Cameron
Tak nevím, jestli díky bohu, nebo bohužel mám tak dobrý sluch, protože jsem upír. I přesto, že Arthur mumlal, zřetelně jsem mu rozuměl každé slovo.
A kdyby nepršelo, nejspíš to otočím, odnesu ho domů a nechám ho tak.
No… možná ne. Možná by mi to nedalo, ale jeho slova…
Líbím se mu? Má rád moji společnost?
Jak horší to může ještě být?
Vešel jsem do svého domu a jako na povel se spustil liják. Tak aspoň, že jsme nezmokli. Odnesl jsem Arthura do ložnice a chvilku přemýšlel nad tím, co dělat.
Nakonec jsem ho položil na postel, vybalil z kabátu, rozvázal mu boty a začal ho svlékat.
Oliver si vyskočil na postel, mňoukl a trochu vyčítavě se na mě podíval.
„Já vím. Nic neříkej. Vím, že to není správné,“ zabručel jsem na něj, a pak se nad Arthurem, když už byl jen ve spodkách, sklonil a lehce s ním zatřásl.
„Arthure, Artie… měl by ses umýt, nejspíš… a zapít prášek, aby ti ráno nebylo špatně.“
Nevěděl jsem jak on, ale když už mi Hank jednou za čas přišel opilý, tak jsem mu vždycky dával prášky proti kocovině, aby mu ráno nebylo špatně a kupodivu to i pomáhalo.
Arthur
Jen matně jsem vnímal, že na mě někdo mluví. Až teprve po chvíli mi došlo, že je to Cameron. Otevřel jsem oči a snažil se zaostřit.
„Koupelna..." vydoloval jsem ze sebe.
Převrátil jsem se na bok, abych vstal, ale podlomily se mi ruce a já se svezl na zem.
Ani nevím proč, ale přišlo mi to k smíchu. Začal jsem se hihňat jak idiot a slintat pod sebe na koberec. „Sprcha..." vydoloval jsem znovu další slovo.
Svýma gumovýma rukama jsem si začal stahovat spodky. Když jsem je měl pod zadkem, pokusil jsem se s pomocí postele zvednout na kolena, ale skončil jsem, jakmile jsem se o ni opřel a ruce se mi znovu podlomily a já na ní ležel jen na půl.
„Pomu... žeš... mi?" zvládl jsem aspoň otočit hlavu bokem, abych se v té matraci neudusil.
Cameron
Asi jsem ho neměl budit.
Když se pokoušel probrat, a pak se pokusil ze sebe stáhnout spodky, vypadal u toho tak sexy, až mě to samotného překvapilo.
Díval jsem se na ten jeho kulatý zadeček, povzdechl si, a pak ho zvedl, jako by nic nevážil.
Přenesl jsem ho do koupelny, postavil na zem, stáhl mu spodky a pustil studenější vodu, aby mi ve sprše neusnul.
Podepřel jsem ho, aby neuklouzl, a spolu s ním vlezl pod vodu, i když jsem byl oblečený.
Začal jsem ho opatrně omývat, a když se zdálo, že se přece jen trochu probral a dokáže stát sám, pustil jsem trochu teplejší vodu a umyl mu i vlasy.
Vytáhl jsem ho ze sprchy, zabalil do osušky a přenesl do postele.
Sám jsem pak zaběhl znovu do koupelny, svlékl se, otřel se a oblekl si aspoň spodky, abych tu neběhal úplně nahý.
V kuchyni jsem pak napustil do sklenice vodu a vyndal prášky.
Postavil jsem ty dvě věci na stolek a přešel ke skříni, abych vytáhl Arthurovi aspoň triko na spaní.
„Tady máš na oblečení,“ podal jsem mu triko. „Můžeš spát tady, já si rozložím gauč v obýváku. Stejně toho už moc nenaspím.“
Přisedl jsem si k posteli a začal ho vymotávat z osušky, aby se mi v ní ještě neudusil. Díky vyhřívaným podlahám a stěnám jsem měl po celý rok v bytě příjemnou teplotu, takže jsem věděl, že mu zima nebude, i když bude nahý.
Arthur
Cameron se nade mnou slitoval. Pomohl mi vstát, ale pak mě raději vzal do náruče a odnesl mě do koupelny. I když jsem byl nahý, neměl jsem kdy se stydět, jak jsem byl pořád mimo. Jen jsem se ho držel kolem krku, abych nespadl.
Opravdu mi s ním bylo moc dobře, a bylo mi jedno že na mě teče studená voda. Když mě pak pustil, měl jsem chuť se mu znovu pověsit na krk. Ale takhle jsem jen sklonil hlavu a čekal až mi umyje vlasy.
Držel jsem se ho aspoň za triko na jeho bocích.
