Merlin
Sevřel jsem Remyho v náruči, když ke mně došel, a zamračeně jsem se podíval na Izayaha.
Má pravdu. V některých věcech. Ale ne ve všem. A taky…
Proč ho rodiče vyhnali? Je pravda, že Remyho otec není otcem Izayaha. Ale draci jsou mírumilovní, a jen tak by někoho z rodiny nevyhodili. Muselo to mít nějaký důvod.
Možná ho vyhodili proto, aby ho sami nemuseli zabít? Cítili v něm tu děsivou sílu a touhu po zabíjení?
Z celého setkání jsem ale pochopil dvě věci.
Nevím, jestli si toho někdo z nich stihl všimnout…
Izayah nemůže používat své schopnosti Faie pokud na sebe vezme podobu draka. Když se vznesl k nebi a vzápětí zmizel, byl to jen nepatrný okamžik, kdy na sebe vzal lidskou podobu a zmizel. Opravdu prakticky nepostřehnutelné, a tak to vypadalo, jako by zmizel drak a ne člověk.
Ale síla jeho kouzel není silnější než ta moje. Možná jsou naše síly vyrovnané, ale není silnější než já, pokud se to týká kouzel. Jako drak je zase vyrovnaným soupeřem pro Remyho.
Nevím, kdo z nich by vyhrál, pokud by se opravdu pustili do souboje na život a na smrt…
A druhá věc…
Přišel sem. To znamená, že by neměl být problém ho sem dostat. Nejspíš si je sám sebou natolik jistý, a myslí si, že jeho vězení je zničeno, že sem klidně nakráčí, jako by se nic nedělo. Jako by se nám tím vysmíval. Bylo dobře, že jsem požádal otce o pomoc. Dokázal připravené pasti natolik dobře schovat, že to uniklo i Izayahovi.
Každopádně jsem se teď trochu s obavami zadíval na Remyho, který kroužil nad našimi hlavami, a doufal jsem, že bude v pohodě. Rychlost, s jakou se změnil v draka, byla obdivuhodná. Snad to, že nás chtěl chránit před svým bratrem, ho donutilo takto instinktivně jednat.
„Remy!“ zavolal jsem na něho.
„Remy! Pojď sem dolů k nám! Remy! Slyšíš mě? Nenech se tím rozhodit! Máme jít za Levim a Sorenem, tak prosím… Remy, pojď za mnou,“ dodal jsem o něco tišeji a natáhl k němu ruce, jako bych chtěl to obrovské dračí tělo schovat ve své náruči.
Remy
Naštval nás!
Zaútočil na mého muže, zaútočil na přátele, chtěl zničit něčí domov, udělal z nás hlupáky, vysmíval se nám. Svůj vztek jsem ventiloval řevem, zatímco jsem kroužil po obloze a bylo mi jedno, kdo mě uvidí.
Proč to Izayah udělal?
Zkoušel nás? Nebo chtěl sám zjistit, jak na tom jsme? Proč přišel sem, na místo, kde byl uvězněn?
Snažil se nám tím říct, že je nedotknutelný? A taky…
Ví o Meryho vile. Přesně, jak jsem si myslel. Proč teda nezaútočil? Hraje si s námi? Chce ukázat, že je silnější? V čem lhal a co byla pravda?
Jak je to s tím čarodějem? Proč ho rodiče vyhnali?
Nikdy jsme se o tom doma nebavili. Vlastně byl Izayah vyhozen v den, kdy jsme se narodili. Proč, to nám rodiče nikdy neřekli, jen nás před ním varovali, a to nám stačilo.
Přesto…
Když Izayah mluvil o rodině, tak nějak jsem cítil, že mluví pravdu. Skutečně chtěl jen rodinu? Spletli by se mí rodiče? Spletla by se má matka? Nebo to udělala proto, aby jí nepřipomínal hřích, kterému podlehla? Té hanbě, kterou musela nést?
Otázky. Jenom samé otázky, ale žádné odpovědi.
Kdo ví, co by se stalo, kdyby tu Mery se mnou nebyl. Kdy bych se dostal z Izayahovi moci? Až bych ho dovedl k Elishovi? Až by všechno zničil.
Otřásl jsem se při té představě a znovu zařval.
Přesto jsem zaslechl ta tichá slova. Slova mého srdce.
Pohlédl jsem dolů na Meryho a zabručel.
Má láska, můj život. Zachraňuje mě, dal mi nový život, je světlem na mé cestě.
Milujeme ho tak moc, že to ani slovy nejde popsat.
Sletěli jsme dolů, ještě jednou se postavili na zadní, několikrát mávli křídly, zařvali, a pak jsem drakovi nařídil, aby ustoupil.
Zpátky už to nešlo tak rychle a snadno, jako když jsem přijal podobu draka, ale když jsem se postavil konečně na vratké nohy, okamžitě jsem padl Merymu do náruče.
„Miluju tě… moc… strašně moc…" vyrážel jsem ze sebe zadýchaně mezi polibky, kterými jsem pokrýval jeho obličej rty a krk.
„Co se tu stalo?" ozvalo se najednou za našimi zády, a když jsem se otočil, uviděl jsem Sorena, Leviho a tři další kočkodlaky.
Soren si mě prohlédl od hlavy až k patě, Levi se trochu začervenal a raději uhnul pohledem, kdežto ti zbylí tři kočkodlaci si mě zcela otevřeně prohlíželi s jasným zájmem.
„Viděli jsme dva draky. Ten jeden byl…" ukázal Soren k hoře.
„Jo, Izayah. Překvapil nás. Překvapil mě. Mery vám řekne, co se stalo, já jdu s dovolením trucovat," pohodil jsem hlavou a ladným krokem přešel kousek dál, k pařezu, na který jsem si sedl, přehodil nohu přes nohu, založil ruce na hrudi a nafoukl se.
Merlin
Oddychl jsem si, když se Remy vrátil zpátky na zem. Měli jsme co dělat, abychom se udrželi na nohách, když se postavil na zadní a zamával křídly.
A když se pak konečně uklidnil, díval jsem se trochu nervózně, jak se mění do lidské podoby.
