Merlin
Netrvalo snad ani deset vteřin a Logan zmizel. Opřel jsem se o plot, založil ruce na hrudi a přivřel oči.
Napojil jsem se na Stasy, kterou jsem požádal, aby připravila ostatní na to, že budeme mít zřejmě další dva hosty. Tušil jsem, že to ten čaroděj nejspíš neodmítne už jen proto, aby se podíval na toho, kdo v pohodě zrušil jeho silnou bariéru a přenesl se z místa, odkud to normálně nejde.
Když Stasy potvrdila, že to zařídí společně s Remym, otevřel jsem oči a jen se rozhlížel kolem sebe, jako bych čekal, že Logan přijde z nějaké stany a hosty rovnou přivede.
Trvalo asi dalších deset minut, než se ukázal.
„Omlouvám se, že to tak trvalo, ale nemám možnost se takovou dálku přenést najednou. A taky chvíli zvažovali, zda žádost přijmou nebo ne. Ale… Můžeme pro ně jít, čekají nás,“ nakonec se usmál.
Poprvé jsem u něho úsměv viděl a v duchu jsem připustil, že mu vážně sluší. Opravdu vypadal jako nějaký šlechtic, i když upírem nebyl dlouho.
Požádal jsem Logana, aby mi ukázal přesně místo, kam se mám přenést. Ukázal mi to na telefonu, který si s sebou přinesl, potvrdil mi, že je to prostorná zahrada, a kromě stromu uprostřed tam jinak nic není. Pořádně jsem si to prohlédl, a pak už jsem chytl Logana a za další vteřinu jsme stáli nedaleko velkého stromu na zahradě.
Rozhlédl jsem se kolem sebe, s úsměvem jsem se podíval nahoru, kde se pod střechou skrývali malincí tvorové, kteří hlídali okolí domu.
Cítil jsem z tohoto místa zvláštní atmosféru, jako bych se vrátil někam do minulosti, i přesto, že byl zařízen shodně s dnešní dobou.
„Vítám tě, jmenuji se William Bloodworth a tohle je Alexander Barga, můj partner. Žijeme spolu, pracujeme spolu, takže je nemyslitelné, aby k vám šel jen jeden z nás,“ přivítal mě muž, kterého jsem už viděl na Portlandském tržišti.
Vedle něj stál ten světlovlasý muž, kterého jsem prvně potkal v bance.
„Rád měníte podoby?“ podal mi ruku i ten lovec. „Zahlédl jsem vás nejen v bance, ale i na trhu, to vy jste zrušil tu střechu, nepletu se?“
„Merlin Slade, těší mě,“ přijal jsem nabízenou ruku a pak jsem se usmál. „A ano, byl jsem to já.“
„Logan mi říkal, že byste byli ochotni nám pomoci a nevím, kolik vám toho už stihl říct, ale jak jsem měl tu čest ho poznat, tak vám to sdělil v těch nejnutnějších bodech. Souhlasíte s návrhem? Pokud ano, přenesu vás k nám…“
Remy
„Všechno v pořádku?" ozval se mi za zády Beny, když jsem vstupoval do jídelny.
Pokrčil jsem rameny, zabučel a pomalu šel dál.
„Eli bude v pohodě," srovnal se mnou krok Beny.
„Myslel jsem, že se ti líbí," zahučel jsem a zastavil se.
Beny si povzdechl, chytl mě za ramena a přitáhl k sobě. Chytl mi bradu, pevně ji sevřel a zadíval se mi do očí.
„Tvůj bratr se mi líbí, ano. Ale nechci, aby to bral tak, že ho měním za tebe. Sám se musí rozhodnout. A já jsem trpělivý. Vím, že jste si s Jeromem nepadli zrovna do oka, ale v podstatě je stejný jako ty. Má rád sex a bere si toho, kdo je ochotný s ním vlézt do postele. Ale nemyslím si, že by to byl vyloženě zákeřný hajzl, co rád ubližuje druhým. Nemyslím si, že by Eliho jen využil, a pak ho podrazil. A Eli už není malý kluk. Tak mu taky dopřej trochu těch radovánek. Navíc… Jerom je očividně ochotný ho naučit mnohému," ušklíbl se Beny, a když mě pustil, ještě mě plácnul po zadečku.
„A o tomhle Merymu neříkej," znovu mě plácl, a pak se smíchem odběhl.
Já jen zakroutil hlavou a nestačil udělat ani krok, když se mi v hlavě ozvala Stasy.
Jo, připravit ostatní na ty další dva, co přijdou.
Houkl jsem na Adama, že mu pošlu někoho na pomoc a sám jsem zatím odešel jiné v domě, zatímco Stasy se napojila na ty venku, abych nemusel pobíhat po celé zahradě.
Pravda byla, že po Loganově a Jeromově přítomnosti je už asi nic nepřekvapí, přesto z toho někteří dvakrát nadšení nebyli. Hlavně kvůli tomu, že tu budou s nimi muset zůstat.
Ale věřili Merymu, a nakonec souhlasili se společným obědem.
Jen Ezra remcal, ale podezříval jsem ho, že je možná rozmrzelý i vůči mně.
Nejspíš se do mě zabouchnul a doufal, že bych jednoho dne mohl na Meryho zapomenout.
Byl jsem ale rád, že se to všechno obešlo bez hádek nebo zbytečných průpovídek, a Stasy si očividně vedla stejně jako já.
Nakonec jsem se vrátil do kuchyně, abych aspoň Adamovi nějak pomohl a sotva jsme douklízeli, Stasy zahlásila, že se Mery vrací.
„Jdu se převléknout. Budu u sebe, kdyby mě Mery hledal," odhodil jsem hadr a spěchal k sobě, abych se trochu upravil a neudělal Merymu před hosty ostudu.
Přece jen jsem se s těmi dvěma už taky viděl, tak aspoň ať ví, s kým mají tu čest.
Merlin
Logan sice říkal, že souhlasí ještě předtím, než jsme se sem přenesli, ale já to chtěl slyšet i od nich.
Stejně jako oni mě, tak i já jsem si je prohlížel zkoumavým pohledem.
Překvapil mě ten lovec. Cítil jsem z něj, že je to obyčejný člověk, a přitom není obyčejný.
Zřejmě má za sebou dlouhou a bohatou historii stejně jako ten čaroděj. Musí se znát podstatně déle než jen několik roků. A taky, Alexander je velmi bystrý. Snad jako jediný si všiml toho, že jsem to byl já, kdo se změnil v druida, který potom z tržiště zmizel i s drakem.
William a Alexander se na sebe podívali, a pak potvrdili souhlas.
