Remy
Už jsem začínal být vážně zoufalý. Že já idiot něco takového vůbec navrhl! Buď měl jít Mery s námi nebo jsem neměl Sorena s Levim zdržovat.
Očividně nás napadli jen kvůli mně, podle toho, jak mluvili. Kdybych s nimi nebyl, nic z toho by se nestalo. Jenže jsem si zároveň uvědomil i další věc. Překvapili nás. Jako by nás celou dobu sledovali.
Jako by věděli o každém našem kroku.
Co se to tu, zatraceně, dělo?!
Už mi chyběl jen kousek, když se najednou nad našimi hlavami rozprsklo jasné světlo a tlak na mé tělo mírně povolil. Aspoň tak, že jsem se mohl konečně zhluboka nadechnout.
„Levi! Sorene!" křikl jsem na ty dva.
„V pořádku!" uslyšel jsem Sorenův pevný hlas a Leviho trochu přiškrcený.
„Hajzlové zasraní!" zakřičel vzápětí někdo další a mezi nás najednou skočilo něco rudovlasého a začalo bez rozmyslu střílet kolem sebe.
„Ty hovado jedno! Aspoň se dívej, kam střílíš!" zařval jsem na Jeroma, když se jedna z kulek zaryla do hlíny blízko mé hlavy.
Zahlédl jsem Williama, Alexandera, který bojoval s dvěma protivníky a koutkem oka postřehl Meryho.
Všichni se pustili do boje a další věc, kterou jsem si tím uvědomil bylo, že naši protivníci jsou dobře organizovaní. Nějací šílenci by hned utekli, kdyby viděli přicházet posilu, ale oni jakoby ani nevnímali bolest, vrhali se do nebezpečí a pod rány, jako by chtěli za každou cenu splnit svůj úkol.
„Zatracené pouta!" vykřikl jsem v jednu chvíli a pokoušel se vstát na nohy.
A nejspíš mě někdo slyšel, protože tlak na mé tělo najednou zmizel úplně, až jsem zavrávoral a klesl na kolena.
Teď už jsem zřetelně cítil i Meryho sílu, podíval se, jestli je Levi se Sorenem v pořádku, a vyskočil jsem na nohy, abych se pustil do boje.
Sotva jsem však udělal krok, něco mě znovu srazilo k zemi, až jsem vykřikl, a pevně mě to spoutalo.
Tohle už nebyl jen člověk, který se nějak dostal k magickým předmětům.
Tohle byla skutečná síla nějakého čaroděje.
„Půjdeš se mnou, draku!" zahřměl hlas, který jako by přicházel odnikud, a vzápětí už mě nějaká neviditelná síla táhla dál od všech, mezi stromy a keře, které mi trhaly oblečení i kůži.
Merlin
Jakmile jsme se ocitli na místě, okamžitě mi problesklo hlavou, že jsem udělal dobře, když jsem ty tři vzal s sebou. Když už nic jiného, způsobili okamžitě rozruch a ta skupina, která obklíčila mého Remyho a Leviho se Sorenem, ztratila soustředění a na moment byli překvapení, než se vzpamatovali a okamžitě na nás zaútočili.
Ale ani my jsme nezůstali pozadu. William okamžitě začal pronášet svá kouzla tak rychle, že normální člověk by to nepostřehl. Část magické síly, kterou vyslal v podobě zářící koule, se rozprskla nad jejich hlavami a uvolnila to neviditelné spoutání, které je drželo na místě.
Nejvíc kraválu nadělal asi Jerom. Byl jak fúrie, když se na ty útočníky vrhnul a střílel hlava nehlava kolem sebe.
Alexander okamžitě měl proti sobě dva a William si ostatní držel od těla svou magií. Bylo vidět, že je nechce zabít, jen zdržet, ale něco neviditelného jeho sílu brzdilo.
Když jsem zaslechl Remyho hlas, na moment jsem se uklidnil, že je v pořádku. Můj vztek ale vzápětí znovu stoupnul, když jsem zaslechl ten cizí hlas a viděl, že Remyho znovu něco spoutalo a táhlo pryč.
Tlaková vlna rozmetala všechno kolem mě v dosahu pěti metrů. Podrazila nohy všem, kteří stáli, a měli co dělat, aby je to neodhodilo někam daleko.
Vlasy se mi rozletěly do stran, a já začínal znovu připomínat živou pochodeň.
Pokud někdo viděl naštvaného boha, tak věděl, že se má klidit z cesty, jak nejrychleji to jde.
Můj výraz ve tváři mluvil za vše. Moje oči, které teď měly zelenější barvu víc než Jeromovy, zářily do tmy jako oči kočky, která se chystá k lovu.
A já se chystal…
Rudý záblesk na moment zmizel, aby se objevil o kus dál, kde jsem se přenesl. Zastavil jsem máchnutím ruky to neviditelné pouto, které táhlo Remyho pryč a hned jsem kolem něj vytvořil silnou bariéru, aby se k němu nikdo nedostal.
„Zůstaň tady,“ zaduněl můj hlas a se zuřivým výrazem jsem se znovu rozmáchl rukama.
Tentokrát ne modrá, ale rudá světla se rozletěly do stran a osvětlily všechno v dosahu deseti metrů. Vypadalo to, jako by les hořel, a v tuhle chvíli se přede mnou nic nedokázalo skrýt.
I kdyby se chránil kouzlem, i kdyby uměl skrýt svou přítomnost, tahle moje zuřivost, dotyčného okamžitě našla…
Zviditelnil se asi tři metry ode mne. Vysoká postava, zahalená v černém, i vlasy měl černé jako uhel a oči temnější než noc.
„Zabiju tě!“ znovu zahřměl můj hlas, když jsem se na něho zaměřil a s pohledem, vyzařujícím velké nebezpečí, jsem k němu vykročil…
Nezabíjím lidi, nezabíjím jiné. Ale tentokrát jsem se neznal… Tentokrát jsem ztratil svou opatrnost, svůj klid, když tenhle temný čaroděj chtěl ublížit mému milovanému drakovi.
Remy
Nespletl jsem se, když jsem si myslel, že cítím Meryho nastupující sílu.
A že narůstala s každou další vteřinou mi bylo hned jasné, jakmile jsem ho uviděl.
Pro mnohé mohl vypadat strašlivě, ale pro mne byl nádherný. Jako Bůh pomsty.
Ale s tím jsem si uvědomil i další věc, která přišla s tím, jakmile se pouta zase uvolnila.
Postavil jsem se na nohy a dokulhal k Merymu.
Nehledě na nebezpečí, nehledě na horko, které sálalo z jeho těla, jsem ho pevně objal a tvář zabořil do jeho hrudi.
„Už je to dobré," zachrčel jsem. „Nedělej to. Ne kvůli mně. Prosím, Merline."
