvůli Eliho, a Faileon. Nikdy jsem neměl lovce moc v lásce, ale teď jsem byl rád, že jsme na ně narazili. Hodně, opravdu hodně nám pomohli, a já na ně změnil názor.
Jen díky Loganovi, který bleskově zareagoval, stihli všichni z útočiště utéct a nikdo nebyl zraněn, kromě něho a Benyho, kteří chránili Eliho.
Jen díky tomu, že to byli lidé a zřejmě jim pomohl Izayah, se sem tenkrát ti fanatici dostali.
Logan, jakmile se dal do pořádku, hned zahájil pátrání po té skupině a připojil se k němu i Alexander. Ta žena, která chvíli pracovala v bance, totiž byla mezi těmi, co zaútočili na náš dům a Alex v bance tenkrát byl proto, že byla v podezření. Sice kvůli něčeho jiného, ale v závěru to spolu souviselo.
Ale stejně poslední myšlenky, těsně před usnutím, patřily znovu Remymu.
Opatrně jsem si ho přitáhl k sobě blíž, a jakmile moji tvář ovanul jeho dech, okamžitě jsem usnul.
Další tři dny se Remy dával do pořádku. I když hned druhý den měl tendenci vylézt z postele, Faileon to rázně zatrhnul. Až teprve k večeru mohl s mou pomocí dojít na záchod, a osprchovat se. Ale byl pořád slabý, tak jsem ho musel ve sprše usadit, přidržovat si ho a mytí zkrátit na minimální čas.
Postupně začal jíst i větší porce, a i když jsem ho ten první den krmil, a dostal spíš jen hustý vývar, aby se mu hned nezatížil žaludek, s každou další hodinou a dnem ty síly opravdu nabíral čím dál víc.
Dokonce mě už i pevně objal, tulil se ke mně, líbal mě a dotýkal se mě. A já mu to rád oplácel…
Čtvrtý den byl už natolik při síle, že ráno, když jsme se trochu pomazlili, osprchovali se a oblékli, byl schopný sejít už na snídani dolů do jídelny.
I přesto, že během těch dnů, co byl ještě v posteli, za ním chodili ostatní aspoň na chvilku, stejně, když ho viděli vejít do jídelny, hned se všichni usmívali, a dokonce mu i zatleskali.
A já jsem byl pyšný na to, že Remyho mají rádi. Že mu ukázali, jak jim chyběl, a hlavně…
…že Remy je můj.
Remy
Ty následující dny jsem musel poslouchat jako hodinky.
Mery byl neoblomný a stejně tak i Fai, kterého jsem si za tu dobu i oblíbil. Hlavně se mi líbily jeho příběhy o setkání s draky. A dokonce jsem se dozvěděl, že i jednoho zná.
Will, Alex, Logan a Jael, odešli někdy během toho, co jsem se dával dohromady, a mě mrzelo, že jsem jim ani nepoděkoval. Byl jsem rozhodnutý Meryho přesvědčit, až mi bude líp, abychom za nimi do Portlandu aspoň zaskočili.
Bylo to zvláštní. Před pár týdny bych je nejspíš chtěl zabít a teď…
Ale opravdu nám hodně pomohli, a dokonce zachránili tohle útočiště.
Když nadešel den, kdy jsem konečně mohl vylézt z postele a byl jsem už téměř při plné síle, sešli jsme s Merym do jídelny na snídani, kde mě hned všichni překvapili.
Myslím, že jsem se dokonce i začervenal, když jsem vystřihl ukázkovou piruetu, abych se předvedl.
Snídaně spíš vypadala jako nějaký menší oběd a Adam vypadal, že je odhodlaný to do mě i pod tlakem nacpat, pokud neochutnám všechno, co udělal.
Byl jsem rád, že jsem tady. Když jsem se tak po všech rozhlížel, poslouchal smích i brblání, díval se na jejich uvolněné tváře, nedalo mi to, abych Merymu nestiskl ruku.
To on dal všem těmhle tvorům domov, včetně mě. A i když se v průběhu let našlo pár jedinců, kteří museli být vyhozeni, protože se nechtěli přizpůsobit a odmítali změnit svůj pohled na život, dal bych za všechny tady ruku do ohně. Vlastně… Klidně bych za ně položil život.
Když mě Adam konečně propustil ze svého rentgenového pohledu, a já mohl s Merym odejít, připadal jsem si, jak kdybych čekal paterčata, a s každým krokem jsem zafuněl.
Myslel jsem si, že si půjdu vyvalit bok do postele, ale ještě, než jsme vyšli z jídelny, odchytil nás Faileon, v závěsu s Elim a Jeromem.
Jen jsem pozvedl obočí, když nás pozval do svého prozatímního pokoje.
„Chtěl bych s vámi něco projednat,“ řekl Fai, když jsme se posadili. „Spíš teda Elisha by ti to chtěl říct.“
Obočí mi vyletělo ještě výš a zkoumavě jsem se zadíval na Eliho, až celý zrudl.
„Chcipracovatufaieabydletsjeromem,“ vyhrkl a málem si zlámal jazyk.
„Tohle mi nedělej! Jsi u toho strašně rozkošný a mám chuť ti hned pomačkat prdelku,“ vrhl se Jerom hned na Eliho a začal ho pomalu znásilňovat.
„Nechej ho, kruci! Myslíš ty taky někdy něčím jiným než penisem?!“ okřikl jsem Jeroma a chtěl se zvednout z křesla, abych ho praštil, ale dokázal jsem se akorát postavit, a pak zase s heknutím sednou.
„Mlácení nechám na jindy,“ zabručel jsem a pohodil hlavou.
„Co jsi to vůbec říkal?“ zeptal jsem se Eliho, který vypadal, že bych chtěl být nejspíš všude jinde než tady.
„Chtěl bych,“ řekl už o něco srozumitelněji, a pak si odkašlal.
„Chtěl bych odejít. Chci pracovat u Faileona a bydlet u Jeroma. Mám ho moc rád, a je mi s ním dobře. Líbí se mi i tady, ale…“ podíval se omluvně na mě i Meryho.