„Nespím v… triku…" odmítl jsem.
Teda jak kdy. Ale když mám vypito tak spím nahý. Cítím se tak volněji a rychleji se pak dám do pořádku. Ale nabízený prášek jsem si vzal. Chtěl jsem to dnešní fiasko zaspat, k čemuž jsem i docela rychle spěl. Ale tak mě ráno aspoň nebude blbě.
Úplně grogy jsem se nakonec rozvalil na posteli.
„Děkuji… a omlouvám se za potíže…"
Více jsem už neřekl. Jen jsem se na něho díval, dokud se mi asi po čtvrtém nadechnutí nezavřely oči.
Cameron
S trikem mě poslal do háje, ale prášek si vzal.
Fajn.
Došlo mu vůbec, že to triko jsem mu nabízel spíš kvůli mně?
Tentokrát už docela hlasitě jsem si povzdechl a Oliver to zabil svým pohledem: 'Já ti to říkal', a pak se slávou někam odkráčel.
Aspoň se mohl, kruci, přikrýt.
Takhle jsem se k němu musel znovu sklonit, trochu ho posunout, abych mohl vytáhnout deku na které ležel, a pak ho přikrýt.
Neodolal jsem a chvilku se díval na jeho spící tvář, která byla opravdu moc hezká. Měl mírně pootevřené rty a lehce pochrupoval.
Chvilku jsem bojoval s tím, že si k němu lehnu, ale nakonec jsem pozhasínal, nechal pouze pootevřené dveře, a pak přešel do kuchyně, abych uvařil aspoň vývar na ráno. Po prášku sice Arthura nebude bolet hlava, ale bude muset dostat něco do žaludku a na to byl nejlepší právě silný vývar, který ho dá do kupy.
Několikrát jsem během vaření zašel ještě Arthura zkontrolovat, ale vypadal, že je v pořádku, a tak, když jsem dovařil, pozhasínal jsem i v kuchyni a přesunul se ke gauči, na který jsem se položil.
Nemusel jsem ho sice ani roztahovat, protože jsem věděl, že stejně neusnu, ale byla to jedna z těch věcí, které jsem už dělal automaticky.
Lehl jsem si na záda, přikrýváním se neobtěžoval a složil ruce pod hlavou.
Chvilku jsem hleděl do stropu a přemýšlel nad celou situací, než jsem zavřel oči.
Arthur
Usnul jsem spravedlivým spánkem opilce. A spal jsem opravdu tvrdě. Jenže nastaly dva problémy. První, nespal jsem ve své posteli a tím pádem jsem se probudil hned, jakmile jsem se vyspal z nejhoršího.
Druhý, chtělo se mi na záchod.
Prostě počet vypitých piv udělal své. A bylo to akutní. Když jsem se rozkoukal a zorientoval, vyrazil jsem. A bylo to na poslední chvíli.
Málem jsem naletěl do futer, ale včas jsem to vybral. Trochu jsem se kymácel, ale hlavu jsem měl prakticky čistou. Vyprázdnění jsem doprovodil s tichým spokojeným výdechem. Spláchl jsem, umyl si ruce, na poličce jsem našel ústní vodu, s kterou jsem si vypláchl tu pachuť po pivě, a pak konečně vyšel z koupelny ven.
Už jsem se chtěl vrátit do ložnice, ale nakonec mi to nedalo a nahlédl jsem do obýváku. Dovnitř svítil měsíc, a já tak krásně viděl na Camerona.
Potichu jsem k němu došel.
Pravidelně oddechoval a měl zavřené oči.
Byl opravdu tak krásný, že jsem neodolal, jedním kolenem jsem přiklekl na gauč a sklonil se nad ním. Cítil jsem na tváři jeho dech, a skoro i slyšel tlukot jeho srdce.
Ještě víc jsem se přiblížil...
Bože, tak moc mě vzrušuje se na něho jen dívat, a co teprve, kdyby...
Tiše a roztřeseně jsem vydechl, a pak raději opatrně vstal.
Podíval jsem se dolů, v duchu pozdravil toho zmetka, co se na Camerona taky chtěl podívat. Ještě jednou jsem si prohlédl spícího Camerona, ale pak už jsem potichu vycouval zpátky ložnice.
Až teprve tam jsem sebou plácnul do postele na břicho, a zaskučel tiše do polštáře, který voněl jako on.
Cameron
Zřetelně jsem slyšel, když Arthur vstal. Slyšel jsem i to jeho úlevné vydechnutí a musel se pousmát.
Smích mě ale přešel v momentě, když jsem zaslechl, jak se jeho kroky blíží směrem ke mně.
Snažil jsem se nedat nic najevo, přesto jsem vnímal, jak se gauč lehce zhoupl, ucítil jsem jeho dech na své tváři, a jeho vzrušení mě doslova podkosilo.
