Arthur
Měl jsem fakt pocit, že kolem nás rostou kytky, běhají třpytiví jednorožci a barevní poníci.
Ale byl jsem opravdu šťastný. Tohle slovo si budu opakovat v duchu pořád, dokud mi z něho nebude na zvracení.
Prostě to byla nádhera mít konečně Camerona pro sebe, vědět, že mé city opětuje.
Nechtěl jsem se ho ani pustit, když se mnou dosedl na postel. Objímal jsem ho, nechal jsem ho ať se mě dotýká, a opětoval mu polibky, dokud jsem mu spokojeně neusnul s hlavou na rameni.
Ani jsem nevnímal, kdy mě potom uložil. Spal jsem tak tvrdě, že by vedle mě klidně mohla spadnout kovadlina, jako v těch kreslených komiksech, a já bych se stejně nevzbudil.
Až teprve, když ten nejtvrdší spánek odezněl, jsem podvědomě začínal vnímat zvuky a posléze i vůně.
Kromě té sladké, které šly zřejmě z těch rohlíčků, co Cameron ráno chystal, jsem ucítil i něco jako oběd, a jako na zavolanou mi zakručelo v břiše tak nahlas, že mě to úplně vzbudilo.
Zkroutil jsem se na posteli, jak můj žaludek protestoval.
Když se to trochu uklidnilo, vylezl jsem z postele a opatrně vstal.
Už to bylo o mnoho lepší, a hlava se mi už tak nemotala. A i nohy už mě poslouchaly. Dokonce jsem ani nenaboural futra, když jsem procházel dveřmi do kuchyně.
„Dobré… poledne?“ ozval jsem se ochraptěle a pohlédl na hodiny, které ukazovaly skoro dvanáct hodin.
Došel jsem ke Cameronovi, na moment ho objal, políbil, a pak jsem si šel pro jistotu sednout, abych nezavazel.
A když jsem se znovu podíval na hodiny, na něco jsem si vzpomněl.
Stejně jako on, teď je řada na mě, abych kápnul božskou.
„Camerone,“ začal jsem opatrně. „Víš, nechci mít před tebou žádné tajnosti. Ale, pokud tady budu bydlet, bylo by ti asi divné, kam skoro každý večer chodím a vracím se pozdě v noci zpátky domů. Víš… mám ještě druhou práci v hospodě, u jednoho takového fajn chlapíka a jeho manželky. A měl bych jít dneska do práce. Nevadilo by ti to? Až na výjimky chodím na osm a domů se vracím kolem jedné hodiny v noci.“
Cameron
Nakonec jsem se pustil i do přípravy oběda a stihl u toho ještě udělat dvě opravy knih.
To zakručení v břiše, které bych nejspíš slyšel i na druhém konci ulice mě rozesmálo, ale když Arthur přicházel, snažil jsem se udržet vážnou tvář.
Nechal jsem se políbit a obejmout, a u toho ještě míchal omáčku, aby se mi nesrazila. Zrovna jsem ji akorát stahoval bokem, když Arthur přiznal své noční výlety a já jen zakroutil hlavou.
„Proč jsi mi to u všech všudy, neřekl hned?“ přešel jsem k němu, abych před něj postavil hrnek s kakaem a talíř plný croissantů. „Samozřejmě ti nemůžu nic zakazovat, i když… no, na tři dny jsem zavřel krám, abychom měli čas na sebe, ale pokud chceš jít, tak jdi. Jen by možná bylo dobré, kdybych tě doprovázel a zase vyzvedával. Benedikt je… Pokud se tady objevil, udělá všechno, aby mě zabil. A v tobě nejspíš vidí prostředek, jak se ke mně dostat. A věř mi, bez mrknutí oka ti klidně zláme ruce, jen abys promluvil. Ani tvé krásné oči ho neobměkčí. Docela se divím, že jsi vyvázl jen s bolestí hlavy. Samozřejmě i to je moc a ublížil ti, ale on není někdo, kdo nechá svou kořist tak snadno jít. Ale do ničeho tě nutit nebudu. Rozmysli si to, pokud by ses cítil při mém doprovázení špatně, tak ti dám aspoň mobil, pokud už dneska chceš jít, bránit ti nebudu, ale lhát taky ne. Rád bych byl s tebou, Artie. Strávit jen spolu aspoň tři dny, popovídat si, přestěhovat tě, pokud teda budeš chtít, a taky se chci s tebou samozřejmě milovat. Což nepůjde, když budeš unavený z práce. A já bych si to pak musel dělat sám, což je strašná nuda.“
Řekl jsem to úplně ledabyle, ale přesto v tom byla jistá provokace.
