Kane
Ze spánku mě pomalu probouzely studené a vlhké ruce. Nebyl jsem z toho zrovna nadšený a chtěl se do nich zakousnout, ale včas jsem své oči otevřel a spatřil Akia.
„Jsi v pořádku? Je mi to líto, nechtěl jsem tě tolik vysílit. Musel jsem…"
Viděl jsem, jak se tím trápí a pevně jsem mu stiskl ruku, kterou jsem zachytil.
„Já to chtěl," odpověděl jsem mu a s bolestí hlavy se posadil.
Porozhlédl jsem se po celé místnosti a zjistil jsem, že Suri a Danno jsou pryč.
„Kde... Kde jsou?"
„Odešli ke králům. Tohle je hlavně pro ně. Neboj se, myslím si, že po tom, co Danno s Belialem zažil, bude spolupracovat a pomůže ochránit jejich děti, tak, jako chráníme my tebe."
Jeho slova byla tak povzbudivá. Vždy byl takový. Když jsem si rozbil koleno, to on mi ho pofoukal a zahojil. Když jsem plakal, dlouho do noci vyprávěl vlčí příběhy. Místy mi připomíná něžnost mého Nikka. Nikko...
Prudce jsem vstal, ale zavrávoral jsem a znova dosedl na postel.
„Nespěchej. Za chvíli už budeš v pořádku. Nech, aby se ti správně obnovila síla," pokáral mě Akio a připlácl mi studený hadr na hlavu.
Nikko
Po chvíli jsem se probral. Ležel jsem na lavičce ve stále stejné poloze, v jaké mě tu ten útočník zanechal. Opatrně jsem otevřel oči a našpicoval uši, zda zaregistruji nějaký zvuk, napovídající, že tu nejsem sám. Ale jediný zvuk, který jsem slyšel, vydával vítr, který se poháněl větvemi stromů. Opatrně jsem se posadil a musel se hned opřít, jak se mi zatočila hlava. Sykl jsem bolestí, když jsem se dotkl zátylku. Měl jsem tam pořádnou bouli.
Přehrával jsem si v hlavě, co se stalo. Teprve teď se zpožděním a uvědoměním si, že mě ten dotyčný mohl zabít, jsem se roztřásl a nemohl se uklidnit.
Ještě jednou jsem se kolem sebe rozhlédl a pak se pomalu zvedl a vydal se zpátky do zámku.
Zamířil jsem rovnou do pracovny hlavního rádce. Měl by tam být Kane. Ale jaké bylo moje překvapení, když jsem otevřel dveře a tam byla celá sešlost, kromě toho jediného, kterého jsem hledal.
S koktáním jsem se omluvil a chtěl odejít, když mě zastavil Suri mezi dveřmi.
„Kane je v pokoji pro hosty,“ řekl mi tiše, ale vzápětí se zarazil a pozorněji se na mě podíval. „Děje se něco, princi?“
„Co? Ne,“ odpověděl jsem rychle, a aby mě víc nezkoumal, rychle jsem poděkoval a vyrazil od něj pryč.
Neohlížel jsem se nalevo ani napravo. Mířil jsem rovnou za Kanem. Cítil jsem naléhavou potřebu s ním být. Jako by mě něco pohánělo, jako bych měl pocit, že v jeho náruči budu v bezpečí.
Ale nemůže mě tak chránit stále. Musím se naučit bránit.
Otevřel jsem dveře a vběhl dovnitř bez zaklepání. Zarazil jsem se po prvních krocích. Zůstal jsem stát kousek od dveří a nechápavě jsem hleděl na ležícího Kaneho a Akia, který seděl u něj. Proč to?
Kane
Málem jsem vyletěl z kůže, když se prudce rozrazily dveře a do nich vtrhl Nikko. Asi jsem měl špatné svědomí a ani jsem se sám sobě nedivil.
„Nikko? Děje se něco?"
Tak, a teď jsem se zachoval jak naprostý idiot a ještě tak pitomá otázka. Měl jsem být někde jinde a jsem tady a ještě v posteli. No... Jakákoliv výmluva je trapná.
Čekal jsem až ke mně to nasoptěné stvoření dojde a podvědomě nasával jeho vůni. Byla divná. Něco mi tam víc než vadilo a když přišel ke mně, stáhl jsem ho pod sebe na postel a začal ho očichávat, jak smyslů zbavený. Našel jsem ten pach, co mi dráždil nervy. Nebyl můj a byl na jeho zádech a stehnech. Kdo si dovolil...
Byl to jeden ze stráží... Moc dobře si pamatuji pach všech, s kterými pracuji, je to důležité, abych si je v mlze s nikým nespletl. Všichni strážní vlci se je učí hned na začátku. Přímo mě to rozdráždilo k vzteku.
„Zabiju ho! Jak si to mohl dovolit?! Jsi jen můj, je ti to jasné Nikko?! Nikdo... Nikdo nesmí sahat na mého krále!" vrčel, jsem tak temným hlasem, že jsem dokonce cítil, jak se měním.
Nikko
Zvědavě jsem se přiblížil k posteli. Vážně mě zajímalo, proč Kane leží v cizí posteli. Už jsem se nadechoval, že něco řeknu, když mě náhle strhnul pod sebe na postel. Dostal jsem strach. Kane se během okamžiku rozzuřil a mě v první moment nedocházelo, co se děje.
„Kane?“ zaskučel jsem, když mi silně stiskl zápěstí a začal mě očuchávat jako divý. „Kane prosím,“ zakňoural jsem znovu, když mě neposlouchal a začal vrčet. Cítil jsem, jak jeho stisk zesiluje, jak jeho síla narůstá. Tlačil mě do matrace a já sotva dýchal pod jeho váhou.
„Já… já jsem…“ přivřel jsem oči, jak mě zabolela hlava od toho úderu a zároveň mi vhrkly slzy do očí nad tou bezmocností. Nevěděl jsem ani, co chci říct. Jen páska přes oko mi mírně navlhla, jak se do ní vsakovaly slzy.
„Kane! Pusť ho!“ vykřikl Akio, který se konečně vzpamatoval ze šoku. Jen periferně jsem zahlédl, jak k nám přiskočil a snažil se Kaneho uklidnit.
Kane
Vrčel jsem a nedokázal se uklidnit, jak kdybych byl smyslů zbavený a reálný Kane byl pryč. Cítil jsem, jak ve mě stoupá ta démonská část na první stupínek a rozpíná se do mého těla. Držel jsem se, co jsem mohl, ale stále to atakovalo mé tělo a dělalo mě to jiným. Děsivým?
Začal jsem vnímat svět kolem sebe, až když mě okřikl Akio.
Podíval jsem se na jeho ustaranou tvář, a když jsem svůj zrak stáhl k Nikkovi pod sebou, bylo mi všelijak.
Bál se mě... Jeho oči... Mluvily za vše. Bál se mě...
Děsil se toho, čím jsem. Bylo mi to všechno líto, ale ten pach... Nesmí si tohle nikdo dovolit. Nikdo nemá právo na to, aby sahal na Nikka a už vůbec ne na svého prince.
Na omluvu jsem mu chytil tváře a pomalu a něžně ho políbil.
„Je mi to líto Nikko. Buď tu, půjdu si něco vyřídit. Miluji tě, ale cítím ho z tebe na hony daleko. Nepleť se prosím do toho. Tohle je jen mezi mnou a jím. Jsem tvůj partner a ty můj, jsem poslední svého druhu a ty jedinečný, nedovolím, aby ti někdo ubližoval."
Vstal jsem z postele a ještě jednou Nikka políbil na jeho již vlhká ústa. Bojoval jsem s myšlenkou, že bych si ho hned tady vzal, ale překonal jsem se.
Došel jsem ke dveřím a otevřel je. Okamžitě jsem nasál všechny pachy z chodby a šel přesně po tom jednom, který jsem potřeboval dostat do svých párů.
Našel jsem jej. Byl opřený o venkovní stěnu a bavil se s ostatními z hlídky. Došel jsem k němu a s momentem překvapení, jsem jej chytil pod krkem a nadzvedl na zem. Přitiskl jsem ho ke stěně tak, aby se nemohl bránit a podíval jsem se do jeho vyděšených očí.