Teď už nebylo pochyb.
Otázkou však bylo, jak moc je ještě opilý.
Když odcházel pootevřel jsem oči a natáhl nosem jeho pach.
Něco z alkoholu ještě v sobě měl, ale ne tak moc, aby si neuvědomoval, co dělá.
Snažil jsem se to vytěsnit z hlavy a znovu zavřít oči, ale jeho následné zaskučení mě zcela probralo.
Docela rázně jsem vstal a abych si nějak ulevil vztekle jsem mrštil polštářem na druhý konec místnosti.
Byl jsem kliďas. Nikdy jsem si nemyslel, že mě nějaký kluk rozhodí, ale Arthurovi se to docela úspěšně dařilo.
Tentokrát jsem to byl já, kdo přešel do ložnice, přiklekl jsem na postel a Arthura přetočil na záda.
„Není slušné někoho v noci budit,“ zachrčel jsem, opřel se dlaněmi o matraci vedle jeho hlavy a sklonil se.
Arthur
Potřeboval jsem se vzpamatovat, ale neležel jsem ani minutu, postel se najednou zhoupla, a ani jsem nemrkl, a byl jsem na zádech, a nade mnou skloněný Cameron.
Pořád jsem byl mimo z toho, jak blízko jsem u něho předtím byl, a najednou je tady, a já jsem úplně v háji.
Začal jsem rychle oddechovat, a vzrušení se mi už nedařilo ukočírovat. Lítal jsem pohledem z jeho očí na rty a zpátky…
„Omlouvám se. Nechtěl jsem vás vzbudit."
Polkl jsem naprázdno. Nevěděl jsem co dělat. Měl jsem pocit, že se zlobí a přitom ne. Byl jsem zmatený a současně vzrušeny z jeho přítomnosti. Točila se mi z něho hlava, a strašně moc jsem se ho chtěl dotknout.
„Omlouvám se… za tohle…“ zvedl jsem nečekaně ruce, zahákl mu je za krk a přitáhl si ho tak blízko, abych ho mohl políbit.
Zasténal jsem do jeho úst, když se naše rty dotkly. A byl jsem v prdeli hned po prvním otření mého jazyka o jeho…
Cameron
Pokoušel jsem se obrnit proti tomu, co ke mně vysílal, že jsem se přestal soustředit na jeho samotného.
Ani jsem nevěděl jak, ale najednou jsem měl jeho ruce kolem krku a v puse jeho jazyk.
Měl jsem se odtrhnout.
Chtěl jsem se odtrhnout.
Už jsem svíral jeho ruce s cílem je sundat ze svého krku, ale jeho chuť, ty horké rty a jemná kůže...
Jedna moje část úspěšně protestovala. Ale ta druhá, ta, která viděla krásného mladého muže, ta, která byla tak dlouho bez něčího doteku, všechny protesty rychle umlčela.
Opětoval jsem polibek. Otíral jsem se svým jazykem o ten Arthurův, mé ruce sklouzly po jeho pažích, pevně jsem ho objal, a pak se i s ním v náruči posadil.
Víc jsem tak cítil jeho tělo, které se tisklo k tomu mému, vnímal jsem divoký tlukot jeho srdce, i mírné chvění těla.
„Arthure…“ zachraptěl jsem, když jsme se odtrhli a zadíval se mu do očí.
Arthur
Ten polibek byl naprosto omračující. Nedokázal jsem se od něho odtrhnout. Bylo mi už jedno, jestli se bude zlobit nebo ne. Žil jsem teď pro tuto chvíli. Tady a teď...
Naprosto jsem tomu propadl. A když mě pak objal a posadil se se mnou, ještě víc jsem se na něho natiskl.
Omotal jsem své nohy kolem jeho pasu a mírně se na jeho klíně zavrtěl. S potěšením jsem zjistil, že ani jeho to nenechalo úplně klidným.
Zadíval jsem se do jeho očí, když přerušil polibek.
Měly nádhernou smaragdově zelenou barvu, a já byl schopen se v nich utopit.
Na své hrudi jsem zřetelně cítil tlukot jeho srdce, a to mé mu dost jasně a hlasitě odpovídalo. Omlouvám se, já... prostě je mi s vámi moc dobře... líbíte se mi už delší dobu... já… chtěl bych... no... ach bože… to je trapný. Jsem naprostý idiot... Omlouvám se..." rychle jsem zabořil obličej do jeho hrudi a snažil se to všechno rozdýchat.
Ani bych se nedivil, kdyby mě teď vyhodil.
Cameron
Cítil jsem poměrně zřetelně, jak je vzrušený, a to jsem nemusel použít ani své upírské smysly.
