Merlin
Za celou dobu, co používám tenhle byt, se nic podobného ještě nestalo.
Za Remyho pomoci jsem se zvedl, a rozhlížel se kolem sebe, zatímco Remy zjišťoval, jestli tu nezůstalo něco, co by nás přivedlo na stopu pachatele. Ale necítil vůbec nic. A já taky nepocítil ani stopu magie.
Museli to být lidé. Nejspíš se někdo rozhodl to tu vykrást.
„Asi se nás někdo pokusil vykrást,“ pokrčil jsem rameny.
Jinou odpověď jsem zatím neměl. Přemýšlel jsem, jestli to nahlásit na policii, ale bylo by to jen zdržení. A taky… Už během úklidu jsem začínal zjišťovat, že se tu vlastně nic neztratilo.
Sice tu nebydlím, ale i tak tu jsou věci, které by se daly zpeněžit, a nic z toho nechybělo.
„Půjdu pro poštu. Počkejte tady, hned jsem zpátky,“ vyšel jsem pak na chodbu a zabouchnul za sebou dveře.
A v té stejné chvíli jsem si uvědomil, že vlastně není ani poškozený zámek. Jako by měl někdo od mého bytu klíče. Musel to být profík. O co tady vlastně jde?
Tu samou otázku jsem si položil, když jsem otevřel schránku a ta byla úplně prázdná. A za ten víc jak týden, co jsem tu byl naposledy, tu rozhodně něco muselo přijít. I kdyby to byl jen výpis z banky, který si nechávám posílat jednou týdně. Nebo pár nějakých pozvánek na nějaké nesmyslné akce.
Ale tentokrát nic.
Když mi na ruce zapípaly hodinky, ani jsem nepřemýšlel a rovnou jsem se přenesl k bance. Uběhla akorát hodina, na které jsme se domluvili, a Logan už u banky opravdu čekal.
Ale nebyl sám.
Okamžitě jsem ho poznal. Ten, který byl na Portlandském tržišti, když jsme se poprvé setkali s lovci.
Mírně jsem stáhnul obočí, což si hned Logan správně vysvětlil, že se mi to moc nelíbí.
Ale vzápětí jsem si vyslechl všechny možné argumenty, proč ho mám přijmout, proč jde s ním, včetně toho, že jsou partneři a jsou moc dlouho od sebe, a pokud chci pomoc, tak musím přijmout i Jaela, jak mi ho představil, a taky, že…
Ale to už jsem ho neposlouchal, oba jsem je popadl v mžiku jsme byli v mém Portlandském bytě. Jen jsem doufal, že neskončíme Adamovi nebo Remymu na hlavě.
„Když už jsem ochotný ustoupit v případě Jaela, pomůžeš mi,“ rozmáchl jsem se rukou. „Dám ti to bodově… V bance pohřešují už tři dny jednu pracovnici, navíc zjistili, že procházela záznamy všech klientů, včetně mého a určitě i Alexova, protože jsem ho tam taky viděl, a on mluvil dokonce přímo s ní. Pak přijdeme sem, byt je zpřeházený, zámek není poškozený, nic nechybí, až na jednu věc, a to je pošta. My to tu uklidíme, a ty můžeš přemýšlet, než nás přenesu do Seattlu. Jo, a bylo by fajn, kdybys tady Remymu a Adamovi vysvětlil, proč je Jael s námi. Já toho mám plnou hlavu a potřebuji přemýšlet nad jinými věcmi,“ dodal jsem trochu už nervózně, protože jsem začínal mít pocit, že všechno tohle, co se děje poslední dny, mi začíná přerůstat přes hlavu.
Logan
Byl jsem nevrlý. Už dlouho se mi to nestalo, ale opravdu jsem začínal být dost nevrlý. Ne jen, že mě úplně vyšachovali, a já tak nevěděl, co všechno se stalo, když narazili na tu prapodivnou skupinu s nějakým čarodějem Douglasem, ale neměl jsem s sebou ani své věci, abych mohl pracovat a někam si to hned ukládat. A nebyl jsem ve spojení ani s agenturou, a ani s Jaelem.
I když mi to pak trochu vynahradilo to, když jsme druhý den šli dát do pořádku místo, kde měl být Izayah uvězněn.
A hlavně… Jo, myslím, že jsem dostal dárek. Tak, ne Merlin, nebo Mysla, ale Myddin… To je jeho pravé jméno. A jeho otec je jeden z keltských bohů? A matka taky?
Tušil jsem, že se v něm skrývá něco velkého, ale že až tak… A tak jsem se ani nedivil, když mě upozornil na to, že se to nesmí nikde uvádět. Vůbec nikde. A podle jeho výrazu i tónu v hlase, mi bylo jasné, že by mi můj mozek klidně usmažil, kdyby na věc přišlo.
Jo, budu jeho přání respektovat, ale přesto mi to nezabrání v tom, abych zkusil dál pátrat. Potřebuji informace, potřebuji vědět co nejvíc… Prostě jsem takový.
Večer jsem pak dostal k dispozici aspoň jeden z jejich náhradních notebooků, kde jsem si mohl své myšlenky, dedukce a poznatky aspoň uložit, a vyčistit si tak hlavu. Potřeboval jsem si ji trochu uvolnit. A vážně to pomohlo.
A tak jsem se druhý den hned přihlásil s tím, že půjdu s nimi. Cítil jsem se plný síly a bylo mi prostě fajn. A chtěl jsem se vidět s Jaelem. Už se mi po něm stýskalo, a navíc… Nechtěl jsem, aby tu kolem začali poletovat duchové, až by mě začal hledat.
Setkání s Jaelem proběhlo docela v klidu. Až jsem se divil. Sice jsem si vyslechl kázání, že jsem se neozval, i to, že stále má ty sny, vidiny s drakem, ale další slova jsem umlčel hlubokým polibkem a následně jsme skončili v posteli. Vážně mi moc chyběl. Opravdu…
Ale pak přišel další problém.
Jael ze mě cítil draka… A já musel vysvětlovat, že mi opravdu nic nehrozí. A nakonec to dopadlo, jak to dopadlo. Stál jsem i s ním v určeném času u banky. A netrpělivě čekal, až se ostatní ukážou.
