Kane
Docela mě ten jeho náhlý spánek vyděsil. Díval jsem se, jak usíná a nechápal, proč se to stalo. Jakoby vzdáleně jsem slyšel, jak říká, že mám zavolat Saisha.
Neotálel jsem, zabalil jsem ho do deky, aby mu nebyla zima a přenesl nás oba na jeho zámek. Položil jsem Nikka na postel u něj v pokoji a upravil se, abych mohl vyjít ven na chodbu. Ještě jsem ho políbil a okamžitě zamířil za Maro a Tomokem do královské síně.
Opravdu tam byli a řídili přípravy na oslavy. Když mě uviděli, hned se ke mně vydali s celkem vyděšenými tvářemi.
„Nikko... pil ze mě a najednou tvrdě usnul. Myslím si, že i srdce mu bije velmi tiše. Nevypadá, že by mu něco bylo, je tak klidný, ale chtěl, abych k němu zavolal Saisha."
Na nic jiného se neptali a rovnou nás všechny Tomoko přemístil do ložnice k Nikkovi. Maru spěchal k posteli a začal Nikka prohlížet. Po chvíli si oddechnul a podíval se na mě s vyčítavým pohledem.
„Měl bys ho krotit v pití tvé krve. Je moc silná, nepotřebuje je jí tolik na zahnání hladu. Ale podle všeho se nedržel z jiného důvodu, že?" vrčel na mě Maro a víc přikryl Nikkovi nohy.
„Tohle moc dobře neovlivním, když... No... Budu se snažit."
Jak mám jako kočírovat, jak a kolik krve mi vezme? Když se s ním miluji, tak mě zajímá jen on a ne moje tělo.
„Jen spí, zítra před obřadem ho probudíme, ale musíš ho nechat odpočívat. Občas se nám tohle stane. Zůstaňte tu přes noc!" řekl Tomoko a poplácal mě po rameni, abych se uklidnil.
Nikko
Ještě chvíli, i když jsem měl zavřené oči a nedokázal je ani na sílu otevřít, jsem bojoval se spánkem. Cítil jsem, jak mě Kane balí do deky a přenášíme se ke mně do pokoje. Po chvíli jsem na sobě ucítil chladné ruce táty a chtěl jsem mu toho tolik říct. Aby se na mě nezlobil, že jsem zas pokazil oslavu, stejně jako když se vrátil Kane. Aby se nezlobil na Kaneho, protože to není jeho vina, že jsem v tomhle stavu. Chtěl jsem říct, jak je mám všechny rád. Chtěl jsem říct Kanemu, jak moc ho miluji a chci se vzbudit pro něj. Chci všem druhý den říct, že on je muž mého života a nikdo jiný a jsem na to hrdý.
Chci se vzbudit, protože mám strach… Strach že prospím spoustu let, tak jak to u upírů bývá…
Jenže nic z toho se nestalo. Propadal jsem se do hlubokého spánku čím dál víc a už jsem ani neslyšel, co se kolem mne děje.
Jen střípky mých vzpomínek se mi v hlavě ukazovaly jako obrazy, které visí na zdech. Vzpomínky na dětství, vzpomínky na Kaneho, na jeho odchod, který byl tak bolestivý i na jeho návrat.
Po nějaké chvíli se i tohle ztratilo a já propadl do neproniknutelné tmy a ticha.
Kane
„Vrátíme se zítra ráno a probudíme ho. Necháme ti donést nějaké jídlo, tak se najez a vyspi se. Zítra to pro vás oba bude náročné. Ještě že je Nikko poloviční upír a vlk, jinak by prospal celé roky, takhle maximálně jeden až dva dny," říkal Tomoko a pomalu s Marem odcházeli ven na chodbu.
Usedl jsem na křeslo a chvíli Nikka jen pozoroval, abych věděl, že je opravdu v pořádku. Nakonec jsem se zvedl a přešel do koupelny, abych si nalil vodu do vany a vykoupal se. Potřeboval jsem to.
Svlékl jsem se a dal horkou i studenou vodu do vany a celý se do té příjemné lázně ponořil. Jen jsem relaxoval a přemýšlel, zda to bude opravdu tak v pořádku, jak Tomoko říkal. Pořád jsem mě i strach z toho, že se Nikko jen tak neprobudí.
Seděl jsem tak notnou dobu, než jsem konečně vstal a osušil se. Znovu jsem se oblékl, ale jen do košile a vzal do džberu trochu vlažné vody, abych omyl i Nikka. Pořád měl na sobě moje sperma a já nechtěl, aby mu zaschlo na těle, muselo to být nepříjemné. Došel jsem k němu a svlékl mu i košili, aby byl celý nahý. Pomalu a táhlými pohyby, jsem mu omyl každou část těla a potom ho osušil. Navlékl jsem mu košili a ulehl vedle něj. Přesně včas, protože do místnosti vešla služebná s jídlem a já nechtěl, aby mě viděla nahého. Jen se usmála a položila tác na stůl. Poklonila se a odešla ven z místnosti.
Zvedl jsem se a konečně se po dlouhé době pořádně najedl. Pořádný steak, osmažené brambory a zelenina mi vždy moc chutnaly a já si je vychutnával do posledního sousta. Potom jsem si k Nikko přilehl a během chvíle jsem vedle něj usnul. Svíral jsem ho v náruči, aby mi nikam neutekl.
Nikko
Měl jsem pocit, jako by mě někdo táhl z hlubiny jezera na jeho povrch. Cítil jsem stisk na rukou, jako by mi někdo nechtěl dovolit se v té hlubině utopit. Jako by to šlo. Můžu zemřít jedině, že by mně vysál nějaký upír, nebo kdyby na mě zaútočili lovci, nebo kdyby mi prasklo srdce bolestí z velké ztráty. A to poslední jsem si nechtěl připustit.
Chladné ruce jsem cítil na hrudi, jako by někdo zkoušel, zda mi bije srdce. Chladnou dlaň jsem cítil na čele, a jako by z povzdálí, jsem slyšel nějaká slova, kterým jsem moc dobře nerozuměl.
Pomalu jsem otvíral oči a rozmlženým zrakem se díval do tváře Saisha.
