Ryu
Lekl jsem se, když se otevřely dveře a z nich vyšla sestřička. Bál jsem se, jestli se mu něco nestalo, ale ona s úsměvem ukázala na dveře a mile řekla.
„Váš přítel si přeje na mytí vás.“
Nechápavě jsem se zvedl a ona mě hned popostrčila do pokoje za Kio a zavřela dveře.
Chvíli jsem stál, než jsem rozdýchal to, co jsem podle všeho měl právě udělat. Podíval jsem se na ruce, které se chvěly neuvěřitelně rychle, a potom vykročil ke Kio.
„Jsi tyran,“ pousmál jsem se na něj a cítil, jak mi tváře ještě víc rudnou.
Pomalu jsem mu rozepnul košili a stáhl mu ji z ramen, abych ji následně mohl odložit stranou. Byl to jen andílek, takže nic jiného pod tím neměl, což mě ještě víc dostalo do stavu, o kterém jsem ani nechtěl přemýšlet. Namydlil jsem houbu a trochu ji ještě navlhčil, aby pěna byla hustší, než jsem se nesměle dotkl jeho zad. Krouživými pohyby, jak jemně kopíroval jeho pokožku a tím smýval všechno, co bylo špinavé. Sem tam jsem přejel i prsty, nebo nehty, když se ve mně touha začala ještě víc zvyšovat. Bylo to šílené… Jako chtít něco, co nemůžu mít. Něco, jako jet na červenou. Obrovský adrenalin, který ne, a ne utišit moje žádostivé srdce.
„Kio,“ zašeptal jsem, když jsem přestal mít jeho záda a na moment se přiblížil k jeho uchu.
Obešel jsem ho a posadil se před něj na lehátko, abych mu začal omývat tvář… krk… hruď… Tak to už jsem šel do kolen a nezvládal ovládat svoje city a všechno, co se ve mně bouřilo jako šílené.
Ne… Je nemocný… Ryu… Zklidni se… nehodí se to… Je to nevhodná chvíle.
Kioshi
Tyran? Já?
Ale taky jsem se tomu musel usmát. Já prostě jen chtěl, aby to byl Ryu, a ne nějaká sestřička.
A ten pocit, když se začervenal. Jako na prvním rande.
Chtěl jsem si sundat tu šílenou věc, ale to on už ji rozvázal a zbavil mě jí. Jen jsem potáhl deku víc do klína, abych před ním neseděl úplně nahý. Když mi omýval záda, bylo to příjemné. Hned jsem zapomněl na všechnu bolest a jen si užíval jeho péče. Horší to bylo, když se posadil přede mne. Jen jsem v rukách sevřel deku a přivřel oči. Kdo ví, jak se musel tvářit, když viděl ty modré žebra, a o rukách ani nemluvím.
Ale Ryu byl celou dobu ticho, jen se mě opatrně dotýkal. Přísahal bych, že se mu třásly ruce.
Otevřel jsem oči a zadíval se mu do tváře.
Ruměnec ho neopouštěl, a ruce… opravdu se mu třásly.
„Ani nevíš, jak mě mrzí, že jsem tohle způsobil,“ chytl jsem ho zdravou rukou za triko a přitáhl si ho blíž. „Nevím, jestli to byl dobrý nápad nechat to na tobě.“
Mírně jsem syknul, když jsem se nahnul víc dopředu a zabolely mě žebra. Ale nebránilo mi to v tom, abych ho chytil a přitáhl si ho ještě blíž a políbil ho.
Proč, sakra, nemám zdravé obě ruce?
Ryu
Trochu jsem sebou cukl, když se nahnul a bylo vidět, že mu bolest projela tělem. Chtěl jsem jít k němu blíž, ale on byl rychlejší a přitáhl si mě. Políbil jsem ho… Jemně se otíral o jeho jazyk a užíval si naše něžnosti, jenže…
Trošku jsem se odtáhl, abych se mohl nadechnout a uklidnit to, co se se mnou dělo.
„Nebyl to dobrý nápad. Mám… Jen samé špatné myšlenky, a to nemůžeme… ne v nemocnici,“ povzdechl jsem si a opatrně mu přejel po modřinách na jeho břiše a žebrech.
„Bolí to moc?“ zeptal jsem se a znovu ta místa pohladil.
Jenže… Moje sebeovládání právě skončilo. Mohl jsem si nalhávat co jsem chtěl, ale toužil jsem po něm. Sehnul jsem se a políbil jeho pochroumaná žebra… Pak klíční kost a jemně jazykem pohladil krk, který byl tak mužný. Byl jsem jak očarovaný jeho kouzlem.
„Je to už lepší?“ pousmál jsem se a něj, a právě zcela nevědomky překročil všechny hranice, o kterých jsem před chvílí mluvil.
Nakonec jsem se k němu znovu přitulil a začal ho líbat. Chvěl jsem se v jeho rukách jak osika, ale užíval jsem si každý dotek, který mi on daroval.
Kioshi
„Špatné myšlenky… nevím, co to je,“ zašeptal jsem.