„Nevím, jestli vám to už Logan říkal, ale máme jistá pravidla. Dříve než vás pustím dovnitř, chci, aby se na vás někdo podíval. Je to žena a věřte mi, že se nedá jen tak obelhat. Je lepší než detektor lži. Neříkám, že byste něco nekalého plánovali, ale potřebuji mít jistotu. Prošel si tím dokonce i ten váš vlkodlačí lovec Jerom.“
William se na mě udiveně podíval, ale pak souhlasil s tím, co jsem řekl. Ve zkratce jsem jim ještě řekl, jak to u nás chodí, že zbraně budou muset být mimo dosah, ale pokud by došlo na nějakou nečekanou situaci, není problém jim je okamžitě vydat.
U Williama jsem věděl, že ani žádné zbraně nepotřebuje, ale u Alexe to bylo trochu jiné. On jako člověk ani jinou možnost, jak se bránit, neměl.
Nakonec si vzal meč, který jsem musel obdivovat, protože to byl parádní historický kousek. A navíc… Zaujalo mě, když mezi řečí pronesl, že je jeho vlastní.
Tak teď mě ti dva zajímali ještě víc. Asi tak jako já zajímám Logana.
Ale myslím si, že pro mne bude rychlejší zjistit o nich vše než Loganovi o mně. Stačilo by jen zavítat mezi své…
Nakonec jsem strávil ještě chvilku tím, že mi William ukázal, čím se živí, a vzhledem k tomu, jaké měl vědomosti o historii, začínal jsem mít tušení, že u nich dvou to bude trochu zvláštní osud.
A bylo mi taky jasné, že mi neukázal všechno, co vlastní. Ale to by byl moc velký důvěřivec, kdyby se mi otevřel hned po pár minutách.
Vyšel jsem na zahradu s tím, že na ně počkám, abychom se mohli přenést. Zvedl jsem ruku k nebi a brzy mi na ni přistál jeden z Williamových špehů. Musel jsem se tomu usmát, ale líbil se mi tenhle jeho nápad.
Přes přívěsek jsem se napojil na Stasy a řekl ji, aby čekala před bránou, že do minuty jsem tam i s hosty. A pak, jakmile vyšli ven, chytl jsem Williama a Alexandera, přenesl je na obvyklé místo a ukázal jim, kam mají jít.
Vrátil jsem se pro Logana a s ním jsem se přenesl rovnou na naši zahradu, abychom mohli vyjít před bránu za Stasy a počkat na ty dva, až dojdou.
Remy
Zapadl jsem do pokoje a rovnou zamířil ke skříni. Došlo mi, že jsem měl dát vědět i Elimu, ale nejspíš se Stasy napojila i na něj, nebo to nějak pochopil sám.
Zapřemýšlel jsem, co si obleču, aby to vypadalo důstojně, přesto provokativně a sexy.
Nakonec jsem zvolil volné tmavé lehké kalhoty, které měly na vnější straně od kotníků po pás rozparek, který pohromadě drželo pár tenoučkých šňůrek s perlami, a k tomu jsem zvolil světlou halenku z velkým výstřihem, který odhaloval ramena, s průsvitnými rukávy a která se v pase svazovala hedvábnou dlouhou stuhou.
Vlasy jsem si vyčesal do ozdobného účesu a sepnul čínskými sponami, kterým vévodil pozlacený hřeben s dračím ornamentem.
Když jsem byl hotov, ještě jsem se kriticky na sebe podíval, doladil detaily, a pak vyšel z ložnice.
Rovnou jsem zamířil dolů s tím, že na Meryho kdyžtak počkám venku, ale když jsem se dostal na konec chodby, zaslechl jsem hlasy z haly, jak někdo zrovna vcházel.
Poznal jsem Meryho a Loganův hlas, taky jsem zaslechl Jeroma, ale další dva hlasy jsem nepoznával.
„Pěkné místo," zaslechl jsem a vyšel zpoza rohu právě ve chvíli, kdy Stasy zavírala hlavní dveře.
„A taky bezpečné," ozval jsem se ze schodů a pomalu scházel dolů.
„A rádi bychom, aby to tak zůstalo,“ dodal jsem ještě, a ty dva si pořádně prohlédl.
Musel jsem důvěřovat Merymu, protože to bylo hlavně na něm, ale ještě nikdy se nemýlil, a taky jsem věděl, že by neudělal nic, co by obyvatele tohoto domu ohrozilo.
Merlin
Stasy už čekala před bránou. A jen co jsme došli, už jsme viděli přicházet Williama a Alexandera.
Představil jsem je a pak nechal Stasy, ať se na ně blíž podívá.
Jako obvykle přistoupila k jednomu a pak k druhému. Ale její reakce už tak obvyklá nebyla.
Necítila hrozbu, což mi pak potvrdila i svými slovy. Ale překvapilo mě její mírně stažené obočí a pak zamyšlený výraz. Viděl jsem i náznak lítosti?
Co jsou ti dva vlastně zač? Musím to zjistit za každou cenu.
U Logana jsem viděl náznak úsměvu, jako by vyhrál v loterii. Jako by říkal: „Vidíš, taky všechno nevíš,“
Ale já na to přijdu…
Alexanderovy zbraně jsem hned odeslal do mé pracovny, a pak už jsme mohli vejít dovnitř.
Stejně jako předtím Logan a Jerom, teď i oni dva se rozhlíželi, a já v jejich výrazu viděl uznání.
Kdybych byl obyčejný člověk, nejspíš bych se teď nesl pyšně jako páv. Ale byl jsem na tuhle reakci zvyklý od každého, kdo sem kdy vstoupil.
Ale kdy už jsem nedokázal udržet své ego na uzdě, bylo ve chvíli, kdy jsme vešli do haly a ze schodů se ozval Remy.
Odpověděl Alexanderovi, ale co říkal, jsem jaksi nevnímal.
Byl tak krásný, že jsem na něm mohl oči nechat. Opravdu nádherný… Měl jsem chuť ho odvést pryč z dosahu ostatních očí, aby ten pohled byl jen pro mne.
Mám opravdu krásného muže…
„Seznámím vás se všemi, a abychom teď nemuseli obcházet celý pozemek, bude to nejlepší při obědě, který za chvíli bude. Pozemek vám ukážu potom, abyste věděli, kde, co je, pro případ, že by se něco stalo,“ ukázal jsem jim, aby šli do mé pracovny, a pak jsem natáhl ruku k Remymu.
„Jsi nádherný, nejraději bych si tě vyfotil a nosil fotku s sebou, abych se na tebe pořád mohl dívat,“ zašeptal jsem mu do ucha, a pak ho jemně políbil.
Přitáhl jsem si ho k sobě ještě blíž a nenápadně jsem si dovolil ho pohladit po zadečku, který se mu v tomto oblečení hezky rýsoval. Byl opravdu… jak bych to řekl… no… Byl sexy.