„Co –se – děje?“ zeptal jsem se chraplavým hlasem a polkl, když mi sucho stáhlo hrdlo.
Nechápal jsem v první chvíli, kde jsem a co se se mnou děje.
„Vstávej, Nikko. Je čas, aby ses najedl a připravil,“ usmál se na mě a stáhl svou ruku z mého čela.
Připravil?
Prudce jsem se posadil, když jsem si uvědomil, že jsem usnul a nejspíš zaspal celou slavnost.
Chytl jsem se za hlavu a zaskučel, jak mě zabolela. Zatočila se mi a já se vyvrátil zpět na postel.
„Musíš pomalu, protože jsme tě vzbudili moc brzy. Tvé tělo si ještě na tohle všechno musí zvykat,“ pohladil mě po vlasech. Vstal a vzdálil se od postele. Zatím co on s někým tiše promlouval, já otočil hlavu do okna. Díval jsem se na slunce, které už dávno vyšlo a podle toho, jak vysoko je, bude za chvíli pravé poledne.
Já jsem prospal celý den? A vzbudili mě brzy? Jak dlouho bych jinak spal?
Kane
Dopoledne přišli jeho rodiče se Saishem a pustili se do buzení. Služebná zatím připravovala krásná roucha, která mě svou krásou místy oslepila. Jen jsem se díval na tu souhru barev.
Nikko měl bílé roucho, které bylo vyšívané tmavě rudými nitěmi. Po celé délce se stříbrně leskly ornamenty, vsazené do té krásné barvy, která vypadala jako Nikkova kůže.
Naproti tomu mé roucho bylo tmavě modré. Všude mělo hnědé ornamenty, které vypadaly jako větve stromů. Světle modré výšivky naznačovaly vodu v horských jezírkách.
Opravdu jsem byl potěšen, že si mohu něco takového obléci. Kolik práce to muselo dát švadlenám, aby se trefily do našich povah.
Když jsem uslyšel Nikkův hlas, okamžitě jsem si k němu přisedl a pomohl mu posadit se.
„Jak ti je? Nebolí tě něco?" ptal jsem se ho a přitom ho hladil po rukách, aby věděl, že tu jsem s ním.
Nikko
Kane si ke mně přisedl a já na něj omluvně koukal.
„Promiň, nechtěl jsem usnout, netušil jsem, že se to může stát. Myslel jsem si, že když jsem vlk, že to ani nejde,“ sklonil jsem hlavu, protože mi to vážně bylo líto. Nejspíš jsem Kaneho vyděsil, tím jak jsem tak náhle usnul.
„Spal jsem dlouho? Nezaspal jsem slavnost?“ rozhlédl jsem se nakonec kolem sebe, ale když jsem viděl připravená roucha, oddechl jsem si.
„Mám hlad,“ zašeptal jsem Kanemu do ucha.
V tu chvíli jsem si i všiml, že jsem v čisté košili a nejspíš i umytý. Zrudnul jsem, když jsem si uvědomil, že mě někdo viděl nahého a já se ani nemohl k tomu nijak vyjádřit.
„Je čas, abyste se připravili, za chvíli bude poledne a všichni se už začínají scházet. Jsou na vás zvědaví,“ usmál se táta Maro a pak všechny ostatní vystrkal ven z naší ložnice.
Polilo mě horko. Vážně. Takže oslava bude. Tak jsem se těšil, že řeknu všem o tom, že Kane je můj muž života, že jsem zapomněl na to, jak velká sešlost to bude, Začal jsem si nervózně protahovat prameny vlasů mezi prsty. Tohle nejspíš nedám…
Proč já musel zdědit zrovna tuhle věc po tátovi?
Kane
Když jsem viděl, jak je Nikko nervózní, jen jsem se usmál a políbil ho. Bavilo mě, jak si namotává vlasy na prst a je moc roztomilý. Jako kdyby to před pár hodinami nebyl on, ale nějaký jiný dravý upír.
„Umyl jsem tě a převlékl, abys nebyl mnou tolik cítit. Nedovolil bych nikomu, aby na tebe sáhl," zavrčel jsem, protože se mi do hlavy vecpala myšlenka, jak ho nějaká ze služebných omývá místo mě.
„Musíme se připravit, jinak to prošvihneme. Tak pojď.“
Pomohl jsem ho na nohy a dovedl ho k rouchům.
„Jsou krásné, že? A ještě hezčí bude, až si ho navlékneš.“
Začal jsem se svlékat a hned poté si oblékat ten krásný oděv. Když jsem ho měl na sobě, tak jsem rozpažil a podíval se na Nikka.
„Tak co tomu říkáš?“
Nikko
Znovu jsem se začervenal, když mi Kane řekl, že mě on umyl a převlékl. Nechápu, proč se stále červenám, když svá těla známe už dokonale...
Podíval jsem se na šaty, které jsme měli připravené na slavnost. Opravdu byly krásné. Usadil jsem se ke stolku a začal jíst a sledoval Kaneho jak se převléká.
Opravdu mu to slušelo. Byl nádherný. Mohl jsem na něm oči nechat. Když rozpažil, a zeptal se, co na to říkám, jen jsem v úžasu vydechl a zapomněl zavřít pusu.
Vstal jsem, vzal do ruky hřeben a postavil se za něj a začal mu pročesávat ty jeho nádherné černé vlasy, které mu splývaly po zádech skoro k pasu.
„Jsi moc krásný a všichni na tebe budou koukat,“ zamumlal jsem a opřel se čelem o jeho záda.
„Nemám rád, když jsem někde, kde je moc lidí,“ pustil jsem hřeben na zem a sevřel jeho roucho na bocích a ještě víc se zapřel o jeho záda.
Ani jako malého mě nedokázali přinutit, abych zůstával na nějakých slavnostech. Vždycky jsem byl nervózní a většinou jsme s tátou Maro někam rychle zmizeli.
Kane
„To ty sis to vybral, Nikko. Už ses nechtěl schovávat a chtěl jsi všem říct, že jsme spolu. A popravdě... Jsem moc rád, že to už bude oficiální. Nechci, aby na tebe někdo jen zvedl ret a zkusil zavrčet, okamžitě jim ty jejich kousavé pusy urvu. Taky nemám rád moc lidí, ale hold si na to oba budeme muset zvyknout."