Jaké bylo mé překvapení, když se Merlin objevil přesně na čas, ale další překvapení, že byl sám, a místo v Seattlu jsme skončili v nějakém bytě. Při pohledu z okna mi bylo jasné, že jsme stále v Portlandu, a pak mi to i Merlin krátce vysvětlil.
Jael po celou dobu ani nepípl. A když jsme se pak ukázali v tom bytě, couvnul za mě a chytl se mé košile.
Zaslechl jsem jeho šeptnutí, něco o drakovi…
„No, vidím, že se nejspíš už znáte. Potkali jste se už na tržišti. Jael není nebezpečný, jen má kolem sebe duchy, má schopnost je vidět, vyvolat je, komunikovat s nimi, vyžádat si jejich pomoc. A taky… Je něco jako vědma, ale ne stejně jako vaše Anastazie. Jael má sny, vidiny, toho, co se teprve má přihodit. A proto na tebe zareagoval na tom tržišti. Cítil z tebe draka. Ale… I když je Jael hodný, neradil bych ti ho naštvat. No, Jaele,“ pošoupnul jsem ho před sebe a políbil do vlasů. „Nemusíš se bát. Remy je král draků, a je taky hodný. Sice trochu rozjařený, tak trochu extravagantní, a prostě svůj, ale hodný. Ale taky bych neradil ho naštvat. Já se jdu porozhlédnout, a vy se zatím můžete seznámit.“
Remy
Očividně není překvapením konec, co se týče celé záležitosti kolem Izayaha.
Prostě pořád a pořád nějaké překvapení. Civěl jsem jako pako, když k nám Mery přenesl Logana, který ovšem nebyl sám.
Zavrčel jsem a napjal se, protože jsem ho poznal. Tak tohle je Loganův přítel?
Že mě to nenapadlo hned.
Logana jsem vnímal jen na půl ucha a probodával toho Jaela pohledem, který vypadal, že by byl asi raději všude jinde než tady.
„Půjdu… půjdu taky pomoct…“ ozval se Adam a vzápětí ho nebylo, stejně jako Logana.
„Ehm… promiň?“ podíval se na mě opatrně Jael, když jsme osaměli a o krok se přiblížil ke mně.
Já si založil ruce na hrudi a pohodil hlavou.
„Jako, je ti jasné, že kvůli tobě jsem nestihl svému muži koupit dárek? Jako tehdy to sice byl jen skoro můj muž, nebo spíš si neuvědomoval, že je už můj muž, ale prostě jsem to nestihl. Víš, proč nemám rád lovce? Pro tohle! Okamžitě jsi mě obvinil, aniž by sis zjistil něco víc. Drak jako drak, co? Prostě jsem byl okamžitě ten, co ty vraždy spáchal, protože jsem byl cítit drakem. Mery musel použít svou sílu a tím se prozradil. A hlavně do toho začal strkat nos Logan a ten prostě nic nenechá být a musí všechno hned vědět. A víš, jak je to pro Meryho nebezpečné? Co když někdo někoho z nich chytí a uvězní? Víš, co by s Merym udělali, až by zjistili, co je zač?“
I když jsem nechtěl, všechnu frustraci a strach, co jsem někde hluboko uvnitř sebe cítil, jsem vychrlil na Jaela, jako by mě k tomu něco nutilo.
Při mých prvních slovech sklopil pohled, jakoby se styděl, ale pak se na mě zase podíval a laskavě se usmíval.
„Omlouvám se za to, co se stalo na trhu. A o tajemství svého přítele se obávat nemusíš. Logan, ať je jaký chce, nikdy by nic neprozradil. Ani neúmyslně. O to se zase postarám já. Kromě toho, není tak strašný, když ho poznáš blíž,“ řekl tiše Jael, usmál se, a pak ke mně přistoupil blíž.
Položil mi dlaň na hruď, i když jsem se snažil z jeho dosahu uniknout, ale on mě nepustil.
Stejně jako jsem nedokázal uniknout jeho upřenému pohledu.
„Bolí to, viď? Máš spoustu otázek a žádné odpovědi… Neboj, pomůžu ti…“
Jeho šepot jako by prostupoval mým tělem. Jeho ruce, jako by mě obalily, stejně jako mírný chlad i podmanivá vůně. Byl tak blízko, a přesto se mi zdál nekonečně daleko…
Nedokázal jsem ani zvednou ruce, abych ho chytil, nebo odstrčil, nebo objal, vlastně ani nevím co.
Byl stejně vysoký jako já, takže mu nedělalo problém sevřít ve svých dlaních mou tvář.
„Zavři oči a mysli na to, co chceš vědět nejvíce. Otevři svou mysl a dovol mi ti pomoct.“
Jeho dech mě zahřál na rtech a mě už ani nenapadlo odporovat.
Zavřel jsem oči a v mysli se mi okamžitě vybavila vzpomínka mých rodičů a do toho Izayah v lese, kde jsme ho potkali včera.
V dálce jsem zaslechl Meryho hlas, který se ptal, proč rodiče Izayaha vyhnali.
„To je ono…“ zaslechl jsem z dálky jiný hlas, a pak na rtech ucítil něco horkého a jemného, než můj žaludek udělal kotrmelec, v hlavě jsem měl najednou prázdno a před očima černo…
„Můžeš otevřít oči,“ zaslechl jsem Jaela, ale jakoby z dálky, nebo jako by na mě mluvil skrz vodu.
Logan
Nechal jsem tam Jaela s Remym stát, a šel se rozhlédnout po bytě. Nebyl velký, a i když tu byl teď nepořádek, bylo vidět, že je vkusně zařízený, byť nějak nepoužívaný. To musel poznat i blbec.
Pochopil jsem, že je to nejspíš jen krytí Merlinovy pravé identity pro banky a úřady, aby nebyl spojován s domem v Seattlu.
Opravdu si své soukromí hlídal moc dobře.
Jenže ty informace, které mi dal.
Prý bodově… Bylo to spíš jako vyprávění. Asi neví, co znamená říct něco v bodech. To musí být jasné a hlavně stručné.
Prohlédl jsem i zámek, který opravdu byl neporušený. Buď byt otevřeli pomocí magie, nebo měli někoho, kdo je přenesl rovnou dovnitř, nebo to byli opravdu profíci. A vzhledem k tomu, že tu podle mě magie nebyla cítit, ukazovalo to na práci lidí.