Bylo vidět, že mu to dělá trochu problém, ale nejspíš s trochou cviku si brzy zvykne i na tohle.
Je pravda, že od chvíle, kdy je se mnou se do dračí podoby měnil jen výjimečně, a zřejmě to byla chyba. Měl jsem ho víc podpořit, aby se sžil lépe se svým drakem.
Bylo však jasné, že tohle, co se stalo, neunikne některým bystrým očím a uším.
Když jsme byli u skály, zřejmě nás skryla otcova přítomnost, ale teď, když se tu objevili dva silní draci a já nestihl včas zareagovat, muselo to vzbudit pozornost.
A tak jsem se nedivil, když se tu objevili kočkodlaci.
„Izayah nás všechny překvapil,“ nakonec jsem se musel pousmát, když jsem viděl, jak se Remy trucovitě usadil na pařezu. „Mysleli jsme si, že bude problém ho sem dostat, abychom ho mohli znovu zapečetit, ale nejspíš si je sám sebou tak jistý, že mu je to celkem jedno, nebo nepovažuje své vězení už za hrozbu.“
Krátce jsem jim vysvětlil, že jsme byli nahoře, abychom připravili jeskyni na Izayahovo uvěznění, a taky to, co se potom stalo tady. Představil jsem jim Williama a Logana, a když se mezi sebou začali bavit, zamířil jsem k Remymu.
„Netrucuj,“ přehodil jsem přes něho košili, kterou jsem si svlékl, a pak jsem si před něho dřepl.
„Ale víš… Sluší ti to, když jsi tak nafouklý,“ krátce jsem se zasmál.
Nevím, jestli by to stačilo na to, aby se uklidnil, protože jsem věděl, co ho trápí.
„Máme si toho hodně co říct. Ale to má čas, až se vrátíme do útočiště. Musím se spojit se Stasy a dát jim vědět, co se stalo, a že Izayah o nás ví. Nejspíš ho moje ochranné kouzlo nepustilo dál na náš pozemek. Je sice silný, ale moje síly se vyrovnají těm jeho. Jen by mě zajímalo, proč ho vaši rodiče vyhnali. Nějaký důvod to mít muselo. Ale to probereme, až se vrátíme, ano?“
Během mluvení, jsem protahoval jeho rozcuchané vlasy mezi prsty, dokud je neměl aspoň trochu srovnané. Políbil jsem ho na čelo a pak jsem vstal.
„Spojím se s útočištěm, nenechám tě tady samotného, ani na vteřinu. I když si myslím, že se teď už Izayah nevrátí. A ty se obleč, nechci, aby tě okukovalo tolik očí,“ mírně jsem stáhl obočí, ale pak už jsem se vzdálil na několik kroků, abych se skrz svůj přívěsek mohl spojit se Stasy.
Remy
Netrucoval jsem dlouho a přišel za mnou Mery.
Povzdechl jsem si, když řekl, že mi to sluší, když jsem nafouknutý, a přivíral oči, když mezi prsty protahoval moje vlasy.
Jo, má pravdu. Asi si budeme muset promluvit. I s Elim. Vím, že s ním se máma bavila víc, teda, ne, že by mě odstrkovala, ale s Elim často řešila nějaké problémy, protože ten to vzal víc v klidu, kdežto já hned vyletěl z kůže. Navíc Eli spíš doma vždy pomáhal mámě, zatímco já s otcem chodil lovit, nebo cvičit, nebo mu pomáhat.
Takže je možné, že i o Izayahovi ví Eli víc. Jsem si jistý, že se na něj mámy ptal. A možná dostal i odpověď. Jen slíbil, že o tom nebude mluvit. Ale teď se situace změnila.
Zabručel jsem, když mě Mery políbil na čelo, a pak protočil očima, když řekl, ať se obleču a neočumují mě všichni okolo.
Jako…
Stejně jsem si mohl obléct akorát Meryho košili, která mi sahala těsně pod zadeček.
Zapnul jsem těch pár knoflíků, hodil si vlasy na záda a podíval se na ostatní.
„Jsi v pořádku?" přistoupil ke mně Levi.
„No, asi jo. Jak se to vezme. Alespoň jsem nezačal hysterčit," ušklíbl jsem se, a pak Leviho objal.
Neunikl mi Sorenův pohled směrem k Levimu, až jsem se musel zašklebit.
„Už jste na to vletěli?" dloubl jsem ho loktem do žeber a kývnul hlavou k Sorenovi.
Levi okamžitě zrudl sklopil pohled a začal něco koktat.
„Hele, je to kus chlapa a očividně po tobě pokukuje. Navíc je to alfa. Jdi do něj," hučel jsem do Leviho, ale pak si uvědomil, že je spíš jako Mery, než jako já a odfrkl si.
No, snad najde Levi brzo odvahu.
„Byli jsme akorát na cestě do vaší vesnice. Chtěl jsem tě vidět," převedl jsem zase řeč zpátky na to, proč tu jsme, a tentokrát pozorněji se na Leviho zadíval. „Jsi v pořádku? Myslím… Po tom včerejšku."
Když mě Levi ujistil, že mu nic není, oddechl jsem si.
Soren a ostatní už taky vypadali, že jsou připraveni vyrazit, takže zbýval jen Mery, který nejspíš právě mluvil se Stasy.
Merlin
Spojil jsem se s naší vědmou, a hned jsem ji řekl, co se stalo, a na co mají dávat pozor. Teď víc než kdy jindy, platí zákaz vycházení. A zvláštní pozornost mají věnovat Elimu.
Kdyby se náhodou pokoušel kvůli jednomu z bratrů odejít, nebo by pocítili, že se chce jeho drak probudit, ať mě okamžitě informují. A taky jsem poprosil, aby lovci dobře zkontrolovali ochrannou bariéru, a Beny s Adamem únikové chodby.
Když mě ujistila, že se o všechno postarají, a v případě nutnosti hned dají vědět, o něco jsem se uklidnil, a s příslibem, že se vrátíme co nejdříve, jsem se s ní rozloučil.
Vrátil jsem se k ostatním, kteří se mezi sebou bavili v pohodě a nebyla vidět žádná rivalita či nervozita, jsme se pak společně vydali do Sorenovy osady.
