Celý můj svět - Kapitola 14

Nikko
Vylezli jsme z vany a Kane se rychle utřel a oblékl. Držel dveře, aby nikdo nevstoupil dovnitř a ještě na mě hodil věci.
Jeho povel, abych se oblékl, zněl tak majetnicky. I když to bylo zvláštní, nejspíš byl na své rodiče pořádně naštvaný, přesto mi tělo zaplavil příjemný pocit, jak mi stále ukazuje, že patřím jen jemu.
Když otevřel dveře a hned mezi nimi zavrčel, dolehl ke mně ten pach, který jsem cítil u Beliala a pak v pokoji, kde jsem našel Kaneho ležet.
Co tady chce?
Vůbec se mi to nelíbilo. Vždyť podle Beliala je právě Danno nepřítel těchto dvou lidí, co ho sem doprovodili.
Proč tady je?
Na hlavě se mi objevily vlčí uši a na ocase za zády se mi nervózně třásla jeho špička. Raději jsem ho svěsil dolů, abych neukázal, jak nervózní z něho jsem. Nějak mu nevěřím. Stále z něj cítím ten pekelný smrad. Jako by si ho Belial nějak označil a jeho pach z něj prostě nejde dolů.
Stál jsem za Kanem a s tichým vrčením jsem si ho prohlížel.
„Nepouštěj ho dovnitř. Jestli chcete něco řešit, jděte někam jinam. Tady ho nechci,“ přeměřoval jsem si ho nedůvěřivým pohledem.

Kane
Podíval jsem se na Nikka a musel jsem se pousmát, připadalo mi to jako by to tu bral jako domov a to mě zahřálo u srdce.
Ale i mě se Danno nelíbil, ale netušil jsem proč.
Ukázal jsem rukou směrem ven a jen v kalhotách jsem vyšel s nimi. Zavřel jsem dveře, aby mi Nikka nikdo neokukoval a šel i s nimi ke kašně.
„Co potřebujete?"
„Musíš se podívat Dannovi do hlavy a zjistit, proč byl proti Belialovi imunní. Je to důležité pro všechny, ona mu totiž byla vymazána paměť a jen někde hluboko v hlavě se skrývají odpovědi."  

Nikko
Kane je vystrkal ven a zavřel dveře. Přešel jsem k oknu a díval se ven a zkoušel zaslechnout, o čem si povídají. Ale bez úspěchu... Byli dost daleko. Zmizeli mi za sousedním domkem, kde vedla cesta ke kašně.
Rozhlédl jsem se po místnosti. Bylo tu celkem čisto, jako by tu někdo pravidelně chodil uklízet. Jen postel byla po nás rozházená a kolem necek pocákaná podlaha od vody.
Takže nic na práci. No… Ale stejně já nic ani neumím. Ani nevím, jak se převlíká postel. Nejspíš bych se do toho zamotal.
Přemýšlel jsem, jak se zaměstnat, než se Kane vrátí, abych nemusel myslet na to, co asi Danno chce. Nebo co oni chtějí od něj.
Pak mě to napadlo. Opatrně jsem vyšel ven a rozhlédl se kolem sebe. Všude bylo ticho, tak jsem se vyplížil z města za bránu a okamžitě se přenesl do zámku a rovnou do kuchyně. Stará kuchařka se mně zlekla, když jsem se zjevil vedle ní, až jí vypadl talíř z ruky.
„Mladý pane! Neděste mě tolik! Pořád si na to nemůžu zvyknout, že tohle umíte!“ hubovala mě a držela si ruku na srdci, aby se uklidnila.
„Promiň, Rozo. Jen jsem chtěl poprosit o něco k jídlu. Ale odnesu si to sám a pro dva lidi. Hlavně ať je tam pořádný kus masa a…“
„Koláčky, co?“ doplnila za mne a hned se vrhla ke skříňce, kde byly uloženy koše na přenášení jídla. Začala do něj ukládat vše, co mohla a opravdu nezapomněla ani na koláčky, které trůnily na vrchu celé té hromady.
„Právě jsem dopekla, jsou ještě teplé. Tak je hned nejezte, ať nedostanete bolení břicha,“ podávala mi plný koš. Sehnul jsem se a políbil ji na tvář.
„Děkuji,“ řekl jsem jen a vzápětí jsem i s jídlem byl zpátky u města a opatrně, aby mě nikdo neviděl, jsem se plížil zpátky do domku.

Kane
Nebylo mi zrovna po vůli, abych se někomu hrabal v hlavě, ale měli pravdu. Došel jsem k Dannovi a zatlačením dlaněmi do jeho ramen, jsem ho donutil kleknout na zem. Ruce jsem mu položil na spánky, abych zjistil, jak velká škoda v jeho paměti byla napáchaná. Přivřel jsem oči a snažil se prohledat jeho hlavu, ale nic... ani jedna vzpomínka neutkvěla v jeho mysli. Tohle mohl udělat opravdu jen silný démon a mě začalo víc než zajímat, kdo to byl.
„Musím prohledat staré knihy, tohle bude už jiná magie, než ovládám."
Musel jsem najít způsob, jak přijít na celou pravdu.
„Udělám něco k jídlu, donesl jsem ingredience sebou. Nejspíš tu nic nemáte, že? V tom spěchu..." to už Akio nedořekl, protože jsem se na něj naštvaně podíval.
„Ani mi to otče, nepřipomínej, nebo se naštvu. Spíš to vysvětli Nikkovi, protože on tu roky nejvíc trpěl."
Akio jen přikývl hlavou a zamířil ke mně do domu, aby uvařil.
„Omlouvám se, nechci ti dělat nepříjemnosti s princem," řekl Danno a poplácal mě po rameni.
Jen jsem si povzdechl a odcházel i s těma dvěma do mého domu. Akio už byl vevnitř a tak jsem opatrně otvíral dveře, maje ponětí, jak moc Nikka Dannova přítomnost naštve.

Nikko
Nikdo si nevšiml mé nepřítomnosti. Teda aspoň jsem si to myslel.
„Vítej zpátky, princi,“ ozval se ode dveří Akio, sotva jsem stihl položit koš s jídlem na stůl. Tak jsem se lekl, že polovina věcí popadala na zem. Začal jsem rychle sbírat ty teplé koláčky a ukládat je na talíř.
„Víš, že riskuješ, když se někde potuluješ sám bez ochrany,“ řekl vyčítavě a pomohl mi sbírat věci.
Když jsme to uložili zpátky na stůl, spokojeně se na to podíval. „No aspoň nebudu muset vařit,“ mlaskl a hned se natahoval po kusu masa.
Zamračil jsem se na něj, protože právě ten kus jsem chtěl nachystat Kanemu.
„Proč jste sem přivedli toho zrádce?“
Akio se už skoro zakusoval do masa, když na mě zůstal udiveně hledět.
„Nemůžeš to tak brát,“ začal opatrně. „Vytrpěl si toho dole dost.“
„Kdo zradil jednou, zradí znovu. Nevěřím mu. Co se mezi vámi stalo?“ nedal jsem se.
Akiovi zaskočilo sousto a rozkašlal se. Z jeho výrazu jsem pochopil, že jsem trefil do černého a nejspíš to nebylo nic hezkého.
„Nic co by tě muselo zajímat. Je to minulost,“ položil maso zpátky na talíř, protože ho nejspíš přešla chuť k jídlu.
„Belial mi to řekl,“ popošel jsem k němu. Viděl jsem, že jsem Akia zahnal do úzkých. „Nikdy vám nezapomenu, co všechno jste mě i Kanemu zatajili. Jaký je to pocit, když si sám připomeneš něco, co tě kdysi tak zasáhlo?“
Nevím, kde se to ve mně vzalo, ale tak nějak jsem začal všechnu tu zlost propouštět ven. Byl jsem stále na ně naštvaný a to, že sem přivedli toho Danna, to jen přiživilo. A navíc Akio vzal Kaneho maso.
„Ani nevíš, jak moc jsi podobný svému otci,“ řekl tiše Akio a poodstoupil ode mne a vzápětí se otočil ke dveřím, které se právě otevíraly. Do nosu mě udeřil ten zrádcovský pach a já začal zuřit ještě víc. Napřímil jsem ocas do výstražné polohy, vycenil jsem zuby a začal vrčet. Je to vlk, a jako s vlkem s ním budu jednat.