Prohlédl jsem i zbytek bytu, a ve chvíli, kdy jsem se vracel zpátky do obýváku, jsem zaslechl Adama, jak vyděšeně na nás volal, a pak volal i Remyho jméno.
Vběhl jsem tam současně s Merlinem. Ten se okamžitě vrhnul k Remymu, který bezvládně ležel na zemi a vedle něj Jael. Pozorně jsem se na ně zadíval, a pak jsem v klidu ze sedačky vzal dva malé polštářky, a vrátil se k nim.
Jednomu a pak druhému jsem podložil hlavy, aby se jim lépe dýchalo, a stáhl Merlinovu ruku z Remyho hrudi dolů.
„Neboj se, nic jim není. Jen… Jael nejspíš vzal Remyho někam, kde dostane odpovědi na své otázky. A počítám, že Remy těch otázek má víc než dost. Jael je schopný kohokoliv, kdo je před ním, přenést do minulosti, kde ty odpovědi může dostat. Nebojte se, za chvíli se vrátí. Teda, nevím, za jakou chvíli. Záleží to hodně na Remym.“
Merlin se na mě zprvu nevěřícně díval, jako by si myslel, že jsem blázen, ale pak se o něco uklidnil, posadil se vedle Remyho na zem a vzal jednu jeho ruku do dlaní.
„Budu tady, dokud se neprobere, a pokud se mu něco stane, ty budeš první, kdo půjde za nimi, a to s mojí pomocí,“ mírně se na mě zamračil, ale pak už se otočil k Remymu a druhou rukou ho hladil po vlasech, jako by ho chtěl uklidnit, že to bude v pořádku.
Já sám jsem se posadil vedle Jaela, ale nedotýkal jsem se ho. Nebál jsem se a věděl jsem, že se vrátí oba dva. Svou schopnost přenést někoho do svých snů ještě zdokonalil. A tohle je výsledek jeho snahy.
Remy
Za svůj život jsem toho už viděl a zažil hodně.
Ale když jsem otevřel oči, v šoku jsem dokonce couvnul a narazil tak na Jaela, který stál těsně vedle mě.
„Co to…“ zachrčel jsem a díval se na nepochopitelnou scénu, kdy máma s tátou, spolu s malým Izayahem seděli u stolu a něčemu se smáli.
„Mami? Tati?“ zvolal jsem přiškrceným hlasem a popošel blíž, snad ve snaze se jich dotknout.
Tak dlouho jsem je neviděl. Tak dlouho jsem neslyšel jejich smích. Tak dlouho jsem neviděl jejich šťastné tváře.
„Nevidí tě a ani neslyší. Jsi v jejich minulosti. Jen stín, jen duše. Ukáže se ti to, co chceš vidět nejvíce,“ ozval se Jael, který přistoupil blíž ke stolu, a když mávnul rukou, bylo to, jako by rozháněl mlhu.
„Jak…?“
„Je to jedna z mých schopností. Nová, něco, co se teprve pořádně učím pochopit. Každopádně se zdá, že dokážu nahlédnout nejen do minulosti a budoucnosti mrtvých, ale i živých, pokud si to skutečně přejí. Nevím ale, jak dlouho to dokážu udržet. Tvá mysl je velmi silná. Podvědomě se tomu brání.
Snad, jako by jedna tvá část ani nechtěla znát pravdu,“ pokrčil Jael rameny a mírně se na mě usmál.
Chtěl jsem se ohradit, ale dokázal jsem jen otevřít pusu a zase ji zavřít.
Povzdechl jsem si a podíval se na mámu, tátu i Izayaha.
Co se potom pokazilo, když teď vypadali tak šťastně? Co se změnilo? Proč se to stalo?
Najednou jsem ucítil zase to nepříjemné škubnutí, v hlavě prázdno a vzápětí se scéna kolem nás změnila.
„Tenhle svět, pokud bych to tak měl říct, reaguje na tvé myšlenky,“ dotkl se mé paže Jael, když jsem se snažil pochopit, co se to tu děje.
Stáli jsme na obrovské louce, zprvu prázdné, ale vzápětí se jakoby z mlhy, začali utvářet lidé, stromy a další věci.
„Je to zrůda! Monstrum!“ uslyšel jsem někoho křičet, a když jsem se prudce otočil, uviděl jsem nějakou dračí ženu, jak klečí v trávě a objímá nějaké dítě.
Její pohled směřoval k mé mámě a tátovi a…
Izayahovi.
„Neudělal to úmyslně. Musí se naučit ovládat svou sílu,“ zamračil se táta.
Jeho tvář už nebyla tak uvolněná a usměvavá jako v předchozí vzpomínce, stejně jako mámina.
Izayah jen stál, díval se na tu ženu a na jeho tváři jsem zahlédl… zlomyslný úsměv?
Pocítil jsem ostrou bolest na hrudi a nebýt Jaela, který mě podepřel, asi bych skončil na zemi.
„Je to ještě dítě,“ uslyšel jsem mámin hlas, která si Izayaha přitáhla blíž.
A ten, když viděl, že se na něj máma s tátou dívá, se najednou rozbrečel a nahodil smutný výraz.
„Omlouvám se… neudělal… neudělal jsem to… schválně…“ vzlykal, dokud ho máma nevzala do náruče.
„Vždyť se nic tak hrozného nestalo, ne?“ uslyšel jsem dračího kováře, který se najednou vytvořil z mlhy, stejně jako další a další, kteří se zastávali Izayaha, zatímco matka zraněného dítěte propalovala mé rodiče nenávistným pohledem.
„Jednou nám všem přinese smrt! V jeho žilách koluje jed!“ zakřičela ta žena a vzápětí se zase všechno rozplynulo...
Merlin
Netvářil jsem se moc nadšeně. A muselo to na mě být poznat.
Jo, začíná nám to přerůstat přes hlavu. Kdo vůbec souhlasil s tím, abych s sebou Jaela vzal? Já? Nejspíš. Proč? Protože to chtěl Logan. Proč vlastně potřebuji Logana? Doteď jsme si poradili i bez lovců, tak proč právě teď? Stačilo je jen informovat o Remym a o tom, že nemá s vraždami nic společného. Na druhou stranu… Stačilo by to?
Nejspíš ne. A hlavně když se do toho pustil právě Logan O´Brian. Tak jako tak, bych se s ním stejně nakonec střetl a mohlo to pak být horší.
