Remy
Myslel jsem, že mě šlak trefí. Fakt. Jako fajn, já si taky nebral servítky a vlezl do postele každému, kdo se mi líbil. Jenže Jerom vypadal, že to bere jen jako zábavu, a naopak Eli by to mohl vzít až moc vážně.
A taky jsem Jeroma varoval! A on přesto udělal tohle!
„Nevztekej se," zabručel Beny potom, co mě táhnul k Merymu do pokoje, a ještě po cestě nás málem srazil Logan.
Něco jsem jen zaprskal a málem si vykroutil hlavu, když se najednou z pokoje vyřítil nasraný Jerom.
Ale pak jsem znovu zůstal šokovaně stát, když Eli prostě popadl Jeroma za ruku a vedl ho pryč.
„No vidíš," drcl do mě Beny a táhl mě dál.
„Tady máš tu vzteklinu. Měl by sis ho uklidnit," hodil mě Beny Merymu, jako bych byl kus masa a vzápětí se smíchem odešel.
Já se nafoukl, oddusal k Meryho posteli, na kterou jsem skočil, posadil se do tureckého sedu a zkřížil ruce na hrudi.
„Promiň, že jsem tě vzbudil," zabručel jsem po chvilce, „ale on…"
Povzdechl jsem si, a pak se smutně podíval na Meryho.
„Myslím, že jsem ztratil svého malého brášku," zafňukal jsem.
Merlin
Spal jsem opravdu tvrdě, a ani jsem se nedivil. Po tom mém výkonu, a hlavně, když byl Remy spokojený, a o to mi šlo nejvíc, jsem byl spokojený i já, znovu na mě padla únava.
Možná bych spal až do rána, ale škubnul jsem sebou, když mě probudil Remyho křik.
Posadil jsem se v myšlenkou, jestli jsem něco neudělal špatně, ale pak mi došlo, že jsem v posteli sám a Remyho bylo slyšet z jeho pokoje.
Prohrábnul jsem si vlasy, a s povzdechem jsem se začal sunout na kraj postele, že se půjdu podívat, co se děje, když Remy doslova vpadnul do pokoje.
A za ním stál Beny, který řekl něco o vzteklině a pak zase se smíchem odešel.
Díval jsem se na Remyho, jak se usazuje na posteli, a chvilku mi trvalo, než mi došlo, o čem to vlastně mluví.
„Tvůj malý bráška je stejně starý jako ty, a hlavně stejně vysoký. No, možná je mladší o pár minut, ale to na tom nic nemění. Nejspíš mu moc nepomohlo to, že od tebe odešel pryč na nějakou dobu. Zvlášť, když byl u někoho, kdo ho trápil. Možná i proto se jeho drak už dávno neprobudil. Ale, Remy, prosím… Nechej ho dospět. Je na čase, aby se rozhodoval sám za sebe, i když to nebudou vždycky nejlepší rozhodnutí. I já jich spoustu špatných udělal. Nikdo nejsme neomylní, ale on je silný a dokáže se z toho poučit, i když ho to bude chvíli bolet. A Jerom… Je to poděs, ale nemyslím si, že by tvému bráškovi ublížil. A mohl by v něm získat velmi silného spojence.“
Nechtěl jsem Remymu dělat kázání, nebo tak něco. Ale ono to prostě ze mě šlo tak nějak samo. A když jsem viděl, jak se pořád tváří, přitáhl jsem si ho k sobě do náruče.
„Promluvím si zítra s Jeromem. Vlastně… Ráno si s ním promluvím. Ale Elisha… Bude v pohodě, uvidíš, zbytečně se tím trápíš,“ zvedl jsem mu hlavu a pak se přitiskl na jeho rty, abych umlčel jeho případné námitky.
Remy
Věděl jsem, že má Mery pravdu, ale prostě Eli byl Eli.
Než jsem však stihl něco říct, přitiskl se mi na rty a já jeho polibek rád přijal.
Když jsme se od sebe odtrhli, tak jsem si čelo opřel o Meryho rameno a pomalu se uklidňoval. Jenže s tím přišlo i to, že mi pomalu docházelo, co se stalo.
A tak, i když jsem původně chtěl trucovat ještě dýl, jsem se nakonec začal pochechtávat, až jsem se naplno rozesmál.
„Měl jsi… Měl jsi vidět Jeroma… Jak se rozplácl na zemi… A jak se urazil… Když ho Logan vyhnal z postele," hýkal jsem smíchy a až po chvilce jsem se konečně dokázal uklidnit.
Když jsem byl schopen zase normálně mluvit, hupsnul jsem Merymu na klín a tentokrát políbil já jeho.
„Máš pravdu. Promiň, vzbudil jsem tě a celý barák k tomu. Omlouvám se. Víš…" povzdechl jsem si a pokrčil rameny. „Eli pro mě znamená všechno. Už jen to, že se odstěhoval do Evropy mě dlouho trápilo. A pak, když mě chytli lovci, říkal jsem si, že je dobře, že je tak daleko. Raději ať je v bezpečí někde tam, než ho mít u sebe a vystavovat ho nebezpečí. No… Nakonec to dopadlo úplně jinak. Ale… Vím, že bude v pořádku jen… On není jako já. Jerom si chce možná jen vytřepat pytlík, ale jak znám Eliho, jemu stačí jedna noc, aby se do někoho zamiloval. A pak by mu zbyly oči jen pro pláč."
