Remy
Když jsme sešli dolů, zábava už byla v plném proudu a Levi taky vypadal, že se dobře bavil.
No, ale nakonec to muselo skončit, protože nastal čas odchodu.
Na chvilku se mi sevřel žaludek, když jsem zjistil, že tohle je poprvé, co je s Merym necháváme samotné a s několika cizinci.
Mrknul jsem na Eliho, který stál opřený o Jeroma a usmíval se.
Doufal jsem, že tenhle úsměv uvidím, až se vrátím.
Sotva jsem mu stihl mávnout rukou na pozdrav, a už jsme stáli na mýtině obklopené z jedné strany stromy a z druhé strany velkým jezerem.
V Camrosu bylo chladněji než v Seattlu, ale na rozdíl od lidí nám teplotní rozdíly nevadily.
Pohlédl jsem směrem k horám, které se majestátně tyčily v dálce a jejichž vrcholky byly přikryté bílou peřinou. Pak mi pohled sklouzl na okolní lesy a pousmál se.
Jo, tady se Levimu bude moc líbit. Široko daleko nic než lesy a hory, Camrose bylo malé městečko, takže nehrozily davy lidí, a co víc, bude mít poblíž Meryho útočiště.
To se před námi ukázalo v celé své kráse, částečně schované mezi stromy, menší než to, co má Mery v Seattlu, ale vypadalo útulně.
Za sebou jsem zaslechl šplouchnutí, a když jsem se otočil, vykoukla na mě hlava sirény a podezíravě se na mě podívala. Pak pohlédla na Meryho a Leviho, oči se jí na moment rozšířily, než zaplula zpátky do vody.
„Je tu vážně hezky," promluvil jsem konečně a usmál se nad Leviho výrazem.
Tohle bylo přesně pro něj. Smečka, ke které se měl Levi připojit ještě donedávna žila v horách. Jenže podle Kirilla se prý něco stalo, následkem čehož byl zraněn jejich alfa, přišli o několik jedinců a na čas se stáhli dolů do lesů, aby načerpali síly a pokusili se posílit své řady.
A jako bych je svými myšlenkami přivolal, sotva jsme udělali pár kroků, objevil se před námi Kirill po boku vysokého, štíhlého, poměrně hezkého muže s delšími tmavými vlasy, zelenýma očima a ošklivou jizvou na tváři. Už jen jeho chůze nenechala nikoho na pochybách, že bude nejspíš patřit k rase divokých šelem.
„Myddine!" roztáhl ruce Kirill a hned se hnal k Merymu, aby ho objal.
„Remy! A ty musíš být Levi!" zasmál se, a i mě a Leviho objal.
Jednou jsem se s ním setkal jen krátce, divil jsem se, že si mě ještě vůbec pamatuje, i když u upírů bych se neměl divit ničemu.
„Tohle je Soren. Alfa zdejší smečky kočkodlaků, který by rád přijal Leviho do svých řad," představil nás Kirill.
Soren kývl hlavou na Leviho i Meryho, ale když se zastavil pohledem na mě, bylo vidět, jak se zarazil, mírně zavrčel, a než jsem stačil mrknout, stál u mě a díval se mi z blízka do očí.
Musel jsem hodně zaklonit hlavu, protože byl vyšší než Mery, ale pohledem jsem neuhnul.
Merlin
Kirill nás přijal stejně, jako pokaždé. Nemůžu kolikrát ani uvěřit, že tohle byl protivný upír, který nesnášel lidi a vůbec svět. Ale nejspíš to, že přišel ke mně, že u mě nějakou chvíli pobyl, a začal mi pomáhat, tak tohle bylo to, co ho změnilo.
Nebo jinak, tohle bylo to, co ve svém životě hledal, a nevěděl o tom, dokud jsem mu to neukázal.
Vzhledem k jeho povaze jsme vytvořili tohle útočiště už i proto, že tu není tak přelidněno.
S úsměvem jsem ho objal, a pak už se díval na toho druhého muže, Sorena.
Podle reakce Leviho bylo hned jasné, že proti nám stojí alfa smečky. Bylo to jasné hned, co se před námi objevil. Leviho zvířecí znaky okamžitě vystoupily na povrch, a své kočičí uši stáhl k hlavě.
Ani náznak nepřátelství, spíš pokory. A vypadalo to, že to bude v pohodě.
Co už nebylo v pohodě, byla Sorenova reakce na Remyho.
Nelíbilo se mi to. A od chvíle, kdy jsme s Remym spolu, jsem dvakrát tak ostražitější a moje obrana se částečně rozšířila i na Remyho.
Když se k Remymu naklonil a zavrčel, lusknul jsem prsty, aniž bych si to uvědomil, a rázem mezi nimi vyrostla bariéra, před kterou Soren instinktivně uskočil.
„Klid, to je Merlin, a Remy, podle toho, co vidím a cítím, je jeho partner,“ přistoupil Kirill a položil Sorenovi ruku na rameno. „To Merlin vytvořil tohle místo. A nejen tohle. Byl bych raději opatrný, a pokud se ti něco nelíbí, tak to raději řekni. Věř mi, i kdybys měl čtyři metry, pro Merlina bys byl jen otravná moucha.“
„Je něco, co bych měl vědět?“ podíval jsem se na Sorena a Kirilla.
„Jsi v pořádku?“ přistoupil jsem blíž k Remymu, přitáhl si ho k sobě a políbil ho na tvář. „Vím, že bychom se měli brzy vrátit, ale napadlo mě, když jsme tady, nechtěl by ses v noci proletět?“ ukázal jsem rukou k rozhlehlým horám.
Remy
Zatajil jsem dech a mírně se napjal. Ne, že bych se bál. I když to byl alfa a cítil jsem z něj velkou sílu, neměl by proti mně šanci. Než jsem však stihl něco říct nebo udělat, vyřešil to za mě Mery.
