Nikko
Několik dní na samotě. Jen já, Ely, Saisho a táta Maro, kteří nás nepustili z dohledu ani na chvíli.
S Elizabeth jsem mluvil, jen když to bylo nutné. Pořád se na mě zlobila. A čím dýl jsme tam byli, tím byla nervóznější. No co mluvit. Já taky. Nejenže mi ti dva tyrani dávali co proto, ale já i přesto, že bylo dostatek jídla, měl stále hlad. Hlad po krvi…
Stejně jako Ely. Odmítala tátovu krev. Trucovala a nemluvila s ním. Jen poslouchala příkazy a dělala, co se po ní chtělo. Učila se stejně jako já.
Já z toho všeho začínal být hodně unavený. Kromě všeho ostatního se mi stýskalo. Občas mě při klidných chvílích hřálo znamení na rameni a já měl v tu chvíli pocit, že se zblázním. Toužil jsem být s Kanem.
Copak to táta nevidí? Není snad víc než jasné, proč jsem tak nervózní?
Právě jsem usínal po dalším náročném dni, když náhle něco zašustilo a hned na to, se postel zhoupla a vedle mne se objevila Ely ve své noční košilce.
„Ani nebyly slyšet dveře,“ otočil jsem se k ní čelem.
„Jsem tichá jak myška. Táta a Saisho spí. Nikko, mám hlad, potřebuji jíst, prosím. Od táty nechci.“
Chytl jsem ji do náruče a přitáhl blíž k sobě. Odhrnul jsem si vlasy a nastavil krk.
„Promiň Ely,“ omluvil jsem se ji konečně. Poprvé za celou tu dobu. „Nechtěl jsem být takový. Nevím, co to do mne vjelo.“
„Nezlobím se, víš…“ přejela mi prstem po krku, kde cítila mou tepnu. „Žárlila jsem na Kaneho, protože mi vzal brášku,“ dořekla a já hned na to ucítil její zuby, jak prošly mou kůží.
Přivřel jsem oči a jen trpělivě čekal, až bude Ely sytá. Měl bych se také najíst. Ale měl jsem v paměti, co mi Kane říkal. Ne nikoho jiného. Jen jeho.
Ely mě pustila a lehla si vedle mne.
„Stýská se mi po Mariusovi. Táta říkal, že mu nic neudělal, ale uvěznil ho ve vlčí říši. Nesmí nikam. A on… mění se a můžu za to já.“
Znamení na rameni mě znovu začalo hřát. Cítil jsem vnitřní nervozitu. I mně se stýskalo, a to všechno bylo podpořeno i tím, že máme to naše období a oni nás takhle na silu rozdělili. Copak neví, že se tohle dá těžko zvládat?
„Nikko?“ špitla Ely a pohladila mě po třesoucí se ruce. „Vím, co chceš, vím to z tvé krve. Taky potřebuji být s Mariusem. Dostala jsem nápad…“
Kane
„Haaa? No tak to je přímo veliký problém." zařval jsem do prázdné místnosti, když jsem si přečetl jednu velmi zajímavou stránku.
Takže důvod, proč se nemůžu proměnit je tohle? Pěkný.
Našel jsem spojení zemních vlků a upírů. Bylo jen jedno a nedopadlo zrovna dobře. Pocítil jsem strach z toho, že pokud se mi něco stane, tak co bude s Nikkem? Začetl jsem se a každé slovo hltal očima, abych si jej zapamatoval. Zjistil jsem, že se ve mě pere podstata vlka a upíra, které se nenávidí. Budu prožívat bolest a hlad, dokud se moje tělo zcela nesmíří se vším, co je v něm. Takže jsem kříženec? Mohl jsem to čekat, když jsem se spojil s Nikkem. Četl jsem dál a pozorně si ukládal do hlavy, jak mám postupovat. Napsal jsem si na papír bylinky, které musím nasbírat a udělat z nich lektvar na uklidnění mysli. Potom jej vypít a ve chrámu se uložit k meditacím.
Vše jsem udělal a vypil ten odporný lektvar. Meditace v chrámu trvaly dlouhý týden a já se mezitím mnohé naučil, ale jen v hlavě. Potřeboval jsem to ještě zrealizovat, aby i mé tělo si vše zapamatovalo. Když jsem vyšel osmý den ze svatyně, slunce právě prosvítalo mezi stromy a vše bylo tak klidné, že jsem si připadal jak v ráji. Ano, tohle bude vždy můj domov.
Nikko
Ely se zvedla z postele a vytáhla mě za ruku na nohy.
„Než se ti dva proberou, budeme zpátky,“ opatrně otevřela dveře na chodbu a vykoukla, jestli je opravdu čistý vzduch. „Našla jsem místo, kudy se můžeme dostat ven,“ šeptala, a táhla mě za sebou hlouběji do hradu. Byl jsem jak zas ten malý bojácný bráška, o kterého se tolik starala.
Sešli jsme dolů do sklepení, kde se chodba rozdvojovala. Na konci chodby se dotkla stěny, která se rozevřela. Malá nenápadná dvířka, na první pohled nepostřehnutelná. Vstoupili jsme a Ely mě táhla dál. Bez váhání šla po tom hrubě otesaném kameni, který tvořil jak stěnu, tak podlahu. Naše bosá chodidla měkce došlapovala, bez náznaku jakéhokoli zvuku. Šli jsme dlouho, všude byla tma a místy jsme se museli na sebe víc natisknout, jak se chodba zužovala a strop snižoval. Ani nás nenapadlo vzít si louč či svíčku. Viděli, jsem dobře každou překážku či nerovnost. Naše smysly tomu byly přizpůsobené, ať už vlčí, či upíří. Tahle dokonalá kombinace z nás dělala skvělé predátory.
Závan čerstvého vzduchu napověděl, že se blížíme k cíli.