Jenže ani on mě nenechával chladným.
Ale ještě pořád jsem malinko váhal.
Pořád to šlo ještě zastavit.
Byl to zatím jen polibek.
Pustím ho, vrátím se do obýváku a budeme to brát jen jako opilecký zkrat.
Jenže když promluvil, a pak zabořil hlavu do mé hrudi, nevěděl jsem, jestli ho sám od sebe dokážu pustit.
Chytil jsem jeho tvář do dlaní a zvedl mu hlavu, aby se na mě podíval.
„Lhal bych, kdybych řekl, že jsi mi úplně lhostejný. Jsi upřímný, chytrý, tvrdohlavý a dalo by se říct, že sis získal mou pozornost jako jediný, za posledních bezmála deset let. Jenže… jsem komplikovaná osoba, Arthure a rozhodně ne, muž na jednu noc. Jsi krásný, mladý, plný života. Máš na mnohem víc, než na dědka jako jsem já. Pokud si chceš jen užít, pokud chceš pouze strávit vášnivou noc v mé náruči a ráno se vypařit jako pára nad hrncem, raději to necháme takhle a každý se vrátíme do své postele. Chci tě zítra přijmout...teda vlastně už dneska, jako svého pomocníka v krámku, takže se můžeš sám rozhodnout, jestli to ukončit rovnou nebo zůstat tady. Nemyslím si o tobě nic zlého, popravdě doufám, že bys variantu útěku nezvolil, ale...řekněme, že mám různé nepřátele a tohle může být součást léčky proti mně. Takže? Chceš zůstat a začít pode mnou pracovat, nebo to raději ukončíme?“
Arthur
Poslouchal jsem, co říká. Ze začátku mi srdce poskočilo, měl jsem radost, že o mě tak hezky mluví.
Jenže, to se vzápětí změnilo po jeho posledních slovech.
A navíc jsem nepochopil, jak poslední větu myslel.
Chtěl jsem se s ním milovat. Opravdu se mi líbil...
„Je mi jedno jak jsi starý. Pro mne jsi hezký a opravdu je mi s tebou dobře. Ale pokud mě nepřijmete, když mezi námi něco bude, raději to skončíme hned teď. Chci tady pracovat. A budu rád aspoň za tvou společnost. Promiň, omlouvám se za to, co jsem způsobil."
Ani mi nedošlo že jsem mu začal tykat. Spíš jsem mu napůl tykal a napůl vykal.
Ale to mě teď trápilo nejméně.
Jen krátce jsem ho políbil na rty, a pak jsem ho pustil a vstal jsem.
„Půjdu domů, ať se můžete v klidu dospat. Ráno přijdu v devět, abych mohl začít pracovat. Omlouvám se za způsobené potíže, a děkuji za pomoc."
Sebral jsem z křesla věci a začal se oblékat, abych mohl co nejdříve odsud odejít.
Bylo mi to líto, a v tuhle chvíli jsem potřeboval být sám.
Cameron
Zatraceně!
Takhle to dopadá, když se snažím, až moc přemýšlet.
Ten jeho smutek mi doslova svázal vnitřnosti a jeho slova bolela víc, než jsem si myslel.
I když jsem původně chtěl, aby odešel, nechtěl jsem to takhle.
Vstal jsem z postele, vytrhl mu oblečení z ruky, objal ho a znovu se s ním posadil.
„Omlouvám se. Nechtěl jsem ti ublížit. Myslel jsem to tak, že pokud by ses se mnou chtěl milovat, tak jedině v případě, že bys pak zůstal, i když bych ti nemohl dát žádnou naději na něco víc. Prostě nejsem muž jen na jednu noc. Jen tak si užít a ráno odejít, jako by se nic nestalo. Kdybys odešel a už se nikdy neukázal, byl bych...naštvaný. Tak jsem to myslel. Ale jestli i tak toho chceš nechat, bránit ti nebudu. Jen neodcházej. Potřebuješ se prospat, jestli chceš, půjdu já," zvedl jsem znovu tvář a zadíval se do jeho trochu smutných očí.
Tohle jsem opravdu nechtěl.
„Omlouvám se,“ zašeptal jsem znovu, a pak se sklonil, abych tentokrát já jeho políbil.
Arthur
Už jsem skoro strkal nohu do boxerek, když ke mně přeskočil a vyrval mi věci z ruky. A vzápětí jsem znovu vedle něho seděl na posteli.
Pozorně jsem ho poslouchal.
„Já… já jsem vás špatně pochopil," řekl jsem opatrně, jako bych měl strach, že jsem ho původně pochopil správně a on mě teď opraví. Ale naštěstí se nic takového nestalo.