Když mi dlaní přejel po břiše a po hrudi, tiše jsem vydechl. Jako by mi tělem proběhla spousta mravenců. Kousali, štípali a přitom… Bylo to tak příjemné…
„Nebolí,“ vydechl jsem znovu a pak dech zatajil, když se jeho rty dotýkaly mé kůže. „Je to ten nejlepší lék.“
Zasunul jsem mu ruku pod košili, protože i já se ho chtěl dotýkat. Jeho rozpálené tělo úplně lákalo k tomu, aby bylo odhaleno. Ale takhle jsem ho mohl jen hladit po zádech, skrytě pod košilí.
„Zatáhni to, Ryu,“ kývl jsem hlavou k závěsu.
Ať mi bylo, jak chtělo, ať mě bolely třeba všechny kosti, teď jsem měl jinou potřebu. Chtěl jsem se ho dotýkat, líbat se s ním, chtěl jsem prostě víc, což dokazovala mírně se vzdouvající přikrývka, a to jemné chvění a příjemné svírání v břiše.
Chtěl jsem to, byť jen na chvilku. Aspoň na moment se ho tam dotknout…
Ryu
Prý neví, co to je, a sám jich má plnou hlavu.
Zvedl jsem se s obtížemi na nohy a došel k závěsu, který jsem zatáhl tak, aby na nás odnikud nebylo vidět. Chvíli jsem stál a jen se na něj díval, než jsem si před ním pomalu nerozepnul košili. Pozoroval jsem jeho reakce a sám se utvrzoval v tom, že to, co cítím, je tak silné pouto, že nemůžu odmítnout nic, o co mě on poprosí.
Došel jsem k němu a znovu si sedl naproti němu na postel, ale tentokrát jsem byl opravdu blízko, až jsem cítil jeho dech na mém krku. Tep se mi zrychlil společně s bitím srdce, které bylo tolik omámené touto chvílí. Prsty jsem přejel od jeho krku k prvním chloupkům, které naznačovaly rozkrok. Nohy a penis měl zakryté, což v tuhle chvíli bylo bezpečnější pro nás oba, ale přesto…
„Kio,“ zašeptal jsem, když jsem se k němu nahnul a znovu spojil naše rty.
Tak moc mnou projíždělo mrazení, které se usazovalo v mých tříslech, že jsem nemohl ani dýchat, když se o sebe otřely naše holé hrudě.
Kioshi
Rozepínal si košili, a já na něm mohl oči nechat. Bylo to, jako by mě přímo sváděl k nepravostem. Možná si to ani neuvědomuje, ale je to tak. Když se naproti mně posadil, chtěl jsem se dotknout jeho kůže, jeho hrudi, která se nadzvedávala pod krátkými nádechy. Ale sotva jsem zvedl ruku, hned jsem ji zas položil, jak mi tělem proběhlo to příjemné mrazení způsobené jeho dotekem. Sklonil jsem hlavu a díval se na jeho prsty, jak se posunují dolů. Jemné chvění mi proběhlo podbřiškem, když se tam zastavil. V místě, kde končila má nahota a přikrývka tvořila lehkou zábranu.
Sjel jsem pohledem z jeho ruky na jeho nohy. Položil jsem mu ruku na stehno a táhl jsem ji výš.
Druhá ruka, uvězněná v sádře mě svrběla, jak moc jsem se chtěl dostat tam… Chtěl jsem se ho dotknout, cítit jeho horkost, jemnost a zároveň i pevnost, která byla již dost viditelná.
„Ryu,“ zahákl jsem prsty zdravé ruky za opasek. „Rozepni se…“ nahnul jsem se k jeho krku a zanechal mu na něm vlhký otisk. „Prosím…“
Ryu
„Mmmm…“ zaznělo jen tiše z mých úst.
Ať jsem chtěl říct cokoliv, nešlo to, protože mi došla slova. Touhou se mi chtělo brečet, jak moc jsem po něm toužil. Nebylo to jen o dotecích, já… Přál jsem si ním překročit hranice všeho… I toho, co mi bránilo v plnohodnotném vztahu. Spojení… Úplně…
Pomalu jsem si rozepnul kalhoty a potáhl si je společně s prádlem trochu pod zadek, aby se na světle ukázal můj lačnící penis. Netušil jsem, že se budu někdy takhle cítit, ale chvěl jsem se tak silným napětím mezi našimi těly, že jsem se nemohl ovládat. Moc rád jsem poslouchal jeho přání, protože já měl ty stejné.
Prsty jsem mu stahoval deku ze zakrytého rozkroku a dech se mi tajil, jak se ukazovala jeho mužná krása na světle. Teprve nyní jsem si jasně prohlídl to, co jsem předtím jen letmo zahlédl. Olízl jsem si rty a skousl si rty, jak mě to dostalo. Ta touha byla dalšími doteky větší a větší.
Kioshi
Přišlo mi to nekonečné, dívat se na Ryu, jak si rozepíná kalhoty a pomalu si je stahuje. Už jsem se natahoval, že se ho dotknu, když mi on sám začal stahovat přikrývku z klína. To jemné tření látky o mou pokožku, která byla už tak napnutá a rozpálená vším tím vzrušením, mi stavělo všechny chloupky do pozoru.
„Myslím, že ten tyran jsi ty,“ naklonil jsem se k němu a políbil ho na rty.