Usmál jsem se na Meryho, a pak ho povalil do peřin, abych se na něm mohl pohodlně usadit.
„Jdeme spát, nebo budeme pokračovat tam, kde jsme skončili?" otřel jsem se o jeho penis a jazykem brnknul do bradavky.
Merlin
Usmíval jsem se, když mi Remy vyprávěl, co se dělo u něho v pokoji, a jak dopadl Jerom.
Netušil jsem, že by se někdo takový tak naštval a urazil. Ale i pod jeho hrubou slupkou se může schovávat citlivá duše. A ani bych se nedivil.
„Já si myslím, že Eli bude v pohodě. Věř mu. A jo, mám ještě jedno překvapení. Spíš pro Leviho. Víš, jak chtěl žít se smečkou svého druhu? Tak mám zprávu, že by ho jedna taková přijala. Pokud to přijme, budeme se s ním muset rozloučit,“ položil jsem ruce na Remyho stehna a pohladil je.
Sevřel jsem rty k sobě, když se jeho jazyk otřel o mé bradavky, ale stejně jsem tichému povzdechu nedokázal zabránit.
Líbilo se mi to. Líbilo se to mé hlavě i mému tělu.
Cítil jsem, že Remy je vzrušený, a vlastně jsem se ani nedivil. Já na tom nebyl jinak, zvlášť když jsme byli oba stále nazí a naše těla byla tak blízko.
Přesunul jsem své ruce na jeho zadeček, několikrát jsem ho promnul a pohladil a prsty sjel po jeho rýze až k dírce.
„Máš tam ještě vlhko…“ zachraptěl jsem. „Klidně můžeme pokračovat…“
Jo, měl jsem chuť pokračovat. Na co jít spát, když už jsem byl stejně vzbuzený. A teď, když už skoro svítalo, bych stejně už ani neusnul.
„Já… chtěl bych… chtěl bych tě mít pod sebou… pokud ti to nevadí,“ dodal jsem ještě opatrně a čekal na Remyho reakci.
Remy
Zvedl jsem překvapeně hlavu, když Mery zmínil Leviho.
Jo, bude mi chybět. Byla s ním sranda, ale na druhou stranu, vím, jak si přál se s někým zase spojit.
Bude určitě rád, až mu to Mery řekne.
Všechny tyhle myšlenky, i myšlenky na Eliho a co asi teď dělá, se mi vykouřily z hlavy, když Mery své prsty potáhl k mému zadečku, a pak mi tím svým sexy hlasem sdělil, že tam mám vlhko a můžeme pokračovat.
Táhle jsem zasténal, hned se vrhl na jeho rty, a během toho se převrátil na záda.
„Tady máš odpověď," zachraptěl jsem, když Mery skončil na mě.
Olízl jsem si rty, pak si nohy chytl pod koleny a doširoka je roztáhl.
„Tohle je jen tvoje, naplň mě až po okraj," zavrtěl jsem vyzývavě boky, pak si nohy pustil, ale pořád je držel roztažené, a své ruce jsem si přesunul ke klínu.
V jedné jsem si protáhl penis a prsty druhé hned namířil k dírce.
„Mery…“ zasténal jsem, když jsem hned třemi zajel dovnitř a Meryho přitom nespouštěl z očí.
Viděl jsem i jeho vzrušení, proto jsem to po chvilce nevydržel, prsty z dírky vytáhl a Meryho si za boky přitáhl těsně k sobě.
„Jsi tak nádherný…“ vydechl jsem, když jsem začal naše penisy třít o sebe a otírat se o Meryho.
Byl tak horký, velký, každou naběhlou žilku jsem intenzivně cítil a rozechvěl se už jen z toho.
Opravdu jsem nechápal, jak to Mery dokázal, tak dlouho vydržet bez nikoho, a potom se zabouchl do mě. Byl mnohem starší než já, určitě potkal mnohem pěknější a lepší než já.
No, byl to prostě můj puritánek, kterého jsem rozhodně už nehodlal ze svých dračích spárů pustit.
„Chci tě, Mery…" zachrčel jsem a stáhl si ho pro polibek. „V sobě… a tentokrát ne pomalu… najeď do mě, až po kořen… prudce, hluboko… kousni mě… do bradavek, naplácej mi na zadek… miluj se se mnou… jako ještě nikdy z nikým."
Zadíval jsem se do jeho očí, a pak mu věnoval hluboký polibek, vášnivý, jemný, dravý, a doufal, že ho třeba tímhle neodradím.
Merlin
Remy mi odpověděl tím, že se překulil na záda, a pak mě stáhl na sebe.
Spokojeně jsem vydechl, ale pak už jsem se musel věnovat Remymu. Ne, že bych nechtěl. Já chtěl, a moc. Ale Remy mi nedal vydechnout.
Chvěl jsem se v očekávání toho, co mělo přijít. Byl jsem trochu vedle z toho, co všechno po mně Remy chtěl, a že si o to dokázal říct takhle na plnou pusu. Ale… Strašně moc jsem toužil po tom, abych ho mohl uspokojit přesně tak, jak chtěl, abych i já s ním mohl pocítit ty příjemné pocity, které tohle milování doprovázely.
Dělal jsem to, co mi říkal. Ze začátku trošku váhavě, ale pak jsem úplně zapomněl, kdo jsem a kde jsem, a vžil se do toho tak, že nás muselo být slyšet snad po celém domě.
Nejspíš zítra nevytáhnu paty z pokoje, ale pro teď… Teď je mi to úplně jedno.