„Měl by ses mě bát! Já budu jednou velitel stráží a tohle, co jsi udělal, budu brát jako hrubé porušení kázně. Napadl si svého prince. Cítil jsem ho z tebe a to i na místech, které náleží jen jeho partnerovi. Dobře se mi podívej do očí. To já jsem jeho partner a nebojím se ti rozsápat hrdlo," nadechl jsem se a ještě víc se přiblížil k jeho tváři. „Radím ti, aby si nic podobného už nikdy neudělal a jen uvidím, že se Nikko říznul a vše půjde na tvoji hlavu. Být tebou, bál bych se i spát."
Pustil jsem ho na zem a díval se, jak se drží za hrdlo, které jsem mu chtěl z těla vyrvat.
Nikko
Pomalu jsem se posadil díval se, jak vzteklý rozzuřený Kane mizí za dveřmi. Začal jsem se obávat toho, co se může stát. Otřel jsem si oči a nasadil zpátky pásku, která se mi při tom zuřivém Kaneho očichávání mírně svezla bokem.
„Jsi v pořádku?“ dotkl se Akio mého ramene.
Jen jsem mlčky přikývl a promnul si roztřesené ruce.
„Proč to máš na sobě?“ ukázal Akio prstem na mé ruce schované v rukavicích a pak na mou pásku přes oko.
Nevěděl jsem, co na to říct., tak jsem raději začal mluvit o něčem jiném.
„Potřeboval bych se naučit bránit,“ řekl jsem tiše. Věděl jsem jak je Akio hbitý a měl skvělého trenéra v Surim. Možná by on, nebo Kane… taky ho učili a on dokáže opravdu rychle zareagovat.
Proč jsem se jako dítě vyhýbal všem těm tréninkům a cvičením, do kterých mě tátové nutili? Ano, už vím. Nutili mě do toho a já to tak prostě nechtěl. Neměl jsem potřebu. Ale teď… Po těch zkušenostech za uplynulé dny…
„Kdo tě napadl?“ přisedl si Akio ke mně a natáhl můj pach. Zamračil se. „Byl to jeden ze strážných. CO ti udělal?“
Pak se zarazil a prudce se postavil.
„Musím najít Kaneho, než se stane něco horšího,“ rozešel se ke dveřím.
„Půjdu s tebou!“ vyhrkl jsem i přesto, že si to Kane nepřál.
Musel jsem natáhnout krok, jak byl Akio rychlý. Šel po pachu rovnou a ani jednou se nezastavil. Ani se nedivím. Kaneho rozzuřená aura zesilovala jeho pach nasycený zuřivostí a touhou někoho zabít, že nebylo možné ani sejít z cesty.
Zarazil jsem se, když jsme vyběhli před zámek.
Jeden ze strážných tam ležel na zemi a sotva dýchal a Kane nad ním stál jak rozzuřený býk.
„Kane!“ vykřikl jsem a rozběhl se k nim.
Jenže jsem byl od nich sotva pár kroků, když jsem se zarazil. Ten pach… a ty oči, ten pohrdavý pohled, kterému se ten strážný neubránil, když na mě pohlédl. Ano. To byl on, který mě napadl. Podíval jsem se po ostatních. Viděl jsem jejich postoj, jejich nenávistné pohledy. Byli to ti tři, které jsem dneska v jídelně přistihl při jejich pomlouvání.
Couvl jsem o krok zpět a nevěděl v tu chvíli co říct.
Nikko, vzpamatuj se! Jsi budoucí král! No tak Nikko! Nesmíš ukázat svou nerozhodnost!
Zhluboka jsem se nadechl a začal propouštět ven svou démonskou stránku. Bylo mi už jedno, kdo mě uvidí. Začal jsem jednat jako démon a upír dohromady. U takových to jinak nejde. Pokud se mi budou vzpírat, hodím je do hnízda upírů, aby viděli, jak se tady mají dobře.
Kane
Podíval jsem se na Nikka a musel jsem mírně poodstoupit, jak se mi jeho pohled nelíbil. Díval se na ty zmetky, kteří stáli u mě, a byl… Smutný? Nešťastný? Nemohu do jeho hlavy a vadí mi to, chtěl bych v něm číst, abych mu mohl pomoci, ale bavilo by mě to?
Chtěl jsem k němu dojít a obejmout ho, jenže... Najednou se jeho tělo začalo měnit v démona, kterým také je a já, abych jej podpořil, jsem se začal měnit ve svého okřídleného vlka.
Má křídla zastínila polovinu zahrady a jejich úžas se nedal přehlédnout. Už dávno nikdo z vlků neviděl tuhle kompletní přeměnu zemních vlků. Velmi dlouho spali, a když byl boj, vyrazili jako nejlepší válečníci.
Čekal jsem, až se Nikko změní a přivinul jsem se k jeho tělu.
„Tohle je váš princ a bude jednou i s Ely král. Prokažte náležitou úctu, nebo tohle není naposledy, kdy nás takto vidíte. Máš slovo můj králi." poklonil jsem hlavu a mírně se po vlčím usmál.
Mluv Nikko, je to na tobě, věřím ti.
Nikko
Stál jsem před nimi větší než obvykle. Cítil jsem, že i křídla na zádech se mi objevila. Vlasy opět získaly svůj stříbrný nádech a při pohledu na ruce mi nezbývalo nic jiného, než ty zatracené rukavice stáhnou, protože ostré drápy projely skrz látku.
Stráže zděšeně couvly a ten, co ještě byl na kolenou, se jen přikrčil strachy.
Na moment mě to zarazilo a já si nervózně prohrábl vlasy. Jaké ale bylo mé překvapení, když jsem narazil na něco tvrdého.
Mohutné zatočené rohy…
To byl ten divný pocit, který jsem už jednou měl.
Byl jsem rád, že se nevidím. Nejspíš to nebyl pěkný pohled. Ale v tuhle chvíli opravdu bylo potřeba, udělat všem řečem rázný konec.
Prudce jsem se otočil, když se za námi ozvaly hlasy a šum. Ze zámku vyběhli otcové v patách za nimi další strážní s rukama připravenýma na svých mečích.
Ale Kane promluvil. Všichni se zastavili a jen zpovzdálí sledovali, co se bude dít, připraveni však zastavit mé případné běsnění.
Musíš Nikko ukázat, že jsi budoucí král. Že nejsi tak nerozhodný a bázlivý, jak jsi býval. Že dokážeš cokoli, aby se v téhle zemi žilo dobře a v klidu.
Položil jsem svou ruku na Kaneho bok. Víc jsem nedosáhl, protože hodně přečníval nade mnou.
Nevěděl jsem, koho se teď bojí víc, jestli mně nebo jeho.
„Každý, kdo se tu narodí, či kdo sem přijde žádat o azyl, má právo tady žít bez toho, aby mu někdo jiný dával najevo, že tu není vítaný,“ postoupil jsem o krok blíž k těm třem. „Jen to, že je někdo jiný, vám nedává právo ho vyloučit ze smečky. Pokud zjistím, že se bude něco takového opakovat, zakročím. A ty,“ ukázal jsem prstem na toho, co mě napadl. „Ty jsi vyloučen z aktivní služby po dobu, než králové rozhodnou, že se můžeš vrátit. Napadl jsi prince a to jako někdo, kdo ho má chránit. Můžeš být rád, že ještě žiješ.“
Skoro jsem nedýchal, když jsem na ně mluvil. Moje vnitřní nervozita mě stále ovládala, snažil jsem se však přesto mluvit pevným hlasem. Tohle… Tohle bylo pro mne nové. A já to musím přijmout, Musím se to naučit, jinak budu špatný král.
Strážní už ve vlčích podobách se před námi přikrčili a sklonili hlavy, stáhli uši k hlavám a ocasy mezi nohy. Tohle mi stačilo. Nepotřeboval jsem, aby mi ukazovali aktivní podřazenost a lehali se přede mnou a dávali tak všanc svá nejzranitelnější místa.
„Kane je můj partner. Bude tak i oficiálně představen, nepřeji si již žádné narážky, pomlouvání či nedej bože útoky. Na kohokoliv!“
Byl jsem rád, že se opírám o Kaneho aspoň rukou. Byl jsem tak nervózní, že se mi nohy mírně třásly a já to už nechtěl dál protahovat. Něco takového bylo pro mne poprvé a tudíž vysilující.
Asi si na to nikdy nezvyknu.