„Williame, Alexandere, tuhle pracovnu budete mít k dispozici, zatímco budeme s Remym pryč. Samozřejmě i Logan a Jerom. Ale pokud můžu požádat, tak ji využívejte jen, pokud to bude nezbytně nutné. Spojení s okolním světem zajišťuje Stasy. Tak kdyby něco, dá mi vědět a já se okamžitě vrátím.“
Posadil jsem se na gauč a Remyho si potáhl k sobě, abych ho měl blízko sebe.
„Remyho už znáte. A už vám určitě i Logan stihl říct, že on je drak, ale má ještě dvojče, rád bych vám ho představil, ale zřejmě má nějakou práci s Jeromem. No, a pak je tu třetí drak. Jejich nevlastní bratr Izayah. To je ten hlavní problém, proč celé to nedorozumění mezi námi vzniklo. On je totiž kříženec draka s Faiem…“
Logan
Nedalo mi moc práce přemluvit Willa a Alexe k tomu, aby šli s námi a pomohli s ochranou útočiště v Seattlu. Hlavně když jsem jim vysvětlil, koho tam vlastně najdou, a že rozhodně není na škodu, když si to tam prohlédnou. Hlavně Alex jako jeden z lovců, kteří spolupracují s agenturou.
Opravdu to stálo za to, a muselo to být i na mě vidět.
Teda myslím, že to nadšení z toho místa na mě bylo vidět. I když jsem pořád přemýšlel, kde, co zjistím o Merlinovi. A možná, když ho William uvidí a bude s ním mluvit, třeba ho něco napadne.
Než jsem se přenesl zpátky k Merlinovi, abych mu řekl, že ti dva souhlasí, rychle jsem popadl telefon, a hned volal Jaelovi, aby mi zkusil zjistit co nejvíc o Merlinovi Slade, alias Mysla, a stejnou žádost jsem pak poslal bratrovi do Bostonu, ale s upozorněním, že je to tajné vyšetřování, a nikdo o tom nesmí vědět, takže na tom bude pracovat sám.
Když jsme se pak přenesli zpátky do Seattlu, viděl jsem dobře, jak Merlinova zvědavost, kdo vlastně je doopravdy Alex a William, po reakci jejich vědmy ještě vzrostla.
Cítil jsem jakési zadostiučinění.
„Abych to uvedl na pravou míru,“ ozval jsem se, když pak Merlin promluvil o dračích bratrech. „Ten Izayah je právě ten, kdo s přesností na 99,9 % stojí za těmi vraždami, a taky má spadeno na své bratry. Proto se ocitl právě tady, kde je cítil naposledy. Jen díky silné bariéře zatím nebyl schopen určit přesné místo jejich pobytu. Drak Eliho se teprve probouzí. A tak by mohl nastat problém ve chvíli, kdyby se tak nečekaně stalo a Eli by se neuhlídal. A navíc, dva naplno probuzení draci už se tak lehko skrýt nedají nějakým kouzlem. Zvlášť, když jsou to nástupci dračích králů. A ochránit je může jen opravdu velmi silné kouzlo na úrovni bohů…“
Po svých slovech jsem se nenápadně podíval směrem k Merlinovi a Remymu.
Minimálně to o dračích králích byla určitě pravda a já čekal, jak ti dva zareagují i na ty další slova.
Remy
Myslím, že šťastnější jsem být nemohl, když si mě hned Mery přitáhl do náruče, jako by chtěl všem ukázat, že patřím jen jemu. Nejspíš jsem se trochu i začervenal, když mě polichotil, a to jsem byl zvyklý na komplimenty od ostatních. Ale od Meryho to prostě bylo jiné.
Když jsme přešli do pracovny, Logan si vzal hned slovo a já jen přitočil očima.
„Tak aby bylo jasno," promluvil jsem pro změnu já. „Ne, na devadesát devět celých devět procent, ale na sto procent je to Izayah. Vím to. Stejně jako on ví, že jsme tady. Sledoval Eliho před Portland až sem. Jak se dostal ze svého vězení netuším, stejně jako důvod, proč ještě nezaútočil. Můžu se jen domnívat, že je to jeho hra. Buď čeká až polevíme v ostražitosti, anebo si prostě chce jen pohrát. Co já vím. Je to napůl Fai a od nich se ničeho rozumného nikdy nedočkáte. Navíc, jeho otec byl princ, takže má královskou krev z obou stran. Jak už totiž tady zvědavý Logan alias musím všechno vědět, jinak nebudu spát, naznačil, já a Eli jsme poslední přímí potomci královské rodové linie draků. Řekněme, že jsem něco jako jejich nekorunovaný král, protože otec s matkou, lidsky řečeno, odešli do důchodu. Izayah nepoleví, dokud nás nedostane a je mu jedno, koho stáhne s sebou. Věřte mi, že pro mě není příjemné, když musí naše rodinné záležitosti řešit někdo jiný, zvláště pak lovci. Nemám je zrovna v lásce, to říkám otevřeně. Pro ostatní lovce je drak jako drak. Nebudou to rozlišovat. Ale já chci hlavně chránit Elishu. Slíbil jsem to naší matce."
Merlin
Pozoroval jsem ostatní, zatímco Logan a potom Remy mluvili.
William a Alexander jsou přesnými opaky divokého Jeroma. Logan se taky vymyká čemukoliv, co by mohli mít společné. Je to opravdu zvláštní skupina, a když k tomu přičtu ještě toho druhého upíra a pak toho Alfa vlkodlaka, je zvláštní, že se doteď ještě nepozabíjeli navzájem. Musí mít v sebe bezmeznou důvěru. A navíc s nimi spolupracuje princ Elfů?
Elf, kteří jsou známi tím, že se drží stranou, jsou spíš nestranní a nepřidávají se do konfliktů jiných?
Vážně mě tahle skupina zajímá čím dál víc.
„Logane,“ vzal jsem si slovo. „Jen malý point. Sice nejsi dlouho upírem. Musel ses probudit teprve nedávno.“
Nedávno u upírů neznamená před hodinou nebo před týdnem. Nedávno u nich znamená třeba několik let.
„Prožil jsem toho už hodně, ale nikdy jsem nepoznal nově zrozeného upíra s takovými schopnostmi, osobitými vlastnostmi a chováním. Navíc máš velmi výraznou inteligenci, takže počítám, že jako člověk jsi byl opravdu hodně chytrý. Možná nejlepší ze všech studentů. Jsi rozený aristokrat, chováš se jako šlechtic zcela přirozeně. Takže tvoje rodina, předkové, musí pocházet ze šlechtického rodu. Máš to prostě v krvi.“
Jo, Logan není jediný, kdo se může pyšnit dobrou dedukcí, a já mu chtěl ukázat, že není ani jediný, kdo dokáže odhadnout lidi.