Díval jsem se na Remyho, hladil jsem ho po vlasech a držel ho za ruku, která sebou občas cukla.
Bylo vidět, jak pod zavřenými víčky pohybuje očima, občas vypadal, jako by chtěl něco říct, ale ústa měl pořád zavřená. Nakonec jsem se sklonil a lehce ho políbil na rty.
„Bude to v pořádku. Kdyby… kdyby se něco stalo… přijdu si pro tebe… najdu si tě… zburcuji všechny bohy, které znám a dovedu tě zpátky…“ tichounce jsem zašeptal do jeho rtů.
Narovnal jsem se, pohlédl jsem k Adamovi, který se k nám občas podíval, ale pokračoval v úklidu.
Pak jsem se podíval na Logana, který soustředěně pozoroval Jaela, sem tam se podíval na hodinky, a pak zase na Jaela.
No, moc mě tímhle neuklidnil…
Remy
Opět to známé škubnutí a vzápětí jsme s Jaelem stáli v nějaké zahradě.
Uslyšel jsem vzdálený smích, a pak se kolem nás začaly postupně z mlhy vytvářet děti.
Bylo jich šest, včetně Izayaha, honily nějaké motýly a hrozně se tomu smály.
Izayah mezi dětmi vyčníval nejen svou výškou a barvou vlasů, ale také barvou pleti, která byla na rozdíl od opálených dětí úplně bledá, přesto, že slunce svítilo.
„Já ho chytím!“ proběhl kolem mě drak, ve kterém jsem poznal Zoru.
„Ne, je můj!“ křiklo další dítě, které jsem nepoznával.
„Oba se pletete!“ zasmál se škodolibě Izayah, změnil se v draka rychleji než já, kdy dokázal a krásného motýla chytil do pařátu.
Když se opět proměnil v člověka, v natažené ruce držel mrtvého motýla.
Viděl jsem jeho vítězoslavný úsměv i strach v očích ostatních dětí.
„Nemusel si to dělal,“ špitla jedna dívenka a schovala se nejspíš za záda staršího brášky.
„Byl slabý a pomalý. Silnější vždy zvítězí,“ uchechtl se Izayah a povýšeně se na děti podíval.
Jeho triumf v očích byl nepřehlédnutelný.
Opět přišlo cuknutí a scéna se změnila.
„Musí pryč! Už to nemůže takhle pokračovat dál!“ uslyšel jsem hromový hlas našeho kováře, který se zároveň staral i o vesnici.
Viděl jsem mámu, která seděla v křesle, plakala a dlaň jedné ruky měla položenou na velkém břiše.
Táta seděl za stolem, lokty opřené o desku, prsty propletené a podpírající čelo.
„Nehody jsou čím dál častější. Dobytek umírá. Jak dlouho to chcete přehlížet? Vím, že je to váš syn, ale takhle to dál nejde. Má v sobě-“
„Jed?“ přerušil kováře jiný, chladný hlas.
Izayah se vynořil z mlhy, starší, krásný, a přitom ledově chladný.
Byl jako kus ledovce, který se třpytí na slunci. Krásný, a přitom nedostupný a nebezpečný.
„Slýchávám to poslední dobou často. Že mám v sobě jed. Nezdá se vám, že to přeháníte? Cokoliv se stane, ze všeho viníte mě. Jste přece draci. Jedna z nejstarších a nejmoudřejších ras. Ale přitom, jakmile dojde na strach, jste ti největší hlupáci.“
„Izayahu!“ zvedl se prudce táta, až židle s třesknutím padla na zem a na bratra se zle zadíval.
Izayah si z toho ale nic nedělal, jen pokrčil rameny.
„Vždyť je to pravda. Za každou blbost viní mě. A já přitom nechci nic jiného než klid,“ pohodil hlavou Izayah.
„Uvědom si, kde je tvé místo, mladíku,“ zasyčel otec a jeho dračí rysy vystoupily.
„Aldene,“ ozvala se máma, stoupla si a přešla k otci.
Položila mu dlaň na tvář a usmála se.
„Izayah to nemyslí špatně, odpusť mu…“
Její tvář byla stažená bolestí a její oči tak unavené. Věděla to. Věděla, že je něco špatně, ale snažila se. Snažila se udržet rodinu…
Scéna se znovu změnila a tentokrát jsem ani už nevnímal to známé škubnutí.
Ocitl jsem se v nějakém pokoji, s velkou postýlkou, ve které spaly dvě děti.
Držely se za ruce, hlavy měly otočené k sobě, spokojeně oddechovaly a netušily nic o blížícím se nebezpečí, které číhalo za dveřmi.
Bezděčně jsem se snažil Izayahovi postavit do cesty, když s nenávistným pohledem mířil k postýlce.
„Je to vaše vina!“ zasyčel a pomocí magie zvedl Eliho do vzduchu, „Jen vaše vina. Dívají se na mě teď skrz prsty. Nenávidí mě. Poslouchají ostatní. Všechnu vinu hází na mě. Kdybyste se nenarodili, pořád bych byl jejich milovaný syn a všechno by mi odpustili.“
Kolem Elishova krku se stáhla neviditelná smyčka.
„Ne! Ne! Prosím! Ne!“ začal jsem křičet a rukama se snažil zasáhnout Izayaha.
Ale jen jsem tím rozháněl mlhu.
„Remy, uklidni se!“ objal mě Jael a viděl jsem, jak se po jeho tváři svezla slza.
„Ne! Vždyť mu ublíží!“ snažil jsem se vytrhnout z jeho sevření.
Eli už se probudil, začal plakat, začal se dusit a já mohl jen bezmocně přihlížet. Jako dítě z postýlky, i jako dospělý ze vzpomínek.
„Nebude to bolet!“ zasyčel Izayah.
V tu chvíli se stalo několik věcí najednou. V pokoji se objevili rodiče, Eliho duše na sebe vzala podobu draka, který se snažil chránit svého pána.
„Musíme jít,“ potáhl mě za ruku Jael a já cítil, jak mě to táhne pryč.
„Ne! Ještě ne!“ vykřikl jsem a snažil se něčeho zachytit, ale marně.