„Já vás jako muže na jednu noc ani neberu. Asi je hloupé říkat, že se mi líbíte už delší dobu. A ještě hloupější říct, že jsem se do vás prostě zakoukal..."
Bylo mi blbé říct, že jsem se do něho zamiloval. Nejspíš by mě okamžitě vyhodil. I když, říct, že jsem se do něho zakoukal taky není moc dospělácké.
Přesto jsem ho znovu objal, a s mírným zaváháním se přitiskl na jeho rty.
Cameron
Oddechl jsem si, když řekl, že mě jen špatně pochopil a nebere mě jen jako známost na jednu noc.
Když však řekl ta další slova mírně jsem se zarazil.
Hlupák jeden!
Trochu se mi stáhl žaludek vědomím, že jsem to teď vlastně já, kdo mu lže a dává mu naději, i když vím, že žádné příště už nebude.
Bude u mě pracovat, to ano, dokážu oddělit práci od soukromého života, ale už nikdy ho nesmím znovu vpustit do své ložnice.
Přijal jsem jeho polibek, víc ho prohloubil, a pak rty sjel na jeho krk a palci přejel přes bradavky.
Cítil jsem, jak mi mírně narostly zuby i nehty a nemusel jsem se ani na sebe dívat, abych věděl, že moje oči mají teď až nepřirozeně zelenou barvu, ale nemohl jsem odolat.
Arthur mě prostě dostal.
Položil jsem ho na záda na postel, znovu políbil, jednou rukou sjel přes jeho hruď, pohladil stehno, a ruku zase táhl stejnou cestou nahoru.
Jazykem jsem jemně polaskal bradavky, než jsem se vytáhnul nahoru a zadíval se mu do očí.
„Za pár vteřin už nebudu schopný se zastavit,“ zachraptěl jsem, „proto se znovu naposledy zeptám, opravdu to chceš? Milovat se se mnou?“
Arthur
Pořád jsem měl strach, že mně odstrčí. Ale když mě položil na záda, jen jsem tiše vydechl.
Můj tichý dech se o něco víc prohloubil, když jsem ucítil jeho ruce na mém těle. Byl jsem z něho úplně pryč.
Přivřel jsem oči, jak příjemně mi bylo. Ale po jeho dalších slovech jsem se na něho udiveně podíval.
Dává mi na výběr? Ale já už si vybral. Myslel jsem naprosto vážně to, co jsem řekl.
Zvedl jsem ruku a pohladil ho po tváři. Byl opravdu krásný, a ty jeho oči...
„Chci to. Nezastavujte se, prosím," ruku z jeho tváře jsem přesunul na jeho krk a potom ho pohladil po pažích, a pak po hrudi. Srdce mu opravdu silně bilo. A já na tom nebyl o nic lépe.
„Chci to, Camerone," zašeptal jsem a hned jsem přitiskl rty na jeho, abych to ztvrdil polibkem.
Cameron
Ach, zatraceně! Ty jeho oči, jeho hlas, jeho prsty, jeho rty...
Trochu jsem na něj nalehl, jednou rukou vjel do jeho vlasů a tou druhou ho nepřestával hladit po těle.
Když jsem musel přerušit polibek, aby se neudusil, políbil jsem ho na čelo, nos, pohladil po tváři a pousmál se.
„Jsi vážně zvláštní,“ zašeptal jsem, a pak své rty přesunul na jeho krk.
Postupoval jsem níž, laskal jeho tělo, hledal jeho nejpříjemnější místečka, vnímal každé jeho zachvění.
Jeho tvrdost jasně dávala najevo, co si o tomhle myslí, a i mě začínaly být spodky už docela těsné.
Ve svých polibcích jsem putoval po jeho noze až k prstům, vrátil se po té druhé, a teprve pak políbil i jeho krasavce.
Roztáhl jsem mírně jeho nohy, aby se mi ukázal v celé své kráse a chvilku ho jen pozoroval.
Natáhl jsem se do šuplíku pro mastičku a zároveň se přitiskl i na Arthurovy rty. Neměl jsem gel, protože jsem ho už dávno přestal používat, ale měl jsem různé olejíčky a mastičky o kterých jsem věděl, že by se v případě potřeby daly použít i na tohle.
Lehl jsem si na bok, vedle Arthurova těla, a zatímco jsem ho nepřestával líbat, mé mastné prsty přejely po celé jeho délce, a pak obkroužili kůžičku kolem dírky.
A v momentě, kdy jsem do jeho těsného otvůrku zasunul jeden prst, přestal jsem Arthura líbat a vpil se pohledem do jeho očí.
Arthur
Každý jeho polibek a dotek se mi doslova propaloval do kůže, do celého těla.
Byl jsem z něho úplně mimo. Tolikrát jsem si to v duchu představoval, a teď se to stává skutečností.