Kane
Byl jsem na něj pyšný. Jak vystupoval, jak se choval... Pravý král této země, který se už nekrčí v koutku, ale vystupuje, jako rovný svému druhu. On je vším a ničím. Je jen sám sebou a tak se musí brát. Dal lidem, jako jsem já, šanci, že tu budou žít v klidu.
Změnil jsem se zpět v člověka a aspoň přes sebe hodil košili, která z mé přeměny zůstala v celku. Tak akorát halila intimní partie a já se v ní mohl přemístit zpět do své ložnice.
„Ano, jsem jeho partner a podle toho se budu chovat. Pro příště... Jak ucítím na Nikkovi jinou vůni, než svoji, ten co to zapříčiní, tak nebude dlouho naživu. Dobře znáte hranice, když je někdo označený. Zajisté většina z vás, již také označila své druhy. Nechtějte, aby museli trpět tím, že o vás přijdou. Už jednou jsem to řekl a já svá slova neberu zpět. Sloužím jen Nikkovi, jen jeho poslouchám, nic jiného mě nezajímá. Takže..."
Prohrábl jsem si vlasy a přitáhl si Nikka pro dlouhý polibek, který stvrdil to, co jsem tu před chvílí říkal.
„Já se jdu pářit, co budete dělat vy, je mi upřímně u zadku. Ale nezapomeňte, kdo je strážcem Nikka a Ely."
Mohl jsem se přenést, ale mně se nějak nechtělo.
„Půjdeme? Ale... O tomhle jsem ti něco říkal."
Stáhl jsem Nikkovi pásku z oka, abych viděl tu dvoubarevnou krásu, do které jsem se zamiloval.
„Jsi krásný tak, jak jsi."
Nikko
On to řekl nahlas? Před všemi? I před mými rodiči a strážnými? Můžu se ještě víc stydět, když si tak suverénně a nahlas řekne, že se jde pářit?
A pak mě veřejně přede všemi políbí?
Z toho šoku jsem ani nestihl zaprotestovat, když mi stáhl pásku z očí. A pak ještě nahlas řekl, že jsem krásný? A znovu přede všemi? I před těmi, kteří o mně řekli, že jsem zrůda?
A právě když i jako zrůda vypadám?
Moje křídla se svěsila podél těla, jako by i ony tímhle dávaly najevo, jak se stydím. Tohle nějak nejsem zvyklý veřejně prohlašovat. Ano, říct, že je Kane můj partner je jedna věc, ale říct před nimi, že se jdu pářit…
Srdce mi divoce bušilo. Styděl jsem se, ale lhal bych, kdybych řekl, že mě to ani trochu nevzrušilo. Byl jsem plný rozporů a nevěděl jsem, jak to zpracovat.
„Já… ne… víš…“ začal jsem koktat a moje královská rozhodnost byla ta tam.
Pohlédl jsem ke strážím, kteří stále klečeli přede mnou a hlavou skloněnou, přesto jsem si však u nich všiml mírného úšklebku, jak je má reakce pobavila.
Couvl jsem, stále držíc Kaneho za jeho košili.
„Postarám se o to,“ položil mi táta Tomoko ruku na rameno. „Běžte dovnitř,“ usmál se na mě. I přes jeho úsměv jsem viděl, že se zlobí. Ten úsměv byl věnovaný jen mě a mé rozpačitosti, avšak přísný výraz ve tváři napovídal, že strážní budou mít zřejmě větší problém, než to, co jsme jim s Kanem ukázali.
Raději jsem se již kolem sebe nerozhlížel a zamířil do zámku, táhnouc za sebou Kaneho za košili. Ani jsem neměl snahu změnit svou podobu zpět, jak jsem byl z toho všeho stále rozhozený.
Kane
Líbila jsem mi Nikkova tvář, když byl v rozpacích, ale co už se mi nelíbilo, byl fakt, že to viděli i ostatní. Je to pohled jen pro mě, ne pro ně. Už jsem si představoval, jak jim asi vydloubnu oči, když mně Nikko popadl za košili a táhl pryč. No... Musel jsem uznat, že se mi to líbilo a podivně mě to ještě víc vzrušovalo. Ještě, že na chodbě nikdo nebyl, protože se mi pomalu stavěl penis do pozoru, jakou chuť jsem na Nikka dostal. Bylo to, jako kdybych tam venku řekl to, co moje tělo chtělo a to jsem nad tím nějak nepřemýšlel, prostě to ze mě vyjelo tak přirozeně.
Nechal jsem se Nikkem táhnout a jen čekal, co se mnou chce udělat a jestli se na mě náhodou nezlobí za to, že jsem tak otevřený. Jenže já prostě musel. Bylo to, jako bych si ho veřejně označil.
Něco ve mně pořád řvalo, abych to pověděl nahlas, aby každý věděl, že je jen můj a já jim urvu jejich tlapy, když na něj jen pomyslí.
Jen jsem přemýšlel, kam mě to vlastně táhne?
Nikko
Prošel jsem skoro celým zámkem a otevřel jedny těžké dveře. Byl jsem tu jen párkrát a vždy, když jsem měl jistotu, že tu nikdo není. Prostě jsem se styděl.
Vtáhl jsem Kaneho dovnitř a na přítomné jen křikl: „Všichni ven, hned!“ Když jsem uviděl jejich překvapené obličeje, u některých mírně zděšené, rychle jsem ještě dodal klidnějším hlasem: „Prosím!“
Těch pár strážných co tu bylo, rychle vylezlo z vody, popadli své věci a zmizeli za dveřmi.
„Nechci být rušen,“ zastavil jsem ještě posledního, než za sebou zavřel ty těžké dveře. Dost jasně pochopil, co tím chci říct a já jen zaslechl, jak dává povel, aby stráž hlídala a nikdo nevešel dovnitř.
Tyhle lázně jsem měl vždycky rád. Ale opravdu jsem tu nechodil, když tu byli ostatní. Styděl jsem se před nimi, tak jsem vždycky čekal, až tu nikdo nebude, ale těch chvil bylo pramálo. Otočil jsem se ke Kanemu a strhl z něj košili a pak ho žduchnul rovnou do vody. Sám jsem ze sebe sundal zbytek ošacení a pomalu vstoupil za ním. Po křídlech mi stékala voda a ani jedna kapička se do nich nevsákla.
Popadl jsem kousek mýdla, co ležel v košíku na kraji bazénku a podal ho Kanemu.
„Sundej ze mě ten odporný pach,“ natáhl jsem k němu ruku s mýdlem. „Chci na sobě cítit jen tebe, Kane. Nikoho jiného!“
Ani nevím, kde se to ve mně vzalo, ale nejspíš už to, co Kane udělal před zámkem a pak cesta sem do lázní, kdy jsem stále myslel na slovo pářit, ve mně probudila touhu. Touhu být Kaneho součástí, být s ním jedno tělo, cítit jeho pachem, aby opravdu každý věděl, komu patřím.
Kane
Dopadl jsem do té teplé vody a celkem se mi Nikkovo zacházení se mnou líbilo. Byl jako vyměněný a já netušil, co od něj čekat. Ale když mi podal to mýdlo a já slyšel z jeho úst ta slova, najednou jsem byl jeho tělem jak posedlý. Něco ve mně se pohnulo kupředu a muselo ho mít. Že vypadal jako démon? Byl nádherný a mě bylo jedno, jak vypadá, pro mě bude krásný vždy. Podoba nerozhoduje, já miluji jeho duši, tělo je jen skořápka, ta o ničem nevypovídá.
Chytil jsem ho kolem pasu a přitáhl si jej na klín. Jeho nohy jsem si dal kolem pasu tak, aby byl na mém rozkroku obkročmo a cítil, jak se můj penis otírá o jeho pulzující dírku.
Mýdlo jsem si za jeho zády rozetřel do obou dlaní a odložil jej na okraj za sebou. Pomalu jsem jej roztíral na každý kousek jeho těla a pozoroval jeho červenou tvář, ve které se odráželo vzrušení. Za tu dobu, co s ním jsem, jsem jí měl možnost vidět snad tisíckrát, ale nikdy se jí nenabažím.
Smýval jsem ten odporný pach někoho jiného, než jsem já, a když byl čistý, chytil jsem ho a začal dráždit ty jeho krásně naběhlé bradavky, které se mi stavěly na odiv.