Měsíc v úplňku na nás zasvítil svým stříbrným světlem, když jsme vyšli ven a mohli se konečně zhluboka nadechnout čistého vzduchu.
„Jak jsi…“ udiveně jsem se rozhlížel kolem sebe. Stáli jsme na malé plošině uprostřed kopce. Kolem nás rostly stromy, avšak jsme měli krásný výhled do hor.
„Když jste spali a já nemohla, tak jsem prostě prolézala Saishův hrad a našla tohle. A víš co? Podívej,“ mávla rukou zpět k východu.
Otočil jsem se, ale nic zvláštního neviděl, jen temnou díru ve skále. Pokrčil jsem rameny a tázavě se na ní podíval.
„Rozhlédni se kolem, není tu bariéra. Saisho udělal malou chybu,“ usmála se na mě a než jsem stihl cokoliv říct, přenesla nás domů do zámku do své ložnice.
„Půjdu najít Mariuse,“ položila ucho na dveře, aby zjistila, zda je klid. Ale noc sotva končila a jen malinko probledla s nastupujícím dnem. „Sejdeme se tady za tři hodiny. To ještě bude táta i Saisho spát. Mám tě ráda Nikko,“ políbila mě na tvář a zmizela.
Beztak to udělala jen proto, aby v tom nebyla sama. Opatrně jsem pootevřel dveře a natáhl jsem okolní vůně a pachy. Nikde jsem necítil ten, který jsem tak hledal. Bez váhání jsem se přenesl k domu Akia a Suriho. Přitiskl jsem se ke zdi a pomalu se přiblížil ke Kaneho oknu. Ani tady jsem necítil jeho pach.
Chvilku jsem stál a přemýšlel. Přece nemohl jen tak zmizet. Když jsem zaslechl šramot vycházející z domku, rozhodl jsem se. Jestli není na misi, tak potom jedině… Poslední místo, které mě napadlo, kde může být… Přenesl jsem se tam. K hranicím jeho města…
Kane
Klid proudil mými žilami a chvíle, kdy jsem si připadal jak v pekle, vystřídal tichý vánek. Byl jsem smířen s tím, kým a co jsem. Nejsem jako ostatní vlci, ve své meditaci jsem uskutečnil boj sám se sebou, ale ve více podobách. Už vím, že mi krví proudí zemní vlk, ale taky démonský upír od Nikka. Jenže v tom všem se ztrácel ještě jeden aspekt. Tak dlouho spal a krása jeho lidskosti byla schována pod rouškou vlka. Netušil jsem, že můj rod opatroval knihy z velmi závažného důvodu a tahle stránka knihovníkům dovolovala bojovat proti Belialovi. Je to ale schopnost, kterou budu skrývat a chránit, dokud nenastane chvíle, že ji budu muset ukázat. Je to tajná zbraň a já k ní potřebuji ještě jednu věc, ale tu si musím sám zhotovit a ukout v lávě uvnitř hory, u které je mé město postaveno. Ale prvně...
Sešel jsem schody a stoupl si k malé fontánce, ze které už roky nic neteklo. Soustředil jsem se a začal se měnit ve vlka. Jenže tentokrát to bylo jiné a já věděl, jak to bude bolet a čím se stanu.
Mé tělo ještě víc narostlo. Svaly zmohutnily. Drápy se zvětšily. Srst zhoustla a šedý pruh od hlavy k ocasu, který se táhl po celých zádech mi zestříbrnil. Oči mi tmavě modře zářily a pomalu se silná bolest usazovala v páteři, jak se z ní dralo ven něco, co mi má ve všem pomoci. Kůže praskala a pod náporem první vlny křečí, se první peříčko dostalo na vzduch.
Nikko
Vstoupil jsem dovnitř. První krok opatrný, s každým dalším jsem však získával jistotu. I přesto jsem cítil vnitřní neklid. Z čeho? Měl jsem strach z toho, co tady je? Nebo jsem byl nervózní z toho, že uvidím Kaneho? Nebo jsem měl strach z toho, že tu nebude a já budu zklamaný? Promarněný čas, kdy jsem ho mohl vidět?
Nebe už bylo světlejší a já jasně viděl každou část města. Každý domek, kolem kterého jsem procházel. Já však mířil pouze k tomu jedinému.
Zastavil jsem se přede dveřmi. Chvilku jsem váhal, ale pak jsem je potichu otevřel. Zůstal jsem stát na prahu a jen se rozhlížel po prázdné místnosti.
Můj pohled padl na postel. Tam, kde…
Všechno se ve mně sevřelo. Cítil jsem, jak moc chci s Kanem být. Tak moc, až to bolelo. Sevřel jsem halenu na hrudi v místě, kde mi silně bilo srdce.
Vyšel jsem po chvilce ven a rozhlédl se kolem. Musím se podívat, jestli tu není. Cítím ve vzduchu jeho pachové stopy. Možná už odešel a to je jen to, co se ještě nestihlo rozplynout, ale musím mít jistotu.
Pomalu jsem kráčel městem směrem k obřadní síni a nahlížel do každé uličky.
Náhle jsem ucítil silný pach vlka. Byl to Kane, ale jako by se něco změnilo. Maje na paměti, že tady nemůžu použít svou démonskou sílu, změnil jsem se ve vlka. Bílý, místy černé pruhy, jak se mě i přesto démon nechtěl pustit. Opatrně a tiše jsem našlapoval a svýma dvoubarevnýma očima sledoval okolí. Šel jsem tam, odkud pach přicházel.
Už jsem byl skoro u obřadního místa, když jsem se zastavil. Díval jsem se k malé fontánce, která se prakticky celá skryla za tělem mohutného vlka. Obrovského, jako by přišel ze samotného pekla. A on… On má křídla? Obrovská křídla, která doplňují už tak jeho děsivý vzhled, kdy mu i od hřbetu šly stříbné záblesky.