Kane
No... Obavy se záhy vyplnily. Nikko byl připravený nejspíš Danna zabít podle toho, jak moc naježený měl ocas. Chytil jsem Danna za ruku a šel před ním, abych přinejhorším krotil mého naštvaného vlka. Došel jsem až k Nikkovi a prudce ho objal, aby nemohl tak rychle reagovat. Stiskl jsem mu boky a políbil na krk.
Tiše jsem mu šeptal do ucha: „Je to jen na chvíli… Ztratil paměť a my potřebujeme jeho informace. Půjdeš mi pomoct hledat v knihách, abychom je odsud rychle vypakovali a my mohli pokračovat v tomhle?"
Provokativně jsem mu prsty sevřel obě půlky.
„Moc ti to sluší, když se vztekáš, mám na tebe ještě  větší chuť," zavrčel jsem mu do ucha a ještě ho mírně kousnul

Nikko
Myslím, že moje zuřivost přešla ve stydlivost. Pootočil jsem hlavu, aby nikdo neviděl, jak se červenám, když mi Kane stiskl pozadí, ale stihl jsem si všimnout, jak mlsně se Danno dívá.
Ne však po mně. Ale po něm a občas hodí pohled k Surimu.
Je snad na hlavu? Akio to nevidí? Pochybuji, že mu někdo zcela vymazal mozek. Líbí se mu takoví urostlí chlapi? Klidně můžou, ale Kane je jen můj.
Zavrčel jsem na něj přes Kaneho rameno, a doufal jsem, že pochopí mou výhružku.
„Jdeme do knihovny,“ vymanil jsem se ze sevření, naházel jsem jídlo do koše a vyrazil ke dveřím. Ještě jednou jsem se po Dannovi ohlédl. Pokusí se o něco a zabiju ho.
„Jídlo si beru sebou, vy si tu můžete zatím uvařit,“ ukázal jsem na to, co donesl Akio.

Kane
Pozoroval jsem Nikka, jak v rychlosti balí a musel jsem se usmál, když jsem slyšel, jak občas zavrčel směrem k Dannovi.
Možná žárlí... Ale to snad ne... Na Danna? Jak kdyby měl u mě někdo jiný šanci... Vůbec... Mám rád jeho naštvanou stránku, nějak mě to přitahuje a vzrušuje.
Mlsně jsem si olízl rty a došel za Nikkem, který už stál ve dveřích a mířil pryč z mého domu. Ještě jsem se otočil k otcům.
„Uvidíme se později, musím nastudovat nějaké materiály ze starých knih. Tohle bude velmi složité a ani nevím, jestli tady mám vše, co je potřeba k vykonání rituálu. Chovejte se tu jak doma, jste moji rodiče. Jo a ještě něco... Příště sem nechoďte bez ohlášení, mohl bych být zrovna v nejlepším a to se neznám."
Se zavrčením, které dokazovalo, že se mi jejich příchod moc nelíbil a stále jsem na ně naštvaný za ty jejich lži, jsem odešel ven za Nikkem. Chytil jsem ho za ruku a pomalu s ním šel do knihovny, jakoby to měla být naše romantická procházka. Když jsme došli na místo a vešli dovnitř, zavřel jsem dveře a rozsvítil všechny svícny v pokoji. Potom jsem se vrátil k Nikkovi a vzal mu z rukou košík s jídlem a položil ho na křeslo. Mohl jsem na stůl, ale já ho potřeboval k něčemu jinému, moje touha nebyla uspokojena.
S úsměvem jsem došel k němu tak blízko, že se naše těla dotýkala. Chytil jsem ho pod zadkem a vyhoupl si jeho tělo do svého náručí, aby mi jeho nohy obtočily kolem pasu.
Posadil jsem ho na stůl a šibalsky se na něj podíval.
„Co takhle si prvně projít naše manželské postupy a potom číst?"
Svá slova jsem stvrdil polibkem na jeho dokonale bílý krk.

Nikko
Ještě že je město prázdné. Nejspíš bych byl červený, když si mě takhle Kane vedl za ruku. I když vědomí, že nás nejspíš sledují duchové, mi moc nepomohlo a to teplo ve tváři jsem nakonec stejně cítil. Ale bylo to moc příjemné. Pomalu jsem se uklidňoval a blízkost Kaneho ve mně vzbuzovala touhu po jeho něžnostech.
No něžnostech…
Usmál jsem se, když jsme vešli do knihovny a on na nic nečekal a vzal mě do náruče. Jen jsem kolem něj omotal nohy a s pohledem upřeným do jeho tváře jsem se nechal odnést na stůl a s přivřenýma očima jsem přijímal ten příjemný dotek jeho rtů na mém krku.
„Ten Danno se mi nelíbí,“ zavrčel jsem přesto. „Díval se na tebe tak, jako ty se díváš na mě…“
Otevřel jsem oči a nahlédl do těch jeho.
„Jestli na tebe sáhne, tak se neznám, rozumíš?“ svraštil jsem obočí, ale vzápětí se vrhnul na jeho ústa, protože jsem měl chuť svá slova potvrdit. Prostě je můj a můj zůstane.
Má ruka přejela po jeho svalnaté hrudi, prsty se otřely o jeho tvrdé bradavky a postupovala níž takovou rychlostí, že Kane nestačil ani mrknout a měl jsem ji zasunutou v jeho kalhotách, kde jsem pevně stiskl jeho nabíhající mužství.

Kane
Tohle mě pobavilo...
Nikdo jiný, než Nikko na mě nesmí sáhnout, tak proč bych to měl dovolit zrovna Dannovi? Je to můj malý hlupáček, když si tohle myslí. Moje srdce bije jen pro něj, všechny ostatní bych roztrhal.
„Nesáhne..."
Cítil jsem, jak mi špičáky vyjíždí z dásní a já znovu s chutí olízl jeho krk v místě, kde mě zvala jeho tepna k zakousnutí. Pomalu jsem s nimi zajel pod tu alabastrovou pokožku a cítil, jak se mi do úst dostává ta mámivě sladká krev. Mohl bych jí pít pořád, ale potom by to skončilo jako před nedávnem, kdy jsem ho málem zabil.
Jen trochu jsem nasál a přijímal jeho doteky na mém penisu, které mě naprosto vzrušovaly. Přivřel jsem oči a narazil do jeho ruky, abych si užil ten pocit jeho pevného sevření. Pomalu jsem táhl prsty po jeho páteři a druhou rukou zajížděl dopředu pod jeho halenu, kde jsem s potěšením pomačkal jeho naběhlé hrbolky. Užíval jsem si tu jeho hladkou kůži, kterou jsem laskal po každém místečku, přes které jsem přejel. Drápy jsem ho poškrábal až k pupíku a v tu chvíli jsem opustil jeho rty, abych si mohl naslinit prsty, s kterými jsem zajel zezadu do jeho kalhot a podráždil jeho lákavě se svírající zadek. Jedním prstem jsem vjel do jeho útrob a pomalu se otřel o jeho stěny. Nepostupoval jsem dál, jen jsem si užíval pohledu do jeho vzrušené tváře, která mě přiváděla k šílenství.
„Mám pokračovat? Nebo jdeme studovat?"
Určitě bych pokračoval, ale bavilo mě ho dráždit.