Moc dlouho jsem ale pohledem Arthura svádět nemohl, protože se mi začalo pálit maso na sporáku a já musel rychle k němu.
Arthur
Měl jsem trochu obavy, jak na moji druhou práci Cameron zareaguje.
A znělo to trochu jako výčitka.
Ale já mu vlastně po celou dobu ani neřekl, že něco takového dělám.
„Víš, Francis mě tam vlastně předtím celý ten týden otravoval, seděl tam vždycky do zavíračky, ale já mu nakonec utekl taxíkem. Ale ten poslední den… Počkal si na mě u domu. Úplně jsem zapomněl, že ví, kde bydlím. A ten… Benedikt? Tak ten mě sledoval několik dní, jak si tak zpětně vybavuji. Tu práci… Normálně bych ji už nedělal, skončil bych hned, jak jsem nastoupil u tebe. Ale přidal se ke mně tenhle malý příživník,“ ukázal jsem na Twista, „a taky mám ještě asi dva roky splácet studentskou půjčku. A tak jsem si myslel, že s tím, co bych měl do tebe a z hospody, tak bych tu půjčku mohl splatit dříve.“
Přiznal jsem, proč mám dvě práce. Ale rozhodně jsem nechtěl, aby za mě Cameron něco platil. Zvlášť, když Hank o mě mluvil jako o vyžírce. To dost podkopalo moji hrdost, protože tohle jsem nikdy nedělal.
„Ale uvažuji o tom, že bych v té hospodě úplně skončil, nebo bych se s hospodským domluvil, že bych u něho pracoval jen pár dní v měsíci, abych si vydělal na splátku, a mohl tak vlastně měsíčně platit dvě najednou s tím, co mám tady u tebe. A rozhodně tě nechci vyžírat, když tu budu…“
V tu chvíli jsem se zasekl, když jsem si uvědomil, co vlastně Cameron řekl a co jsem chtěl říct já.
Vyskočil jsem na nohy, až jsem málem převrhl sklenici s vodou, a nevěřícně se na něho podíval.
„Tři dny jen se mnou? Chceš… mám… budu… mám se sem… stěhovat? Jako napořád? Jseš si tím jistý? I s Twistem? Mám hodně knih… a věcí pro Twista… to zabere hodně stěhování… Fakt to myslíš vážně? A… vážně tři dny jen se mnou? A… chceš si to… sám… dělat? Beze mne? A kdy… mě chceš… stěhovat? Jako hned? Musíme objednat dodávku… Kam dáme všechny věci?“
Ještě nějakou tu minutu jsem na Camerona chrlil jednu otázku za druhou, absolutně bez souvislosti či časového sledu, zmateně, jako by někdo pomotal pásku ve video kazetě.
Byl jsem úplně pryč z toho, že chce, abych se k němu nastěhoval. Ani neví, jak moc mě tím potěšil.
Cameron
Tak tohle už se nedalo.
Musel jsem stáhnout maso z plotny, když jsem se začal smát, potom, co Arthur tak roztomile zazmatkoval.
Přišel jsem k němu, vyhodil si ho do náruče a dvěma kroky jsem byl v ložnici, kde jsem ho povalil na postel, zalehl svým tělem, a pak mu věnoval pořádný polibek.
„Za prvé. Zlobím se na tebe, žes mi o té práci neřekl. Ne, kvůli penězům, ale kvůli tomu, co se ti mohlo stát,“ na okamžik jsem se zamračil a kousnul ho laškovně do krku.