Mám prostě dokonalého chlapa. Div jsem se neposlintal, když se na mě zadíval a přitáhl si mě blíž k sobě. Ta jeho ochranitelská povaha byla strašně roztomilá.
Když se pak zeptal, jestli bych se nechtěl v noci proletět, když už jsme tady, oči se mi rozšířily a ústa roztáhla v širokém úsměvu.
„Jasně, že bysme chtěli-"
V tu chvíli jsem se ale zarazil a zmateně zamrkal.
Mírně jsem se zamračil a otevřel pusu, abych něco řekl, ale pak ji zase zavřel.
Drakovo jednoznačné "ne", a pak to, že se stáhl, mě úplně překvapilo. Ještě nikdy to neudělal.
„Říkal, že ne," zamumlal jsem, jako bych se o tom chtěl sám přesvědčit.
„Takže je to pravda," ozval se najednou Soren, až jsem s sebou trhl. „Jsi stejný jako on. Teda skoro. Ty jsi čistokrevný. On nebyl. Tahle jizva je od něj. A taky tahle…"
Ukázal si Soren na tvář, pak se k nám otočil zády, vyhrnul si triko a ukázal záda, přes které se táhly jizvy, po stopech drápů, které mi byly až příliš povědomé.
Sevřel jsem Merymu ruku a syčivě se nadechl.
„Jak… kdo to byl?" zeptal jsem se přiškrceným hlasem, když se Soren zase otočil k nám.
„Nebude lepší, když půjdeme dovnitř?" tleskl Kirill a přísně se na Sorena zadíval.
Vypadalo to, že jsou nejspíš už dlouho přátelé, nebo se mezi nimi něco stalo, protože Soren po chvilce jen kývl hlavou a pomalu se vydal k domu.
„Co-"
„Všechno se dozvíš," přerušil mě Kirill. „Popravdě, já sám neznám přesné detaily, pouze to, co jsem se doslechl nebo to, co Soren mumlal, když blouznil během toho, co jsem mu ta zranění ošetřoval. Byl jsem s Merlinem nějakou chvíli, takže jsem si dokázal něco odvodit, něco jsem si zjistil, ale se Sorenem jsem o tom nikdy nemluvil. Nikdy by ale neublížil nevinnému, proto jsem Merlina předem nevaroval. Spíš jsem chtěl vědět, jak na tebe Soren zareaguje a za to se omlouvám."
Kirill se rozpačitě poškrábal ve vlasech, a pak nám pokývl, abysme šli za ním.
Levi vypadal trochu zmateně, ale nedivil jsem se mu. Já byl z toho taky mimo.
Merlin
Věděl jsem, že Remy neodmítne. Tuhle příležitost neměl často, a bylo fajn, když mohl protáhnout i své dračí tělo.
Ale vzápětí mě překvapil svou odpovědí.
Jeho drak se tomu brání? Nechce jít ven?
Rozhlédl jsem se kolem sebe a můj pohled zamířil do dálky na rozlehlé hory a lesy.
Něco tu není v pořádku.
A to něco mi vzápětí ukázal Soren.
Takže drak. A podle toho, co naznačil, tak ne obyčejný drak. Co vlastně dělal tady? Proč tu byl?
Znovu jsem se podíval k horám a zamyslel se…
Přitáhl jsem si Remyho blíž k sobě a zamířili jsme do domu. Nebyl tak velký jako v Seattlu, ale i přesto prostorný, a důležité v každém útočišti byly vysoké stropy, už jen proto, že ne každý jiný má metr sedmdesát.
Usadili jsme se ve společné místnosti, což by se mohlo přirovnat k obýváku v lidském obydlí, akorát že podstatně většímu. Soren zůstal stát vedle křesla, do kterého se posadil Kirill a Levi se postavil vedle Sorena. Už jen tohle byla známka toho, že Levi je ochotný se přidat do jejich smečky a přijmout Sorena za svého alfu. A pro mne to znamenalo, že mu můžu věřit. Jejich zvířecí instinkty nikdy nezklamaly. Nedají se obelhat, a Levi v tomhle případě ze Sorena cítil, že mu může věřit a že je opravdu silný Alfa.
„Co se teda stalo?“ otočil jsem se na ně s otázkou.
„Myslím, že tohle je na mě, abych odpověděl. Kirill mi říkal, že ti můžu věřit, a podle toho, co jsem teď venku viděl, jsi opravdu hodně silný. A navíc jsi zakladatel tohoto útočiště, takže máš právo vědět, co se děje,“ promluvil Soren a popošel o dva kroky blíž k nám.
„V horách je jedno místo, kde naše smečka žije. Je to zcela mimo civilizaci a člověk tam prakticky nevkročí i několik let. Ty jizvy, které mám, mi způsobil drak, který tam byl uvězněný. Je to dlouhá historie a sahá hodně daleko do našeho rodu. Abyste pochopili, náš rod byl strážcem pečetí, které draka držely pod zámkem. Silných pečetí… Ale nedávno, je to zpátky asi tak čtyři týdny, někdo ty pečetě porušil. Začaly slábnout, zřejmě proto, že ti, co je vytvořili, už nežijí, ale naši strážci je pravidelně obnovovali, i když neměli takovou sílu jako jejich tvůrci. Ale stačilo to na to, aby zůstal drak uvězněný. Jenže posledního strážce, našeho strážce, který byl nejsilnější, někdo zabil a pak ty oslabené pečetě porušil. Byli jsme tam, abychom se je pokusili obnovit, ale v tu chvíli se drak osvobodil…“
Po každém Sorenově slově jsem se mračil čím dál víc. Podle toho, co jsem pochopil z jeho vyprávění, tak ten uvězněný drak byl nejspíš Izayah. I ten čas by tomu odpovídal.