Chvilku jsem na něj zíral, než jsem si povzdechl.
„No, dříve nebo později jsem něco takového čekal,“ promluvil jsem konečně. „Nejspíš s tím nebudu mít problém, ale… Mám několik podmínek. Za prvé, chci vědět, kde budeš pracovat. Ne, že bych ti nevěřil, Fai, ale chci to vidět. Za druhé, chci vědět, kde budeš bydlet. Jeden nadržený vlkodlak stačí a nerad bych tě za týden našel jako vyschlou mumii. Za třetí, musí souhlasit i Mery. Sdílíme jeho tajemství a já nechci, aby se cítil ohrožen. A za poslední, pokud se mi něco nebude líbit, okamžitě ti to zatrhnu, jasné?“
Já vlastně ještě ani nesouhlasil, ale Eli se okamžitě rozzářil jako sluníčko, a v momentě jsem ho měl na klíně, až ze mě málem vymačkal snídani.
Merlin
Snídaně, vlastně hostina, proběhla v pohodovém duchu. No, i když ticho zrovna moc nebylo. Skoro každý něco říkal, jako by chtěli Remymu povykládat, co všechno se stalo za tu dobu, co byl mimo sebe.
Jen jsem se usmíval, a když mě Remy chytil za ruku, stisk jsem mu opětoval.
Najedl jsem se tak, že už jsem uvažoval, že asi vynechám oběd. Ono to jinak ani nešlo, když se Adam tak překonal. Dokonce i Stasy, která s námi snídala sporadicky, přišla, a byla v jídelně, dokud jsme se nezačali zvedat k odchodu.
Chtěli jsme se přesunout do obýváku, ale zastavil nás Faileon. Taky jsem na něho hleděl, co nám chce, zvlášť když se za ním ošíval Eli a v patách měl Jeroma. Čuchal jsem nějakou čertovinu.
Jo, a ta přišla…
V první chvíli to Eli vyhrkl tak, že jsem mu rozuměl jen první a poslední slabiku. Co bylo mezi tím, jsem nerozluštil ani náhodou. Až teprve, když to řekl v klidu, překvapeně jsem se na něho podíval.
To je přesně ta situace, která měla přijít. Ta situace, kdy jsem nabádal Remyho, ať nechá Eliho dospět, a ta chvíle právě nadešla.
Pořád je to ten roztomilý a stydlivý kluk, ale probudil svého draka, a všichni do jednoho, co jsme ho viděli, jsme zůstali hledět, jak je nádherný. A navíc… Rozhodl se sám, co bude dělat.
Pocítil jsem hrdost hodnou otce. Sice Eli není můj syn, ale byl jsem na něho opravdu hrdý. Získal svou sebedůvěru a jde to s ním k lepšímu.
A navíc… Věřil jsem tomu, že se Fai o něho dobře postará, a když bude pracovat u někoho takového, tak to Elimu pomůže nejen ve vědomostech, ale i vtom, že získá ještě víc té sebejistoty.
A bydlení s Jeromem?
Tak v tom jsem se trochu zasekl.
„Nemám sice do toho co mluvit, ale taky bych to rád viděl, jako Remy. Klidně můžeme jít hned, pro Remyho by to neměl být problém, když nás přenesu. Ale hlavně… Promiň, Jerome, ne že bych ti nevěřil, ale chtěl bych v první řadě vidět to, s kým bude Eli bydlet.“
Pak jsem se zasekl, když jsem zahlédl, jak Jerom po mých posledních slovech protočil oči.
Vážně jsem zněl teď jako Eliho otec?
Remy
Když mě Eli skoro vymačkal a vrátil se zase zpátky k Jeromovi, který se tvářil, jak je nad věcí, zadíval jsem se na Meryho. Ten stejně jako já chvilku mlčel, než řekl že můžeme jít klidně hned, protože by to taky rád viděl, a hlavně by chtěl vidět to, kde bude Eli bydlet.
Uchechtl jsem se nad tím, zatímco Jerom protočil očima.
„Samozřejmě souhlasím, abyste se šli podívat, kde bude Elisha pracovat,“ promluvil Fai s mírným úsměvem, když Eli vymačkal všechnu šťávu i z Meryho.
A tvářil se u toho, jako bychom snad už souhlasili.
Ale byl jsem za něj moc rád. Přestože jsem z počátku nesouhlasil s tím, že tráví čas s Jeromem, přesto, že jsem se za Eliho pořád stavěl a pokoušel se ho chránit před všemi a vším, pomalu se začínal
vyhrabávat z té ulity, aniž bych si to možná ze začátku chtěl připustit.
Rozhodně vypadal sebevědoměji, než když jsem ho před několika týdny našel v té uličce.
No, zajímalo by mě, co by na tuhle změnu říkal jeho bývalý přítel.
Idiot.
Byla sice pravda, že jsem se nebyl pořád jistý, co bude jeho vztah s Jeromem obnášet do budoucna, ale Portland není tak daleko jako někde západ Evropy.
A protože bude tak blízko, budu s ním i v citovém spojení přes naše draky.
Teď, když se ten Eliho probudil, naše pouto bylo ještě silnější.
„Tak jestli nevadí, půjdeme hned. Ať to máme za sebou. Jen se převleču, protože v těchto hadrech jít nemůžu,“ vstal jsem a Jerom znovu protočil očima.
No co? Přece nepůjdu někam, kde uvidím dalšího potenciálního přítele mého brášky v kašmírovém svetříku, co jsem měl na sobě a saténových kalhotách.
To je domácí oblečení.
Na takovou návštěvu potřebuju něco extra.
„Bude mi to trvat tak hodinku. Do té doby nerušte nebo budu nevrlý. Potřebuju na to klid.“
Po cestě ke dveřím jsem líbnul Meryho, ještě řekl, že se sejdeme v obýváku, a pak už zmizel, abych mohl zapadnout do své ložnice, kde jsem měl pořád věci, a mohl si vybrat něco speciálního.
Vyházel jsem asi polovinu skříně, ale pořád jsem nebyl spokojený.
Buď to bylo moc obyčejné, nebo jsem to měl speciálně schované pro Meryho.