Položil jsem dlaň na jeho třesoucí se břicho a pomalým hlazením ji posouval níž a níž, až jsem pod ní ucítil tu tvrdost.
Hned jsem ji objal všemi prsty a několikrát ji protáhnul v ruce.
„Pojď ke mně blíž,“ přesunul jsem polibky na jeho krk.
Strašně moc jsem toužil ho mít. Tak moc, že i já sám jsem se tou touhou třásl. Ale pro tuhle chvíli musí stačit jen tohle. Na moment jsem pustil jeho penis a chytl ho za ruku. Stáhl jsem ji do svého klína, aby i on pocítil to, jak moc po něm toužím.
„Už se nemůžu dočkat, až se vrátím z nemocnice,“ zakousl jsem se jemně do jeho ramene a znovu jsem chytl jeho chloubu, abych mu pravidelnými tahy dopřál aspoň to malé potěšení.
Ryu
„Jooo,“ vypustil jsem z úst tichý vzdech, když jsem ucítil, jak mi přejel po mé erekci.
Každý další pohyb mě dostával na hranici blaha a já nezůstával pozadu. Pomalu jsem mu stahoval kůžičku ze žaludu a dopřával mu jemnost mojí dlaně, když jsem sjížděl k jeho váčku a promnul ho v dlani. Nebylo to tím, že bych to předtím už někdy dělal, ale tím, že to byl on. Jen Kio byl tím, komu jsem byl schopen dát vše, co by chtěl. Toužil jsem i po jiných věcech, o kterých jsem doposud přemýšlel jen jako o pocitu znásilňování, ale nyní… Tak představa, že by si mě bral on… Myslel jsem, že se mi zastaví srdce, když ten nejpříjemnější pocit zasáhl mé tělo jako šíp a dovedl mě k rauši. Na moment jsem zastavil v tření jeho údu a musel se zhluboka nadechnout, když mnou projelo to mrazení, které mě na chvíli přivedlo do jiného světa. Cítil jsem, jak se horko z mých třísel přesouvá do jeho dlaně, a nemohl se přestat chvět z tak skvělého pocitu uspokojení.
„Kio,“ zašeptal jsem a pustil se do intenzivnějšího hlazení a mačkání jeho penisu, abych i jemu dopřál tak nádhernou euforii, kterou právě prožíval já.
„Až… Budeš… Doma… Chci… Chci… Chci se s tebou… Milovat,“ opřel jsem si čelo o jeho a upřeně se mu díval do očí, abych mohl vidět jeho tvář, až i on dojde vrcholu.
Kioshi
Když zastavil svou ruku, myslel jsem, že se zblázním. Ta blízko jsem byl…
Ale pohled na to, jak prožívá svůj orgasmus mě hned uklidnil. Díval jsem se do jeho tváře, která v ten moment byla tak nádherná. Chtěl jsem ho políbit, ale nakonec jsem byl schopen se opravdu jen dívat a pohybovat rukou na jeho penisu, dokud nevydal poslední kapku.
Představa, jaké to bude, až budeme moct jít do konce mi teď lítala hlavou a já se opět dostával do ráže.
Chci ho vidět pod sebou. Mít jeho tělo celé do posledního místečka. Tak moc bych to chtěl už teď.
Zřejmě myslel na to samé, protože to, co řekl…
Prudce jsem vydechl, když moje představy nabyly větší rozměr. Po jeho slovech jsem měl pocit, jako bychom se opravdu milovali a já to už nedokázal v sobě déle udržet.
S polohlasnými vzdechy a pohledem upřeným do jeho očí jsem se poddal tomu, co přivedlo mé tělo do naprostého transu. Vlhko, které procházelo skrz jeho prsty, dopadalo přikrývku a dokazovalo to, jak moc jsem tomu propadl.
Stačily jen slova a dotek jeho ruky a byl jsem v koncích.
„Taky… to… chci…“ vydechl jsem, když největší nápor povolil a já ho konečně mohl políbit.
Ryu
„Kio… Miluji tě,“ zašeptal jsem do jeho rtů, když jsem ho znovu a znovu líbal.
Kdybychom byli doma, teď bychom si vedle sebe lehli a mazlili se, ale tady to nešlo. Najednou mě probral hluk, který přicházel z chodby a teprve nyní jsem si uvědomil, že ho musím rychle omýt a zbavit nás důkazů o tom, co se tu právě dělo.
„Chtěl bych pokračovat, ale… Ta saň brzo přijde,“ usmál jsem se, a ještě ho jednou políbil, než jsem se natáhl pro houbičku a otřel z nás zbytky sperma.