Začínal jsem mít pocit, že se Izayah osvobodil s něčí pomocí. Buď to byla náhoda nebo úmysl. Ale pokud byly pečetě porušené a strážce zabit, tak spíš ten úmysl.
Byl jsem z těch nových informací rozmrzelý, protože to pro nás znamenalo větší nebezpečí a my nevěděli, odkud přijde a kdo to je.
Víc jsem stiskl Remyho ruku, kterou jsem celou dobu držel, a pak vybídl Sorena, aby pokračoval.
Remy
Vnitřek domu byl velice útulný, a za normálních okolností bych se hned rozplýval nad tím, jak pěkně to má Kirill zařízené a jak bych si chtěl prohlédnout i zbytek. Ale teď jsem byl jen schopný přejít do obýváku, usadit se vedle Meryho a poslouchat Sorena.
S každým jeho dalším slovem jsem se víc rozechvěl a cítil i drakův neklid.
Mimoděk jsem pohlédl z okna, jako bych se chtěl ujistit, jestli ty hory tam ještě pořád jsou.
Šokovalo mě, když pak Soren řekl, že někdo zabil posledního strážce.
Znamenalo to, že pokud mluvil o Izayahovi, tak mu někdo pomohl.
Ale proč?
Nervózně jsem polkl, když se Soren na chvilku odmlčel. Trochu víc jsem se opřel o Meryho, jako bych chtěl načerpat jeho klid.
„Mnoho našich přišlo o život. Já sám se ze svých zranění dostal jen díky Kirillově pomoci. Z hor jsme pak sestoupili do lesů, abychom nabrali síly a doplnili smečku. Nejsem hrdý na to, že jsme nedokázali to, o co se pokoušeli dlouhá léta naši předci. Víme, jak je ten drak nebezpečný. A omlouvám se, že jsem na tebe reagoval nepřiměřeně, ale cítil jsem z tebe z části jeho. Navíc ten náš mrtvý strážce vypadal, jako by ho napadl drak. Ale z tebe nepřátelské úmysly necítím. Spíš neklid. Kdo byl ten uvězněný?" zeptal se Soren a upřel na mě svůj pohled.
Povzdechl jsem si a zadíval se na své ruce, než jsem k němu opět vzhlédl. Už jsem si byl jistý.
„Můj nevlastní bratr, Izayah. Byl uvězněn pro jeho krvelačnou touhu, kterou nedokáže ovládnout. Nejspíš se probudil ve chvíli, kdy cítil mé dvojče, který se zhruba před čtyřmi týdny dostal z Evropy do států. Izayah nás nenávidí víc než cokoliv jiného, a klidně zničí celá města, jen aby se dostal k nám. Věděl jsem, že je zapečetěný, jen jsem nevěděl kde. A ani jsem to popravdě nechtěl vědět. Netušil jsem, že se někdy ocitnu v téhle situaci," odpověděl jsem popravdě.
Soren na mě chvilku hleděl, jako by zvažoval, jestli mi může věřit nebo ne.
„Cesty osudu jsou občas nevyzpytatelné. Můžu vám to místo ukázat. Třeba se vám podaří zjistit více, než nám a nějak vám to pomůže. Pokud teda máte čas se tady zdržet. Chci, abys věděl, že ti to nikdo od nás vyčítat nebude. Věděli jsme do čeho jdeme, když jsme se rozhodli strážit a zastavit něco tak silného. Z tebe necítím nic nepřátelského, a pokud je to, jak říkáš, pak je naší povinností pomoct, jak se dá. Zavolal bych pár svých nejsilnějších, mohli bychom vzít tady nováčka, a společně si to místo prohlédnout. A pokud nevadí, raději bych tam šel pěkně po svých. Přenášení špatně snáším, a taky, abyste si udělali kompletní obrázek o tom, co se tam dělo, to možná bude i lepší. Rozhodnutí je na vás," uzavřel Soren a podíval se na Meryho.
Merlin
Netušil jsem, že někde v těchto horách byl zapečetěný nebezpečný drak. Ale jak jsem už říkal, žiju na Zemi a nejsem vševědoucí, abych věděl úplně všechno.
Když Soren domluvil, zapřemýšlel jsem.
Určitě se na to místo půjdeme podívat. Potřeboval bych vidět i okolí, ale já po svých jít nemůžu. Trvalo by to strašně dlouho, a my se potřebujeme vrátit zpátky hned, jak to půjde.
Nejlepší by to bylo vidět ze vzduchu, ale Remyho drak odmítá vyjít ven. A nutit ho nemůžu.
Možná proto, že tu cítí svého bratra, možná proto, že jsou tam pečetě, vězení, které drželo draka pod zámkem, a mohlo by to mít vliv i na něj. I když bych ho před tím ochránil, přesto se nemůžu jeho obavám divit. A cítil jsem, jak se chvěje, jak je z těchto nových informací nervózní.
„Ukaž mi, kde je to místo, přenesu se tam a počkám na vás,“ požádal jsem Sorena.
A zatímco šel Kirill pro mapu, já se otočil na Remyho a znovu zapřemýšlel, jestli ho požádat.
Ne… nesmím ho do toho nutit. Nemůže být v rozepři se svým drakem. Musí být oba v pohodě.
„Půjdeš na to místo se mnou? Rozhodnutí nechám na tobě. Pokud nebudeš chtít, počkáš na mě tady s Kirillem. Já se vrátím hned, jak to půjde, a pak se vrátíme do Seattlu,“ políbil jsem Remyho do vlasů a pak jsem vstal. „Musím zkontaktovat lidi v Seattlu a informovat je o tom, aby byli připravení. Od teď se nesmí soustředit jen na draka ale i na jiné nebezpečí, o kterém ale zatím nevíme, odkud pochází. V téhle situaci jsem rád, že jsem požádal lovce, aby útočiště chránili po dobu naší nepřítomnosti.“
Ještě jsem řekl Remymu, aby si promyslel můj návrh, a pak jsem už vyšel ven, abych se spojil se Seattlem.