„Za druhé,“ roztáhl jsem rty v úsměvu a políbil tentokrát Arthura na špičku nosu, „ano, tři dny. Teda samozřejmě od teď jich bude více, ale teď chci být aspoň ty tři dny jen s tebou. Za třetí, pokud neodmítneš, chci si tě sem nastěhovat. Prostě… nebyl bych klidný, kdyby si bydlel někde jinde. O stěhování se bát nemusíš, stačí říct a do hodiny jsi přestěhovaný. A myslím, že ten tvůj malý byteček by se sem vešel i třikrát. Za další, už se mě to nechce počítat, když tu budeš bydlet, nebudeš muset platit nájem a o Twista se taky postarám. Stejně kupuju žrádlo pro Olivera. Takže by ti mohl stačit jeden plat, když tě zaměstnám na plný úvazek v obchodě. A pokud by ti to nestačilo, ředitel zdejšího muzea je můj známý a už jsem mu o tobě vyprávěl. Myslím, že by to přijal všema deseti, kdybys jednou týdně chodil pomáhat s restaurováním knih. Peníze bys dostával na ruku a platí opravdu velice dobře. Ale pokud tě práce v hospodě baví, zakazovat ti to nebudu. A za poslední, vyžírat mě taky nebudeš. Když nemusím nejím a rád ti budu vařit. Kromě toho…“
Znovu jsem se přiblížil k jeho krku, natáhl tu smyslnou vůni a olízl pulzující tepnu.
„Vyžírat budu možná spíš já tebe,“ zachraptěl jsem mu do ucha a mé špičáky malinko povyrostly.
„Kdybys jen věděl, jak krásně voníš...“
Znovu jsem sjel jazykem na tepnu, abych ji pohladil, a pak zase zvedl hlavu a zadíval se Arthurovi do očí.
Arthur
Vážně to bylo tak k smíchu? Jo vím, bylo to ode mne trochu zmatené, ale já byl úplně mimo z jeho nabídky. A tak jsem se po chvilce uvolnil a začal se usmívat taky.
Cameronův smích byl krásný, krásně zněl, a byl… nakažlivý.
Snažil jsem se ho poslouchat, co mi říkal, když mě povalil na postel a pak mě zalehl.
Ale byl jsem z jeho očí tak pryč, že se mi každé jeho slovo vykouřilo z hlavy hned potom, co ho řekl.
Bylo moc příjemné znovu cítit jeho tělo na mém, i když jsem měl na sobě oblečení, cítil jsem, jak hřeje, jak se chvěje, a já si s ním v ničem nezadal.
Ale jediné, co jsem teď svým rozrušením roztřeseným hlasem dokázal říct, byly jen krátké dvě věty.
„Já voním?“
A pak mi při jeho otření o můj krk došlo, o čem nejspíš mluví. A když se o mě otřel svými zuby, které se zdály najednou ostřejší, roztřeseně jsem vydechl.
„Bolí to, když… si kousneš?“
Jo, chtěl jsem se zeptat, kolik krve vypije, kolik ji potřebuje, jestli mi nějakou nechá, a co to se mnou udělá… Nikdy jsem nebyl ani darovat krev, a teď…
„Chci být tvým dárcem krve…“ tiše jsem zachraptěl a oběma rukama ho pevně objal.
Cameron
Měl jsem tak trochu pocit, že mě Arthur vůbec nevnímá.
Nejspíš ho vzít do postele a začít něco vysvětlovat nebyl moc dobrý nápad.
Zareagoval až na moje otření se o jeho krk a poslední slova.