Rozmazaně jsem hleděl na to, jak táta útočí na Izayaha, jak máma zachraňuje Eliho, jak já brečím v postýlce. Poslední, co jsem viděl bylo, jak Izayah klečí spoutaný na louce, nenávistně hledí na všechno kolem sebe a táta nad ním pronáší ortel…
„Už nikdy nechceme znát tvé jméno! Nejsi ničí syn. Jsi jed, který tráví všechno v dosahu. Buď navždy zatracen a zapomenut…“
Merlin
Začínal jsem být nervózní. Zdálo se mi, že to trvá moc dlouho.
Dokonce už i Adam skončil s úklidem, posadil se do křesla, sepjal ruce na kolenou a díval se na nás.
Jako by i on přemýšlel nad tím, co se vlastně teď v Remym a Jaelovi děje.
„Počkej, ještě chvíli. Nemůžeš je probudit násilně,“ natáhl se Logan přes Jaela a zastavil mou ruku, když jsem chtěl s Remym zatřást, aby se probral. „Dej jim ještě chvilku.“
Zamračil jsem se na něho, a o něco víc sevřel Remymu ruku.
Překvapeně jsem se na něho podíval, když můj stisk opětoval.
Sklonil jsem se nad ním.
„Jsem tu, Remy, čekám na tebe. Vrať se, prosím,“ promluvil jsem na něho konejšivým hlasem.
Neodpověděl, jen jeho stisk ještě víc zesílil. Jako by právě teď prožíval něco těžkého, jako by volal o pomoc.
„Remy,“ vydechl jsem šokovaně a prsty volné ruky jsem setřel slzy, které mu skrz koutky očí začaly téct po tváři.
Najednou něco nesrozumitelně vykřikl, škubnul celým tělem a otevřel do široka oči. Zděšení v nich bylo jasně viditelné, celý se třásl, byl studenější než normálně, a jen otvíral pusu naprázdno, jako by chtěl něco říct, ale nebyl schopen z šoku promluvit.
Popadl jsem ho do náruče. Přitáhl jsem si ho k sobě, abych ho zahřál, hladil ho po zádech a líbal na tvář.
„Jsi tady… Jsi tu se mnou… je to v pořádku… Remy… miluji tě…“ snažil jsem se ho uklidnit, ale přesto jsem šlehl naštvaným pohledem k Loganovi, který už se věnoval Jaelovi, který se už také probíral.
Remy
Jen matně jsem vnímal, jak mě někdo tiskne k sobě, jak na mě mluví, jak mě hladí… To, že už to není sen, ale jsem zpátky v bytě.
Pomalu se mi vracelo všechno zpátky, jako puzzle, které akorát někdo doskládal.
Začal jsem pomalu vnímat Meryho, který na mě mluvil a tiskl mě k sobě.
Roztřeseně jsem vydechl, pevně ho objal, zabořil tvář do jeho hrudi a pevně zavřel oči.
Téměř okamžitě se mi ale vybavila poslední vzpomínka, tak jsem je raději zase otevřel, otřel si zbývající slzy do Meryho košile a zvedl hlavu.
„Jsem v pořádku,“ zachrčel jsem a pohladil ho po tváři.
Ruka se mi trochu třásla, stejně jako mi byla mírná zima, tak jsem se na chvilku stulil k Merymu do náruče, abych nabral jeho teplo a jeho klid.
Podíval jsem se na Jaela s Loganem, kteří se k sobě taky tiskli, ale Jael se na mě z Loganovi náruče díval.
„Děkuju,“ zašeptal jsem jeho směrem a mírně se na něj usmál.
Jen kývl hlavou a vzápětí zavřel oči.
Vypadalo to snad, že usnul. Nejspíš je pro něj něco takového vyčerpávající, ale rozhodně jsem se nezlobil. I když to bylo nečekané a vůbec jsem na to nebyl připraven, dostal jsem víc odpovědí, než jsem čekal a možná i chtěl.
Povzdechl jsem si a vymanil se z Meryho náruče, když už mi bylo trochu lépe.
„Vážně jsem v pořádku. Nezlob se,“ přejel jsem prsty po jeho mírně staženém čele.
Objal jsem ho kolem krku a vzápětí se svými rty přitiskl na ty jeho v hlubokém, ale něžném polibku.
„Miluju tě,“ zachraptěl jsem, když jsem se dokázal od Meryho odtrhnout, a pak se pokusil vstát na roztřesené nohy, které mě ale neposlouchaly, a já vzápětí skončil zase na zemi v jeho náruči.
„Malátnost během chvíle odezní. U lidí to trvá mnohem déle, pokud něco takového prožijí, ale ty, jakožto drak, bys měl být v pořádku za několik minut,“ ozval se Logan, který vstal i se spícím Jaelem v náručí.
Merlin
Podíval jsem se na Logana, který se postavil se spícím Jaelem v náruči.
Nejspíš by ho teď chtěl někam uložit do postele. Ale tady je nechat nemůžu. Taky bych je oba, teď víc než předtím, potřeboval v útočišti. Jo, mám plno otázek.
Přenést se do Seattlu pro Logana by zřejmě neměl být problém, ale nepřenesl by se na pozemek, a mohl by vzbudit pozornost, kdyby obcházel kolem plotu s Jaelem v náruči, a pak vešel k nám dovnitř.
Pomohl jsem Remymu vstát a usadil jsem ho na sedačku vedle Adama. Zaběhl jsem do ložnice pro deku, a pak jsem do ní Remyho pořádně zabalil.
„Přenesu Jaela k nám,“ natáhl jsem ruce k Loganovi, aby mi ho předal.
„Předpokládám, že to pro něho nebude šok, když se probere a bude vedle něho někdo z vašich přátel. Potřebuje postel, a ty máš ještě práci. Musíš do hotelu pro vaše věci. Vlastně…“ stáhl jsem ruce dolů. „Nedělám to sice často, ale neměl bych mít problém vás přenést všechny najednou. Jen si musím vzít Jaela do náruče, takže…“
Proč já to vlastně všechno komplikuji? Zbytečně budu plýtvat svými silami při přenosu všech najednou. Tak, jako tak, se musíme přenést zpátky k vile, abychom si mohli vzít auto, takže stejně půjdeme všichni.
Poslední dobou mi chybí zdravý úsudek. Musím se sebrat. Vlastně jsem tu do Portlandu ani nemusel tahat Adama. Mohl na nás počkat v Seattlu. Nejraději bych si nafackoval.
Otočil jsem se k Remymu, sklonil jsem se a políbil.