Co je to? To je Kane?
Stál jsem a jen se na něj díval. Mohl jsem být snad poloviční než on. Byl opravdu děsivý, ale přitom nádherný.
Nemohl jsem od něj odtrhnout oči. Začal jsem se chvět a ocas jsem měl stažený mezi nohama a uši přitisknuté k hlavě.
Proč se třesu? Bojím se ho?
I přesto, jak uchvacující pohled to byl, opatrně jsem se otočil a pak tichým krokem běžel pryč.
Zamířil jsem přímo do jeho rodného domku. Vběhl jsem dovnitř dveřmi, které jsem předtím nechal otevřené. Jen jsem se na moment rozhlédl a pak se schoval za neckama, které pořád stály v rohu, jak jsem si pamatoval. Těžko mě mohly schovat, a ani nevím, proč jsem to udělal.
Opravdu se ho bojím? Nebo v tom bylo něco jiného? Proč jsem nedokázal k němu dojít a postavit se mu jako vlk?
Seděl jsem skrčený ve své vlčí podobě a třásl jsem se. Myslím, že mi uniklo i menší zakňučení. Hlavou mi běžela spousta myšlenek a dohadů a já se to snažil rychle zpracovat. Co mám dělat? Vždyť mě může zabít jedním máchnutím své obrovské tlapy. Jsem přece démon a on je tu od toho, aby se jich zbavil.
Ani jednou jsem o něm neslyšel. Jako by mě nehledal. Připravoval se tu na to, aby se konečně zbavil všeho, co má něco společného s Belialem?
Kane
Moje křídla se rozevřela a pročísla studený vzduch. Černé perutě se leskly na slunci a jejich mohutnost zastínila vše v jejich dosahu. Cítil jsem tu obrovskou sílu, co mi proudila tělem a konečně ze mě udělala celistvou bytost, která je hodna stát po Nikkově boku. Ochráním ho. Vždy...
Stal jsem se bestií, stvůrou, která tu po zemi chodila už přes tisíci lety. Upír, kterého mi daroval, ve mě znásobil sílu a zmohutnil mé tělo. Takhle budu schopen čelit všemu i Belilalovi.
Ale najednou jsem se zasekl... Slyšel jsem zakňučení? Táhlé a bojácné zakňučení? Takové, které může vydat jen jeden vlk?
Otočil jsem po směru, odkud jsem to slyšel a rozeběhl se tam. Byl to můj dům... Jak to? Nikko je přeci pryč.
Srdce mi štěstím poskočilo, jak moc jsem ho chtě vidět. Před dveřmi jsem se změnil zpět v člověka, protože takhle bych dovnitř nebyl schopen vejít.
„Nikko? Nikko?"
Volal jsem do místnosti, než jsem si všiml jeho nohou, které vykukovaly za vanou. Přešel jsem k ní a vybafl na něj.
„Proč se tu schováváš?"
Usmíval jsem se a byl jsem rád, že je tu, ale... Když jsem uviděl jeho vystrašenou tvář, něco mě hluboko v nitru zabolelo. Jako kdyby se mě bál.
„Ty se mě bojíš?"
Poodešel jsem od vany a díval se na něj s větším odstupem, aby mohl mít prostor.
Nikko
Cítil jsem, jak se zem skoro otřásá, když se Kane blížil k domku. Ještě víc jsem se přikrčil.
Náhle však ten divný pocit, ta silná energie, aura, která se vznášela kolem něj, zmizela.
Trhnul jsem sebou, když na mě vybafnul zpoza necek.
Zvedl jsem k němu hlavu.
Já se ho bojím? Opravdu? To všechno to tátovo mučení bylo zbytečné? Proč se v Kaneho blízkosti cítím tak… jinak? Jako by se všechna má síla ztrácela, všechno mé odhodlání.
Změnil jsem se zpět do své lidské podoby a přidržujíc se necek jsem vstal na své roztřesené nohy.
Díval jsem se do jeho krásné tváře. Tak strašně moc jsem ho chtěl obejmout. Ale stále jsem cítil i ten strach, který mě pohltil, když jsem ho viděl ve vlčí podobě.
„Stýskalo se mi,“ řekl jsem a opatrně popošel k němu blíž.
Dotkl jsem se ho jen prsty, abych se přesvědčil, že je to opravdu on. Že z něj neucítím touhu zabít démona, kterého v sobě mám. Tak jako tenkrát, když mi bylo jedenáct. Už tenkrát byl větší a silnější vlk než já a on mě málem zabil. Teď…
„Viděl jsem tě. U té kašny,“ zašeptal jsem, jako bych měl strach, že se po těch slovech změní zpět.
I přes ten strach jsem náhle pocítil touhu být u něj. Cítit jeho objetí. Cítit teplo jeho těla. Být u něj tak blízko, že by si bral každý úder mého srdce a každé mé nadechnutí.
I přes ten strach jsem se k němu náhle přitiskl a pevně ho rukama objal kolem pasu. Opřel jsem hlavu o jeho hruď a poslouchal pravidelný tlukot jeho srdce.
Ano, bál jsem se toho, co jsem viděl. Ale touha být s ním byla v tuhle chvíli silnější, když mě do nosu udeřila jeho vůně a já slyšel jeho hluboký hlas. Třásl jsem se, sotva jsem stál na nohách, ale... Jestli mě má zabít, tak chci aspoň naposledy být v jeho objetí.
Kane
Viděl mě? On spatřil mou pravou podobu? Chápu, že se mě bál.
Natiskl jsem si ho víc na svou hruď.