Nikko
Hrál jsem si s jeho chloubou, jemně ji tiskl a protahoval v dlani. Cítil jsem, jak vlhne a já vlhnul s ním. V podbřišku mi příjemné brnělo, a když se mi zakousnul do krku, všechno se ve mně stáhlo a já jen tiše zasténal a sevřel pevně jeho penis, že jsem ho málem rozdrtil.
Jeho ruce na mém těle rozehrály svou hru a já se prohýbal proti jeho dotekům. Zvláštní pocit, cítit jeho drápy a zároveň laskání, které mi stavělo chloupky na těle a současně přivádělo stavy blaženosti. Začal jsem rychle oddechovat, když mi zajel svým prstem do mého roztouženého otvoru. Sevřel jsem ho, ale zároveň ho pevně objal nohama kolem pasu a mírně se nadzvedl, aby mohl hlouběji.
Chci ho cítit…
„Víc, Kane!“ sténal jsem a chytl se ho kolem krku a pevně se k němu přitiskl. „Prosím, chci víc…“ funěl jsem mu do krku, a čekal, až k tomu osamělému prstu přidá další. Tak moc jsem chtěl, aby si mě připravil svými hbitými prsty. Tak moc natěšený jsem byl, že jsem se třásl nedočkavostí a svým penisem ho tlačil do břicha.
„Víc, Kane!“ vykřikl jsem znovu, když jsem měl pocit, že mu to trvá a zakousl jsem se do jeho krku.

Kane
Jeho slova ve mě vzbudila neutuchající vášeň, kdy se mi tělo dostávalo do jemné křeče, způsobené mravenčením v podbřišku. Ještě víc jsem narazil penis do jeho dlaně, abych cítil, jak se mi kulky otřely o jeho prsty a dopřál jsem si tím, ještě větší rozkoš.
Moje tělo bylo v jednom ohni a dech se mi zrychlil, jako kdybych běžel. Neotálel jsem a jednomu prstu přidal další a další, až se v jeho nitru roztahovaly tři. Užíval jsem si, jak byl těsný a pod otíráním o jeho stěny vlhnul, dával mi tím prostor k tomu, abych šel co nejhlouběji a mohl jsem pořádně poškádlit jeho prostatu.
„Vezmu si víc..." zavrčel jsem mu do ucha a celého ho položil na stůl.
Okamžitě jsem mu stáhl kalhoty, aby mi nic nepřekáželo, a na chvíli jsem se zarazil s pohledem upřeným na jeho tělo, kdy jsem si užíval ten dokonalý pohled. Olízl jsem si mlsně rty a na moment uschoval jeho penis ve své puse, abych jazykem obkroužil ten dokonale pulzující úd a užil si jeho chutě, které se mi usazovaly na jazyku jako nejsladší koláček.
Párkrát jsem si s ním zajel do úst a zpět, než mě pohltila touha, že pokud v něm nebudu, tak asi umřu.
Naprosto tíživý pocit, kdy i dýchání je těžké a vy musíte vnímat jen to spojení, abyste se uklidnili.
Přitáhl jsem si ho blíž ke kraji a bez dalšího prodlení do něj až po kořen zajel. Až mě zamrazilo, jak moc jsem tohle potřeboval mít. Chvíli jsem nehnutě v něm jen zůstával a líbal jeho bradavky, které se tak krásně tyčily vzhůru. Snažil jsem se vydýchat, jinak bych se hned udělal, jak moc mě to pohltilo.
Přivřel jsem oči a chytil mu nohy pod koleny, abych měl lepší přístup na přirážení do jeho dírky. První výjezd a následný atak jeho vstupu mě naprosto odrovnal. Dával jsem průchod své zvířecí stránce a bral si ho tak, jak mi říkal instinkt. Tvrdě a přesto se vším, co k němu cítím.

Nikko
Naprosto jsem se oddal tomu, co se mnou Kane prováděl. Byl jsem již neschopný byť pohnout jen rukou, natož ještě promluvit. Zasáhla mne tak silná vlna vzrušení, že jsem se jen s výkřikem proti němu prohnul, když do mne najel a po chvilce začal přirážet. Už jen jeho prsty, které jsem si tak chtivě vyžádal, mě málem přivedly k vyvrcholení. A jeho ústa, když s nimi navštívil mou chloubu… Avšak teď…
Na chvíli jsem musel zavřít oči a zadržet dech, abych vydržel ještě chvíli a mohl si ty nádherné pocity užívat o něco déle. Pevně jsem sevřel Kaneho lokty a všechen ten třas, co ovládl mé tělo, jsem mu tím stiskem předával.
Tohle může dát jenom mě. Nikomu jinému…
„Mi-miluji tě…“ vysoukal jsem ztěžka ty dvě slova, když jsem opět začal dýchat. Pustil jsem jeho lokty, chytil ho kolem krku a přitáhl si ho pro polibek.
Mé tělo uchvátil pocit přicházejícího orgasmu a já ho chtěl prožít s ním se vším všudy. Třásl jsem se, svíral jsem jeho chloubu ve stejných intervalech, s jakými mě samotného opouštělo sperma. Naše břicha vlhly od mého uspokojení a já dostával tu slastnou křeč do celého těla.
Prudce jsem oddechoval do jeho úst, ale nebyl schopen se zastavit. Prohýbal jsem se proti němu, abych ho co nejvíc cítil… Abych cítil, jak i on prožívá své blaho se mnou.

Kane
Když mě začaly jeho stěny pevně svírat a ještě víc mi dopřávaly to dokonalé vzrušení, kdy jsem byl na své hranici, stáhl jsem jednu ruku na jeho zadeček a pevně ho sevřel, abych si ho víc na sebe narazil. Začal jsem tvrději přirážet, až se stůl pod tou tíhou našich těl prohýbal a vydával skřípavé zvuky. Moje tělo hořelo a mým nitrem projel obrovský mravenčivý pocit, který se stahoval do jediného místa, které prosilo o uspokojení. Políbil jsem Nikka a vášnivě plenil jeho ústa, která mě tak lákala.
S posledním nárazem a se zavrčením do jeho rtů, kdy jsem řekl: „Miluji tě Nikko," jsem vypustil všechno své sperma do jeho těla a jen v něm zůstal až po kořen ponořený.
Ztěžka jsem dýchal, ale nepřestával jsem ho líbat. Chtěl jsem tenhle okamžik ještě prodloužit a dopřát si tím nekončící orgasmus. Tolik ho potřebuji... Tolik chci cítit, jak jsem v něm a vědět, že je jen můj. Taková touha mě pohlcuje, že když se jen na moment ztratí z mého dohledu, jsem nesvůj.
„Jsem jen tvůj Nikko... Nikdy o tom nepochybuj! Nikdy!"
Zavrčel jsem mu do ucha, když jsem se odpojil od jeho úst a na znamení, že to myslím vážně, jsem se mu zakousl do jeho vybízejícího krku. Nasál jsem jeho krev a užíval jsem si tu dokonalou chuť, která doladila naše spojení.