Začínal jsem být už docela zoufalý a panikařit, připraven okamžitě vyrazit na nákup nového oblečení, přestože moje skříň zabírala celou jednu stěnu ložnice a byla narvaná k prasknutí.
Nakonec se ale na mě usmálo štěstí a já vyhrabal svůj dávno zapomenutý skvost.
Černé, upnuté, kožené kalhoty a černou, průhlednou košili bez rukávů.
Vlasy jsem si spletl do několika tenkých copánků, přihodil pár náramků na zápěstí a náušnice, fíkl na sebe trochu svého nejlepšího parfému a několikrát se na sebe kriticky zadíval do zrcadla.
Jo, to by šlo. Na nohy jsem si obul černé střevíce a spokojený konečně vyšel asi po hodině a půl z pokoje, abych došel za ostatníma do obýváku.
Merlin
Když Remy řekl, že potřebuje hodinku na převlečení, byl jsem to tentokrát já, kdo protočil oči.
Ale i přesto jsem doufal, že mu to půjde rychleji. Jenže… Když uběhlo patnáct minut a on nikde, zvedl jsem se.
„Zajdu se taky převléct,“ zahučel jsem a odešel do patra.
Skrz nedovřené dveře jsem zahlédl, jak všude možně dopadají Remyho věci, a raději jsem ani nešel dovnitř. A v duchu jsem si blahopřál, že jsem jeho věci nepřestěhoval do mé ložnice, když byl Remy mimo sebe, jak jsem původně plánoval. Nejspíš bych teď nenašel své vlastní oblečení.
Zašel jsem do svého pokoje, vytáhl jsem si čistou košili a lehké plátěné kalhoty, obul jsem si tenisky, a vrátil se dolů za ostatními Trvalo mi to asi deset minut i s učesáním.
Uvařil jsem pro nás kávu a znovu jsem se usadil v obýváku. A než se Remy dovalil, měli jsme kafe vypité a netrpělivě, dokonce i Eli, jsme čekali.
„Tak jdeme,“ vstal jsem, a přenesl jsem sebe a Remyho na místo, které mi Faileon ukázal na mapě, dokonce mi řekl přesně kam, abych neskončil třeba ve vodní nádrži. On se pak přenesl společně s Jeromem a Elim hned po nás.
„Tak vítejte,“ ukázal rukou před sebe.
Ocitli jsme se někde uprostřed něčeho, kde jsem v první moment nebyl schopen určit, jestli jsme ještě v civilizaci nebo někde uprostřed ničeho.
A dost mi to připomínalo naše útočiště, až na to, že tady chodili jiní proto, aby vyhledali pomoc, když byli zranění nebo nemocní, a po vyléčení zase odešli.
Faileon měl hlavní budovu, kterou používal jako kliniku, a pak několik menších.
„Ukážu vám to tu,“ vybídl nás, abychom šli za ním. „Je to vlastně něco jako nemocnice, ale jen pro jiné. Mám tu tři pomocníky, včetně jedné velmi šikovné víly, Feona, ale někdo, jako je Eli, by se nám tu opravdu hodil. Občas tu míváme plno, a některé zranění, by Eli dokázal vyléčit během okamžiku, nebo velice rychle, a tím pádem by nám nehrozilo, že bychom museli někoho odmítnout jen proto, že bychom měli plno.“
Remy
Proč já se vůbec snažím, že jo?
Nestačil jsem se pořádně ani předvést, a už mě Mery přenesl na Faileonovo místo.
Ani krása a prohlídka budovy mi nějak nepozvedla mrzutou náladu.
Jasně, Mery si klidně může obléct i špinavý hadr a stejně by mu to slušelo.
Jenže mě nesluší jen tak něco, a navíc chci, aby se za mě Mery nemusel stydět.
Nebo se mu snad moje věci nelíbí? Měl jsem si vzít raději ten síťovaný overal, co jsem měl vybrán, jako druhou možnost?
No, asi budeme muset hodit řeč.
Raději jsem se začal víc věnovat tomu, co nám Fai ukazuje a pokoušel se ignorovat svou raněnou ješitnost. Musel jsem ale po chvilce uznat, že Fai to má zařízené opravdu dobře, a všiml jsem si i Eliho rozzářeného pohledu.
Byla to práce jako stvořená pro něj. A viděl jsem na něm, jak moc to chce.
Samozřejmě, že jsem neměl v úmyslu mu to zakázat, už když s tím přišel. Nemůžu mu bránit v tom, co chce. Jak Mery řekl, Eli je dospělý a potřebuje prostor.
Přesto, jsem byl rád, že Fai souhlasil, že nás tu provede.
„Pokud by ses chtěl zase zastavit, můžu ti domluvit schůzku s naším drakem,“ promluvil Fai, když jsme prošli celou budovu, a teď se procházeli přilehlou zahradou.
Všude byla spousta květin, svěží vůně, bylo slyšet zurčení potůčku, a celkově jsem měl prostě chuť plesknout s sebou do trávy a jen tak se válet.
„Budu rád,“ zabručel jsem, pořád částečně uražený, že si nikdo nevšiml toho, jak vypadám.
Fai jen mírně nadzvedl koutku úst, zatímco Jerom jen protočil očima.
Měl jsem chuť mu jednu vrazit, ale je jsem se víc napučil.
Nakonec se s námi Fai rozloučil s tím, že nám nechá ještě čas na rozmyšlenou, a pak mu máme přijít dát vědět.
Jerom Merymu řekl, ať se přenese na stejné místo, jako když jsme šli potom čaroději, a za další vteřinu, už jsme stáli na zahradě, kterou jsem skoro nepoznával.
Skleník byl opravený, na záhoncích se leskly červená rajčata, kousek dál se popínaly okurky, ovocné stromy se prohýbaly tím, co na nich rostlo, tráva byla posečená, živý plot pečlivě zastřižený.
„Vedu návštěvu! Ale! Cale! Prdelko! Vedu vám svého miláčka, o kterém jsem vám říkal, a taky jeho bráchu! Pojďte se podívat na ty sexy zadečky!“ zařval Jerom, až jsem málem ohluchl a chtěl ho vážně kopnout, ale už jsem to nestihl, protože v tu chvíli před nás z okna druhého patra něco skočilo.