Remy
Když Soren navrhl, abychom šli na místo, kde věznili Izayaha, drak uvnitř mě se pohnul. Zamyslel jsem se nad Sorenovými slovy. Nevadilo by mi jít pěšky. Dokázal bych s nimi držet krok, ale Mery to nejspíš viděl jinak.
A potvrdil to vzápětí, když řekl, že by se na to místo přesunul a počkal na ostatní. Než jsem mu stačil odpovědět vyšel ven, aby tuhle novinku řekl i ostatním v Seattlu. A hlavně to, že se nejspíš trochu zdržíme. Snad poprvé jsem byl skutečně rád, že Eli teď má někoho u sebe, o koho se může opřít.
Aspoň jsem doufal v to, že Jerom ho při první příležitosti nepošle do háje.
„Bude to v pohodě," vyrušil mě z myšlenek Leviho hlas, který si ke mně přisedl místo Meryho.
Cítil jsem na sobě i Sorenův upřený pohled.
Podíval jsem se na Leviho, usmál se na něj, a pak ho krátce objal.
„Děkuju. Takový příchod sis asi nepředstavoval, co?" zavrtěl jsem hlavou a rozcuchal mu ty jeho krátké vlasy.
„Zvládnu to. Aspoň ukážu, co ve mě je," zašklebil se na mě a kupodivu mi tím trochu zlepšil náladu.
Viděl jsem, že i Sorenovi cukly koutky úst.
Vstal jsem, protáhl se a zhluboka nadechl.
„Tak jo. Já se s Merym přenesu a počkáme tam na vás. Sice bych s vámi krok udržel, ale Meryho by musel nést někdo na zádech. A popravdě… Nevím, kdo by to nesl hůř, jestli on nebo ten, kdo by ho nesl.“
Představa Meryho jedoucího na zádech nějakého kočkodlaka mi kupodivu pozvedla náladu ještě víc, ale i přesto jsem nebyl úplně ve své kůži.
„Půjdu za ním ven," oznámil jsem ještě těm třem, a pak se vydal hledal Meryho.
Merlin
Stasy byla překvapená, když jsem se ji ozval. Počítala s tím, že Leviho doprovodíme, podíváme se, jestli všechno funguje, jak má, a pak se vrátíme.
A místo toho…
Zavolala i naše hosty, a když byli všichni pohromadě, sdělil jsem jim, jak se věci mají.
„A je to určitě jejich bratr?“ zazněla otázka.
„Na devadesát devět procent, jak by řekl Logan, to je on,“ odpověděl jsem. „Ale na sto procent to potvrdím, až uvidím to místo, kde byl vězněný. Ani já jsem nevěděl, že tu něco takového je. Ale, jak už jsem řekl, nevím všechno. My se teď na to místo půjdeme podívat. Nevíme, kdo pomohl Izayahovi, aby se úplně osvobodil. Ale někdo zrušil poslední pečetě a zabil strážce. Takže pomoc měl. Teď je druhá věc, proč mu někdo pomáhal, a kdo to byl. Takže vás prosím, nezaměřujte se při ochraně jen na Izayaha, ale i na jiné možné nebezpečí. Beny vám donese vaše zbraně, ale ponechte je prosím schované a vytáhněte je jen, když to bude nezbytně nutné, ať neděsíte ostatní.“
Ještě pár vět jsme si vyměnili, co je potřeba, kde a na co se zaměřit, a pak, když jsem viděl, že přichází Remy, jsem se s nimi rozloučil s tím, že se vrátíme co nejdříve.
Pomalu jsem, za zvědavého nakukování sirény, vyšel naproti Remymu. Objal jsem ho a chvíli ho jen tak držel. I když se zdál trochu uvolněnější, přesto stále byl mírně napjatý.
Na moment jsem se zahleděl k domu, odkud právě vyšli Soren a Levi, a zavolali na nás, že už vyráží. A za chvíli jsem už viděl jen dvě velké kočky, jak přeskakují plot a běží do hor.
„Pochopil jsem, že půjdeš se mnou, ano?“ trochu jsem si Remyho oddálil, abych mu viděl do tváře.
A když přikývl, políbil jsem ho, a pak zavolal na Kirilla, že my taky vyrážíme.
A za další vteřinu jsme stáli v horách, obklopeni skalami, stromy a klečemi, a před námi se v nastupující tmě rýsoval vchod do jedné jeskyně.
Teď, když se šeřilo, to vypadalo o něco děsivěji. A když jsem se pořádně rozhlédl, viděl jsem, jak to tu v jedné části bylo zničeno. Polámané stromy, ohořelé kmeny, zrytá země…
Není pochyb. Tohle je práce draka.
Remy
Mému drakovi se to nelíbilo.
Zvláště, když jsme se pak ocitli před jeskyní a nebylo pochyb o tom, že právě tady, byl Izayah držen.
Stiskl jsem rty k sobě a zamračil se.
„Jsme budoucí král, a když se nedokážeme postavit tomuhle, tak jak potom můžeme čelit jemu?“ zeptal jsem se svého draka v duchu, když už mi začalo být jeho vyšilování nepříjemné.
Nepotřeboval jsem, aby se mi tady vymknul kontrole a začal šílet.
„Byl tady," promluvil jsem po chvíli a vlastní hlas mi najednou zněl tak cize.
Možná, kdybych tomu věnoval víc pozornosti už dřív a nesnažil se to hodit za hlavu a zapomenout na to, nic z toho by se nestalo. S takovým přístupem se těžko stanu králem.