„Ať už to vidíš, jakkoliv, a vidíš všechny možnosti i ty nejhorší varianty, tak právě proto ti svěřuji ochranu tohoto domu“ pokračoval jsem. „Věřím tvým schopnostem, a věřím i ostatním. Nebudeme s Remym pryč dlouho, a i když každý tady, kdo tu našel útočiště se dokáže bránit, přesto jsou věci, v kterých by jako jedinci nestačili. Líbí se mi, jak jste sehraní, jak dokážete komunikovat i beze slov. Já nemám velitelské schopnosti, nejsem jako vy čtyři, a tak jsem opravdu rád, že jste tady a pomůžete jednomu starému čaroději uchránit tohle místo. Budovali jsme to s Remym, a mrzelo by nás, kdyby to tu někdo zničil. Ať už si myslíš o mě cokoliv, jsem obyčejný čaroděj, který má jen o něco silnější magii než tady William. A Remy… Kdyby se změnil v draka a já zrušil bariéru… Stačilo by jeho jedno jediné zařvání a draci, kteří jsou poblíž, by okamžitě přiletěli na pomoc. To Remy a Elisha jsou tady ti důležití, které musíme chránit. Draci nesmí ztratit své krále…“
Měl jsem v hlavě plno myšlenek, a tak snad poprvé můj proslov mohl působit trochu zmateně, protože jsem nevěděl, kterou myšlenku mám říct jako první. Ale cítil jsem, že jim opravdu můžeme věřit, a tak jsem jim vzápětí navrhl, že se půjdeme projít všichni po domě a pozemku, aby viděli, kde, co je, a zkusit najít i Jeroma a Eliho, kteří se k nám zatím ještě nepřidali.
Čas utíkal, blížila se doba obědu, a pak už nebude tolik času, abychom tu seděli a dumali nad tím, co kde jak…
Remy
Hleděl jsem na Meryho, který reagoval na Loganova slova a povzdechl si.
Nechal se vyprovokovat, a to bylo snad poprvé, co jsem ho viděl takhle na někoho reagovat.
Sevřel jsem mu ruku, a pak vstal, když navrhl, abysme si šli prohlédnout, kde, co je, než bude oběd.
Celou cestu jsem však mlčel, jen přikývl, když se Mery občas s něčím obrátil na mě.
Alexander s Williamem vypadali překvapeně, ale i hodně, jak to jen říct, zdálo se, že je těší, že je tu takové místo a vypadali snad i hrdě, že jim bylo dovoleno něco takového vidět?
Mé myšlenky potvrdil i Alexander, když jsme vyšli na zahradu, kde Beny právě ošetřoval našeho kožoměnce Skylera, který, jak jsme se dozvěděli, se pokusil proměnit v orla, což se mu i podařilo, ale když vyletěl nad stromy, už neudržel podobu a žuchnul mezi stromy na zem. Naštěstí mají kožoměnci pevné kosti a tvrdou kůži, takže kromě pár řezných ran a drobných poranění, a taky toho, že byl docela otřesený, ale zároveň šťastný, že se mu to podařilo, se mu nic nestalo.
Beny se seznámil s těma dvěma, rovnou jim oznámil, že v Meryho nepřítomnosti, to tu má na starost on, a cokoliv budou chtít, mají směřovat na něj.
„Tady jste! Viděli jsme vás z okna!" ozvalo se najednou ode dveří vedoucích na zahradu a vzápětí se ukázal Jerom, který za sebou za ruku vedl Eliho.
Jen jsem zavrčel, ale víc jsem to neřešil. Měl jsem plnou hlavu něčeho jiného, navíc jsem slíbil, že to nechám být.
Jerom Eliho představil dřív, než jsem to stihl já a majetnicky ho objal kolem pasu, což vyvolalo u toho Alexandra pozdvižené obočí.
Když se spolu začali bavit, zatímco William a Logan se věnovali Benymu a posléze Skylerovi, odtáhl jsem Meryho kousek stranou.
„Myslíš, že je to opravdu dobrý nápad?" zašeptal jsem a zadíval se na Loganova záda. „On toho nenechá. Vidím to na něm. Otázkou je, jak s tím pak naloží. Možná jsme je sem neměli volat. Možná jsem si to měl vyřídit sám, jako rodinou záležitost."
Povzdechl jsem se a na moment svěsil pod tou tíhou ramena.
Nechtěl jsem, aby kvůli mně trpěl někdo jiný. Vím, jak si Mery zakládal na tom, aby nikdo nezjistil jeho původ. A byl pro to důvod. Jenže tenhle Logan… Něco mi říkalo, že se jen tak nevzdá.
Merlin
Nechal jsem se strhnout. Logan je prostě někdo, kdo dokáže člověka nabudit, ale zároveň i zdeptat jedním dvěma slovy. Určitě byl nesnesitelný i jako obyčejný člověk. A teď, když je upír, když se dostaly na povrch i jeho skryté vlastnosti, je zřejmě dvakrát tak nebezpečný.
Neútočí hned plnou fyzickou silou. On druhého zkoumá, a pak, když si je jistý minimálně na těch jeho devadesát devět procent, udeří slovně.
Ale Stasy mi už několikrát potvrdila, že nám od něj opravdu nehrozí nebezpečí. Je to prý jen jeho čirá zvědavost, a povaha. Nedokáže nechat nic ležet, pokud tomu nepřijde na kloub.
„Možná… Možná bych si s Loganem měl promluvit. Je to rovný chlap, zásadový, a věřím tomu, že co mu řeknu, taky zůstane u něho a nebude hned psát zápisky do svého deníčku. On to má všechno uložené ve své hlavě a do ní se jen tak lehko nikdo nedostane. Je určitě stejně nesvůj, že ho Stasy dokázala přečíst tak lehce. A já jsem pro něho další záhada. A on je přímo zrozený, aby záhady řešil,“ podíval jsem se za nimi, když s Benym a Williamem kontrolovali Skylera.
„Nedělej si z toho těžkou hlavu,“ chytl jsem Meryho za bradu, aby se mi podíval do očí, a přejel mu prstem po čele. „Dělají se ti pak vrásky. Ať už by to všechno dopadlo jakkoliv, můžeme vždycky odejít. Teď, když už se stalo tohle, když jsem poznal i tyhle lidi, vím, že by se tu o to měl kdo postarat, kdybychom tu nebyli. A my bychom mohli vybudovat nové útočiště někde jinde. Za svůj život jsem změnil působiště už tolikrát, že to nedokážu spočítat. A vím, že bych to zvládl, i kdyby mi bylo smutno, že odsud musím odejít, protože to tu mám rád. Ale když budeš se mnou… Zvládnu všechno.“
Po těch slovech jsem Remyho pevně objal a políbil. Věnoval jsem mu polibek, který říkal, že svá slova myslím vážně, že ho miluji a pokud budu s ním, můžu začít budovat nový život třeba na měsíci, i když tam je opravdu nuda.