Jazykem jsem podráždil jeho dvorce a mírně mu výběžek zatlačil dovnitř, aby cítil ten příjemný tlak, který to tělu dopřeje.
Nakonec jsem jí mírně kousnul, jak trest za to, že vůbec o sobě pochyboval a zase si nasadil tu pitomou pásku.
„Už je to lepší, Nikko?"
Nikko
Seděl jsem obkročmo na Kaneho klíně a už to samo o sobě stačilo, abych se velmi rychle vzrušil. Přesto jsem se držel a užíval si jeho klouzavých doteků na svém těle, kdy mě zbavoval toho nepříjemného, co na mě v parku ulpělo.
Bylo to příjemné a já pod tím příjemným pocitem, zaplavujícím mé tělo, přivíral oči.
Má křídla se náhle prudce roztáhla do šířky, až se z nich voda rozprskla kolem, když začal dráždit mé bradavky. Kdybych neseděl, zřejmě by mě tohle dostalo do kolen jako vždy. Pichlavé a přitom příjemné pocity procházely mým tělem a usazovaly se přesně tam, kde to mělo největší účinek.
Už jsem nebyl schopen se udržet v klidu. Začal jsem rychle oddechovat a mé boky se samovolně začaly pohybovat a já se otíral o Kaneho narůstající chloubu.
„Lep-lepší?“ vysoukal jsem ze sebe. „Chci… tě, Kane,“ opřel jsem se čelem o jeho a zadíval se mu do očí, aby viděl, jak moc velká má touha je.
Kane
Po jeho slovech, kdy jsem nevěděl, kdo je víc nedočkavější, jsem mu rovnou dvěma prsty vjel mezi jeho krásně roztáhnuté půlky a trochu s nimi zakroutil. Našel jsem to, co jsem hledal a podráždil to tak, abych cítil to jeho svírání, kdy mi málem drtil prsty. Tak krásně klouzaly a to i bez mojí pomoci, že jsem je vytáhl a nasměroval si jeho zadeček na můj naběhlý penis. Pomalu jsem ho do něj nořil a užíval jsem si ten pocit, jak mě vtahuje, co nejhlouběji to jde.
Olízl jsem toužebně jeho krk a nemohl jsem se ubránit touze ho do něj kousnout. Zuby se mi protáhly a já cítil, jak ostré byly. Vjely do jeho kůže, jako kdyby neměly ani odpor a já se napil jeho lahodné krve. Jen douškem jsem si svlažil hrdlo a olízl ranku, která vznikla. Naklonil jsem hlavu na bok, odhalil jsem svou šíji a podíval se na Nikka.
„Teď ty Nikko. Ukaž mi, jak skvěle se umíš pohybovat a jak si bereš mou krev. Nikko, chci tě!"
Nikko
Nemusel mě dvakrát pobízet. Téměř okamžitě po jeho slovech jsem se zakousl do jeho krku a hltavě si bral jeho – mou – životodárnou tekutinu, která mě tak nabíjela energií.
Vzápětí na to, si moje tělo začalo dělat co, chtělo. Jako by ho ovládal někdo jiný, než já. Jako by ho ovládal Kane sám.
Dosedával jsem na jeho klín, užíval jsem si otírání o mé stěny a dráždění mého místečka, které do mého těla roznášelo víc a víc vzrušení. Tělo se mi třáslo a zároveň hřálo jako při horečce. Z posledních sil jsem pustil Kaneho krk ze zubů a zaklonil hlavu, když mnou projela první silná vlna těch nádherných pocitů. Zatínal jsem drápy do jeho kůže na zádech, a s hlasitými vzdechy jsem přijímal každý příjemný impuls, který mě uváděl víc a víc do stavu euforie, kdy jsem přestával vnímat vše, a zůstávalo jen tohle spojení, Kane a náhlý nával přicházejícího vyvrcholení.
Vykřikl jsem několikrát nahlas, když jsem začal propouštět jednotlivé dávky, které ani nestihly ulpět na Kaneho břiše a voda je hned odplavovala ve vlnách, které jsem tvořil svými pohyby. V záchvatu orgasmu jsem v intervalech svíral Kaneho úd v sobě a důrazně na něj dosedl, aby byl celý ve mně, protože jsem se ho nemínil ani na chvíli vzdát,
Hlasité vzdechy a sténání se odráželo od stěn a vracelo se k mým uším, které byly tím zahlceny tak moc, že jsem neslyšel nic jiného, než sám sebe.
Padl jsem vysílením na Kaneho tělo, a myslím, že v tu chvíli mě ani nezajímalo, jestli i on dosáhl kýženého výsledku z našeho spojení. Jen jsem rychle oddechoval a snažil se donutit srdce, aby tak nevyšilovalo, a aspoň trochu se uklidnilo.
Kane
Nechal jsem se unášet tou příjemnou hrou našich těl, kdy jsem cítil, jak voda naráží na mé tělo a Nikko mě pevně v sobě svíral. Vše ve mně jen příjemně vibrovalo a pouštělo do mého těla tu nekonečnou extázi z našeho spojení. Slyšet Nikka, jak hlasitě sténá, bylo jak ta nejhezčí hudba. Ještě víc mě to přivádělo ke slastnému konci, který se usazoval na špičce mého žaludu, jak moc mně Nikko pouštěl do sebe.
Poslední prudký nájezd do jeho těla, kdy dosedl tak silně, že se mi málem zatajil dech, přinesl tížený orgasmus i mě.
Vypustil jsem ze sebe všechno sperma a poslušně plnil jeho pevný zadeček, který jsem svíral v rukách.
Když už i cukání mého údu v něm polevilo, pustil jsem ze sevření jeho půlky a pevně jej objal. Tak silně jsem si ho k sobě přitáhl, že musel i na moment ztratit dech, než jsem povolil sevření.
„Nechci, aby se ti ještě někdy něco stalo. Miluji tě, Nikko."
Nikko
Kane mě pevně sevřel v objetí, že jsem sotva dýchal. A já se cítil dobře, bezpečně, že i kdyby mě teď udusil, nevadilo by mi to a já bych umřel s úsměvem na rtech.
Když sevření povolil, uvědomil jsem si náhle, že je mé tělo lehčí, volnější. Automaticky jsem si sáhl na hlavu. Rohy zmizely a já se místo nich dotkl svých vlčích uší. Ohlédl jsem se přes rameno a místo křídel se mi za zády vlnil ocas.
Jsem vlk. Jsem Kaneho vlk. A to mi už nikdo nevezme. Nikdo.
Opřel jsem se pohodlně o jeho hruď a zavřel spokojeně oči a snad jsem i tiše vrčel, jak moc příjemný tenhle pocit bezpečí a lásky ke Kanemu to byl.
Miluji ho víc než cokoli na světě.
„Chtěl bych se umět bránit jako ty. Budeš mě učit?“ zeptal jsem se, když jsem slyšel jeho poslední slova. „Víš, proměnit se ve vzteku do démona mi nepomůže, když mě před tím někdo praští do hlavy,“ přestal jsem ho jednou rukou objímat a sáhl jsem si na bouli vzadu na hlavě.
Kane
Jak jsem ho tak pozoroval, teprve nyní mi došla jedna věc a to ta, že nemá už ani křídla a už vůbec ne rohy. Nejspíš mi to celou dobu bylo jedno, já ho stále viděl jako svého Nikka a to, že se změnil v démona, vlastně nic neměnilo na faktu, že ho miluji takového, jaký je.
Pousmál jsem se nad jeho otázkou a rukou jsem projel jeho vlasy až k té vyvýšenině vzadu na týlu. Pod mými prsty přímo to místo hořelo a já zase cítil, jak zuřím.
„To byl taky on? Měl jsem ho zabít. Porušil všechny zásady stráží, když si vůbec dovolil na tebe sáhnout. Moc dobře všichni vlci vědí, že alfou je pro ně král. V této zemi jsou alfy dvě, oba tvoji otcové a i přesto si dovolí napadnout budoucího krále?"
Naštvaně jsem mlaskl a políbil Nikka na čelo.
„Řekl jsi to dobře a já vím, že lidem jako já dáš domov, který si zaslouží. Konečně nebude každý poukazovat na čistou rasu, protože ta neexistuje. I my jsme míšenci, jsme přeci napůl lidé."
