Logan
Zamračil jsem se, když Remy řekl, co je jejich nevlastní bratr zač.
Za dobu, co jsem u agentury, jsem se naučil spoustu věcí. Pamatuji si skoro každého tvora, s kterým jsem měl co do činění. A s kterými jsem se nesetkal osobně, tak ty jsem znal aspoň ze zpráv, zápisků a knih, ve kterých byly ověřené informace a byly určeny jen pro nás.
Fai… Jedna z nejhorších bytostí, která vůbec existuje. Až na Leviathany. Ale ti vládnou hlavně hrubou sílou, a po smrti jednoho nejnebezpečnějšího z nich, už zbývají na světě jen čtyři a ti se schovávají.
Ale…
Spojení draka a Faie je něco, na co nejsme připraveni. Je to jedno z nejhorších spojení, co může být. Nejen že má drak obrovskou sílu, ale teď vládne i kouzly. Umí čarovat, a nedá se jen tak polapit.
Tohle bude hodně tvrdý oříšek, a nejspíš přitom někdo i přijde o život, než se nám ho podaří dostat.
A nevím, nevím, jestli se nechá jen tak uvěznit. Musel by to být opravdu mocný čaroděj na úrovni Bohů, aby to dokázal.
Při té poslední myšlence jsem zvedl hlavu a podíval se ke dveřím, kde právě vcházel už oblečený Merlin.
A hned mi v hlavě bliklo výstražné světýlko…
„Máte nějaké informace o Faiech? Nebo jinak,“ otočil jsem se na draky, „potřebovali bychom vědět, jaké vlastnosti podědil po otci a jaké po matce. Vzhledem k tomu, že vy jste draci a on také, tak usuzuji, že společnou máte matku. Podle toho, jak jsi vypadal, když ses přeměnil…“
Zamyšleně jsem si promnul bradu, vstal jsem a přešel jsem se po místnosti, než jsem se před nimi zastavil.
„Normálně se drak v člověka nemění. Umí to jen jeden druh. Druh, který vládne všem. Nepletu se? Vaši rodiče byli nebo jsou dračí králové. Nebo patřili do královské linie, a vy jste jejich potomci. Nevím, jestli kromě vás ještě někdo takový žije, ale jste opravdu velmi vzácní. Někdo, koho ostatní draci poslechnou na slovo. Někdo, kdo má neskutečnou sílu i v lidské podobě. A když k tomu přidám spojení s Faiem… Tak máme vážný problém. Potřebovali bychom někoho se sílou Bohů, abychom ho zastavili. A i tak to může být problematické.“
Přešel jsem ke knihovně, která lemovala dvě stěny a zadíval jsem se na ni.
„Merline, máš nějaké zmínky, nebo zápisky o dracích a Faiech, kteří by byli ve spojení? Podle mne, žiješ dost dlouho na to, abys něco takového mohl získat.“
„Možná žiju dost dlouho, ale nemůžu znát všechno. Svět se mění, svět se rozdělil na pět hlavních kontinentů. Svět je plný různých stvoření, která vznikla různými spojeními. Nemůžu znát všechno. Nemohl jsem tušit, že se někdy s takovým setkám. Kdybych uměl předvídat budoucnost, zařídil bych se,“ odpověděl mi celkem chladně, a já hned získal pocit, že jsem s dračími králi trefil do černého.
„Teď, jestli dovolíte, půjdeme se naobědvat. Pokračovat můžeme potom.“
Otočil jsem se k němu. Nebylo slušné mluvit k němu otočený zády, a já si to uvědomil až teď, že jsem to udělal.
„U nás by se možná nějaké zápisky našly,“ pokrčil jsem nakonec rameny. „Pozvání na oběd přijmu rád.“
Nejen proto, že jsem měl hlad, ale byl jsem i docela zvědavý na to, jací tvorové se tu schovávají. Počítal jsem s tím, že většina se sejde u oběda.
Remy
Stejně jako já, ani Mery nebyl nadšený z toho, co si ten upír vydedukoval.
No, očividně byl z těch dvou nejen zdrženlivější, ale i chytřejší. Teda…
Ne, že by ten vlkodlak vypadal jako idiot, ale očividně neměl vůbec žádný cit pro detaily.
Políbil jsem Eliho na čelo a raději vyšel z pracovny, i když jsem tentokrát neměl moc hlad.
"Nepůjdeme do pokoje?" zakňoural Eli, který se z toho očividně pořád ještě nevzpamatoval.
„V klidu, dračí prdelko, od nás vám teď fakt nic nehrozí," ozvalo se najednou za námi až moc blízko, a když jsem se prudce otočil, stál tam ten vlkodlak a chtivě na Eliho zíral.
„Pracky pryč!" zasyčel jsem na něj a Eliho schoval za zády.
„Klídek, jo? Dyť nic nedělám," protočil očima vlkodlak a raději odstoupil, když se na něj ten upír zlostně podíval.
Vešli jsme do jídelny, kde už byli všichni usazeni a jak jsem čekal, jakmile vešli i ti dva, někteří to nesli dost nelibě.
„Co to má znamenat?!" ozval se jako první Ezra. „Nebudu sedět u jednoho stolu se špinavým čoklem!"
„Kdo je u tebe čokl, ty přerostlá opice?!" zařval okamžitě vlkodlak, čímž ale proti sobě popudil i ostatní.
Nespokojeně jsem mlaskl a dřív, než se k tomu dostal Mery, ostře jsem hvízdl a postavil se před vlkodlaka, aby na mě všichni viděli.
„Uklidněte se! Nejsem z toho nadšený, že tady jsou, stejně jako vy, ale potřebujeme jejich pomoc. Důvod, proč vás Mery nechce pustit ven je ten, že někde tam venku, schovaný ve městě, je náš bratr. Napůl drak, napůl Fai. Zabije všechno, co mu bude stát v cestě, jen aby se dostal ke mně a k mému bratrovi. Tihle dva jsou lovci s Portlandu. Chtějí zabránit tomu, aby umírali nevinní, stejně jako my. Nemusíte mi věřit, ale věřte Merymu. Nikdy vás nezklamal a nikdy by vás neohrozil. Jste jeho rodina a on udělá všechno, aby vás ochránil. A pokud někoho chcete vinit, tak jedině mě, protože to já tohle způsobil. Bál jsem se. A ten strach mě svázal natolik, že jsem nedokázal říct pravdu ani někomu, koho už několik let miluju. Neudělejte stejnou chybu jako já a nesnažte se řešit všechno sami s horkou hlavou. Navzájem jste překonali spoustu nástrah. Přežili lovce, co se vás snažili zabít. Přežili bolest i strach. Našli nový domov. Přátelé, milence. A přísahám na svou krev, že udělám všechno, aby to tak zůstalo."