Nikko
„Nepochybuji,“ odpověděl jsem mu s vydechnutím, když se naše ústa rozpojila. Jen jsem zvrátil hlavu do zadu a celý se propnul, když se mi zakousnul do krku.
Dávám mu sebe se vším všudy. Jsem jen jeho a jen on smí tohle dělat. Nikdo jiný… Nikdy…
„Kane,“ zašeptal jsem po chvilce a pohladil ho po zádech. „Kane,“ snažil jsem se ho zastavit, aby se nestalo to, co posledně.
„Miluji tě. Tohle smíš jen ty, ale…“ otevřel jsem oči a zahleděl se do stropu, jako bych přemýšlel nad tím, co mu chci říct. „Mám hlad…“ vydechl jsem nakonec a doufal, že mě uslyší.
Svíral jsem jeho košili na zádech, nohama jsem ho pevně objal kolem pasu a mírně se proti němu prohnul, aby mě cítil. Aby cítil mé sevření, které jsem si stále užíval. Miluji to… Miluji tu plnost, kterou mi říká, že jsem opravdu jen jeho, že jsme v tuhle chvíli jedno tělo.

Kane
S nelibostí jsem opustil jeho krk, ale celý jsem ho olízl, aby nikde nezbyl ani náznak krve. Musel jsem mít všechno... Naprosto všechno.
„Já vím... Vezmi si, kolik potřebuješ, jsem plný síly, rád ti jí dám."
Nahnul jsem hlavu na stranu a nabídl mu svůj krk.
Ať si vezme třeba všechno. Není věc, kterou bych mu nedal. Jediné, co chci je, aby byl šťastný stejně, jako já.
„Ber si!" zavrčel jsem, když jsem stále necítil jeho zuby.
Potřeboval jsem i já cítit ten pocit, když se na mě krmí. Je to tak blízký pocit, který mě vzrušuje a zároveň uspokojuje.

Nikko
Kanemu se moc nelíbilo, když jsem ho zastavil. Ale musí se naučit hlídat tenhle upírský pud. Pokud chce někoho vysát dokonale, měl by si zajít na lov. Stejně se to bude muset jednou naučit, protože ze mě stále dokola pít nemůže.
Trhnul jsem sebou, když na mě zavrčel.
Ber si? Jako by hodil psovi kost…
„Nejsem pes!“ zavrčel jsem na oplátku já. Přesto jsem spustil nohy přes okraj stolu a přitáhl se k němu. Prudce jsem se mu zakousnul do krku, bez dalšího otálení.
Potřeboval jsem to. Musel jsem cítit z něho vše, abych se ujistil, že je opravdu jen můj. Nikomu ho nikdy nedám…
Sál jsem jak pominutý a pramínek krve mi stékal mezi rty až na bradu. Ztěžka jsem dýchal a neměl chuť se ho pustit. Ale vědom si toho, na co jsem já před chvílí myslel, jsem ho nakonec s velkým sebezapřením pustil.
„Upíři jsou strašně majetničtí,“ otřel jsem mu dlaní krk. Zůstala tam jen krvavá šmouha.
„A je jedno, jestli budu vlk, nebo démon nebo upír. Někdo na tebe sáhne a zabiju ho jedním máchnutím ruky,“ zavrčel jsem znovu.
Proč se tak chovám? Proč jsem tak nevrlý? Nejsem si sám sebou jistý? To tak moc žárlím? Nebo je to tím, jaké signály Danno vysílal? Nelíbilo se mi, jak se po Kanem a Akiovi dívá.
„Měli bychom si dát normální jídlo, začínám mít vlčí hlad,“ mírně jsem Kaneho odstrčil, sám nad sebou zmatený, co to po tak nádherném zážitku provádím.
„Chtěl jsi prostudovat nějaké knihy?“ rozhlédl jsem se kolem sebe. Vzápětí jsem si ho však ještě přitáhl aspoň pro malý polibek.

Kane
Pomalu jsem přicházel na to, že když ze mě pije, tak se mi to víc, než líbí. Tolik jsem si to užíval, a když mi říkal ta slova, příjemně mě hřála u srdce. Když chtěl naše rty rozdělit, okamžitě jsem si ho prudce přitáhl a znova je spojil v jeden dlouhý polibek.
„Nejen ty jsi majetnický... Já tě taky potřebuji mít jen pro sebe, jinak šílím, Nikko," zavrčel jsem mu do ucha, když jsem přerušil polibek.
Vyjel jsem z něj a cítil, jak z něho vytéká i moje sperma. Podal jsem mu kus hadru, aby se mohl otřít a nebylo mu to nepříjemné, až si vezme kalhoty, i když... Mohl tu klidně chodit nahý, ale to bychom toho zase moc nepřečetli. Pousmál jsem se nad tou chlípnou myšlenkou a radši jí potlačil, když se zase probouzel můj penis. Natáhl jsem si oblečení a došel k poličce s knihami. Až úplně vzadu, byla stará skoro rozpadlá tmavě modrá kniha. Poslední svého druhu, která kdy byla napsána.  Už jen já bych měl ovládat ten jazyk, kterým byla sepsána.
Položil jsem jí na stůl a pomalu otevřel.
Ano... Je to ona... Psána starým jazykem horských vlků a černokněžníků.
„To je ona."
Ukázal jsem na ní prstem a začal v ní číst.

Nikko
Olízl jsem si rty, když mě jeho ústa opustila, jako bych si chtěl uschovat jeho chuť jen pro sebe.
Ano jen pro mne. Jen můj je…
Seděl jsem dál na stole a díval se na hadru, kterou mi strčil do ruky. Nechci ji. Odhodil jsem ji a zem. Všechno co je Kaneho si nechám. Jen jsem rukou přejel po stehnech a pak seskočil za stolu. Rychle jsem se chytil jeho okraje, jak se mi nohy podlomily. Chytl jsem kalhoty a natáhl si je nahoru a zavázal.
Sledoval jsem Kaneho, jak s nadšením otvírá tu starou knihu a opatrně obrací každou stránku.
Náhle jako by byl v jiném světě. Jako bych tu ani nebyl.
S povzdechem jsem zvedl ze země koš a začal na stůl chystat jídlo.
„Co by sis dal?“ ukázal jsem rukou a pak přitáhl ke stolu ještě dvě židle. Usadil jsem se a natáhl se po koláčku. Tyhle mám prostě nejraději.
Zakousl jsem se do něj, opřel se jedním loktem o desku stolu a přemýšlel. Nějak se mi do hlavy znovu vecpal Danno. Belial mi o něm něco málo stihl říct, ale ne všechno. Co se stalo mezi ním a Akiem a Surim?