Nemohl jsem si nevšimnout Leviho občasných pohledů směrem k Sorenovi. Pravda, Levi je hezký mladý muž, a Soren je kus chlapa, který slovu Alfa, dával ten správný význam. A tak bych se ani nedivil, kdyby ti dva se dali nějak dohromady. Teda, pokud Soren už někoho nemá.
Ale jeho občasné mírně posmutnělé pohledy směrem k horám, vypovídaly o tom, že mu někdo blízký, možná partner, odešel pryč, nebo zemřel. Nebo byl zabit…
Když jsme konečně došli do osady, přivítalo nás dalších pět kočkodlaků. A pokud se k nim přidá ještě někdo, jako teď Levi, bude to silná smečka, která bude chránit tyhle hory, případně zapečetěného Izayaha, pokud se to podaří.
Hned jsem taky požádal, jestli by Remymu dali něco na oblečení. No, kalhoty sice nedostal, ale myslím, že si nestěžoval, když mu jeden z nich daroval dlouhou vyšívanou tuniku, kterou si pak přepásal pleteným páskem s dlouhými střapci na konci.
Když jsem si oblékal zpátky svoji košili, díval jsem se přitom na Remyho, jak se nakrucuje a prohlíží se…
Vážně mu to moc slušelo. A když ho potom i učesali, udělali mu zvláštní drdol, přičemž pár pramenů nechali volně, byl prostě ten nejhezčí muž, který tady v té osadě teď právě byl.
Jo, a snad i proto po něm někteří zas začali pokukovat.
Nejspíš se tu dlouho nezdržíme.
Remy
Cesta do osady už proběhla bez problémů. Byl jsem překvapený, jak málo jich je. Soren sice říkal, že utrpěli velké ztráty, ale že to bude až takové, to jsem netušil.
Přesto vypadali všichni mile a řekl bych i docela spokojeně.
Oblékli mě, učesali a dost dobře jsem si všimnul několika pohledů, které po mě házeli.
Co se taky divit. Jsem prostě krásný. I když mě teď víc zajímalo, jestli se líbím Merymu.
Soren nás pak se všema seznámil, provedl nás celou osadou, pověděl, jak to tam mají, jak se Levi hned první den osvědčil, a jak jsou všichni rádi, že mezi ně přišel.
Cítil jsem, že mluví pravdu, a není tam nikdo, kdo by proti Levimu směřoval nějakou nenávist či zlobu.
V takovém případě si myslím, že by ho Mery hned bral s sebou zpátky.
Byla to malá osadička, ale útulná, i když na Sorenovi bylo vidět, že tohle není to, co on by si přál.
Jeho pohledy směrem k horám byly víc než výmluvné.
Snad se tam někdy bude moct vrátit. I s celou smečkou, rozšířenou o pár dalších kočkodlaků.
Soren nás pak pozval na oběd, který jsme neodmítli, protože já osobně měl hlad jako drak, ale taky jsem si nemohl dovolit vyžrat jim všechny zásoby.
Nakonec to bylo příjemně strávené odpoledne, a i když bych tam za normálních okolností klidně i přespal, bylo potřeba se vrátit zpátky.
Eli nejspíš musel taky něco vycítit, s nastupujícím večerem jsem cítil jeho neklid, byť slabý, ale byl tam, a taky bylo potřeba si promluvit o tom, co se tu stalo.
Museli jsme ale Levimu slíbit, že zase přijdeme, a když bude potřeba, řekneme si o pomoc.
To jsme museli zase slíbit Sorenovi.
Bylo i v jeho zájmu dostat Izayaha, tak jsem se ani nedivil, že chce být u toho.
A sotva se setmělo, padl jsem Merymu do náruče, Logan s Willem se ho chytli a v další vteřině jsme už stáli v Meryho pracovně.
Merlin
Soren chtěl být u toho, až se pokusíme uvěznit Izayaha. Ale obával jsem se, že by se jim mohlo něco stát. Ale nakonec jsem na to kývnul, jen s podmínkou, že se budou držet dál.
Nemohl jsem tušit, jak moc se to zvrhne, a rozhodně bych nechtěl nikoho z nich zabít či zmrzačit.
Když jsme se rozloučili a vrátili se domů, oddychl jsem si. A to z více důvodů.
Viděl jsem, že je tady klid a nestalo se nic neočekávaného.
Po celou dobu, co jsme byli v osadě, jsem hlídal jedním okem Remyho, a nemohl jsem si nevšimnout toho, jak po něm někteří pokukují.
A taky to vědomí, že má na sobě jen tu dlouhou tuniku a pod ní nic…
Nebylo to zrovna lehké ustát v klidu.
Když jsme vyšli z pracovny, hned jsme se umyli a zamířili do kuchyně, kde se právě podávala večeře.
Byli tu skoro všichni, chyběl Alexander, Stasy a Adam. U Stasy to bylo obvyklé, u Adama mě to překvapilo, protože jsem ho spíš čekal v kuchyni. Ale když jsem tam nahlédl, tak k mému překvapení se do vaření večeře pustil Jerom a Ezhra.
Tak nejspíš to bude jen masová večeře a nic k tomu… A doufal jsem, že Jerom umí vařit, abychom se vůbec najedli.
Když jsem se zeptal na Alexandera, poslali mě dolů, že ho najdu tam. A Eli je tam prý taky…
A mě v tu chvíli došlo, že vlastně hned nepřiběhl, když jsme se vrátili. Musel cítit, že se s Remym něco děje…
„Jdu dolů, najím se pak,“ pohladil jsem Remyho po tváři, políbil jsem ho a když jsem odcházel, nedokázal jsem si už pomoct, a pohladil ho po jeho zadečku.
„Můžete mi prosím někdo uvařit a donést kávu? A jo, všiml jsem si, že nám dochází zásoby, a vzhledem k tomu, že je nás teď o něco více, bude potřeba jít nakoupit. Sepište si každý, co byste chtěli. Nákup obstarám já a Adam. Je mi líto, ale nikdo odsud teď nesmí ven, protože se situace trochu zkomplikovala. Jo, je ještě jedna varianta. Že bych vás přenesl do jiného útočiš-“
Ani jsem to nestihl dopovědět. Hned se ozvalo nesouhlasné bručení, brblání a já nevím co ještě, že chtějí všichni zůstat tady.