Po mých slovech nastalo hrobové ticho. Popravdě, i já byl překvapený sám sebou.
Nečekal jsem, až se někdo pohne, a sám přešel do kuchyně, kde jsem se dlaněmi opřel o linku, abych vydýchal ten náhlý třes. K někomu promlouvat byla práce Merlina. Já všechny uklidňoval jinak. Ani netuším, kde se to ve mě vzalo.
Merlin
Počkal jsem, až všichni vyjdou z pracovny a teprve potom jsem šel za nimi jako poslední.
Neměl jsem rád, když tu někdo byl a já ne. Všichni obyvatelé to věděli, ale tihle noví ne. A navíc byli moc zvědaví. Co se divit, byli to lovci.
Logan byl velmi chytrý, a taky to dával jasně najevo.
Jerom, jak jsem se pak dozvěděl jeho jméno, taky nebyl hloupý. Vypadal, že myslí jen na sex a na to, jak se s někým pustit do křížku, byl to opravdu divoch, přesto bylo vidět, že všechno sleduje svým ostřížím zrakem, že mu nic neunikne a vnímá všechno, co se řekne.
Jen je to horká krev. A potvrdil to hned, co jsme došli do jídelny.
I když za to tentokrát mohl Ezra.
Ale než jsem stihl zareagovat, byl tentokrát Remy rychlejší. A jeho proslov… Byl hodný krále, kterým se nejspíš opravdu postupně stává.
Když Remy odešel do kuchyně, v jídelně zavládlo naprosté ticho. Všichni do jednoho byli jeho reakcí překvapeni.
„Všichni znáte pravidla, která se tu mají dodržovat,“ pohlédl jsem na Ezru. „Nebudeme na sebe útočit, ať už je to vlkodlak, nebo obyčejná myš, nebo člověk. Nikdy jsem bezdůvodně nikoho nevyhodil, ani od stolu, ani z tohoto domu. A nebude tomu ani teď. Jsou to sice lovci, ale jsou tu, aby nám pomohli. A navíc… Jsou jedni z nás. Logan je upír, Jerom je vlkodlak. A proto nás jsou schopni pochopit víc než jakýkoliv jiný lovec. To vám snad ani nemusím říkat. Poprosil bych, abyste se zdrželi jakýchkoliv útoků, i těch slovních, a to se týká i vás, Logane a Jerome. Prosím, posaďte se a nechte si chutnat. Adam je ten nejlepší kuchař v celých státech.“
Ezra si sedl zpátky na své místo, a zapíchnul pohled do talíře.
„Postarám se o to,“ šeptnul mi do ucha Beny a postrčil mě směrem ke kuchyni. „Měl bys jít za Remym.“
Jo, to bych měl…
Ještě jednou jsem se po ostatních rozhlédl, ale když to nevypadalo, že by se mělo něco dít, zamířil jsem do kuchyně, zatímco Adam s Falkonem začali servírovat jídlo.
„Remy,“ došel jsem k mému drakovi a mírně se opřel o jeho záda. „Bude to v pohodě. Jen to chce trochu čas. Zvládneme to, a když ostatní uvidí, že jsme v klidu, tak oni budou taky. Víš, překvapil jsi, a nejen mě. Ale i ostatní. Ukázal jsi, co v tobě je. Jsem na tebe pyšný. Opravdu. Jestli chceš… Můžeš večer za mnou zase přijít, co říkáš?“
Nevěděl jsem, jestli bude chtít. Možná bude chtít být s Elim, který je ze všeho tak rozrušený.
A navíc se mi i mírně chvěl hlas, když jsem mu to říkal. Nebyl jsem zvyklý takhle to říkat na přímo. Ale doufal jsem, že mě neodmítne…
Rád bych spal vedle něho, ale nechci ho nutit. Neumím to.
Remy
Několikrát jsem se zhluboka nadechl, ale než jsem se stihl uklidnit, přišel za mnou Mery.
Přivřel jsem oči, když se o mě opřel a dodával mi pocit jistoty víc, než si možná myslel. Ale po jeho posledních slovech…
Otočil jsem se, vážně se na něj zadíval, a pak vyprskl smíchy.
„Já se z tebe jednou zblázním!" zasmál jsem se hlasitě a objal ho. „Jsi strašně chytrý, silný, mocný, možná nejstarší bytost, co chodí po tomhle světě, ale jakmile dojde na intimnosti, jsi úplně mimo."
Ještě chvilku jsem se pochechtával, než jsem se uklidnil a stoupl si na špičky, abych se svými rty otřel o ty Meryho.
„Ale víš co?" zašeptal jsem. „Líbí se mi to. Tohle byl jeden z důvodů, proč… proč jsem se do tebe zamiloval. Líbí se mi tě svádět."
Dokonce jsem při těch slovech mírně zčervenal, když jsem mu je konečně mohl říct nahlas, a pak zase se smíchem odtančil pryč.
„Přijdu za tebou. Chci přijít. A nejraději bych s tebou byl každou noc," otočil jsem se ještě u dveří do jídelny.
Pak už jsem se smíchem vyběhl z kuchyně, Eliho vytáhl na nohy a chudáka zmateného ho pevně objal.
„A je to tady…" zaslechl jsem Leviho zabručení.
„Kušujte a nečumte!" zaprskal jsem na všechny, když hleděli, jak kdyby mě rok neviděli, a pak jsem si sedl, abych se mohl taky najíst.
Jo, budu to muset ještě vysvětlit Elimu, ale ten to zvládne.
Navíc tu má velkou oporu v podobě Benyho, a taky Archer po něm dost kouká, jak jsem si všiml.
No a samozřejmě, ten zatracený nadržený vlkodlak taky. Ten za celou dobu snad z Eliho nespustil oči, pořád dělal nějaké nemravné gesta a posunky, až se chudák Eli málem udusil na kousku brambory.
To už jsem nevydržel a přesně mířenou ranou pleskl tomu úchylákovi na ksicht kus salátu.
Nakonec, i když to zpočátku nevypadalo dobře, atmosféra u jídla se uvolnila, Logan se rozvykládal o tom, co dělají a proč jsou tady, sice nezapomněl všechno zdůraznit, a kdyby to psal, nejspíš by každé druhé slovo bylo zvýrazněné, každé třetí podtržené, a taky by tam byla spousta vykřičníků, ale hodně jiných u stolu svým vyprávěním zaujal.
Jerom, jak jsem ho v průběhu oběda konečně začal oslovovat jménem, taky něco málo povykládal, i když v jeho podání to nebylo tak uhlazené a zaoblené a úhledné.