Otočil jsem se na Meryho, který nejspíš ohledně Izayaha došel ke stejnému závěru jako já.
„Chceš se podívat okolo, než přijdou ostatní, nebo chceš jít do jeskyně?" zeptal jsem se a tentokrát už můj hlas zněl o něco klidněji.
„Omlouvám se. Mám být silný, abych ochránil ty, co miluju, ale přitom se chovám jako zbabělec.“ zatřepal jsem hlavou a povzdechl si.
Drak uvnitř mě se konečně pohnul, jak jsem nejspíš udeřil hřebíček na hlavičku.
Merlin
Nevěděl jsem, za jak dlouho dorazí kočky, a tak jsem přikývl, že se půjdeme porozhlédnout kolem.
Vzhledem k tomu, že se začínalo stmívat, vytvořil jsem kouzlem několik namodralých plamenů, které jsem umístil na určitá místa, aby nám osvětlovaly vchod do jeskyně a prostor okolo.
A další dva se vznášely nad našimi hlavami, abychom viděli na cestu.
Byl to velký prostor, a tak chvilku trvalo, než jsme vyšli na skálu, odkud jsme se mohli rozhlédnout po okolí.
„Jsi silný, a… Nemyslím si, že jsi zbabělec. Jen… Byl jsi trochu nerozhodný, ale všechno se dá naučit,“ potáhl jsem Remyho blíž k sobě, když stál až moc u okraje skály a díval se dolů.
Taky jsem tam pohlédl, a po celém tom místě před jeskyní, a pak o něco dál, co mi nastupující tma dovolila. Bylo by lepší, kdybychom sem přišli ve dne, ale nemohli jsme se moc zdržovat a čekat do rána. Pořád v Seattlu zůstal Elisha. Je to něco jiného, když tam byl Remy sám a odešel třeba na dva dny. Teď je tam stále cítit drak a moje přítomnost ne.
Na moment jsem zvedl ruce k nebi a seslal dolů tři blesky, které na okamžik osvětlily celý prostor.
„Nevím, jak se komu podařilo sem dostat. Mohl to být někdo z jiných, to vidím jako největší pravděpodobnost. Kdo by se taky z lidí, kteří na nás nevěří, zajímal o draka, a hlavně proč, když je Izayah na svobodě. A taky by se sem člověk velmi špatně dostával. Je to těžko přístupný terén,“ dokončil jsem svou úvahu.
Pořád mi však není jasné, kdo to mohl být, a za jakým účelem Izayahovi pomohl.
Je pravda, že je schopen zničit město během hodiny, nebo dvou. Záleží, jak je město velké. Ale on to zatím neudělal, a vypadá to, že ani nikomu neslouží. Pokud by to byl nějaký tajný vládní projekt, tak by to potom bylo hodně špatné, protože si vybrali nesprávného draka.
Po očku jsem mrknul na Remyho, když jsem si vzpomněl, čím si on prošel, než jsem ho našel.
A právě proto jsem chtěl, aby zůstalo utajeno, kdo vlastně je.
„Myslím, že tu už budou každou chvíli,“ promluvil jsem, a zaposlouchal se do okolních zvuků.
Přitáhl jsem si Remyho do objetí, chvíli jsme jen tak stáli, já ho hladil po zádech, a sem tam ho políbil do vlasů.
Ať je silný, jak chce, pořád je to můj dráček, a i ten občas potřebuje cítit, že je někdo, ke komu se může schovat do náruče.
Remy
Když jsme si prohlíželi místo i okolí, tak stejně jako Meryho i mě napadlo, že by se nejspíš obyčejný člověk na tohle místo nedostal. Soren měl pravdu, že je to tu naprosto izolované.
Možná i proto si to tu tehdy vybrali k zapečetění Izayaha? Vypadalo to tu před stovkami let ještě izolovaněji? Nejspíš.
A možná to taky bylo jen nejbližší místo, kde Izayaha chytli. Co vím, tak před uvězněním zničil několik městeček i vesnic, možná právě v tomhle okolí, a tak jim nezbylo nic jiného, než ho dostat na jediné nepřístupné místo v okolí a zapečetit.
Můj drak se konečně trochu víc vzpamatoval, hlavně díky Meryho péči.
„Děkuju," vydechl jsem, zvedl k Merymu hlavu, stáhl si tu jeho níže a věnoval mu pořádně dlouhý polibek.
Možná bych i pokračoval dál, kdyby se za námi najednou neozvalo diskrétní zakašlání.
Kočkodlaci byli tady. Kromě Sorena a Leviho přišli i další tři, kteří se teď oblékali do věcí, které jeden z nich nesl na zádech v batohu.
Viděl jsem, jak Levi pokukuje po jejich nahatém alfovi a nebylo se co divit. Skutečně to byl pěkný chlap a za normálních okolností bych už po něm jel. Jenže jsem pochyboval, že by mi dovolil, abych nad ním měl navrch.
„Tohle je Joshiah, Aryan a Esme," představil Soren ty tři, když se všichni oblékli.
O mě a Merym jim už asi řekl, protože nehnuli ani brvou, jen pokývli hlavou.
„Nejspíš jste si už prošli okolí, a jak jste si mohli všimnout, je to skutečně těžko přístupné místo pro člověka. Pořád je tu cítit dračí pach, i proto jsme sestoupili do lesů, protože nám to není zrovna příjemné. Ukážu vám místo, kde byl zabit náš strážce, třeba se vám podaří něco zjistit, a pak se zajdeme podívat do jeskyně, pokud souhlasíte."
Když jsme oba s Merym přikývli, ukázal nám kudy a zase jsme pomalu sestupovali dolů.
Bylo vidět, že Soren a ostatní jsou tady jako doma a jen díky nám se drželi zpátky.