Pohladil jsem ho po jeho tváři a opřel si čelo o jeho, abych stále cítil jeho vůni.
„Naučím tě to. Stejně nemám jinou možnost, asi by mi vadilo, kdybych cítil z tvého těla jiný pach, než svůj. Ale připrav se, už víš, jak jsem tě trénoval, tentokrát jsem ještě silnější, jsi na to připraven? Nebudeš se mě v mé formě bát?"
Povzdechl jsem si smutně nad tou představou, jak se mě bál a mě se to nelíbilo. Chci, aby mi věřil.
Nikko
Trochu jsem uhnul hlavou, když se dotkl mé boule. Měl jsem pocit, jako bych selhal, když se tohle stalo. Když jsem tohle vůbec dovolil.
„Já myslel učit mě boje jako člověka. Ovládat meč,“ podíval jsem se na ruku a sevřel k sobě prsty, jako bych opravdu v nich držel jilec meče. Když mě do toho táta nutil, utíkal jsem. Nechtěl jsem bojovat, vždy jsem si říkal, že si jako vlk vystačím. Po téhle zkušenosti už vidím, že to byla bláhovost a já bych se měl jít svým otcům omluvit.
„Proč jsi vlastně ležel v té posteli?“ uvědomil jsem si, že tahle otázka mi jaksi zůstala nezodpovězená.
Kane
No, tak pokud chci, aby mi věřil, tak asi lhaní nepomůže a vlastně nic špatného na tom nevidím.
„Uzdravoval jsem nějakého Danna, kterého Akio přivedl od Beliala. Má jen malé pozůstatky krve
mých předků. Akio ho potřebuje kvůli nějakým informacím, které ten muž má. Prý byl u Beliala spoustu let a chtěl se stát démonem, jenže si to rozmyslel a nepodvolil se. To se vlkům stává, tak, jako tobě, když jsi odmítl vzdát se vlka a tím i mě."
Pohladil jsem ho po tváři a políbil.
„Naučím tě to, co umím. Meč je vlastně dobrý spojenec, jen musíš vědět, jaký sedne tobě. Ne každému sedne katana, nebo dlouhý těžký meč... Záleží na tom, jak s ním budeš zacházet a jak moc se stane tvou součástí. Co od toho vlastně čekáš?"
Ano, tahle otázka je důležitá, protože se vztekem, mu to bude prd platný, musí být klidný a vědět, co udělat.
Nikko
Pustil jsem Kaneho z objetí a postavil jsem se. Díval jsem se na něj z vrchu a chvilku přemýšlel.
Jaký meč? Jaký bude pro mne ten nejlepší? Já to asi vím, ale musím si to vyzkoušet.
„Půjdeme do zbrojnice,“ natáhl jsem k němu ruku, abych mu pomohl vstát. „Vykoupaní jsme už víc než dost, takže můžeme jít,“ usmál jsem se, když jsem cítil, že mi po stehnech kromě vody stéká i trocha Kaneho sperma.
Ten pocit byl zvláštní, a abych řekl pravdu, vzrušovalo mě to. Ale dost! Musíme se taky někam pohnout. Ovládl jsem nutkání sáhnout si na stehna a rozetřít jeho sperma po kůži. Bylo by to, jako bych tím říkal, on je můj a zůstane se mnou, jako upozornění pro všechny, kdo by si na mě chtěli sáhnout. Ale už tak si myslím, že Kaneho pach na mě ulpěl víc, než dostatečně.
Budem se muset přenést. Musím se zajít obléct a Kane taky. Jeho potrhanou halenu jsem ještě víc zničil, když jsem ji z něj serval a rozhodně nechci, aby se tu promenádoval nahý po chodbách zámku. Tenhle pohled je jen pro mé oči.
Otočil jsem hlavu ke dveřím a zavolal na stráže, že mohou odejít. Málem jsem na chudáky zapomněl a oni by tam určitě stáli celou dobu, než by jim někdo řekl, že jsem už dávno pryč.
Kane
Do zbrojnice? Ten to tedy vzal vážně...
Pousmál jsem se a políbil ho. Byl tak odhodlaný, že cokoli, co bych nyní řekl, by k němu stejně nedolehlo. Ale mě se ani trochu nelíbil fakt, že jsme oba nazí a ještě, když Nikko křikl na stáže, že jdeme pryč. Chytil jsme ho kolem pasu a pevně stiskl v náruči.
„Chci to zkusit já," řekl jsem těsně před tím, než se naše těla přenesla do mého pokoje.
Nechal jsem Nikka stát uprostřed místnosti a vzal jsem si ze skříně černou košili a černé kalhoty. Oblékl jsem se a došel zpět k němu, abych nás tentokrát přenesl k němu do pokoje. Proč jsem byl jako první? Protože jsem chtěl ještě chvíli pokukovat po jeho nahém těle. Byl to pohled, kterého nebudu mít nikdy dost a dobře jsem to maskoval za potřebu se obléct.
Znovu jsem si Nikka na sebe natiskl a přenesl nás do jeho pokoje.
„Jsme tu, převlékneš se, nebo se ještě zastavíme v posteli?" pronesl jsem provokativně a usmál se na něj.
Věděl jsem, že bychom měli začít, jinak se z té postele nedostaneme, ale tohle mě víc než lákalo.
Nikko
Ani jsem netušil, že je Kane tak rychlý. Sotva jsem stihl něco říct a byli jsme v jeho pokoji. Díval jsem se, jak schovává své tělo pod oblečení, a myslím, že jsem celou dobu zíral s otevřenou pusou. Byl to zvláštní pocit stát před ním nahý, když on sám byl už oblečený. Znovu se na mě přitiskl a přenesl nás ke mně do ložnice.
Jeho slova….
Už tak mě to vzrušovalo, když jsem byl stále nahý a on se na mě celou dobu díval. Myslím, že se i má chlouba začala znovu probouzet k životu. Zhluboka jsem se nadechl a neschopen jediného slova jsem se ke Kanemu otočil zády a jen jsem ukázal na postel.
Kane
Jen jsem se pobaveně uculil a v rychlosti ze sebe sundal oblečení, které ani nebylo zcela zapnuté, jako kdyby očekávalo rychlou akci.
Došel jsem k němu zcela nahý a vzal ho do náruče. Položil jsem ho na postel a sám jsem se nad něj vyhoupl, až jsem se střetl s jeho očima. Provokativně jsem sjel prsty od jeho krku až k penisu a mírně jej promnul v dlani.
„Tak co? Kdo bude nahoře?"
Uculil jsem se a začal mu hladově okusovat bradu, jako kdybych jí měl sníst. Mezitím si moje prsty našly cestu k jeho análku, který jsem s chutí podráždil a zkusil, jestli je stále vlhký. Byl dokonale promazaný a moje sperma z něj místy ještě vyteklo. To mě ještě víc vzrušilo a já v něm mírně zahýbal prstem, jako kdybych se potřeboval dotknout každého místa, kterého se za chvíli dotkne můj penis.
Nikko
Pořád mě Kaneho rychlost nepřestane udivovat. Jak jsem se tak rychle ocitl pod ním?
Jeho prsty sjížděly po mém těle a současně s nimi mě objíždělo mrazení z toho lehkého, přitom tak vzrušujícího doteku. Stavěly se mi chloupky po celém těle, jako by mě někdo postavil na mráz.
Se zatajeným dechem a přivřenýma očima jsem vnímal každý kousek, po kterém sjížděl dolů. A když mě kousnul do brady a zajel prstem do…
Hlasitě jsem vydechl, ani jsem nestačil domyslet, kde právě je. Okamžitě našel mé místečko rozkoše a mně se málem zatmělo před očima, když s prstem zkoumal můj zadeček.
„Je… to… chci… Kane… ty… vem si…“ nebyl jsem schopen ze sebe vyloudit tu správnou a souvislou větu.
Začal jsem rychle a nahlas oddychovat, jak mě to vzrušení náhle pohltilo. Rukama jsem ho objal a přitáhl si ho pro polibek tak těsně, aby se otíral o mé tělo, můj rozkrok, cokoliv, co mi teď dělalo dobře. Sám jsem začal pohybovat svými boky a otírat se o něj.