Nakonec, zcela spokojení, jsme ještě oddechovali v objetí, a dívali se ven, jak vychází slunce. Byl jsem pořád mimo z toho, co jsem dokázal pod Remyho vedením, a stále se usmíval, jako bych vypil litry nejkvalitnějšího vína.
Paprsky postupně osvětlovaly pokoj, a jakmile zalily celou místnost, pohladil jsem Remyho po zadečku, políbil ho, a pak už ho vyhnal z postele do sprchy. Pomohli jsme si navzájem s mytím, nezapomněli se u toho ještě pomazlit, a tak chvilku trvalo, než jsme se dostali ven.
I když mi takhle bylo moc dobře, měli jsme spoustu práce, a já tak nějak tušil, že i Remy bude chtít co nejdříve zjistit, jak je na tom jeho malý bráška.
„Dneska bychom to měli s našimi hosty nějak ukončit, a já ještě půjdu za Levim, než bude snídaně. A podle jeho rozhodnutí pak dám do Camrosu vědět, aby s ním případně počítali, že se brzy objeví. Je to docela daleko, tak jsem přemýšlel, že bych ho tam přenesl, zjistím, jak se jim tam vede, a pak bych se vrátil. Budeš chtít jít s námi?“ zeptal jsem se Remyho, když jsem mu pak pročesával jeho ještě vlhké vlasy.
Moc se mi líbila jejich barva, i to, jak se krásně leskly.
Remy
Byla to opravdu nezapomenutelná noc. Vlastně ráno, protože když jsme skončili, začalo svítat a za chvilku už paprsky slunce osvětlovaly celý pokoj. Hned na to mě Mery vyhnal z postele, že prý musíme vstávat. Moc se mi nechtělo, ale po vzpruze ve sprše jsem nakonec pookřál, a když mi pak Mery pročesával vlasy, tak být jako Levi, vrním slastí.
„Rád s tebou půjdu. Ale napřed musím něco zkontrolovat," povzdechl jsem si, když mě Mery dočesal a já si vzpomněl na Eliho.
Když jsem si oblékal saténový župánek, napadlo mě, jestli nebudu muset změnit šatník.
Nejspíš si budu muset s Merym promluvit, jestli mu nebudou i teď vadit mé vyzývavé věci, nebo bude chtít, abych si oblékal něco usedlejšího.
Nevadilo mi to, zvykl bych si. Stejně jsem to všechno vesměs nosil jen kvůli tomu, abych ho sbalil.
„Mimochodem, za Leviho jsem rád," vzpomněl jsem si na to, co jsem chtěl nad ránem říct.
Šli jsme po chodbě k ložnicím našich hostů a po cestě už potkávali několik ranních ptáčat, kteří se na nás culili, jako puberťáci.
Vlastně se tvářili stejně jako já. Když jsme přešli k Jeromovu pokoji, ani jsem se nenamáhal zaklepat a rovnou vstoupil.
Jako, byl jsem připraven na všechno, ale ne na tohle.
To, že se k Jeromovi přidá i Logan a společně budou mého brášku klátit, to jsem nečekal.
Ale…
Eli vypadal tak spokojeně a šťastně. A jeho štěstí jsem i cítil.
No, nejspíš si s nimi pak budu muset promluvit.
Vycouval jsem potichu z pokoje, vzhledem k tomu, že si mě ti tři ani nevšimli vejít, a zase zavřel dveře. Podíval jsem se na Meryho a nahodil štěněčí pohled.
„Můj bráška už není malý," fňukl jsem, a pak Meryho objal a schoval se do jeho náruče.
Merlin
Už když jsme přicházeli k pokoji, který si vybral Jerom, zdálo se mi, že slyším něco, co by se Remymu nemuselo líbit. A doufal jsem, že nespustí znovu křik jako v noci.
A s tím, a taky jak se na nás každý uculoval a házel pohledy, mě napadlo, že nejspíš na moji ložnici použiji kouzlo, aby nebyly některé zvuky slyšet.
Jo, tušil jsem, že to tak dopadne. Ale tak nějak jsem věděl, že nám to ostatní přáli. A hlavně Remymu, který se, podle toho, co jsem zaslechl a pak už i později vnímal, o mě snažil hodně, hodně, hodně dlouho.
„Říkal jsem ti, že bude Eli v pohodě. A pokud je tam i Jerom i Logan, tak si nemyslím, že by se do některého z nich hned po jedné noci zamiloval. A víš… I Elisha se potřebuje odreagovat z těch všech stresů, co za poslední roky měl,“ políbil jsem Remyho, chytl jsem ho kolem pasu a pomalu jsem ho vedl k hlavním dveřím, abychom našli Leviho.
„Leví!“ zaklonil jsem hlavu, když jsem ho uviděl v jeho zvířecí podobě ležet na jedné hrubé větvi stromu.
Zvedl hlavu a podíval se na nás dolů. Něco zamručel, postavil se, protáhl své velké kočičí tělo, a pak seskočil dolů.
„Už je snídaně?“ změnil se v člověka, a pak se na nás ale s úsměvem podíval.
„Takže vy dva… už je to mezi vámi jasné, co?“ přiblížil se kousek blíž a zavětřil. „Jo, sice jste osprchovaní, ale přede mnou to neskryjete. A hlavně ty vaše úsměvy. A taky jsem vás slyšel až ven. A nejen vás…“
Na moment otočil hlavu k domu a pak zase na nás s otázkou, co se tedy děje, že jsme přišli za ním až ven.
