Ryu
Pousmál jsem se, když mi demonstrativně Kio stiskl rameno, bylo mi naprosto jasné, co mi tím říká. Ale úsměv mi hned zatuhl, když začal jeho otec mluvit. Trvalo chvíli, než jsem se po jeho slovech odvážil promluvit. Pod stolem jsem nenápadně stiskl Kioshimu ruku, abych získal odvahu, a potom teprve začal.
„Děkuji za tyto slova. Ani nevíte, jak si vašeho přístupu vážím. To, že nejsem jako oni, jsem spíš myslel, že nejsem rváč, neumím to a ani na to nemám postavu. Víte, spousta mužů z naší „ochranky“, mělo právě z toho důvodu problémy oženit se. Někteří jsou dodnes sami. Spousta lidí nás neuznává právě kvůli tomu, že jsme yakuza. Ale kdyby věděli, že jejich klidný spánek je i díky nám, nedívali by se skrz prsty. Naše tradice sahá hluboko do minulosti a dodnes se staráme o správný chod společnosti,“ upil jsem si ze šálku teplého čaje a pokračoval.
„Jsem hrdý na otce, že je tak tvrdý, že nás dokázal tak dlouho sám vést. Určitě miluji maminku, chtěla mít vždy spoustu dětí, ale její zdravotní stav ji dovolil jen mě a pár let nato Taishiho. A rozhodně miluji svého bratra, který je trošku ostřejší než ostatní lidé. Ale doposud jsem se nesetkal s tak milými a vlídnými lidmi, jako jste vy. Jsem rád, že tu mohu být, opravdu si toho vážím,“ usmál jsem se a mírně se poklonil.
Slušnost a pokoru mě otec učil velmi přísně, aby mi nikdy peníze nestouply do hlavy. Možná i proto jsem byl vždy takový zakřiknutý. To, že jsem nyní tolik mluvil, byla jenom práce Kioshiho a jeho rodiny, proto jsem se tady cítil vážně dobře. Po celou dobu jsem nebyl schopen pustit Kioshiho ruku, protože mi dávala tolik síly a… Byl jsem s ním spojen. Hlavně jsem se ho chtěl dotýkat, když jsem si vzpomněl na ty sladké a krásné polibky, které mi věnoval.
Kioshi
Otec rád dělává delší přednášky. Prostě se nezapře jeho profese. Ale tady, i když řeč byla delší, tak přeci jen kratší než normálně. Nám, co ho známe, dal tím najevo, že se mu Ryu líbí a nechce ho trápit nějakými zbytečnými řečmi.
Když mluvil Ryu, mačkal mi celou dobu ruku. Ta jeho se mírně třásla a lehce potila, jak byl nervózní, ale zvládl to. A s noblesou sobě vlastní.
„Jsem rád, že máš takový názor a nebojíš se ho říct. Nejen úcta, ale i láska ke svým bližním je hodně důležitá.“
Tím táta skončil. Máma se podívala na Ryu a usmála se, a Shi jen pokýval hlavou jako nějaký mudrc.
„Volal Montaro. Bako je ošetřený a bude v pořádku. Přiveze ho domů, ale veterinář se na něj zítra večer přijede podívat. Montaro zbytek řekne sám.“
Bylo vidět, že se všem ulevilo. Přeci jen tenhle vlk byl miláčkem rodiny. Také Aida, která tiše ležela bokem, při vyslovení jeho jména zvedla hlavu, jako by rozuměla tomu, co říkám.
„Omlouvám se,“ podíval jsem se na hodiny, které ukazovaly skoro tři hodiny. „Jsem unavený, půjdu spát. A chci se omluvit, že nepůjdu hned ráno na pole. Ale přijdu později a připravím vám oběd. Také Ryu se musí dobře vyspat.“
Pustil jsem Ryuovu ruku a postavil jsem se.
„Dobrou noc,“ podíval jsem se na všechny, a pak se zastavil pohledem na Ryu. „Půjdeš si lehnout, nebo si ještě chceš povídat?“
Ryu
Ulevilo se mi, že je Bako mimo ohrožení života. Mohl jsem jít v klidu spát. A najednou, jako kdyby mi četl Kioshi myšlenky, zeptal se mě na to.
„Velmi rád. Jsem z toho všeho vážně unavený, myslím, že budu hned tuhý,“ usmál jsem se a mírně poklonil na rozloučení.
Zvedl jsem se a pomalu šel za Kioshim. Bylo to tak… Neuměl jsem to popsat. Srdce se mi zase zrychleně rozbušilo a vše se ve mně stáhlo. Tolik jsem toužil se s ním zase líbat a… nesjpíš by mi nevadilo, kdyby se se mnou mazlil, nebo se mě dotýkal. Byl jsem jak poblázněný.
Jak jsem tohle mohl cítit, když před pár hodinami jsem byl v nebezpečné situaci a nevěděl, zda budu vůbec v pořádku. Všechno to, co jsem nikdy neměl, on vlastnil. Pokud bych mohl popsat svůj ideál muže, byl by to on. Moje tělo bylo zničené, a o tom tam dole na zadní části těla, jsem nemohl ani mluvit. Ale moje duše a srdce, ty byly jasně přesvědčeny o tom, co chtějí.
„Kio… Kioshi… Já… No… Budeš spát zase se mnou?“ zastavil jsem se u dveří do svého pokoje a celkem vystrašeně se tam podíval.
Nějak jsem si nemohl představit, že bych tam potom mohl spát. Tedy rozhodně ne sám. Ale já i chtěl být s Kioshim, nebylo to jenom ze strachu.
Kioshi
Ryu se zastavil u svého pokoje. Nahlédl dovnitř, ale nevešel.
To mi jen potvrdilo, že ho Jomei opravdu napadl tady v domě, když jsem já odešel za tátou.
Chápal jsem, proč nemá odvahu tam být sám, i když nebezpečí je už několik desítek kilometrů daleko.
Také jsem nahlédl dovnitř. Futon byl celý rozházený a Ryuovo triko leželo kousek ode dveří. Dokonce i malý stolek, který stává uprostřed pokoje byl kousek odsunutý bokem.