Ani neví, jak mě tím potěšili. A moje rozhodnutí tohle místo ochránit za každou cenu tím ještě víc sílilo.
Remy
Divil jsem se, že Eli hned nepřiběhl, když jsme se vrátili. Pak jsem se ale dozvěděl, že je s Alexanderem dole. Byl jsem zvědavý, co tam dělají, nebezpečí jsem totiž žádné necítil, a už jsem chtěl jít dolů, když mě Mery pohladil po zadečku.
Myslím, že jsem v tu chvíli musel vypadat jako idiot, jak jsem se žulil.
Málem jsem se přerazil, jak jsem spěchal do kuchyně, abych mu mohl udělat to kafe.
Jerom a Ezra spolu v kuchyni bojovali, naštěstí Adam neviděl tu pohromu, ale jídlo vypadalo lákavě a kupodivu i chutnalo, když jsem trochu uždibl.
Samozřejmě, že jsem se hned Jeroma zeptal na Eliho, ale kromě toho, že byl jednu chvíli docela nervózní, se jinak zdál v pořádku.
Oddechl jsem si, věděl jsem, že Jeromovi se v tomhle dá věřit, a dodělal jsem kafe.
Položil jsem ho na tác s hrnkama, malým zákuskem a lístečkem, na který jsem napsal: „Díky tobě mi teď stojí. Převezmi zodpovědnost."
S tímhle nákladem jsem se pak vydal dolů, kde mě Eli málem povalil, sotva jsem se ukázal ve dveřím a musel jsem ho napřed asi tisíckrát ujistit, že jsem v pořádku, než mě pustil dál.
„Tak. Kafe pro všechny, ale zákusek jen pro mého Meryho," odložil jsem tác na stůl a nahnul se tak, abych se klínem mohl otřít o Meryho paži.
Nalil jsem mu do hrnku kafe, podal mu ho i s lístečkem a chtěl mu podat i zákusek, ale lžička náhodou z talířku sklouzla přímo do Meryho klína.
„Ups. Trochu se to zašpinilo," povytáhl jsem obočí, když jsem zvednul lžičku.
Samozřejmě bych to nebyl já, aby mě nenapadl originální úklid, takže jsem se sklonil a krém, co ulpěl Merymu na kalhotech jsem slízal.
Dal jsem si záležet, aby to pocítil, a když jsem zvedl hlavu, zatvářil jsem se, jako by se nic nedělo.
Sedl jsem si na opěrku sedačky a zadíval se na Eliho, který byl rudý až za ušima.
„Jestli mě už nepotřebujete, půjdu za Willem," otočil se Alex na Stasy s Adamem.
Merlin
„Rád bych toho Elfa poznal,“ zaslechl jsem Adama, když jsem vešel dovnitř.
„Já taky,“ přikývla Stasy. „Je to zajímavý příběh. Ještě jsem se s ničím takovým nesetkala. Jste asi jediní, kdo něco takového prožil.“
Zvědavě jsem se na všechny podíval. Eli měl skoro oči na vrch hlavy, Stasy měla na tváři výraz pochopení, a Adam se tvářil zamyšleně, jako by ho něco opravdu hodně zaujalo. Zajímalo by mě, o čem to tu vlastně mluvili. Nejspíš o něčem, co se týkalo Alexandera a Williama. A ani bych se nedivil, podle toho, jak Stasy zareagovala, když se s nimi setkala poprvé.
Usadil jsem se v křesle, a když všichni namířili pohledy ke mně, včetně Eliho, povykládal jsem jim, co se vlastně dneska v horách v Kanadě stalo.
„Tušil jsem, že se něco děje, ale nechtěli mě pustit. Teda, nevím, jak bych se za vámi dostal, ale měl jsem pocit, že to má souvislost s bratrem,“ konečně promluvil Eli.
Vyskočil na nohy s tím, že půjde za Remym, ale on se v tu chvíli objevil ve dveřích. Dalo se čekat, že se na něho hned vrhne, a Remy měl co dělat, aby to ustál.
Jenže to, co potom Remy udělal, Eliho dokonale uzemnilo.
A mě zase zcela rozhodilo.
Tím, že jsem šel sem dolů, jsem se trochu uklidnil, ale po tomhle… A zvlášť, když jsem si přečetl ten jeho vzkaz…
Kdo by po tomhle měl chuť na kávu? Nebo na zákusek? No, zákusek možná, ale ne tenhle, kterým mi Remy zašpinil kalhoty.
„Půjdu s tebou, mám hlad!“ vypísknul Eli a hned se připojil k Alexovi. Musel jsem se usmát, když se snažil na nás nedívat a rychle táhnul Alexe nahoru.
„Půjdu se podívat, co spískali s večeří, mlasknul Adam a taky se zvedl k odchodu.
„Jdu s tebou,“ zavěsila se do něho Stasy.
Myslím, že Adam v tu chvíli nahodil stejnou rudou jako předtím Eli, ale spokojeně a s úsměvem odešel se Stasy nahoru do kuchyně.
„Myslím, že jsme je odsud tak nějak vyhnali,“ povzdechl jsem si a podíval se na Remyho.
Ale ten pohled na něho a připomínka toho, co před chvilkou udělal, vrátilo zpět to napětí v tříslech.
Chytl jsem Remyho za ruku a stáhl si ho z opěrky na klín, čelem ke mně. Doklekl na sedačku a pak se usadil, a já ho objal tak, že se celý natiskl na mé tělo.
„Jak mám převzít zodpovědnost?“ zadíval jsem se do jeho očí.
Mávnul jsem rukou směrem ke dveřím, ty se zavřely a hned bylo slyšet i cvaknutí zámku.
„Co mám udělat?“ znovu jsem se zeptal tichým hlasem a moje druhá ruka zajela pod jeho tuniku a pohladil jsem ho po jeho holém zadečku.
Remy
Jestli pokaždé, když se něco stane, skončíme s Merym v posteli, abysme uvolnili to napětí, tak nic jiného dělat nebudeme. Teda, ne že bych si stěžoval.