Přesto i on si získal pár příznivců, a vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby se nakonec někdo od nás k nim přidal a vyžádal si povolení lovit. Ne všichni byli ve vile kvůli lovcům, a taky podle řeči těch dvou, ne všichni lovci byli stejní. Jistě, nemuseli jsme jim věřit, ale něco mi říkalo, že nejspíš mluví pravdu. A taky… Mery je sem pozval. A to už nějakou váhu mělo.
Merlin
Začal jsem se usmívat.
Jo, a ten úsměv mě nepřešel po celou dobu oběda. Ne snad proto, že se konečně atmosféra uklidnila, ale proto, co mi Remy v kuchyni řekl.
Věděl jsem to, ale byl jsem rád, že to řekl nahlas a přímo, a ne, jen tak mezi řečí.
Jo, nejspíš vypadám přihlouple, když se tady tak culím, ale měl jsem vážně obrovskou radost.
Poslouchal jsem i Logana, docela zaujatě vyprávěl, a Jerom ho svým vlastním způsobem pak následoval.
Myslím, že jsem se i dokonce nahlas uchechtnul, když mu na obličeji přistál salát, co po něm Remy mrsknul.
Věděl jsem, že nás ještě čeká spousta práce, ale na druhou stranu jsem se už nemohl dočkat večera.
Vážně že ne… A bylo mi jedno, jestli vedle sebe budeme třeba jen ležet, nebo k něčemu dojde.
Po obědě jsem naše hosty zapřáhl do práce. Jo, jsou hosté, ale vyzkoušeli si, jaké to je tady bydlet, a požádal jsem je, aby pomohli s úklidem jídelny a kuchyně.
Logan byl opravdu puntičkář. Neodešel z kuchyně, dokud se neleskla i poslední lžička. A Jerom… No, sice taky nakonec pomáhal, ale musel to hodně okecat.
Já mezitím vyhnal Adama, aby šel dolů za Stasy a taky si trochu odpočinul od povinností, a připravil jsem kávu do dvou konvic, kdyby si někdo chtěl nalít, a do dalších dvou čaj.
Bylo to lepší takhle, než kdyby si to každý vařil sám extra.
Když bylo všechno hotovo, přesunuli jsme se znovu do mé pracovny. Do suterénu jsem je zatím nechtěl vzít. Nepotřeboval jsem, aby viděli naše zařízení, a nechtěl jsem ani narušit Stasyin klid a soukromí.
Remy a Eli se snažili zavzpomínat, jaké vlastnosti nejhorší i ty nejlepší jejich bratr má. Na co si máme dávat pozor, jak vypadá jeho drak, a jak vypadá v lidské podobě.
Logan si to hned všechno zapisoval, Jerom pozorně poslouchal, a já viděl, že už v hlavě spřádá plán, jak toho nebezpečného draka dostat.
Začínal jsem dokonce pomalu pociťovat i únavu, když se blížil večer. A dokonce jsme prošvihli skoro i večeři. Ani jsme si neuvědomili, jak ten čas letí, dokud se Logan nezvedl s tím, že slušnost je, aby návštěva odešla včas domů.
A při pohledu na hodiny jsem se zhrozil.
„Vím, že se umíš přenášet, a není problém se domů dostat rychle, ale… Máme toho ještě hodně co probírat. Tak byste mohli přespat tady,“ navrhl jsem jim oběma.
Všiml jsem si, jak Jeromovi hned zajiskřilo v očích, a vzápětí zalitoval návrhu, který jsem jim dal. Ale už bylo pozdě to vzít zpátky.
Remy
Po obědě, který se nakonec trochu protáhl, jsme za pomoci Logana a neustálého remcání Jeroma, uklidili, Mery pak uvařil ještě kávu a čaj a přesunuli jsme se zase do pracovny.
Ani pro mě, ani pro Eliho nebylo zrovna příjemné vzpomínat na minulost, ale věděl jsem, že je to potřeba, aby co nejlépe Izayaha identifikovali.
Nebylo divu, že to Eliho vyčerpalo natolik, že mi pak skoro usnul v náruči.
Naštěstí Mery zavelel k rozchodu, ale co se mi už míň líbilo, byl mlsný Jeromův pohled.
Ne, že bych nechtěl dopřát Elimu, ať si užije, Jerom vypadal, že ví, jak svého milence víc než dobře uspokojit. Ale právě proto kým byl, jsem nechtěl, aby pak Elimu zůstaly oči pro pláč.
On nebyl jako já, který sex bral pouze jako potřebu.
On bych schopný se do někoho zamilovat po jedné noci strávené s ním.
Na okamžik jsem zauvažoval, jestli za Merym jít a nechat Eliho samotného.
„Půjdeme," zvedl jsem se jako první, probudil Eliho, popřál všem dobrou noc, naznačil Jeromovi, že jestli na Eliho sáhne, tak je mrtvý, a pak už vyšel z pracovny.
Eli se nakonec trochu probral, takže jsem se s ním nemusel tahat, ale když jsme došli do pokoje, znovu jsem zaváhal, a nakonec se rozhodl, že s Elim raději zůstanu.
Meryho jsem miloval, ale Eliho jsem chránil.
Společně jsme se vysprchovali, Elimu jsem pak pomohl se obléknout, zatímco já zůstal jen v průsvitných kalhotách, které jsem si na sebe natáhl ještě v koupelně, a pak ho zastlal do postele. Sám jsem si lehl vedle něj a přitáhl si ho do náruče.
„Bude to v pohodě. Ti dva jsou velká posila. Navíc teď už tě nemusím skrývat a já nemusím nic skrývat. A taky myslím, že jsme se s drakem dohodli, takže to zvládneme," usmál jsem se na něj a políbil ho na čelo.
„Měl bys jít," zahučel Eli a zívl, div mě celého nespolkl, "myslím za Merlinem. Budu v pořádku. Měl bys jít. Určitě na tebe čeká."
Podíval se na mě kukučem, který jsem já nikdy nedokázal a usmál se.
„Nechci tě nechávat samotného. Ty víš proč," zabručel jsem.
„Budu v pořádku. Vážně. Taky se jednou musím postavit na vlastní nohy," pohladil mě Eli po tváři, a pak skoro vystrkal z postele, div jsem nežuchnul na zem.
„Možná už spí, vypadal docela unaveně," zabručel jsem poslední připomínku, ale nebylo mi to nic platné.
A tak jsem Elimu popřál dobrou noc a už spěchal k Merymu, a doufal, že ještě nebude spát.
Nevím, proč jsem byl najednou tak nervózní, když jsem zaklepal, a pak pomalu otevřel dveře do jeho ložnice, abych jenom nakouknul a případně ho nebudil.