„Hned se pro vás vrátím, ano?“ pohladil jsem ho, a pak jsem se vrátil k Loganovi.
Převzal jsem si od něho Jaela, Logan se mě chytil, a vzápětí jsme stáli u nás na zahradě v Seattlu.
Předal jsem Jaela zpátky Loganovi, zavolal jsem na Benyho, který zrovna lítal ve vzduchu, aby sletěl dolů k nám. V krátkosti jsem mu řekl, kdo je nová návštěva a zbytek mu vysvětlím Logan, tak ať se o ně postará.
A za další vteřinu jsem byl zpátky v Portlandu pro Remyho a Adama.
Remy
Nechal jsem se zabalit do deky a díval se, jak si Mery bere Jaela do náruče, a pak spolu s Loganem mizí.
Povzdechl jsem si a kolena přitáhl k bradě.
„Remy?“ ozvalo se najednou vedle mě, až jsem s sebou škubnul.
Úplně jsem na Adama zapomněl a ten se teď na mě s obavou díval.
„Jsem v pořádku,“ zabručel jsem a opřel si bradu o kolena.
Díval jsem se někam na zem a připadalo mi jako věčnost, než se Mery konečně vrátil. Připadal jsem si bez něj tak nějak neúplný a prázdný. Zvláště potom, co jsem viděl.
Jenže jsem věděl, že teď není čas na nějaké depresivní nálady a hroucení se do sebe. Kromě toho, chtěl jsem vědět, co se stalo, tak jsem to měl.
Tušil něco z toho i Elisha? Řekla mu máma něco?
Už se ani nedivím, že mlčela. Nejspíš to pro ni bylo hodně bolestivé, a u táty zase utrpěla jeho hrdost.
Povzdechl jsem si a v té chvili se vrátil Mery.
Jen jsem se na něj usmál, nechal se vytáhnout na nohy, opřel jsem se o jeho hruď a vzápětí už jsme i s Adamem stáli v Meryho pracovně.
Skoro jsem se nestačil ani nadechnout, když se dveře rozletěly a já jen vyhekl, když mi na krk skočil ubrečený Eli.
„Myslel jsem… myslel jsem, že se něco stalo! Najednou… najednou mi byla… strašná zima… měl jsem podivné sny… a tys nebyl… necítil jsem tě…“ vzlykal, a já ho pevně objal a tvář zabořil do jeho ramene.
„Je to v pořádku. Už je to v pořádku,“ zašeptal jsem po chvilce, sevřel jeho tvář v dlaních a políbil ho na čelo.
„Viděl jsem Jaela. Určitě to má něco společného s ním. Říkal jsem ti, že to bude dobré, dráčku,“ zabručel ode dveří Jerom, a jen co k nám přešel, Eli mou náruč vyměnil za jeho.
Zrádce jeden.
Jen jsem zabručel a zavrtěl hlavou. Eli se k Jeromovi až nějak moc upnul.
Raději jsem na to ale nic neříkal a přešel k Merymu, kterého jsem objal a políbil.
Merlin
Jen, co jsme se ocitli v mé pracovně, Logan se hned omluvil s tím, že jde za Jaelem. Nedivil jsem se mu. Nejspíš na tyhle jeho stavy byl zvyklý, ale i tak, přes tu jeho zdánlivou chladnost, jsem v jeho očích viděl starost, když čekal, až se Jael probere.
Netušil jsem, že to, co se stalo v Portlandu ucítí i Eli, a tak jsem byl překvapený, když najednou vtrhnul do pracovny a hned se vrhnul na Remyho.
Věděl jsem, že jsou propojení, ale že ucítí i to, co se s ním děje a… Zmizel mu?
Vím hodně věcí, ale hodně věcí mě bude nejspíš stále překvapovat. Propojení dvojčat, jejich silná citová vazba. Tak silná, že o sobě vědí, i když jsou od sebe stovky mil daleko.
„Jak se cítíš?“ vrátil jsem Remymu polibek, když se ke mně přitulil, a pevně jsem ho objal.
Byl stále o něco chladnější, ale už ne tak moc.
„Udělám vám čokoládu, dáte se do klidu, a pak půjdeme nakoupit,“ podíval se na nás Adam.
Na moment ještě přistoupil k nám, pohladil Remyho po vlasech, s pohledem, který říkal, že to bude v pohodě, a pak odešel do kuchyně.
„No, já se aspoň převleču. Nemusím jít nakupovat v obleku. Než Adam udělá tu čokoládu, aspoň využiju ten čas. Půjdeš se mnou, nebo zůstaneš tady? Vypadáš, jako by sis chtěl s Elishou o něčem promluvit. Ale záleží na tobě. Já se jen převleču do něčeho pohodlnějšího a za minutku jsem dole.“
Remy
Rozhodně mi bylo mnohem lépe než před pár minutami, a taky jsem to Merymu řekl, když se mě zeptal. Ale za Adamovu horkou čokoládu budu rozhodně rád.
Když pak Mery řekl svůj plán, zamyslel jsem se. Bylo toho hodně, co jsem chtěl říct, ale chtěl jsem, aby u toho byl i Mery.
„Klidně běžte nakupovat. A nezapomeňte mi koupit něco dobrého. Promluvíme si, až budeš chtít,“ vyřešil to za mě Eli, který se podíval na Meryho a lehce se začervenal.
Ani jsem mu nestačil odpovědět a už ho Jerom unášel někam pryč.
Jen jsem zabrblal něco o nadržených vlkodlacích, a pak se podíval na Meryho.
„Myslím, že mě Eli brzo nebude už ani potřebovat,“ postěžoval jsem si.
Ale tímhle, co se stalo, se mi trochu zvedla nálada.
Aniž by si to kdokoliv uvědomoval, Eli se začínal měnit. Nebyl to už takový uplakánek, nekrčil se v koutě, když se stalo něco špatného, nebál se každého zvuku, či každé osoby.
Jerom mu dodával sebevědomí, aniž by si to možná uvědomoval, a já byl za to jen rád.
„Slyšel jsi to. Očividně si Eli vystačí s Jeromem,“ zabrblal jsem nahlas, ale část toho napětí, která mě sevřela potom, co mi Jael ukázal, ze mě opadla, a já už se dokázal víc uvolnit a usmát se.
Ještě jednou jsem si Meryho přitáhl pro polibek, tentokrát mnohem vášnivější, a pak ho chytil za ruku, abychom mohli přejít do ložnice.