„Co kdybys spal dneska v mém pokoji?“ ukázal jsem rukou na protější dveře. „Nebo jestli chceš, můžeme i tady, záleží na tobě.“
Je dobře, když se strachu postaví, ale je moc brzy, a jsme moc unavení na to, abychom teď uklízeli ten pokoj. A i když tam s ním budu, nemohl bych zaručit, že v klidu usne.
Ryu
Otočil jsem se na Kioshiho, když mi řekl to o svém pokoji.
„Ano, moc rád. Je to dobrý nápad. Tady je… Docela nepořádek,“ zhodnotil jsem hned vzhled pokoje, který vypadal jak po výbuchu miny.
Přiblížil jsem se až k němu a trochu si stoupl na špičky, abych mu dal malou pusu na rty. Ihned jsem se ale stáhl, aby si nemyslel, že jsem moc troufalý, a taky… Pořád jsem se styděl. Cítil jsem, jak mi horko stouplo do tváří a srdce zase začalo rychle tlouct. Nebylo pochyb, byl jsem úplně ztracený.
„Děkuji za vše,“ snažil jsem se dívat do země, protože kdybych se podíval na něj, bylo by jasné, jak moc jsem do něj zblázněný.
Kioshi
Ten polibek… Nejspíš to mělo být to poděkování, ale přesto se mi to líbilo.
„Pojď, vítám tě v mém dětském království,“ pokynul jsem mu, aby vešel.
Rozsvítil jsem lampu na malém stolku, aby lépe viděl. Byl to můj pokoj už od dětství a moc se od té doby nezměnil. Měl jsem tu jen pár věcí přidaných, když jsem pak studoval střední školu a vysokou, což potvrzovaly hlavně knihy, které byly na stole či v knihovně. Řekl bych, že tenhle můj pokoj neodpovídá standardům typického japonského pokoje.
„Když jsem tu byl ve svém volnu, tak jsem tu spíš studoval, a většinu věcí jsem nechal tak, jak tu byly,“ opsal jsem rukou půlkruh po pokoji. „Je tu trochu víc věcí než v jiných pokojích. Pokud by ses tu necítil dobře, můžeme jít spát do druhého pokoje pro hosty.
Posadil jsem se na postel a podíval se na Ryu.
„Chceš tedy zůstat tady?“
Ryu
Prohlížel jsem si Kioshiho pokoj a zabrousil i do knih, které byly úhledně složené v knihovně a pár na stolku. Vzal jsem jednu do ruky a listoval v ní. Byla to Psychologie a srovnání Junga a Freuda.
„Velmi zajímavé čtení. Freuda a Junga jsem četl ještě na škole, vzal jsem si je jako nepovinnou četbu. Oba jsou jistě velmi zajímaví. Byl jsi dobrý student? Baví tě to, co děláš?“
Usmál jsem se na něj a položil knihu zpět na stůl. Došel jsem k němu a posadil se na postel vedle něj. Byl jsem nervózní a ani se nebylo čemu divit. To, co jsem s ním zažíval, jsem nikdy s nikým jiným nepocítil, a že to bylo velice silné, se nedalo zapřít.
„Chci zůstat tady, je to tu hezké,“ konečně jsem na něj pohlédl div se nevpil do jeho nádherně tmavých očí.
Zase to ve mně začalo bouřit, ale tolik jsem se bál, že mu tím přijdu troufalý a budu se mu ošklivit. Stejně si moje srdce nedalo říct, a já na něm mohl oči nechat, jak moc se mi tenhle člověk líbil. Nebyl to jen vzhled, ale i to, co skrýval uvnitř.
Kioshi
Překvapil mě, když zmínil Freuda a Junga v souvislosti s tím, že ji četl ještě na škole.
„Baví mě to,“ přikývl jsem. „A jestli jsem byl dobrý student?““ v duchu jsem si vybavil diplom a ocenění, které mám v ordinaci. „Asi jo, prošel jsem,“ zasmál jsem se.
Nerad sám sebe hodnotím, tohle nechávám vždy na druhých.
Ryu si sedl vedle mě, a já v tu chvíli pocítil mírně napětí. Jako puberťák, který se chystá na své první rande. Poprvé políbit někoho, kdo se mu líbí, poprvé vyznat své city. Myslím, že se mi začaly i potit ruce.
Díval jsem se do Ryuových očí a nedokázal jsem přestat. Ani on neuhnul pohledem. Bylo to tak silné, že jsem nakonec neodolal. Chtěl jsem se zeptat, ale nakonec jsem ho jen chytl jemně do objetí a přitiskl své rty na jeho.
„Promiň, Ryu,“ zašeptal jsem, když jsem ho pomalu ukládal na matraci, a na to ho začal líbat.
Ryu
Ten oční kontakt byl tak silný, že jsem se párkrát přistihl, že skoro nedýchám, jak se mi sevřelo srdce. Musel jsem si olíznout rty, jak mi oschly a zhluboka se nadechl, když mě položil na postel. Vše ve mně bouřilo a já se nedokázal ovládat, jak moc jsem byl šťastný, že mě líbá. Tělem mi probíhal svazující elektrizující pocit, který se mi tolik líbil, a říkal mi, co k tomuto muži cítím.
„Neomlouvej se. I já... chci... tebe... Jen... " na moment jsem se zarazil, když jsem si vybavil poslední sex s Jomei.
Pořád to ve mně bylo jako skvrna na mém životě. To, co mi Jomei dělal se nedalo považovat za znásilňování, protože jsem mu to dovolil, ale nechalo to své nechutné následky, protože on se nikdy nestaral o moje potřeby, proto to často dost bolelo.
Ale přesto jsem objal Kia kolem krku a přitáhl si ho na sebe pro další polibek.
Kioshi
Stejně jako v koupelně, jsem i teď měl problém přestat Ryu líbat. Tak silně jsem vnímal ten příjemný pocit, když se naše jazyky o sebe otíraly.
Možná to je ono… Možná tohle, když jsem poprvé Ryu políbil, ochutnal jeho ústa, mělo na mě takový vliv, že jsem to prostě znovu musel udělat.