Potom jsem se zvedl a vymáchal a znovu namydlil houbu, abych prvně omyl sebe a potom i Kia. Natáhl jsem si spodní prádlo i kalhoty a zapnul košili, aby nám sem nikdo nevlítl a my byli polonahý. I když se mi zrovna nechtělo to takhle ukončit, ale blížil se čas, kdy měli dorazit i jeho rodiče a bratr. Domyl jsem ho a otřel, aby hezky voněl a nabylo tolik cítit naše spojení. Cítil jsem se tak fajn, že jsem se pořád usmíval jako blbeček. Věděl jsem, že takhle vypadá láska a já jsem v tom až po uši. Nedalo se to skrývat a ani popřít. Miloval jsem ho…
Vylil jsem důkazy do záchodu a umyvadlo vymyl, aby už nic nezbylo. Následně jsem to i se žínkou dal na židli pro sestřičku. Pomohl jsem mu obléct si pyžamo, ale trpěl jsem s ním pokaždé, když sykl bolestí. I mě to bolelo ho takhle vidět, ale věděl jsem, že naše city jsou vzájemné, takže štěstí všechno převážilo. Uložil jsem ho a posadil se vedle něj, abych se k němu mohl na pár minut přitulit.
Kioshi
Bylo to opravdu příjemné. Ne, jen ten samotný akt, ale i vše ostatní. To, jak se Ryu staral, mi opravdu dalo ten pocit, že jsem milován. Doplnil tím svá slova, a to pro mne znamenalo víc než cokoliv jiného.
Když se konečně posadil, objal jsem ho zdravou rukou a držel. Nechtělo se mi ho pouštět. Byl to zvláštní uklidňující pocit. Takový, který mi zatím dala jen máma, když mě držela jako dítě v náručí.
„Víš, uvědomil jsem si, že když mě to zasypalo a já se snažil dostat ven, nemyslel jsem na nic jiného. Jen na to, abych se z tama dostal živý. Nejspíš, když je člověk v takové situaci, tak opravdu nemyslí na nic jiného. Na tebe, jsem myslel až potom, když už jsem byl tady a chtěl tě strašně moc vidět. Jsem rád, že to tak bylo. Je to možná sobecké, ale... Možná to bylo předurčení toho, že to prostě přežiju.“
Pohladil jsem Ryu po zádech a políbil ho.
„Jsem rád, že jsi přišel, děkuji.“
Ryu
„Já děkuji, že jsi to přežil. Nevím, co bych dělal, kdyby se ti něco stalo. Jsem s tebou moc rád a šťastný. Víš, během chvíle jsi mě vytáhl z toho pekla, ve kterém jsem byl a jen tím, že jsi se mnou mluvil a naslouchal. Tolik jsem cítil bezpečí, že bylo jen otázkou času, než ti propadnu úplně. Já… Měl jsem tě rád už od toho dne, kdy jsi na mě poprvé promluvil u nás v sídle. Nechci o tebe přijít,“ víc jsem se na něj přitiskl a přijímal jeho teplo, než někdo prudce neotevřel dveře a dovnitř nevletěl jak velká voda Shi.
„Nenechte se rušit, ale naši už by tu za deset minut měli být, tak aby vás nenačapali při něčem… No… Nemravném?“ usmál se provokativně Shi a zavřel dveře.
Bohužel právě sestřičce před nosem, až byla slyšet rána, jak do nich narazila. Hned je otevřela a s propalujícím pohledem na Shi, došla až k nám a vzala si umyvadlo i s žínkou, aby mohla zase odejít. U dveří se však ještě zastavila.
„Neměl byste tolik zatěžovat svoje tělo, pokud víte, co tím myslím,“ pousmála se a zmizela opět ven na chodbu.
„Pozdě,“ zašeptal jsem Kiovi do ucha a zasmál se, jak mi to přišlo vtipné.
Kioshi
Taky jsem se zasmál. Ani ne tak tomu, co řekla sestřička, jako spíš tomu, co řekl Ryu. Brácha se tu choval jako doma. Ještě že mám svůj pokoj, protože by to další pacient nejspíš psychicky nevydržel.
„Příště sem pošli bráchu, ten tu aspoň nebude lítat za ženskýma.“ zamračil jsem se, když Shi vpadnul dovnitř.
„Za chvíli budu mít vyšetření, Ryu a odpoledne nevím. Tak bude lepší, když pojedete. Pomůžeš mámě s vařením? Minule si tě moc chválila. Stejně mám pocit, že tě bere jako svou dceru, tak jak mě.“
„Bodejť by ne,“ posadil se Shi vedle postele. „Stačilo by, kdyby sis nechal narůst dlouhé vlasy a opravdu bys mohl být Kiova žena,“ rozházel Ryuovi vlasy a strašně se tomu smál.
„Jenou ti ty ruky urazím, Shintaro,“ zavrčel jsem na něj.
„Snad by ses nerozčiloval? A jako co bys mi teď chtěl udělat?“ poklepal mi na sádru. „Mám ti na ni něco namalovat?“
„Raději vypadni,“ zabručel jsem.
Netrvalo dlouho a opravdu máma s tátou dorazili. Že prý už mají všechno, co potřebovali, a je čas se vrátit a uvařit oběd. Montaro už prý jistě umírá hlady.
„Zavolám, jak budu vědět co a jak, tak zbytečně nejezděte,“ zamítl jsem jejich další návštěvu.
Na farmě mají práce víc než dost a nechtěl jsem je ještě takto zbytečně zdržovat. Však jsem přijel s tím, že jim pomůžu, a ne že jim přidělám práci.
I když je fakt, že pokud bych tu zůstal ještě další dva dny, tak bych byl za návštěvu rád. Ale jen jednoho člověka.