Stiskl jsem mu obě ruce a přitáhl si ho dopředu před sebe. Díval jsem se mu do tváře, než jsem ho dlouze políbil.
„Budu tam s tebou, a kdyby se to opravdu nedalo vydržet, tak odejdeme. Ano?"
Nikko
Objal jsem Kaneho a přitiskl jsem se k němu, jak nejvíc jsem mohl. Musel cítit, jak se začínám z té nervozity třást. Slunce se opět o něco posunulo a skoro na mě řvalo, že už bude čas.
„Musím se obléct,“ pustil jsem ho nakonec, když jsem zaslechl, že i na chodbě začíná být víc živo, než před chvílí.
Svlékl jsem se a už jsem bral do ruky nový šat, když do pokoje jako velká voda vrazila Ely.
Lekl jsem se a všechno mi vypadlo z ruky.
„Elizabeth!“ vykřikl jsem nervózně a otočil se na ni. „To mi nedělej, co kdybych tu byl nahý! Nebo Kane!“
Vzápětí jsem zčervenal, protože já nahý vlastně byl a mezi dveřmi stál i Marius a jen se omluvně na nás podíval.
„Promiň, já říkal, že sem nemáme chodit,“ sklonil hlavu, jak trapně mu bylo. Rychle jsem zvedl věci ze země a schoval se za Kaneho a natahoval si aspoň kalhoty.
„Niki, nebuď tak protivnej!“ skočila mi Ely na krk a já i s ní málem spadnul. „Slyšela jsem, že ses dobře vyspal,“ vlepila mi pusu a začala se smát. „Vlastně jsem pro tebe přišla. Pro vás,“ pustila mě a podívala se na Kaneho. „Máte jít do trůnního sálu. Schází se tam pozvaní hosté z druhých království a prý se máme jít s nimi náležitě přivítat.“
Zůstal jsem v ten moment stát jak přimražený. Zatraceně, netušil jsem, že to bude až tak moc oficiální. Nohy mi zarostly do země a já jen křečovitě držel halenu, aniž bych si ji navlékl.
„To nedám,“ zašeptal jsem a celý jsem se třásl.
Potřebuji něco na uklidnění. Co nám to vždycky Ziro dával, když se něco takového dělo? Já s tátou Maro jsme toho vždy vypili plný džbán…
„Kane,“ špitnul jsem a hledal záchranu u něj.
Kane
Povzdechl jsem se, když se za mnou Nikko třásl jak ratlík a ještě řekl, že to nedá... To už jsem na něj zavrčel a prudce ho k sobě natiskl.
„Oblékni se a konečně se vzchop. Nikko, už nejsi dítě... Mám ti připomenout, kolikrát jsme spolu spali? Nebo kolikrát si ze mě pil? Nikko! Tak sakra už... Jednou ses pro něco rozhodnul, tak se k tomu taky jako muž postav. A pokud to nejde, tak tady..."
Podával jsem mu lahvičku, kterou mi vrazil Saisho, když odcházel a řekl mi: „Dej mu to, až začne jančit."
Měl pravdu a věděl moc dobře, že začne zmatkovat. Ještě jsem ho políbil a potom mu lahvičku i otevřel. Naklonil jsem ji tak, aby jí měl přiloženou k ústům. Cítil jsem meduňku, mátu, dobromysl a další bylinky, dokonce krev? Radši jsem se na d tím nepozastavoval, jinak bych asi zuřil a to se v tuhle chvíli nehodilo.
„Miluji tě Nikko, pokud chceš odejít hned, tak jdeme. Nebudu tě do ničeho nutit, pokud ti to ubližuje."
Podíval jsem se na Ely, která se Nikovu chování smála a na Mariuse, kterému bylo stále trochu trapně z toho, že viděl Nikka nahého
Nahého? No... Ještě si s ním promluvím.
Nikko
Dostal jsem od Kaneho seřváno. Víc jsem se stydět už nemohl. A nemůžu říct, že by mi to pomohlo. Ale když mi přiložil k ústům lahvičku se známou vůní, hned jsem ji popadl a celé jsem to jedním lokem vypil.
„Půjdu tam,“ podíval jsem se na Kaneho a konečně se začal oblékat.
„Ukaž, učešu tě,“ vrhla se na mě znovu Ely už s hřebenem v ruce. Nechal jsem ji a celou dobu pozoroval Kaneho. Ely mi pročesala vlasy a spletla mi cop, který sahal až k pasu.
„Pořád si nemůžu zvyknout na ty tvé bílé vlasy,“ protáhla ho v ruce, když byla spokojená s výsledkem.
„No, nejspíš zase ztmavnou po nějaké době,“ pokrčil jsem rameny a konečně se dostal z jejich spárů.
Objal jsem Kaneho a už o něco klidnější jsem ho políbil.
„Tak jdeme?“ usmál jsem se na něj a jen ukázal ke dveřím, kde už Ely mizela i s Mariusem, kterého za sebou táhla za ruku, jako nějakou onuci. Je mi jasné, kdo v jejich vztahu hraje prim.
Kane
Konečně s uklidnil, ale i tak... Opravdu je občas stále ten stejný Nikko, princátko, co je rádo opečováváno a nemá vlastní rozhodnutí. Nejspíš právě kvůli tomu jsme spolu. Stejně ho miluji…
Má tolik podob a všechny jsou krásné, měl by si věřit.
Uchopil jsem jeho tvář do dlaní a ještě jednou ho políbil, než jsem s ním zamířil ven z pokoje.
„Opravdu to zvládneš? Nechci, abys to dělal jen proto, že tě k tomu někdo, nebo něco nutí. Vím, že mě miluješ a já tebe, nepotřebuji to oznámit, pokud jsi se mnou. Miluji tě Nikko, rozumíš? Jen tebe!"
Objal jsem ho a pevně přitiskl na svůj hrudník. Byl tak křehký, když mu podobu dávala lidská podstata. Nasál jsem jeho vůni, jako kdyby mě měla uklidnit a políbil ho na krk.