Chvíli jsem ležel jak prkno se zatajeným dechem, jako bych tomu stále nemohl uvěřit.
Když jsme se líbali, jeho chuť mě posílala úplně do jiného světa. Mrazivé pocity, a přitom tak vzrušivé mé tělo roztřásly a současně rozpalovaly. Konečně jsem byl schopen zvednout ruce. Pohladil jsem ho po zádech, moje nehty ho jemně škrábaly, když se přese mě natáhl pro mastičku. V tuhle chvíli jsem se neudržel a tiše zasténal při té představě, co bude následovat.
Ještě víc jsem roztáhl nohy, když se jeho prst otřel o můj otvůrek.
Už jsem v tuhle chvíli nedokázal jen tak ležet. Zasténal jsem nahlas, když jeho prst zajel dovnitř. Víc jak půl roku jsem s nikým nebyl. Měl jsem strach, že to bude bolet, ale ten pocit, který doprovodilo menší zaštípaní, vyslal do mého těla tak skvělý pocit, až jsem nahlas zasténal a ruku si dal na pusu, jak sám jsem byl z toho překvapený. Prohnul jsem se, zapřel se patami o matraci a víc vystrčil zadeček proti jeho prstům, jak jsem zatoužil po větší plnosti.
„Camerone…" zachraptěl jsem vzrušeně jeho jméno.
Po paměti jsem jednou rukou vyhledal jeho hlavu. Zabořil jsem mu prsty do vlasů a sevřel je, abych mohl prohloubit polibek.
„Pokračujte, Camerone… prosím…" zašeptal jsem do jeho úst, a znovu se nasunul na jeho prst.
Cameron
Věděl jsem, že musím být opatrný.
Podle všeho Arthur dlouho nejspíš s nikým nebyl, což mi potvrdilo i mírné stažení jeho zadečku, když jsem do něj pronikl.
Ale to, jak u toho zasténal, a pak si rukou přikryl pusu, to, jak se proti mně propnul, víc roztáhl nohy, a pak mi zahrábl prsty do vlasů, to všechno silně pokoušelo mé sebeovládání.
Zasunul jsem prst hlouběji, otřel se o jeho prostatu a rty sjel ke krku, abych ho do něj mohl lehce kousnout.
Cítit jeho tep, jak jeho krev proudí žilami byla další věc, která mě doslova rvala na kusy. Kdybych tak mohl…
Jen malinko…
Fascinovaně jsem pár vteřin zíral na tu pulzující tepnu, olízl si rty a nakonec neodolal, abych po ní nepřejel aspoň zuby.
Když jsem ucítil, že sevření povolilo, přitiskl jsem na dírku i druhý prst a pomalu ho zasouval dovnitř.
„Ani nevíš… ani nevíš, jak moc jsi sexy… a jak moc se držím… abych se na tebe nevrhl,“ zachraptěl jsem do Arthurových rtů a penisem, stále uvězněným pod látkou spodků, se otřel o jeho bok.
Když jsem se dostal i druhým prstem dovnitř až nadoraz, zakmital jsem jimi, podráždil prostatu a s každým vysunutím jsem je od sebe roztahoval, abych si Arthura připravil.
Zároveň jsem se rty sunul po jeho těle níž, až jsem se dostal k tomu, co mě tak lákalo. Ležel jsem zkroucený na boku, hrudí se částečně opíral o Arthurovo břicho a ruku podsunul pod jeho zadeček, abych si ho líp nastavil.
Jeho penis jsem si do pusy zasunul až po kořen. Jako upír jsem neměl problém s dávivým reflexem, a tak jsem mohl svému protějšku při téhle činnosti dopřát co největší potěšení. Lehce jsem se zuby otřel o jeho hladký povrch a sladil pohyby prstů s pohybem hlavy.
Arthur
Opravdu mě každý jeho dotek rozpaloval čím dál víc. Byl to splněný sen a já jsem z toho byl úplně mimo.
Když se jeho zuby otřely o můj krk, projelo mnou podivné mrazení a já snad bezděčně naklonil hlavu, abych mu dal prostor si ho okousat a zanechat na něm značku.
Ale to všechno, co prozatím dělal, bylo nic proti tomu, co následovalo.
Když jsem měl v sobě víc prstů a můj penis pocítil teplo jeho úst, hebkost jeho jazyka, a pak i jemné škrábnutí jeho zubů, prudce jsem zavzdychal, a s křečí v prstech silně sevřel jeho vlasy. Všechno, co jsem právě prožíval, jsem ventiloval stenáním, hlasovými projevy, prohýbáním se proti němu.
„Cam… Came…" sevřel jsem jeho vlasy ještě víc a zastavil jsem ho, když jsem cítil že to na mě jde.