„Ukaž, já sám,“ pleskl jsem Meryho po rukou, když se snažil svléknout z obleku.
Začal jsem Meryho svlékat, samozřejmě se ho nezapomněl přitom dotýkat, a dokonce mu sundal i spoďáry.
„Aha, tohle ne,“ zašklebil jsem se, když jsem jeho trencle držel v ruce.
Klekl jsem na kolena a zase znovu natáhl Merymu spodky. Samozřejmě jsem se nezapomněl několikrát otřít i o jeho penis a políbit stehna.
„Tak. A teď ti něco vybereme,“ mlaskl jsem spokojeně, plácnul Meryho po zadku, a pak se otočil ke skříni a kriticky jsem si prohlížel Meryho oblečení a přemýšlel, co mu vybrat.
Merlin
Remy se nejspíš nikdy nezmění. Ale jsem za to rád. O něco mi zlepšil náladu, když mě začal svlékat, a už jsem chtěl namítnout, že bez trenek nepůjdu, když mi je s úšklebkem natáhl zpátky.
Ale i tak jsem se začal usmívat, když začal vybírat, co si obleču, a byl to pro něj nejspíš jako hotový rébus. Nakonec mi vybral džíny a triko, které bych si nejspíš oblékl jen tady na doma, ale Remy byl náramně spokojený, když si mě tak s úsměvem prohlížel.
Udělám mu tu radost a nechám si to na sobě. Aspoň pro teď. Chci, aby se Remy cítil dobře, a hádka o to, co na sebe, by tomu nejspíš neprospěla.
Jeho péče a starost o to, co si obléct, mě potěšila. Upnul se na něco jiného než na problémy, které byly, a já se cítil milován. Byl jsem šťastný a spokojený.
A chtěl jsem to taky Remymu ukázat, ale jen co jsem si ho přitáhl blíž, abych ho mohl políbit a trochu pomačkat, ze spodu se ozval Adam, že máme už jít dolů, aby nám to nevychladlo.
Tak jsem Remymu dal aspoň to políbení, a pak už jsem si jen narychlo sčesal vlasy do culíku, a sešli jsme dolů do kuchyně.
Na stole stály dva velké hrnky s horkou čokoládou. Adam prý chtěl udělat i pro Eliho, ale Jerom ho zastavil, že prý má pro něj něco lepšího, a odtáhl Eliho pryč.
A tak jsme se s Remym posadili ke stolu, pomalu upíjeli čokoládu, která rozehřála naše těla, a uklidnila naši rozbouřenou mysl.
Než jsme dopili, Logan se mezitím ukázal taky s tím, že Jael je v pořádku a bude spát ještě dvě tři hodiny, Alexanderovi poreferoval o události v bance a v našem Portlandském bytě.
Ten se zamračil, a bylo vidět, že nad něčím hned uvažuje, a podle toho, jak se na sebe s Loganem podívali, tak nejspíš to není nějaká maličkost.
Ale dohodli jsme se, po mé otázce, že nám to řeknou, až se vrátíme.
„Tak jdeme?“ postavil jsem se, když jsme dopili čokoládu, a uklidili hrnky.
„K hotelu tě odvezeme autem. Předpokládám, že tam máš svoje. Nebo jste se přenesli?“ otočil jsem se na Logana.
Potvrdil mi, že tam má své auto, a že s ním dojede sem. Ještě jednou jsme zkontrolovali, jestli máme všechno, a pak už jsme zamířili do garáže, kde jsme měli dvě auta. Jedno větší, právě pro tyhle velké nákupy. A opravdu toho budeme mít plný kufr, a budeme rádi, když to všechno naložíme.
Adam se posadil na místo řidiče, já s Remym dozadu a Logan dopředu, a pak už jsme konečně mohli vyrazit na nákup.
Remy
Ani vlastně nevím, jestli se to, co jsem Merymu po dlouhé době vybral, líbilo.
Mě se to ale líbilo. Zvýraznilo to jeho postavu, jeho štíhlé, a přesto pružné tělo, jeho krk a i obličej, když si pak svázal vlasy do culíku.
Mohl jsem na něm oči nechat, a klidně bych si dal říct a v ložnici se o něco zdržel, ale Adam byl jiného názoru.
Jakmile jsem si ale dal jeho čokoládu, přestal jsem se na něj šklebit a začal se usmívat.
Byla vážně výborná a úplně bodla.
Když pak přišel Logan, byl jsem rád, když řekl, že je Jael v pořádku, jen bude ještě chvíli spát.
O chvilku později už jsme seděli v autě a mířili k hotelu, kde bydlel Logan s Jeromem, aby pobral jejich věci a odhlásil je.
Pak už jsme přejeli k obchodnímu centru, protože jsme potřebovali koupit nejen potraviny, ale i nějakou drogerii, taky oblečení si někdo napsal, tabák, a dokonce tam byl požadavek i na ložní prádlo.
A protože toho bylo opravdu hodně, rozdělili jsme se.
Adam si vzal na starost drogerii, tabák, textil, a to ostatní plus řeznictví, protože maso si uměl nejlíp vybrat jen on sám, a já s Merym jsme měli nakoupit zbytek potravin.
Bylo toho hodně, ale ve dvou nám to šlo mnohem rychleji.
Viděl jsem, jak se po nás občas lidé otáčejí, ale nevadilo mi to. Naopak.
Vždycky jsem se přitiskl víc k Merymu, aby bylo jasno, že ten sexy chlap patří jen mě.
V jednu chvíli jsem se dokonce neudržel a v jedné uličce ho vášnivě políbil.
O dvě hodiny později jsme měli nakoupeno všechno, a já ještě něco navíc pro sebe a Eliho.
S Adamem jsme se setkali u auta ve chvíli, kdy on akorát do kufru ládoval čtyři velké, plné tašky, z toho dvě byly jen s masem.
Jo, masožravci se u nás nezapřou.
K Adamovu nákupu jsme přidali osm našich velkých tašek, co jsme měli s Merym, z toho šest jsem nesl jenom já, abych Meryho nezatěžoval. A pokud jsem vyčníval před tím, tak teď, kdy každá taška byla skoro větší než já a já se choval, jako by nic nevážily, jsem byl na očích úplně, ale vůbec mi to nevadilo. Přece nenechám Meryho, aby ty těžké tašky nesl on.