Nikko
Nejraději bych se tu s Kanem zavřel a líbal se s ním po celou dobu slavnosti. Ale nejde to. Na tohle budeme mít dost času později.
Vymanil jsem se z jeho pevného a přesto hřejivého objetí, které mi vždy dodávalo jistotu, a vykročil jsem ke dveřím.
„Víš, něco ti musím říct. To já poprosil táty, aby nám tohle přichystali. Jen jsem netušil, že to bude tak brzy. Ale nejspíš to už plánovali, protože takhle rychle se to prostě nedá stihnout. Možná to je to, co nám chtěli říct, než jsme utekli do tvého města.“
Procházeli jsme chodbou a jen jsem zdravil a usmíval se na všechny, které jsme míjeli. Zastavili jsme před velkým sálem. Strážci se poklonili a otevřeli nám dveře.
„Miluji tě, Kane a stojím si za tím rozhodnutím to všem říct, i kdybych měl třeba odpadnout.“
Ještě na moment jsem se k němu otočil, věnoval mu krátký polibek a pak s hlubokým nádechem vstoupil dovnitř.
Kane
Zhluboka jsem se nadechl a vydechl, abych i já nějak rozehnal strach z toho, co tam na mě čeká a společně s Nikkem vešel do trůnního sálu. Všichni ztichli a dívali se na nás. Bylo to nepříjemné a tak nějak se mi svíral žaludek. Už jsem dokonce chápal Nikka, proč tak šílel. Tohle bylo fakt divné vidět, jak se všichni mírně uklání a dávají tím najevo, že nás uznávají. Ti, co dokonce stočili hlavu, mě uznali jako krále, což pro mě bylo důležité, protože ti se stanou naším lidem. Jak jednou uznají jiného alfa samce, potom za ním půjdou kamkoliv.
Došli jsme až k Tomokovi a Maru, kteří stáli u trůnu a vítali nás. Ely s Mariusem se jen usmívali a čekali, až dojdeme až k nim, aby obřad mohl začít.
„Vítej mezi námi. Jsem rád, že se znovu obnoví jedno z nejmocnějších vlčích království. Jsem Azak, král Sněžných vlků z úpatí věčně zasněžených hor."
Vysoký statný muž mi vřele podával svou mužnou ruku na důkaz přátelství.
„Těší mě," mile jsem mu odpověděl a ruku mu stiskl.
Všichni se postupně představili a poté mohl obřad začít. Ještě jsem políbil Nikka a bylo mi jedno, že to dělám před všemi, protože jsem potřeboval od něj nabrat trochu síly.
Nikko
Díval jsem se na Kaneho jak se vítá s ostatními, jako by to byla jeho přirozenost. Záviděl jsem mu ten klid. Zatím co já se zdravil s ostatními jen úklonem, protože se mi ruce třásly. Ale většina z nich na to byla u mě zvyklá a nenutili mě do ničeho. Teda až na Azakiho.
Popadl mě za ruku, jako starý známý a vřele se se mnou vítal, stejně jako s Kanem.
Viděl jsem ho naposled jako dítě a musel jsem uznat, že z něj vyrostl pohledný muž, po kterém se kdejaká vlčice otočila i několikrát.
„Nikko, rád tě vidím. Jsi opravdu…“ ve vzduchu okopíroval rukou moji postavu. „Moc ti to sluší,“ řekl nakonec a pootočil hlavu k Elly. „A tvoji sestře také. Jen škoda, že jsem nebyl rychlejší než…“ zmlknul.
V tuhle chvíli jsem nechápal, jestli má na mysli mě nebo Elly.
Nakonec se ke mně naklonil. „Závidím vaším partnerům,“ zašeptal. Ještě se pousmál a vzdálil se, aby uvolnil místo dalším, kteří se s námi přišli pozdravit.
Jak jsem nejdříve nechápal, tak teď mi vyrazil dech. Otevřel jsem pusu naprázdno jako kapr a pak ji zase zavřel.
Kane mne objal a políbil. Jako by věděl, co právě cítím, nebo i on potřeboval nějakou jistotu? Přeci je to pro něj, jako pro krále poprvé. Ale musel jsem uznat, že si vedl dobře, jako by to byla jeho přirozenost. Však se pro to také narodil…
Byl jsem na něj hrdý čím dál víc, a když jsem se na něj podíval, všiml jsem si, že mu jeho modré oči postupně hnědnou.
„Miluji tě, Kane,“ naklonil jsem se k němu a políbil ho na tvář.
„Nerad vyrušuji, ale je potřeba, abyste se odebrali na nádvoří. Venku už všichni napjatě čekají, co jim chcete sdělit,“ ozval se rádce a otevřel široké dveře vedoucí do krátké chodby směřující přímo na nádvoří.
Kane
Rušil a podstatně hodně... Mírně jsem zavrčel, ale jinak jsem to zatím nechal být. Pevně jsem Nikka chytil za ruku a i s ním kráčel na nádvoří. Před námi šla Ely s Mariusem a Tomoko s Marem. Dost to pomáhalo, ale zase... To Nikko to musel říct a já za něj začal mít docela strach, aby to zvládnul.
Ještě než jsme vyšli ven, jsem ho k sobě otočil a políbil.
„Jsem tu a budu tu s tebou vždy. Miluji tě Nikko."
Naposledy jsem mu věnoval polibek a potom vykročil do slunečního svitu.
Došli jsme do velikého altánku, který sloužil na tyto věci po spoustu staletí. Prý i Maro s Tomokem se tu uznali jako partneři. Bylo to krásné místo. Častokrát jsme si tu s Nikkem a Ely hrály. Je to už tak strašně dlouho, že se mi vzpomínky místy mlžily, ale byly krásné.
Nikko
Měl jsem pocit, jako bych šel na popravu. Všichni na nás hleděli a usmívali se. Jen já se neusmíval. Nenápadně jsem drtil Kaneho ruku a rychle oddychoval. Moje nervozita se vrátila zpět. Potřeboval bych ještě tak vědro toho elixíru.
Postavili jsme se vedle táty a Ely s Mariusem z druhé strany. Po našich bocích pak stáli Suri a Akio a Mariusovi rodiče na jejich straně.