Eli odešel s Alexem, Adam se Stasy je následovali a za chvilku jsem tak zůstal sám s Merym.
Spokojeně jsem zavzdychal a zavrtěl se na jeho klíně, když si mě stáhl na sebe a pohladil po zadečku.
Objal jsem ho rukama kolem krku a vrhnul se na jeho rty. Napřed jsem ho líbal pomalu, jemně a něžně, než jsem víc polibek prohloubil a zároveň s tím se o něj začal otírat.
Začal jsem mít hlad. Hlad na Meryho. A tak nebylo divu, že jsem mu vzápětí roztrhnul košili, abych se dostal k jeho krku a bradavkám, po jeho hrudi sjel níže, a zaklekl mezi jeho nohy.
Málem jsem Merymu roztrhnul i kalhoty, jak jsem se snažil rychle dostat k jeho penisu.
Úplně mě ovládl chtíč a ta touha, vzrušení z toho, co je mi pouze Mery schopen dát.
„Mery…" zasténal jsem hlasitě, když se mi konečně podařilo stáhnout mu kalhoty a já hleděl na jeho hrdě stojící penis, který v mé puse ještě víc ztvrdnul.
Sál jsem ho, lízal, pohrával si z jeho kuličkami, dokonce jsem zajel jazykem i k jeho dírce, než jsem si stoupnul, a jedním pohybem si přetáhl dlouhou tuniku přes hlavu.
Ani nevím kde skončila. Zato já skončil na stole z roztaženýma nohama a mé ruce okamžitě zajely k mému penisu a k mé dírce.
„Mery…" zasténal jsem znovu, protáhl se v ruce a dva své prsty si nasměroval do dírky.
Jen dvakrát jsem se protáhl, než jsem se otočil na kolena, roztáhl nohy a vyšpulil na Meryho zadeček, když jsem se položil na stůl a kolena si přitáhl k hrudi.
Prsty jsem sevřel půlky, a ještě víc je od sebe roztáhl, cítil jsem, jak se mi natahuje kůžička kolem dírky a v penisu mi cuklo.
„Mery… prosím… naplácej mi… naplácej mi na zadek… protáhni mě… pořádně… udělej se do mě… rychle Mery… chci tě… strašně moc…" vyrážel jsem ze sebe o překot a pootočil hlavu, abych na Meryho viděl.
Merlin
Že já se vůbec ptal.
Jo, měl jsem na Remyho chuť. Ano, líbil se mi, byl prostě nádherný. Ano, vydráždil mě, navnadil mě, jsem z něho… nadržený?
Nestačil jsem nic říct nebo udělat a on se na mě vrhnul jako saň. Vlastně, vždyť to drak je.
Jen jsem mohl doufat, že se nepromění a nesežere mě, s jakou chutí se do mě pustil.
Moje košile vzala za své, ale to jsem vnímal jen okrajově. Měl jsem co dělat sám se sebou, jak mé vzrušení stoupalo každou vteřinou, každým jeho dotykem ať už rukou či ústy nebo jazykem a zubama.
Dýchal jsem krátce a povrchně. Mé vzrušení bylo slyšet i v mém roztřeseném dechu, a kdybych teď položil své srdce tady na stůl, nejspíš by s těmi rychlými údery odcestovalo někam pryč.
Prudce jsem zavzdychal, když se pak začal věnovat mému klínu. A i když nejsem ten, kdo by nastavil, přesto to krátké dráždění mé dírky jeho jazykem mě skoro odrovnalo, a bylo to jen tak, tak, abych se neudělal už jen z toho a nepotřísnil jeho obličej svým spermatem.
Nesouhlasně jsem zamručel, když se pak zvedl, ale vzápětí spokojeně vzdychl, když se Remy usadil na stole, protáhl si svoji dírku a vzápětí se hrudí tiskl na svá kolena a jeho zadeček se tak krásně ukazoval. Měl ho napnutý, a v téhle poloze hezky roztažený, že ani si nemusel pomáhat rukama.
„Naplácat?“ přesto mě zaskočila jedna z jeho žádostí.
„Takhle?“ odsunul jsem jeho ruce a opatrně jsem ho plesknul po půlce.
„Nebo takhle?“ plesknul jsem ho po druhé, s trošku větší silou.
„A co takhle?“
Několikrát jsem mu položil stejnou otázku, a do každého plesknutí jsem dal vždy o něco víc síly, až byl jeho zadeček celý červený. Bylo to zvláštní, vědomě takhle někoho „trestat“, ale bylo to i zvláštně vzrušující, hlavně když jsem viděl, jak na to Remy reaguje.
Ale já se tím posouval ve své nadrženosti dál a dál, až jsem došel na samou hranici.
Penisem jsem se několikrát otřel mezi jeho půlkama, o jeho dírku, až jsem se u ní zastavil a mírně se na ní natlačil.
S hlasitým oddechováním, jak jsem to už nezvládal, s roztřesenýma rukama, jak moc jsem ho chtěl, jsem ho znovu několikrát proplesknul, trochu potrápil jeho kuličky i penis, a vzápětí, bez varování, jsem do něho prudce najel a hned začal přirážet.
Jen jsem si pevně přichytil jeho boky, aby se mi na tom stole neodsunul pryč.
Remy
Absolutně jsem nestíhal.
A začalo to už tím, kdy mě Mery poprvé plesknul po zadečku.
Nejspíš jsem ho svou žádostí překvapil, ze začátku byl opatrný, ale já mu svými slovy, a hlavně svým sténáním dával jasně najevo, jak to chci.
A myslím, že se do toho nakonec Mery i vžil. A to tak, že jsem ve chvíli, kdy do mě najel, viděl pověstné hvězdičky a musel se chytit u kořene, protože jinak hrozilo, že se hned udělám.
Vlastně ani nevím, co jsem vydával za zvuky.
Byl jsem úplně v koncích. Mery mi zase ukázal, co v něm je a zase náš sex posunul někam jinam.
Jo, s ním se nejspíš nikdy nudit nebudu.
Myslím, že v tom stole zůstaly rýhy po mých nehtech, když to na mě přišlo.