Kane
Nějak jsem nevnímal, co mi Nikko říkal, protože jsem se naprosto ponořil do čtení těch starých kouzel. Našel jsem spousty nových věcí, které by se hodily i na běžné použití. Skoro v polovině jsem konečně zpozornil. Velkými tmavě rudými písmeny bylo psáno: „Nezahrávejte si s myslí jiných vlků, pravda mnohdy znamená vaší smrt."
Četl jsem dál a hltal každé slovo, které utkvělo v mé hlavě. Byl to složitý rituál, ale všechno jsem k němu měl. Nejdůležitější byla má krev, kterou se na jeho čelo, spánky a oči, napíše starým písmen zaklínadla. Poté se musím soustředit a vejít do jeho hlavy. Bude asi velmi zajímavé vidět to, čemu se tak moc brání.
Celé jsem to pozorně naštudoval a dával si záležet na tom, aby mi neuniklo ani jedno zaklínadlo, které ovlivní naše propojení. Já uvidím vše, co prožil, ale on se ke mně nedostane. Je to bezpečné jen pro mě jako kouzelníka, ale pro něj to může být nebezpečné. Pokud se však už rozhodl, nebudu mu v tom bránit a jen pomohu tam, kde je třeba. Popravdě jsem byl víc než zvědavý na to, co se dozvím o svém rodu a proč má z části naší krev.
Odložil jsem knihu na bok a došel k Nikkovi. Spokojeně jsem si sedl a překontroloval, co bylo na stole. Vzal jsem si steak a pár brambor, k tomu pořádnou nálož grilované zeleniny a dva malé koláčky, které tam po nájezdu Nikka zůstaly. Musel jsem se pousmát, když jsem si uvědomil, že mu je pak stejně dám a jakým způsobem... Sakra... Tak rychle jsem se vzrušil.
„Co si myslíš o tom, že půjdu Dannovi do hlavy? Nechci dělat něco proti tobě, ale zase se chci dozvědět, jak to bylo s mým rodem."

Nikko
Kane se tak začetl do té knihy, že přestal vnímat svět. Po chvíli jsem si připadal navíc a zbytečný. Uklidil jsem věci ze stolu zpátky do koše, jen poslední tři koláčky a jídlo pro Kaneho jsem nechal na stole.
Chvilku jsem se střídavě díval na koláčky a na Kaneho. Chtěl jsem se zeptat, zda je mohu sníst, ale když jsem viděl, že ho ze soustředění nevytrhlo ani moje poklepávání prsty o desku stolu, vzdal jsem to.
Opatrně jsem se natáhl pro jeden. Chvilku jsem nechal ruku nehybně viset nad talířkem. Po očku jsem sledoval Kaneho, zda nějak zareaguje, když si nahlas odkašlu, ale on nic.
Bylo rozhodnuto.
Čapnul jsem koláček a celý ho nacpal do pusy. Rychle jsem žvýkal a skoro se i dusil, když jsem to velké sousto polykal. Napil jsem se, abych to trochu spláchnul a znovu se natáhl po druhém koláčku.
Už jsem se ho dotýkal prsty, když se náhle Kane zvedl a zamířil ke stolu k jídlu.
Rychle jsem provinile stáhl ruku zpět. Díval jsem se na něj, jak v něm mizí jídlo a čekal, zda sní i ty poslední dva koláčky.
„Podívat se mu do hlavy?“ zbystřil jsem a zapomněl na tu dobrotu. Zadíval jsem se Kanemu do očí, zda to myslí vážně. Ale jeho pohled nepřipouštěl jiné závěry.
„Moc se mi to nelíbí,“ zabrblal jsem si pod nos a sklopil zrak. Špáral jsem prstem po desce, obkresloval jsem rýhy, které na něm byly, a přemýšlel.
Dobře jsem si pamatoval, jaké to bylo, když se mně samotnému někdo hrabal v hlavě. Jaké potíže mi to přineslo. Ale na druhou stranu, Danno si nic podle jeho slov nepamatuje. Takhle by se snad mohli dozvědět něco víc.
„Nechám to na tobě,“ odpověděl jsem nakonec. „Ale jen pokud to pro tebe nebude nebezpečné.“
Ve skrytu duše jsem se však obával toho, co by mohl zjistit. Co v sobě Danno skrývá.
Zaryl jsem nehtem do stolu tak silně, že se v něm vytvořila nová rýha.

Kane
Snědl jsem to, co jsem si nandal na talíř a zvedl se, abych došel k Nikkovi. Uchopil jsem jeden koláček a strčil si ho do pusy tak, aby polovina byla venku a druhá uvnitř mých úst. Naznačil jsem pohybem hlavy, aby se Nikko zakousl do volné půlky a opřel jsem se o stůl. Rukama jsem si ho za pas vytáhl na klín a přiblížil se až k jeho rtům. Bavilo mě, že ho tohle stále dostávalo do rozpaků, byl potom tak sladký a já toužil si pořádně pohrát.
Vyčkával jsem, dokud nepřijme mou výzvu a prsty jsem mu hladil ty jeho pěkně pevné půlky.

Nikko
Kane mi neodpověděl. Místo toho se natáhl po koláčku a já se jen smutně díval, jak si ho vkládá do úst.
Sakra, když já je mám tak rád…
Ale k mému překvapení ho nesnědl. Jen ho držel mezi rty a přiblížil se ke mně. Zvedl si mě k sobě a já pohledem hypnotizoval ten kousek sladkosti. Jak mě s tím provokoval…
Nevěděl jsem v tu chvíli, na co mám větší chuť. Na koláček nebo na Kaneho?
Přitáhl jsem se k němu blíž a pomalu se blížil ústy k té dobrotě.
„Měli bychom se vrátit…“ zašeptal jsem a stále visel pohledem na Kaneho ústech.
„Nemůžeme pořád…“ přitiskl jsem se k jeho klínu a jemně se o něj otřel. „Musím dělat i něco jiného…“ znovu jsem se otřel a svými rty se již skoro dotýkal koláčku.
Kašlu na to! Problesklo mi hlavou, když jsem ucítil Kaneho ruce na svém zadku. Pevně jsem ho objal a zakousl se do té dobroty. Naše rty se o sebe otřely a já se zatajeným dechem ukusoval to sladké vábení, abych se co nejdříve dostal do jeho úst.

Kane
Chtěl se mi vzpouzet, ale nakonec se podvolil, což se mi líbilo mnohem víc, než by si mohl myslet.
„Ale můžeme... Je to naše právo v tomhle období a nikdo nemá právo, nám ho brát a hlavně, když nám tak dlouho lhali," zavrčel jsem mu u jeho rtů, když jsem mu celý koláček poslal jazykem do jeho úst.
Olízl jsem mu rty, a když koláček snědl, začal jsem ho divoce líbat. Otíral jsem se o jeho chuťové pohárky, na kterých stále ulpívala sladká chuť koláčků a užíval jsem si ty vášnivé polibky. Rukou jsem se dostal pod jeho kalhoty a začal jsem mu masírovat jeho penis, který na špičce propouštěl kapky první rozkoše.
„Víš... Říkáš něco a něco jiného dělá tvoje tělo. Chci tě a to hned! Nebo mám skončit?"
Přestal jsem přejíždět po jeho údu a jen ho pevně sevřel.