Merlin
Zapřemýšlel jsem, kam mám ty dva uložit. Chtěl jsem je udržet co nejdál od našich draků, ale zase jsem je nemohl odstrčit úplně mimo.
Nakonec jsem to teda nechal na nich, a poprosil Benyho, jestli by jim ukázal pokoje, které jsou volné.
Ještě jsem zašel uklidit pracovnu a pozhasínat, a už jsem chtěl odejít, když se mi na notebooku ozvala příchozí zpráva.
Jindy bych to nechal být a podíval se až ráno, ale teď, když byla taková nelehká situace, jsem ji raději otevřel a hned si ji přečetl.
Od jednoho z mých lidí, kteří se starali o jedno z mých útočišť přišla zpráva, že se horách usadila smečka kočkodlaků. Není jich moc, a jsou v pohodě, a při kontaktu s nimi zjistili, že by rádi mezi sebou uvítali dalšího jedince mužského pohlaví, aby posílili jejich smečku. A vzhledem k tomu, že je to jeda z nejméně lidnatých oblastí, bylo minimální riziko, že by je tam naháněli lovci nebo někdo jen tak…
Hned jsem si vzpomněl na Leviho, který o svou smečku přišel, a posteskl si, že mu tahle společnost chybí, i když je mu u nás dobře. Odepsal jsem na zprávu, že se jim ozvu jen, co to s Levim proberu, zavřel jsem notebook, pak pracovnu, a konečně jsem se vydal nahoru do ložnice.
Když jsem se konečně dorval do koupelny, únavu jsem pocítil ještě o něco víc. Ale teplá sprcha mě na chvíli probrala, a tak, než mi potom uschly vlasy, seděl jsem ještě v křesle, popíjel čaj a četl si knihu.
Už jsem ji chtěl odložit, když se ozvalo zaklepání a dovnitř nahlédl Remy.
Hned mi zašimralo kolem žaludku, když jsem viděl, že opravdu přišel. Už jsem s tím tak nějak nepočítal, když jsem viděl, jak se snaží starat o Eliho, a ani bych se na něho nezlobil.
Ale když teď byl tady, ten příjemný teplý pocit se mi roztahoval tělem a já se začal usmívat.
„Ještě nespím,“ odložil jsem knihu i brýle na stolek, a natáhl ruku k Remymu, aby došel ke mně.
Moc jsem ho chtěl obejmout a cítit jeho teplé tělo na svém…
Remy
Potěšilo mě, že Mery nespí, a ihned se mi rychleji rozbušilo srdce, když jsem ho viděl sedět v křesle.
Zrovna akorát odložil knihu a brýle, snad možná chtěl jít už spát, ale já přišel právě včas.
Když ke mně natáhl ruku, okamžitě jsem zapomněl na celý svět.
Vypadal tak nádherně a já na něm mohl oči nechat.
Vešel jsem dovnitř, zavřel za sebou a na moment se opřel o dveře.
Skopl jsem z nohou své péřové pantoflíčky, a pak ladným krokem šel pomalu k Merymu.
Přitom jsem si rozvázal pásek od župánku a těsně před tím, než jsem došel ke křeslu, jsem ho nechal sklouznout z ramen na podlahu.
Rozpuštěné vlasy mě polechtaly na zádech, a pak přepadly na hruď, když jsem se k Merymu sklonil, pohladil ho prsty po tváři, chytl ho za ruku a vytáhl na nohy.
Opřel jsem se zlehka o jeho tělo, zavrtěl boky, a pak do kolem dokola obešel, přičemž jsem ho nenápadně tlačil k posteli.
Když pak o ni nohama zavadil, dlaní jsem se opřel o jeho hruď a shodil ho do peřin.
„Dívej se," zašeptal jsem, a pak mu i bez hudby zatančil ten nejsmyslnější tanec, jakého jsem byl schopen.
Doufal jsem jen, že si neudělám ostudu a bude se mu to líbit. Nerad bych, kdyby mě teď vyhodil.
Sám jsem tvrdnul už jen z toho, že se na mě Mery dívá, a tohle dělám jen pro něj. A taky jsem se snažil, aby to dobře viděl, stejně tak aby měl co nejlepší výhled na můj zadeček.
Když jsem se dostatečně vyřádil, vrátil jsem se k posteli, obkročmo si klekl nad Meryho, a pak mu jedním pohybem roztáhl župan.
Svým klínem jsem se otřel o ten jeho, schovaný pod spodkama, a za klopy županu si ho přitáhl na svou hruď.
„Chci tě… Mery… strašně moc," jemně jsem ho kousl do spodního rtu, a pak si vyžádal hluboký polibek, během kterého jsem povalil Meryho na záda a sám ho zalehl.
Merlin
Díval jsem se na Remyho, jak ke mně pomalu jde, a skoro jsem nedýchal, když mu jeho saténový župánek sklouzával dolů a on tak odhaloval přede mnou své nádherné tělo.
Ne, že bych ho takhle viděl poprvé, ale tentokrát to bylo jiné.
Bylo to jen pro mne, a já si k němu konečně ujasnil, co k němu cítím.
Byl prostě nádherný. Sledoval jsem ten jeho smyslný tanec, a rozhodně mě to nenechalo chladným.
Měl jsem chuť se z postele zvednout a jít ho obejmout, ale bylo to tak krásné, že jsem se neodvažoval ho přerušit.
Remy si to možná neuvědomuje, nebo na druhou stranu si je toho vědom až moc dobře, ale má nade mnou v tomhle směru intimností strašně velký vliv. Když už jsem po těch letech konečně povolil, přesto je v tomhle směru ten dominantnější.
Já stále cítil to šimravé chvění v břiše, můj dech byl rychlejší a roztřesený. A nebylo pochyb, že se mi tohle všechno moc líbilo, protože jsem měl v boxerkách už docela těsno. I ruce se mi mírně třásly.
Položil jsem je na jeho stehna, když mě po druhé potlačil na záda, pohladil jsem je a mírně sevřel.
„Taky… tě chci… řekni… řekni mi, co mám dělat…“ zašeptal jsem, když jsme se přestali líbat.
Já teda věděl, co mám dělat, vím, co je to sex, ale tak nějak jsem pro teď zatoužil po tom, aby mě Remy vedl, aby on byl ten, kdo má navrch.
Olízl jsem si spodní ret, na kterém jsem stále cítil jeho zuby, a znovu jsem pohladil jeho stehna a konečky prstů jsem jemně přejel po jeho podbřišku a okopíroval jeho tvrdou chloubu.
Remy
Tak na tohle se celou tu dobu vyplatilo čekat. A to jsme byli teprve na začátku.
Ještě nikdo mě takhle nedostal, jako Mery a stačilo mu k tomu pár slov. Vždycky jsem býval v sexu ten dominantnější, ale že budu vést i někoho jako je Mery, o tom se mi dřív jen snilo.