Merlin
I když jsem se snažil to nedělat, přesto jsem pořád nenápadně pokukoval po Remym. Ne, snad proto, že bych ho dlouho neviděl, ale proto, že mu to vážně slušelo. A já měl co dělat, abych na něj nehleděl tak okatě a neměl tendenci na něho pořád sahat.
Prohlédli jsme si Faileonovu kliniku, on nám vysvětlil, jak to u něj chodí, co by očekával od Eliho, a já s tím vysvětlením, i s tím, co jsem viděl, byl naprosto spokojený. Eli už se viditelně těšil na to, až bude moct u Faileona začít pracovat.
Nakonec jsme se domluvili, že mu dá vědět zítra, a pak jsme se rozloučili a přenesli se na místo, které určil Jerom. Věděl jsem už kam, ta mi to nemusel ani vysvětlovat. Ale když jsme se tam ocitli, nestačil jsem zírat.
Nejspíš použili i trochu magie, jinak by to všechno snad ani nestihlo takhle hezky vyrůst.
Trochu jsem couvnul, když před nás doskočil velký vlkodlak, ve kterém jsem okamžitě poznal Alfu jejich smečky.
„Jestli se tu ohne jedno jediné stéblo trávy, tak se neznám!“ zavrčel na nás výhružně, a pak se otočil ke mně s namířeným prstem proti mé hrudi. „Víš, kolik mi to dalo práce dát zase všechno do pořádku? Radši ty svoje čáry máry a blesky a hromy ani nevytahuj, i kdyby hrozilo, že někdo z vás chcípne. Nebo to budu potom já, čí rukou přijdeš o život!“
„Zavři hubu, Cale!“ ozvalo se výhružně z druhé strany. „Přišla ti návštěva, tak je hezky přivítej!“
Otočil jsem se. Vedle Remyho se právě objevil ten upír šlechtic.
„Matteo, těší mě,“ ignoroval nás všechny, i Calleovo prskání, a podal ruku Remymu.
Když mu stiskl opětoval, Matteo si ho za tu ruku prudce přitáhl k sobě a naklonil se k němu. Obtáhl nosem jeho krk, i když ten se částečně pokryl šupinami, a pak ho druhou rukou pevně objal kolem pasu.
„Vidíš to, Cale? To je krása… Vyspaný do růžova, krásné tělíčko… A tak nádherně voníš…“ znovu se k němu sklonil a otřel se svojí tváří o jeho hruď.
Dost jasně jsem viděl jeho upírské zuby, ale nezakousnul se. Jen se víc otřel o Remyho, dokonce si ho přitlačil na svůj rozkrok…
„To je prostě nádhera,“ zasnil se s přivřenýma očima.
„Ani nevíš, jak moc ti to sluší…“ olízl mu bradu a už se chystal vrhnout na jeho ústa.
Ale v tu chvíli jsem zakročil.
Luskl jsem prsty a Matteo uskočil před plameny, které Remyho okamžitě obalily.
„Radím ti nesahat. A, Jerome, pokud se něco takového vůči Remymu ještě stane, okamžitě beru i Eliho odsud. A nezabráníš mi v tom,“ přikročil jsem k Remymu a přitáhl jsem si ho do náruče.
Ani jednomu z nás mé plameny nevadily, ale ostatní by se před nimi měli mít na pozoru.
Remy
Vlastně jsem měl poprvé možnost, si toho vlkodlaka pořádně prohlédnout za denního světla.
Nevím, jestli mě nepoznal, nebo se víc staral o to, jestli utrpí jeho zahrádka, ale než jsem stačil zareagovat, vrhnul se na mě ten upír.
Cítil jsem z něj trochu Jaela, a že je to nejspíš ten Matteo, co ho proměnil, mi došlo snad ve stejnou dobu, jako se sám představil.
No, ale aspoň někdo ocenil to, jak vypadám.
Vlastně ani nevím, jestli jsem se zachichotal po jeho slovech, nebo potom, co si mě Mery doslova přivlastnil.
Tím, že mi ale vysekl poklonu mi vlastně zvedl i to sebevědomí a moje ego zase narostlo.
„Klid, Mery. Stáhni plameny,“ usmál jsem se na něj, a když to udělal, ladným krokem jsem přešel k Matteovi zatočil se před tím, a pak prst položil na jeho rty.
„I když jsi mě potěšil tím, že sis jako první všiml, jak sexy vypadám, ty sám taky nejsi k zahození,“ sjel jsem prstem po jeho hrudi, až ke kalhotám, které jsem mírně odtáhnul od pasu a podíval se mu do rozkroku. „A bez pochyby víš, jak se to dole používá. Ale je jen jeden muž, který může na mě takhle sahat.“
Odtančil jsem od Mattea a přilepil se na Meryho. Vlepil jsem mu pořádný polibek, a pak se opět otočil na Mattea.
„Můj čaroděj je nejlepší a neradil bych ti ho moc dráždit,“ usmál jsem se, a pak se otočil na Eliho, který byl rudý, až za ušima.
V tu chvíli ten Calleo propukl v hurónský smích a vzápětí se na zahradu přiřítili další čtyři vlkodlaci a jeden rovnou k Jeromovi.
„Ty nadržené hovado! Zas děláš problémy?!“ fláknul mu jednu, a než se stačil Eli nadechnout už byl mezi ně vlisovaný, zatímco ti dva se očividně rozhodli sežrat.
„Neslyšeli jste!“ zařval Calleo. „Máme návštěvu! Jděte si šukat jinam! Kromě toho…“
Obrátil se na mě a pořádně si mě prohlédl.
„Jo! Ty jsi ten prcek, co mě… co využil toho, že jsem zakopl, a ještě mi pod nohy přihodil další klacek!“
Tentokrát jsem to byl já, kdo protočil očima.
To prostě nemůže říct, že dostal na férovku přes hubu? Stejně to všichni, co jsou tady, vědí.
„Co tu vůbec děláte? Jery něco naznačil, ale…“ ozval se Matteo, když Callea zase důkladně seřval.