„Půjdeme se podívat za Levim, jestli nepotřebuje ještě s něčím pomoct. A mám pro něj malý dárek na rozloučenou.“
Jo, každému, kdo odsud odešel, jsem věnoval nějakou drobnost, v jakékoliv podobě. Nikdo z nich to neví, ale tyhle drobnosti jsou vlastně spojení s námi. A pro Leviho jsem měl přívěsek na řetízku. Pokud by bylo nejhůř, sám se aktivuje a napojí se na nás…
Remy
Není to o tom, že bych Merymu nevěřil. Ani nevím, proč jsem vlastně pořád pochyboval. Nejspíš proto, že Logan byl lovec?
Ano, je chytrý a zásadový, může to u něj být schované, ale co když se mu někdo dostane do hlavy? Co když se něco stane a on bude muset říct, co ví? Mery je poslední svého druhu, a jeho síla chrání ty, co se chránit nedokáží. Až tu nebude, pokud se mu něco stane, pokud by se mu něco stalo, tak co potom? Kdo přijde, aby pomohl?
A taky…
Nechtěl bych tohle místo opustit. Je to můj domov. Tady jsem se do Meryho zamiloval. Tady ho získal. Tady mám přátele a všechny, kteří mě svým způsobem posunuli v životě dál.
„Běž za Levim, ano?" pohladil jsem Meryho po tváři a usmál se. „Já zajdu za Adamem."
Vyprostil jsem se z Meryho sevření a ponořený do myšlenek se vracel zpátky do domu.
Možná…
Zarazil jsem se na místě a zadíval se někam do dálky. Možná kdybych se s Izayahem střetl někde sám, že bych odvrátil nebezpečí od tohoto domu?
Možná bych tak líp uchránil všechny, co jsou tady?
Stejně to byl můj problém a jako budoucí král bych si ho měl taky sám vyřešit.
„To nemůžeš udělat!" sevřel mi najednou Eli paži a zasyčel mi do ucha, až jsem s sebou škubnul.
Oči měl rozšířené, brada se mu třásla a byl bledší než obvykle.
Prudce zavrtěl hlavou, přísně se na mě podíval, a pak se otočil na ostatní.
„Remy chce sám-"
Popadl jsem Eliho kolem pasu a rukou mu přikryl pusu, než stihl říct cokoliv dalšího.
„Zrádče," zasyčel jsem na něj, a pak se otočil na ostatní.
„Chci dát sám Levimu dárek,“ okecal jsem to a už táhl Eliho dovnitř.
Až když za námi zapadly dveře, tak jsem ho pustil a vzápětí vyhekl, když mi Eli jednu vrazil.
Spíš, než aby mě to bolelo, ztuhl jsem překvapením, protože takového jsem ho neznal.
„Myslíš, že když se obětuješ, někoho tím zachráníš?!" zakřičel na mě a do očí mu vstoupily slzy.
„Tohle nechci! A nemyslím si, že by to chtěl kdokoliv z tohoto domu! Slíbil jsi, že mě budeš chránit! Ne, že se necháš zabít!"
„Eli… tiše… prosím…" snažil jsem se ho uklidnit, ale čím tišeji jsem mluvil, tím víc on křičel.
„Jsi zabedněný idiot!" zaječel na mě ještě, a než jsem se vzpamatoval, odstrčil mě, a pak se rozeběhl do domu, nejspíš do mého pokoje.
Nebo Jeromova.
Znovu jsem si povzdechl a zakroutil hlavou.
Zatracené spojení! Byla to jen myšlenka, kruci!
Stiskl jsem rty k sobě a rozešel se ke kuchyni, abych se zeptal Adama, jestli ještě něco nepotřebuje, i když už bylo navařeno.
Merlin
Díval jsem se za Remym, když ode mne odcházel. Zdál se mi být jiný, než normálně bývá.
Jako by mu přes čelo přelétl stín, jak intenzivně o něčem přemýšlel.
Asi nesmím myslet jen na sebe. Já bych ten odchod odsud opravdu snesl daleko lépe než on.
Pro něho je to domov.
Já ten svůj vlastně ani nemám. Ne tady na Zemi…
Skrývání své identity mě donutilo necítit se nikde jako doma, i když to mám na tom místě rád.
Ale… Možná je čas se nad tím zamyslet a trochu přibrzdit. Už nejsem sám. Jsem s Remym.
A pro něho bych udělal cokoliv. Nechtěl bych, aby se kvůli mně trápil.
To nesmím dopustit.
Nakonec jsem se otočil, zašel do své magické pracovny, kde jsem měl pro Leviho připravený řetízek s přívěskem. Ještě jednou jsem se ujistil, že kouzlo funguje, a pak jsem ho vzal a vyšel ven. Už jsem chtěl pracovnu uzavřít, když jsem se zarazil.
Ve dveřích stál Logan a díval se na mě znovu tím zkoumavým pohledem.
„Věřím tomu, že tohle si necháš pro sebe,“ vyšel jsem a pracovnu uzavřel. „A myslím, že bychom si měli promluvit. Není mi příjemné tě mít stále v patách. A je mi jasné, že sis dal za cíl o mně zjistit co nejvíc. Ale teď… Teď máme důležitější věci na práci. Promluvíme si, až na to bude vhodnější chvíle a já věřím, že to pochopíš. Možná je problém se ti dostat do hlavy, ale mě ne. Klidně na tebe použiju kouzlo, které tě donutí si myslet, že jsem obyčejný křeček.“
Prošel jsem kolem Logana, a ještě se u něho na moment zastavil.
„Doufám, že to chápeš,“ pootočil jsem k němu hlavu, ale pak už jsem zamířil za Levim.
Bylo to pro něho upozornění, ale i mírná výhružka, aby pochopil, že to myslím naprosto vážně.
Když jsem došel k Leviho pokoji, právě se chystal jít do jídelny. Měl už opravdu všechno sbaleno, a tak jsem mu slíbil, že hned po obědě jeho věci odešlu do Dakoty.
„Tady něco ode mne,“ pověsil jsem mu řetízek na krk. „Prosím, neztrať ho. Nos ho, pokud možno, pořád u sebe, ano?“
Levi na mě překvapeně pohlédl, pak vzal mezi prsty přívěsek a chvilku ho držel.
„Neztratím ho. Budu ho mít pořád u sebe. Víš, Merline, asi ti nebudu moct dostatečně poděkovat za to, co jsi pro mě udělal. Co jste všichni pro mne udělali. A kdykoliv budeš potřebovat, vrátím se a pomůžu s čímkoliv,“ na moment mě objal a pak odstoupil.