„Nemáš se čeho bát. Cítím, že se chvěješ, ale je to zbytečné. Kdybych ti chtěl ublížit, nikdy bych se nenechal označit a já nepochybuji o sobě a mých citech k tobě. To je, jako kdybych si chtěl vyrvat srdce a říct, že to není moje součást. Neboj se mě, to se jen všichni ve mně konečně spojili a já budu schopen stát po tvém boku a chránit tě. A co ty? Jak ses měl? Chtěl jsem za tebou, ale nikde jsem tě necítil a tvoji otcové mi dali jasně najevo, že se musím prvně naučit ovládat, než se k tobě vrátím."
Povzdechl jsem si a vzal ho no náruče, abych jej nadzvedl nad zem. Přenesl jsem jej do postele, která byla čistě povlečená, a já v ní ještě nestihl spát. Uložil jsem ho na ní a lehl si vedle něj.
„Taky mi bylo po tobě smutno, Nikko."
Políbil jsem ho a vášnivě jsem svým jazykem brázdil jeho ústa.
Nikko
Vzal mně do náruče a já ho chytil pevně kolem krku. Nechtěl jsem ho pouštět, ani když mě položil na postel. Srdce se mi divoce rozbušilo, když mě začal líbat.
Tak moc mi jeho chuť chyběla, že jsem pomalu přestával myslet na svůj strach, zvlášť po tom, když jsem slyšel jeho slova. Bylo to, jako by mi přímo řekl, že mě miluje.
Jeho jazyk se otíral o ten můj. Já nejdříve váhavě, ale pak s narůstající intenzitou oplácel jeho polibek. Tak moc mi chyběl. Tak moc mi chyběly jeho doteky a polibky. S každým dalším bezděčným pohybem se mé tělo rozpalovalo a mou mysl už zaplavila jedna jediná touha. Jako by náhle všechny předchozí obavy zmizely. Všechen strach se zatlačil do pozadí. Jako by mé tělo samo jednalo instinktivně a toužilo se s ním spojit.
Zvedl jsem ruce, rozhalil mu košili a stáhl ji z ramen, abych se mohl dotýkat jeho kůže. Cítit pod svými prsty jeho tělo.
Vzdal jsem se toho úžasného polibku, abych se mohl nadechnout. Díval jsem se do jeho očí a byl jsem ztracen.
Láskou? Touhou po spojení s ním?
Vím, že se mě na něco ptal, ale já všechno v tuhle chvíli zapomněl.
„Prosím,“ zašeptal jsem. „Kane… prosím,“ skoro jsem zakňučel, když jsem vyslovil jeho jméno a třas v mém těle, který se vrátil, už rozhodně nebyl ze strachu.
Kane
Košili, kterou mi rozepnul a napolo stáhl z rukou, jsem si svlékl a zahodil na zem. Sám jsem mu pomohl z té jeho a taktéž ji přidal k mé. Jeho hladké tělo se před mnou ukázalo, jako dokonalá bělostná socha. Přejel jsem prsty po jeho hubené postavě a užíval jsem si každý dotek, kdy se mé polštářky pohybovaly po jeho pokožce. Nehtem jsem zavadil o jeho bradavku a podráždit její povrch, až se okamžitě vztyčila. Přiblížil jsem se ústy k jeho uchu a olízl jej po celém obvodu, až jsem jej do boltce kousnul.
„A o copak mě prosíš? Co chceš, Nikko? Řekni to! Chci to slyšet!" zavrčel jsem mu do ucha a čekal, zda to dokáže říct, nebo bude mlčet.
Ať si vybere cokoliv, tak i tak si ho vezmu.
Nikko
Každé přejetí jeho prstů po mé kůži mi vzalo na moment dech. Zvlášť když se začal dotýkat mých bradavek. Okamžitě se mým tělem rozprskl krásně šílený pocit, který projel mým tělem tak rychle a intenzivně, že jsem se neudržel a zasténal tak nahlas, že to museli slyšet i duchové na druhém konci města.
Snažil jsem se popadnout dech, když jsem se začal v těch pocitech ztrácet a moje chlouba se už zpevnila natolik, že jsem s ní určitě Kaneho tlačil do břicha, když se ke mně naklonil a zavrčel mi ta slova do ucha.
„Co… já… chci…“ rychle jsem oddechoval a snažil se vyplodit aspoň jedno srozumitelné slovo.
Zatl jsem mu nehty do kůže na ramenou. Pokrčil jsem nohy a pak je přirazil ke Kaneho bokům a pevně je sevřel. Vzepjal jsem se, abych víc cítil tlak jeho těla na mém rozkroku.
Každé byť i malé otření mi dělalo dobře a i kdybych se opravdu o něj jen otíral, nejspíš bych za chvíli skončil.
Tohle prostě musím mít. Jako bych to nebyl já. Potřebuji ho. Chci se s ním spojit, milovat se s ním.
Tak náhlá potřeba a touha, kterou jsem v sobě tlumil celé ty dny, kdy jsem nemohl být s ním.
„Chci tě!“ vykřikl jsem, když se to už nedalo snést a já se třásl nedočkavostí.
Kane
Ty jeho slova mi vzala poslední zábrany, které jsem ještě měl a to nebylo zrovna pro něj dobré, ale co... Posadil jsem se a stáhl z něj zbytky oblečení, aby byl celý nahý a já se mohl dotknout všeho, co mě v tuto chvíli zajímalo. I já jsem se rychle svlékl, aby nám nic nezavazelo a lehl jsem si na něj. Stáhl jsem ruku mezi naše těla a spojil v dlani oba penisy, které v tuhle chvíli již byly tvrdé jak kámen. Protahoval jsem je po celé délce a jak dravá zvěř, jsem se pustil do líbání jeho krku. Vždy jsem olízl místečko, do kterého jsem jej následně kousl a zanechal načervenalou značku, jako jeho označení. Byl jsem bez sebe a můj jazyk sjížděl jeho tepnu, jako kdyby se chtěl prodřít na druhou stranu. Párkrát jsem zajel až na jeho bradu a kousl ho do ní, jako kdyby pro mě byl droga, kterou chci celou ochutnat. Moje bradavky se třely i jeho, jemně a přitom tak silně se do mého těla vpisovalo vzrušení, které mě zcela pohltilo, a já reagoval jen podle zvířecích instinktů.