„Voníš. Jako nikdo. Nejspíš je to tím, že máš čistou duši a laskavé srdce. Je to, jako bys byl krásná květina s tím nejlahodnějším nektarem. Ani nevíš, kolikrát jsem tě chtěl už ochutnat. Vedle tvé vůně, jsou ostatní cítit mdle a bezvýrazně. Prostě vyčníváš a pro mě jsi tak ještě krásnější. A nebolí to. Na začátku trochu štípne, ale podle všeho, je to pro vás nakonec strašně vzrušující. A zvlášť při sexu. Nemusel by ses ani bát, že bych se neovládl a celého vycucnul. Čím voňavější krev, tím sytější, takže by mi stačilo jen pár loků a vydržel bych s tím i několik dní. Taky se z tebe nestane tímhle způsobem upír. Kdyby to tak bylo, asi by na světě už nebyl žádný člověk. Je tu jen jedna negativní vlastnost a důvod, proč se upíři většinou vyhýbají tomu, aby sáli krev svého partnera. A to, že se na něm může stát až chorobně závislým. Viděl jsi Hanka? Jeho chování je z větší části moje vina, protože on mi svou krev dal a psychicky to neustál. U tebe takové obavy nemám, cítím z tebe sílu a vzdor, ale riziko tu přesto je.“
Během svých slov jsem se zvedl do sedu a Arthura si posadil na klín.
Chtěl jsem, aby věděl, co ode mě může očekávat a na co by se měl připravit.
„Nejsem žádná krvelačná zrůda, co za úplňku chytá panny a vycucává je na kost. Ale nejsem ani žádný svatoušek. Na některé věci, které jsem udělal nejsem hrdý, některé byly nutnost a nejspíš bych to neměnil, i když to řešení nebylo zrovna fér. Za bezmála šest set padesát let mám za sebou pět vážných vztahů a všechny skončily katastrofálně. I proto jsem se ze začátku choval tak, jak jsem se choval. Chci ale věřit tomu, že s tebou to bude jiné, protože ty jsi jiný.“
Políbil jsem Arthura na čelo, a pak ho pevně objal.
Arthur
Tentokrát jsem ho už pozorně poslouchal, když začal mluvit o tom, jak to u upírů chodí.
Vlastně o tom začal sám, jako by uměl číst myšlenky.
Na moment jsem měl chuť se zeptat, jestli vážně umí číst myšlenky, jak to vídávám ve filmech nebo čtu v knihách. Jestli se umí přenášet, měnit se v netopýra, nebo jestli umí lítat.
Jestli má rudé oči, když se chce do někoho zahryznout, jestli se jeho podoba změní, narostou mu velké drápy a syčí jako naštvaná kočka.
Ale nejspíš by se mi vysmál, a navíc, jednu věc z těch všemožných báchorek úplně zboural.
Nevadí mu slunko, a žije a chodí po venku i přes den.
Takže jedna věc je v knihách špatně.
Když mi řekl, jak dlouho žije, jen jsem na něho vyvalil oči. V hlavě jsem si hned spočítal, v kterém roce se narodil, a hned vyvstala další otázka, jestli se jako upír narodil, nebo ho někdo přeměnil.
Pane jo, tolik otázek, a tak málo času. Teda teď je málo času.
Chci se s ním milovat, chci, aby okusil moji krev, a mám i trochu hlad, takže se s ním chci milovat hned, protože je to akutnější než oběd. Najíst se můžu potom, a určitě mi pak vydatné jídlo bodne.
„Budu se snažit… nestát se závislým…“ přitiskl jsem se víc na jeho tělo a zavrtěl se na jeho klíně.
Opravdu jsem začínal být vzrušený. Všechny ty řeči, ta blízkost jeho těla a vědomí, že mě miluje…
„Mám spoustu otázek, opravdu hodně, ale to má čas. Já… teď… Chci se s tebou milovat,“ zašeptal jsem do jeho ucha, když jsem se k němu víc naklonil.
„Chtěl bych… aby si ochutnal, ale… mám strach, že pokud ti nebudu chutnat, abys mě nevyhodil…“ znovu jsem se zavrtěl a zabořil hlavu do jeho ramene, protože jsem se zase začínal zahřívat, a musel jsem být opravdu celý červený.
Cameron
Měl jsem v plánu si popovídat a odpovědět na všechny Arthurovy otázky, které určitě měl, ale on rozhodl jinak.