Měl jsem co dělat, abych ustál ty Meryho nájezdy, a kdyby mě nedržel, skončím, kdo ví, kde.
Proto nebylo divu, že už jednou zastavený orgasmus na sebe nenechal dlouho čekat, a to jsem se sám sebe nemusel ani dotknout.
Mery mi prostě dával všechno a já to všechno přijal.
„Mery…" zaskučel jsem, víc na něho vystrčil svůj zadeček, začal mu vycházet vstříc, a pak se na něj úplně narazil.
Zvrátil jsem hlavu, vydal ze sebe táhlé zasténání.
Úplně jsem ztuhl a vzápětí se roztřásl a úplně zhroutil, když to na mě přišlo.
Merlin
Netrvalo to dlouho. A myslím, že ani nemohlo, protože jsme na tom oba byli stejně. Stejně chtiví toho spojení a toho, co to pak přináší. Nadržení jeden na druhého.
Připomnělo mi to tu chvilku, kdy jsme skončili v mé ložnici zapření o stěnu.
Stejně divoké, stejně vášnivé, stejný chtíč.
A taky nebylo divu, když jsem chvíli po Remym skončil stejně. Jen mé nehty nezanechaly stopu na desce stolu, ale na jeho kůži. I když se mi ve svém orgasmu vybízel ještě víc, svíral mě v sobě a nastavoval se, já ho v jednu chvíli znehybnil.
Zapřel jsem se rukou o jeho záda a přitlačil jsem ho natvrdo ke stolu, až se víc prohnul, zůstal v nehybnosti, a já tak mohl na jeho zadeček dorážet tak, jak jsem potřeboval právě v tuhle chvíli, kdy jsem plnil jeho dírku spermatem.
Bylo to silné, bylo to uchvacující a neskutečně omamné, že jsem se nakonec zlomil v pase, dolehl na něj, ruce položil vedle něho, a doslova ho tak obalil svým tělem. Byl v mém zajetí, nemohl se prakticky skoro vůbec hýbat. Jen jeho dírka se stahovala a povolovala, a prodlužovala mi tak to příjemné, co nám tahle chvíle přinesla. Trochu víc jsem se rozkročil, abych udržel stabilitu a nerozjely se mi nohy, jak jsem cítil mírnou slabost v kolenou.
Zapíral jsem se čelem o jeho rameno, sem tam jsem ho mírně kousnul a pak to místo políbil, jak bych se tím chtěl za ten kousanec omluvit.
„Chtěl… jsem… být… jemnější…“ zachrčel jsem po chvíli zadýchaně do jeho horké kůže. „Ale nejde… to… když jsi… tak nádherný…“
Remy
Přidušeně jsem sténal, když si mě Mery znehybnil a dával mému zadečku, co proto.
Byl jsem doslova v ráji. Oči se mi protáčely blahem a srdce hrozilo, že vyskočí z hrudi.
Když se pak na mě Mery rozplácl, spokojeně jsem vydechl a nechal ty příjemné dozvuky procházet mým tělem.
„Bylo to… úžasné…” vydechl jsem na oplátku Merymu.
Nejraději bych tak zůstal pořád, ale chtěl jsem Meryho políbit, tak jsem se pod ním zavrtěl a naznačil mu, že chci vstát.
Když ze mě vyjel, nespokojeně jsem zahučel, otočil se čelem k Merymu, potlačil ho ke křeslu a hned se vyhoupl na jeho klín, protože mě nohy stejně neposlouchaly.
Zavzdychal jsem a blaženě se usmál, když Meryho penis zase skončil v mé dírce.
Hned jsem se přitiskl na jeho rty a věnoval mu hluboký polibek.
„Takhle je to... nejlepší...” vzdychl jsem, zavrtěl se na jeho klíně a sázel polibky na jeho hruď a krk.
Ani se mi nechtělo jít zpátky mezi ostatní.
Nejraději bych se zahrabal do postele, stulil se k Merymu do náruče a spal až do rána.
A mezi tím se aspoň jednou ještě pomiloval.
Vážně jsem si nemohl přát nikoho lepšího.
Asi je vážně pravda, že partner na celý život je jen jeden.
Vím, že by z něho byla nadšená i máma s tátou.
Znovu jsem se zavrtěl, vzdychl a zadíval se mu do očí.
„Jsi ten nejúžasnější, nejvíc sexy, nejvíc puritánský a nejvíc všechno chlap, jakého znám. A jestli mě někdy opustíš, tak tě budu chodit strašit až na věčnost…” políbil jsem ho a usmál se.
Merlin
Chvíli trvalo, než jsem se uklidnil, abych se mohl aspoň trochu nadzvednout a věnovat Remymu aspoň malý polibek.
Je pravda, že se s ním chci milovat. Ale je to on, kdo to většinou vede a já dělám to, co si řekne. I když… Občas přebírám iniciativu, ale to už během sexu.
Když jsme pak skončili na křesle, spokojeně jsem hladil Remyho po zádech, pohrával jsem si s jeho vlasy, a usmíval se, protože jsem byl teď nejspokojenější tvor na světě.
Když řekl, že takhle je to lepší a zavrtěl se na mém klíně, tiše jsem vzdechl, protože to ve mně evokovalo další chutě. A nejspíš i v Remym, podle toho, jak se zatvářil.
„Kdybys mě chtěl chodit strašit, bylo by to na strašně dlouho, takže si tě raději nechám,“ pohladil jsem ho a pak si ho za zátylek přitáhl pro další polibek.
„A puritánský? Mám pocit, že tohle u mě za chvíli nebude platit. Začínáš mě kazit, Remy,“ kousl jsem ho do rtu, když jsme se přestali líbat.
Pohodlně jsem se opřel a zapřel si Remyho o sebe, abych cítil celé jeho tělo na svém. Nic nenahradí dotek holé kůže na kůži.
Seděli jsme tak chvilku, a možná bychom i pokračovali, kdyby se neozval interkom.