Tohle bylo poprvé, po dlouhých letech, co jsem Meryho oslovil celým jménem, ale potřeboval jsem, aby mě dostatečně vnímal.
„Remy!" zaslechl jsem Leviho hlas a zdálo se mi, že zvuky boje utichají.
„Idioti! Jeden, aby si všechno dělal sám," ozval se ten cizí čaroděj. „Dostanu tě, draku. Tebe i toho druhého. A nikdo tě neochrání."
„Věděl jsem to!" ozval se najednou za námi Alexův hlas. „Wille, je to on! Kinrelův poskok, Douglas! Poznávám ho!"
Nějak jsem nestíhal, co se to tu děje, ale to už se vedle Alexe objevil i William s Jeromem, a Soren s Levim.
„Vzdej to! Je po všem! Ostatní jsou mrtví!" zahulákal Jerom a několikrát sám proti tomu čaroději vystřelil, ale bylo to k ničemu.
„Byli k ničemu! Všechno, abych si dělal sám!" zavrčel znovu ten čaroděj. „Vydejte mi draka a nikomu se nic nestane!"
Jeho slova dopálila tentokrát mě.
„Máš vůbec tušení, co děláš?!" otočil jsem se na něj. „Jestli pracuješ pro Izayaha, k ničemu to nebude!"
„Nevíš vůbec nic! Jsi jen malý spratek, co se předvádí!" zašklebil se ten čaroděj.
Merlin
Chtěl jsem ho zabít. Opravdu chtěl. Zuřil jsem, jak snad ještě nikdy v životě. A je to možná proto, že snad poprvé ve svém životě opravdu někoho miluji tak moc, že jsem zabití schopen.
Ani má matka Epona by mě se svým laskavým hlasem a objetím nezastavila. Ani můj otec Taranis teď by snad nemohl vypadat děsivěji.
Už jsem se napřahoval, že spoutám toho drzého čaroděje, když mě zastavilo objetí, které bylo snad víc horké, než jsem teď byl já.
Údery jeho srdce jsem zřetelně cítil na své hrudi, slyšel jsem jeho hlas, i když jsem měl zlobou zatemněný mozek a nereagoval skoro na nic.
Svěsil jsem ruce a sklonil hlavu. Hleděl jsem na Remyho, který, i přes nebezpečí, že mu ublížím, se mě snažil zastavit.
Jen matně jsem vnímal hlasy ostatních, kteří se k nám přiblížili. Zvedl jsem ruku, a jako ve snách jsem ji položil na Remyho hlavu. Pohladil jsem ho po vlasech, ve kterých mu začaly poskakovat malinkaté plamínky a on vypadal, jako by najednou celý zářil.
Jemu neublíží, jemu ne…
Ale pro tamtoho… Pro tamtoho temného čaroděje nemám slitování.
Jak si vůbec dovoluje si tu klást podmínky?
Možná by bylo lepší, kdybychom ho chytili a dostali z něho, o co tady vlastně jde. Ale tušil jsem, že by si raději jazyk uhryznul, než by nám něco řekl. A když pak řekl o Remym, že je spratek, který se jen předvádí…
Nikdo… NIKDO! Nebude mého Remyho urážet a ubližovat mu!
Ruka, kterou jsem chtěl Remyho znovu pohladit vystřelila nahoru, směrem k nebi, a k zemi se okamžitě snesly dva silné blesky. Ozvala se silná rána, když jeden rozpůlil silný kmen vysokého stromu, a další narazil do země. Kolem toho místa se vyvalil černý dým, a po chvilce všechno utichlo…
William větrným kouzlem rozehnal tu černou kouřovou clonu a společně s Alexanderem se k tomu místu hned rozběhli.
„Není tu…“ otočil se na nás Alex. „Není tady po něm ani stopa… Zmizel…“
Remy
Oddechl jsem si a víc se na Meryho přitiskl, když jsem ucítil jeho ruku na své hlavě.
Nakonec jsem ho ale dostatečně neuklidnil.
Na moment jsem zatajil dech, když jsem cítil tu ohromnou sílu, která z Meryho sálala, a škubnul sebou, když blesky udeřily.
„Kdo to byl?" zachrčel jsem na Alexandera, který se s Williamem vydal na místo, kde předtím byl ten čaroděj.
„Spojení s naší minulostí," odpověděl pomalu Alex a zamračil se.
„Netušil jsem, že půjde v jeho stopách. Věděl jsem, jak je z něj skoro posraný, kdykoliv ho jen viděl, ale že udělá tohle… Když jsme Kinrela zabili, slehla se po něm zem. Myslel jsem, že je mrtvý. Nechápu to. Navíc, on není někdo, kdo by s někým spřádal nějaké plány. Vůbec to nechápu,“ mumlal Alex spíš pro sebe a podíval se na Williama, jako by snad ten znal odpovědi na jeho pochyby.
„Byla to jasná past," ozval se Soren, který se k nám přiblížil s Levim. „Čekali na nás. Jako by přesně věděli, že Remy s námi půjde sám. Že nebude mít žádné krytí. Omlouvám se. Zodpovědnost padá na mou hlavu. Tohle se nemělo stát. Ne v mém teritoriu."
Soren se zamračil a stiskl rty do přísné linky.
„Nemůžeš za to," povzdechl jsem si a zavrtěl hlavou.
„Sráči zasraní!" vyštěkl mi najednou u ucha Jerom, až jsem nadskočil. „Jsou to jen nějací přizdisráči, kterým někdo dal amulety, aby mohli dělat ty své čáry máry. Jo a ještě něco. Všichni mají na pazourách tohle."
Strčil nám pod nos useknutou ruku a ukázal na zápěstí, které zdobilo podivné tetování.
„Kriste, Jerome! Nemůžeš hned všem všechno sekat!" naježil se Alex, když to viděl, ale Jerom jen protočil očima a ruku pak jednoduše hodil za sebe, což Alexe ještě víc rozčílilo.
„Zase jsem ti přidělal starosti," povzdechl jsem si a zvedl hlavu, abych se na Meryho zadíval, zatímco se Alex hádal s Jeromem, William obcházel celé místo, a Soren s Levim zkoumali mrtvoly.
„Nečekal jsem to. Zaskočilo to mě i draka, a on… Je zmatený. Tohle místo ho rozrušuje, ale zároveň by nejraději všechno zničil. Ale dost o mě. Ty jsi v pořádku? A ostatní?"
Kousek jsem od sebe Meryho odtáhl a hned ho začal zkoumat, jestli mu někdo neublížil.
Merlin
Pořád jsem v sobě cítil to napětí, možná podobné tomu před pár dny, kdy jsem se přenesl do sopky, abych tam vypustil páru. Tady jsem své magie vypustil až moc.
Po očku jsem se podíval na reakci ostatních, ale nevypadalo na první pohled, že by to někdo řešil víc, jak ty, co napadli Remyho a kočkodlaky. I když… kdyby tu byl Logan, nejspíš by si už dedukoval a přemýšlel.