Kane
Jeho slova mě jen utvrdila v tom, že mě chce stejně, jako já jeho. Vytáhl jsem prsty a víc mu roztáhl nohy, abych se mezi ně celý vešel. Tak krásně se mi ten jeho otvor nabízel, že jsem na chvíli slízl sliny, které se mi v koutcích úst udělaly, jak lákavé to bylo.
Najel jsem do něj bez dalších příprav a ani jeho zadeček se mi nebránil. Dychtivě mě jeho stěny pouštěly hluboko do jeho těla a já cítil, jak jsem v něm celý ponořený. Tak krásně mě obemknul, že každý pohyb, který jsem od této chvíle udělal, mě dováděl k šílenství.
Začal jsem se v něm rytmicky pohybovat a uchopil jeho nohy za kotníky, abych je navedl na má záda. Chtěl jsem, aby mě jimi pevně sevřel a já měl větší možnost průniku. To jeho spalující teplo, které se začalo šířit do mého těla, mě děsilo. Něco ve mně zapálilo knot, který nešel uhasit, co se to se mnou v tu chvíli dělo, jsem absolutně nechápal.
Z mých rukou se začal pomalu vznášet modrý plamen a po chvilce zahalil celou kůži až k pažím. Nepřestával jsem a bral si Nikka tak, jak mi velela má touha. Olízl jsem mu krk a zahryzl se do té lákavé tepny. Začal jsem sát, ale tentokrát víc, než předtím. Něco mě nutilo, abych si bral jeho krev, která svlažila mé zapálené hrdlo.
Nikko
Omotal jsem nohy kolem jeho těla a v ten moment snad nebylo kouska místa, kde by mě Kane nevyplňoval. Ten pocit byl tak nádherný, to spojení našich těl na maximum, že jsem ho jen rukama pevněji sevřel v objetí.
Náhlé zvláštní teplo mě však probralo z mého opojení. Pohlédl jsem vedle sebe a nevěřícně zíral na modré plameny, které obalovaly Kaneho ruce. Pustil jsem ho z objetí a položil na ně své dlaně. Bylo to zvláštní a jen to umocňovalo vše, co jsem právě prožíval. Nohama jsem se kolem něj omotal ještě pevněji a nadzvedl se v bocích, aby mi ani kousek jeho chlouby neunikl. Trhaně a nahlas jsem oddychoval a v momentě, kdy se Kane zahryzl do mého krku, jsem jen tlumeně vykřikl, jak mě naplno zasáhl pocit velmi podobný orgasmu. Okamžitě jsem se celý napjal a snažil se popadnout dech.
Ztěžka jsem zvedl jednu ruku a zabořil ji Kanemu do vlasů.
„Kane…“ zašeptal jsem vzrušeným hlasem jeho jméno. Ale on mě neslyšel. Nevnímal mě. „Kane…“ zašeptal jsem znovu a hlas mi slábl, jak mi ubývalo sil. Ale já to chtěl vydržet. Pro něj, pro sebe, protože přes to všechno jak slaběji jsem se cítil, se mé tělo začalo třást pod přicházejícím orgasmem. Několikrát jsem mu vyšel svými boky vstříc. Těch posledních pár pohybů jsem potřeboval k tomu, abych spojil naše těla mým vyvrcholením, semenem, které kropilo mé třesoucí se svaly na břiše.
Ústa do široka otevřená sotva stíhala pobrat dostatek vzduchu, aby udržela můj mozek při smyslech. Mé vědomí odcházelo s tím, jak silně jsem pociťoval ten příval blaha, avšak zároveň jsem slábl, jak byl Kane nezastavitelný a bral si mou krev plnými doušky.
Tentokrát jsem nebyl hlasitý. Nekřičel jsem jeho jméno, když jsem prožíval svůj orgasmus. Tiše a rychle jsem oddechoval a mé tělo i mysl byly absolutně mimo mou kontrolu.
„Miluji tě, Kane,“ na moment jsem silně sevřel jeho vlasy, ale pak se mi ruka bezvládně svezla na postel a já s dlouhým výdechem a mírným úsměvem na rtech zavřel oči a přestal vnímat vše, co se kolem mne dělo.
Kane
Cítil jsem, jak se jeho teplé sperma rozlilo mezi naše těla a na chvíli je spojilo v jedno. V mé hlavě se však odehrávala jen jedna myšlenka a to, abych Nikka vyplnil tak moc, až bude sperma vytékat i z jeho dírky. Byl jsem jak posednutý a ty plameny mě jen nutily být tvrdší.
Zaplavila mě vlna uspokojení, když se má tekutina ve škubavých pohybech rozlila do Nikkova těla.
Bylo mi tak příjemně, když jsem stále sál jeho krev a k tomu prožíval orgasmus každou částí svého těla.
Když jsem však opustil jeho krk a zadíval se na něj, málem se mi zastavilo srdce. Nějak jsem zapomněl na to, kolik síly mu to může vzít. Okamžitě jsem z něj vyjel a sedl si vedle něj. Plameny zmizely z mého těla jak mávnutím proutku. Vtáhl jsem jej na svůj klín a nakousl si zápěstí tak, aby vytékal dostatek krve. Přiložil jsem mu ho k ústům a začal tisknout a uvolňovat dlaň, aby mu krev stékala do krku.
„Nikko... Nikko, pij! Omlouvám se... Moc se ti omlouvám, tohle jsem nechtěl. Nikko! Pij!"
Mírně jsem s ním zatřásl a čekal, jestli přijme mou ruku.
Vše ve mě se svíralo a já měl takový strach, že jsem mu ublížil. Nemohl jsem pořádně ani dýchat.
„Miluji tě, Nikko. Miluji."
Nikko
Měl jsem pocit, že na mě někdo mluví a bere mé tělo do náruče. Chtěl jsem se nadechnout, ale v tu chvíli jsem se rozkašlal, když mi do krku vjelo něco teplého. Ta známá chuť mě probrala k životu. Polkl jsem to a další dávku, která mi stékala do úst. Během chvilky se mi po těle rozlil příval energie a já se podvědomě zakousnul do zdroje potravy.
Sál jsem, dokud jsem se necítil silnější. Otevřel jsem oči a hleděl přímo na Kaneho vyděšený obličej.
Pustil jsem konečně ze zubů jeho zápěstí. Ještě jsem ho olízl, aby přestal krvácet.
Chytl jsem Kaneho kolem pasu a přitiskl se na něj.
„Stává se z tebe víc upír, než ze mne,“ pousmál jsem se a políbil ho na rameno a pak si o něj opřel hlavu. „Myslím, že bychom se měli najíst něčeho normálního, jinak se vysajeme navzájem.“
Kane
„Blbečku, víš, jaký jsem měl strach? Musíš se naučit mě krotit a zakázat mi tolik pít. Jsi pro mě jako droga. Když pociťuji potřebu, musím z tebe pít. Je to hrozný, ještě neznám hranice a ani nevím, kdy mám přestat. V tomhle musíš učit ty mě."
Pevně jsem ho stiskl a políbil do vlasů.
„Půjdeme si dát nějaký krvavý steak. Musíš se pořádně najíst a já taky, jinak tě sním."
Usmál jsem se, ale i tak mi bylo spíš do pláče. Nejen, že nedokážu krotit svou touhu po jeho krvi, ale dokonce se mi při sexu objevily ty plameny.
„Nikko... Viděl jsi taky ty modré plameny, které mi obalily ruce?"
Nikko
I když jsem se cítil lépe, přesto jsem stále pociťoval menší slabost a navíc mi zakručelo v břiše. Vrací se mi chuť i na normální jídlo, což byla známka toho, že jsem se již srovnal s upírskou přeměnou a snad už budu fungovat normálně.
„Jo, půjdeme se najíst,“ uvítal jsem ten návrh. Políbil jsem Kaneho na ústa a pak se opatrně zvedl z postele. „Musím se jít opláchnout,“ poznamenal jsem, když jsem se uviděl v zrcadle. Ne jen že mi po stehnech stékalo Kaneho sperma a měl jsem i své rozmazané na břiše, ale na krku jsem měl krvavé šmouhy. Ukázat se takhle mezi služebnictvem, by asi nebyl ten nejlepší nápad. Zamířil jsem do koupelny a začal se omývat studenou vodou. Nějak jsem ani neměl chuť ji ohřívat., i když jsem to už celkem dobře ovládal.