„Nerada ruším, ale Logan požádal, jestli by mohl jít dolů zpracovat své poznatky. Potřebuje to někam zapsat a odeslat na agenturu, a své věci tu bohužel nemá. Navíc má případ vražd, které způsobil Izayah přidělený, stejně jako Jerom, a už se nějakou chvíli nehlásil. Obává se, že by po něm začali pátrat, a navíc by ho mohl začít hledat jeho partner, a Jerom se nechal slyšet, že by tu nechtěl mít barák plný naštvaných mrtvol,“ domluvila Stasy a při posledních slovech jsem v jejím hlase zaznamenal náznak úsměvu.
„Dobře, může sem jít dolů, půjčte mu jeden z náhradních notebooků. Nechci, aby pracoval na našich. Já… My… budeme u mě v ložnici. Je otevřeno, tak můžete jít dolů, odpověděl jsem.
Mávnul jsem rukou ke dveřím, a když jsem zaslechl cvaknutí zámku, hned jsem sebe a Remyho přenesl ke měn do ložnice na moji postel. Bylo mi jedno, že tam dole zůstalo naše oblečení. To ať si vysvětlí, jak chtějí.
Remy
Zachichotal jsem se, když Mery řekl, že ho začínám kazit.
No, rozhodně si svou dominanci ale vzít nenechám. Aspoň ne celou.
Musí mi něco zůstat, abych mohl svádět a provokovat Meryho.
Když se pak Mery pohodlně opřel, už jsem chtěl začít tančit, když se ozvala Stasy.
Jen jsem si povzdechl, zakoulel očima, ale během pár vteřin už ležel v Meryho posteli a jeho jsem objímal nohama a rukama.
Samozřejmě, že jsme nešli hned spát. Ono se to ani nedalo, když vedle mě ležel takový kus chlapa, kterého mě bavilo svádět.
Přesto po dalším čísle jsme se umyli a sešli dolů aspoň na malou večeři, protože mi začínalo kručet v břiše. A to by Mery se mnou v posteli nejspíš nevydržel.
Večerní absenci sexu jsem si ovšem vybral zase ráno, když jsem byl vzhůru jako první, a už jen pohled na Meryho mě dokonale vzrušil.
Pěkně jsem ho postavil pusou, a když pochopil, že to není sen a otevřel oči, už jsem na něm pěkně zhurta rajtoval.
„Dobré… ráno…” zachrčel jsem, když jsem po té zběsilé jízdě, která byla snad prudší než tehdy tady na stojáka a včera večer dole, konečně popadl dech.
Nedokázal jsem pár minut ani pohnout prstem.
Bylo to prostě úžasné ráno, a hlavně skvělý start dne.
„Jednou… jednou tě nepustím z postele a budeme se v ní válet celý den,” políbil jsem Meryho a řekl mu své přání, které mám od chvíle, kdy začal tenhle humbuk.
Merlin
Plánoval jsem, že druhý den půjdu nakoupit. Ale tentokrát jsem to byl já, komu se nechtělo vylézt z postele a hned splnit Remymu jeho přání.
Zvlášť po tak krásném budíčku, jaký mi dopřál. A to nemluvím o tom, co bylo v noci. Pravda byla, že jsme toho moc nenaspali už druhou noc. A taky nebylo divu, že jsem v té posteli chtěl opravdu zůstat.
Ale musel jsem. Měl jsem naplánovanou cestu do města a zastavit se v Portlandu na bytě a v bance.
Potřeboval jsem převést nějaké peníze Kirillovi. Chtěl jsem, aby vypomohl finančně Sorenovi už jen proto, že se starají o tak důležitou věc, a jejich domov byl kvůli tomu zničený.
Nakonec jsem se smíchem, když jsem viděl, jak je Remy odrovnaný, ho vzal do náruče a přešel s ním do koupelny, abychom se dali trochu do pořádku.
Ale i tak nám docela trvalo, než jsme se osprchovali, oblékli a sešli dolů. Teda, já byl oblečený rychle. Vzhledem k tomu, že jsem šel do banky, jsem na sebe dal oblek. Ale Remy si pořád nemohl vybrat. Stejně jsem nechápal, proč si musel vybírat z mých věcí, když ve svém pokoji měl skříň plnou oblečení.
Když jsme sešli dolů, Adam právě dodělával snídani, a celou dobu brblal něco o nepořádku, který tam zůstal od večeře. V tomhle je horší jak ženská. Je to prostě taková naše manželka.
Když byl hotový, odběhl s tím, že se jde obléct, a na stole mi nechal seznam, co si kdo přál nakoupit.
Už když jsem si to zběžně přečetl, mi bylo jasné, že si budeme muset vzít velké auto, protože to jinak nenaložíme.
Ale nejdříve se zastavíme v Portlandu, a potom se vrátíme do Seattlu nakoupit. Bude to tak rychlejší.
Ještě jsem se zeptal našich hostů, jestli nechtějí do Portlandu, ale ozval se pouze Logan, že by rád zaskočil do hotelu pro své a Jeromovy věci, pokud by nám nevadilo, že by u nás zůstali a odhlásili se z hotelu.
Neměl jsem s tím problém, už jen proto, že když tu byli, cítil jsem se jistější.
Remy
Mery mi musel nakonec pomoct do koupelny a umýt mě, protože já toho vůbec nebyl schopný. Byl jsem jak želatina a nebyl schopný ničeho. Nakonec mě sprcha trochu probrala a úplně pak to, když jsem si vybíral oblečení. Zapomněl jsem, jaký je Mery v tomhle ohledu suchar. Ale chtěl jsem něco jeho, a nakonec to vyřešil po svém. Našel jsem u něj jedny kraťasy, které nejspíš ani nebyly Meryho, vzhledem k délce a tomu, že mě byly akorát. K tomu jsem si vybral jednu velkou košili, pásek a vytvořil si tak něco jako šaty. Bylo to lehké, slušivé a nijak pobuřující. Na můj vkus mi v upjaté, ale v rámci možností Meryho šatníku, to nejlepší, co se dalo.
Po snídani a vyslechnutí si Adamových stížností na Jeroma a jeho bordel v kuchyni, vzal Mery seznam, který byl delší než toaletní papír na záchodě. No, nejspíš budeme muset vzít auto a taky nějakého pomocníka.