By mě zajímalo, jak jim to může ve vztahu klapat. No, nejspíš jim to vyhovuje.
I když… Z drobných gest a pohledů, bylo jasné, že jeden pro druhého by klidně obětoval život a nejspíš se moc milují.
„No…“ protáhl jsem a pokoušel se vyprostit Eliho z dvojího, ne, vlastně čtvero vlkodlačího sevření, když se k Jeromovi a tomu druhému přidali další dva. „Tohle je Eli a bohužel k mé smůle se trochu zakoukal do tohoto věčně nadrženého vlkodlaka a rozhodl se, že s ním půjde bydlet. Jo, a taky mu Faileon nabídl práci, takže jsme se rozhodli, spolu s Merym, že to obhlédneme.“
„Tohle je barák jen Cala a Meta, my bydlíme vedle,“ zachrčel Jerom vedle mě, a zase se začal sápat po Elim.
„Jerome! Kurva! Nechovej se, jak kdybys deset hodin nešukal! Chovej se slušně! Návštěva!“ zařval znovu Calleo.
A zatímco se ti dva začali dohadovat, přistoupil ke mně ten, co se s Jeromem vykusoval.
„Jsem Alejandro. Jeromův partner. Těší mě. Myslím, že tvůj bratr se u nás bude mít dobře. Nemusíš se bát, rozhodně mu neublížíme. A jestli chcete, než se ti dva dohádají a Met je srovná na jednu hromadu, půjdeme k nám. Kluci udělají něco na jídlo a dáme si oběd, co říkáte?“
Merlin
Vypadalo to tady jako v nějaké divokém fantasy filmu. A pak skoro jako fantasy pornu…
Divil jsem se, jak se na Remyho většina z nich tvářila, ale nejspíš, když jsme tu byli poprvé, neměli ani čas ho zaregistrovat a prohlédnout si ho, jaký tu byl fofr a chaos.
Tak trochu jsem se nafoukl, když Remy řekl Matteovi, že je první, kdo si všiml, jak moc mu to sluší. Já to viděl hned, ale nechtěl jsem to nějak rozebírat. Někdy se bojím toho, když mu budu neustále opakovat, jak je krásný, že se mu to začne zajídat a pak už to nebude mít tu správnou váhu. Nejspíš v tomhle neumím odhadnout situaci.
A taky… Stáhni plameny? Vařím snad oběd?
No, když už pak byla o jídle řeč…
„Rádi si s vámi oběd dáme,“ přikývl jsem na nabídku, a pak už jsme zamířili k vedlejšímu domu, který hned sousedil s Calleovým a Matteovým. Mezi pozemky nebyl ani žádný plot, a ten živý, o který se tu Calleo tak staral, obepínal oba pozemky dokola. Vlastně to vypadalo jako jeden velký pozemek s dvěma domy.
Jejich smečka, kterou jsem si teď mohl v klidu prohlédnout, protože předtím na to opravdu nebyl čas, byla malá, ale vypadali všichni dost silně. A hlavně jsem už dávno zjistil, jak starý vlastně Calleo je. Že on je jedním z těch, kteří prakticky stáli u zrodu a rozvoje Caracasu. A taky z vyprávění Jeroma, zatímco Remy spal, jsem zjistil, jak na tom oni všichni vlastně jsou, včetně Mattea a jeho šlechtické rodiny, včetně Jaela a Logana. Už nebylo divu, že jsou tak silní i ti dva mladí upíři, kteří ještě donedávna byli obyčejnými lidmi.
Trochu s obavami jsem se ještě ohlédl po Jeromovi, Calovi a Metovi, ale po chvilce držkování se nakonec stáhli do jejich domu všichni tři, a já zaslechl jen tiché zavrčení Alejandra, že dřív jak na večeři asi nedorazí.
Ale dorazili dřív.
Sice jsme už dávno po obědě seděli na zahradě pod pergolou, vychutnávali si zákusek a kávu, ale přesto přišli, spokojení všichni tři, a už se s nimi dalo i v klidu mluvit.
Alejandro, Calleo, Jerom i Matteo nás ujistili, že se o Eliho dobře postarají, a hlavně ho budou chránit i za cenu vlastního života. A já věřil tomu, že svému slovu dostojí.
Když se pak nachýlil večer, zvedl jsem se s tím, že už půjdeme. Přeci jen Remy ještě potřeboval víc odpočinku než normálně.
A taky jsem už chtěl být pryč, protože po něm pořád někdo pokukoval, snažil se mu dostat do kalhot…
Vím, jak je Remy náruživý, jak miluje sex a prakticky sexem žije. A pokud bych mu nestačil, nebo měl chuť zkusit něco jiného, nezlobil bych se. A nebude mi to vadit, pokud to nebude dělat mě na očích.
A to jsem mu taky řekl, když jsme se pak vrátili do mé ložnice zpátky a já si ho hned přitáhl pro polibek, spokojený, že jsme konečně sami.
A taky jsem se mu s dalším polibkem omluvil za to, že jsem mu nepochválil, jak moc hezky vypadá…
Snad mi to promine.
Remy
No, nakonec to tak strašné nebylo. Když jsme se přesunuli do druhého domu a Matteo s Calleem a Jeromem zmizeli v tom jejich, s obavou jsem se podíval na Eliho, ale ten to kupodivu ani vůbec neřešil. Jen jsem zavrtěl hlavou a povzdechl si.
Po pár minutách společného oběda mi došlo, jak moc Elimu na tomhle, na Jeromovi záleží, a už jsem věděl, že mu to nezakážu, i kdybych chtěl.
Eli tam už zůstal, když mě Mery popadl a přenesli jsme se zpátky do vily, kde mě políbil, ani jsem se nestačil nadechnout.
Ale po jeho slovech jsem se mírně zamračil, odtáhl se a sevřel jeho tvář se svých dlaních.