„Modré plameny?“ zavolal jsem na Kaneho z koupelny. „Jo, stihl jsem si jich všimnout. Jen je zvláštní ta barva,“ chytl jsem ručník, začal se otírat a vrátil se zpátky do ložnice. „Nevzpomínám si, že by někdo z mých předků měl modré plameny. Buď červené, neb oranžové. Nebo kombinace obojího. Možná to má souvislost s tvými předky a s tím, co jsi, ne?“
Odhodil jsem ručník a postavil se ke skříni, abych si vybral konečně něco vhodného na oblečení. Něco vhodného pro prince.
Kane
Pozoroval jsem ho, jak jde do koupelny a jen jsem si spokojeně mlaskl. Pořád jsem na něj měl chuť, byl jsem jak nezastavitelné zvíře, ale musel jsem se naučit krotit. Vyděsilo mě to, jak Nikko málem umřel, když jsem ho pořád sál. Bál jsem se toho, co se se mnou dělo, ale jediná možnost co jsem měl, byla přijmout to.
„Budeme to musel zjistit, protože nikdo z mého rodu neměl plameny. Máme jen křídla, ale tohle? Musím se to na to zeptat a asi i vím koho. Nechci, aby se ti něco stalo a já tě tím ohrozil. Myslíš, že mě tvůj otec přijme k rozhovoru? Tedy Maru."
Ano, jediní dva lidé, kteří mi mohli pomoci, byli Maru a Danno. Musel jsem přijít na to, jak to ovládat, nebo co to vlastně je.
Nikko
Zarazil jsem se, když se mě Kane zeptal na tátu. Ale rozhodně bych byl raději, kdyby šel za ním, než za tím Dannem. Už jen to, že jsme ho vytáhli od Beliala a to co mi o něm Belial řekl…
„Dannovi nevěřím,“ zamračil jsem se, a přetáhl si halenu přes hlavu. Vytáhl jsem ze skříně kalhoty a zastavil jsem se s nimi v ruce, před Kanem. Podíval jsem se mu do očí, v jaké je rozpoložení. Popošel jsem ještě kousek, až jsem se svými koleny dotýkal jeho nohou, které měl svěšeny přes okraj postele.
„Víš, Belial o něm řekl něco, co se mi moc nelíbilo. I když nebyl moc podrobný, přesto z toho nemám moc dobrý pocit. Víš, myslím si, že kdo zradil jednou, zradí i podruhé,“ mírně jsem se podmračil, protože tuhle hlášku jsem od svého otce slyšel již několikrát.
Přemýšlel jsem, zda mu to říct nebo ne. Nechtěl jsem ho nějak rozčílit a taky jsem hlad, a rád bych se v klidu najedl. Hodil jsem kalhoty na postel, zvedl ruce k hlavě a prsty si několikrát pročísl své dlouhé bílé vlasy a začal je pomalu splétat do copu. Stále jsem přitom sledoval Kaneho a čekal, jak se k tomu vyjádří.
Kane
Zajímavé, jak hned věděl, že jsem tím myslel Danna, ale to se dalo čekat. Zase je v něm něco z mého rodu a ještě prošel týráním od Beliala, byl napůl změněn v démona a potom mu byla odepřena moc. Zajímalo mě to. Chtěl jsem jen vědět, jak to, že se dokázal tomu všemu vzepřít. Co bylo nakonec silnější, než touha po moci?
Nechtěl jsem však naštvat Nikka a tak jsem radši řekl to, co chtěl slyšet. Nelhal jsem, jen jsem zatajil to nejdůležitější.
„Vím, že mu nevěříš. Půjdu za Marem, ale nejspíš budeš muset sehnat vědro s ledovou vodou, až se oba rozvášníme."
Musel jsem se nad tou představou pousmát a chytil jsem Nikka kolem pasu. Vyhrnul jsem mu halenu tak, aby se mu obnažil jeho pupík, a jazykem jsem mu ho obkroužil.
„Neprovokuj mně Nikko, jinak se odsud nedostaneme. Klidně si můžeme dát třetí kolo, ale musíš mě dát náhubek."
Nikko
Ruce ve vlasech mi zmrzly, když mi Kane vyhrnul halenu a já ucítil ten příjemný tlak v břiše, když se jazykem otřel o mou kůži.
To toho vážně nebudu mít nikdy dost? Vzruší mě i tahle maličkost? Jeho pevné paže, které mě objímají, bych nevyměnil za nic na světě. Jen on se mě může takhle dotýkat. A já mu to vždy dovolím… Ale s takovou se vážně odsud nikdy nedostaneme. Chovám se, jako jelen v říji. No spíš jako vlk v období páření.
Příjemné svírání v podbřišku mě nenechalo na pochybách, že tomu tak nejspíš opravdu je. Vždyť jsme to před chvílí dělali a to hned dvakrát. Ale touha, aby svým jazykem pokračoval níž, byla náhle tak silná, že jsem začal pociťovat, jak opět narůstám a zpevňuji se v těch správných místech. Zapřel jsem se o rukama o jeho rameno a sklonil se k němu, abych ho políbil do těch jeho havraních vlasů.
„Já… nechci ti dát náhubek,“ sevřel jsem mu ramena. Líbilo se mi, jak mě jeho jazyk šimral po kůži… Stavělo mi to chloupky všude po těle a s každým jeho vlhkým dotykem se mi zatajoval dech.
Kane
Pobavila mě jeho odpověď, ale stejně tak mi dala to správné povolení k napadení jeho těla. Potěšilo mě to, že mě chce stejně, jako já jeho.
A že nepotřebuji náhubek? Hmmm...
Vždy jsem olízl další kousek jeho pokožky směrem k rozkroku a potom ho mírně kousnul. Zanechával jsem po sobě malé načervenalé stopy.
Když jsem jazykem sjel na jeho penis, byl jsem příjemně potěšen z toho, že už mu ztvrdl. Prsty jsem si jeho úd nasměroval do úst a pomalu sjížděl jazykem po celé délce až ke kořenu, než jsem ho celého vsunul do své pusy. Ale měl jsem chuť ho trochu potrápit a zjistit, jak moc mě chce.
Prsty na rukou jsem mu zajel pod halenu a podráždil jeho vztyčené bradavky, které se také hlásily o pozornost.
Párkrát jsem zajel a vyjel jeho mužstvím ze své pusy, ale když jsem ucítil jak se chvěje přestal jsem.
„Jsi si jistý, že ještě jedno kolo zvládneš? Protože jestli mě nezastavíš, tak si tě strhnu pod sebe a pořádně si tě vezmu, Nikko. Tak co ty na to?"
Nechápal jsem, co se to se mnou stalo, ale nějak propustil na světlo zvíře, které bylo víc než majetnické. Pociťoval jsem takovou potřebu po společném spojení, že šlo vše stranou. Pořád jsem musel být v něm, abych měl jistotu, že je jen můj. Chtěl jsem ho... Musel jsem ho mít.
„Opravdu mě nechceš pro jistotu někde zavřít? Nikdy se nedokážu nabažit našeho souznění a tvého těla. Miluji tě, Nikko."
Nikko
Opravdu jsem měl co dělat, abych se udržel na nohou, když mě Kane začal dráždit. Třásly se mi, když pohlcoval mou chloubu do svých úst. Zapíral jsem se o jeho ramena, a když k tomu ještě podráždil mé, už tak citlivé bradavky z předchozího spojení, poklesl jsem v kolenou a musel jsem se ho chytit ještě pevněji.
Už jen ten pocit, kdy se mě takto dotýkal, kdy se staral o mé potěšení, vytáčelo mé vzrušení do maxima. Ale když jsem sklonil hlavu a díval se na něj, jak se o mně pěkně stará, jak můj penis mizí v jeho ústech, úplně mě to pohltilo. Všechno se ve mně sevřelo a já v tu chvíli měl chuť si před něj kleknout a vystrčit na něj zadeček, aby si mě vzal. Tvrdě a co nejhlouběji. Chtěl jsem ho cítit uvnitř sebe, cítit ty nárazy jeho těla o mé, cítit tu plnost, kterou by mi dopřával a to tření, které vždy tak rozpaluje mé tělo do maxima.
„Chci tě … někde zavřít...“ snažil jsem se popadnout dech. „Se mnou… zkazil jsi mě, Kane… vezmi si, co ti patří…“ poslední slova jsem snad už skučel, jak se to nedalo vydržet. Sehnul jsem se, zajel mu rukou mezi nohy. Promnul jsem jeho probouzející se penis, aby ztvrdnul ještě víc.