Vydechl jsem a slabě zasténal, když svými prsty přejel po mých stehnech, a pak podbřišku a penisu.
Znovu jsem se sklonil nad Merym a špičkou jazyka okopíroval jeho rty.
„Víš o tom," zachraptěl jsem a zadíval se do jeho očí, „že tímhle, co děláš, a tím, jak mluvíš mě strašně vzrušuješ a svádíš? Víc, než kdyby ses na mě vrhnul. Ani nevíš, jak jsem šťastný, že sis vybral právě mě. Vlastně… Jak jsme šťastni, že sis vybral nás."
Po svých slovech jsem Meryho vytáhl za ruku do sedu, stáhl jsem mu z ramen župan, nezapomněl zlíbat každý kousek odhalené kůže, až jsem zalehl mezi jeho nohy, stáhl mu spodky a vydechl nad jeho velikostí, která mě prostě fascinovala.
S pohledem do Meryho očí jsem jazykem a pusou začal laskat jeho penis, chtěl jsem ho jen podráždit, ještě víc rozdmýchat jeho vášeň, a doufal jsem, že se mi to podaří.
Když jsem si dostatečně vyhrál, klekl jsem si nad Meryho stehna a jednou rukou se zapřel o jeho rameno.
„Předpokládám, že gel asi nemáš," zachraptěl jsem, a aniž bych počkal na odpověď, volnou rukou jsem si jednu jeho ruku přitáhl ke rtům a v puse si pohrál s jeho prsty, než jsem ruku zase potáhl dolů.
„Roztáhni si mě… vydráždi mě… zajeď svými prsty hluboko a zakmitej jimi…" poručil jsem Merymu a sám jsem si hned jeho dva prsty nasměroval k dírce, a pak je pomalu zasunul dovnitř až na doraz.
Zasténal jsem a mírně poškrábal Meryho na rameni, jak skvělý pocit, se mi jen z tohoto prohnal tělem.
„Nechej… nechej ruku tak… já sám… jen hýbej prsty a roztahuj… je od sebe…" vydechl jsem do jeho rtů, rovnou ho políbil, a pak se na jeho prsty začal sám nabodávat.
Napřed pomalu, cítil jsem každé jeho otření prstů, každé pohnutí, které jsem komentoval slastným povzdechem, než jsem zrychlil a začal hýbat i pánví, abych ho cítil všude.
„Mery!" zavyl jsem, když se zase dotkl mého hrbolku rozkoše.
„Ještě dva! Honem! Přidej… další dva… prsty…" zasténal jsem táhle s na moment zastavil pohyby a zaryl nehty do Meryho ramene.
Merlin
Po Remyho slovech jsem se nechal vytáhnnout do sedu.
Jen jsem se díval na to, jak si se mnou hraje. Spíš, jak si hraje s mým penisem, a z toho všeho mi docházela slova, která jsem vlastně ani neměl.
Remy sám o sobě byl krásný muž, líbil se mi, a já se na něj už díval dávno jinýma očima než ze začátku. A s tím, co teď dělal, mě právě proto dostával ještě víc do varu. Můj dech se ještě víc zkrátil, a už nebyl tak tichý, jako tomu bylo ještě před chvílí. Líbilo se mi to, líbilo se mi všechno, co Remy dělal, a chtěl jsem víc…
Ještě že skončil, protože bych se nejspíš udělal už jen z toho. Ale když se zeptal na gel, jen jsem povytáhl obočí.
Na takovou základní věc jsem úplně zapomněl. Budu muset nějaké koupit.
S touhle poznámkou zapsanou v hlavě, jsem pak společně s Remym zavzdychal, jak mě dostalo to, co právě dělal. Moje prsty v jeho zadečku dělaly přesně to, co chtěl. A sám jsem postupně přebíral aktivitu, když jsem si s jeho zadečkem, vlastně jeho dírkou pohrával, když jsem se otíral o jeho stěny a pátral po tom hrbolku, abych se ho dotkl, pohladil ho a udělal tak Remymu dobře.
Poslušně jsem přidal další dva prsty a díval se, jak se do toho Mery víc vžívá. Jak na ně sám nasedává a nejspíš mu moc nechybělo k tomu, aby se udělal.
Druhou rukou jsem se chopil jeho penisu, abych ho pohladil, protáhl v ruce, aby pocítil i tuhle příjemnost, stejně jako jsem si pohrál s jeho kuličkami.
„Ani… nevíš, jak jsi nádherný… Remy… já…“ vytáhl jsem z něj prsty a sevřel ho pevně v náruči, abych trochu vydýchal ten nával, který převálcoval mé tělo.
„Já… chci tě… nevydržím… to… chci tě…“ zachraptěl jsem do kůže na jeho krku a pak jsem ho převalil na postel.
„Jestli tě to bude bolet… řekni mi, ano?“ řekl jsem s mírnou obavou, ale pak jsem mu roztáhl nohy a nastavil se proti jeho zadečku.
„Miluji tě…“ znovu jsem zachraptěl a pak pomalu zatlačil.
Ten pocit, když jsem se do něho dostal celý, mě málem přivedl do mdlob. Polilo mě horko, zasténal jsem a na moment jsem ztuhnul. Skoro jsem se udělal už jen z toho…
„Já… promiň… nedokážu… musím… jsi… prostě… nádherný…“ a s těmi slovy jsem si ho podchytil pod rameny, mírně na něj nalehl a pak do něj opatrně začal najíždět.
Remy
Kdyby to Mery neutnul, nejspíš bych se udělal jen tak.
Nejen jeho prsty v mém zadečku, ale i potom, když začal protahovat můj penis v ruce, to jsem málem nerozchodil.
Nechal jsem se převrátit na postel, protože jsem stejně ani nestihl zaprotestovat, jak jsem byl pořád mírně mimo. Ale když Mery přišel s tím, že mu mám říct, pokud to bude bolet, málem jsem se vyvrátil.
Jo, Mery. Ten dokáže zabít i takovou chvilku něčím takovým.
Ale proto jsem ho miloval.
Na jeho otázku jsem ale okamžitě zapomněl, když do mě najel. Musel jsem se sám chytnout u kořene, protože už jen to mě málem odrovnalo.
„Mery!" zakřičel jsem a prohnul se v zádech, když začal přirážet.
Opatrně, jako by se bál, že mi ublíží, ale mě to nestačilo. Chtěl jsem víc. Mnohem víc. Chtěl jsem Meryho celého. Byl jsem nenasytný.
Omotal jsem kolem jeho pasu mé nohy, na chvilku zastavil jeho polibky a přisál se mu na rty.