„Možná by sis měl promluvit s Elim, před chvílí proběhl kolem a byl hodně rozrušený. A rozhodně se to netýkalo mého odchodu.“
Na moment jsem i já Leviho objal, a pak už ho pustil s tím, že zajdu za Elim, abych si s ním promluvil o tom, co ho trápí.
„Oběd! A kdo přijde pozdě, zůstanou na něho jen zbytky!“ zavolal na nás Adam od kuchyně.
„Tak já jdu,“ zasmál se Levi, a pak se rozběhl k jídelně. „Musím si Adamovo poslední jídlo pořádně vychutnat!“
Remy
Adam nakonec nic nechtěl a já to stejně dlouho nevydržel.
V mé ložnici Eli nebyl, tak jsem se vydal k té Jeromově. Ležel v posteli, zachumlaný až po hlavu a jen pár pramenů vlasů, co mu padalo z postele dolů, ho prozradilo.
Přešel jsem až k němu, sedl si na postel a odhrnul peřinu.
„Promiň, ano? Omlouvám se. Nechtěl jsem tě rozrušit. Jen, je to těžké. Však víš," povzdechl jsem si a pohladil ho po rameni.
„Nad takovými věcmi bys neměl ani uvažovat!" posadil se Eli na posteli s mírně nafouklými tvářemi.
„Promiň," omluvil jsem se znovu a přitáhl si ho blíž.
„Jenže… je to složité. Chci všechny chránit, ale přitom nevím jak. A taky… Mery navrhl, že když bude nejhůř, pokud se provalí to, kým je, díky tomu, co se děje, že se odstěhujeme někam pryč. Jen my dva. Víš… chci s ním být, miluju ho, ale tohle je jako můj domov. Tady mám všechno. Trápilo by mě, kdybych musel všechny opustit."
Povzdechl jsem si a trochu Elimu srovnal vlasy.
„Bude to v pořádku. Měl bys ostatním trochu víc věřit," zvedl ke mně Eli oči a já se uchechtl.
„Jo. Já vím," ušklíbl jsem se, a pak už vstal.
Cítil jsem, že se Eli uklidnil a sotva jsem vytáhl z postele i jeho, zaslechli jsme Adamovo volání na oběd.
Ten jsme si rozhodně nemohli nechat ujít.
Když jsme přišli do jídelny, už tam skoro všichni byli, včetně našich nových hostů.
Tentokrát se to obešlo bez slovních přestřelek, naopak se zdálo, že naše dvojice spoustu jiných zaujala.
Pustil jsem Eliho, aby si sedl vedle Jeroma, já přešel k Merymu, vytáhl ho na nohy, a pak ho přede všemi za všeobecného ticha, vášnivě políbil.
Když jsem ho pustil, ozvalo se vzdychání, remcání, pochechtávání, ale nic nebylo míněné zle.
„Miluju tě," zašeptal jsem ještě Merymu, když jsme si sedli, já se k němu naklonil a pohladil ho dlaní po stehně a jeho rozkroku.
Merlin
Podle toho, kam Levi ukázal, Eli běžel nejspíš do Jeromovy dočasné ložnice. Kam taky jinam.
Zamířil jsem tam, a už jsem bral za kliku, abych otevřel, když jsem zevnitř zaslechl Remyho hlas.
Zastavil jsem se, opřel jsem se o dveře a naslouchal.
Nechtěl jsem teď bratry rušit, a možná se Remymu podaří Eliho uklidnit. Nechtěl jsem vyloženě poslouchat, ale přeslechnout se to nedalo.
Takže Eliho rozrušení způsobil Remy. Takže to, jak odcházel docela sklesle, byla správná domněnka, že ho něco trápí. A Eli to vycítil.
A tentokrát se zdál být Eli ten rozumnější a dospělejší.
Odlepil jsem se ode dveří a potichu odešel. Zamířil jsem do jídelny, kde jsem se usadil, a čekal, až dorazí ostatní. A celou tu dobu jsem přemýšlel nad tím, co jsem slyšel.
Vážně jsem myslel jen na sebe, když jsem řekl, že můžeme odsud odejít a neuvědomil jsem si v tu chvíli, že Remy s tím nemusí být v pohodě. Nemůžu se chovat sobecky.
Úplně jsem se v těch myšlenkách ztratil, a tak, když ke mně najednou Remy přistoupil, nevzmohl jsem se na žádný protest a už jsem měl jeho jazyk v puse.
A když jsme se pak usadili zpátky, a on se ke mně naklonil a řekl mi ta dvě slovíčka, sevřelo se mi srdce.
Jednou rukou jsem ho objal kolem pasu a v mžiku jsme byli v mém pokoji, kde jsme dopadli na postel.
„Remy, taky tě moc miluji,“ sklonil jsem se nad ním a políbil ho na rty. „Strašně moc, a mrzí mě, že jsem ti způsobil starosti. Já… zapomněl jsem… spíš jsem myslel jen na sebe, když jsem říkal, že odsud odejdeme. Omlouvám se. Udělám všechno proto, abychom tu mohli zůstat.“
Ještě jednou jsem ho políbil, troufl jsem si na o něco vášnivější polibek, ale pak už jsem se zvedl a vytáhl na nohy i Remyho.
„Vážně slibuji, že odsud nebudeme muset odejít. Chci, abys byl šťastný nejen se mnou,“ přitáhl jsem si ho k sobě, a než se vzmohl na odpověď, přenesl jsem nás zpátky do jídelny.
„Ta jdeme jíst, nemusíte čekat na nás,“ rozhlédl jsem se po ostatních, kteří měli upřené pohledy na nás.
Jo, je potřeba se pustit do jídla, aby Adamova snaha nepřišla vniveč, a nachystat se k odchodu.
Remy
Já věděl, proč ho miluju a proč jsem se do něj zamiloval. Sotva jsem se stačil nadechnout, už jsem se válel na posteli s Meryho jazykem v puse.
Polibek jsem mu s chutí opětoval, ale k pořádné odpovědí jsem se ani nedostal a už jsme byli zase zpátky v jídelně.
Myslím, že jsem musel vypadat jako idiot, když jsem se usmíval a přikyvoval na všechno, co Mery řekl.
Viděl jsem i Eliho, jak se usmívá, a dokonce se víc baví s ostatními. Všiml jsem si těch jeho pohledů směrem k Jeromovi, a taky jak se dívá Jerom na něj. No, u vlkodlaků nebylo nic nového pod sluncem, že žili i s více partnery. Otázkou ovšem zůstávalo, jak to přijme Eli. A jestli se vůbec k něčemu takovému dostanou. Jerom tu rozhodně nezůstane. Až bude po všem, tak odejde.
Jak na to Eli zareaguje?