Přestal jsem dráždit naše údy a rukou jsem zvedl Nikkovi jednu nohu, a opřel si ji o rameno. Druhou jsem si nechal pod sebou a odkryl tím jeho vstup, který mě přímo lákal k tvrdému nasunutí. Ale odolal jsem a prvně si olízl prsty, abych jedním okusil jeho nitro, které bylo žhavější, než uhlíky. Tak pěkně klouzal a já neodolal a přidal další prsty. Pronikal jsem hlouběji a hlouběji, dokud jsem se polštářky neotřel o ten výběžek, který chci okusit svým penisem. Vysunul jsem prsty velmi pomalu a přitom sledoval Nikkův výraz, kterého jsem se nedokázal nasytit.
„Můžu Nikko?"
Chtěl jsem ho hned... Teď, ale přesto, nechci mu ublížit, přeci je to nějaká doba, co jsme to naposledy dělali.
Nikko
Během chvilky jsem byl zcela nahý stejně, jako Kane. Byl tak horký, když na mne dolehl. Cítil jsem v tom doteku našich těl tu touhu jednoho po druhém. Nezastavitelnou touhu, které jsme propadli oba dva. Nebyl jsem schopen nic jiného, než přijímat to, co mě pohlcovalo.
Když Kane spojil naše údy, jen jsem nahlas zasténal a prohnul se proti tomu stisku. Když jsem cítil ty jemné a přitom dravé kousance po těle, nebyl jsem schopen už ničeho jiného, než své steny ztišit, pevně zavřít oči a snažit se zvládat to své vzrušení, které se s každým dotekem jeho zubů, rtů a jazyka víc a víc roztahovalo přes mé tělo, až mě to zcela zaplavilo. Začal jsem se třást.
Držel jsem se pevně jeho paží, zatínal jsem do něj nehty, ale v momentě, kdy jsem ucítil, jak do mne vsouvá své prsty, jak se otírá o mé stěny, zatnul jsem do něj všech deset drápů, až jsem ucítil, jak mi pod rukama stéká po pramíncích jeho teplá krev.
Vůně jeho krve mě udeřila do nosu a v tu chvíli jsem byl ztracen.
Když mi položil svou otázku, jen jsem ho chytil za vlasy a přitáhl si ho blíž.
„Neptej se!“ zavrčel jsem a kousl jsem ho do rtu. „udělej to!“
Jako bych to nebyl já… Jako bych v ten moment měl v hlavě jen tu touhu, to uspokojení, chtíč… Olízl jsem jeho rozkousnutý ret a v tu chvíli se mi naježily všechny chlupy po celém těle. Zamrazilo mě a zároveň polilo horko.
„Kane!“ vykřikl jsem nedočkavě a celý se třásl touhou po tom spojení.
Kane
„Jak si přeješ můj princi. Tvůj rozkaz je pro mě potěšením," zavrčel jsem do jeho rtů, když je začala polévat má krev.
Olízl jsem mu je a potom znovu spojil v dlouhý polibek, abych odpoutal pozornost od toho, co se nedalo zastavit. Nastavil jsem svůj penis proti jeho dírce a prudce se do ní vnořil. Musel jsem ihned a až po kořen, jak moc mě pohlcovala vášeň. Nic kolem mě nebylo, jen Nikko pode mnou a naše společná touha jednoho po druhém. Nikdo by mě teď nedokázal zastavit, protože jsem to potřeboval, chtěl, musel mít. Stalo se ze mne divoké zvíře, které svůj chtíč hodlá uspokojit za každou cenu a hlavně, když má před sebou někoho, koho tolik miluje. Klečel jsem na kolenou a pevně ukotvený, jsem si ho ještě víc přitáhl a jeho nohu více zasunul pod sebe. Byla to velmi vzrušující poloha, kde mi jen při pohledu na jeho tělo, projelo nitrem mrazení z vlny euforie, která mne zaplavila. Když jsem do něj vnikl až na doraz, byl jsem jak smyslů zbavený a ihned jsem se začal pohybovat tak rychle, že postel vrzala tím prudkým tempem, co jsem nasadil. Tak hezky mě svíral a jeho vlhkost mě tak vzrušovala, že jsem byl už po pár nájezdech málem u konce. Jednou rukou jsem mu přidržoval nohu na svém rameni, kterou jsem nyní políbil a zároveň kousl. Bral jsem si ho a cítil se tak dobře. Naše těla se dokonale sladila a jeho hlasité sténání mě přivádělo k orgasmu.
Nikko
Byl jsem jak v jiném světě. Nevnímal jsem nic. Ani Kaneho. Jen jsem se ponořil do toho, co právě probíhalo. To co mi přinášelo tak skvělé pocity, že opravdu teď pro mne nebylo nic jiného.
To vnitřní tření mne rozpalovalo ještě víc. Jen z posledních sil jsem se držel, abych nevzplál.
Pustil jsem Kaneho ruce a sám jsem se chopil svého problému, když jsem cítil, že se blížím ke svému konci. Jen pár tahů stačilo, abych pokropil své břicho s několika výkřiky, jak jsem se už nedokázal ovládat.
Skoro jsem nedýchal a jen rychle bijící srdce mi připomínalo, že jsem ještě naživu. Svíral jsem v nepravidelných stazích Kaneho uvnitř sebe současně s tím, jak mě opouštěly poslední várky semene.
Moje noha skoro sklouzla z jeho ramene, když jsem si z posledních sil přitáhl Kaneho k polibku, abych v něm utišil své sténání.