Něco takového jsem již dlouho nezažil. Nějakou dobu už nemám vážný vztah, a ty občasné nestály za nic. Ani jsem se s nimi nelíbal, protože mi za to nestáli. Líbám se jen s těmi, ke kterým něco cítím… K těm, kdo mi za to stojí
Stojí mi za to… Ryu mi za to… stojí.
Přestal jsem ho líbat a zvedl jsem hlavu, když jsem si to uvědomil. Nejspíš se tomu ještě nedá říkat láska, ale něco mě k němu táhne. Jako bych celý ten čas čekal právě na něj…
„Neměl bych… neměl bych to dělat, Ryu,“ zašeptal jsem těsně u jeho rtů, s pohledem upřeným do jeho očí.
Přesto co jsem říkal, se mým tělem roztahoval příjemný pocit, jemné chvění a šimravý pocit kolem žaludku. V konečcích prstů mě zabrnělo, když jsem prohrábnul jeho vlasy a pohladil ho po tváři.
Musím si zachovat profesionální přístup. Nebo aspoň trochu lidský rozum, když vím, jak na tom Ryu je a co všechno zažil.
Přesto všechno jsem ho znovu políbil na rty a pak jsem se přesunul na jeho krk. Zanechával jsem na něm vlhké otisky. Jednou rukou jsem si pohrával s jeho vlasy a druhou ho hladil po rameni a po ruce. Jemně jsem mu odtáhl triko z krku, když jsem ho chtěl políbit na klíční kosti.
„Musím se vyspat,“ silou vůle, která mi ještě zbyla, jsem se zastavil.
Upravil jsem mu triko zpátky a sesunul se vedle něj, aby se ho mé roztoužené tělo víc nedotýkalo.
Natáhl jsem se ke stolku, zhasl jsem lampičku, a pak ruku nechal ležet na Ryuově břiše a jen opatrně se k němu přitisknul. Jen tak lehce, abych dál v sobě nevyvolával ty pocity, při kterých člověk ztrácí soudnost.
Ryu
Prohýbal jsem se proti němu, když jsem cítil ten horký jazyk, který se mi pohyboval po krku. Tak příjemné vlnění se mi roztahovalo tělem, kdy pomalu a jistě jsem se začal vzrušovat. Nemohl jsem si pomoct, tohle bylo tak moc jiné než cokoliv, co jsem doposud zažil. Vnímal jsem ten tlak, který se mi pnul v tříslech a probouzel k životu něco, co jsem ani nemyslel, že by mohlo reagovat. Kdyby v tuhle chvíli stáhl ruku do mého klína, poznal by, jak moc mě přitahuje a co k němu začínám cítit. Ale on se odsunul na stranu a zhasnul.
Najednou jsem se proklínal, že jsem vůbec byl tak drzý a přitáhl si ho k sobě.
Určitě se mu hnusím. Nelíbilo se mu to a já to pokazil.
Schoulil jsem se do klubíčka a chytil jeho ruku, kterou jsem si víc přitáhl k tělu, když jsem se na něj nalepil zády a zadečkem. Přijímal jsem to neskutečné teplo, které z něj sálalo a nemohl jsem ani na moment přestat myslet na to, jaké by to bylo, kdyby se mě víc dotýkal, a třeba…
„Omlouvám se…“ zašeptal jsem rozechvělým hlasem, kde muselo být znát, jak jsem vzrušený.
Přesto jsem nebyl schopný přestat proplétat své prsty s jeho a aspoň tak se dotýkat. Bylo to tak moc úžasný pocit, že jsem se prostě nemohl ovládat. Nešlo to. Byla to touha po jeho lásce, jak tělesné, tak i duševní.
Kioshi
Pevně jsem zavřel oči a zatnul zuby, když se na mě Ryu přitiskl ještě víc. Mé nádechy byly krátké a tiché, abych skryl, jak mě celá tahle situace vzrušila. Proč jsem to vlastně udělal?
Náhle mě z myšlenek vytrhla Ryuova slova.
Zvedl jsem hlavu a opřel si ji o ruku. Zadíval jsem se na něj.
„Omlouvám se? Už zase? Za co se konkrétně omlouváš? Co jsi udělal špatného? To spíš já bych se měl omluvit, že jsem tě vtáhl do téhle situace,“ řekl jsem tiše, ale přesto důrazně.
„Jako doktor bych neměl nic takového připustit. Jako člověk mám mít aspoň trochu zdravého rozumu a počkat, až budeš úplně v pohodě. Ale…“ polkl jsem naprázdno a pak jsem si povzdechl. „Nevím proč, ale nedokážu sám sobě poručit, abych to nedělal.“
Sklonil jsem se a políbil jsem ho na tvář. Ruka se mi samovolně pohnula, a já ho pohladil po břiše.
„Nechci ti ublížit, Ryu a mám pocit, že právě teď to dělám.“
Vymanil jsem se z jeho držení a potlačil ho do ramene, aby se otočil na záda.
„Jsi moc krásný, milý, takový, jak jsem si vždycky představoval partnera pro život. Nedokážu se ti bránit, i kdybych měl. To já se ti omlouvám, Ryu…“
Políbil jsem ho. Zas a znovu… Neustále… nedokázal jsem přestat ani ve chvíli, kdy jsem mu vyhrnul triko a hladil jsem ho po jeho rozechvělém těle.
„Měl bys mě zastavit, dokud můžeš, Ryu.“
Ryu
Byl jsem jak v transu, když se mě dotýkaly jeho prsty po mém obnaženém těle a dopřávaly mi tu spalující rozkoš, kterou jsem doposud neznal. Poslouchal jsem ho a nemohl uvěřit tomu, že se mu líbím. Přesně jsem chápal jeho pocity, které jsem v tuhle chvíli měl i já.
„Nemůžu... Nechci tě zastavit. Ty... Jsi pro mě jiný, vzácný... " říkal jsem rozechvělým hlasem, jak moc mě začalo pohlcovat vzrušení.
„Bojím se toho, že ti přijdu nechutný proto, že tak brzo po tom zvěrstvu cítím tohle."
Zakryl jsem si obličej, jak trapně jsem se cítil. Rozhodně jsem se v této nevhodné situaci zamiloval.