Netušil jsem. Ale to jsem teď řešit nechtěl. Vypadal opravdu šťastně. Po dlouhé době.
Pustil jsem se do oběda, který byl naprosto famózní. Adam se vážně překonal a nebyl u stolu nikdo, kdo by nechrochtal blahem. Když bylo po obědě, spousta jiných předala Levimu nějaký dárek, až z toho byl chudák na měkko. Následoval dort a Leviho proslov, jak nám všem děkoval, hlavně Merymu, a jak na nás určitě nezapomene. V jídelně jsme nakonec strávili ještě asi další dvě hodiny, oslavovali, povídali si, já se brzo Merymu ocitnul na klíně, a všechen stres ze mě postupně vyprchával, aspoň pro teď, a nahrazovalo to něco jiného.
Chtěl jsem navnadit i Meryho, a tak jsem se občas zadečkem otřel o jeho klín nebo ho nenápadně pohladil rukou, nebo si sám jeho ruku navedl na svůj klín.
Nakonec jsem to nevydržel, a když se všichni začali pomalu rozcházet a Beny byl zabraný do rozhovoru s Williamem, Alexanderem a Loganem, zatímco Jerom někam zmizel s Elim, vytáhl jsem Meryho ho nohy a potlačil ho ke dveřím.
„Chci tě… teď hned…" zachraptěl jsem do jeho rtů a hned za dveřmi jídelny se na něj vrhnul.
Líbal jsem ho, hladil, dotýkal se jeho kůže, když jsem se dostal pod jeho oblečení a tlačil ho k jeho ložnici.
A když za námi zapadly dveře, otočil jsem se k němu zády, začal zadečkem dorážet na jeho klín a
dlaněmi se zapřel o stěnu.
„Mery… vem si mě… prosím… už to nevydržím…" zasténal jsem nahlas, a jednou rukou se dotkl Meryho klínu, abych mu rozepnul kalhoty a vysvobodil jeho penis, který jsem hned promnul v ruce.
Merlin
Adam se opravdu překonal. Tak dobrý oběd, vlastně skoro hostinu, jsem u něj ještě nezažil. Na moment jsem si pomyslel, jestli se třeba nechtěl předvést i před našimi hosty, podle toho, jak k nim občas kouknul. Ale věděl jsem, že priorita pro něj bylo, udělat to nejlepší rozloučení pro Leviho.
Po obědě se uklidilo nádobí, přičemž se zapojili i ostatní, aby zbyl čas na zábavu, než Levi odejde, a já měl za chvíli Remyho na klíně.
Bylo to zvláštní, jak k nám občas někdo s úsměvem kouknul, ale Remy mé rozpaky z toho brzy vyřešil po svém.
Už tak jsem začínal mít problém, a ve chvíli, kdy mi řekl ta slova, jsem snad hned ztvrdnul jako kámen.
Úplně mě to pohltilo, když mě táhl nahoru do mého pokoje.
A pak, když se postavil čelem ke zdi a začal se o mě otírat, a pak si i pěkně pohrál s mým penisem, byl jsem úplně v koncích.
Zapomněl jsem okamžitě na svoji zdrženlivost. Odstrčil jsem Remyho ruku a přitiskl jsem mu je na zeď. Stáhl jsem mu kalhoty ke kolenům a dřepl si k němu. Promnul jsem obě jeho půlky, roztáhl je od sebe a začal na něj dorážet jazykem.
Ani mi v tu chvíli nepřišlo, že se sám ujímám vedení, i když to byl on, kdo si o to řekl. A já mu rád vyhověl…
Když jsem si dost pohrál s jeho dírkou, a zkusmo jsem v ní i zapátral prsty, postavil jsem se, promnul jsem si penis a pak se proti němu nastavil.
Jednou rukou jsem ho chytil kolem břicha, a ještě se k němu naklonil a políbil ho na jeho štíhlý krk.
„Gel… gel je daleko… omlouvám se…“ a s těmi slovy jsem do něho najel.
Remy
Mery mě dokázal nažhavit jako nikdo. Už jen to muchlování, když jsem ho tlačil do ložnice mě úplně dostalo, a co teprve, když mi pak stáhl kalhoty a začal svým jazykem řádit v mě dírce. Jen jsem vzdychal a sténal, a když pak jazyk vyměnil za prsty, snažil jsem se na něj víc narazit, ale Mery mi moc prostoru nedal. A co jsem nedával už vůbec bylo, když do mě najel.
Vykřikl jsem, nehty zaryl do omítky a víc se natlačil na jeho klín.
Snažil jsem se popadnout dech, ale bylo to tak omračující, že jsem ani nedokázal zavřít pusu.
„Mery… víc…" zachrčel jsem a pak se proti němu pohnul.
Začal jsem se na Meryho sám narážet, vrtěl boky, hledal ten nejlepší úhel, a své sténání se ani nesnažil krotit.
Cítil jsem, jak to na mě jde, a po chvilce jsem si stáhl Meryho ruku do klína, jak jsem ho chtěl cítit úplně všude.
A když sevřel můj penis, s výkřikem jsem se narovnal, oběma rukama objal Meryho kolem krku a nechal se přitisknout na hladkou omítku. Tlačila mě do bradavek, ve vlasech mě hřál Meryho dech, a s tím, co mi dělal tam dole, nebylo divu, že jsem to moc dlouho nevydržel.
„Mery!" vykřikl jsem znovu, a pak v křeči sevřel zadeček, stejně jako Meryho krk, když to na mě přišlo.
S první várkou, kterou jsem potřísnil jak stěnu, tak i Meryho prsty, jsem se roztřásl, a kdyby mě Mery nedržel, skončil bych na zemi, jak mě přestaly poslouchat nohy. Skučel jsem a sténal, stále dorážel na Meryho zadeček a čekal na jeho orgasmus, který by mé dozvuky přivedl k dokonalosti.
Merlin
Remy byl prostě úžasný. Měl jsem strach, že mě odkopne a pošle někam hodně daleko, když jsem nepoužil gel, ale on si to snad užíval ještě víc.
Jakmile jsem viděl jeho reakci, už jsem nad ničím nepřemýšlel. Ani nevím, kde se to ve mně vzalo, ale bral jsem si ho dravě, s tvrdšími přírazy, plenil jsem jeho zadeček, který ještě proti mně vystrkoval, hýbal svými boky, a nejen sobě, ale i mě tím přiváděl ještě lepší pocity.
Bylo to naprosto úchvatné, a ve chvíli, kdy to na něj přišlo, byl jsem rád, že můžu být já ten, kdo mu tyhle stavy přivádí. Kdo má na svých prstech jeho sperma jako důkaz jeho spokojenosti.
Koho v sobě svírá, když prožívá svůj orgasmus.