Když bylo všechno naskládané, skočil jsem na zadní sedadlo vedle Meryho a uvelebil se v jeho náruči.
Bylo mi už mnohem líp a cítil jsem, že jsem připravený povědět, co jsem viděl.
Merlin
Nákupy mi vždy připomenou život obyčejných lidí. Sice toho určitě nenakupují tolik co my, ale jednou za čas si takhle vyrazit na nákup, není špatné.
A i když jsem byl uchozený, a tlačili jsme s Remym k pokladně dva velké vozíky, napěchované kopcem, byl jsem spokojený. Když pokladní viděla náš nákup, uzavřela pokladu jen pro nás. Opravdu to trvalo skoro dvacet minut, než nám to všechno namarkovala a my mohli zaplatit.
Když jsme se vraceli k autu, kde už dorazil Adam, musel jsem se usmát. Lidi na nás koukali trochu divně, když někdo, jako je Remy, skoro o hlavu menší než já, táhl ty nejtěžší tašky a já si vedle něho vykračoval jak primadona. Ale věděl jsem, že je silný, tak mě to tolik netrápilo.
Domů jsme se vrátili po dvou a půl hodinách. Logan už byl zpátky, jeho auto už stálo v garáži, a tak, jakmile všichni obyvatelé útočiště naběhli, a povytahovali nákup, zajel jsem s autem do garáže, protože Adam už spěchal dovnitř, aby mu prý v tom nákupu neudělali chaos.
„Jsem docela utahaný,“ usadil jsem se v přízemním prostorném obýváku na jednu ze tří sedaček, a hodil jsem si nohy na taburet. „Dal bych si kafe.“
Dokonce jsem se ani nešel převlíct, jak se mi už nechtělo nikam chodit. Ani těch pár schodů, a nechtělo se mi ani přenášet. Prostě jsem si chtěl sednout a jen tak chvíli posedět. Dokonce jsem si už zvykl i na to triko, které mi Remy před odchodem vybral.
„Těším se na večer,“ přitáhl jsem si Remyho na klín, a jednou rukou jsem ho objal.
Pak jsem si uvědomil, že jsem se ani nezeptal, jestli si chce sednout ke mně.
„Jestli chceš,“ políbil jsem ho na rty, „tak můžeš jít třídit nákup.“
Někdy zapomínám, že i ostatní mají svou vlastní svobodnou vůli a nemůžu jim nařizovat co mají nebo nemají dělat. Teda až na výjimečné situace, jako je třeba teď zákaz vycházení z útočiště.
Remy
Když jsme přijeli domů, všichni se hned vrhli na nákup, aby mohli pomoct, což Adam ale očividně neslyšel a neviděl rád. Hned spěchal za ostaníma, zatímco Mery zaparkoval a já šel odnést svou tašku, aby mi z toho něco zůstalo.
Když jsem pak sešel dolů Mery akorát vešel do obýváku a sedl si na sedačku.
Vážně mu to slušelo. Nechal jsem se stáhnout na jeho klín a políbit.
Když se pak ale odtáhl, nespokojeně jsem zabručel, a místo abych odešel, hned jsem se ještě víc uvelebil na jeho klíně.
„Nechce se mi jít třídit nákup. Chce se mi sedět tady. Na tobě,“ zabručel jsem.
Nákup počká. Ostatně, není tam nic, co by se zkazilo.
A já chtěl být raději s Merym.
Pohodlně jsem si na něm ustlal a prstem kreslil po jeho hrudi neviditelné obrazce.
Zaslechl jsem, jak Adam si všechno v kuchyni diriguje, a hned vymýšlí, co bude vařit, protože byl akorát čas oběda.
„Večer ti udělám speciální masáž, co ty na to?“ zvedl jsem po chvilce hlavu, objal ho kolem krku a zakroužil boky.
„Masáž celého těla speciálně jen pro tebe,“ zašeptal jsem do jeho ucha a jemně kousl do krku.
Merlin
„Tu masáž bych si dal klidně hned teď. Ale musel bys všechno oddřít sám, protože se mi nechce ani hnout prstem,“ zasmál jsem se, a pevně chytil Remyho kolem pasu, aby se mi přestal vrtět na klíně.
Po jeho kousnutí jsem pak tiše vzdychl, jak mi přejel mráz po zádech, a ještě o něco víc ho sevřel kolem pasu.
Vážně bych si dal říct, i když jsme to dělali ještě někdy nad ránem. Ale s ním… Jako by mě nabíjel nějakou energií, pořád nemám dost.
Chtěl jsem ho políbit, ale v tu chvíli dovnitř vešel rozespalý Jael.
„Omlouvám se,“ breptnul celý červený, když nás takhle viděl. „Jen… hledám Logana. Nevíte, kde by mohl být?“
Pozorněji jsem se na něho zadíval, a pak jsem se neubránil úsměvu.
„Myslím, že si budeš dobře rozumět s Elim,“ pokýval jsem hlavou.
Jo, jsou si hodně podobní. Červenají se, když něco takového vidí, nejraději by se někam schovali, ale přitom jim vášnivost doslova kouká z očí. Určitě si s ním Logan dost užije, co se týká sexu. A kdo ví, jestli jen Logan. Je to upír, takže bych se nedivil…
„Ty jsi mi ták chyběl, prdelko,“ najednou se ozval Jerom, a hned si Jaela přitáhl k sobě a pomačkal mu jeho zadeček.
Jako bych to neříkal.
Jael vypadal, jako by se chtěl propadnout do země, a tak jsem mu raději řekl, že Logana nejspíš najde v suterénu u Stasy, kde určitě už začal pracovat.
Rychlost, s jakou zmizel, byla fakt úsměvná. Ale Jeroma se stejně nezbavil. Ten se na něho doslova nalepil a šel s ním dolů.
Když jsme zase osaměli, konečně jsem si tentokrát já přitáhl Remyho pro polibek. A nakonec jsme zůstali v obýváku. Chvíli sami, chvíli s někým, ale čas do oběda nakonec rychle utekl. A tak, když to začalo hezky vonět po celém domě, jsme se šli umýt, a společně zasedli ke stolu.
Adam se tentokrát překonal. Nevím proč tak vyvařoval.
Možná proto, že měl čerstvé suroviny a beztak už vymýšlel oběd při nákupu.