„Tak hele. Nechtěj, abych se zase napučil a šel si to dělat sám do koupelny. Ano, miluju sex a doteď jsem žil nezávazným životem. Ale teď mám tebe, a jak jsem už zjistil, dokážeš se mnou udržet krok. Takže sečteno podtrženo, když budu mít chuť na sex, prostě na tebe hupsnu, nebo ti nastavím svůj sexy zadeček, a ty mě prostě ojedeš. Jedno kde, jedno kdy. Jo, a příště bych byl rád, kdybys mi to řekl hned. Jak jsem sexy. Chci vypadat dobře pro tebe. Hlavně pro tebe. Ale když mi to neřekneš, tak nevím, jestli se ti to líbí nebo se za mě stydíš. Mimochodem," zazubil jsem se a políbil Meryho na krk.
„Původně jsem v tomhle jít nechtěl. Posad se a počkej tady."
Shodil jsem Meryho na postel, a pak rychle z ložnice vyběhl, abych se mohl ve své ložnici převléknout do síťovaného overalu, který v podstatě skoro nic nezakrýval, ale zase jsem nebyl ani úplně nahý.
Vrátil jsem se zase zpátky za Merym a před ním se několikrát zatočil.
„Tohle se ti líbí?" otočil jsem se zády a potahal šňůrku, která se mu táhla mezi půlkama. „Můžeš si mě rozbalit, nebo mě pomilovat v tomhle. Ale jako trest za to, že jsi mě hned nepochválil, jak sexy vypadám, promilujeme celou noc."
Otočil jsem se k Merymu čelem a tentokrát se potahal za šňůrky, které kryly bradavky. Vyzývavě jsem se na Meryho zadíval, olízl si rty, a pak rukou sjel ke svému rozkroku a promnul si penis, který se už skrz šňůrky dral ven.
Merlin
Cítil jsem se jak malé dítě, které dostalo vyhubováno. Nejspíš se toho mám ještě co učit, ale když mi to přišlo divné, hned mu říkat, jak je sexy a obírat ho před ostatními, jako to neskrývaně dělá třeba Jerom. Ale zašeptat do ucha bych mu to třeba mohl. To jo…
Zakýval jsem hlavou, jak dobře jsem to vymyslel, založil si ruce na hrudi a čekal, až se Remy vrátí.
A přitom jsem se rozhlížel po své ložnici, a v hlavě mi uzrával nápad, jak to vyřešit, abychom mohli být v jednom pokoji, a já tu neměl všude rozházené jeho věci, kterých má strašně moc.
Jo, udělám to tak. Remyho pokoj dám Adamovi, jeho pokoj, který sousedí s mým, přestavím na šatnu a propojím dveřmi s mou ložnicí. A myslím, že ani Adam nebude proti, protože tak bude mít pokoj hned vedle Stasy.
Už jsem se chtěl postavit a jít ke zdi, abych si ji omrknul, kde bude nejlepší udělat dveře, když dovnitř vešel Remy a mě se z hlavy okamžitě všechno vypařilo. Díval jsem se na něho málem s otevřenou pusou, pozoroval jeho tělo, které bylo, a přitom nebylo prakticky nahé, sledoval jsem jeho ruce, a jediné, co se v tu chvíli hnulo, byl můj penis, který sebou zacukal. Zvedl jsem ruce, když se přede mnou zastavil, a dotkl se opatrně těch šňůrek. Jeho ruku jsem odstrčil, aby mi nebránila ve výhledu na jeho penis, který se už taky hlásil o slovo.
A jakmile jsem odtáhl dvě šňůrky, už mu nic nebránilo, aby se mi ukázal v celé své kráse.
Chytl jsem Remyho za boky a zvedl k němu hlavu s němou otázkou v očích.
„Můžu?“
Ani nevím, jestli jsem to řekl nahlas, nebo si to jen myslel, ale vzápětí jsem jeho chloubu políbil na špičku, a na to ji celou schoval ve svých ústech.
Remy
Zatajil jsem dech, když jsem uviděl Meryho pohled, a pak mi odstrčil ruku, aby sám mohl osvobodit můj penis.
Když ke mně zvedl oči a zeptal se, chtěl jsem mu něco odpovědět, ale místo toho jsem jen zaklonil hlavu a zavzdychal, jak mě smetlo to prvotní vzrušení, když mě vzal do svých úst.
Zahrábl jsem prsty do jeho vlasů a bezděčně proti jeho puse přirazil.
„Promiň…" zachrčel jsem a trochu povolil svůj stisk, když jsem si to uvědomil.
Nerad bych si Meryho udusil.
Přesto jsem jeho vlasy nepřestal svírat, a když pokračoval, několikrát jsem proti němu sám přirazil.
„Mery…" zasténal jsem, když už to na mě šlo a já se skoro třásl tím příjemným pocitem. „Děláš to… zatraceně dobře… už to… nevydržím…"
Opravdu se to nedalo vydržet, a já si posledních pár přírazu určil sám. A když to přišlo, narazil jsem si Meryho hlavu do klína, podržel mu ji tam, sám jsem ztuhl v křeči, a pak už s hlasitým sténáním plnil jeho pusu svou nadílkou.
V hlavě mi hučelo a srdce bušilo jak zběsilé. Pár vteřin mi trvalo, než jsem si uvědomil, že Meryho na sebe pořád tlačím, a tak jsem uvolnil ruce a povolil jeho sevření.
„Nádhera…" zachraptěl jsem a sklonil hlavu, abych ho mohl políbit.
Během polibku jsem Merymu rozepnul kalhoty a vytáhl jeho penis, po kterém stačilo přejet rukou a byl stejně tvrdý jako ten můj.
Na moment jsem zaklekl mezi Meryho nohy, olízl lesklý žalud, v puse si pohrál s kuličkami, než jsem zase vstal, otočil se zády a mírně se předklonil.
Chytl jsem se za půlky, které jsem roztáhl, aby se ukázala má dírka, několikrát jí stáhl a povolil, a pak se otřel o Meryho penis. Jen trochu, aby to pocítil, ale aby do mě nemohl najet.
Pak jsem odstoupil a klesl na zem na kolena.
„Mery…" skoro jsem zavyl. „Chci tě… zlobím… potrestej mě… pořádně mi naplácej, a pak… strč mi tam celou… ruku…"
Merlin
Vypadá to, že jsem to udělal dobře, když jsem zaslechl Remyho zasténání, a pak jeho vzrušené vzdechy. Trochu mě překvapilo, když si mě přitlačil na klín, ale mě jen tak něco nezabije.