Zadíval jsem se na to tetování, které bylo na té ruce, ale vůbec nic mi to neříkalo. Ale při zmínce jména Kinrel, jsem o něco zpozorněl. To jméno jsem už někde slyšel, a pokud se nepletu, tak je to někdo, kdo ovládal černou magii. A tohle, co se stalo tady, by tomu i odpovídalo. Tenhle čaroděj Douglas zmizel. Nezabil jsem ho. Stihl utéct před mými blesky. Taky jsem cítil temnou magii.
„Bude potřeba o něm zjistit co nejvíce, i o tom tetování. Nemám sice tolik informací a databáze o všem možném jako vy, ale mohli bychom to dát nějak dohromady. A ty si Sorene nic nevyčítej. Nemohl jsi je vycítit, protože byli krytí magií,“ po svých slovech jsem však chytil Remyho za ruce, aby mě přestal ohmatávat.
„Ty se mě ptáš, jestli jsem v pořádku?“ mírně jsem se zamračil. „Podíval ses na sebe? Vrátíme se do Seattlu, a necháš se ošetřit. Nemůžeme v tomhle případě nechat útočiště bez ochrany. Tohle je už vážná věc. Rozluč se s Levim, přijdeme se sem podívat někdy jindy.“
Na moment jsem pohlédl k mrtvým.
Neměl jsem moc náladu na mluvení. Tohle mě dokonale vyhodilo z mého klidu. Snad bezděčně jsem Remyho sevřel víc v objetí, a ani si neuvědomil, že jsem mu nedal prostor pro rozloučení. S upozorněním, že se pro ostatní hned vrátím, jsem nás přenesl do Seattlu a rovnou k Benyho domku.
„Beny, postarej se prosím tě, o Remyho. Potřebuje ošetřit. Já jdu ještě pro ostatní a hned se vrátím,“ přenechal jsem mu Remyho.
„Hned se vrátím, nech se ošetřit, ano? Přijdu pak za tebou,“ políbil jsem ho ještě do vlasů.
Přenesl jsem se do své pracovny, popadl foťák a vzápětí jsem byl zpátky v Kanadských lesích, kde na mě čekali ostatní.
Přidřepl jsem k jednomu z mrtvých, vyfotil jsem si jeho tetování, zkontroloval ostatní, jestli mají stejné, a pak jsem se teprve otočil na ostatní, kteří se tiše dívali, co to vlastně dělám.
„Sorene, věřím, že se o Leviho dobře postaráš. Levi, je mi líto, že ses s Remym nerozloučil, ale potřeboval ošetřit. Dám vědět Kirillovi, co se stalo, a kdyby bylo potřeba, klidně se na něho obraťte. Stejně si myslím, že se brzy uvidíme.“
Opravdu jsem neměl chuť se tu zdržovat. Naznačil jsem všem, aby se vzdálili od té hromady mrtvol.
Otočil jsem se k mrtvým zpátky, zvedl jsem nad ně ruce a po chvilce mého soustředění, se všichni do jednoho rozpadli v prach, který pak vítr roznese do okolí.
Nechtěl jsem, aby tady na území Sorena, na území nového Leviho domova, byly jakékoliv stopy po těch to útočnících.
„Ještě jednou děkuji, Sorene. A my,“ došel jsem k Willovi, Jeromovi a Alexovi, „můžeme jít. Chytněte se mně.“
Remy
Nestačil jsem se pomalu ani nadechnout a už jsme byli zpátky v Seattlu a Mery mě hned strčil Benymu.
Povzdechl jsem si a zavrtěl hlavou. Já, můj drak, byli jsme... Naštvaní a frustrovaní.
Nic jsme nedokázali. Jak se budeme potom chtít postavit Izayahovi?
„Remy musím-"
Odstrčil jsem Benyho ruku, když se mě snažil postrčit k židli, abych si sedl.
„Nic mi není," zavrčel jsem na něj, i když jsem věděl, že on za nic nemůže, a rozešel se k domu.
Udělal jsem sotva pár kroků, když se proti mně vyřítil Eli, jehož tvář nesla stopy pláče.
„Remy! Logan… On… nechtěl mě pustit, chtěl jsem jít za tebou, ale-"
Zarazil se na místě, když jsem na něj pohlédl a mírně se přikrčil.
„Promluvíme si potom," zavrčel jsem i na něj a pokračoval dál bez toho, aniž bych se zastavil. Nevšímal jsem si nikoho a ničeho, zamířil jsem si to do své ložnice a tam rovnou do koupelny.
Doslova jsem ze sebe serval oblečení a vlezl si do sprchového koutu.
Nechal jsem na sebe dopadat kapky ledové vody a znovu si vybavoval všechno, co se tam odehrálo.
Připadal jsem si jako zápalná šňůra, která doutná, dokud nedojde na konec.
A ten konec přišel ve chvíli, kdy se mi vybavila tvář toho čaroděje.
Z plných plic jsem si zařval nejen já, ale i můj drak.
Stěna přede mnou praskla, když jsem do ní udeřil pěstí, a byl jen rád, že celý barák je tak odolný.
Teď mě napadaly možnosti, co všechno se dalo udělat, teď chtěl jít můj drak ven, aby si všechny podal. A bylo mi líto Leviho, se kterým jsem se nerozloučil, a který k tomu všemu přišel, jak slepý k houslím.
Nakonec jsem dosedl na studené kachličky a nechal vodu, ať omývá mé rány.
Merlin
Přenesl jsem nás na pozemek, k Benymu domku. Chtěl jsem jít hned za Remym, abych se podíval, jak na tom je. A taky by bylo fajn, kdyby se Beny podíval i na ostatní, kdyby potřebovali ošetřit. Ale to už záleželo na nich, jestli k tomu budou svolní.
Už jsem chtěl vejít dovnitř, když se dveře otevřely a vyšel podmračený Beny.
„Remy je paličák, utekl s tím, že prý ošetřit nepotřebuje. Zdál se mi nějaký di-“
„Co je s mým bráškou?!“ přerušil ho náhle Eli, který se k nám přiřítil. „Nechce se mnou mluvit! Co se mu stalo?!“
Byl uplakaný a měl opravdu starost a strach o Remyho. Jerom si ho hned vtáhl do náruče, a nezvykle k jeho povaze ho začal chlácholit, že to bude v pohodě, jen je trochu Remy rozrušený z toho, co se stalo.
A v tu samou chvíli se od domu ozvalo dračí zařvání.
Všichni jsme sebou trhli a prudce se otočili k domu. V tom zařvání byla slyšet naprostá frustrace, bezmoc, kterou zřejmě Remy i drak v sobě drželi celou dobu.