„Mám pro tebe dobrou zprávu. Pokud ti nebude vadit žít v Kanadě, v Camrosu, tak je tam jedna smečka, která by byla ráda, kdyby ses k nim přidal. Co ty na to?“
Levi se zarazil, zřejmě nepočítal s takovou zprávou. Ale po chvíli se jeho pusa roztáhla v širokém úsměvu.
„Samozřejmě že mi nebude vadit Kanada, a navíc Camros není až tak daleko od hranic. A taky… Zima mi nebude, mám teplý kožich, ne? A pokud vím, tak je to klidná oblast. Jo, určitě půjdu,“ začal přikyvovat. „Mám vás rád, zamiloval jsem si to tady, ale víš… Chtěl bych odejít co nejdříve. Však víš, ne, jednou jsme o tom mluvili. A potřebuji volnost, a tady ve městě… Však víš…“
Byl jsem šťastný, že souhlasil. Hned jsme se domluvili, že ho přenesu ještě dnes večer.
Sejít se s novou smečkou na večer je ten nejlepší způsob seznámení. Jsou to divoké kočky a ty žijí hodně nočním životem. Dám zprávu do Camrosu, že tam v podvečer dorazíme, ať jsou připravení, a společně jsme se ještě domluvili, že uděláme slavnostní oběd, a nějakou menší oslavu, aby se mohl se všemi rozloučit.
Přeci jen si tu našel přátele, za tu dobu, co tu s námi ty tři roky žije.
Remy
Mery mě hned uklidnil, a pak jsme šli ven za Levim. I když měl pokoj taky v domě, nejraději spal venku. Neměl moc rád uzavřené prostory, a i když měl tady svobodu, spoustu místa venku, přesto potřeboval víc.
Patřil k rase divokých loveckých koček, a bylo to, jako by si člověk chtěl ochočit lva.
Takže ano, sice se tu měl dobře a Mery udělal všechno, co chtěl, přesto mu pořád něco chybělo.
A tak, když mu Mery řekl, o co jde, napřed ztuhl, ale pak bylo vidět, že by nejraději skákal radostí.
Když se domluvili na tom, kdy Levi odejde, pořádně nás ještě pomačkal, a pak odběhl, nejspíš aby to roznesl dál.
„Zajdu za Adamem a něco vymyslíme. Navíc se potřebuju převléknout. A ty si musíš vyřídit zase ty kočkodlaky. Sejdeme se na snídani," políbil jsem Meryho a pohladil ho po jeho pevném zadku.
Pak už jsem ho pustil a odkráčel do domu, přičemž jsem nezapomněl důkladně vrtět prdelkou, a ještě si víc k tělu přitáhl župánek, aby se má spodní část těla pěkně pod látkou rýsovala.
Cestou jsem potkal pár jiných, někteří mě poplácali po zádech, jiní se jen pousmáli, ale připadalo mi, jako by snad celý barák věděl, co jsme s Merym v noci dělali.
Zapadl jsem do ložnice, kterou jsem hned vyvětral, protože tu Jerom byl pořád cítit, vyhodil jsem peřiny na balkón a převlékl prostěradlo, i když jsem si nebyl jistý, jestli vůbec v tomhle pokoji ještě budu spát. Přešel jsem do koupelny, abych hodil prádlo do pračky, které se mi zatím nakupilo.
Jo, nejspíš tenhle pokoj už natrvalo připadne Elimu, i když samozřejmě nevím, jestli mě bude Mery chtít u sebe. Když jsem byl se vším hotov, shodil jsem ze sebe župan a postavil se před skříň. Takhle dlouho jsem snad ještě nikdy nevybíral.
Nakonec jsem se ale rozhodl nechat to být a obléknout se, jak jsem zvyklý.
S Merym si o tom promluvím, a pak se rozhodne.
Natáhl jsem na holé tělo upnuté kraťásky ze kterých mi lezly půlky, vlasy stáhl do ledabylého drdolu, a pak si přes hlavu přetáhl barevné tílko na ramínka. Výjimečně jsem na sobě neměl nic průsvitného, i když ty dva kousky oblečení halily jen to nejnutnější.
Nazul jsem si svoje péřové papučky, a pak rychle seběhl dolů, abych ještě stihl Adama a domluvil se s ním.
Merlin
Levi se zaběhl obléct, a než jsem stihl dojít zpátky, už celý dům věděl, že dneska odchází.
Tři mě ještě zastavili, jestli je to pravda, a když jsem přikývl, tak šli za Levim, aby mu pomohli sbalit. Ne, snad proto, že by se ho chtěli zbavit, ale proto, aby to v klidu stihl a nezapomněl nic, co by si s sebou chtěl vzít. I když pro mne není problém mu to poslat.
A já… Měl jsem takový divný pocit, od chvíle, kdy jsem mu to řekl.
Měl jsem radost za něj, ale zároveň jsem i mírně pociťoval smutek. Snad až na dvě výjimky jsem měl všechny chráněnce rád, a když potom odcházeli, měl jsem pocit, jako by děti opouštěly rodinné hnízdo.
Ale to přejde, a hlavně Leviho doprovodím s Remym do Camrosu.