Nikko
Rychle jsem snědl koláček, aby mi Kane už nic nevzal.  Nenechám si ujít tu dobrotu. A stejně hned pátral v mých ústech… Ale stihl jsem to.
Pod jeho polibkem jsem začal roztávat, a když vjel do kalhot a otřel se o mé vzrušené místo, jen jsem prudce vydechl. Jasně že ho chci… hned okamžitě… Jakkoli… Ale…
Zaskučel jsem, když mě Kane sevřel. Nejdříve mě vzruší a pak tohle. A vždycky ty jeho kecy, že to skončí. Budu mu to muset vytlouct z hlavy jednou pro vždy….
„Dobře, skonči to,“ vyzývavě jsem se na něj podíval.
Jsem zvědav, jestli to dá. Opřel jsem se rukama o okraj stolu, Přiblížil jsem se až k jeho obličeji, a bez hnutí čekal, i když jsem byl vzrušený. Jen krátce jsem oddechoval, abych zadržel to vzrušení uvnitř sebe a dal co nejméně najevo, jak jsem z toho celý vedle. Jen jsem cítil, jak mi kalhoty pomalu sklouzávají přes boky dolů a ta látka se otírá o mou napjatou kůži.
„Klidně můžeme hned odejít a hrabat se Dannovi v hlavě…“
Nevím však, jestli bych teď byl schopen někam jít…

Kane
„Hmmmm..." zavrčel jsem u jeho ucha a mlsně si olízl rty.
Cítil jsem, jak moc se mi penis napíná pod tenkou látkou kalhot a jsem opravdu hodně vzrušený, ale taky mě bavilo to, jakým způsobem to řekl. Vlastně náš sex vždy začínám já... Proč nezkusit, jestli to dokážu i kdykoliv utnout. Popravdě mě to docela nabudilo a já si do něj chtěl rýpnout.  
Ještě dvakrát jsem mu přejel po mužství a vytáhl ruku z jeho kalhot ven. Sám jsem si tou stejnou rukou přejel po nabuzeném rozkroku a stáhl úd níž, aby se uklidnil. Trošku jsem poodstoupil a ještě jednou si mlsně olízl rty.
„Jak si přejete vaše výsosti," pousmál jsem se a podmanivě zavrčel, až se to rozeznělo celou místností.
Tohle jsem na něj ještě nepoužil, a že to byla sakra dobrá zbraň. Jen vlci, kteří jsou partneři, jsou už jen pod vlivem hrubého vrčení jejich alfa partnera zcela mimo.

Nikko
Mé tělo úplně rozvibrovalo jeho hluboké vrčení. Myslím, že se mi z toho i na moment zatočila hlava. Ale já nemíním ustoupit. Ne tentokrát. S menšími obtížemi jsem si zpět natáhl kalhoty a snažil se zpracovat celé to vzrušení, které mě zcela ovládlo. Jenže tohle, co Kane udělal, i s tím, jak se zeptal, jestli to má skončit, mě i celkem vytočilo.
Díval jsem se na něj, jak ode mne odchází a vztek z přerušeného sexu ve mně začal narůstat.
Pomalu jsem se otočil a nechával vyjít ven svou upírskou podstatu. Zuřil jsem. Mám chuť někoho zabít.
Vlasy jsem měl úplně bílé a drápy i zuby se mi protáhly. Měl jsem je v tu chvíli ostré jako nože. Kdybych se po Kanem ohnal, zanechal bych na něm hluboké rány.
„Jdu zabít Danna,“ zavrčel jsem tentokrát já a jako smyslu zbavený jsem se hnal ven. Bylo mi jedno, že mě erekce skoro bolí, jak byla napnutá. Ale v tu chvíli jsem měl vážně chuť někoho zabít a přestal jsem vnímat svět okolo sebe. Měl jsem jediný cíl. Zbavit se toho šmejda, jako by on mohl za to, co se teď stalo. Zuřil jsem a byl jsem mimo sebe.

Kane
„Jdu zabít Danna," zaslechl jsem, když jsem se začal k Nikkovi přibližovat, abych ho uklidnil.
Co? Kdy se mu tahle myšlenka objevila v hlavě?
Viděl jsem, jak se neovládá a jeho temná aura zahalila jeho tělo, jako oblak dýmu. Povzdechl jsem si nad tím, jak ho dokáže naštvat to, že mu to neudělám, ale popravdě mě to i potěšilo.
Ano, jsem ješitný chlap, ale kdo není?
Chytil jsem ho za obě ruce a strhl na stěnu knihovny tak silně, že neměl šanci mi vyklouznout.
Ruce jsem mu vytáhl nad hlavu a stiskl, co nejsilněji jsem mohl. Přehmátl jsem, abych ho mohl držet jen jednou rukou a druhou mu okamžitě stáhl kalhoty, které mu sjely až ke kotníkům. Sám jsem si vytáhl penis na vzduch a otřel se o jeho dírku. Naslinil jsem si prsty a prvně jedním a potom druhým zajel do jeho zadečku, až jsem cítil, jak i já potřebuji být uvnitř jeho. Přidal jsem i třetí prst a prudce do něj narazil. Vytáhl jsem je jedním silným škubnutím a přejel si po svém mužství, které bylo už tvrdé jak kámen. Namířil jsem ho na jeho vstup a najel do něj na první pokus až po kořen.
„Strašně mě vzrušuješ, Nikko... Nikoho zabíjet nebudeš! Potřebuji vědět ty informace, ale potom si s ním dělej, co chceš!"
Zakousl jsem se mu do krku a nasál hlt jeho krve. Nepil jsem dál, jen jsem dominantně zuby svíral jeho tepnu. Začal jsem se v něm pohybovat a ruku jsem přemístil na jeho penis, po kterém jsem v rytmu přírazů začal přejíždět.

Nikko
Mé rozhodnutí sprovodit Danna ze světa bylo přerušeno, ještě než jsem se k něčemu dostal. Udělal jsem tak tři kroky, když mě náhle chytly silné paže Kaneho a prudce mě přirazil na knihovnu. Mohl jsem si přečíst i tituly jednotlivých knih, jak jsem měl na nich přilepený obličej. Ruce mi pevně držel nad hlavou a ať jsem chtěl nebo ne, nepodařilo se mi z toho sevření dostat.
A možná jsem ani nechtěl. Protože v momentě, kdy mě zbavil kalhot a najel do mě prstama, jsem jen prudce vydechnul a přitisknul se na knihovnu ještě víc. Jen jsem sledoval, jak některé knihy padají na zem a vždy se zvedne jen mírný obláček prachu po jejich dopadu.
„Ka-Kane!“ zavrčel jsem a snažil se z jeho stisku vyprostit.  Ale jako by mě neposlouchal, jen si mluvil něco o tom, jak ho vzrušuji a že nikoho zabíjet nebudu.
Tak to se ještě uvidí.
Zatl jsem ruce v pěst a znovu jsem sebou několikrát škubnul i přesto, že mi jeho prsty v mém nitru dělaly dobře. Ale i tohle mi nedopřál na dlouho.
Zavyl jsem, když do mě prudce najel svou chloubou a prohnul jsem se v zádech.
Stále jsem měl chuť se mu vzpírat, ale v momentě, kdy se mi zakousnul do krku a držel, jsem zkrotnul. Tímhle gestem mi jasně dal najevo, kdo je tu ten dominantnější. Víc jsem proti němu vystrčil zadek, zaklonil jsem hlavu a jen rychle oddechoval. Postupně se vracela ta touha po uspokojení, po tom úžasném pocitu spojení nás dvou. Přijímal jsem pokorně, co mi Kane dával.
Penis se mi v jeho ruce cukal, jako by chtěl říct: Přidej! Ještě chvilku a máš mě tam, kde jsi chtěl mít…
Nohy se mi roztřásly a kdyby mě nedržel pevně za ruce, nejspíš bych šel k zemi.
„Kane!“ stihl jsem jen vykřiknout jeho jméno a jen s přivřenýma očima a zatajeným dechem jsem propouštěl známky mého uspokojení.