A já rozhodně nezůstal chladným, když se na mě začal vrtět a řekl, že se chce se mnou milovat a krásně u toho zčervenal.
„Blázínku,“ povalil jsem ho znovu na postel a jemně ho kousnul do brady, „už nikdy tě nevyhodím a rozhodně mi chutnat budeš. To poznám. Jen nevím… nevím, jestli se dokážu ovládnout a být jemný.
Tak strašně moc tě chci, Artie. Hrozně moc…“
Po svých slovech jsem se mu žádostivě přitiskl na rty, aby věděl, že to myslím vážně a svým tělem se otřel o to jeho.
Jednou rukou jsem sjel níž, zajel pod jeho triko, ale v další vteřině už mu ho rval dolů a přisál jsem se na jeho bradavky.
Vážně jsem se nedokázal ovládnout.
Jakoby tím, že jsem si přiznal, co k němu cítím, se ve mně něco spustilo.
Zatímco jsem okusoval jeho bradavky nebo krk, druhou rukou jsem zajel pod jeho tepláky, začal mu mačkat zadeček a tlačit jeho klín proti tomu svému.
Netrvalo dlouho a můj dech se zkrátil stejně jako ten Arthurův, a když už mi okusování vrchní části nestačilo, převrátil jsem Arthura na břicho, za boky ho zvedl nahoru, abych viděl na jeho krásný zadeček, přes který jsem přetáhl tepláky, a pak se na něj vrhnul jako hladová šelma.
Arthur
Zasténal jsem, když Cameron přijal mou nabídku. Už tak jsem z něho byl rozrušený tím správným stylem. Ale teď…
Teď se s ním budu milovat poprvé, jako jeho oficiální partner. A to mě úplně dostávalo do kolen.
Nechal jsem se svléknout, spíš jsem Camerona nechal, aby ze mě serval triko a zanedlouho jsem měl i tepláky stáhnuté pod zadek.
Tak tolik k super rychlosti upírů…
A vzrušení stoupalo s každou další vteřinou. S jeho doteky, polibky, ožďubování a jemným kousáním.
Jeho zuby poctily i můj zadek, než se vrhl na moji dírku.
Tak strašně vzrušující to bylo, když jsem měl tepláky stáhnuté ke kolenům a jen můj holý zadek trčel do vzduchu a chtivě jsem ho nabízel Cameronovi.
Zatínal jsem prsty do prostěradla, a v jednu chvíli mi povolily i ruce. Dolehl jsem horní polovinou těla na matraci a vzápětí vydal něco mezi zasténáním a zaskučením.
Moje podrážděné bradavky se otřely o prostěradlo, stejně jako penis. Můj zadek trčel do vzduchu ještě víc, a víc jsem se tak Cameronovi vystavil. A moje dírka pulsovala, když na ni dorážel jazykem a prsty.
Přestával jsem to zvládat. Chtěl jsem víc… Chtěl jsem ho.
„Camerone!“ vykřikl jsem v jednu chvíli, když už jsem to nedokázal ustát. „Jdi do mě! Came! Prosím!“
Cameron
Nešlo o prostě ustát se zdravým rozumem.
Jakoby tím, že jsem Arthura přijal za svého partnera, se i on víc uvolnil a to, co ke mně vysílal, mluvilo jasně.
Byl jsem z něj úplně mimo.
Jeho půlky už byly krásně červené nejen od mých prstům jeho dírka se stahovala vzrušením a jeho penis byl krásně tvrdý, stejně jako ten můj.
A když Arthur vyslovil svou žádost nemohl jsem jinak.
Moje oblečení skončilo po celém pokoji, rychle jsem sáhl do šuplíku pro mastičku, abych si protáhl penis a hladčeji tak vklouznul do Arthura, a pak už mi nic nebránilo v tom, abych ho na jeden příraz vyplnil až po kořen.
Myslím, že jsem ze sebe vydal něco mezi zachrčením a sprostou nadávkou, jak se mi úplně zatmělo před očima a Arthurovo chvění přecházelo na mě.