Ryu
Sedl jsem si na židli hned vedle Kia, když se tam vprdelil Shi a oťukával mu sádru. Stejně za chvíli došli i jeho rodiče, tak bylo lepší, aby zas všechno neviděli.
„Tak my půjdeme. Necháme ti tu nějaké ovoce a tvoje oblíbené sladké rýžové knedlíčky. Dám ti je do skříňky, aby ti je sestřička nezabavila,“ usmála se Kiova maminka, a ještě cestou zpátky ho láskyplně pohladila po hlavě.
„Tak hned, co budeš něco vědět, zavolej!“ napomenul ho otec.
„Měj se bratříčku,“ usmál se Shi, když mizel za dveřmi.
Nějak se mi zdálo, že všichni zmizeli, abych se s ním mohl rozloučit. Jak kdyby mi četli myšlenky. Přisedl jsem si k němu, a ještě na moment se přitulil k jeho hřejivému tělu.
„Doufám, že tě zítra pustí a už tě budu mít doma.“
Políbil jsem ho a pohladil jeho tvář. Nemohl jsem se mu chvíli nedívat do očí, musel jsem. Bylo to tak magnetické. Tolik se mi od něj nechtělo, ale musel jsem.
„Návštěvy skončili. Pacient bude mít vyšetření,“ usmála se na mě sestřička a já ještě jednou Kia políbil, než jsem odešel ven za zbytkem jeho rodiny.
Už teď mi chybí…
Kioshi
„Jste zamilovaný až po uši,“ probral mě hlas sestřičky.
„Prosím?“
„Celou dobu, co váš přítel odešel, se díváte na dveře a usmíváte se.“
„Aha, no… asi jo…“ zatvářil jsem se rozpačitě.
„Ne asi, ale určitě. Váš přítel je moc hezký,“ došla k posteli a pomohla mi z ní slézt, abych se mohl posadit na vozíček.
„To je,“ přikývl jsem. „A proto musím být co nejdříve doma. Nechci, aby mi někdo na něj myslel, když tam nebudu.“
Sestřička se zasmála a vytlačila vozík na chodbu.
„Vy spolu asi nejste dlouho, co?“
„Ne. A zvlášť proto ho nechci nechávat samotného zbytečně dlouho. Chci být s ním. Musím si chránit svoji ženu.“
„Vaši ženu? Vy jste ten, co…“ odmlčela se, protože si nejspíš uvědomila, že vstupuje tam, kam by neměla. „Určitě vás miluje. Bylo to na něm vidět. Podle mne se nemusíte bát. Zbytečná žárlivost… No, abyste se jednou díky tomu nestal svým vlastním pacientem, pane doktore.“
Já a žárlit? Ale kde… Jen prostě chci být s ním a nechtěl bych vedle něj vidět někoho jiného. Nebo že by přece jen? Žárlivost? No, snad jen trošku…
„Jsem unavený,“ řekl jsem nakonec, abych přerušil to ticho, co po cestě na vyšetřovnu panovalo.
„Abyste nebyl…“
Ryu
„Ryu… Ryu… Hej! Měl bys vystoupit z auta, jsme už doma,“ usmál se na mě Shi, když jsem ho konečně začal vnímat a podíval se na něj.
„Ach, promiň,“ zvedl jsem se a vystoupil ven, abych pomohl odnést nákup.
„Jak mu je?“ přispěchal k nám Montaro, aby zjistil Kiův stav.
Shi mu vše řekl, ale já je moc neposlouchal. Po celou dobu jsem byl myšlenkami úplně někde jinde. Ať jsem dělal cokoliv, neustále jsem měl v hlavě Kia. Strašně jsem toužil potom, abych ho měl u sebe a mohl se k němu tulit. Za tu chvíli v té nemocnici, mi dal mnohem víc než kdokoliv jiný. Byl jsem zamilovaný… Bláznivě a šíleně poblázněný právě jím.
Pomohl jsem s večeří, a ještě na chvíli byl ve stájích, kde jsem hřebelcoval koně a krmil krávy. To byl jediný klidný koutek, kde jsem mohl být sám.
Když jsem večer ulehal do postele, moje myšlenky byly u Kia, a měl jsem plně živé sny.
Kioshi
Prospal jsem prakticky celý den a na večeři mě musela sestřička vzbudit. Opravdu jsem byl unavený a bolavý. To s Ryu k tomu ještě přispělo. Ale klidně bych to zopakoval znovu, protože v tu chvíli mi bylo moc dobře. A když jsem dostal od sestřičky vynadáno, že jsem nezodpovědný pacient, udělal jsem ji přednášku, k čemu jsou dobré takzvané hormony štěstí. Umlčel jsem ji jen na chvilku. Stejně si pak vedla svou, když mi dávala prášky na bolest.
V noci jsem se vzbudil jen jednou, a to ještě proto, že mě přišla zkontrolovat sestra, co měla noční službu. Řekl bych, že jsem se nakonec i přes občasné bolesti dobře vyspal. Však ty bolesti jsou jen dočasné a s každým dalším dnem to bude lepší. Dokonce i hlava mě druhý den pobolívala už o poznání méně.