„Půjdu se za ním podívat, a pokud to půjde, sejdeme se potom u Stasy. I když... ne… Vlastně bude lepší, když si teď odpočineme, a sejdeme se ráno. Myslím, že všichni potřebujeme odpočinek a uklidnit se. Beny, bude dobré, když někdo bude aspoň do rána hlídat, a pokud by se něco, třeba jen náznakem, nezdálo, hned za mnou přijďte, ano? Já jdu… jdu… uklidnit Remyho, než zboří dům.“
Můj hlas už neměl nic z té zloby, která mě ovládla v Kanadských horách. Teď byl tichý a odevzdaný. Nepanikařil jsem, nezlobil jsem se, nebyl jsem smutný.
Jen mě naprosto šokovalo to, co jsem tam venku udělal. Že jsem se neuhlídal. Sám sebe jsem nepoznával. Je to snad tím, že jsem teď zamilovaný? Že mám o Remyho strach? Je to tím?
Ještě jsem požádal Benyho, aby se podíval na ostatní, pokud by potřebovali ošetřit, poděkoval jsem jim za pomoc, a pak už jsem se vydal k domu.
Všichni byli vzhůru, protože Remy probudil i ty, kteří už spali. Ale i přes jejich otázky jsem jen odpověděl, že to bude v pohodě, že dům nespadne, ať se nebojí.
Pomalu jsem vyšel schody nahoru a vešel do ložnice. Z koupelny jsem uslyšel šumění vody, a když jsem se pořádně podíval, stěna sousedící s koupelnou měla na sobě prasklinu skoro po strop.
Vešel jsem do koupelny, kde jsem uviděl Remyho sedět na zemi, a přesto, že na něho tekla voda, neměl snahu se ani pohnout a umýt se.
Vstoupil jsem do sprchového koutu, a tak jak jsem byl, jsem se usadil vedle něho.
Přitáhl jsem si ho na klín a pevně ho objal.
„Omlouvám se… Omlouvám se, že jsem tě tam nechal samého a neochránil tě. Omlouvám se, že jsem ztratil hlavu a neuhlídal se. Mohl… Mohl jsem tím všechno pokazit,“ zamumlal jsem a opřel si hlavu o jeho rameno.
Remy
Neseděl jsem tam snad ani deset minut, když jsem zaslechl, jak někdo vešel dovnitř.
Nemusel jsem ani zvedat hlavu. Ty kroky bych rozeznal mezi tisíci.
Myslel jsem, že mi Mery vynadá nebo něco, udělá mi kázání nebo tak, ale když si vedle mě sednul, přitáhl si mě na klín, a pak se mi začal omlouvat, na moment jsem ztuhl.
Došlo mi, jaký jsem sobec, že myslím jen na sebe a na to, jak moc to sebralo mě.
Navíc vždy klidný a nekonfliktní Mery se nechal vyprovokovat, a to ho nejspíš taky odrovnalo.
Povzdechl jsem si, chytl Meryho tváře do dlaní, narovnal mu hlavu, a pak svým čelem lehce ťuknul do toho jeho.
„Hlupáčku! Za prvé se vůbec neomlouvej. Nic z toho není tvoje vina. Je to naše vina, že jsme se nechali tak snadno rozhodit tím místem, a pak se zachovali nezodpovědně. Jednali jsme jako zbabělci. Ale tys nás zachránil. Zase. Jen jsme nechtěli, aby sis zašpinil ruce krví někoho takového. Aspoň ten idiot ví, s kým má tu čest. A kromě toho... Byl jsi nádherný. Nebezpečný a nádherný," vlepil jsem Merymu rychlou pusu, a pak vstal, protáhl se a poplácal po tvářích.
Přepnul jsem studenou vodu na teplou, chytl Meryho za ruce a vytáhl ho na nohy.
„A teď umýt, šup, šup," sundával jsem Merymu mokré oblečení, což nešlo zrovna snadno a v jednu chvíli jsem mu málem vyrazil zuby hlavou.
„Hlavu vzhůru, Mery. Od depkaření a trucování jsem tu já. Tebe mám na to, abys mě utěšoval, hýčkal si mě a krásně pomiloval," plácl jsem Meryho po zadku, ale pak ho pevně objal.
Políbil jsem ho na hrud, v místě, kde mu tlouklo srdce, a pak se o něj opřel bradou a zvedl oči.
„Netrap se tím už, ano? Prosím. Teď už víme víc a příště budeme připraveni. Vždyť před pár hodinami jsme ani nevěděli, kde Izayah byl uvězněný. Navíc... Jerom a ostatní jsou dobrá pomoc," zabručel jsem poslední slova, a pak se na Meryho usmál, stoupnul si na špičky, líbnul ho na bradu, a pak vzal do ruky gel, abych ho mohl namydlit a umýt.
Merlin
Byl jsem vážně v háji. Nejspíš bych se tím užíral ještě dlouho, ale Remy byl jiného názoru.
Jako by najednou jeho vlastní frustrace zmizela, začal na mě mluvit, a vypadal tak… odhodlaně.
Je to prostě můj muž.
Když mě s menšími obtížemi svlékl, přitáhl jsem si ho k sobě, až mu gel vypadl z ruky.
„Překvapilo mě to, že jsem se neuhlídal, ale…“ chytl jsem Remyho pod bradou, aby ke mně zvedl pohled a já se mu mohl dívat do očí.
„Jste můj život. Pro vás klidně rozbouřím kteroukoliv sopku, která doposud spala. Miluji tě, miluji vás oba…“
Po těch slovech jsem se přitiskl na jeho rty a tentokrát mu já věnoval polibek.
„Víme, na čem zhruba jsme. Ale kdyby na věc přišlo, nebudu se hlídat. A už na to budu připravený a nebude mě to tak trápit. Víc mě trápilo, že jsem udělal tu obrovskou chybu a nechal jsem vás samotné.“
Ještě jednou jsem Remyho políbil, a pak už ho pustil, abychom se mohli umýt, a že jsme to potřebovali. A taky jsem věděl, že jakmile budeme umytí, zavolám Benyho, aby ho ošetřil.
Měl jsem už o něco lepší náladu, a už jsem nebyl tak napjatý a zamračený.
„Jen bys měl ještě promluvit s Elim I když… Jerom se ho hned ujal, když za námi přiběhl celý ubrečený. A taky jsem si teď uvědomil,“ dokonce jsem se pod tou myšlenkou uchechtl. „Logan… Nejspíš bude naštvaný, že přišel o to, co se tam stalo. Teda hlavně kvůli mně. Určitě mu to kluci povykládají. Jerom je taková slepičí prdelka.“
Vzal jsem Remymu z ruky gel, a sám jsem ho dlaněmi začal opatrně omývat. Bylo potřeba, aby se se svými zraněními dlouho ve vodě nemočil.
Remy
Myslím, že jsem se po Meryho slovech i začervenal.
Ale když zmínil Eliho, zavrtěl jsem hlavou, a pak se zamračil nad Jeromem.