Kioshi
„Vzácný?“ pousmál jsem se do jeho kůže na krku, kde jsem vtiskl další polibek. „To mě těší, ani nevíš jak.“
Pomalu jsem se posouval dolů. Hladil jsem ho a líbal kde to šlo. Přeskočil jsem hradbu tvořící nahrnuté triko a další polibek jsem věnoval jeho hrudní kosti.
„Budu se snažit být jemný,“ zašeptal jsem, když jsem jazykem pohladil jeho krásné bradavky, jejichž barva se teď v té tmě dala těžko odhadnout. Ale ze společné koupele jsem si pamatoval, jak jsou krásně růžové a navíc… pod jazykem jsem cítil každou jejich nerovnost. Šimralo mě to na jazyku, ale nedokázal jsem přestat. Bylo to tak lákavé… Sem tam jsem je opatrně stiskl mezi zuby a hned na to pustil a ošetřil je jemným polibkem.
„Nejsi vůbec nechutný. Spíš… Tvoje kůže… Je… tak hladká a jemná…“ nedokázal jsem odtrhnout ústa od jeho pokožky.
Ryu
Jemný? To ještě jde víc?
Každým dalším polibkem, kdy se jeho rty tak jemně dotkly mé pokožky, ve mně vyvolával další úžasné pocity. Uvnitř mého těla se rozpaloval takový žár, že jsem vnímal, jak prostupuje mou pokožkou až na povrch. Vášeň a touha po tom, aby nepřestával, byla šílená.
Nechápal jsem, co dělá, a ani co já, ale nemohl jsem přestat se svíjet slastí pod jeho jemnou péčí. Poté, co jsem nikdy nezažil ani náznak něhy, tohle bylo, jak dostat modré z nebe, na které čeká každý člověk celý svůj život. Přivíral jsem oči a v euforii párkrát propustil ze svých úst tiché zasténání blaženosti. V břiše mi poletovali motýlci a dávali najevo, jak moc jsem mu propadl.
Prsty jsem se něžně proplétal jeho vlasy a užíval si tu hebkost každého z nich. Byl jsem naprosto vzrušený a cítil jsem, jak moc se mi to napíná pod tepláky. Tím, že jsem si nevzal spodní prádlo to bylo ještě víc citlivější, jak se mi kůžička otírala o tu tenkou látku, kterou uzavírala jen šňůrka.
Kioshi
Byl jsem opatrný. Místy jsem měl strach, jestli mě Ryu neodstrčí, tak jsem se snažil být co nejjemnější.
Avšak jeho tělo vyjádřilo to, co neřekl slovy.
Začínal jsem být nadšený a vzrušený, když jsem to viděl a vnímal, jak se tomu víc a víc poddával.
Jeho prsty v mých vlasech naznačovaly, co se mu líbí. Kde víc, kde míň…
Jeho břicho se chvělo, když jsem se posunul níž, a políbil ho na podbřišku. Jemné chloupky vyčuhovaly z jeho tepláků, a to mě ještě víc vzrušovalo, protože jsem to chtěl vidět celé. Bylo to jako pozvánka… Vidět, kde končí, kde se schovává ten největší poklad.
Opatrně jsem zatáhnul za šňůrku a povolil tkanici. Zahákl jsem prsty za lem tepláků a mírně je potáhl dolů.
Blížil jsem se k místu pro Ryu nejcitlivějšímu. Nevěděl jsem, jak bude reagovat, když ho odhalím celého. Pomalinku jsem je stahoval přes jeho boky. Sjel jsem rukama pod něj, abych ho trochu nadzvedl a stáhl mu je i ze zadečku.
„Neboj se, neublížím ti…“ řekl jsem tiše, když jsem pohladil jeho krásné půlky v momentě, kdy jsem stahoval tepláky dolů.
A abych potvrdil svá slova začal jsem ho znovu líbat. Mírně jsem mu roztáhl nohy, postupně jsem hladil jeho nohy od kolen přes stehna a každý dotek jsem doplnil polibkem. Jen jednomu místu jsem se vyhýbal. Nechtěl jsem mu opravdu ublížit ještě víc. Pro teď stačilo tohle. I tak jsem byl spokojený a rád, že mě Ryu neodstrčil, když jsem vzal do úst jeho úd, který mi už vycházel vstříc.
Ryu
Cukl jsem sebou, když jsem ucítil, jak se otřel prsty o můj zadek. I přesto všechno, co jsem teď prožíval, stejně to nepřebilo strach, který ve mně Jomei hluboko zakořenil. Ale když jsem slyšel ty slova útěchy a vnímal každý něžný polibek na mé pokožce, uklidnil jsem se. Pod jeho rukama jsem se cítil tak opečovávaný, že jsem nemohl zastavit něco tak krásného, co mi rozbušilo srdce na maximum.
Cítil jsem každé otření jeho jazyku o moje vzrušení, když se nořilo do jeho úst. Prohnul jsem se v zádech, jak moc mě to pohltilo a rozechvělo. Tohle pro mě nikdy nikdo neudělal. Těch pár zkušeností s Jomei bylo hrozné, ale s ním... Přál jsem si, aby to neskončilo.
„Kio.... Shi... já... už... "nemohl jsem ani mluvit, jak si se mnou pohrávala rozkoš, když se to na mě valilo.
Moje tělo hořelo euforií, jak mě první vlna blaha zasáhla. Bylo to tak rychlé, že jsem ani sám sebe nechápal, jak se dostaly první kapky ven. Třes přešel v extázi, když mi v penisu začalo škubat a celý jsem se stáhl ve svém prvním dokonalém vyvrcholení.
Kioshi
Vnímal jsem každou nerovnost, žilku, záhyb a také jemnost jeho kůžičky na jeho penisu. Každé cuknutí, které mi prozrazovalo, že jeho slova jsou pravdivá.
Blížil se ke svému konci, a já si v tu chvíli dovolil mírně přitvrdit. Nasával jsem jeho úd, olizoval, i s pevně obemknutými rty ho znovu a znovu vtahoval do svých úst se zrychlující frekvencí. Jednou rukou jsem ho hladil po noze či po břiše, druhou jsem si ho přidržoval u kořene, když jeho cukání nabylo na síle a on se proti mně napjal.