Hlavní rádce se před nás postavil a mávl rukou. Náhle všichni ztichli. Přivítal je a poděkoval, že přišli jak hosté, tak vlci našeho rodu. Jediní kdo tu nebyli, tak to upíři, protože to by asi nešlo.
„Tati, nevím, co mám říct,“ šeptnul jsem a drcl do táty Maro.
„Řekni prostě to, co cítíš, jde o tvůj život Nikko,“ pousmál se a jemně mě pohladil po zádech. „To zvládneš.“
„Kane?“ špitnul jsem na druhou stranu, ale ten se jen rozhlížel a usmíval se a vypadal přitom opravdu majestátně, jako pravý král. Ještě jsem chtěl něco dodat, když náhle rádce zmlknul a odstoupil a všichni upřeli oči na mě a Kaneho.
Krucinál, proč ne Ely?
Ruce se mi třásly a sotva jsem byl schopen udělat ty dva kroky dopředu. Držel jsem se Kaneho a doufal, že nespadnu.
„Já…“ polknul jsem ztěžka, když jsem viděl, jak všichni čekají na to, co řeknu.
„Jsem rád, že jsem se mohl narodit a vyrůst v téhle zemi, mezi tolika dobrými vlky a statečnými bojovníky. Vím, že někteří pro to, abychom se s Elizabeth narodili, položili své životy a já je za to budu do konce svého života uctívat a všem jsem vděčný, že jsem tu mohl prožít krásné dětství,“ na moment jsem se odmlčel, když jsem si uvědomil, jak to krásné bylo narušeno Kaneho odchodem.
„Vím, že jsem nebyl vždy ideální princ. Že jsem se vás a nejvíc své rodiče, natrápil dost, zvlášť v době, kdy jsem přišel o člověka, který mě provázel od mého narození. Za to vše se vám hluboce omlouvám. Ale ten člověk je zpátky. Vrátil se a já ho chci doprovázet po zbytek svého života, jako jeho partner, kterým teď pro něj jsem. Miluji ho a budu stát po jeho boku, po boku Kana, krále zemní říše. Po boku člověka, vlka, pro kterého bije moje srdce.“
Celou tu dobu jsem tiskl Kaneho ruku tak moc, až jsem cítil, jak mu křupou klouby.
„Vím, že jsem jiný. Nejsem jen vlk. V mé krvi koluje krev démona, který naší zemi ublížil, také krev upírů, kterou mi do vínku dal otec. Ale jsem na to hrdý a ať už jsem vlk, upír či démon, nikdy naší nebo Kaneho zemi neublížím. Prosím, přijměte krále Kaneho jako součást našeho rodu, člověka, vlka, který bude už napořád součást mého života.“
Pustil jsem Kaneho, postoupil krok dopředu a všem se uklonil.
Třásl jsem se, jako kdybych měl zimnici, a nemohl jsem popadnout dech. Ještě chvíli a nejspíš se tu vyvrátím.
Kane
Byl jsem na něj opravdu hrdý... Tak moc pyšný, že jsem mu chtěl pomoct, ale nemohl jsem, tohle bylo jen na něm. Mohl jsem tomu všemu jen přihlížet a věřit, že to ustojí.
Jeho proslov byl úžasný. Snad ještě víc jsem se do něj zamiloval a prudká bolest v rameni potvrdila moje přijetí do rodu. Zlatě se rozzářil můj vlk, který jen následoval toho Nikkova.
Popošel jsem k němu a uklonil se taktéž.
„Jsem velmi potěšen, že mohu být součástí tak silného rodu a přísahám, že ve svém království budu vládnout poctivě a vlídně. Budu vždy stát pevně na zemi a držet za ruku svého muže Nikka, jako rovnocenného partnera."
Objal jsem Nikka a políbil ho. Tím jsem stvrdil to, že jsme jeden toho druhého. Staly jsme se jedním.
„Po letech odloučení, jsme konečně spolu a já vím, že tě nikdy neopustím."
Nikko
Díval jsem se na Kaneho a byl jsem šťastný. Konečně všichni vědí, že je můj a já jeho. Po těch letech odloučení, jsme konečně spolu a já už ho nikdy neopustím.
Ten divný tlak u srdce, který mě náhle pohltil, byl silnější, než kdy jindy. Veden náhlým impulsem, jsem se k němu otočil, chytl jeho hlavu do dlaní a políbil ho.
Tak moc mě zasáhl ten cit, že jsem tomu prostě nedokázal zabránit.
Když jsem zaslechl šum v davu, uvědomil jsem si, co jsem udělal. Rychle jsem Kaneho pustil a celý červený se vrátil na místo vedle táty, který jen mírně skřípal zuby. Nejspíš stále nedokáže přijmout, že jeho děti dospěly.
Teď přišla na řadu Ely a já byl za to rád. Přestal jsem být středem pozornosti a jen naslouchal tomu, co ona a Marius říkají. Stále jsem měl slabé nohy a potřeboval jsem si nutně sednout. Jestli tohle bude trvat ještě chvíli, opravdu se tu nejspíš složím.
„Kane,“ zašeptal jsem, když dopředu vystoupili tátové a také si k tomu řekli své. „Já… není mi dobře…“ sevřel jsem jeho ruku, když jsem cítil, jak mi opravdu nohy slábnou ze vší té nervozity a já se pomalu sunu dolů. „Potřebuji pryč…“ sotva jsem se držel, a ještě víc se ho chytil.
Vážně to už nedávám a tolik lidí a vlků pohromadě mi nedělá dobře. Začalo mi hučet v hlavě a tátova slova mi splývala v jedno velké blábolení.
Kane
Pevně jsem si k sobě Nikka přitáhl a cítil jsem, jak ho opouští síla. Vzal jsem ho do náruče a došel k mým rodičům.
„Jdeme k nám do města... Uvidíme se později. Nikka to moc vyčerpalo, a proto si jdeme lehnout. Prosím řekněte to Maru a Tomokovi."
S mírným úklonek směrem ke králům, kteří mě pozorovali, jsem nás přenesl do mého paláce.
Byl tu takový klid a mír.
Stále nemám rád, když je kolem mě moc lidí, tohle mi vyhovuje.