Jen jsem se na moment zastavil, než povolil Remyho tlak, a pak jsem pokračoval v tom, abych mu udělal co nejvíc dobře.
Proto jsem si ho vzal do úst. Chtěl jsem ho potěšit a omluvit se mu tím za to, že jsem ignoroval jeho krásu, když si s oblékáním dal takovou práci.
Že je to na dobré cestě, mi potvrdilo nové sevření mých vlasů a následný nový tlak na mou hlavu. Jednou rukou jsem si podebral jeho kuličky, a zatímco jsem si od něj bral jeho chuť, když to na něj přišlo, pohrával jsem si s nimi, masíroval jsem je, stejně jako jeho hráz. Sem tam jsem se otřel prstem o jeho dírku, abych ji jen malinko podráždil…
Jeho polibek jsem přivítal mírně roztřesený, když se pak o něco později ke mně sklonil. Cítil jsem tu chuť si ho vzít čím dál víc. Byl jsem tvrdý, a to se mě ani nemusel moc dotýkat. Ruce se mi třásly nedočkavostí, když jsem v nich promnul jeho zadeček.
Potrestat… zaznělo mi v hlavě a já si rychle přehrál, co to v tomhle smyslu znamená.
Tentokrát už ne, tak váhavě, jsem proplesknul jeho nádherné půlky, až mu na nich zůstal červený otisk mé dlaně a mých prstů. Zajel jsem rukou mezi jeho nohy, potrápil znovu jeho pytlík i penis, který byl znovu tvrdý, a otřel se prsty o jeho dírku, zatímco jsem ho druhou rukou znovu proplesknul.
Zvedl jsem se, rychle si svlékl oblečení úplně a pak se postavil před Remyho. Tak, aby mě viděl, jsem vzal ze stolku gel, a před jeho očima si pořádně nageloval prsty.
No, zkusím to… Uvidím… Snad mi neuteče…
„Otoč se k čelem k posteli,“ poručil jsem mu o něco pevnějším hlasem. „A dej ruce za záda.“
Chtěl potrestat, tak zkusím tohle. Snad se nebude zlobit, a já… snad to zvládnu.
Když se ke mně otočil zády a dal ruce dozadu, malým kouzlem jsem mu je spoutal.
Klekl jsem si za něho a potlačil ho, aby horní polovinou dolehl na postel a pěkně na mě vystrčil zadeček, po kterém jsem ho znovu plesknul.
Nalil jsem gel mezi jeho půlky, a hned ho nagelovanými prsty začal roztírat.
„Nevím… nevím… jestli celou ruku…“ promluvil jsem rozechvěle, jak mě to pohltilo. „Ale snad bude stačit… tohle…“
A po těch slovech jsem do něho zasunul dva prsty, a pak postupně přidal třetí a čtvrtý…
Remy
Doufal jsem, že svou prosbou Meryho neodradím.
Trochu jsem se lekl, když se pár vteřin nic nedělo, ale pak hlasitě vykřikl a málem se znovu udělal, když jeho dlaň dopadla na mé půlky.
Svíjel jsem se pod jeho rukou, vystrkoval proti němu zadeček, a když pak přešel přede mě, několikrát jsem se tváří otřel o jeho penis, zatímco mi gel stékal mezi půlkami.
Jako poslušný pejsek jsem se otočil, když mi to přikázal, zafuněl do matrace a penis mi cukl, když mi Mery svázal ruce kouzlem.
Zaskučel jsem při každém prstu, který do mě strčil, a znovu a znovu se proti němu prohnul, a dokonce i víc roztáhl nohy.
„Me… ry…“ zachrčel jsem a zavrtěl zadečkem, když mě naplnil čtvrtým prstem. „Ne… neboj se… ještě… víc… vyplň mě… celého… Mery…“
Sténal jsem pomalu s očima navrch hlavy, a myslím, že jsem i trochu poslintal postel, jak jsem byl úplně mimo. Mery mě vážně dokázal vzrušit jako nikdo.
Proč bych měl chodit za jinýma, když mám doma tenhle skvost?
Nejspíš proto, že nebyl moc zkušený, nebo právě proto, jak rychle se učil, jsem mu propadal čím dál víc, a nevěřil jsem tomu, že by mě někdy omrzel.
„Když… když mi uvolníš ruce… ukážu… ukážu ti to… pokud se bojíš…“ zadíval jsem se na Meryho přivřenýma očima a olízl si rty, jako bych ho tak vyzýval k další akci.
Merlin
Netušil jsem, že tímhle dokážu Remyho zbavit slov. Jeho výřečnost byla ta tam, a jen stěží ze sebe dokázal vydolovat pár slov. Ale z toho, co řekl, jsem pochytil, že mi to chce ukázat? Jako to?
A jak?
Na moment jsem zapřemýšlel, a přitom svými prsty roztahoval jeho dírku, dráždil jeho prostatu, aby mi nevychladl.
Ne, ruce mu neuvolním. Chtěl trest, tak až do konce. No, a když říká, že se nemám bát… A gelu je tam jak pro armádu…
Trochu jsem povytáhl prsty, že v něm byly jen na malý kousek. Narovnal jsem je a pak jsem palec vložil do dlaně… Snad to vydrží a snad mu neublížím…
Pomalu jsem tlačil prsty dovnitř. Zdálo se mi, že jsem došel do bodu, kdy to přes klouby už dál nepůjde. Ale… Šlo to. Až jsem byl sám překvapený.
Možná proto, že nemám ruce jak lopaty a mám i štíhlé prsty?
Druhou rukou jsem sevřel jeho napnutou půlku, abych ji mohl trochu roztáhnout od druhé, a pak už jsem začal všemi svými prsty rejdit v jeho zadečku tak, jak si přál.