Na Levim bylo vidět, jak si to i přes nepříznivou situaci užívá. Konečně měl to, po čem celý život toužil, a já věděl, že tady bude šťastný. A kdo ví… Byla to mužská smečka, určitě se v ní našlo několik stejně orientovaných jako on.
Soren nás zavedl na místo za jeskyní, kam se skoro nedalo dostat, a kde byla stále cítit nezřetelná stopa krve. V namodralé Meryho záři se daly rozeznat tmavé fleky na okolních kmenech stromů, na kamenech i listech, kam se nedostala voda.
Musel to být škaredý pohled, když ho našli.
„Tak co?" otočil jsem se na Meryho, jestli dokázal něco vycítit nebo ne.
Merlin
Nechal jsem se stáhnout níž pro polibek. Tak nějak jsem byl za něj rád. Tohle místo působilo dost ponuře, a i když jsem, kdo jsem, jen tak něčeho se nebojím, přesto se nálady a emoce nevyhýbají ani mě.
Víc jsem Remyho při polibku objal, ale vzápětí jsme byli vyrušeni. Souhlasil jsem s tím, že se půjdeme podívat blíž na místo, kde zabili strážce.
Smrt tu byla cítit dost silně, i když se to stalo už před několika dny, spíš už týdny. Prohlédl jsem si to místo, všechny stopy, a pak jen zavrtěl hlavou.
„Je to divné. Podle toho, kde je všude krev, měl by to být někdo z jiných, ale k nikomu to nedokážu přiřadit. Spíš to vypadá, jako by někdo chtěl, aby to tak vypadalo. Je to fakt divné…“ promnul jsem si bradu.
Pak jsem se ale pomalu vracel zpátky ke vchodu do jeskyně, a pořádně se kolem sebe rozhlížel.
Nebyly to jen pečetě přímo u vchodu, ale i v okruhu tří metrů od jeskyně, jako první signál toho, že se něco mohlo stát. A všechny byly porušeny. A na to zřejmě zareagoval strážce, kterého potom zabili.
„Jdu se podívat dovnitř,“ přivolal jsem si jedno ze světel, a pak opatrně vešel do jeskyně.
I tady u vchodu jsem se dobře podíval na ty pečetě, na chvíli jsem se u nich zastavil, a pak jsem šel dál…
Až úplně vzadu, jsem se pak sehnul k zemi a zadíval se pozorněji. Zvedl jsem to, co mě zaujalo, a pak už se vrátil zpátky.
„Tady,“ zvedl jsem ruku s jednou z porušených pečetí. „Izayah byl omezený celkově, ne, jen uzavřený v jeskyni. Tuhle pečeť měl na sobě. Někdo mu ji musel sundat. Záhadou je, že dotyčného Izayah hned nezabil. Je možné, že těch pečetí měl na sobě více a tím si ho jistili… Je to divné…“
Remy
Mery potvrdil to, co jsme si nejspíš mysleli společně se Sorenem.
Sice to vypadalo na stopy jiného, ale nebyla kolem cítit něčí přítomnost, kromě Izayaha.
Přemýšlel jsem nad tím celou dobu, co potom Mery odešel do jeskyně, aby se tam porozhlédl.
Soren a ostatní tam jít nechtěli, považovali to místo za prokleté, a já tam nechtěl jít kvůli drakovi.
Mohl by se cítit ještě hůř, když by tam pocítil náznaky síly, která dokázala spoutat draky.
Chvilku to trvalo, než Mery vyšel ven, ale potom, co řekl, jsem začínal mít jakousi představu.
„Co myslíš?" otočil se na mě Soren, jako by věděl, na co myslím.
„Myslím, že nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že máme nejspíš co dočinění s nějakou organizovanou skupinou. Není žádným tajemstvím, že kromě lovců, je tu i pár těch, kteří nás považují jen za zplozence pekla. Fanatici, kteří věří, že nemáme právo na život. Izayah je zčásti Fae. Dokázal by přesvědčit i mrtvého, aby vstal. Nejspíš, ale je to jen moje domněnka, se nějak o Izayahovi dozvěděli. I o místě, kde ho zapečetili. Mohli se sem dostat stejně jako já s Merym. Mohli někoho podplatit, nebo spolupracují, či vydírají někoho, kdo se umí přenášet. Jak víme, ne všichni jiní jsou takoví jako u Meryho v útočištích. Přenesli se sem a Izayah je přesvědčil, aby ho pustili. Třeba za cenu toho, že jim pomůže. Možná si mysleli, že když odstraní jen část pečetí, které ho poutaly, budou mít vyhráno. Pravděpodobně se ale spletli. Izayah by nikomu nesloužil. Raději by si uhryznul vlastní pracku. Otázkou ale je, proč je nezabil. Proč je nechal jít, když ho osvobodili a on se zbavil i zbytků pečetí. Nepřijde mi pravděpodobné, že by přikývl na nějakou spolupráci. Buď tím sleduje nějaké vlastní cíle, nebo je nepovažoval za takovou hrozbu, aby je zničil," vyslovil jsem po chvilce nahlas své myšlenky.
Merlin
Pozorně jsem poslouchal Remyho. Každá informace, poznatek či domněnka teď byla hodně důležitá.
V těch pečetích jsem poznal práci bohů. I když magie skoro vyprchala, přesto jsem ji pocítil, zvlášť když jsem pečeť držel v prstech. A nebyla to práce jednoho, ale minimálně dvou bohů. A nebyly to jen pečetě, ale i magické symboly a kruhy, které tady Izayaha držely.
Což byl další problém, který jsem ale teď tady nechtěl řešit.
Pokud ho tu uvěznili minimálně dva bohové, znamená to, že Izayah je daleko nebezpečnější, než jsem si původně myslel. A začínal jsem mít obavy, zda ho zvládnu zapečetit sám.