Jeho vlhko naplnilo má ústa. Jednu várku za druhou jsem přijímal a nehodlal pustit ven ani kapku.
Všechno, co mi byl ochoten nabídnout, jsem si vzal.
Ne proto, že jsem měl plnou pusu Ryua, ale proto, že i na mě se přitom všem hnalo neovladatelné vzrušení. Ještě jednou jsem olízl celou jeho chloubu a na to jsem se posunul nahoru.
„Ještě… chvilku…“ opřel jsem se o loket vedle jeho ramene.
Druhou rukou jsem rychle stáhl své prádlo dolů, chytl svůj penis a rychlým třením se přiváděl k vyvrcholení, které bylo opravdu už na dosah. Upřeně jsem se díval Ryu do očí a vynutil jsem si i polibek, abych v něm skryl své vzdechy, když jsem se blížil ke svému konci.
Ryu
Zhluboka jsem se nadechl, když mi srdce nepřestávalo zrychleně bít. Díval jsem se do Kioshiho očí a pozoroval výraz jeho tváře, když i on vyvrcholil. Nemohl jsem se ho nabažit. Vztáhl jsem ruce a objal ho, abych se s ním mohl líbat. Moc jsem chtěl tenhle okamžik dál protahovat, protože to bylo to nejskvělejší, co jsem doposud zažil. Být s ním, bylo mým splněným snem. Ve svých polibcích jsem mu jasně dával najevo, co k němu cítím. Jemně jsem se otíral o jeho jazyk a užíval si chuť jeho úst. Byl jsem jak smyslů zbavený. Tiskl jsem se k jeho tělu a tím mým zatím projíždělo příjemné uspokojené chvění. Byl jsem tak šťastný i za to, že nešel dál, protože to bych nemohl.
Kioshi
Yukata, která se mi při tom všem uvolnila, se rozprostřela kolem nás, když jsem dolehl na Ryu. Jen jsem stihl vytáhnout ruku, abych si ji nepřilehl. Naše skoro nahá těla se dotýkala a já vnímal to jeho příjemné teplo, které se do mě vpíjelo.
Přijímal jsem jeho objetí a polibky, které mi věnoval, a nemohl jsem se jich nabažit.
Ani mi nevadilo, když jsem z chodby uslyšel Montarův hlas, který se už vrátil, a pak jeho a Shintarovy kroky, když šli do svých pokojů.
Ještě chvíli jsem zrychleně oddychoval, než jsem se dostatečně uklidnil. Sesunul jsem se z Ryua bokem a cípem yukaty jsem otřel jeho břicho a pak svoje. Do koupelny se mi vážně nechtělo. Tak dobře mi teď bylo.
Svlékl jsem yukatu a hodil ji bokem. Lehl jsem si zpátky k Ryu a přetáhl přes nás peřinu. Otočil jsem se, abych na něj viděl.
„Děkuji, zašeptal jsem a políbil ho na tvář.
Omotal jsem kolem jeho pasu jednu ruku a přitáhl si ho blíž.
„Jsi unavený? Vážně bychom se měli vyspat,“ pousmál jsem se.
Položil jsem hlavu na polštář a jen ho tiše pozoroval.
Ryu
Jen jsem se k jeho nahému tělu přitulil a během chvíle se spokojeně ubral ke spánku. Byl jsem tolik unavený, ale poprvé v mém životě to bylo příjemné. Tiskl jsem se k němu, jak kdyby mi měl zmizet. Jenže jsem moc dlouho nespal. Zase mě probudilo brzké ráno a jemné světlo, co se protahovalo žaluziemi.
Opatrně jsem se vyplížil z postele a natáhl si tepláky, které ležely na zemi kousek od nás. Ještě jsem si zašel do pokoje pro mikinu a jen tak narychlo se ještě od dveří podíval na spícího Kioshiho.
Tak dobře mi dlouho nebylo a takhle zamilovaný jsem nikdy nebyl. Jediný, kdo mě nejspíš mohl udělat šťastným, ležel na posteli a spal jak zabitý. Usmál jsem se a vydal na verandu, odkud jsem slyšel občasné slabé zakňučení, když se nejspíš Bako překulil v pelechu. Potichu jsem pootevřel dveře a podíval se ven. Ležel v pelechu a byl přikrytý dekou. Podle všeho nechtěl do domu, a i Aida s ním zůstala venku. Došel jsem k němu a jemně pohladil jeho místy krví slepenou srst. Jen zvedl hlavu a podíval se na mě pohledem, který říkal vše. Očichal mi ruku a přitul se k ní, jako znamení, že je v pořádku. Opatrně jsem si jeho velkou hlavu přimáčkl do klína a hladil ho. Byl jsem mu tolik vděčný. Doufal jsem, že i on to ze mě cítí.
„Děkuji, Baku,“ poděkoval jsem té veliké kouli chlupů a společně s ním pozoroval východ slunce, který se opět ukazoval nad obzorem.
Kioshi
Myslím, že jsem se na Ryu nedíval moc dlouho. Po chvíli zavřel oči a začal pravidelně oddechovat. A tím nejspíš uspal i mně.
Spalo se mi dobře, protože se mi dobře i usínalo. Po dlouhé době jsem měl někoho vedle sebe a navíc…
Otevřel jsem oči, když příjemný pocit prolétl mým tělem i ve spánku. Bylo to tak živé, až jsem se sám divil. Sáhl jsem vedle sebe, ale ruka pohladila jen prázdné místo, které už ztrácelo to teplo, co zanechává lidské tělo. Chvíli jsem se rozhlížel po pokoji, ale Ryu jsem nikde neviděl.
Náhle jsem dostal strach, že to všechno, co se stalo v noci, ať už s Jomeiem, nebo pak se mnou, ho natolik rozrušilo, že nevydržel vedle mě ležet. Že prostě musel jít pryč…
Začal jsem si v duchu nadávat do všeho možného. Proč jsem byl tak nedočkavý?
Zabalil jsem se do přikrývky a rychle vyšel z pokoje ven. Rozhlédl jsem se po verandě. O kus dál jsem ho uviděl.