„Vrhněte se na mě… Chci to… s… Vámi… v… sobě…" zasténal jsem.
Pokrčil jsem nohu a několikrát se otřel o jeho nabuzený rozkrok.
„Chci… chci… Vás… v... sobě..."
Cameron
Jak se mám asi ovládat, když dělá tohle?!
Buď mě neslyšel, nebo naprosto ignoroval, a já nevěděl, co z toho je horší.
Cítil jsem, že je blízko, a tak když mě potahal za vlasy a tím svým sexy hlasem řekl, že mě chce, nemohl jsem jinak.
Ještě jednou jsem ho políbil na špičku penisu, dvakrát roztáhl jeho dírku, a pak se posunul a zaklekl mezi jeho nohy.
Stáhl jsem si spodky, vzal jednu Arthurovu ruku do své, potřel ji mastičkou, a pak ji stáhl na svůj penis.
Zároveň jsem se nahnul, abych mohl Arthura políbil a vyslat do jeho úst krátký vzdech, když se jeho prsty dotkly mého penisu.
„Nedokážu se… ovládat…“ zachraptěl jsem do jeho úst, polibek prohloubil a svým penisem se otřel o ten jeho.
Odtáhl jsem se, když Arthurovi docházel dech, narovnal se do kleku, a pak se nastavil proti jeho dírce.
S pohledem upřeným do jeho očí jsem mírně zatlačil. Věděl jsem, že musím být opatrný, jak nejvíc to půjde, i když jsem byl sám na hranici.
Pohrával jsem si s Arthurovými bradavkami, abych rozehnal mírnou bolest, protahoval ho v ruce a na třikrát do něj najel až po kořen.
Hlasitě jsem vydechl, když mě obalilo to úžasně těsné teplo, přesunul své ruce na Arthurovy boky, mírně ho nadzvedl, abych při přírazech narážel na jeho prostatu, kousek povyjel a přirazil.
O pár vteřin později šlo moje sebeovládání do kytek, zatnul jsem nehty do Arthurovy kůže a prudce najížděl do jeho zadečku, který jsem držel stále mírně ve vzduchu, až jsem se bál, že ho propíchnu skrz naskrz.
Arthur
Když jsem s jeho pomocí sevřel jeho penis v ruce, vydal jsem ze sebe znovu tak zvláštní zastenání, až jsem se zastyděl.
Sevřel jsem ho a několikrát protáhl tu jeho úžasnou velikost a pevnost, a strašně moc už chtěl, aby byl co nejdříve ve mě.
Ale když na to došlo, byl jsem tak překvapený, a trochu to i zabolelo, že jsem se celý na moment stáhl.
Ale stejně jako on, ani já se nedokázal ovládat.
Chvilku jsem to musel rozdýchávat. Ale Cameron mi moc času nenechal. Stejně jako já, i on byl zřejmě na samé hranici, což mi potvrdil vzápětí.
Moje mírná bolest se za chvíli začala měnit v neskutečnou slast, až se mi prsty na nohou zkroutily.
Dokázal jsem jen přijímat tu nádheru, kterou mi s každým dalším pohybem dával.
Myslím, že jsem vykřikoval jeho jméno a něco jako: Ještě, víc, tvrději, hlouběji...
Jeho nehty v mých bocích mi přinášely mírnou bolest, která ještě víc podněcovala tu slast, která se roznášela do mého těla.
Třes, který mě však najednou zachvátil, mě nepřekvapil. Věděl jsem, co bude následovat. Na moment jsem ztuhnul, abych se vzápětí proti Camovi propnul a doslova se na něho nabodnul úplně na doraz, a ještě si to pojistil tím, že jsem kolem něho omotal nohy.
Skoro jsem křičel, když orgasmus udeřil plnou silou. Sevřel jsem jeho ruku na mém penise, a nehty druhé ruky mu zatnul do kůže na předloktí jeho ruky.
Každou várku mého spermatu jsem doprovodil hlasitými roztřesenými vzdechy...
Byla to nádhera.
Byl to můj splněný sen.
Cameron
Arthur byl vážně neskutečný.
Svými hlasovými projevy mě nutil zrychlovat tempo, aniž by to možná tušil.
Chtěl jsem slyšet ještě víc, byl jsem úplně mimo jen z toho, jak křičel mé jméno, až jsem se překvapil, když najednou dosáhl svého vrcholu.
Tohle byl doslova pohled pro Bohy.
Musel jsem se opravdu hodně ovládnout, abych v tuhle chvíli do něj nezatnul své zuby a neukázal mu ještě větší rozkoš a silnější orgasmus.
Matně jsem si vzpomněl na Hanka, kterému, když jsem tohle poprvé udělal, tak se vzpamatovával asi dvacet minut a jeho výkřiky slasti nebraly konce.