Položil jsem Nikka na postel a přilehl k němu.
„Zvládl jsi to a byl si skvělý. Jak se cítíš? Nemáš hlad? Nebo žízeň? Můžu ještě zajít pro nějaké jídlo."
Nikko
Chytl jsem se Kaneho pevně kolem krku. Bylo mi jedno, jak se kdo na to dívá, ale byl jsem rád, že mě držel ve svých pevných pažích.
Odnesl mě k sobě do svého domova. Tady s ním budu celý život. Budu všude tam, kde je on, protože on je můj život. Jeho miluji a nevzdám se ho.
Bylo mi tak dobře, když se o mě staral. Cítil jsem se milován.
Přitulil jsem se k němu.
„Nepotřebuji jíst. Jsem rád, že jsme z tama pryč.“
Potlačil jsem Kaneho na záda a lehl si na něj. Podsunul jsem ruce pod jeho záda a pevně ho objal. Opřel jsem si hlavu o jeho hruď a poslouchal jeho srdce.
„Budeš pořád snášet ty moje nálady? Vím, že umím být nesnesitelný a jsem rozmazlený, ale…“ polkl jsem naprázdno, když jsem si uvědomil, co chci říct.
„Umřel bych bez tebe, Kane. Strašně moc tě miluji,“ zašeptal jsem do látky, která vlhla od mých slz.
Kane
„Já bych umřel první, Nikko. Jsi pro mě všechno. Postarám se o to, abys byl šťastný. Taky tě miluji."
Pevně jsem ho sevřel a tím ještě víc natiskl na svou hruď.
Věděl jsem, že odteď mám něco, co nikdy nikomu nedám a nevzdám se toho. Postarám se o to, aby tahle země vzkvétala, a jednou určitě přivedeme na svět i našeho následníka.
Vím, že ať se stane cokoliv, budeme jeden tomu druhému po boku. Nemohl jsem si líp vybrat, ale nejspíš to tak bylo od začátku dané. Dva princové, každý jiný druh a přesto... Potkali se na cestě, kterou se oba vydali, aby se do sebe zamilovali.
Ano, předurčen jeden druhému, aby se stali jedním. Tohle je jediný král, co mi smí mluvit do života. Král mého srdce.
EPILOG
Nikko
„Viktorie, okamžitě se vrať!“ volal jsem na dceru, která jen co mohla, mizela za dveřmi. „Řekli jsme, že budeme cvičit!“
„Ale tati, já mám hlad! Musím se najíst, nebo umřu!“ smála se a utíkala dál po chodbě směrem ke Kaneho pracovně.
Povzdechl jsem si a odložil své krátké meče. Její, které odhodila na zem, jsem zvedl a zasunul do stojanu.
Nikdy jsem si nemyslel, že zrovna my budeme mít dceru. Pořád si pamatuji na ten divný pocit, když jsme přišli za Zirem, že chceme potomka. Tenkrát nám nadával, že jsme stejní jako Tomoko a jestli si uvědomujeme rizika. Moc se na to netvářil, ale nakonec povolil. Tátům jsme to řekli, až když bylo hotovo. Vypadalo to, že se všichni čtyři vyvrátí, jen děda Hachiro okamžitě dával nepokrytě svou radost. Viktorie se narodila bez problémů. Bez těch, které provázelo mé a Elyino narození. Byli jsme s Kanem šťastní, jak v životě nikdy.
Viktorie je krásná, stejně jako její táta Kane. Vlasy má, jako jsem měl já, hnědé s jedním bílým pramenem. Ale oči… Ty má po Kanem. Nádherně modré, tak krásné, že ji budu pořád hlídat, protože až dospěje a někdo se do nich podívá, hned jim propadne.
Za chvíli ji bude patnáct, dospívající dívka a princezna, která se však chová jako největší poděs. Kluci jí vůbec nestačí. Ani vlci, ani upíři…
Povzdechl jsem si, když jsem si uvědomil, že vůbec není jako já. Ale aspoň se ve světě neztratí…
Ještě jednou jsem překontroloval, zda je všechno na svém místě a pak se přenesl do Kaneho pracovny.
Objevil jsem se přímo za ním. Seděl u stolu a právě pročítal nějaké dokumenty.
„Žene se sem pohroma, lásko,“ sklonil jsem se k němu a políbil ho na krku a jemně ho kousl.
Ještě jsem ani nestačil zvednout hlavu, když se dveře rozletěly...
„To není fér! Zase jsi tu první! Já se chci taky přenášet!“ začala brblat, hned jak vběhla dovnitř.
Jen jsem se usmál a víc se Kanemu zakousl do krku a natáhl doušek jeho lahodné krve.
Přeci nebudu Viktorii říkat, že to umí, jen na to ještě nepřišla. Takhle ji aspoň nemusím všude hledat.
Kane
Slyšel jsem ten hluk, co se ozýval chodbou a musel jsem se usmát. Nejspíš si zase Viktorie hraje s Nikkem a ten neví co s ní. Je to takový kluk v holčičí podobě. Byl jsem moc rád, když tehdy Nikko přišel s tím, že zajdeme za Zirem a poprosíme o rituál. Netušil jsem, že můžu být ještě šťastnější, ale když jsem v náručí poprvé pochoval své dítě, propadl jsem jí.
Je tak krásná a ještě k tomu pořádný lump. Už nyní se bojím, až za ní přijde nějaký muž. Nejspíš mu ukážu mučírnu…
No ale… Nejlepší bylo prosit Zira o to, aby nám pomohl a on nás skoro odmítl.
Hlavně… Že on sám, si se Saishem udělal toho malého spratka, co mi sem pořád chodí krást zbraně a na nádvoří je pálí. Prý je to proti lidskosti. A kdo tu je člověk? On teda ne.
V té době, co dělal rituál nám, byl už v očekávání. Takže je jejich Erik o něco málo starší než Viki.
Dost mě štve. Chová se jako nevychované dítě a Viktorie s ním kamarádí. Teda doufám, že jen kamarádí.
Usmál jsem se, když se mi Nikko zakousl do krku a ještě víc jsem naklonil hlavu, aby se mohl napít.