Seděl na těch dřevěných prknech vedle pelechu, a Bakovu hlavu měl ve svém klíně. Dívali se spolu na nebe a Aida je jen tiše pozorovala.
Oddychl jsem si. Nejspíš jsem se zbytečně obával.
„Dobré ráno, Ryu,“ došel jsem k nim a usadil se vedle něho. „Jak je Bakovi?“ pohladil jsem ho opatrně po jeho hustém kožichu.
Ryu
Lekl jsem se, když na mě promluvil, a podíval se na něj. Jemně jsem se usmál a opřel si o něj hlavu.
„Vypadá mnohem líp. Promiň, že jsem ti nic neřekl, ale nechtěl jsem tě budit, když jsi tak hezky spal. Myslel jsem, že se hned vrátím, ale Bako mě tu zdržel,“ zasmál jsem se, když si Bako povzdechl, jak kdyby mi za to nařknutí vynadal.
„A dobré ráno i tobě. Nejsem moc spavec, asi to nebudu nikdy umět. Je to krásné ráno,“ ještě víc jsem se na něj natiskl, když už slunce bylo vysoko na nebi.
Uvnitř domu už začalo pomalu vše ožívat a nádobí nepatrně zacinkalo v kuchyni. Dál jsem s ním hladil Baka a snažil se být v klidu, i když moje srdce začalo znovu šílet z jeho přítomnosti.
Kioshi
Musel jsem se usmát, když jsem slyšel Bako. Podíval jsem se k nebi… Slunce se už opravdu ukázalo celé a dům se začal probouzet. Ale bylo příjemné takto vedle Ryu sedět a vítat nový den. Většinou ten spavec jsem já, ale tentokrát mi nevadilo být tak brzy vzhůru, i když jsem stále cítil mírnou únavu.
„Myslím, že na pole nakonec pojedeme všichni společně,“ vytáhl jsem ruku zpod peřiny a chtěl Ryu obejmout, když se na verandě ozvaly kroky a za chvilku na to se z poza rohu vynořil táta.
Nesl žrádlo pro psy. Odpověděl nám na pozdrav, a dál mlčel. Bakovi položil do pelechu misku s nějakým rozemletým masem, aby se mu lépe trávilo a Aida také dostala svůj příděl.
Rychle jsem se znovu zabalil do přikrývky, aby táta neviděl, že jsem nahý. Ale podle jeho pohledu, který na mě hodil, to nejspíš tušil.
„Za chvíli bude snídaně. Ty jdeš ještě do postele? Ať vím, co říct klukům. Jestli teda pojedeš hned nebo později, jak jsi v noci slíbil,“ konečně promluvil, když zkontroloval Baka a viděl, že bez problémů začal žrát.
„Pojedu, jen se umyju a obleču a hned přijdu,“ odpověděl jsem a už jsem se zvedal na nohy.
„Vyspal ses dobře?“ otočil se táta na Ryua.
Ryu
Celý jsem zrudnul, když na mě jeho otec promluvil. Popravdě jsem nikdy neuměl lhát. Zatajovat to ano, nebo skrývat svoje pocity, vše jsem se časem naučil, ale lhát... V tom jsem byl stále velmi slabý.
Nakonec jsem sebral všechnu odvahu, která mi ještě zbyla a postavil se na nohy, abych mohl jít do koupelny.
„Velmi dobře, děkuji. Pojedu také, pokud to nebude vadit. Velmi rád bych pomohl,“ uklonil jsem se a pousmál, abych zakryl svou rozpačitost.
Bako zvedl hlavu a podíval se na mě, když jsem ho ještě naposledy pohladil a potom se znovu pustil do jídla.
„Jsem rád, že je v pořádku,“ povzdechl jsem si.
Jenže jsem měl po celou dobu divný pocit, že mi jeho otec vidí až do žaludku, a z každého mého pohybu, nebo nepatrného pohledu na Kia, čte, co opravdu cítím, nebo co se večer mezi námi stalo. Cítil jsem se trochu rozpačitě, ale v tu chvíli vyšel ven na terasu Shi a já skončil v jeho náruči, kde mě pevně stiskl.
„Tak co drobku, jedeš taky na pole?“ usmál se a pustil mě.
Bylo zcela zřetelné, jak provokuje pohledem Kioshiho, ale netušil jsem proč. Je možné, že něco slyšeli?
Kioshi
Vracel jsem se do pokoje, když se vyřítil Shi. Otočil jsem se a díval se, jak ve své velké náruči mačká Ryu. Věděl jsem, že je to jen provokace. Bráchové jsou vždycky takoví. Ale nikdy si nic nedovolili k někomu, kdo je mi blízký, víc, než bylo zdrávo.
Přesto jsem se k němu pár kroků vrátil a když se na mě otočil…
„A mě nechceš obejmout?“
Chytl jsem cípy peřiny a roztáhl ruce. Ukázal jsem se před ním tak, jak jsem přišel na svět.
„Tak… No…“ na moment se zarazil, když mě viděl. „A proč ne.“
A už se ke mně hrnul s rozpaženýma rukama. Nelenil jsem, hodil jsem po něm peřinu, která mu přistála na hlavě a hned na to jsem rychle utekl do koupelny.
„Jak malé děcka,“ zaslechl jsem ještě tátu, než jsem za sebou zavřel dveře.
Abych zbytečně nezdržoval, začal jsem se hned mýt. Podle vůně, byla už snídaně nachystaná a dva pomocníci, co dneska jeli s námi z domu, už byli venku a připravovali věci a nakládali je na povoz.
Ryu
Všechno bylo v pořádku, dokud jsem neuviděl jeho nahé tělo, které se doposud skrývalo pod dekou. Nikdy jsem si ho moc neprohlížel, protože jsem se styděl a ani jsem neměl takovou touhu, ale po téhle noci… Vše se změnilo a já ho začal vnímat jako muže, který se mi velmi líbí.
Cítil jsem, jak moc mi horkost zasáhla tělo a vtísnila se mi do tváří. Musel jsem vypadat jak rajče, protože na mě okamžitě oba muži pohlédli.
„Ryu? Je ti dobře?“ pobaveně se mě zeptal Shi, když se konečně vymotal z peřiny, kterou po něm hodil Kioshi.