Všechno tohle dohromady jen urychlilo neodvratné. Doslova jsem ho přišpendlil ke zdi, když jsem do posledních přírazů dal všechno, a cítil jsem, jak to prochází celým mým tělem. A pak, když ten okamžik nadešel, na moment jsem v něm ztuhnul, zastavil se, vyslal do kůže na jeho krku a do vlasů pár chrčivých vzdechl a stenů, a teprve po těch pár vteřinách jsem se znovu začal v něm pohybovat, aby to celé bylo prostě dokonalé.
Nebo aspoň nejlepší, jak dokážu.
Po tom největším náporu jsem chytil jeho ruce, sundal je z mého krku, přechytil je do jedné ruky a přitiskl mu jen nad hlavou ke zdi.
Nepřestával jsem najíždět do jeho zadečku, i když to už byly jen takové pomalé, uklidňující pohyby, a líbal jsem přitom jeho ramena, jeho krk.
„Otoč se ke mně, chci tě líbat,“ požádal jsem ho, a když ke mně natočil hlavu, vrhnul jsem se na jeho ústa, abychom to polibkem celé dokončili.
Remy
Jak jsem si myslel.
Když to přišlo i na Meryho, sténal jsem spolu s ním, jako bych to byl já, kdo právě prožívá orgasmus. A co teprve, když mě doslova přišpendlil ke zdi.
Tahle neobvyklá dominance u něj, byla o to víc vzrušující, a já se rozplýval blahem, nad tím, co dělal.
Neváhal jsem ani vteřinu, když mi nařídil, ať k němu otočím hlavu.
Chvilku jsem ho líbal, chvilku do jeho úst slabě sténal, přivíral jsem oči a užíval si tuhle chvilku, která přišla tak náhle a o to byla bouřlivější.
„Asi tyhle rychlovky budeme praktikovat častěji," zachrčel jsem, když se mi konečně podařilo odlepit se od Meryho rtů a mírně jsem ho kousl do nosu.
Mery mi prostě díval všechno, co nezvládli všichni mí předchozí milenci.
Po chvilce, kdy se mé srdce konečně trochu uklidnilo, jsem přesunul ruku dolů, opatrně Meryho penis vytáhl ze své dírky a otřel ho o své půlky.
„Všechno si to pěkně nechám. Líbí se mi, mít tě v sobě," otočil jsem se čelem k Merymu.
Olízl jsem si rty, a než jsem si natáhl kalhoty, ještě jsem z jeho prstů slízal vlastní semeno, které jsem mu pak předal polibkem.
Pomohl jsem Merymu se znovu upravit, ale ještě, než jsme vyšli ven, objal jsem ho kolem pasu a přitiskl se na něj.
„Víš, kdyby bylo nejhůř, odešel bych s tebou. Zase bych nechtěl, abys kvůli tomu, že bys bral ohledy na mě, měl nějaké potíže. Sice by mi bylo líto tohle opustit, ale zvykl bych si po čase i jinde. Hlavně, že bych byl s tebou. To je pro mě důležité. A taky, když budu vědět, že je Eli v pořádku. Tak mě teď napadlo, myslíš, že bys přes Logana mohl o Jeromovi, jeho bratrovi a jeho milenci zjistit víc? Mám totiž takový dojem, že si ho Jerom chce přivlastnit a Eli nevypadá, že by byl proti. Nechci ho omezovat. Slíbil jsem mu, že mu nechám volnost. Ale potřebuju vědět s kým se vlastně chce spustit. A taky… Až bude po všem, Jerom odejde. A co pak? Půjde Eli s ním? A kam? A jak si to bude představovat dál?" mírně jsem se zamračil, ale pak zavrtěl hlavou. „Promiň, už zase to až moc prožívám."
Usmál jsem se, ještě jednou Meryho políbil, a pak už ho chytil za ruku, abysme mohli jít zase za ostatníma.
Merlin
Myslím, že nebudu nikdy litovat toho, že jsem nakonec Remymu podlehl.
Jo, takhle to je. Podlehl jsem mu, a není divu, když byl tak vytrvalý.
A vlastně… Nemyslím si to, já to vím, že toho nebudu nikdy litovat.
Ještě jsem ho na moment přitáhl zpátky, abych ho mohl políbit, a pak už jsme zamířili dolů.
„Zkusím o nich zjistit co nejvíc. Ale první věc, co vím, je, že bydlí někde poblíž Portlandu, takže to k sobě nebudete mít tak daleko, pokud s ním bude chtít Eli odejít. A já žádného chráněnce nepustím, dokud si nejsem jistý, že je v těch nejlepších rukou.“
Pomalu jsme sešli schody dolů, ruku v ruce, a já se celou dobu usmíval, protože to, co jsme teď prožili, byla sice rychlovka, ale za to tak skvělá, že bych si to klidně znovu zopakoval.
Zábava byla v plném proudu, ale dobře jsem viděl ty nakrčené nosy některých jedinců, co mají zvířecí podstaty, a hlavně Logana, který taky, coby upír, měl skvělý čich. A taky jsem viděl ty jejich úsměvy.
Raději jsem dělal, že tam nejsem a vzal jsem si bokem naše hosty, abych s nimi upřesnil ještě nějaké detaily, a pak už všem oznámil, že je mi líto, že přerušuji dobrou zábavu, ale je čas odejít.
Někteří nesouhlasně zamručeli, někteří dokonce měli i na krajíčku, ale všichni to Levimu přáli, a nikdo ho tu nechtěl držet na sílu.
Začali se s ním loučit jako největší přátelé, a Levi jim musel slíbit, že se určitě ozve a přijde se někdy podívat.
Ale já věděl, že to tak nebude. Stane se tak pouze v případě, že bude někde poblíž a bude mít problémy. Teď už bude v rukách Kirilla.
Byl vyhledávaný pro svou zvláštní povahu, pronásledovaný, chtěli pro jeho schopnosti. Ale on odmítal jakoukoliv spolupráci, až nakonec skončil u mě, a postupně přehodnotil své životní priority. Teď šéfuje mému útočišti v Kanadě, a vím, že se na něho můžu ve všem spolehnout.
Stasy se s ním spojila a dala mu vědět, že už se chystáme přijít. Odeslal jsem tam Leviho věci, a pak už jsem se vrátil zpátky za ostatními.
„Tak je čas. Čekají na nás,“ natáhl jsem ruku k Remymu a pak pokynul Levimu, aby také ke mně došel.
Remy se přitiskl k mému pravému boku, Levi se postavil k levému. Ještě jednou se po všech rozhlédl.
„Jsem rád, že jsem vás poznal. Opravdu moc rád. A všem moc děkuji,“ mávl rukou.
A v ten moment jsem kývl hlavu k našim hostům a přenesl nás na kraj města Camrose, v kanadské provincii Alberta, na pozemek jednoho z mých útočišť.