„Miluju tě…" zachraptěl jsem taky, a pak ho převrátil na záda.
Dosedl jsem a zavzdychal, když se díky téhle poloze do mě dostal ještě hlouběji a otřel se o mé místečko.
Dlaněmi jsem se zapřel o jeho hruď, ještě se sklonil, abych polaskal jeho bradavky, a pak se začal pohybovat.
Napřed pomalu, jen nahoru a dolů, ale postupně jsem zrychloval, důrazněji dosedal, kroužil pánví, tančil, snažil jsem se, aby z každého otření ve mě měl Mery požitek, ale taky samozřejmě to dostávalo do varu mě.
A pak už se to prostě nedalo zastavit.
Aniž bych na sebe sáhl nebo aby mi pomohl Mery, prostě to najednou přišlo a já ztuhnul uprostřed pohybu, zalapal po dechu a myslím, že mi i srdce vynechalo jeden úder.
„Me-ry… Me… ry…" zasténal jsem táhle a skoro se na něj zhroutil, když první moje várka dopadla na jeho břicho, já konečně popadnul dech a moje tělo se roztřáslo.
S každou další várkou se mi stáhlo tělo i dírka, víc jsem se zachvěl, a myslím, že jsem rozškubnul i Merymu peřinu, když jsem někam potřeboval přenést ten třes a na moment dokonce vystoupily ven i mé dračí rysy.
Merlin
S každým mým pohybem jsem se do toho dostával víc a víc. A čím dál víc mě to rozpalovalo, teplo a příjemný pocit se proháněl mým tělem, a tak jsem z toho byl mimo, že jsem úplně zapomněl se věnovat Remymu.
Ale ten se připomněl sám. Během chvíle jsem znovu ležel na zádech a on na mě dosedal.
Pečoval o mě víc než já o něj, až mě to i zahanbilo.
Ale když ten jeho tanec na mém klíně je tak dokonalý… Nedokázal jsem snad víc než se na něj jen dívat, sem tam pohladit některou část těla, nebo na moment sevřít jeho stehna, nebo zadeček, když mnou procházely další a další skvělé pocity a připravovaly mé tělo na to hlavní…
Ale Remy byl rychlejší než já. Myslím, že jsem na moment ztuhnul s ním, když jsem ho viděl, jak ho to málem skosilo a na moment jsem zalitoval, že jsem mu nedopomohl k orgasmu.
Ale i přesto to byl nádherný pohled, jak se najednou roztřásl, jak prožíval tu svou chvíli, a když jeho sperma dopadalo na mé břicho, a z pod přivřených víček se na mě zadívaly jeho nádherné dračí oči, trvalo už snad jen vteřinu a já mu dal stejnou odpověď.
Přichytil jsem si ho a začal do něj ze spodu přirážet, protože se to už vážně nedalo zastavit.
Nejen jeho, ale i mé oči musely změnit barvu, protože tak dobře, jako teď, když jsem s hlasitými vzdechy a steny začal plnit jeho zadeček, mi snad ještě nikdy nebylo.
Jo, v tomhle jsem oproti Remymu břídil, i když jsem podstatně starší. Ale když ono to bylo silnější než já…
Pocit, který jsem při svém vyvrcholení měl, se prostě nedal k ničemu přirovnat, a když jen trochu povolilo to šílené napětí v mém těle, popadl jsem Remyho, stáhl si ho na svou hruď, že mu zadeček trochu trčel do vzduchu, a ještě do něj krátkými přírazy najížděl, abych to mohl dokončit tím nejlepším způsobem.
Teda pro mne.
A doufám, že i pro něho a vzápětí mě nevykopne z mé vlastní postele…
Remy
Vykřikl jsem a znovu se rozechvěl, když si mě Mery přichytil a začal do mě sám přirážet, sotva jsem se trochu uklidnil.
Úplně mě to vzalo, že jsem na vteřinu musel zavřít i oči, protože to bylo jako druhý orgasmus.
A co teprve, když se udělal i on. To už jsem nedával vůbec.
Jen díky tomu, že byl Mery přitom tak krásný a jeho oči změnily barvu na jasně modrou, jsem se na něj hned nezhroutil a nenechal se unést těmi příjemnými pocity, které atakovaly mé tělo.
Sotva jsem popadal dech, ale bylo mi to jedno.
Tohle se nedalo srovnat z ničím, co jsem doposud zažil. A že už jsem pár milenců měl.
Pevně jsem Meryho objal kolem krku a víc se na něj natiskl, když si mě pak stáhl dolů na svou hruď.
Ještě do mě stále přirážel a já se mu snažil vycházet vstříc, abych prodloužil to příjemné.
Poslouchal jsem tlukot jeho srdce, které bilo stejně silně jako to moje, a málem jsem se rozplynul štěstím.
Konečně jsem po chvíli zvedl hlavu a trochu se posunul, abych se mohl Merymu zadívat do očí.
Jen jsem se usmál, a pak ho políbil, protože k tomuto nebylo co říct.
Nebylo potřeba slov. Všechno jsem mu předával svým polibkem, který jsem prohluboval, až jsem se sám překulil na záda, Meryho si stál na sebe a pevně ho objal nohama kolem pasu.
„Takhle je mi dobře…" zachraptěl jsem přece jen po chvilce, kdy jsem se konečně dokázal odlepit od jeho rtů a pohrával si s jeho jemnými vlasy.
Merlin
Ještě chvíli jsem si to užíval, mé pohyby ustávaly a byly už jen sporadické, ale Remyho jsem nepustil ani na chvilku.
Dali jsme si navzájem to, co završilo naše slova o lásce.
Remy po tomhle toužil už nejspíš dlouho, podle toho, jak se přede mnou pořád nakrucoval a předváděl se všemi možnými i nemožnými způsoby.
Dlouho jsem nevěděl, jestli to dělá jen z provokace, nebo mě chce jen do postele jako ostatní. Ne, že bych byl, kdo ví jaký sexy samec, i proto jsem tomu zpočátku nepřikládal důležitost a nebyl jsem si jistý tím, co vlastně udělám já.
Ale po událostech za poslední dny jsem si vážně uvědomil, co k němu cítím, a byl jsem si už jistý, co cítí on ke mně. A nebyly to jen šaškárny na upoutání pozornosti.
Snažil se upoutat mou pozornost právě proto, jaký cit ke mně choval a chová.
Stejně jako já k němu.
Když se pak převalil na záda a stáhl si mě na sebe, zadíval jsem se do jeho očí. Políbil jsem ho na to malinké znaménko pod okem, pak na nos, a pak jsem znovu spojil rty v polibku, kterých mi on teď dal už nespočítaně. Přivíral jsem oči, jak moc dobře mi bylo. Běhal mi mráz po zádech, když si hrál s mými vlasy, ale přitom mi bylo teplo a příjemně.