Představa napučeného Logana mě vzápětí rozesmála, a když mi Mery vzal gel z ruky a začal omývat on mě, jen jsem vzdychl.
„Tohle je ten nejlepší lék," na chvilku jsem se zády opřel o Meryho hruď a jeho ruce si posunul před sebe, kde jsem své prsty propletl s těmi jeho.
Spokojeně jsem vydechl a zaklonil hlavu, abych na Meryho viděl.
„Ty jsi taky náš život. Sice neumíme probudit k životu sopku, ale klidně bysme ji pro tebe srovnali se zemí," usmál jsem se na něj, a pak už se nechal doumývat a tvářil se u toho nadmíru spokojeně.
Jo, zdaleka jsme neměli vyhráno. Naopak. Problémy přibývaly, místo toho, aby se nám je podařilo řešit. Ale teď, když jsme věděli, že Izayah není, nebo nebyl sám, a do celé věci jsou zainteresovány ještě jiné strany, bude pro nás lepší dávat si pozor.
A taky najít víc stop. Máme to tetování. Víme, kde Izayaha drželi. Víme, kdo byl ten čaroděj.
Jen to musíme složit všechno dohromady.
Když jsme byli oba dost vymydlení, vypnul jsem sprchu, navzájem se poutírali, a já pak stáhl Meryho do pokoje.
Povalil jsem ho na postel, a hned se vyhoupl na jeho klín.
„Asi zajdu za Elim, omluvit se mu, i když nejspíš už ví, že jsem v pohodě. Ale… Nechtěl bys zůstat dneska tady se mnou? Nebo půjdeme k tobě? Jen nevolej Benyho. Jsem vážně v pořádku," políbil jsem Meryho na rty, a pak slezl zase dolů. „Počkej tu na mě, hned jsem zpátky."
Hodil jsem na sebe svůj saténový župánek a vyběhl na chodbu.
Eliho jsem, jak jinak, našel u Jeroma a nejspíš je i vyrušil, podle toho, jak se oba tvářili.
Přesto mě Eli pevně objal a nezapomněl mi tím svým roztomilým způsobem vynadat.
„Musel jsem tu zůstat s Loganem! Nikdy už to nechci zažít. Chtěl jsem jít taky, ale nedovolili mi to. Věděl jsem, že se něco děje a měl jsem strach. No, a Logan tu měl zůstat, aby mě hlídal. Dokážeš si to představit? Celou dobu byl uražený a něco si pořád brblal pod nosem. A teď nejspíš s nikým nepromluví už vůbec, protože Jerom mu barvitě vylíčil, o co všechno přišel, zvláště v případě Meryho a jeho metání blesků a ohňů," vybalil to na mě Eli, a já se chtě nechtě musel začít smát, když jsem si to jen představil.
Nakonec jsem ty dva nechal, protože Jerom si prostě nedal pokoj a Eliho začal hned obírat, což jsem vidět nepotřeboval a vrátil se k sobě do pokoje, kde jsem hned Merymu přetlumočil všechno, co mi Eli řekl.
Merlin
Když jsme se konečně dostali do postele, myslel jsem si, že budeme spát.
I když ve mně pořád lítal adrenalin, a byl jsem tak nějak nabuzený, nejspíš bych nedokázal jen tak brzy usnout.
Chtěl jsem, aby se Beny na Remyho podíval, ale asi to nebylo zapotřebí, podle toho, jak se choval, jak hned ožil. Ani jsem se nenadál, hodil na sebe župan a zmizel za dveřmi.
Můj pohled sklouznul k budíku, na kterém blikalo 3:38… Vteřiny jsem už nepočítal. Ono v mém životě vlastně i ty hodiny by se daly přirovnal k vteřinám, když už tak dlouho žiju.
Remy se vrátil za pět minut. Dlouhé omlouvání to teda nebylo, ale zřejmě má Eli plné ruce práce. A nedivil bych se. Pokud je na tom Jerom jako já, což určitě je, podle toho, jak tam v lesích řádil, tak taky jen tak brzy neusne a bude potřebovat někde tu páru upustit.
A když k tomu přičtu to vzájemné mytí, pohled na Remyho krásné tělo, i to, že jsem se ho mohl dotýkat…
„Víš, tak nějak jsem počítal s tím, že to tak dopadne,“ zasmál jsem se tomu, co mi Remy stihl povykládat. „Trochu je mi Logana líto, ale jak jsem měl tu čest ho poznat, vynahradí si to jinak.“
Chtěl jsem převést někam řeč, na něco, na cokoliv, jen abych nemyslel na Remyho, jak…
Nedalo se to.
Posadil jsem se a sesunul Remyho z mého klína dolů na postel.
Trochu jsem mu rozhrnul župánek a pohladil ho po odhalené hrudi.
„Chtěl bych… no… chtěl bych se s tebou milovat…“ pocítil jsem mírné teplo ve tváři, když jsem vyslovil svou prosbu. „Ale… jsi trochu zraněný, nevím jestli… jestli můžu… můžeš… kdyby sis takhle klekl… já… chci tě… Remy… moc…“
Remy
Mě teda Logana nebylo líto vůbec.
Vzápětí jsem ale všechno vypustil z hlavy, když mě Mery povalil na postel, pohladil mě po hrudi, a pak vyslovil svou žádost, která v jeho podání zněla tak děsně sexy.
„Víš, že jsi úžasný?" zasmál jsem se a přitáhl si Meryho na sebe.
Objal jsem ho nohama, líbal, dokud mi nedošel dech, hladil ho po jemné kůži, který byla ještě nahřátá ze sprchy, vnímal tlukot srdce.
Dlaní jsem sjel po Meryho hrudi, mezi naše těla a v ruce promnul penis.
Vydechl jsem, kousek se odtáhl, a pak se pod ním protočil na břicho. Napřed jsem jen stáhl župan k sobě, a pak vystrčil na Meryho zadeček. Otřel jsem se jím o jeho klín a mírně s ním zavrtěl.
„Takhle si mám kleknout?" zachraptěl jsem, zvedl se na všechny čtyři a mírně roztáhl nohy.
Začal jsem se protahovat jako kočka, vrtět zadečkem, napínat látku župánku, který skoro nic nezahaloval a otírat se o Meryho.
„Mery…" vydechl jsem. „Chci tě. V sobě. Pořádně. Odhoď všechny zábrany… Uvolni se… Dostaň ze sebe to napětí… Vybouři se… Chci, abys mě naplnil… Potřebuju tě… Mery…"
Merlin
Myslím, že lepšího milence si nemůžu přát. Remy vůbec nepřemýšlel nad tím, jestli je zraněný nebo ne. Prostě se na mě vrhnul, a já skoro nestíhal s dechem, když jsme se líbali a já cítil jeho ruce snad všude.