Možná ano, ale musím počítat i s horší variantou, že budu muset požádat o pomoc…
I když jsem potomek bohů, přesto jsem v takovém měřítku nemusel zatím použít svou sílu. Ani netuším, jestli to vůbec zvládnu. Doteď jsem si myslel, že ano, ale teď...
„Nemá asi cenu tady nějak zůstávat na stráži. Ale pokud můžu poprosit, abyste to tu prozatím hlídali. Budu s vámi ve spojení, a pokud se nám podaří Izayaha sem dostat, uvěznili bychom ho. A postaral bych se o to, aby se tu tentokrát už nikdo nedostal. Kdysi nebyla země tak přelidněná, a nehrozilo, že sem někdo přijde, takže tohle bylo zanedbáno. Myslím, že můžeme jít, bude potřeba promluvit i s ostatními.“
Vrátím se tu ráno, až bude světlo a udělám, co budu moct. Kdyby se nám sem podařilo Izayaha dostat, budeme připraveni. Buď tu přespíme, nebo se přenesu rovnou sem…
Remy
Na Merym bylo vidět, jak moc o tom přemýšlí.
Celá záležitost byla možná ještě horší, než jsme si zprvu mysleli.
Když Mery pak navrhl, abychom šli zpátky, Soren souhlasil a během chvilky byli všichni pryč, Mery mě popadl kolem pasu a přenesl zpátky ke Kirillovi. Právě měli večeři, a nám se tak poštěstilo seznámit se s některými obyvateli.
Kirill všem řekl, co jsme zač a tentokrát to byl hlavně Mery, kdo měl veškerou pozornost ostatních.
Bylo vidět, jak si všichni váží toho, že jim dal možnost nového života. Že vybudoval něco, kde budou moct žít, aniž by se museli neustále ohlížet přes rameno. A já byl hrdý na to, jakého mám muže.
Brzy se k nám přidal i Soren a Levi, prý ale pouze na večeři, pak už půjdou za smečkou.
Taky jsme od Sorena dostali pozvání, že nás vezme k sobě, aby nám ukázal, kde Levi bude žít.
I přes všechno to, co jsme se dozvěděli, večeře probíhala v poklidu, a já nakonec Merymu řekl, že bych se Sorenem rád šel, ale klidně můžu jít sám, pokud se chce vrátit do Seattlu. Pak se s ním můžu spojit a může se pro mě přenést.
Chápal jsem, že je potřeba vyřešit Izayaha co nejdříve, ale s Levim jsme si byli hodně blízcí a já chtěl vědět, že bude v pohodě.
Merlin
Starosti narůstaly, místo aby jich ubylo. Měl jsem toho plnou hlavu, a byl jsem rád, že odcházíme. Zrušil jsem magické světla a pak se s Remym přenesl zpátky do útočiště.
Večeři jsem opravdu přivítal. Měl jsem hlad a na chvíli mě to odvedlo od těch nepříjemných myšlenek.
Cítil jsem se trochu nesvůj, když Kirill řekl, kdo vlastně jsem. A byl jsem rád, že Remy sedí vedle mě a já ho můžu chytnout aspoň za ruku. Dobře jsem si všiml, jak se nad tím Kirill pousmál. Zná mě dlouho a ví, že jsem doteď s nikým nebyl.
Když pak Soren navrhnul, abychom se šli podívat, kde bude Levi žít, pocítil jsem vůči Levimu zvláštní klid. Soren mi tím dal najevo, že mu můžu věřit.
Na moment jsem zauvažoval, že bych šel, ale pak jsem si uvědomil, že je potřeba řešit urgentně jiné věci.
Bylo to dilema, jestli vzít Remyho s sebou, nebo ho tu nechat a pak se pro něho vrátit. Nakonec, po delším přemýšlení, jsem souhlasil, aby šel s nimi. Já se přenesu do Seattlu, abych informoval ostatní, co jsme zjistili, a pak se vrátím pro Remyho na určené místo.
„Hlavně buď opatrný," přitáhl jsem si ho k sobě, když jsme vyšli na zahradu. „Hned jak to půjde, tak se vrátím. A kdyby bylo nejhůř, tak raději uteč."
Ještě jednou jsem ho políbil, požádal Sorena, ať mi na něho dají pozor, a pak už jsem se s pohledem věnovaným Remymu přenesl rovnou do Seattlu.
Jen co jsem se ocitl ve své ložnici, zašel jsem ke skříni, a zatímco jsem si vytahoval čistou halenu, už jsem se napojil na Stasy, abych ji informoval, že jsem zpátky a potřebuji, aby se všichni hned sešli u ní dole. Tentokrát nešlo pozvat všechny do mé pracovny, protože jsem potřeboval velkou mapu, a všechno, co naše technická místnost poskytovala. Rychle jsem se trochu opláchl, oblékl čistou halenu a pak už rovnou běžel dolů do suterénu.
I přes ten spěch jsem stihl postřehnout, že je všude klid, takže za těch pár hodin, co jsme tu nebyli, se nestalo nic špatného. Dokonce už byli všichni po večeři, a jak jsem si všiml, tak dokonce Skyler tentokrát uklízel nádobí, aby to Adam nedělal sám.
Remy
Musel jsem se usmát nad tím, jak byl Mery z Kirillova vychvalování nesvůj.
Prostě, byl to můj úžasně skromný čaroděj.
Když pak souhlasil s tím, že se mám jít podívat, kde bude Levi žít, ale on, že se vrátí do Seattlu, byl jsem moc rád. Chtěl jsem se ještě aspoň pořádně rozloučit, a i když jsem Sorenovi věřil, vidět na vlastní oči, jak bude vypadat Leviho nový domov, pro mě znamenalo hodně.