„Viktorie… Nemáš náhodou cvičit?“
„Ale tati… Copak se nemůžu najíst? A chci se naobědvat s vámi oběma, jako rodina. Poslední dobou máš moc práce a ani tě nevidím,“ smutně protáhla poslední větu a já si povzdechl.
„Tak až se nají Nikko,“ pobaveně jsem ho pohladil po hlavě a přivřel oči, jak se mi to líbilo
Nikko
„Jen jsem ji chtěl pozlobit za to, že utekla ze cvičení,“ pustil jsem Kaneho krk a políbil ho na tvář.
„Řekni potom rádci, ať si vezme Viktorii do parády a naučí ji etiketu a přijď za mnou do našeho pokoje. Potřebuji s tebou něco probrat,“ zašeptal jsem mu do ucha a rázem zmizel, abych se objevil v naší ložnici.
Otevřel jsem skříňku a vytáhl dřevěnou vyřezávanou kazetu, kterou jsem nedávno vyloudil od Zira. Když zjistil, co po něm chci, jen protočil oči a neodpustil si plno poznámek o tom, jak jsme nezodpovědní a riskujeme a kolik bude mít se Saishem zase práce.
Ale když já to chci. A pevně doufám, že Kane nebude proti. Jako by se po narození Viktorie ze mě stala ženská…
Vysvlékl jsem se, věci pěkně přehodil přes křeslo a nahý si lehl do postele. Ještě jsem se natáhl pro kazetu a otevřel ji. Vytáhl jsem z ní lahvičku a postavil ji na stolek.
S úsměvem jsem se na ni díval a doufal jsem, že Kane přijde co nevidět.
Kane
Byl jsem v šoku, když Nikko odešel a já tam zůstal jak kůl v plotě.
Co zase plánuje?
„Viktorie, běž za Asukou a dej mu tenhle papír. Jeho poslechneš, takže jdi.“
Podal jsem jí papír, na kterém byly napsané instrukce pro trénink. Asuka byl opravdu dobrý válečník a hlavně, jeho autorita byla zjevná.
Když Viktorie odešla, tak jsem se přenesl rovnou do pokoje. No… To co jsem tam viděl, mě naprosto dostalo. Bez dalších slov jsem se svlékl a nahý vlezl za Nikkem.
Uchopil jsem lahvičku a trochu upil. Část jsem si nalil do rukou a poslední díl dal vypít Nikkovi. Tekutinu z rukou jsem si natřel na penis a i podráždil Nikkův vstup. Roztáhl jsem mu nohy a dvěma prsty okamžitě zkusil jeho dírku, která mě tak sváděla.
Pomalu jsem se polibky dostával až k jeho krku a pak opatrně vytáhl z jeho těla prsty.
„Takže chceme dítě? Jaká hezká změna. Miluji tě Nikko.“
Zakousl jsem se do jeho krku a zároveň do něj najel až po kořen.
Tohle mě po dlouhé době dostalo. V poslední době jsem je oba moc zanedbával, ale tohle… Chtěl jsem další dítě, ale nechtěl jsem tím Nikka zatěžovat.
Srdce se mi snad štěstím rozskočí.
Nikko
Obával jsem se toho, jak Kane zareaguje. Ale to, co udělal, mě naprosto dostalo. Ani se nad ničím nepozastavil a šel rovnou na věc. Jako by tohle on sám plánoval, kdo ví, jak dlouho. Nestačil jsem ani pořádně otevřít pusu a už jsem polykal připravený elixír. Vzápětí jsem jen vyhekl, když jsem v sobě ucítil jeho prsty. A když do mě najel svým mužstvím, jen jsem blahem protočil oči v sloup. Pevně jsem mu sevřel ramena a zastavil ho na chvíli. Chytil jsem jeho hlavu do dlaní, aby se na mě podíval, než mě tohle všechno vezme do stavu, kdy nebudu schopen slova.
„Bál jsme se tě zeptat, Kane. Víš, chtěl bych, abychom měli i syna,“ políbil jsem ho, protože jsem byl opravdu šťastný, že to vzal takhle.
„A víš, že k tomu, abychom měli dítě, sex nepotřebujeme?“ usmál jsem se a mírně zavrtěl svými boky, abych cítil otření jeho chlouby ve mně. „Jen jsem tě chtěl takto přemluvit, abys souhlasil, no a…“ mírně jsem se začervenal, jako puberťák. „…rád se s tebou miluji…“
I moje tělo potvrzovalo má poslední slova, kdy se mi penis velmi rychle zpevnil. No, on už se pomalu připravoval, při tom čekání a mých představách co budeme s Kanem dělat, ale teď… teď to vzal doslova hopem. Ztvrdnul jsem tak rychle, že dotknout se ho tak se snad hned udělám.
Mé tělo pohltilo naprosté vzrušení, třásl jsem se po jeho dotycích a pohybech, které mě vždy přiváděly na okraj bezvědomí.
Víc jsem roztáhl nohy od sebe a vyjel pánví proti Kanemu.
„Miluji tě, Kane…“ zašeptal jsem a přitáhl si jeho hlavu blíž, abych svá slova mohl potvrdit polibkem.
Kane
„Však já vím, že nepotřebujeme, ale kdo řekl, že nemůžeme?“ usmál jsem se a políbil ho.
Začal jsem se v něm pohybovat a užíval jsem si to, jak je hezky úzký. Nedělali jsme to asi týden a já byl tak nadržený, že jsem ani nepotřeboval k ničemu přemlouvat. Stačilo jen to, že ležel na posteli. Naprosto dokonalá pozvánka.
Zvýšil jsem tempo a otíral se tělem o jeho naběhlý penis, který místy propouštěl jeho vlhko. Divoce jsem ho líbal a nakonec jsem se natiskl na jeho krk a zakousl se mu do něj. Nasál jsem tu sladkou krev a vychutnával si tu skvělou chuť.
Moje tělo zaplavila vlna rozkoše a já se mu udělal do toho jeho rozkošného zadečku. Stáhl jsem ruku mezi naše těla a začal přejíždět po jeho penisu, abych i jemu tenhle dokonalý pocit dal.