Jenže…
To, co potom následovalo, mě kompletně dostalo do stavu, kdy jsem už to nebyl schopen dál vydržet. Skoro jsem se při pohledu na Remyho udělal, a já to takhle nechtěl. I když se mu to možná nelíbilo, opatrně jsem uvolnil jeho zadeček pro můj penis. A rozhodně jsem nečekal na nic, protože jsem byl už na hranici. Okamžitě jsem si ho vzal s vervou svoji vlastní. Jednou rukou jsem ho držel za bok a druhou jsem sevřel jeho vlasy, abych mohl víc přirážet.
Úplně mi mozek přestal fungovat, a já v tuhle chvíli, kdy jsem ho s hlasitými vzdechy a steny plnil svým spermatem, zapomněl na veškeré mé obavy.
Remy
Nejspíš jsem umřel a šel do nebe.
Jo, asi to tak bude. Myslel jsem si, že by mi Mery mohl uvolnit ruce, abych se pak na něj vrhl, ale on si mě nejspíš chtěl vychutnat až do konce.
Mery se nezdá. Ale moc prostoru na přemýšlení mi nedal, protože o chvilku později jsem cítil, jak mě víc roztahuje a tlačí se do mě celou dlaní.
Málem se mi protočily oči na zad a v penisu znovu povážlivě zacukalo.
Už jsem nedokázal zavřít pusu nebo být zticha. Moje steny a vzdechy plnily ložnici, a nejspíš nejen ji.
Svíjel jsem se pod Merym, a pak ho proklel do všech ďasů, když ze mě svou ruku vytáhl.
Hned na to jsem ale znovu vykřikl, když do mě najel svým penisem, chytl mi vlasy a začal do mě tvrdě najíždět.
Tohle byl nejspíš nejlepší sex mého života a měl jsem takové tušení, že ne poslední.
„Mery…“ zafňukal jsem, když mě naplnil svým semenem a já sám se držel jen zuby nehty.
Chtěl jsem, aby mě viděl. Aby viděl, co se mnou udělal.
„Mery… prosím… povol mi… ruce… chci se… oto-otočit… udělat se… před tebou…“ sténal jsem sotva srozumitelně.
Sice se mi nelíbilo, když ze mě Mery na moment vyjel, ale sotva mi uvolnil ruce a já se otočil, okamžitě jsem se na něj prudce narazil.
A v ten moment to přišlo.
Polovinou zad jsem ležel na posteli, paty zabořil do Meryho zad, stejně jako nehty do jeho paží, a už jsem sebe a snad i jeho kropil svým semenem.
Trvalo chvilku, než jsem se dostatečně uklidnil na to, abych mohl dosednout do Meryho klína a rukama ho obejmout kolem krku.
Celý zadýchaný jsem se nalepil na jeho rty, roztíral svým tělem své semeno po jeho hrudi, mírně pohyboval zadečkem, líbal ho a sténal zároveň.
Až po chvilce jsem se kousek odtáhl, abych se Merymu mohl zadívat do očí a líbnout ho na špičku nosu.
„Tohle budeme muset… zopakovat. Jsi děsně sexy… když se neovládáš…“ zašklebil jsem se na něj, a pak se chraptivě zasmál.
Opřel jsem se čelem o to jeho a zadíval se mu do očí.
„Miluju tě, Mery... opravdu strašně moc... milujeme tě...“ zašeptal jsem a zatvářil se na moment vážně. „Zachránil jsi mě víckrát, než tušíš, a já tě teď už nepustím… nezbavíš se mě…“
Po posledních slovech jsem se zase zasmál, a pak se zavrtěl na Meryho zadečku.
„A teď… jdeme pokračovat… pořád jsem málo naplněný…“ kousnul jsem Meryho do brady a krku.
Opravdu…
Miloval jsem ho celým svým srdcem i duší.
Milujeme jsme ho. Je pro nás vším, znamená pro nás všechno. Kvůli němu dýcháme, kvůli němu žijeme a kvůli němu i zemřeme.
Budeme stát po jeho boku do posledního dechu.
Od teď, až navždy…
Merlin
Ani jsem netušil, že to ve mně je. Nejspíš to ale bylo tím, že jsem se nikdy opravdově nezamiloval, a pokud už jsem měl s někým sex, tak to nebyl Remy.
To on ve mně probudil tyhle touhy, které jsem pak nechal vyjít na povrch.
Když jsem se trochu vzpamatoval a začal ho i víc vnímat, došlo mi, že je pořád spoutaný a v ruce svírám jeho vlasy.
Poslechl jsem ho, abych ho už více netrápil, a dovolil jsem mu se otočit. Skoro okamžitě se na mě znovu narazil a nohama mě sevřel kolem pasu a své mi paty zarazil do zad až trochu bolestivě.
Ale pro něj jsem byl ochoten to vydržet. Protože rozhodně stálo za to, vidět ho, jak prožívá své vyvrcholení, jak si to užívá do poslední vteřiny.
Prostě je to nádherný pohled a já už teď vím, že rozhodně nebude poslední.
A Remy, jako by tušil, na co myslím, si hned vyžádal pokračování, a já mu ho velmi rád poskytl.
„Spal“ skoro měsíc. Spoustu dní jsem se obával, jestli se vůbec probudí, a za tu dobu jsem nemohl jíst, nemohl jsem spát, všechno se ve mně svíralo, a kdyby tu nebylo ostatních, nejspíš by tohle útočiště, které jsme s Remym vybudovali, padlo, a všichni ti, co tady jsou, by si museli hledat nový úkryt.
Tolik let se o mně Remy snažil a já jeho city ignoroval. A pak stačil jeden jediný měsíc, a já poznal, jak moc silně ho miluji.
Neodejdu odsud, neodejde ani Remy. Zůstaneme tu, bok po boku. Budeme to tu chránit společně. A ne, jen proto, že jsme to tu společně vytvořili. Ale hlavně proto, že se milujeme.
Já ho miluji jako nikoho jiného na světě za mých bezmála tisíc let života.
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
dodatek: sice je to závěr téhle série, ale s Merlinem a Remym se rozhodně neloučíme. Určitě se s nimi ještě potkáte v dalších povídkách. Tady jsme vám je představili, a po nich přichází na řadu další dvojice. Nic není náhoda, ani pořadí vkládání sérií... :)