Kane
V mém těle se vše stáhlo a krev se přemístila jen do jednoho místa. Mou hlavu zalil horký nával a vše v jedné lavině zaplavilo mé tělo. Cítil jsem, jak mi začalo v penisu cukat a moje sperma plnilo Nikkův zadeček. Díval jsem se, jak se jeho břicho lesklo z čerstvé dávky jeho spermatu a snad mě to ještě víc vzrušilo. Vše ve mně prožívalo tu dokonalou extázi z uspokojení a já nebyl schopen ho pustit. Jako bych takhle chtěl v něm být navěky.
Stáhl jsem jeho nohu z mého ramena a položil jí na postel. Vytáhl jsem druhou nohu zpod sebe a trochu mu nohy ohnul v koleni, abych v něm mohl zůstat. Lehl jsem si na něj a poslouchal, jak zrychleně dýchá, stejně jako já.
„Nebude tě někdo hledat? Jak ses sem vůbec dostal? Jen... Nikko... Nepustím tě zpět!"
Protáhly se mi najednou zuby a já se zakousl do jeho krku. Nasál jsem první dávku jeho krve a moje pohárky, jako kdyby se roztáhly a vsákly hluboko do jazyku každou kapku, která na nich ulpěla.
Pustil jsem ho a olízl zbytky krve z jeho krku.
„Teď ty!"
Ano, nabral jsem dost sil, aby se mohl znovu krmit. V břiše mu kručelo, takže dlouho nejedl, nejspíš opravdu poslechl to, co jsem mu řekl. A to chce odměnu.
Nikko
Ležel na mě stále spojen se mnou v jedno tělo. Stále jsem se nebyl schopen uklidnit. Rychle jsem oddechoval a jen jednou rukou objal Kaneho tělo, abych ho cítil ještě víc. Přivřel jsem oči a užíval si těch úžasných odeznívajících pocitů.
Něco říkal. Ale copak se mi teď zrovna chce odpovídat na tyhle otázky? Já vím, že mě budou hledat, když se nevrátím včas. Taky mě bude hledat Ely, když se nevrátím včas. Ale zajímá mě to v tuhle chvíli? Proč se na to ptá a kazí tuhle krásnou chvilku, kdy můžu být jen s ním?
Už jsem otvíral pusu, že mu něco odpovím, když se mi do krku zaryly jeho zuby. Otevřel jsem překvapením oči do široka a začal znovu rychle oddechovat.
Co to? Proč to dělá? Je možné, že se stal upírem jako já?
Projel mým tělem zvláštní pocit. Tohle jsem nikdy nezažil. Jako by se vzrušení vracelo zpět. Spojil se se mnou. Cítil jsem ho stále uvnitř mě a zároveň i jeho zuby zakousnuté do mé kůže. Bral si mou krev, jako by to byla jeho přirozenost.
Znovu jsem se začal chvět a jen jsem zaryl nehty do jeho kůže a v druhé ruce sevřel prostěradlo.
Současně s tím, jak si mě bral, i já pocítil hlad. Touhu vzít si jeho krev. Musím ji mít.
Snad mi ani nemusel nic říkat, protože já v tuhle chvíli už viděl v jiných barvách a zuby se mi protáhly do maxima.
Shodil jsem necitelně Kaneho ze sebe dolů až jsem mírně zasténal, když mě jeho penis opustil.
Převalil jsem ho na záda a vyskočil si na něj. Jen vteřinu mohl trvat, než se role obrátily a já se s velkou chutí do něj zakousnul.
Bral jsem si hltavě jeho energii, jako by to mělo být mé poslední jídlo. Nebyl jsem k zastavení.
Kane
Pevně jsem sevřel nehty jeho zadek, když se mi zakousnul do krku a nasměroval si ho na svůj znovu vzrušený a tyčící se penis. Ihned jsem se zasunul až po kořen do jeho ještě vlhkého nitra a užíval si, jak úžasně to po jeho stěnách klouže. Ani si to neuvědomoval, ale svíral mě a znovu ve mně probouzel tu nekončící touhu po spojení, která se nedá nasytit.
Jen jsem v něm zůstal a ani se nehnul, protože mi tím sáním mé krve pouštěl do těla elektrizující pocit, kdy jsem byl jak ohromen tou slastí, kterou mi to přinášelo.
Olízl jsem si zbytky jeho krve ze svých rtů, abych si znovu oživil jeho chuť. Tak sladká a vábivá, která má svou specifickou vůni. Až teď to cítím... Až teď vím, jak moc mě to láká, být i upír. Jenže on je jediný, koho chci sát a plnit svým spermatem. Pořád jsem věrný vlk, a možná už i něco jiného.
Nikko
Má krev se ještě víc rozproudila, když jsem se nasytil Kaneho krví. Tohle mi celou tu dobu chybělo. Mít něco jeho. Být s ním. Být jeho. Jako právě teď.
Jen jsem slastně přivřel oči, když jsem ucítil, jak mě znovu vyplňuje. Pustil jsem jeho krk a začal ho olizovat. Každičkou kapičku, které chtěla utéct po jeho kůži. Nedal jsem ji šanci.
Jako by to byla moje přirozenost, pomalu jsem se začal pohybovat v bocích. Pomalu jsem nadzvedával zadeček a nasouval se zpátky. Každý moment, kdy se otřel o mou prostatu, mě donutil zatajit dech.
Po jeho krku jsem se přemístil na jeho bradu a pak k jeho teplým rtům, napuchlým od polibku. Olízl jsem kousanec, který jsem mu prvně uštědřil a pak se jazykem vnutil do jeho úst. Líbal jsem ho jak bláznivý. Každou skulinku jsem zkoumal jazykem.