Nikko
Zpočátku mírná bolest z jeho rychlého vpádu, se měnila na blaho, které se rozlévalo celým mým tělem. Jen jsem vzdychal a místy i sténal, jak moc mě to pohlcovalo a líbilo se mi to. Každý sval se mi napínal a celé tělo se pohupovalo v rytmu Kaneho přírazů, které mě svou razancí a tvrdostí posouvaly po posteli málem až k pelesti. Jen jsem dal ruce za hlavu a zapřel se o pelest, aby se do toho Kane mohl víc zapřít. Miloval jsem tu jeho živočišnost a dravost.
Prohnul jsem se a skoro ho zastavil v pohybech, když se mi zakousl do krku a následně se ujal mého penisu. Tiché sténání se postupně změnilo v hlasité, protkané místy krátkými výkřiky.
Jeho zuby v mém krku dávaly jasně najevo, kdo tu vládne a já se mu rád podvolil. Přijímal jsem vše, co mi dával s naprostým odevzdáním.
Nechal jsem tělem procházet to nádherné, co mi orgasmus přinášel a snažil se popadnout dech, mezi jednotlivými výrony semene, které procházelo Kaneho prsty.
Chtěl jsem se na Kaneho dívat ve chvíli naprostého vzrušení jeho i mého, ale ten tlak mého vyvrcholení mě donutil zavřít oči a jen tiše sténat jeho jméno.
Kane
Bylo tak krásné slyšet z jeho úst mé jméno a vědět, že to křičí jen tehdy, když se udělá. Pustil jsem jeho krk a olízl zbylou krev.
Opřel jsem se o lokty a díval se do jeho uspokojené tváře, která byla naprosto nádherná.
„Taky jsem to chtěl, jen jsem tě tím nechtěl zatěžovat. Vím, že už Vitorie byla zázrak a ještě stále ti zůstala malá jizvička. Nechtěl jsem, abych tě svou prosbou k něčemu nutil. Ale Viki je už veliká a rád bych zase slyšel dětský smích. Jsi tak krásný Nikko.“
Políbil jsem ho a pohladil po jeho krásně bílých vlasech. Prostě už nikdy neztmavly, ale mě to nevadilo, ba naopak.
„Naše království se dost rozrostlo, že? Jsem rád, že mám po boku tak dobrého muže, jako jsi ty, Nikko.“
Znovu jsem ho políbil a skoro ho svou váhou zalehl.
Ano…Je to už pár let, ale naše země začala vzkvétat. Spoustu vlků tu nalezlo svůj domov a já získal spoustu skvělých poddaných a přátel.
Děda Hachiro byl jak ve snu, když se narodila Viktorie a byl tu každý den. Jsem zvědav, co bude dělat, až se dozví, že bude další.
Až nyní jsem byl opravdový král s lidem, který ho miluje. S rodinou a přáteli, kteří za něj obětují život a on za ně. Jedině s Nikem jsem se stal celým a můj život získat ten správný šmak lásky.
Nikko
„Malá jizvička? Ani o ní nevím, a i kdyby… aspoň můžu říct, že jsem chlap, který má jizvy a je jedno od čeho,“ zasmál jsem se, když jsem si uvědomil dokonalost mé pokožky. Všechny rány se mi vždy zahojily bez dalších známek poškození kůže. Teda až na dvě. Jednu, co mi udělal Kane, když jsme byli ještě děti a on mě málem zabil a druhá, kterou mám ode dne, co se narodila Viktorie.
Tyhle jizvy jsou plné citu a možná proto zůstávají.
Postrčil jsem Kaneho ze sebe dolů, když se mi udělalo mírně nevolno. Několikrát jsem se zhluboka nadechl, abych se uklidnil a pak jen udiveně zíral na to, jak mé tělo mírně září namodralým světlem.
„Kane,“ špitnul jsem překvapeně a ukázal na sebe.
Netušil jsem, že to bude tak rychle. I když… Ziro říkal, že od té doby, co to vyzkoušel sám na sobě, tak ten elixír se Saishem ještě zdokonalili.
„Chtěl bych, aby se narodil syn. Aby Viktorie měla brášku…“ zasnil jsem se a vzpomínal na to, jak se o mě starala Ely, i když byla jen o pár minut starší.
Bude nás víc. Náš rod se rozšíří a ještě víc zesilní. Kdokoli se pokusí náš rod napadnout, dopadne zle. Protože jsme silní a máme silného krále.
Miluji Kaneho a miluji tuhle zem. Přirostla mi k srdci, jako bych se tu já sám narodil a jsem hrdý na to, že mezi tyhle vlky můžu přivést následovníka, který bude tuhle zem společně s Viktorií opatrovat, jako ten největší klenot.
„Miluji tě, Kane,“ přitulil jsem se k němu a najednou jsem byl ze všeho strašně na měkko. Usmíval jsem se a byl jsem šťastný.
Vybral jsem si dobře… Tady, po boku svého muže chci žít do konce svých dní.
Kane
Byl jsem štěstím bez sebe, když se Nikko modře rozzářil, ale minule to nebylo tak rychle. Ziro s tím lektvarem musel něco udělat, nejspíš když se snažil o potomka se Saishem.
„Taky tě miluji Nikko. Jsem nadšený, že se nám to tak rychle povedlo. Je mi jedno co to bude, nebo jestli to bude vlk, nebo upír. Budu ho milovat, ať bude čímkoliv, stejně, jako tebe a Viktorii. Jste vše, co mám a nikdy nedopustím, aby mi to někdo vzal.“
Políbil jsem ho a svalil se na bok, abych ho mohl přitáhnout na svou hruď.
Po spoustu let jsem byl sám, a i když jsem byl milován rodiči, stále mi něco chybělo. Když jsem to našel, tak jsem se zamiloval. Potom mi to vzali, a když jsme to znovu potkal, už jsem to nepustil. TO jediné, co mě drží na tomto světě a živého, je láska k Nikkovi. Bez něj a našich dětí, nebudu nic. Láska mě změnila a život mě naučil, že jen odvážní dokáží mnohé. Budu po Nikkově boku, dokud nás smrt nerozdělí a i po ní si ho najdu… V dalším životě a dalším, dokud budu mít tu stejnou duši.