„Jo,“ jen jsem v rychlosti odpověděl a vzal od něj peřinu, když jsem spěchal, abych tady déle nebyl.
Peřinu jsem dal do ložnice a vzal si čisté věci ze svého pokoje, abych se mohl po omytí obléct. Vlítl jsem neohlášeně do koupelny a hned si sedl na stoličku vedle Kia, když jsem ze sebe stáhl oblečení.
„Jdu taky,“ ozvalo se z venku, když se k nám nevhodně vecpal i Shi.
Nějak, jsem si toho už nevšímal, protože jsem už neměl moc co skrývat. Jen jsem si pro jistotu utáhl ručník kolem pasu a nechal si skrytá intimní místa. Netušil jsem, jak může vypadat můj zadek potom, co mi Jomei udělal, tak jsem se radši snažil být co nejrychleji umytý. Stejně mi to nebylo moc příjemné. Potají jsem se díval na Kia a snažil se získat jeho pomoc. Sykl jsem, když jsem se houbou dotkl pár škrábanců na hrudi, které mi způsobil Jomei, a narovnal se, abych uvolnil místo dalšímu příchozímu.
Kioshi
Byl jsem napůl umytý, když dorazil Ryu. Jakmile se první teplé kapky dotkly jeho břicha, ucítil jsem to, co jsem v noci dobře nesetřel. Sice velmi jemně, ale přesto…
Pousmál jsem se pro sebe. Je to, jako bych si ho označkoval.
Byl jsem už hotový, a právě jsem se utíral, když jsem si všiml Ryuových kradmých pohledů. A jeho svraštělé obočí, kdy si myl podrápaný hrudník.
„Pomůžu ti. Umyju ti záda,“ vrátil jsem se k němu a vzal mu z ruky houbu. „Musíme si pospíšit, jinak na nás nezůstane snídaně. Montaro nám všechno sní.“
Začal jsem mu jemně omývat záda a sem tam se kouknul na Shi. Přísahal bych, že jak slyšel o Montarovi a snídani, tak zrychlil, aby byl co nejdříve u stolu.
Ryu
Cítil jsem se nervózně, a když se mě Kio dotkl, bylo to ještě horší. Vše se ve mně znovu probudilo a vzpomínky na včerejší večer byly tolik živé, že všechno kolem mě přestalo existovat, a jen jeho ruce se vpily do mých představ. Přivřel jsem oči a vnímal každý pohyb houby po mých zádech a jemné pěnění, které příjemně hladilo. Užíval jsem si to natolik, že jsem ani nevnímal, že se Shi domyl a rychle zdrhl pryč. Jen slabé cvaknutí dveří, když je zavíral se mi rozeznělo v uších.
„Chtěl bych… polibek,“ zašeptal jsem, když jsem absolutně ztratil přehled o tom, jestli je to realita nebo sen.
Sám jsem se ztratil ve svých pocitech, ale moje srdce nejspíš ne. Samo šlo kupředu a pralo se za to, co urputně chce. Tak dlouho bylo samo, že tohle pro něj znamenalo světlo na konci tunelu. Hlava však striktně odmítala připustit, že v tomhle stavu, v kterém se nacházím, mohu být tak drzý a říct si o polibek. Jestli jsem toho nezažil už tolik, abych se naučil chovat jako slušně vychovaný muž.
Ale je tak špatné říct to, co chce mé srdce?
Kioshi
Snažil jsem se to nezdržovat, ale Ryu mě zastavil svou prosbou.
Na moment jsem se na něj zadíval. Jeho tváře měly červený nádech, a oči se mu leskly víc než normálně. Pohlédl jsem ke dveřím, jako bych se chtěl ujistit, že jsme opravdu sami…
Chce polibek… Požádal mně stejně, jako já požádal jeho, a on mi vyhověl.
A nad čím vlastně přemýšlet? Už tak jsem v jeho případě úplně vypustil profesionální přístup. Ryu byl jiný… Zvláštní, jedinečný. Nikdy jsem nezažil, aby mě nějaký pacient takhle uchvátil, A proč o něm vlastně pořád přemýšlím jako o pacientovi? Vždyť jsem ho tak nepřijal. Jen jsem si s ním promluvil a vzal ho sem, aby se dal dohromady. Abychom ho skryli před Jomeiem, což se nakonec stejně nepodařilo.
Odhodil jsem houbu a chytil Ryu do objetí.
„Taky to chci,“ zašeptal jsem, než jsem přitiskl své rty na jeho.
Ryu
Chvíli trvalo, než zahodil houbu a pevně mě sevřel ve svém náručí. Ihned jsem ho objal a dal do těch polibků všechno. Bylo to tak intenzivní, když se mým tělem rozvibrovalo to vášnivé chvění, které si se mnou pohrávalo. Chvěl jsem se touhou po něm. To, co jsem prožíval jsem nedokázal popsat, protože jsem to nikdy nezažil. Bylo mi tak úžasně, když jsem se mohl dotknout jeho nahého těla a užívat si to tření našich pokožek o sebe.
„Ach... Kio... Kio..." šeptal jsem mezi nádechy.
Vnímal jsem se vší intenzitou, jak si mě pomalu bere mé vzrušení.
„Chlapci, snídaně," ozval se hlas Kioshiho matky za dveřmi.
Kioshi
Právě včas. Máma nás zavolala k snídani…
Kdyby se neozvala, nevím, jak by to skončilo. Líbat se s Ryu bylo pro mne něco úžasného. Něco, co jsem nechtěl ani ukončit, a navíc… Začínalo mě to pohlcovat, a mé vzrušení, zvlášť teď po ránu, už začínalo nabírat na síle.
„Musíme jít,“ ještě jednou jsem Ryu políbil na rty a pak ho pustil.
Podal jsem mu osušku a sám sebe také rychle otřel. Omotal jsem si ručník kolem pasu, abych mohl přejít do pokoje a tam se obléct.