Došel jsem do pracovny a hned se napojil na správce útočiště v Kanadě. Probrali jsme, co bylo potřeba, a on přislíbil, že jim dá vědět, a domluví místo setkání. Správce toho místa byl kupodivu starší upír, který neměl svoji rodinu, ke které by se hlásil a sám si nechtěl vytvořit své následovníky. Že prý mu stačí tohle, a my jsme pro něj taková druhá rodina.
A tak se o to v Dakotě stará, a já, vzhledem k jeho klidné povaze, vím, že je to v naprostém pořádku a chráněnci tam jsou v těch nejlepších rukách.
„Co se děje, že je tady tak najednou živo?“ vytrhl mě z myšlenek a práce Loganův hlas.
„Odpoledne odchází Levi. Spíš v podvečer. Půjdu s ním a vrátím se pozdě v noci nebo druhý den. Remy jde s námi,“ zvedl jsem k němu hlavu.
Ale pak jsem si uvědomil jednu věc. Nemůžu odejít jen tak. Dřív to nevadilo, ale teď… Teď jsou tu všichni v ohrožení, a já a Remy, dva nejsilnější, tu nebudeme. Co když jejich bratr zaútočí právě v tu dobu? Ucítí, že je tu Eli sám a mohl by využít situace. I když je to chráněno bariérou, oni ho vycítili, a tím pádem to může být i naopak. A navíc umí používat kouzla.
„Chci vás požádat o pomoc,“ ukázal jsem Loganovi, aby se posadil a sám jsem si šel sednout do křesla naproti němu.
Jerom
Na tuhle noc v mnoha ohledech nezapomenu. Ne, že by to bylo poprvé, co jsem šel s Loganem do trojky, občas jsme si oba brali Jaela, když se potřeboval hodně unavit, ale ještě nikdy jsem neměl v posteli draka a Logan taky ne.
Zpočátku to bylo hodně váhavé, bylo vidět, že Eli nemá ty správné zkušenosti, stydí se, je zdrženlivý, ale Logan to vyřešil po svém.
Prostě mu suše oznámil, ať se uvolní, řekl mu, co má dělat a vzal si ho do parády jako první.
Prý abych Eliho nezrušil hned na začátku.
Je pravda, že zpočátku mi šlo opravdu jen o sex a touhu po krásném těle. Ale v Elim bylo něco, co mě donutilo přemýšlet nad tím, že bych rád, víc než jen to.
Samozřejmě, že jsem se do něho hned nezabouchl a neměl jsem na mysli ani to, že bych opustil kvůli němu Alejandra. Na mě byl Eli moc jemný a naivní.
Ale spíš jsem to myslel tak, že právě kvůli té jemnosti a naivitě jsem najednou dostal chuť ho chránit.
Prostě takový starší brácha.
Že by komplex z mládí?
Když se Logan ráno vyhrabal z postele, potom, co Eli po posledním čísle odpadl, já ještě zůstal ležet vedle jeho boku a díval se, jak spí.
Překvapilo mě, že sem ještě nenaběhl jeho brácha, ale přičítal jsem to tomu, že buď ještě chrápe, anebo mu prostě Merlin domluvil.
Jo, ten byl taky kapitola sama o sobě. Mě to teda bylo vcelku jedno, ale viděl jsem, jak se Logan tváří a jak ho užírá to, že něco neví.
Řekněme, že jsem cítil i jakousi škodolibou radost. Nejspíš to Loganovi ještě dám několikrát sežrat.
Uchechtl jsem se, opatrně vstal a poškrábal se na břiše, kde mě zatahalo Eliho zaschlé sperma.
Přešel jsem do koupelny, abych se trochu opláchl, a pak si došel pro něco na jídlo, protože jsem dostával hlad. Eli se nevzbudil ani během mého oblékání, tak jsem ho jen víc přikryl, a pak potichu vyšel z pokoje.
Zamířil jsem rovnou dolů do kuchyně, připravený sežrat všechno, co bude vypadat jedle, jenže hned mezi dveřmi jsem se srazil s Remym.
Logan
Nedůvěřivě jsem hleděl na Merlina, když řekl, že by chtěl požádat o pomoc. Netušil jsem, co tím má na mysli, protože na chycení draka jsme se domluvili, že půjdeme společně.
Posadil jsem se a čekal, co z něho vypadne.
Usadil se naproti mně, chvilku ještě jako by přemýšlel, ale pak mi to řekl.
Byl jsem opravdu překvapený, že chce po nás něco takového. Nevím, čím jsme si mohli za tak krátkou dobu získat důvěru.
„Proč nás o to žádáš?“ položil jsem otázku.
Tušil jsem důvod. On odejde, Remy také. Dva silní jedinci, kteří to tu chrání, ať už kouzly nebo sílou.
A zůstane tu dvojče drak.
Merlin mi to i vzápětí potvrdil. Byl jsem rád, že nemlží, že nechodí kolem horké kaše.
Už jsem měl na jazyku, že pomůžeme, a za to mi řekne, kdo ve skutečnosti je.
Jo, tohle mě pořád žere…
Ale nakonec jsem jen přikývl.
„Dobře, promluvím si s Jeromem. Co se týká jeho, je to nezmar a dokáže se postavit čemukoliv. A i když vypadá, že by nejraději každému hned ustřelil hlavu, přesto je to někdo, kdo bude druhé chránit do posledního dechu. A co se týká mně… No, hodnocení mé osoby nechám na jiných. Ale říkám ti rovnou, že tahle tvá žádost má dvě zásadní vady. Chceš je slyšet?“
Merlin pozdvihl obočí po mých posledních slovech, ale pak přikývl.