Byl jsem z něho celý pryč, a stačilo už jen aby se dotkl mého penisu, a kdyby odmítl mou prosbu a chtěl to jinak, okamžitě bych mu přání splnil. Jako nikdo jiný, jen on mě dokázal takhle vzrušit, dostat doslova na kolena, stejně jako teď, když jsem klečel za ním a on se mi provokativně otíral zadečkem o můj klín.
Položil jsem ruce na jeho záda, pohladil jsem je, potáhl jsem ruce po té jemné látce, pod kterou jsem cítil horkost jeho těle. Pohladil jsem ho až ke krku, promnul jsem mu ramena a naklonil se nad ním.
„Jsi ten nejkrásnější drak, kterého znám,“ políbil jsem ho na odhaleném krku, mírně stáhl župánek z ramen, abych pár polibků vtiskl i tam.
„Opravdu nejkrásnější a… můj…“ zašeptal jsem mu do ucha a pak si natočil jeho hlavu, abych ho mohl aspoň krátce políbit.
Na to jsem se ale narovnal zpátky do kleku a zálibně se podíval na jeho zadeček, který se napínal, stejně jako ta saténová látka. Položil jsem ruce na jeho půlky, pohladil je, promnul je, a pak jsem ruce stáhnul níž, a chytl mezi prsty okraj župánku.
Pomalu jsem ho vytahoval nahoru na Remyho záda. S nastupujícím vzrušením jsem se díval, jak se přede mnou odhaluje ta nejkrásnější Remyho část těla. Teda… Nejkrásnější aspoň pro teď.
Sklonil jsem se, a každý odhalený kousek jsem políbil. Postupoval jsem po páteři směrem nahoru, až byl celý nahý, a župánek jsem přetáhl přes jeho hlavu na postel.
Cestou zpátky k zadečku jsem se natáhl pro gel, ale stále jsem sázel polibky, jemná kousnutí do jeho kůže, až jsem znovu skončil na těch nádherných polokoulích.
Odložil jsem na chvíli gel, tlakem ruky na jeho stehna jsem mu víc roztáhl nohy, abych si mohl pohrát i s jeho penisem, který už hrdě ukazoval, jak je pevný. Sklonil jsem se, polaskal jsem ústy i jazykem jeho poklady, a pak se začal věnovat jeho dírce, zatímco se mé ruce věnovaly jeho zadečku…
Remy
S očekáváním jsem všechno nechal na Merym.
Jeho slova mě donutila se mírně zachvět a pousmát.
Bylo mi neuvěřitelně dobře. Mery byl to nejlepší, co mě mohlo v životě potkat, a já nikdy nebudu litovat toho, že jsem se do něj zamiloval. A věděl, jsem že stejný názor má i můj drak.
Možná si Mery zasloužil něco víc, možná si zasloužil někoho lepšího, ale já byl sobec.
„Jsem jenom tvůj," vydechl jsem a opětoval jsem Merymu polibek.
Pak už jsem dokázal jen vzdychat a sténat, oči se mi protáčely a dech se zadrhával, když se o mě Mery staral. A že mu to šlo zatraceně dobře.
Kdy už jsem to ale nedokázal ustát, bylo ve chvíli, kdy se na mě vrhl svým jazykem.
„Me… ry…" zasténal jsem táhle, přepadl dopředu, jak mě ruce neposlouchaly, hrudí se opřel o matraci a na Meryho tak ještě víc vystrčil svůj zadeček.
„Já už to… nevydržím…" zafňukal jsem a zasténal.
Merlin
Všechno to, o co jsem se snažil, co jsem dělal Remymu, nemělo vliv jen na mě, ale k mému potěšení i na něj. Stejně jako u mě i u něj se čím dál silněji projevovalo vzrušení, cítil jsem to v každém doteku na jeho těle, i to, jak mu dírka pulsovala, když jsem na ní dorážel jazykem, vlhčil ji, dráždil ji…
V tříslech jsem cítil po chvíli už tak silné pnutí, že jsem to opravdu nemohl oddalovat, i kdybych chtěl.
A Remyho slova mě popohnala k dalšímu činu.
Ještě jednou jsem promnul jeho penis i kuličky, pomačkal jsem ty jeho dokonalé půlky, a pak jsem se narovnal a hned popadl gel.
Nalil jsem trochu na jeho rýhu, kde to začalo stékat až k dírce. Zastavil jsem ho prsty a hned dva zasunul dovnitř, abych si ho dobře promazal. Snažil jsem se nebýt hrubý, nevěděl jsem, jestli to dělám správně tak, aby se to Remymu líbilo. Ale po chvilce jsem svými prsty propátrával jeho nitro, otíral se o jeho stěny, dorážel na jeho prostatu.
Jeho hlasitý povzdech a zasténání mě však ujistilo, že je to v pořádku, a já málem zasténal s ním, jak mě ten jeho sladký hlas dostal…
Jo, dostal na samou hranici.
Vytáhl jsem z něj prsty, nageloval si i svůj penis, a pak už jsem chytil oběma rukama jeho zadeček a pořádně mu roztáhl půlky od sebe.
Spokojeně jsem mlaskl, když jsem uviděl tu krásu, ale pak už se nejprve opatrně kousíček nasunul, a když byl Remy svolný mě přijmout, už mi nic nebránilo v tom, abych se do něj zasunul celý na jeden příraz.
Skoro mě to zlomilo v pase, jak silný pocit převálcoval mé tělo, a já křečovitě zatnul všech deset prstů do jeho zadku, než jsem to trochu vydýchal.
„Taky… taky… to… nevydržím…“ zachrčel jsem a pak už jsem začal přirážet, protože se to už opravdu vydržet nedalo.
Remy
Když Mery přestal, myslel jsem, že mám vyhráno, ale on do mě vzápětí strčil ty své zatracené prsty a já se málem udělal.
Kromě zastenání, jsem však už ze sebe nedokázal dostat ani slovo, ale Mery to naštěstí neprotahoval a já konečně po chvilce ucítil místo prstů něco mnohem většího.
„Mery!" vykřikl jsem, když se do mě zasunul konečně celý a já se musel několikrát zhluboka nadechnout, abych to rozchodil.
Ne bolest, ale to silné vzrušení, které se mnou prohnalo jako uragán.
A co teprve, když Mery začal přirážet. Věděl jsem, že to nebude mít dlouhého trvání. Byl jsem na samé hranici z toho jeho dráždění, a tohle bylo jako poslední kapka.
Víc jsem na Meryho špulil prdelku, propínal se proti němu, snažil se ho do sebe dostat ještě hlouběji, sténal a prosil ho, ať nepřestává a protáčel oči v sloup.
Nakonec jsem Meryho chytil za zápěstí, úplně mu zůstal viset v rukách, a když jsem cítil, že to na mě jde, svezl jsem se na břicho a stáhl zadeček.
Už jen to, že jsem snad cítil každou Meryho žilku, a to, když se můj penis otřel o jemnou látku prostěradla, mě odrovnalo.