Byl jsem to tentokrát já, kdo přebíral iniciativu, což jsem dokazoval i postupně zrychlujícími se pohyby, jak mě pohlcovalo nové a nové vzrušení, kterému jsem se nedokázal bránit.
Kane
Jen jsem mu dával volnost, aby mohl sám vést tuhle jízdu. Líbilo se mi, jak mě líbal a přitom se jeho zadeček tak pružně hýbal a nadzvedával se, že jsem chvílemi zatajil dech, jak moc mě zahlcoval pocit rozkoše z jeho těla.
Vnímal jsem každé pomalé, až trýznivé najetí do jeho těla a přivřel jsem oči, abych si to i mohl představit, což mi do těla dalo až svazující pocit dokonalého vzrušení. Můj penis se pnul v jeho nitru a každé otření mého žaludu o jeho prostatu mě dostávalo na samotný vrchol orgasmu. Tak spalující pocit zasáhl mé vnitřnosti a já cítil, jak jsem jen kousek od uspokojení, které mi nyní dává Nikko.
Otevřel jsem oči a pevně chytil jeho boky. Podíval jsem se na jeho bílé tělo, které se lesklo potem, a začal jsem si jej víc narážet na svůj klín. Zrychlil jsem tempo, když jsem se ponořil do té opojné chvíle, kdy se do jeho útrob ve vlnách rozprskávalo moje sperma.
Byl jsem naprosto pohlcen tímto okamžikem a chytil jsem jeho hlavu a ještě víc si ho přitáhl na krk, aby se znova napil mé krve. Bylo to jak prohloubení tohohle okamžiku a já to potřeboval jako drogu.
Nikko
Jen tím třením uvnitř sebe jsem se přivedl do stavu naprosté blaženosti. Rukama jsem se zapřel o Kaneho hruď a nechával se jím už vést k rychlejším pohybům. Pevně sevřel mé boky, když se blížil ke svému konci. Chtěl jsem se dívat na jeho tvář, když prožíval svůj orgasmus, ale během chvilky jsem pevně zavřel oči, protože mé tělo náhle explodovalo. Začal jsem se třást, když jsem posílal jednotlivé dávky svého spermatu na jeho břicho. Ruce mi podkluzovaly na jeho zpocené hrudi, jenže já nebyl teď schopen ničeho jiného, než prožívat své vyvrcholení s hlasitým sténáním.
Myslím, že kdyby si mě nepřitáhl k sobě, stejně bych na něj vysílením stejně dolehl sám.
Byl jsem jak v jiném světě. V tom, které mi bylo tak dlouho odpíráno, a já mu začal přicházet na chuť.
Zahryzl jsem se do jeho krku, ale jen jsem jemně nasál jeho krev a to bylo vše.
Rychle jsem oddechoval, zakousnutý do něj a snažil se ze všeho vzpamatovat.
Stále mnou probíhaly jednotlivé vlny skvělých pocitů doprovázející mravenčení po celém těle a jen pomalu to všechno ustupovalo do pozadí. Podsunul jsem ruce pod Kaneho a co nejvíc se k němu natiskl. Jeho horké tělo, rychle nadzvedávající se hrudník a bijící srdce mě uklidňovalo.
Miluji ho.
Kane
Jen jsem si užíval dozvuky toho všeho, co se ve mně odehrávalo, jak nekončící smyčka. Byl jsem jako ve snu, a nechtěl jsem se za žádnou cenu probudit. Naše těla jen rytmicky dýchala a já se cítil jak v jiném světě. Nechtělo se mi přemýšlet nad realitou, která už nebezpečně klepala na dveře. Nechtělo se mi přemýšlet nad ničím. Usnul jsem, jako nemluvně a ani jsem se nepozastavil nad tím, že by se měl Nikko vrátit. Probudilo mě až světlo, které prosvítalo okenicemi a lehký vánek, který k nám doléhal z pootevřených dveří. Ani jsem si nepamatoval, že jsem je nezavřel.
Ale já je zavřel...
Okamžitě jsem si sednul a ještě rozespalýma očima se zmateně rozhlížel po místnosti. Během chvilky mé oči zůstaly upřené na Surim, který naštvaně stál kousek od naší postele a díval se na mě.
„Takže konečně vzhůru? Jen chci upozornit na to, že Maro, je vzteky bez sebe. Nevědí, kde Nikko je a jen já a Akio sem můžeme, protože jsi nám to dovolil. Nemyslíš si Nikko, že jsi měl alespoň nechat vzkaz?"
Došel až k nám a hodil na postel čisté oblečení.
„Převlékněte se a půjdeme do zámku!"
Zase se chová, jako kdybychom byli děti a nemohli mít své vlastní názory. Jen jsem si Nikka přitiskl víc na svou hruď a přes nás oba přehodil peřinu, jako ignorování otcova rozkazu.
Jsem doma, tohle je moje království. Prostě se mi nechce. Proč mám pořád někoho poslouchat? Nemusím.
Nikko
Ležel jsem na Kanem a celou dobu se díval, jak klidně spí. Byl tak krásný, že jsem se nechtěl ani pohnout, abych nenarušil tu chvíli, kdy se na něj můžu jen tak dívat. Pohrával jsem si s chloupky na jeho hrudi a stále poslouchal jeho pravidelně bijící srdce. Ani jsem si neuvědomil, jak pokročil čas, když se náhle otevřely dveře a v nich stál Suri.
Vypadal dost naštvaně a mě v tu chvíli došlo, že je zle. Že mě nejspíš hledají.
Rychle jsem zavřel oči a dělal, že spím. Jenže moje nahota mě nejspíš prozradila, protože jsem se začal červenat. Jak rád jsem byl, když nás Kane schoval pod přikrývku.
Cítil jsem, jak se mu z hrdla pomalu dere tiché vrčení.
Jenže jsem nastupující král. Kdo ví kdy, ale přece a jako takový si musím uvědomovat své chyby a nést následky.