„Za prvé, a to je nejdůležitější, ten Izayah nebo jak se jmenuje, vládne kouzly. Máš tu sice kromě sebe ještě jednoho čaroděje, a i když něco umí, proti tomu drakovi by spíš posloužil jako anténa, do které se dobře strefuje. Všiml jsem si, že posilňuje schopnosti vaší vědmy a kouzlit umí tak průměrně. Aspoň já to tak vidím. Takže proti Faiovi by to bylo, jako kdyby proti dinosaurovi vyskočila myš.“
Merlin se pohodlně opřel a usmál se, i přesto, že jsem docela zkritizoval jednoho z jeho zaměstnanců. Pak mě vybídl, abych pokračoval.
Jo, tak tenhle chlap je pěkně tvrdý oříšek. Snad horší než já. A to mě pěkně sere.
„A druhá vada… Zůstane tu Eli a zůstane tu Jerom. A Jerom, jak sis už možná všiml, tak i když je to silný vlkodlak a nejschopnější lovec, pořád je to… ehmmm. Jak bych to nazval… no, pořád je to někdo, kdo myslí hlavně svým penisem.“
Po mých posledních slovech se Merlin rozesmál. A nejen trochu. Ale hodně a dlouho. Už jsem myslel, že ho něčím praštím, ale zachoval jsem si svůj klidný aristokratický postoj.
Ale pak najednou zmlknul a zatvářil se vážně. A to, co potom řekl mě docela překvapilo…
„O Eliho se nebojím, Jerom sice myslí jen na jeho zadek, ale vím, že dokáže být ve střehu. Ale co se týká kouzel… No, taky sice mám jistotu, že sem jen tak někdo nepronikne, a jen tak něco nepronikne ven. Ani náznak něčího pachu. Ale tihle zvláštní bratři dokáží navzájem vycítit svou přítomnost, Doteď je mi záhadou, proč ještě Izaya nezaútočil. Ale i tak… Co v tomto bodě číslo jedna navrhuješ?“
Jerom
Sjel jsem Remyho od hlavy až k patě a mlaskl. Ten jeho kulatý zadeček, co vykukoval zpod těch minišortek mi na klidu moc nepřidal, a co teprve ten jeho upnutý nátělníček, který sice nebyl průsvitný, ale tak těsný, že jsem krásně viděl jeho stojící bradavky.
Zabručel jsem, olízl si prsty a rukou sjel do klína, abych si popravil nádobíčko.
„Ztratil jsi něco?" vyrušil mě jeho přísný hlas, a když jsem zvedl hlavu, díval jsem se na jeho nafukující tváře.
„Možná," zašklebil jsem se.
„Ještě si promluvíme, ale musím napřed něco zařídit, tak nikam neodcházej!" nařídil mi a já jen protočil očima.
Sledoval jsem, jak kroutí tím svým zadečkem, když šel k lince, aby si promluvil s tím druhým čarodějem, co tady bydlel.
A protože jsem stál hned za nimi, nedalo se přeslechnout o čem mluví, a znovu mě to vyrušilo od chlípných myšlenek, kdy jsem si představoval, co všechno bych s tou prdelkou dělal.
„Někdo odchází?" povytáhl jsem obočí a nenápadně se přesunul k lednici.
„Levi. Ten kočkodlak. Večer. V Kanadě je smečka, která by ho ráda přijala mezi sebe," odpověděl Remy.
„Ne, že bysme tady Leviho nechtěli, ale potřebuje volnost. Je to divoká lovecká kočka a tady…" pokrčil rameny a já pochopil.
„Bude se tam mít dobře," pokýval jsem hlavou a uvědomil si, jak skvělé nejspíš tohle místo je.
Škoda, že jsem na něj nenarazil hned na začátku. Možná bych byl ušetřen všech těch nedorozumění s bráchou.
„Mery a já ho doprovodíme. Ale chvilku tam zůstaneme, abysme si to tam obhlédli a zjistili, jestli se tam Levi bude mít dobře."
„Necháte tu ostatní samotné? Tvého bratra?" znovu mi obočí vyletělo vzhůru.
„Myslím, že Mery už něco plánuje, a ne, nikdy bysme ostatní nevystavili nebezpečí," zamračil se na mě. „A když jsme u toho, jestli ublížíš Elimu, tak tě sežeru za živa, rozumíš? Je jiný než já. Všechno bere moc vážně. Je schopný se na někoho upnout, i když ten druhý to nemá v plánu. Pokud ta noc byla pro tebe jen pobavení, tak mu to aspoň zavčasu řekni a nedávej mu plané naděje."
Tak a bylo to venku. Tohle ho nejspíš žralo celou dobu.
„Tvůj brácha je v pohodě. A nemyslím si, že by se do mě nebo Logana hned zamiloval. Hodně jsme si popovídali, takže v klídku, dráčku," ušklíbl jsem se, a pak málem urval dveře od lednice, jak jsem spěchal, když jsem viděl Remyho pohled.
Popadl jsem flák syrového masa v pytlíku a ohnivou čarou to vzal z kuchyně dřív, než opravdu splní svou hrozbu.
„Mimochodem! Syrový bych ti nechutnal! Musel by sis mě opéct! Umíš plivat oheň, dráčku?!" zahulákal jsem z jídelny, a pak jen tak tak uhnul před ostrým nožem, který se zabodl do dřevěného obložení vedle mé hlavy.