Snažil jsem se být vzorný pacient celého půl dne. Ale odpoledne… Dokonce i doktor si už se mnou nevěděl rady. Nedal jsem se prostě přesvědčit.
„Já to říkám pořád, že doktoři jsou ti nehorší pacienti!“ spráskla ruce sestra, když už opravdu nevěděla kudy kam.
„Dobře,“ povzdechl si nakonec můj ošetřující lékař. „Nachystám vám papíry. Budete dodržovat léčbu a pokud by vám bylo zle, okamžitě se vrátíte zpátky. Tohle nesmíte brát na lehkou váhu…“
Jen co odešel, vytáhl jsem si ze skříně kabelu. Aspoň že tohle jsem měl v pořádku. Vytáhli ji z kufru auta, než ho odtáhli z cesty pryč a donesli mi ji sem do nemocnice.
Špinavé věci jsem měl sbalené v igelitovém pytli. Vytáhl jsem si čisté a pomalu jsem se oblékal. Nakonec mi sestra musela pomoct zapnout košili a kalhoty, protože s tou zasádrovanou ruku jsem byla absolutně k ničemu. Ještě jsem poprosil o telefon, abych si mohl zavolat taxi.
Chci je doma překvapit. Snad mě nevykopou hned zpátky do nemocnice. Já tady prostě už nechci být. Chci být doma s nimi. S Ryu…
„Podržte si to,“ položila mi sestra moje věci na klín i s propouštěcími papíry.
Musel jsem nakonec souhlasit s tím, že mě aspoň k taxíku odveze na vozíčku, jinak mě prý nikam nepustí, i kdybych stokrát podepsal reverz.
Ryu
Spalo se mi špatně, pořád jsem se budil, jak kdybych vyhlížel jasný den, abych mohl znovu vidět Kia. Hned po snídani jsem se snažil zabavit prací a pomáhal se zvířaty a potom s obědem. Každý na mě byl moc hodný, ale nedokázali mi nahradit jeho společnost. Byl jsem jak nedočkavé dítě na svůj dárek. Každou volnou chvíli jsem si představoval, jak mě svírá v náruči a… Bylo to tak moc trýznivé, ale zároveň…
Odpoledne jsem dodělal krmení koní a potom jsem byl poslán, abych si odpočinul, že prý to občas přeháním a oni potom nemají co dělat. Nakonec jsem se osprchoval a s knížkou a jen v tričku a trenkách, si zalezl do postele, abych si trochu početl. Jenže… Ta probdělá noc si vybrala daň a já jak malé dítě usnul s knížkou na obličeji.
Kioshi
Konečně jsem se dostal z nemocnice pryč. Pytlík s léky, propouštěcí papíry a zpráva pro lékaře, doporučená kontrola, moje kabela s čistými věcmi, igelitový pytel s roztrhanými a špinavými věcmi od bláta a od krve.
No, možná jsem to měl vyhodit. Ale něco z toho, se dá ještě použít… I kdyby jako hadra na podlahu.
Pomalu jsme projížděli kolem kopců, a ještě bylo vidět, co vlastně ten liják způsobil. Najednou řidič zpomalil.
„Co se děje?“ zeptal jsem se zvědavě.
„Je tu omezená rychlost. Budou se tu dělat zábrany proti sesuvům. Předevčírem to tu zavalilo auto. Řidič prý měl velké štěstí,“ odpověděl taxikář a ukázal dopředu.
Cesta ještě částečně špinavá od bláta, provizorní zábrany a označení upozorňující na zvýšenou opatrnost. Svodidla zkroucené a vyvrácené skoro k zemi.
Nepamatoval jsem si tu nehodu. Aspoň ne doteď. V tuhle chvíli, kdy jsme projížděli tím místem, jsem se přikrčil. Měl jsem pocit, jako bych znovu slyšel ten rachot, když se část kopce sunula dolů. Začal jsem rychle dýchat a mírně jsem se roztřásl. Zavřel jsem oči, abych to už neviděl.
„Přidejte, prosím,“ požádal jsem řidiče.
„Omlouvám se, ale nemůžu, je tu…“
„Zaplatím vám víc, jen šlápněte na plyn. Nebojte, podruhé mě to už nezavalí.“
„Co? Vy jste ten řidič?“ zeptal se šokovaně.
Jen jsem přikývl. S omluvou, že mě nechtěl rozrušit, nakonec šlápl na plyn, a za chvíli jsme před sebou měli rovnou cestu nahoru k farmě.
Když jsme vjeli na příjezdovou cestu začal jsem se rozhlížet. Nikdo nebyl venku. Mužská část nejspíš byla na poli nebo u zvířat a máma zřejmě pracovala v domě. Panoval tu opravdu klid.
Taxikář mi pomohl vynést věci z auta, zaplatil jsem mu, a za chvíli byl už pryč. Když ale odjížděl, konečně někdo z domu zaregistroval pohyb venku.
„Kioshi!“ vykřikla máma, která se objevila ve dveřích.
„Jsem doma, mami,“ došel jsem k ní a objal ji. „Jsem doma,“ rychle jsem si otřel zvlhlé oči, protože mi opravdu snad až teď došlo, že jsem se už nemusel vrátit. Že jsem tuhle nádhernou farmu, mé rodiče, bratry a ani Ryua už nemusel vidět.