Nečekal jsem na nic. Varoval jsem ho, že nejspíš nebudu něžný, a taky to mé přírazy jasně potvrzovaly.
A protože jsem se obával, že Arthura prolisuju matrací, jak tvrdě jsem si ho bral, zvedl jsem ho do kleku, víc na sebe narazil, a pak mu ukázal pravé milování s upírem. Několikrát jsem ho sevřel u kořene, aby se mi ještě neudělal, protože jsem pro něj měl něco speciálního.
A když už jsem cítil, že ani já to nedokážu dál ovládat, vyjel jsem z něj, přetočil si ho čelem k sobě, opět ho na sebe nabodl a ve chvíli, kdy se jeho penis otřel o mé břicho, jsem nechal narůst své špičáky, a zatímco jsem Arthura povalil na postel, zalehl ho, omotal si jeho nohy kolem svého pasu a nepřestával do něj bušit, jazykem jsem se otřel o jeho tepnu, a pak se do něj zakousl, abych mohl nasát tu jeho lahodnou chuť, která mě úplně odrovnala.
Arthur
V jednom měl Francis pravdu. Měl jsem rád i tvrdší sex.
Ale to, co mi teď ukázal Cameron, to, co se mnou prováděl… Podle toho byl Franci slabý odvar. Pětkrát převařený pytlík čaje… Jen mdlá obarvená voda.
Kam se na Camerona hrabe.
Myslel jsem, že vypustím duši, když mě Cameron nabíral ze zadu a vůbec si nebral servítky.
Upozorňoval mě na to, měl z toho obavy, ale já byl v sedmém nebi, jak moc mě rozpálil svými nájezdy a svou pozorností. Byl jsem z něho úplně mimo a málem mu sprostě vynadal, když několikrát oddálil můj orgasmus, abych vzápětí spolknul své nadávky, protože to vzrušení bylo následně ještě větší.
Chtíč doslova spaloval mé tělo za živa. Možná se ze mě kouřilo, jak ve mně vřela krev a proudila mými žilami tak rychle, až hrozilo, že moje srdce nevydrží v takovém tempu pumpovat…
Ani jsem se nestačil rozhlédnout, co se děje, nebo třeba jen heknout, když mě najednou otočil na záda. Automaticky jsem kolem něho omotal své nohy…
Ten výkřik, který pak následoval, musel být slyšet po celém Londýně.
Ještě nikdy jsem nic takového nezažil.
Bylo to tak silné, že jsem se proti Cameronovi vypjal, až jsem se na něho natlačil i svým penisem. Nohama jsem ho křečovitě sevřel, a ta křeč, to ztuhnutí z šoku, jak neskutečně skvělé to bylo, zachvátila následně i celé mé tělo.
Nedokázal jsem se ani pořádně nadechnout.
Tělem mi proudil ten zvláštní pocit, cítil jsem to úplně všude, až do konečků prstů. Křečovitě jsem zatínal nehty do jeho paží a snažil se popadnout dech.
Až teprve po chvilce, když ta největší slastná vlna mírně polevila, jsem bych schopen pootevřít oči.
Až teprve teď jsem byl schopen vnímat jeho zuby zaseknuté v mém krku…
Mé tělo se najednou roztřáslo, a já s úlevným sténáním, přecházejícím skoro do pláče, prožíval svůj první orgasmus s upírem…
Cameron
Jo, tak přesně tohle jsem potřeboval. Kdybych byl vlkodlak, nejspíš teď vyju, jak dokonalé to bylo.
Prožíval jsem s Arthurem jeho orgasmus, dorážel na jeho prostatu, tlačil se na jeho penis, dokonce jsem na hrudi cítil, jak se o mě otírají jeho tvrdé bradavky a jednou rukou jsem zajel na jeho zadeček, abych si ho přichytil a dvěma prsty ještě zajel do jeho dírky.
Jeho krev byla...nepopsatelná. Tisíckrát lepší, než jak jsem si ji představoval. Zaplavila mé tělo, rozbouřila smysly, ovládla mě. A ve chvíli, kdy se Arthur trochu uvolnil, naplnil jsem jeho zadeček.