„Vedle!" zasmál jsem se, a pak málem nabral futra, když na mě Remy s prskáním vyběhl.
Merlin
Byli jsme sice dál od kuchyně, ale i tak jsem zaslechl Jeroma, jak se něčemu směje.
A pak vícero kroků směřující právě do kuchyně a jídelny.
„Snídaně. Jdeme se najíst,“ zvedl jsem se. „Popřemýšlím o tvém návrhu. Jde o to, že tohle místo je takové, jaké je právě proto, že o něm ví minimum lidí a jiných. Ti, co odchází ví, kde byli, ale zapomenou. Nezapomenou na to, jak to uvnitř vypadá, ani na ty, s kterými tu nějakou dobu žili. Ale to ostatní ano. Chráníme se tím. A pokud by se sem chtěli někdy přijít podívat, musí se nejdříve napojit na Stasy, nebo nám dát vědět přes někoho, s kým jsem v kontaktu. Ale je pravda, že za tu dobu, co tu jsme, tak jsme tu už měli jednou incident. A kupodivu se nejednalo o nikoho z jiných, ale byli to lidé. Jak se sem dostali, dodneška nevím. Bohužel, jeden z těžko zvládnutelných chráněnců všechny čtyři zabil. Nemusíš se bát, už tu dávno není,“ uklidnil jsem Logana, když se hned rozhlédl po ostatních v jídelně, kam jsme právě došli.
Po cestě jsem hrábnul po Remym, který se hnal za Jeromem, zřejmě v úmyslu ho sežrat za živa, a nechápavě jsem hleděl, jak se Adam snaží vytáhnout nůž zabodnutý v dřevěném obložení.
„O co jsem přišel?“ zeptal jsem se s úsměvem.
Usadili jsme se, a za chvíli už všichni spokojeně mlaskali nad výbornou snídaní. Občas jsem mrknul na Remyho, a na moment se podivil, jak zvládá chodit v, tak upnutých kraťasech. Jak se mu v tom sedí, jestli ho to někde netlačí, nebo tak…
„Adame, potřebuji s vámi na chvíli mluvit. Půjdeme ke Stasy,“ přitáhl jsem si Remyho blíž, a pak jsem ještě kývnul na Benyho.
„Na moment nás omluvte,“ otočil jsem se k Loganovi. „Za chvíli jsme zpátky.“
Odešli jsme dolů do suterénu, kde jsme se všichni hned usadili, a já jim v krátkosti sdělil, z čeho mám obavy, a s jakým návrhem přišel Logan. A taky… že v tom, co řekl, vidím smysl, a myslím si, že by nebylo špatné tu mít posilu s magickými silami. Jen se musíme rozhodnout, zda to bude princ Elfů nebo čaroděj, s kterým jsme se setkali už na tržišti v Portlandu.
Remy
Vážně ho zabiju! Nesnáším ho! A jestli ještě jednou vleze za Elim, tak mu ukousnu ptáka!
A to jsem si s ním chtěl jen v klidu promluvit. V klidu!
Litoval jsem toho dřevěného obložení, kam se zabodl nůž, který jsem po Jeromovi hodil chvilku potom, než jsem se za ním sám rozeběhl. Ale ve dveřích jsem se srazil s Merym, který mě přitáhl k sobě a za mého prskání odvedl do jídelny a posadil na židli.
„Řekl mi, že mám být v klídku! A taky mě nazval dráčkem!" zaprskal jsem jen, co jsem dosedl na židli, ale v tu chvíli se začali trousit ostatní a Adam začal podávat snídani.
Ta byla výborná, takže jsem nakonec na Jeroma na chvilku zapomněl, navíc jsem cítil ty Meryho pohledy. Ale nedostal jsem se zatím k žádné provokaci, protože nás s Adamem a Benym svolal ke Stasy, prý kvůli něčemu důležitému.
A když nám pak řekl, o co jde, jen jsem zůstal nevěřícně hledět.
„Jako… víš, že ti věřím, a taky jsem Jeromovi říkal, že něco vymyslíš, ale… přenechat to tu úplně cizím lidem? Navíc lovcům?"
„Já s Merlinem souhlasím," ozval se Beny. „Vím, že máš pořád vůči lovcům předsudky, Remy, ale budete daleko a nechat to tu jen tak, by mohlo dopadnout špatně. Nemůžeš vědět, jestli se vrátíte za pět minut nebo za hodinu. Vy bratři máte mezi sebou spojení. Co když váš bratr jen čeká na to, až tvá přítomnost zmizí, a pak zaútočí?"
Otevřel jsem pusu na protest, ale pak ji zase zavřel. V tomhle měl Beny pravdu. Izayah už musel vědět, kde se zhruba skrýváme, i když Meryho bariéra pohlcovala naši přítomnost. Jenže já už byl venku, a pak tu byl se mou Eli, takže to bylo jako dvojnásobná dávka.
A to, že doposud nezaútočil, jen svědčilo o tom, že na něco čeká.
„Taky se mi to moc nelíbí, ale věřím Myddinovi a jeho úsudku. Navíc, ti dva opravdu nemají žádné zlé úmysly. Nic jsem z nich necítila, a to už jsou tu několik hodin. Tak dobře by se nedokázal přetvařovat nikdo," přisadila si Stasy a usmála se na mě.
„No jo, no jo, máte pravdu, jako vždy," zabručel jsem a povzdechl si.
O půl hodiny později, kdy jsem se spíš zdržel stranou, jsme se shodli na tom, že dáme přednost čaroději před elfem.