Ryu
Měl jsem neklidné spaní, plné divných snů a nepříjemných pocitů, které se ve mně praly. Bohužel se mi po dlouhé době zdálo i o Jomei. Nebylo to proto, že bych to s ním neměl uzavřené, ba právě naopak, ale spíš proto, že jsem toužil po něčem, co jsem s ním nikdy neměl. Ty hodiny mučivého sexu, kdy mi ubližoval a já každé jeho jednání omlouval jako svoji chybu, najednou prosakovalo ven a já ho ze srdce nenáviděl. Konečně jsem se na sebe mohl podívat jako na milující bytost. Bez výčitek… Bez bolesti… Bez zhnusení sebe sama… Najednou jsem byl jen já a Kio. Nebylo kam bych utíkal, protože to jsem svým způsobem celý život dělal, nejen před zodpovědností, ale i před reálným životem.
Protáhl jsem se, když jsem uslyšel hlasy z venku, ale protože jsem byl stále unavený a taky jsem chtěl zaspat tu dobu, než Kio přijede, víc jsem se zachumlal pod peřinu a trochu si i zakryl uši, aby mě nic nerušilo. Tak moc jsem toužil Kia vidět… Tak moc mi chyběl.
Kioshi
„Myslela jsem, že máš být v nemocnici do zítra. Proč jsi nezavolal? Přijeli bychom pro tebe,“ popadla máma tašku, a vedla mě do domu.
„Ležet v posteli můžu i doma. A chtěl jsem vás překvapit,“ usmál jsem se na ni. Zul jsem si boty a vešel dovnitř. „Ty věci v igelitu, něco asi bude na vyhození, postaráš se o to, prosím?“
„Postarám.“
„Kde jsou ostatní?“
„U zvířat. A Ryu si šel odpočinout. Je u sebe v pokoji.“
„Mami, potřeboval bych normální postel. Aspoň na chvíli.“
„Přichystám ti tu v pokoji pro hosty, ano? Chceš si jít hned lehnout? Nebo se chceš najíst?“
„Jsem unavený, takže jíst budu až na večeři.“
Máma mě držela za ruku, jako by měla strach, že se ji někde vyvrátím a vedla mě k mému pokoji. Ale já se zastavil a díval jsem se skrz otevřené dveře do Ryuova pokoje.
„Nachystám ti tu postel a pak půjdu tátovi říct, že ses vrátil,“ poplácala mě po ruce a nechala mě tam stát.
Vešel jsem potichu dovnitř. Ryu vypadal, jako by spal. Poklekl jsem na zem vedle jeho futonu.
Měl zavřené oči a klidně oddechoval. Natáhl jsem ruku a stáhnul mu vlasy z čela.
„Jsem doma, Ryu,“ opatrně jsem se nad něj nahnul a políbil ho jemně na rty.
Ryu
Spal jsem a vnímal jsem svůj dech a rychlé bušení srdce, které najednou z nějakého důvodu začalo bít jak o závod. Slyšel jsem ten melodický hlas, který na světě miluji nejvíc, a vše to přičítal velmi krásnému snu. Netušil jsem, že to je realita. Když jsem ucítil jeho horké rty na mých, konečně jsem otevřel oči. Ale stále jsem tomu nevěřil, a tak jsem se opatrně dotkl jeho tváře, abych se ujistil, a zvedl se na loktu.
„Kio?“ zeptal jsem se rozespale a políbil ho na tvář.
Teprve v tu chvíli jsem si uvědomil, že to není sen, ale pravda, což mne okamžitě probudilo. Sedl jsem si na futonu a prohlédl si ho od hlavy až po kolena, která jsem viděl.
„Jak… Jak ti je?“
Odsunul jsem peřinu na bok a vytáhl nohy ven, abych mohl vstát. Ale ještě mi to nedalo a objal jsem ho. Opatrně, abych na něm nevisel, ale i to mi stačilo. Byl jsem tak šťastný, že jsem to ani nebyl schopen popsat. Bez dalších průtahů jsem ho políbil. Něžně s láskou, ale přesto plné vášně.
Kioshi
Nečekal jsem tak vřelé přijetí. No, možná čekal, ale i tak mě to potěšilo. Polibek byl tak vášnivý, že jsem skoro zapomněl na všechno ostatní.
„Je mi fajn,“ zalhal jsem.
Objal jsem ho a polibek mu vrátil. Chtěl jsem se s ním líbat. Aspoň to. Už jen to mi stačilo ke štěstí. Cítit, jak mu srdce bije, teplo jeho těla, slyšet jeho příjemný hlas… Nejspíš jsem v minulém životě udělal něco dobrého a tohle je odměna.
Mám Ryua opravdu rád. Miluji ho…
Ale…
„Promiň, Ryu, musím si jít lehnout. Ta cesta mě tak trochu vyčerpala,“ konečně jsem se nadechl.
„Raději bych šel něco dělat, ale dneska nejspíš budu k ničemu. Pomůžeš mi převléct?“ povolil jsem jeho objetí a pomalu jsem vstal.