„Kde je Ely?“ zeptal jsem se, aniž bych odpověděl na jakoukoli otázku. Nejsem malé dítě, kterému musí říkat, že bude do soumraku doma.
Otočil jsem se ke Kanemu a jemně ho políbil na rty, ať už se Suri tvářil, jak chtěl.
„Musím jít. Ely je v tom se mnou. Nemůžu ji v tom nechat samotnou,“ zašeptal jsem mu do ucha, ale jsem si jistý, že to Suri slyšel. Bodejť by ne. Je vlk jako my.
Natáhl jsem se pro halenu a začal si ji oblékat.
„Mohl bys jít na chvíli ven?“ požádal jsem Suriho.
„Jako bys měl něco, co neznám. Staral jsem se o vás od mimina,“ odfrkl, si, přesto se však otočil, ale zůstal stát na místě. „Pěkně si na tebe počkám. Ručím za to, že tě přivedu zpátky. Nemíním kvůli tobě přijít o nějakou svou tělesnou část.“
Jen jsem si povzdechl a začal se oblékat. Věděl jsem, jak táta Maro umí zuřit a nejspíš by to Surimu dal pěkně sežrat. Nemůžu ho v tom nechat.
„Promiň, Kane,“ chytl jsem ho za ruku a jemně ji stiskl. „Musím se vrátit na zámek,“ vstal jsem z postele, abych si ještě mohl obléct kalhoty.
Kane
Zvedl jsem se z postele hned za Nikkem a ignoroval tuhle srdceryvnou scénu. Jak kdyby ve mně něco šílelo... Zuřilo a bylo bez sebe vzteky. Nedokázal jsem to definovat a ani určit, z čeho vlastně můj hněv pramení.
Natáhl jsem na sebe kalhoty a košili a přes Nikka aspoň přehodil deku. Došel jsem k Surimu a vytlačil ho ven před dům.
„Sice jsi nás jako děti viděl nahé a mě i častokrát poté. Jsi můj otec a nestydím se před tebou, ale i když jsi rodina, nebojím se s tebou utkat. Nikdy se nedívej tak dlouho na něco, co je moje. Nedej bože, když je to můj partner. Taky by se ti to nelíbilo, otče."
„Nechovej se jako malé dítě Kane! Jsem tu z důležitých důvodů a ty sám bys měl vědět, že Nikko musí zpět. Tady není v bezpečí."
„Ne! Jenom tady je v bezpečí. Tam ho může Belial kdykoliv unést, tady ne. On sem nemůže."
„A dost, Kane! Začni se chovat jako strážce a uvědom si, jak jsme tě vychovali. Rozhodně ne, jako urážlivé děcko."
Už jsem to nedokázal udržet. Vydralo se to na povrch, jako zvíře na lovu. Vše ve mně v jednu chvíli vybouchlo a já cítil, jak neuvěřitelně rychle se moje tělo mění. Během chvíle, jsem před Surim stál tak, jak nyní vypadám a vrčel jsem tak temných hlasem, že i já sám jsem se sebe zalekl.
„Ohooo... Tak to se asi chvilku zdržíme, že?" zazněl nadšeně Suriho hlas.
On se snad radoval? On si snad tu mojí přeměnu užíval? Dokonce se mu na tváři usadil úsměv a náhle se změnil v mohutnou tlamu, která jen předcházela obrovskému vlkovi.
Nikko
Díval jsem se, jak se Kane oblíká a jen stěží jsem udržel zavřenou pusu. Nemůžu se prostě vynadívat na to jeho krásně stavěné tělo.
Co on na mě vidí? Jsem hubený a šlachovitý. Nic víc.
Kane vystrkal svého otce ven a tam se spolu začali dohadovat. Náhle však i to jedno okno, které tu bylo, zahalil velký stín. Podíval jsem se ven a zůstal jsem zaraženě stát.
Je… je obrovský… Teď jsem si ještě víc uvědomil, jak opravdu velký je a jaká mocná síla z něj čiší.
Couval jsem zpátky do místnosti a snad i trochu bázlivě se začal rozhlížet kolem sebe, jako bych hledal únikovou cestu. Pořád si na jeho novou podobu nemohu zvyknout, i když je opravdu krásný a i když mě přesvědčoval, že mi neublíží.
Zacouval jsem až do kuchyně. Rozhlédl jsem se kolem sebe a můj pohled padl na úzká dvířka, kolem kterých byla spousta třísek. Tudy nejspíš tahali dřevo do kamen, aby ho nemuseli nosit přes celý dům.
Já… Já musím jít domů… Musím jít, než se táta ještě víc rozzuří. Vím, že jsem udělal chybu a musím se tomu postavit.
Ještě jednou jsem nahlédl ven. Kane se Surim, oba ve vlčí podobě se dobře bavili. Teda Suri rozhodně.
Z koho mám větší strach, jsem v tuhle chvíli nevěděl. Z táty? Nebo z Kaneho? Z jeho podoby nebo z toho, že mizím a nic mu neřeknu? Nepustil by mě. Ale já musím vědět, že je Ely v pořádku. Vím, jak táta Maro umí zuřit. Nemůžu v tom Ely nechat samotnou.
Potichu jsem se nakonec vytratil ven. Jen pár minut mi trvalo, než jsem doběhl k bráně.
Ještě jednou jsem se ohlédl a v duchu vyslal ke Kanemu omluvu. Miluji tě, Kane. Vyřídím to s tátou a vrátím se.
Ano, bojím se, ale musím to udělat.
Vyběhl jsem z brány a chystal se přenést. Náhle mě něco chytlo za krk a zastavilo. Pevně mě to sevřelo, viděl jsem už jen, jak na zem dopadá Kaneho přívěsek a než jsem se stihl nadechnout, upadl jsem do temnoty.