Ale Arthur nebyl Hank.
I když bych mu rád ukázal něco víc, nemohl jsem.
Díval jsem se, jak jeho semeno třísní mou i jeho ruku, jak dopadá na jeho prudce se zdvíhající hruď, cítil, jak mi zarývá paty do zad a nehty do předloktí, jak mě v sobě svírá, až jsem se bál, že mi ho urve, poslouchal jsem jeho steny a díval se na jeho tvář staženou vzrušením.
Opravdu jsem větší krásu ještě neviděl.
Jen mírně jsem se pohyboval, ale když jsem z prstů slíznul jeho chuť, všechno šlo stranou.
Znovu jsem ho pevně chytil za boky, nečekal, až se úplně vzpamatuje a začal tvrději a rychleji přirážet, protože ani já neměl daleko k vrcholu.
Zvedl jsem Arthura do sedu a ve chvíli, kdy jsem mohl zajet hlouběji, jsem se udělal. Úplně jsem Arthura na sebe nabodl, tlačil ho víc proti sobě, mé tiché steny se staly hlasitějšími a rty jsem kopíroval jeho tepnu na krku, když už jsem do ní nemohl zabořit zuby.
Tak silnou rozkoš jsem snad nezažíval ani s Hankem. Bylo to něco neskutečného, a i když jsem věděl, že to není správné, nelitoval jsem.
Po chvilce, kdy jsem se trochu uklidnil, jsem se přitiskl na Arthurovy rty a současně s tím ho povalil zase na postel a zalehl svým tělem.
Arthur
To, co potom následovalo, bylo snad ještě lepší než můj vlastní orgasmus.
Když si mě na sebe posadil a já ho cítil v sobě ještě hlouběji, zaklonil jsem se a vyslal ke stropu pár hlasitých vzdechu a zastenání.
Až po chvilce, kdy jsem pomalu přicházel k sobě, jsem byl schopen se dívat na to, jak on sám prožívá svou chvilku.
Byl tak nádherný, že jsem na něm mohl oči nechat. Poslouchal jsem ho, vnímal každý jeho pohyb a záchvěv. Díval jsem se do jeho nádherných očí a přál si, aby tohle, co jsme právě prožívali, nebylo naposled.
Chtěl jsem to znovu cítit. Znovu prožívat. I to zvláštní mrazení, když se jeho zuby otíraly o můj krk.
Bylo to, jako by mi to mělo přinést ještě něco víc.
Ale i tak jsem byl teď ten nejspokojenější člověk na světě.
Objal jsem ho rukama i nohama, líbal jsem ho, hrál si s jeho dlouhými vlasy. Přivíral jsem oči, jak moc dobře mi bylo.
Tak moc jsem chtěl říct, že jsem se do něho zamiloval už před nějakou chvíli, ale nechtěl jsem to krásné teď něčím takovým kazit.
Ale jsem trpělivý. Počkám si na ten správný moment…
Postupně jsem se nechal jeho doteky a polibky ukolébat ke spánku.
Poslední, co si pamatuji, byla myšlenka na to, že se rozhodně tohoto muže už nevzdám.
Cameron
Hladil jsem Arthura a líbal ho, dokud mi neusnul v náruči.
Chvilku jsem pak pozoroval jeho spící tvář, než jsem z něj opatrně vyjel, rozmotal jeho nohy a ruce a přitáhl deku, kterou jsem ho přikryl.
Bylo mi s ním nádherně… Opravdu.
A nebylo to jen tím, že jsem deset let nikoho neměl.
Prostě si mě získával čím dál víc, a sex s ním byla jen pověstná třešnička na dortu.
„Mňaaau.“
Otočil jsem se ke dveřím, ve kterých seděl Oliver a pozoroval mě.
„Já vím… vím, že jsem neměl… vím, že to byla chyba… ale nelituju toho… teda z části…“ zašeptal jsem a povzdechl si.
„Mňauu!“
Odpověděl mi, jako by mi rozuměl, přešel k posteli, na kterou si vyskočil a trochu pohrdavě, jako na slabocha, co se nedokáže udržet, se na mě podíval, a pak se stočil do klubíčka vedle Arthurova boku.
Znovu jsem si povzdechl a zakroutil hlavou.
Kočka mi bude dělat kázání. To jsem to dopracoval.
Bojoval jsem s nutkáním vstát a odejít do obýváku, ale nakonec jsem se lehl pod deku vedle Arthura a přitáhl si ho do náruče, abych ho mohl obejmout.
Dlouhou dobu trvalo, než jsem se donutil zavřít oči a vynutit si spánek, abych aspoň na chvilku zapomněl na následky, které by mohly přijít.