Kane
Cítil jsem, jak se mi jeho sperma dere mezi prsty ven a po kapkách stéká na zem. Nemohl jsem ho nechat, aby to bylo všude a tak jsem se snažil co nejvíc té horké tekutiny udržet v ruce. Všude byly drahocenné knihy a já i přes přicházející orgasmus, který mě zaplavil jak lavina, se snažil nezničit jejich odkaz.
To jeho sevření okolo mého penisu, kdy se snad i jeho stěny tiskly na mou citlivou pokožku, jsem už dál nezvládal. Přitvrdil jsem a nárazy do jeho těla zesílily, jak jsem potřeboval ukojit svojí touhu po jeho těle. Pohltil mě pocit horka, jako kdybych se chtěl znovu vznítit a já vše pustil do jeho dírky. Vyplnil jsem každý kousek jeho zadečku a neuvěřitelně jsem si to užíval. Až v tu chvíli, kdy jsem ztratil pojem o tom, co dělám, jsem pustil jeho krk a olízl jsem zbytek krve, která na něm ulpěla.
Pustil jsem mu ruce a pomalu jsem z něho vyjížděl, abych mu mohl dát volnost. Ještě jsem tiše zašeptal do jeho ucha: „Miluji tě, Nikko."

Nikko
Svíral moji chloubu a já jen nehybně, zapřený o knihovnu a s vystrčeným zadkem nechal proudit tělem ty úžasné pocity, které mi tímto spojením Kane dával. Cítil jsem pokoru vůči tomuto silnému vlkovi. Ať už jsem se zlobil, jak chtěl, je on jediný, kdo mě dokáže zkrotit.
Cítil jsem ty jeho poslední prudké přírazy, i to jak mu penis škube a plní mě svým semenem. Snažil jsem se udržet na nohou, ale v momentě, kdy mi pustil ruce i krk a také vyklouzl ze mě, nohy okamžitě povolily a já sjel na zem a tvrdě dopadl na kolena. Jeho slova, která mi těsně předtím zašeptal do ucha, se mi zakousla do hlavy a nechtěla mě pustit. Řekl mi to už tolikrát. Opravdu hodněkrát, ale tentokrát jsem z nich byl jaksi mimo. Ukázal mi, kdo je tu alfa, komu mám pokorně ležet u nohou… Jsem vůbec král?
Tělem se mi stále roztahovaly přes to všechno ty příjemné pocity, které se však začaly mísit s tím, co jsem si právě uvědomil.
Ano, patřím mu… Jen on má nade mnou tu moc, to právo…
Ani nevím proč, ale oči mi zvlhly a první slzy padaly na zem do prachu. Snad štěstím?
Měl jsem toho plnou hlavu a nechápal jsem sám sebe. Jen jsem klečel na zemi, opíral se o ruce a slzel.
„Miluji tě, Kane, strašně moc…“ zašeptal jsem a sklonil hlavu.

Kane
Trochu mě to vyděsilo, když se sesunul k zemi a z jeho očí se na zem dopadaly slzy. Jak kdybych mu ublížil a nejhorší bylo, že jsem si to ani neuvědomoval. Jednal jsem tak, jak mi moje tělo velelo, srdce se mu v té chvíli nebránilo a jen bilo v rytmu vášně, kterou jsem prožíval... Živočišné, zvířecí…  
Natáhl jsem si kalhoty. Došel jsem k němu a vzal ho do náruče, abych jej posadil na stůl. Pevně jsem ho objal a políbil.
„Ublížil jsem ti? Jsi v pořádku? Já... Omlouvám se."
Znovu jsem stiskl a prsty zabořil do těch krásných bílých vlasů, které mu splývaly po zádech.

Nikko
Překvapeně jsem se jen křečovitě Kaneho chytil, když mě zvedl do náruče, jako bych nic nevážil. Posadil mě před sebe na stůl a začal na mě mluvit. 
Jeho výraz i slova i ten horký polibek mi mezi slzama vykouzlil úsměv.
„Neomlouvej se,“ pohladil jsem ho po tváři. „Nic mi není. Vážně tě moc miluji,“ mluvil jsem tiše, protože jsem stále vstřebával vše, co se před chvíli stalo. „Víš, já… tohle,“ mávl jsem rukou ke knihovně a mírně se i zavrtěl, když jsem cítil vlhko pod zadečkem, „vzrušilo mě to tak, že mě to děsí. Kane,“ přiblížil jsem se blíž k jeho očím, které mě tak vtahovaly. „Patřím jen tobě. Nikomu jinému a jen ty tohle můžeš dělat. Je to tvoje výsostné právo a já se tomu rád podřídím.“
Objal jsem ho a vnímal jsem s příjemným mrazením v zádech, jak se probírá mými vlasy.
„Pořád nedokážu ovládat své pudy. Prostě jsem jak to počasí. Hrozně proměnlivý, že i já sám se sebou nevím, co mám dělat. Zajímalo by mě, jestli v našich rodech je někdo takový. Možná se změním, nevím… Ale zatím je to, jak to je a já vím, že mám někoho, kdo mě dokáže zkrotit ať už slovem, nebo… no.. tohle je taky dobrý způsob.“
Přejel jsem si po krku v místě, kde jsem stále cítil Kaneho zuby a tělem mi v tu chvíli projelo příjemné mrazení. Ano, on je ten silný a já ten, který se mu v tomhle podvolí.

Kane
Musel jsem se pousmát, když jsem slyšel ta jeho slova. Snad poprvé, kdy byl tak otevřený a mě to ale děsně těšilo. Najednou moje ego hoplo tak dva metry vysoko, ale vzápětí dopadlo tvrdě na zem, když se za námi ozval Suri.
„Sakra..." zavrčel jsem s přehodil přes Nikka deku, která tu ležela.
Ani očkem nikdo nezahlédne jeho kůži, jinak všechny spálím na popel. Můj bojovný duch se neměnil a to jen proto, že jsem před chvílí pocítil, co to znamená, když jsem dominantní a jak moc Nikka potřebuji, jinak bych asi umřel.
Zamilování je jen přelud, ale když pomine, zůstane tak silné pouto, že ho nikdo nerozdělí. Člověk, zvíře, bytost, není imunní. Je jen na nás, kdy si uvědomíme, že bez lásky se nedá žít. A já si to konečně uvědomil tak moc, že moje srdce se natisklo na hrudní koš tak silně, jako kdyby se chtělo spojit s Nikkovým v jedno.
„Potřebujeme to vyřešit, Kane. Vím, co prožíváte, taky mám na to hroznou chuť, ale starám se o toho zmetka, kterého nesnáším a chci se ho zbavit. Jediná možnost si pro mě ty. Tak prosím, dost píchání a pojď pracovat. Prokrv zase jinou část těla."
Naštvaně jsem po něm hodil talíř a díval se, jak se roztříštil o stěnu knihovny. 
„Musíme jít..."
Pomohl jsem Nikkovi vstát a natáhl jsem mu kalhoty. Ještě jsem mu věnoval dlouhý polibek a na moment se mu zadíval do těch jeho nádherně dvoubarevných očí.
„Ani nevíš, co to udělalo se mnou. Miluji tě tak moc, že bych zešílel, kdyby nás jen na den oddělili. Jsi můj a já tvůj, a dokud dýchám, bude to tak, slibuji."
Chytil jsem ho za ruku a táhl zpět do mého domu.
„Čím dřív to budeme mít za sebou, tím rychleji, můžeme být spolu a sami a popravdě, chci jen tohle."