Merlin
Nakonec jsme se po kratší debatě dohodli na tom, že dáme přednost čaroději, s kterým jsme se už setkali v Portlandu. Cítil jsem z něho celkem velkou sílu, a podle toho, co Logan nastínil, tak se s blížícím se Novem stával ještě silnější. A on a ten lovec jsou partneři, a spolu jsou sehraní a silnější, než kdyby byl každý sám. A navíc… Lovec dokáže čaroděje usměrnit a uklidnit, pokud by se vymknul kontrole. Ale to se prý strašně dlouho už nestalo. Naposledy, když bojovali s jiným mágem a zničili většinu trhu. To druhé zničení prý byla jen nešťastná náhoda a práce více osob.
No, dejme tomu, že jsem mu věřil. A jak říkala Stasy, necítí z nich žádné zlé úmysly, a pokud jsou oni na tom takhle, tak ti dva by také měli být v pohodě.
Když jsme se rozešli, přičemž Adam už zase spěchal do kuchyně a hned si k sobě přibral i Remyho, aby mu pomohl s obědem, který prý bude tentokrát speciální kvůli Leviho, já jsem si odchytil Logana a Jeroma.
„Dobrá, souhlasili jsme s tím, že sem může přijít ten čaroděj Bloodworth. I s tím lovcem Bargou. Ale nepustím je sem jen tak. Musí si projít stejným vstupem, jako vy. Můžete vyjít ven, spojit se s nimi a říct jim, kde se mají přenést. Pokud by měli problém s přenesením, půjdu pro ně. Mě to problém nedělá.“
„Dobře, půjdu za nimi,“ nakonec přikývl Logan. „Za chvíli jsem zpátky.“
Věděl, že musí vyjít ven z pozemku, aby se s nimi mohl spojit. Ale pak se otočil na půl cestě a vrátil se zpátky ke mně.
„Možná by bylo lepší, kdybys je sem přivedl. William je sice silný, ale přenášením ztrácí na své síle, kterou by mohl zužitkovat jinde. Není jako ty. A pokud budou souhlasit, tak bychom pro ně hned šli.“
Na moment jsem se zamyslel, ale pak jsem přikývl s tím, že se pro ně přenesu ve chvíli, kdy budou připravení, abychom se nezdrželi víc než pár minut. Na jeho otázku, jestli nemám strach, že by to mohla být past, jsem se jen pousmál.
„Aha…“ konstatoval suše na můj výraz, a pak už jsem ho chytil a rovnou nás přenesl dozadu, na místo, kde jsem Logana poprvé uviděl.
Remy
Po odhlasování jsem šel s Adamem do kuchyně, abych mu pomohl s obědem, a zapřemýšlel, jestli by nebylo vhodné ostatní upozornit, že budeme mít další návštěvu, a připravit je na to, že tu s Merym chvilku nebudeme. A jen, co jsem to domyslel, jsem se plácl do čela, až to zadunělo.
„Já blbec!" vykřikl jsem, až se Adam polekal.
Odhodil jsem hrnec, který jsem akorát držel v ruce a chvátal do Jeromona pokoje.
Až teď mi došlo, že Eli nebyl ani na snídani, ani jsem ho doteď neviděl.
Vrazil jsem do pokoje a pak se málem přerazil, když se Jerom a Elim cicmali na posteli, jako by se nechumelilo.
„Dobré ráno!" odkašlal jsem si přísně a dal ruce v bok.
Eli, kdyby mohl, tak se nejspíš v tu ránu schová pod postel, kdežto Jerom na mě zamrkal a olízl si rty, načež jsem protočil oči a zamrčel.
Přešel jsem k posteli a pohladil Eliho po rozcuchaných vlasech.
„Nemáš hlad? Nebyl jsi na snídani," usmál jsem se na něj a vzápětí vyhekl, když mi Eli vrazil hlavu do břicha, jak mě obejmul.
„Hele, v pohodě. Je to tvoje věc. Jen nechci, abys byl zklamaný, nebo nechal oblbnout," zabručel jsem a znovu si povzdechl, když ke mně Eli zvedl hlavu a usmál se.
„Jsem v pořádku," špitl a zrudl až za ušima.
„Fajn. Ale aspoň si tu vyvětrejte," nakrčil jsem nos.
„Zrovna jsem chtěl svému dráčkovi říct, že spolu strávíme víc času, když si nás přerušil," ozval se Jerom, na kterého jsem málem zapomněl.
Ale jen málem.
„Tak za prvé, nevšiml jsem si, že bys Elimu něco říkal. Za druhé není to dráček, a za třetí už vůbec ne tvůj," naježil jsem se a zaprskal.
Vzápětí jsem málem sletěl na zem, když se na mě Jerom vrhnul a vypadal, že mě snad ojede na místě.
Zmlátil jsem ho polštářem, a pak se supěním oddupal zpátky ke dveřím.
Ještě jednou a budete mít oddělené ložnice!" ještě jsem na ně vřískl, a pak za sebou práskl dveřmi.
Ale i přesto, že jsem nejspíš vypadal jako fúrie, usmíval jsem se a uvnitř sebe jsem cítil zvláštní teplo. Eli byl šťastný a cítil se v pohodě. Snad poprvé od chvíle, kdy jsem ho sem přivedl. Ani si to možná neuvědomoval, ale celý zářil a vyzařoval z něj klid a pohoda.