„Taky je mi takhle moc dobře,“ zašeptal jsem a položil si pak hlavu na jeho hruď a zaposlouchal se do tlukotu jeho srdce.
Bilo tak zvláštně. Měl o něco rychlejší údery než já, možná i proto, že je ztělesněním draka a člověka. Ale přesto bilo pravidelně a já se do něho tak zaposlouchal, že mě to po chvíli začínalo uspávat, jako ukolébavka zpívaná tichým hlasem.
„Miluji tě… Miluji vás…“ zašeptal jsem ještě, než se mi úplně zavřely oči.
Remy
Užíval jsem si Meryho tepla, lehkého chvění jeho těla, jeho polibky, pohlazení, pohledy.
Konečně, aniž bych doufal, že se tohle jednou stane, jsem byl s mužem, se kterým jsem opravdu chtěl být.
Uvědomil jsem si, že jsem se ho ani nezeptal, jestli mu nevadí to, co jsem doposud prováděl.
Nechtěl jsem, aby si myslel, že je tohle jen dočasná záležitost. Že bych ho vyměnil, jakmile mě přestane bavit, což určitě nehrozilo.
Prostě jsem chtěl za každou cenu upoutat jeho pozornost, a i když to ze začátku možná z mé strany bylo bráno lehkovážně, postupem času jsem se do něj prostě zamiloval.
A teď…
Pořád jsem tomu nemohl uvěřit. Na tváři se mi usadil tupý úsměv, když jsem zaslechl Meryho poslední slova, a chtěl mu odpovědět, ale už jsem to nestihl.
Usnul mi! Normálně mi usnul, a to jsem si myslel, že dáme ještě aspoň jedno číslo.
Chjo. Budu mu muset vysvětlit a ujasnit pár mých pravidel. Nejspíš.
Přesto jsem se ale trochu pohodlněji uvelebil a natáhl se pro peřinu, abych nás zakryl.
Rozhodně jsem nechtěl Meryho budit, protože vím, jak to nejspíš pro něj je teď náročné.
„Taky tě miluju," zašeptal jsem do jeho vlasů, usmál se a zavřel oči.
Ještě se mi moc spát nechtělo, ale nakonec mě Meryho přítomnost dokonale uspala.
Až tak moc, že jsem pak sebou silně trhl, když mě probral náhlý nával štěstí a Eli mi doslova řval v hlavě. Několikrát jsem zamrkal a dezorientovaně se rozhlédl po pokoji, abych se ujistil o tom, co jsem cítil.
Jako… Být dvojčetem není žádná prdel, zvláště u nás. Když byl Eli daleko, tak jsem neměl možnost se na něj tak napojit a vycítit jeho náladu, ale teď, když byl jen o pár pokojů vedle…
Opatrně jsem se vysoukal z pod Meryho, abych ho neprobudil, a ještě opatrněji slezl z postele a vyšel z ložnice. Jakmile jsem za sebou zavřel dveře, okamžitě jsem to vzal tryskem k mé ložnici, do které jsem vletěl jako uragán, a pak se rozpleskl na zemi potom, co jsem uviděl na posteli.
„Jerome!" zařval jsem na celý barák a bylo mi jedno, že někoho vzbudím. „Něco jsem ti říkal!"
Přešel jsem k posteli, a nezájem na tom, že byli očividně v tom nejlepším, jsem toho parchanta začal rvát z Eliho dolů.
„Klidně se přidej!" smýkl místo toho se mnou Jerom na postel a přirazil k Elimu.
„Haha, koukám, že si tady někdo taky užíval!" pleskl mě po zadku a chraptivě se zasmál.
Vzápětí odletěl na zem, když jsem ho z postele skopnul dolů.
„Ses posral, kurva?! Chci si jen zašukat! Tvůj brácha mi to dovolil! A očividně se mu to líbí!" zaprskal Jerom a pak se trucovitě posadil na zemi.
Otočil jsem se na Eliho, který se snažil dělat, že neexistuje, takže jsem z něj prostě strhl peřinu, kterou se snažil přikrýt a kašlal na jeho stud.
„Eli!" obořil jsem se na něj. „Co si myslíš-"
„Co se tady děje?" přerušil můj výlev Benův rozespalý hlas, který se objevil ve dveřích.
„Co asi myslíš!" dal jsem si ruce v bok a napučil se.
„Šuká mi bráchu!" vykřikl jsem a rozhodil rukama.
Beny jen protočil očima a povzdechl si.
„Jdu pro Merlina, ať si tě odvede. Očividně ti dal do těla málo, že kvůli tomuhle budíš celý barák," zabručel, a pak ukázal na Jeroma a Eliho. „A vy dva pokračujte."
Nevěřícně jsem se na Benyho zadíval, a pak skoro nestačil uhnout, když Jerom hodil šipku do postele a hned se na Eliho vrhnul.
„Ty jim to dovolíš?! Myslel jsem, že se ti Eli líbí a ochráníš ho! Říkal jsi to!"
Beny jen mávnul rukou, zabručel něco ve smyslu, že Eli si vybral sám, a pak mě popadl za ruku nejspíš ve snaze mě vystrkat z pokoje ven.
Logan
Já a Jerom jsme si vybrali pokoje blízko k hlavní části domu. Bylo to i proto, že místní osazenstvo si raději vybíralo pokoje dál, a ti co nespali tady, tak byli venku.
Bylo to tady fakticky zvláštní a různorodé, že jsem místo toho, abych si šel lehnout, stál u otevřeného okna a naslouchal všem zvukům, které se domem a přilehlým pozemkem nesly.
Ani na okamžik jsem nezaslechl nic z ulice. Žádný běžný život, který by připomínal ruch velkoměsta.
Buď se o tuhle magii stará více osob, do čehož bych kromě Merlina počítal i Adama, nebo má tenhle čaroděj neskutečnou moc.
Až moc velkou na obyčejného čaroděje.
Už jsem si v hlavě dělal poznámky, co všechno musím zjistit, a hlavním bodem, prioritou číslo jedna hned po zneškodnění krvelačného draka, bylo, zjistit všechno o tomto záhadném čaroději.
Neměl jsem s sebou ani notebook, nebo telefon, a nemohl jsem se odsud přenést.
Zkoušel jsem to několikrát, ale pokaždé mě něco srazilo zpátky k zemi.
Takže jediný, kdo se může přenášet sem a ven je nejspíš ten čaroděj.
Je vážně chytrý a myslí na všechno. A hlavně… Nestačil mu ani William, jak jsem slyšel.