Musel jsem na moment pustit jeho krk, zaklonil hlavu a do stropu několikrát vykřiknout jeho jméno, jak silné to bylo.
A když ta neuvěřitelná rozkoš po chvilce aspoň trochu opadla, znovu jsem zanořil své špičáky do jeho ladného krčku, abych nám oběma dopřál ještě prodloužení dozvuků tohoto šíleného orgasmu.
„Jsi neuvěřitelný… miluju tě… a děkuju,“ zachrčel jsem, když jsem se konečně trochu vzpamatoval a ošetřil jazykem Arthurův krk, aby po mých zubech nezůstala ani jizvička.
Zadíval jsem se do jeho očí, které mě přitahovaly hned od začátku, a uvědomil si, že ty moje nejspíš teď září skoro jako semafor.
Uvědomil jsem si, že stále bezděčně mírně přirážím do jeho zadečku, jako bych se chtěl ujistit, že se to skutečně stalo. Povolil jsem své objetí, vyndal prsty z jeho zadečku, přejel jimi po Arthurových rtech, aby aspoň trochu ochutnal mou chuť, a pak se na jeho rty vrhl sám v hlubokém polibku.
Arthur
Myslím, že v jedné chvíli jsem měl v hlavě úplně vymeteno. Nejspíš jsem zapomněl všechno, co jsem na univerzitě vystudoval. Kdyby se mě teď někdo zeptal, kdo je Shakespeare, díval bych se na něho jako na blázně a myslel, si, že je to název nějaké nemoci.
Byl jsem mimo z toho, jaké to bylo. Tohle bych si nedokázal představit ani v těch nejdivočejších a nejzvrhlejších snech.
A že se mi jich už pár zdálo, až by se jeden červenal.
Když Cameron prožíval svůj orgasmus, měl jsem pocit, jako by se vrátil ten můj. Prožíval jsem to s ním každým kouskem svého těla, každou buňkou, která toho byla schopna.
Většinou je orgasmus záležitost pár vteřin, teda aspoň ten nejsilnější pocit. A pak rychle odeznívá.
Ale s Cameronem jsem měl pocit, že tohle trvá věčnost…
Lačně jsem olízl jeho prsty, když mi je otřel o rty, celý jsem se zachvěl a příjemné mrazení mi přeběhlo po mých zpocených zádech, když jsem pocítil jeho chuť.
Když mě pak znovu začal líbat, konečně jsem pustil jeho doškrábané ruce a zahrábnul jsem prsty do jeho dlouhých vlasů.
Byly krásné, jemné, on byl celý krásný a zvlášť teď. A jeho oči…
„Nejsou rudé…“ vydechl jsem, když jsme se konečně přestali líbat, a přejel jsem mu prstem po tváři pod očima. „Tvoje oči… jsou nádherné…“
Cameron
Silný tlukot Arthurova srdce, který mě málem ohlušil pomalu ustával a jeho tělo se začalo uvolňovat.
Až teprve teď mi došlo, jak intenzivně to prožíval, když jsem spatřil své dodrápané paže, ale nevadilo mi to.
Chraptivě jsem se zasmál, když Arthur řekl, že mé oči nejsou rudé, a pak zavrtěl hlavou.
„Ne moje, ale tvoje jsou krásné. Očarovaly mě hned na první pohled. A ne. Upíři rozhodně nemají rudé oči. To je jen báchorka, abychom vypadali démoničtěji. Taky se neumíme měnit v netopýry, nevadí nám slunce, já třeba přímo miluju česnek, a ještě ti ho klidně zapiju svěcenou vodou. Jednu dobu jsem do kostela i chodil, neumíme číst myšlenky a nejsme nesmrtelní. Jsme rychlí a silní, to ano. Umíme ovládat lidskou mysl, ale jen u slabších jedinců. Dřevěný kolík do srdce nás zabije stejně jako stříbrná kulka. A nejstaršímu upírovi, než zemřel na stáři bylo něco málo přes patnáct set let. Jo a s vlkodlaky vycházíme poměrně dobře,“ vysvětloval jsem a zároveň po každé větě políbil Arthura na kůži kam jsem dosáhl.