„Mery!" vykřikl jsem, pak jen ztuhl v té slastné křeči a nedokázal pohnout ani prstem, jak mě to vzalo.
Merlin
To, co nastalo potom, mi vzalo poslední zbytky sebeovládání.
Nikdy jsem nepochopil, co na mě vlastně Remy vidí. Proč se zamiloval do mě, a hlavně když nejsem nějak dominantní. A hlavně když měl víc milenců, než jsem měl za svůj dlouhý život já.
Ale veškeré ty pochyby pokaždé aspoň na nějakou dobu zahnalo to, co jsme spolu prožívali v posteli.
Jsme teprve v našem vztahu v začátku, a to ani nemluvím o našem sexu, ale pro mne… Pro mne je to ten nejlepší milenec na světě.
Sotva jsem stíhal tomu, jak to potom prožíval. Já měl co dělat sám se sebou. Ale přesto jsem vnímal každý pohyb jeho těla, každé jeho zasténání, jeho vzdechy prosycené tím vzrušením.
Všechno se to obalovalo i kolem mne, a já už pak ani nevnímal, zda moje přirážení je prudké a tvrdé, či ohleduplné k jeho stavu.
A když se potom zhroutil na postel, na poslední chvíli jsem si jeho zadeček přidržel, abych z něj nevyklouznul.
To malé přerušení jen znamenalo, že o to víc jsem chtěl tu jeho úžasnou horkou dírku naplnit až po okraj.
Pustil jsem ho, zatlačil ho zcela na matraci, zapřel jsem se rukama o postel vedle jeho hlavy a pak už jsem útočil na jeho zadeček, který se touto polohou stáhnul, a já tak víc vnímal to tření a všechno, co k tomu patřilo.
Tentokrát jsem to byl já, kdo vykřikl Remyho jméno, a hned dvakrát, a doprovodil to hlasitým zavzdycháním a chrčivým zasténáním, když jsem konečně splnil to, oč mě žádal…
Jen silou vůle jsem se držel, abych na něj hned nedolehl plnou váhou a mohl si tenhle slastný okamžik užít až do poslední kapky spermatu, kterým jsem ho teď obdarovával…
Remy
Mery mi dal to, co jsem chtěl a ještě víc.
Ani jsem se nestihl vzpamatovat a už to do mě pral. Hučel jsem do polštáře, stahoval zadeček, aby si to co nejvíc užil, třásl se po celém těle, jak mě ještě odrovnávaly dozvuky orgasmu, a poslouchal Meryho krásné sténání.
Slyšet mé jméno z jeho úst, byl ten nejkrásnější dar, a já taky věděl, že se mu to aspoň trochu líbilo.
Z počátku jsem měl obavy, jestli bych Meryho vůbec dokázal uspokojit.
Proto pokaždé, když jsem pak prožíval tohle nebo spíš, když jsem viděl, jak to prožívá Mery, byl jsem neuvěřitelně šťastný. Byli jsme šťastní.
„Mery…“ zachrčel jsem do polštáře, když do mě tlačil své semeno.
Nahmatal jeho ruce a uvolnil mu je, aby na mě zcela dolehl. Hlasitě jsem zasténal a několikrát se proti němu propnul zadečkem, abych se o něj mohl víc otřít a víc se na něj natisknout.
„Mery… chci tě… líbat…“ vydechl jsem, pootočil hlavu víc na bok a vzápětí se přitiskl na jeho horké a jemné rty.
Vychutnával jsem si jeho chuť, občas mu zasténal do úst, mazlil se z jeho jazykem a bylo mi jedno, že nestíhám s dechem.
Po chvíli jsem se pod Merym ale protočil zpátky na záda, pohladil ho po tváři a hrudi, sjel až na jeho vlhký penis, který jsem si se slastným povzdechem znovu zasunul do dírky, a pak Meryho objal nohama kolem pasu, rukama kolem krku a znovu ho na sebe nalepil.
„Miluju tě…“ zašeptal jsem do jeho ucha, zatímco jsem rozdával jemné polibky na jeho tvář, krk a ramena.
Merlin
Znovu jsem se zapomněl. Jako i předtím, kdy jsem se na Remyho vrhnul tady u zdi.
Ať už bych se chtěl ovládat, jak chtěl, tak ve chvíli, kdy na to přišlo, jsem se v tom naprosto ztratil a jednal jsem vyloženě pudově.
Nemá být Remy tak nádherný…
Chtěl jsem se zeptat, jestli se mu to líbilo, ale nejspíš bych vypadal jako blbec.
Nechal jsem se stáhnout na něho, a i při polibcích, které si vyžádal, jsem se v něm ještě párkrát pohnul, protože mi tak bylo opravdu moc dobře.
Když se pak pode mnou protočil na záda, a pak mě na sebe znovu stáhnul, doslova mě uvěznil ve svém objetí, a zašeptal ty dvě slova… Byl jsem nejšťastnější tvor na světě.
Bral jsem si jeho teplo, poslouchal jsem jeho uklidňující se dech, a klidně bych tak vydržel věčnost. I když nevím, co u mě věčnost vyjadřuje, vzhledem k délce mého života.
„Bál jsem se o tebe,“ promluvil jsem po chvíli tiše. „Opravdu jsem se bál a zuřil jsem, ztratil jsem hlavu. Ale… I když tě chci chránit, měl bych se naučit víc důvěřovat tvým schopnostem. Je pravda, že jste teď byli spoutáni kouzlem, ale i tak… Málem jsem zničil Leviho nový domov.“
Sklonil jsem se, políbil Remyho na rty, na nos, i na oční víčka, když přivřel oči, a já bych přísahal, že jsem snad zaslechl skoro i kočičí předení.
Převrátil jsem se na záda a stáhl si Remyho na sebe, abych ho nezatěžoval svou váhou.
„Myslím, že by ze mě otec měl radost, kdyby mě viděl. Vždycky se zlobil, že vůbec nejsem po něm,“ zašklebil jsem se, když jsem si vzpomněl na své dětství, než mě odvedli od rodičů a začali se o mě starat druidové.
„Jo, ráno, jak se rozední, vrátím se do Camrosu, abych opravil pečetě a připravil to místo, pokud by se nám podařilo Izayaha dostat. Ale půjdu sám, nebudeme nic riskovat. Vezmu si sebou Williama a Adama.“
Pak jsem ale zmlknul. Uvědomil jsem si, že ten krásný prožitek teď nejspíš kazím tím, že jsem zase začal mluvit o našem problému, který nás pálí.
Remy
Byl jsem vážně spokojený a dával to najevo svými doteky i přihlouplým výrazem, který se mi musel usadit na tváři.
A když si mě Mery přetočil na sebe, pohodlně jsem se na něm uvelebil, složil ruce na jeho hrudi a opřel si o ně bradu.