Ryu
„Samozřejmě, jen si natáhnu tepláky," usmál jsem se na něj a postavil se na nohy.
Natáhl jsem si tepláky a mikinu, to abych ho zbytečně nepokoušel, a došel zpět k němu. Pomohl jsem mu opatrně na nohy a dovedl vedle do pokoje, kde jsem mu pomohl s oblékáním.
„Máme čas, Kio. Spoustu... Teď si odpočineš, ale... Musíš se šetřit."
I přesto jsem neodolal a znovu ho políbil.
„Jsem tak šťastný, že jsi doma a já se o tebe můžu postarat. Miluji tě, Kio," natiskl jsem se na něj a znovu ho něžně políbil.
Ale bylo to tak silné, bál jsem se, že bych se neovládl. Ať byl nemocný sebevíc, včerejšek se mi hned vrátil, do živé paměti. Raději jsem ustoupil.
„Kio, pokoj a postel máš připraveny, běž si lehnout."
Objevila se ve dveřích Kiova máma a ukázala na pokoj na konci chodby. Chytil jsem Kia za ruku a šel s ním. Pomohl jsem mu do postele, kde jsem si k němu na chvíli přisedl a pohladil ho po tváři.
„Budu tu, dokud neusneš, jo?" hladil jsem ho po ruce a věděl, jak moc zamilovaný jsem.
Kioshi
Usmíval jsem se, když o mně Ryu takhle pečoval. I když bych byl raději v pořádku, zdravý, přesto to byl příjemný pocit, když se o mně takto staral. Opravdu jsem se cítil milovaný a já mu to oplatil aspoň vráceným polibkem.
„No, původně jsi tu jel ty právě proto, aby sis odpočinul,“ chytl jsem Ryu za ruku, když se u mne zastavil. „Chtěl jsem tě poprosit o jednu věc. Nemůžu už teď fungovat jako tvůj doktor, takže pokud by tě něco trápilo, potřeboval by sis s někým promluvit, běž za mým tátou, ano? Vyslechne tě jako odborník i jako můj otec. Chci, abys byl opravdu v pořádku, Ryu. Miluji tě a nechci, aby tě něco trápilo.“
Potáhl jsem ho k sobě na postel a zdravou rukou jsem ho objal kolem pasu.
„Jsme to teď dva lazaři, co? Zůstaň tu, prosím, než usnu. A vzbuďte mě potom na večeři.“
Vážně jsem byl rád, že nás osud dal dohromady. I když to bylo za ne zrovna moc dobrých okolností, ale přece jen… Možná bychom se ani nikdy nepotkali. Anebo jsme si souzeni a potkali bychom se tak jako tak. Kdo ví… Ale takhle ho můžu mít u sebe. Za tak krátkou chvíli si získal mé srdce. Lidská stránka převážila tu profesionální. A já jsem za to opravdu moc rád.
Pomalu jsem s těmi myšlenkami usínal. Vnímal jsem jeho teplo, jeho blízkost, dokud mě to neukolébalo ke spánku.
Ryu
Přitulil jsem se na posteli k němu a odkýval mu jeho prosby, ale… věděl jsem, že dokud budu s ním, nebudu potřebovat pomoc a hlavně… Co to pořád má s tím doktorem, když já nikdy jeho pacient nebyl?
Pousmál jsem se a opřel si jeho hlavu o svou hruď, aby se mi líp odpočívalo. Když jsem uslyšel, jak klidně oddechuje a jeho tělo těžkne na tom mém, opatrně jsem ho ze sebe odsunul a přikryl ho tak, aby mu nebyla zima. Ještě jsem se na něj chvíli díval, než jsem se zvedl a opustil pokoj. Šel jsem pomoct Kiově mamince s večeří, která celá šťastná pobíhala po kuchyni a vařila podle všeho ramen. Dokonce rýžové Onigiri a nějaké masové pikantní řízečky. Bylo to jako hostina, ale nedalo se, čemu divit, když byl Kio doma a zdravý. Konečně na mě vše dopadlo a já si spoustu věcí uvědomil. Zakryl jsem si tvář, když mi slzy začaly padat z očí, a já se najednou cítil tak vděčný, že ho bohové ušetřili a vrátili mi ho zpět.
„Ryu… Bude to přesolené,“ pohladil mě po hlavě Kiův otec a ochutnal grilované maso.
„Pojďme si promluvit, ano?“ pohlédl na mě a pousmál se, aby odlehčil situaci.
„Ano,“ odpověděl jsem, i když jsem se bál toho, o čem se mnou chce mluvit.
Došel jsem s ním do jídelny, kde zatím nikdo nebyl a posadil se vedle něj, abych mu byl blíž a nikdo nejspíš neslyšel náš rozhovor.
„Ryu, vím, že s mým synem máte nejspíš vztah, takže bych se tě chtěl zeptat…“ zatuhlo ve mně a celý jsem zkameněl, na tohle jsem rozhodně připraven nebyl.
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
dodatek: Dnešní obrázek v úvodu je dárek od naší věrné čitatelky Yoko, která nás pravidelně navštěvuje. Je moc krásný a my za něj moc děkujeme. :)
Líbí se nám a máme z něj opravdu radost. :)