Nikko
Chtěl jsem ještě Kanemu něco říct, ale vyrušil nás Suri. Jak dlouho tam stál?
Myslím, že jsem se znovu začal stydět. Pocit, že Suri byl někde poblíž, když my dva…
„Nekřičel jsem u toho, ne?“ zašeptal jsem Kanemu do ucha, když mě za ruku táhl ven.
Asi jsem to neměl dělat, protože Suri nepatrně pohnul hlavou a pousmál se.
Cítil jsem, jak mám ještě vlhká stehna a to mi moc na klidu nepřidávalo. Budu se pak muset otřít nebo rovnou okoupat. Jen jsem se podíval ke kašně, kterou jsme míjeli, když jsem si na to vzpomněl.
Akio s Dannem stáli před Kaneho domkem. Zdálo se mi, jako by Akio byl mírně nervózní a když nás viděl, byl rád, že už jdeme. 
Danno pokrčil nos, když jsme se k nim přiblížili a zadíval se nejdříve na mně a pak na Kaneho. Pevně jsem stiskl Kaneho ruku, když jsem uviděl ten jeho záblesk v očích.
„Nevím, co všechno jsi zapomněl, Danno, ale já mám paměť sakra dobrou,“ zavrčel Suri, když si toho všiml. „Zkus něco a osobně tě zabiju,“ postavil se před nás s rukou položenou na meči. „Jsi tady proto, že Aki ti dál druhou šanci. I když nechápu proč. Já bych to neudělal.“
Danno přestal hypnotizovat Kaneho, otočil hlavu k Akiovi a pak k Surimu a pousmál se.
„Nemusíš se bát, nic zkoušet nechci. Jen,“ znovu pokrčil nos a zavětřil, „tahle vůně mi něco připomíná a já nevím co…“ znovu jeho pohled skončil na Kanem. Byl upřený, jako by po něm něco chtěl.
No to ti tak věřím, že nevíš co, pomyslel jsem si v duchu a nenápadně si k sobě přičichnul. Opravdu jsem námi cítit na hony daleko.

Kane
Jestli nekřičel? Otočil jsem se na něj a potutelně se usmál.
Moc doufám, že to bylo slyšet až ke mně domů.
Nic jsem ale neříkal a dál mířil k sobě. Venku už na nás čekal Akio a Danno.
Nemohu si pomoci, ale začínám mít takový nepříjemný pocit, který se mi nebezpečně usazuje v žaludku. Svíravý a tak těžký, že jen nádech je bolestný. Jak kdybych ho už někdy viděl. Hrál si s ním. Věřil mu. Ale proč?
Musel jsem dostat svoje odpovědi a jediný, kdo mi je mohl dát, byl právě on. Došel jsem k němu a ještě se podíval na Nikka.
„Zajdi se, prosím, převléct. U mě ve skříni něco bude a můžeš se klidně omýt, tohle bude na déle. Potom už bude klid. Ano?"
Políbil jsem ho na tvář a plácnutím po zadku popohnal do domu. Potom jsem se znovu otočil na Danna a trochu podezřívavě si ho přeměřil od hlavy k patě.
„Můžeme?"
„Já na nic jiného nečekám," odpověděl mi.
Jen jsem jemně zavrčel a ukázal mu směrem ke kašně, kde byla malá dřevěná lavička. Pochopil a zamířil hned k ní. Posadil se a já vedle něho rozestavěl dva černé svícny, svázané bylinky na uvolnění (meduňku, mátu, dobromysl...) a na klín mu dal poupě z pivoňky, která nepustí zlé síly ven z jeho mysli, čímž ho oprostí od špatnosti. Zapálil jsem svíce a své prsty přiložil z obou stran k jeho hlavě.
„Připraven?" zeptal jsem se tichým a klidným hlasem.
„Ano," odpověděl a zavřel oči.
Sundal jsem mu košili a brkem se píchl do žíly, abych mohl svou krví psát zaklínadla po jeho hrudi, spáncích a temeni. Vše muselo být podrobně a přesně namalované, ani jedno slovo nesmělo mít jiný význam a muselo se to psát tak, aby na sebe navazovaly daná kouzla. Když jsem vše udělal, začal jsem je odříkávat. Moje víčka těžkly a já se pomalu nořil do jeho mysli.

Nikko
Přikývl jsem jen, když mě Kane postrčil dovnitř. Vešel jsem a zamířil rovnou k vědru s vodou. Shodil jsem ze sebe věci a začal se omývat aspoň houbou, abych nebyl cítit na hony daleko.
„To ti nepomůže,“ ozvalo se za mnou a já leknutím všechnu tu vodu vylil na zem. Otočil jsem se a díval se přímo na Akia.
„Proč nejsi s nimi?“ zeptal jsem se a natáhl se pro plátno, abych se otřel a oblékl. Zabalil jsem se do něj, protože jsem si už tak nějak odvykl tomu, že mě vidí nahého někdo jiný, než Kane, i když nás Akio zná od narození. Přešel jsem ke skříni a začal se přehrabovat ve věcech, které tam byly uloženy. Ač jsem vzal do ruky cokoliv, všechno bylo velké a já bych z toho nejspíš vypadl. Oblékl jsem si aspoň Kaneho halenu, kterou jsem měl po kolena.
„Nechci tam být, nepotřebuji vědět nic z toho, co zjistí,“ odpověděl konečně po chvilce mlčení Akio. „Jsem zvěd, vím toho spoustu a rád bych ti něco ukázal. Ber to jako omluvu za to, že jsme před vámi tak dlouho všechno tajili. A navíc, to, co ti ukážu, jsme zjistili teprve nedávno. Chvíli před tím, než se Kane vrátil domů,“ pokynul rukou a vyšel ven.
Zvědavý, co mi to chce ukázat, jsem šel za ním. Zamířil do jedné uličky a šel směrem, kde jsem to ještě nezkoumal. Však ani nebyl čas. Bez jediného slova jsme došli k velkému domu, který evidentně patřil někomu důležitému.
„Tady je odpověď na vaše otázky,“ vešel Akio dovnitř a vedl mě rovnou do jedné místnosti, která zřejmě sloužila jako pracovní pokoj, nebo něco takového.
Zastavili jsme se uprostřed a já se začal rozhlížet. Všechno tu bylo tak, jak to původní obyvatelé opustili. Krásný nábytek, bohatě zdobené vše, na co se člověk podíval. Na stole rozepsané a rozdělané různé listiny. Na stěnách obrázky rodiny, která tu kdysi žila.
Popošel jsem blíž a zadíval se na ně.
„Tady žil král tohoto města. Těchto vlků,“ ozval se Akio a zastavil vedle mě a také se zadíval na jeden z obrázků.
Zatajil se mi dech. To malé vlče… ty oči… Ti dospělí, co vedle něj stáli a spokojeně se na něj usmívali… Ta podoba…
„Co to znamená?“ přejel jsem prsty po obrázku a zastavils e na temně modrých očích štěněte. „Vždyť to je… To znamená, že Kane…“ vydechl jsem překvapeně.