Opětoval jsem Merymu polibek, když jsme pak spolu vyšli na zahradu, aby se on mohl přenést, a ještě jednou Sorenovi zopakoval, aby na mě dával pozor.
Když řekl, že bych měl v případě potřeby utéct, nenápadně jsem se ušklíbl.
Jakmile se Mery přenesl, ještě chvilku jsem se díval na místo odkud zmizel, a pak už kývl na Sorena a Leviho, že můžeme jít.
„Je to trochu hlouběji v lesích, abychom nebyli tak na očích a případně nás nenašel nikdo nepovolaný. Předpokládám, že ve tmě vidíš minimálně stejně dobře jako my, takže světlo potřebovat nebudeme," ozval se Soren, když jsme se rozloučili i s Kirillem a vydali se na cestu.
Kousek jsme běželi, spíš já s Levim trochu blbnul, snad abych uvolnil to napětí, co v nás bylo od chvíle, kdy jsme se dozvěděli o Izayahovi, a povšiml si Sorena, který se mírně usmíval, když to viděl.
Dál jsme už pokračovali v klidné chůzi, kdy Soren mezitím vykládal, jak to u nich chodí, jaké jsou u nich pravidla a co se naopak netoleruje, a já mu pak s Levim povyprávěl, jak to bylo u nás, a jak ho Mery vlastně našel.
I přesto, že jsme během cesty pozorovali i okolí, ten útok přišel tak náhle a nečekaně, že nás všechny tři zaskočil. A hlavně…
„Ty dva zabijte! Důležitý je ten dlouhovlasý!" zaslechl jsem dutý hlas přes masku, kterou měl útočník na obličeji.
A nebyl sám. Levi hned přiskočil před Sorena, aby ho chránil a oba se nejspíš chtěli proměnit, stejně jako já udělat to samé, co tehdy v těch skalách, když jsme potkali Jeroma s Loganem. Ale jen jsem stihl vykřiknout a zahlédnout, že Soren s Levim jsou na tom stejně.
Nějaká neviditelná pouta nás svázala, a my se nemohli ani pohnout, natož použít své síly.
Byl jsem naštvaný sám na sebe, že jsem podcenil nebezpečí, ale nedokázal jsem ze sebe už vydat ani hlásku, jako by mi i neviditelná ruka zakryla pusu.
Zahlédl jsem deset lidí, kteří nás v kruhu obestoupili. Všichni měli dlouhé pláště, na obličeji masky a na hlavách kapuce. Pět z nich mělo zbraně a pět z nich mumlalo nějaké zaklínadla.
Pokoušel jsem se osvobodit, ale čím víc jsem se bránil, tím víc mě to svazovalo, až jsem měl pocit, jako by mi po kůži někdo přejížděl žhavým železem.
Stejně na tom byl i Soren, jen nejhůř to nesl Levi, který brzo skončil na zemi, ale přesto se snažil vyprostit se ze svých neviditelných pout nehledě na bolest.
„Zabijte je!" zazněl znovu ten dutý hlas, a já se pokoušel aspoň doplazit k těm dvěma, abych je chránil svým vlastním tělem.
Merlin
Vešel jsem do technické místnosti, kde už na mě všichni čekali, se zvědavými pohledy.
Hned jsem zapnul velkou mapu, přešel k ní, a ukázal jim místo, kde bylo Izayahovo vězení.
A sdělil všechno to, co jsme zatím zjistili, i naše domněnky.
Ani jsem se nedivil, když v první řadě lovci, souhlasili s tím, na co jsem myslel.
Že to není práce jiných, ale někoho, kdo se je snažil napodobit.
Chtěl jsem jim říct i o tom, jak byl Izayah uvězněn, ale pak jsem si řekl, že si nejdříve promluvím s Adamem, a případně Williamem, kteří by mi s tím mohli pomoct, i když nemají tolik síly, co já. Ale já tu jejich můžu posílit, kdyby na věc přišlo. Aspoň na ten daný okamžik.
Seděli jsme a debatovali nějakou chvíli, možná utekla hodina, dvě… Čas strašně rychle utíkal, a já už začínal pociťovat neklid, že jsem od Remyho tak dlouho pryč.
Právě jsem se zvedal, že požádám Williama a Adama, jestli by se mnou šli do mé pracovny, když jsem ztuhnul. A stejně i Stasy, která náhle zbledla a dosedla zpátky do křesla.
„Něco… něco se děje… Levi…“ sáhla si na hruď, kde to zřejmě pocítila nejsilněji.
A já to cítil taky. A nešlo jen o Leviho, ale…
Někdo zaútočil na mého draka.
„Jsou v nebezpečí…“ ukázala Stasy na mapu, kde se v jednom místě rozblikal červený bod.
To nemusela ani říkat. Srdce se mi stáhlo do malé kuličky a zřejmě jsem zbledl stejně jako ona, Ruce se mi roztřásly, a přitom mě zachvátil vztek. Musel jsem za ním. Okamžitě!
Někdo ubližuje mému Remymu a Levimu, který konečně našel nový domov.
„Merline!“ křikl na mě Beny a chytl mě za ruce, nehledíc na to, že jsem v tuhle chvíli nebezpečný.
„Vemte si zbraně, beru vás s sebou! Hned!“ mávnul jsem rukou, až za ní ve vzduchu zůstala ohnivá čára, a přede mnou na zemi se objevily zbraně Jeroma a Alexandera.
Nevím, co nás tam čeká, i proto jsem ty dva chtěl s sebou vzít. Jen jsem ještě mrknul na Williama, a pak na něho kývnul, aby popošel taky.
„Chytněte se mě!“ poručil jsem, a jakmile jsem na sobě ucítil ruce všech třech, okamžitě jsem se přemístil na místo, odkud šlo volání o pomoc.