Doufal jsem, že je tohle opravdu období páření, protože jestli ne, tak se ze mě stává nenasytný vlk… Tak moc jsem se za tak krátkou chvíli změnil…
„Kane!“ zasténal jsem, když se přese mne znovu převalila ta spalující touha po spojení.
Kane
Tak já ho zkazil? A kdo mi dal polovinu své démonské podstaty? Zkazili jsme se oba navzájem.
Ale i já jsem měl co dělat, abych se udržel na uzdě. Otázka byla, zda jsem se vůbec udržet chtěl.
Chytil jsem ho pevněji kolem pasu a svalil na postel. Otočil jsem ho na břicho a chytil pod pasem, aby se mi víc odhalila jeho dírka. Dokonce bylo vidět, jak hezky pulzuje a stahuje se pro mě. Tohle bylo i na mě moc a já zkusmo prstem projel jeho zadeček, jestli je připraven mě pojmout. Zjistil jsem hned, že je ještě vlhký a ta koupel tomu jen pomohla. Vytáhl jsem prst a promnul si ještě penis, aby byl pořádné ztvrdlý, až do něj budu najíždět.
Ponořil jsem do jeho otvoru jen špičku a začal tlačit tak, abych si užil to pomalé vnikání do jeho těla.
Když jsem byl v něm až po kořen, nahnul jsem se k jeho krku a začal mu ho dravě líbat. Líbal jsem i jeho záda a bok, jako kdybych se nedokázal ovládat a myslet na něco jiného, než je jeho tělo.
Začal jsem se v něm pohybovat a moje tempo se stalo zvířecím. Prudké nárazy našich těl o sebe doprovázelo mé hluboké vrčení, jak moc jsem ho chtěl.
Stáhl jsem ruku do jeho rozkroku a začal mu přejíždět po údu, aby i on pocítil to silné spojení, které nás dělalo jedním. Dráždil jsem jeho mužství stejnou frekvencí, jako jsem se v něm pohyboval. Zajížděl jsem a vyjížděl z něj tak silně, že jsem si snad ještě víc užíval jeho těsnost.
Jen mírně jsem se mu zakousl do ramene, když mě pohltil pocit rozkoše a já v orgasmické křeči vypustil své sperma do jeho pevného zadečku. Nepřestával jsem však dráždit i jeho mužství, a snažil se dopřát i jemu uspokojení.
Nikko
Octl jsem se během chvilky na všech čtyřech. Stihl jsem se jen zapřít o ruce, když si mě Kane nadzvedl a rychle prozkoumal můj vstup prstem. Ani jsem nestihl zavzdychat, pod tím příjemným pocitem, a už se dovnitř tlačil svým penisem.
Zhluboka jsem vydechl a co nejvíc se uvolnil, aby mohl vklouznout dovnitř. Ale on mě trápil tak pomalým nasouváním, že jsem měl chuť proti němu vyjet, abych to urychlil. Sevřel jsem v ruce prostěradlo, rychle oddychoval ve frekvenci Kaneho přírazů vydával ze sebe nějaké neidentifikovatelné zvuky, které doplňovaly jeho vrčení.
Co se to s námi děje? Jsme úplně ztracení oba dva.
Tření uvnitř mne rozpalovalo mé tělo ještě víc, já se prohýbal a vycházel vstříc jeho výpadům, abych ho cítil co nejhlouběji. Tvrdost s jakou si mě bral, mě vzrušovala jako nikdy před tím.
Málem jsem zavyl, když se jeho ruka ujala mého problému mezi nohama.
A když mě začal líbat a okusovat, byl jsem nadobro ztracen. Roztřásl jsem se, že se musela snad klepat celá postel. Ruce se mi podlomily a já dopadl tváří na prostěradlo a jen pevně zavřel oči, abych se zdravým rozumem ustál ten nával orgasmu, který se na mě vrhnul jak vzteklá fena. Byl jsem prohnutý jak luk, zadeček vystrčený proti Kanemu a mé pevné svaly na nohou a silná Kaneho ruka byly to jediné, co mě ještě drželo v kleku.
Myslím, že jsem vykřikl. Ne jednou, nebo dvakrát… Slyšel jsem jen sám sebe, s jakou intenzitou jsem prožíval tenhle rychlý a živočišný sex. Rval jsem v rukách prostěradlo a snažil se mezi výkřiky popadnout aspoň trochu dech.
Cítil jsem svírání v tříslech, jak se mi stahují varlata a vytlačují ven mé uspokojení skrz Kaneho prsty.
„Kane!“ vykřikl jsem, když orgasmus zasáhl největší silou. Zasténal jsem nahlas a pod tím vlivem mé svaly náhle povolily a já zůstal viset v Kaneho rukách jak hadrová panenka, snažíc se s hlasitým sténáním popadnout dech.
Kane
Cítil jsem, jak jeho teplé sperma protéká kolem mých prstů a příjemně je zahřívá. Jeho tělo se napínalo, až mu každý sval hrál svou vlastní melodii pro jeho tělo.
Po chvíli mi zůstal vyčerpaně ležet na rukách a já položil na postel, abych z něj mohl opatrně vyjet. Lehl jsem si vedle něj a položil na jeho záda ruku. Chtěl jsem ho hladit a stále cítit jeho kůži, jak se otírá o mou. Snad jsem potřeboval zanechat víc pachové stopy, aby se nikdo neopovážil dotknout jeho těla.
Ukousl bych ruku komukoliv, kdo jen pomyslí na mého Nikka.
Pokoušel jsem se vstát, ale tělo mě odmítlo poslouchat. Vůbec jsem se nedivil. Jediné, na co jsem dokázal myslet, byla blízkost toho, koho tolik miluji.
Tohle nebylo chvilkové pobláznění, které se občas stávalo, ale láska do konce života. Bez pravidel... Bez nutnosti podvádět. Jedinou povinností bylo milovat toho druhého a já ji rád splním.
Ležel jsem vedle Nikka a jen v tichosti pokoje poslouchal naše zrychlené dýchání.
Nikko
Kane mě pomalu uložil na postel, když jsem již nezvládl udržet své tělo a já zůstal viset v jeho rukách.
Ležel jsem na břiše a vlhko, které mě opustilo, se vpíjelo do prostěradla. Stále jsem ho svíral ve svých rukách a celý jsem se třásl, snažíc se popadnout dech.
Teprve teplá ruka Kaneho, která mě hladila po zádech, mě začala uklidňovat. Můj dech byl pravidelnější a klidnější, stejně jako údery srdce. To bilo jen pro Kaneho...
„Měl by ses jít najíst,“ otočil jsem k němu hlavu a z pod přivřených víček se díval do jeho tváře. Myslel jsem si, že budu v pohodě, ale byl jsem úplně vyčerpaný. Jen ztěžka jsem zvedl ruku a po té krásné tváři ho pohladil. Ruka mi sjela zpátky na potrhané prostěradlo.
„Já se najím potom,“ sotva jsem mluvil, jak mě únava zmáhala. Nechal jsem svým tělem procházet doznívající příjemné pocity a spolu s Kaneho teplým tělem, mě to pomalu, ale jistě začalo uspávat.
„Já půjdu poz-“ nedomluvil jsem. Usnul jsem, aniž bych stihl doříct myšlenku.
Kane
Opravdu se mi chtělo vstát a jít nás oba na chvíli naložit do vany, ale nějak to nešlo. Nevěděl jsem, jestli je to únavou, nebo mi bylo tak dobře, že jsem se prostě nechtěl zvednout, a ležel jsem dál.
Když jsem pod svou rukou ucítil, jak spokojeně Nikko oddechuje, musel jsem se usmát. Vzápětí mě ten monotónní dech uspal a já se přidal k Nikkovi do říše snů.
Spalo se mi hezky a ani jsem nepociťoval, že bych měl vstávat. Proč taky... Měl jsem vedle sebe muže, kterého miluji, a kdyby nás někdo vyrušil, asi ho zabiju.
Takže jsem si jen užíval tyhle chvíle klidu. Jednou rukou, která byla víc živá, jsem vzal deku a přehodil jí přes nás.
Kdyby někdo drzý, přece jen přišel, nemusel by nás takhle vidět.