„Dneska zůstane Aida doma,“ ohlásil táta, jen co jsem dosedl ke stolu. „Myslím, že už není potřeba, aby s vámi byla. Navíc, dneska by se mělo skončit se sázením rýže, zítra bude potřeba pracovat kolem zvířat.“
Jen jsem přikývl. Opravdu už nebylo nutné, abychom měli s sebou hlídače. A navíc, bude lepší, když Aida zůstane tady s Bakem.
Posnídali jsme a šli jsme se připravit k odjezdu. Většina věcí, už byla hotová, naložená, takže jsme vyrazili za chvilku.
Po celou dobu, jsem dělal všechno automaticky jako robot. Neustále jsem měl hlavu zaplněnou Ryuem. Stále jsem si opakoval všechna proti… Proč bych neměl být k němu tak blízko. Ale vždy, když jsem na něj pohlédl a viděl jeho úsměv, jeho pěknou tvář a klid, který z něj vyzařoval, okamžitě byla všechna proti zasunuta někam dozadu a já se myšlenkami vrátil k tomu, co bylo v noci.
Ryu
Od té sprchy, šlo vše klidně. Snažil jsem se nemyslet na to, že brzo přijde večer a já budu opět vystaven tomu největšímu nepříteli a tím je láska.
Na poli jsem se bavil… Znovu jsem sázel rostlinky a špičkoval se s Shi, který si mě s chutí dobíral. Ale vše bylo jen ze srandy. Až mě zamrzelo, že to všechno tak lehce skončilo. A dokonce jsem se snažil během oběda být s Kio co nejmíň, abych se tolik nevzrušoval z jeho přítomnosti. On se pro mě stal drogou, kterou jsem prostě musel mít. Byl někdo, s kým jsem chtěl být, a hlavně to neztratit. Když jsme jedli, vždy jsem nepatrně zavadil o jeho rameno, nebo ruku, abych se o něj aspoň otřel, když už ne nic jiného. Jenže moje neustálé nenápadné pohledy musely být tak zřetelné. Byl jsem vážně celý jeho. Nemohl jsem pochopit proč, ale moje srdce se nebylo schopno zastavit v rychlém tempu, když jsme se setkali pohledy.
Nakonec jsme vše dosázeli a vraceli se zpět. Dům by krásně osvícený a zevnitř se k nám už linula ta příjemná vůně večeře.
Kioshi
Den utekl jak nic. Opravdu velmi rychle. Uvařil jsem pro všechny jídlo a na chvilku si poseděl, než dodělali práci. Pozoroval jsem je, ale nejvíc Ryu. Byl jsem však unavený, a nakonec jsem i pod stromem zdřímnul.
Když mě Shi probudil, že jsme skončili, byl jsem mimo a v první chvíli jsem nevěděl která bije.
Ale nejspíš to je tím, že opravdu jsem spáč.
Když jsme dojeli dolů, pomohl jsem ještě poklidit věci.
„Zítra se budou čistit chlívky a stáje. Ovce a kozy budou na pastvě pár dní,“ připomněl táta, když jsme se usadili u stolu a začali večeřet.
„Není problém, aspoň se trochu vyspím,“ pokýval jsem hlavou. Znamenalo to totiž, že nebude potřeba vstávat za rozbřesku.
„Ty bys prospal celý den, jak tě znám,“ smál se Montaro.
„Máš se ozvat Minako,“ vstoupil nám do hovoru táta. „Je to prý důležité.“
Udiveně jsem na něj pohlédl. Proč volala sestřička?
„Beztak jste spolu zas mluvili tak hodinu, co?“ zasmál jsem se, i když mi v hlavě šrotovalo, co tak důležitého může chtít. „Zavolám ji hned, dokud ještě není noc,“ podíval jsem se na hodiny. „Hned jsem zpátky,“ vzdálil jsem se na chodbu, abych ji mohl zavolat.
Ryu
Jen v rychlosti jsem se opláchl od bláta, a než stihl někdo jiný vlézt do koupelny, už jsem byl oblečený a usazený u stolu vedle Kioshiho. Ten však právě odcházel a já se s chutí pustil do jídla, jak jsem byl hladový.
„Děkujeme za pomoc, Ryu. Všichni jsme s tvojí prací spokojeni. Pomůžeš mým synům i zítra se zvířaty?“ usmála se na mě Kioshiho maminka a jako pořádná hospodyňka jako poslední usedala za stůl k večeři.
„Určitě. Už se na to těším, jak se budu starat i o koně a tak… Nevadí mi tvrdá práce, vlastně se tu cítím mnohem líp než doma ve své kanceláři s mnoha lejstry s čísly,“ vrátil jsem ji úsměv a dál spokojeně jedl.
„Děláte nějakou kancelářskou práci?“ zeptala se znovu, a já chvíli přemýšlel, co všechno ji mohu říct.
„Starám se o všechny rodinné finance a spravuji skoro všechny naše obchody. Je to spousty firem, o které se jako jejich záštita staráme,“ cítil jsem, jak se mi do žil znovu vlévá adrenalin, když jsem si vzpomněl, jak se o to Taishi stará místo mě.
Ne že bych mu nevěřil, ale nebyl tak moc zkušený jako já. Nehledě na to, že jsem neměl rád, když mi v tom někdo dělal bordel.
Kioshi
Minako snad čekala na ten telefon. Nezazvonilo to ani třikrát a ona se mi už ohlásila. Vyslechl jsem si, co po mně chtěla, zkusil jsem ještě i jinou variantu, ale neprošlo to. Nedalo se nic dělat. Nemůžu zanedbávat pacienty jen proto, že jsem tady.
Zašel jsem do svého pokoje a vytáhl si diář. Chvíli jsem v něm listoval, než jsem ho zase zavřel a uložil zpátky do příruční tašky. Už tak, že jsme přesunuli několik schůzek, nemůžu ještě odmítnou dalšího pacienta.
Pomalu jsem se vracel zpátky a cestou jsem přemýšlel, jak to přijme Ryu. Jestli mu nebude vadit tady zůstat sám. Usadil jsem se vedle něj a poslouchal, jak se baví o své práci.
„Omlouvám se, že vám, do toho vstupuji, ale budu muset zítra odjet. Vrátím se v noci nebo další den ráno. Je to pracovně a nemůžu to odmítnou a ani posunout na pozdější termín.“