Logan se nakonec jako jediný přihlásil, že půjde s námi, už jen kvůli věcem z hotelu, a taky kvůli svému příteli, kterého by chtěl aspoň pozdravit a na chvilku vidět.
Docela by mě zajímalo, koho takový suchar mohl klofnout. Při té myšlence jsem se zadíval na Meryho a uchechtl se. No, nejspíš by nikdo nečekal, že zrovna já sbalím jeho. O dalších deset minut později jsem Meryho objal, Logan a Adam, který měl jít taky s námi, se ho dotkli a vzápětí jsme stáli před bankou v Portlandu.
Merlin
Původně jsem Remyho s sebou brát nechtěl. Ale pak jsem si řekl, že snad Izayah a ten čaroděj nebudou tak hloupí, a nezaútočí na nás uprostřed města za bílého dne. A když jsou dvojčata od sebe, jsou cítit méně, než kdyby byli spolu, a já tam nebyl, abych je mohl chránit.
Po tom, co Izayah předvedl v horách, jsem pochyboval, že by na ochranu stačil jen William a Adam. Jasně, Beny taky umí něco malinko z kouzel, a jsou tam lovci, ale proti Izayahovi je to jako otravné mouchy.
A tak jsem chytl Remyho, počkal, až se přidají Adam a Logan, a hned jsem nás přenesl na jedno kryté místo nedaleko banky.
Logan se s námi rozloučil s tím, že jde za svým přítelem, a bude nás tady čekat asi tak za hodinu, což bychom měli zvládnout v pohodě i my, a hned zmizel.
My tři jsme potom zamířili do banky. Adam se usadil dole na pohovce, že na nás počká tam, a já s Remym jsme zamířili nahoru.
Museli jsme čekat asi deset minut, než se uvolnil náš poradce, protože měl jiného klienta.
Byl překvapený, že jsme přišli, omlouval se, že nás nemohl hned přijmout, ale ujistil jsem ho, že je to v pořádku, že jsme si schůzku nedomluvili.
Vzhledem k tomu, že o šlo o převod větší částky, byla potřeba kontrola i hlavního manažera pobočky. A zatímco se to vyřizovalo, já vytáhl mobil, který pro tyto příležitosti používám, a spojil jsem se s Kirillem, který hned zkontroloval, jestli peníze dorazily v pořádku. Bylo by divné, kdybych se s ním spojil svým způsobem, a začal si mluvit sám pro sebe, před lidmi. Jo, nejspíš by si pak mysleli, že jsem cvok a volali by psychiatra.
„Zdáte se mi nějaký nervózní,“ otočil jsem se ještě na našeho bankéře, když jsme vstali a chtěli odejít.
„Stalo se něco doma?“
„Prosím?“ pohlédl na mě. „Omlouvám se, netušil jsem, že je to na mě tak vidět. Víte… Ta nová kolegyně… Je nezvěstná. Už asi tři dny. Nikdo o ní nic neví. A… neměl bych to říkat,“ o něco ztišil hlas. „Ale zjistilo se, že procházela záznamy klientů. Sice nikomu nezmizel z účtu ani dolar, ale přesto… Bylo to divné. Dívala se na záznamy klientů, které ani neměla ve svém portfoliu. Včetně vašeho. Zjistilo se to hned druhý den, co byla ohlášena jako nezvěstná. Je to vážně celé divné. Už jsme vydali opatření, takže všechny data klientů jsou chráněna. Ale nevíme, proč to vlastně udělala, ani kde je, jestli ji někdo vyhrožoval, nutil, nebo to udělala sama…“
Bylo vidět, že je z toho opravdu nešťastný. Pracuje v téhle bance, už strašně dlouho a nemá daleko do důchodu.
„Bude to v pořádku. Určitě. Nemusíte se bát. A kdybych náhodou zjistil nějaké nekalosti u mých účtů, hned se vám ozvu, ano?“ podal jsem mu ruku, a stiskl ji pevně, abych ho uklidnil.
Nakonec se usmál, poděkoval a doprovodil nás dolů, kde na nás čekal Adam.
„Půjdeme ještě zkontrolovat byt a vybrat poštu,“ pokynul jsem mu i Remymu, abychom vyšli ven na místo, odkud jsme se chtěli přenést do mého bytu.
Přenesl jsem nás do obýváku, kde je nejvíc prostoru, už jen proto, že jsme byli tři. Ale ve chvíli, kdy jsme se tam objevili, o něco jsem zakopl a už jsem letěl k zemi. Šokovaně, protože jsem věděl, že to místo má být prázdné, jsem se zvedl do sedu, a rozhlížel se kolem sebe.
Remy
Většinou jsem z Merym chodil do banky, i když jsem to místo neměl moc rád, jako jeho doprovod. I když nevím, kdo koho chránil teď.
Když nám pak bankéř pověděl o tom, co se stalo jeho kolegyni, zamračil jsem se.
Moc se mi to popravdě řečeno nelíbilo.
A můj neblahý pocit vzrostl, když jsme se ocitli u Meryho v bytě a málem skončil na zemi s ním.
Pomohl jsem mu na nohy a rozhlédl se po té spoušti.
„Zůstaňte tady!“ nařídil jsem oběma přísně, začichal, a pak se obezřetně vydal dál.
Nebyla tu cítit magie, takže to musel udělat člověk nebo víc lidí.
Nebyla tu teď ani cítit přítomnost někoho jiného, takže se to nejspíš stalo už před několika hodinami.
Mělo to spojitost s tou, co zmizela z banky?
Co tady chtěli?
Nemyslím si, že by to mělo souvislost s tím, co Mery je. To jen ze záznamů z banky nikdo zjistit nemohl. Ale proč by mu převraceli dům vzhůru nohama?
Nebyl nijak extra bohatý, teda jako bohatý jo, ale ne všechny peníze měl uloženy v bance, takže nebyl ani nijak nápadný.
Procházel jsem místnost po místnosti, hledal něco, co by mohlo napovědět, kdo útočníci byli, ale na nic jsem nepřišel.
Vrátil jsem se zpátky za Merym a Adamem, který už trochu obývák uklízel.
„Co to má znamenat?“ rozhodil jsem bezradně ruce a zadíval se na Meryho, jako by on odpověď znal.