„Já se bál o tebe, když jsem tě viděl. Vím moc dobře, co dokážeš. Cítím, když se tvá síla projeví. Už dlouho. Nejspíš je to tím, že jsem do tebe zamilovaný už hodně dlouhou dobu. A proto vím, že by ses stejně ovládl. Věřím ti, Mery," políbil jsem ho na krk, a pak se usmál.
Ale když Mery promluvil o svém otci, zašklebil jsem se.
„Tak můj otec by na mě nebyl hrdý vůbec, a jsem rád, že to nevidí. Neochránil jsem Eliho, dopustil jsem, aby Izayah zabil nevinné lidi, málem se nechal unést, zachoval se jako zbabělec a zatím neukázal nic, na co by mohl být pyšný. Vlastně jednu věc jo. Klofnul jsem tebe. Líbil by ses mu. Už jenom proto, co děláš."
Jo, pravda byla, že jsem byl rád, že tu otec s matkou není. Že nevidí, co se děje. Možná se to doslechnou, ale to nic nebude znamenat. Nepřipouštěl jsem si, že bysme Izayaha nedokázali porazit.
Teď, když máme posily, to zvládneme.
„Nelíbí se mi, že chceš jít sám. Nebo s Williamem a Adamem. Nelíbí se nám to," opravil jsem se a zamračil. „Nezachovali jsme se dobře. Víme to. Stydíme se a jsme naštvaní sami na sebe. Dovolili jsme, aby protivník viděl naši slabost. Chceme to napravit a ukázat, co dokážeme."
Drak ve mě se pohnul, jako by chtěl dodat váhu našim myšlenkám.
Nechtěl jsem to ale řešit teď a tady.
Proto jsem se zavrtěl, povzdechl si a vytáhl se trochu výš, abych mohl Meryho políbit na rty.
„Ale už o tom nemluvme. Chci noc strávit něčím jiným," zašeptal jsem, usmál se, a pak se sklonil k jeho uchu. „Líbí se mi, když se přestaneš ovládat. Když převezmeš otěže a staneš se dominantním. Nejraději bych to pak s tebou dělal celou noc, protože to děláš zatraceně dobře.“
Po svých slovech jsem Meryho ještě líbnul, než jsem se zvedl do kleku, a pak si s doširoka roztaženýma nohama dřepnul.
„Chci, aby ses do mě znovu udělal," zachraptěl jsem, chytil Meryho penis, několikrát ho protáhl v ruce, a pak si jeho špičku navedl na svou dírku.
„Dívej se, jak po tobě moje dírka touží…"
S těmi slovy jsem povoloval a zatínal svěrače, vtahoval tak Meryho do sebe, ruce zvedl na hlavu a prsty zamotal do vlasů, aby měl krásný výhled na celé mé tělo. Pomalu jsem dosedal a vysedal, občas jsem zakroužil boky, než jsem z Meryho skoro zase vysedl, podíval se mu do očí, olízl si rty. Pár vteřin jsem počkal, a pak se na něj celý nabodl, až můj penis s sebou zacukal a já vykřikl Meryho jméno, jak úžasné to bylo.
Merlin
Když Remy začne mluvit, jen poslouchám. Nejen že má příjemný hlas, ale prostě…
Prostě jsem do něho zakoukaný.
A vím, že cokoliv řekne, tak to myslí vážně.
Chtěl jsem odpovědět, že to teda přehodnotím, a možná ho vezmu s sebou, abych mu dodal sebevědomí, které nejspíš tím, co se stalo, měl tak trochu pochroumané.
Ale Remy mi k tomu nedal ani příležitost, abych mu něco řekl. Vrhnul se na mě s jasným požadavkem.
A já rozhodně neodmítl. Stačila chvilka a já ho taky chtěl. I můj penis na to měl stejný názor a ztvrdnul tak rychle, že Remy mohl v pohodě nasednout, což taky udělal, a já na chvíli musel zavřít oči pod tíhou těch prvotních pocitů, které to s sebou přineslo.
Jo, tím, co těsně před dosednutím předvedl, mně dost nažhavilo. Snad víc než to, co se stalo v lesích u Camrosu. Snažil jsem se nechat ho, ať si tuto polohu užije tak, jak mu to bylo nejpříjemnější.
přesto jsem si nemohl pomoct, a hladil ho, kam jsem dosáhl, stáhl jsem ho do kleku, aby dosedl na můj klín a já se mohl posadit. Chvílemi jsem mu objetím ztěžoval dosedy, chvíli jsem ho líbal, obíral jeho krk nebo bradavky.
Jo, mohl bych říct, že jsem se dokonale odvázal, i když proti některým jsem nejspíš vypadal nezkušeně. Myslím, že minimálně polovina osazenstva tohoto domu by mi dala školení a řekla, co dělám špatně. Jo, v tomhle nejspíš nemám dostatečné sebevědomí…
Ale ať už jsem to cítil jak, chtěl, stejně jsem si to užil tak jako poprvé, a já doufal, a věřil jsem tomu i podle Remyho výrazu, že on si to užil stejně, jako já…
Remy
Mery byl prostě neskutečný. Nejspíš si to ani neuvědomoval, ale těmi drobnými, možná bezděčnými gesty, mě vzrušoval víc, než kdyby se na mě vrhnul, jako hladová šelma.
Ale možná jsem to tak vnímal jen proto, že jsem byl do něj zamilovaný až po uši.
Užíval jsem si jeho doteky, jeho péči, a vůbec mi nevadilo, že mi občas ztížil pohyby.
Bylo to tak ještě víc vzrušující a já to dával dostatečně najevo svým sténáním, a pak i vydáním svého uspokojení.
„Musím říct…“ řekl jsem zadýchaně po chvilce, kdy jsme oba leželi v objetí a já tentokrát pod Merym, „že na to… jaký jsi byl puritán… jsi úžasný a jde ti to zatraceně… dobře…"
Zasmál jsem se chraptivě Meryho výrazu, políbil ho, a pak se pod ním protočil.
„A na důkaz mých slov… chci ještě…“ zachraptěl jsem, vyšpulil na Meryho svou prdelku a prsty si roztáhl půlky, aby dobře viděl moji pěkně vlhkou dírku a stehna olepené od jeho spermatu.
Nakonec jsme skončili až někdy nad ránem, protože jsem se Meryho prostě nedokázal nabažit, a ani on očividně neměl dost, podle jeho tvrdého penisu.
Nakonec jsem usnul ani nevím jak. Myslím, že jsem odpadl někdy uprostřed posledního: „ach" a „och" a výkřiku: „Mery, jsi naprosto dokonalý!".
A bylo mi úplně jedno, jestli nás někdo slyší a nemůže kvůli tomu spát.
Meryho jsem miloval. Zachránil mi život. Už zase.
A já mu chtěl takhle předat všechno to, co jsem k němu cítil.