Když se zničila střecha na Portlandském tržišti, myslel jsem si, že je to jejich práce, ale tentokrát to bylo jinak. Tentokrát za to mohl právě tenhle Merlin. Ubránil se čtyřem silným lidem, Afla vlkodlakovi, upírovi, silnému čaroději a silnému lovci. A dokonce se dokázal z tama i přenést…
Merlin Slade, alias Mysla, mě začínal zajímat čím dál víc.
Snad někde hodně po půlnoci jsem si uvědomil, že z Jeromova pokoje, který byl hned naproti, neslyším vůbec nic. Ani jeho chrápání.
A v tu samou chvíli se ozval kravál z prvního patra.
Vyběhl jsem z pokoje a běžel rovnou tam. Po cestě jsem se málem srazil s nahatým Remym a rozespalým Tengu, který ho tlačil do druhého pokoje, a ještě mu přitom koukal na jeho dokonalý zadek.
Zavětřil jsem a neomylně jsem Jeroma našel. A proč byl ten kravál, jsem pochopil okamžitě.
„Jsi tu host,“ postavil jsem se k posteli, bez ohledu na to, co ti dva právě dělali. „A jako host se máš chovat!“
Přísně jsem se na Jeroma podíval, založil jsem si ruce na hrudi a čekal.
„Jerome! Musíš ojet každý zadek, který se před tebou zavrtí? Znáš pravidla, ne? Tak se seber a zapadni do svého pokoje!“
Jerom
Brzo mi bylo jasné, že u toho draka nemám šanci. Ale ten jeho bráška…
Ten byl přímo k sežrání! Neustále jsem ho sledoval, provokoval, bavil se jeho reakcemi a prostě si usmyslel, že ho dostanu. Ještě dneska.
Proto mi hodně přišlo vhod, když Merlin navrhl přespání na místě, a v duchu jsem zajásal, když Logan souhlasil. Jo, aspoň jednou ten suchar udělal něco pro blaho všech.
Teď jsem musel jen počkat, až ho Remy nechá samotného, a pak ho svést.
V jednu chvíli to vypadalo bledě, několikrát jsem se musel nenápadně projít, ale pak mi přálo štěstí.
Hned jak Remy zapadl za roh, zaklepal jsem na dveře jeho ložnice a sotva mi Eli otevřel, vrhnul jsem se dovnitř.
„Pst, ani slovo," položil jsem mu prst na rty, a pak ho vyměnil za své rty, když jsem si ho přitáhl k sobě.
U všech ďasů, to byla ale chuť! Už se nedivím, proč jsou draci tak vzácní.
Že to ale nebude tak jednoduché, jsem pochopil vzápětí, když mě Eli odmítl. Jako fakt! Čuměl jsem jak péro z gauče, protože to se mi ještě nestalo.
Normálně bych se na to vysral a uraženě odešel nabídnout prdel Loganovi, abych si aspoň nějak ulevil a moje pošramocené ego zase dostalo vzpruhu, ale když ten dráček byl tak…
Nakonec jsem zůstal s ním, kecali jsme o všem možném, teda ze začátku hlavně já, a až pak se Eli postupně přidával, a já se tak o něm dozvěděl víc.
No, a nebyl bych to já, kdybych mu nepropadl a okamžitě mu navrhl, že ho ochráním.
A když už jsem to skoro nečekal, vlastně jsem chtěl už odejít, Eli mě zastavil, a když řekl, ať zůstanu, okamžitě jsem ztvrdl jako kámen.
Ale asi mě očividně nemá někdo rád, protože sotva jsem začal, vletěl do ložnice jeho nahatý brácha a div nezbořil pokoj, jak se vztekal, že jsem mu sahal na bráchu.
Se asi posral ne?! A když už to vypadalo nadějně, potom, co ho ten opeřenec zpacifikoval, přiletěl suchar Logan.
„Kurva, už ale!" vyletěl jsem i já, a jestli doteď ještě někdo spal, tak od teď už ne. „O co vám všem jde?! Eli je dospělý! Navíc krásný, pokud jste si toho nevšimli! A já si chci prostě zašukat! Vypadá snad na to, že bych ho znásilňoval, nebo se mu to nelíbilo?! Do hajzlu!"
Fakt jsem byl už nasraný. Nic jsem nikomu nedělal. No, a taky to mělo za následek to, že jsem přestal mít na všechno chuť, popadl své věci a nahatý uraženě vypochodoval z pokoje.
„Po-počkej!" zaslechl jsem za sebou a jen tak tak chytil Eliho, který se zamotal do deky a mezi dveřma s sebou skoro pleskl na zem.
„Jsem… jsem v pořádku… Remy, Logane," zakuňkal k oběma a zrudl jako rajče.
Pak mě chytil za ruku a vedl k mému půjčenému pokoji.
Logan
Byl jsem už na chodbě, když jsem z vedlejšího pokoje, zaslechl uklidňující hlas a slova, že se nic špatného neděje, a pak zabručení, které patřilo zřejmě Merlinovi.
Nervózně jsem mlaskl, že jsme tady způsobili poprask. Ale, víc než Remy, tu dělal pak kravál Jerom.
Eli mě ale překvapil. Myslel jsem, že zůstane zahrabaný v peřině, jak se styděl, ale on vyletěl na chodbu a málem si rozbil nos, kdyby ho Jerom včas nezachytil.
Jen jsem zavrtěl hlavou a zamířil jsem za nimi dolů do našich pokojů.
Už jsem skoro vcházel dovnitř, když jsem znovu zaslechl své jméno a překvapeně jsem se otočil.
Ten pohled fakt stál za to.
Jerom se tvářil uraženě a nasraně, Eli byl červenější než jahoda a čekal, co udělám.
No…
Pořádně jsem si ho znovu prohlédl…
Od jisté doby, co už nejsem normální člověk, mám občas i choutky upírům vlastní. Tomuhle prostě nedokážu poručit, už jen proto, že tohle je podstata jejich života. Nejen sání krve…
A Jael je na tom stejně. Nejednou zůstal u Mattea, nebo já u Benasiho, když jsem byl ve Venezuele.
A taky s Jeromem to nebylo tak špatné. A taky…
Znovu jsem mlasknul, když mi v hlavě vyvstaly další jména, a pak jsem si povzdychl.
Prostě si v těchto chvílích nedokážu poručit, a navíc Eli… Vypadal tak úžasně a vyzývavě, aniž by si to sám uvědomoval.
Zavřel jsem dveře svého pokoje, přešel chodbu a natlačil oba do Jeromova pokoje.
„Jen upozorňuji, a Jerom to dobře ví, že zadek ti nenastavím,“ řekl jsem přímo bez okolků, aby Eli věděl, co ho čeká, a začal jsem se bez ostychu svlékat.