Konečně jsem mohl otevřeně mluvit, aniž bych musel před Arthurem, něco skrývat. Tušil jsem, že už ho nejspíš nevyděsím ničím a znovu si uvědomil, jak úžasný je.
Arthur
Zaculil a zčervenal jsem, když Cameron řekl, že moje oči mu učarovaly hned na první pohled.
Když mi však řekl, že má česnek rád a klidně ho zapije svěcenou vodou, připomněl mi můj hlad.
Ale stejně tak se mi nechtělo vstávat z postele od Camerona, kde mi bylo tak moc dobře.
„Tak jestli to správně chápu, tak všichni tihle tvorové, co si lidé vymysleli, jsou vlastně skuteční? Proto ta kniha, kterou sis posledně donesl? Myslel jsem, že je to pro tebe jen vzácnost, kterou jsi dlouho sháněl,“ přestal jsem si hrát s jeho vlasy, a naznačil mu, aby se posunul zpátky a já mu viděl do očí.
„Když tak nad tím přemýšlím, stříbrná kulka… A co normálně stříbro? Některé knihy mají na deskách stříbrný potisk. Nebo třeba šperky…“ začal jsem přemýšlet nahlas.
Hlavně jsem chtěl vědět, na co si mám dávat pozor, abych Cameronovi nějak neublížil.
Zdá se, že jsou hodně silní a skoro nesmrtelní, ale přesto tu jsou věci, které je můžou zabít daleko rychleji než lidskou bytost. Jsou silní, a přesto tak zranitelní.
„A říkáš, že nejstarší upír zemřel na stáří? Takže opravdu nejste nesmrtelní. A vlastně, když to tak počítám, tak ať už z lidského hlediska nebo toho upírského, jsi vlastně muž ve středních letech,“ krátce jsem se zasmál, ale vzápětí jsem se zavrtěl.
Když se mé tělo uklidnilo, tak se začínal ozývat už i můj žaludek.
„Mám hlad,“ povzdechl jsem si. „A taky, mohli bychom po obědě zajít do hospody, abych se mohl s hospodským domluvit, jak to bude teď s těmi brigádami? Možná by bylo i lepší tam skončit úplně, a zkusit tu práci v muzeu, pokud mi to nezabere veškerý volný čas, co? A taky bychom mohli přestěhovat ty moje věci, a vyřídit nějak ten můj byt?“
Cameron
Znovu jsem se neubránil úsměvu, když Arthur už začal plánovat, co dál.
„Víš o tom, že jsi strašně praktický, a to se mi na tobě taky zalíbilo? Jinak normální stříbro mi nevadí. Muselo by se dostat do krve, aby mi ublížilo. Tak jako člověka zabije obyčejná kulka, ale nic se mu nestane, když ji bude držet pouze v ruce, tak to samé u nás platí se stříbrnými. A ano, většina tvorů, které znáš z vyprávění, existuje. Ta kniha, co jsem si přinesl, je v podstatě první známý knižní bestiář a bytosti, které jsou tam popsány, buď existovali nebo existuji dodnes.“
Líbnul jsem ho na bradu, opatrně z něj se zabručením vyjel, a pak se zvedl do kleku. Pohladil jsem jeho hruď, bradavky, stáhnul zbytek sperma z jeho břicha a olízl si prsty.
„Napřed sprcha, a pak práce,“ popadl jsem ho do náruče a odnesl do sprchy, kde ovšem nezůstalo samozřejmě jen u mytí.
Prostě jsem si nemohl pomoct a nedokázal se ovládnout, abych si Arthurův zadeček zase nevzal, když ho na mě tak krásně špulil a neukázal mu, co takový pán ve středních letech jako já, dokáže.
Když jsme se asi po půl hodině vyhrabali konečně ven, zabalil jsem Arthura do svého županu, sám si nasadil spodky, a pak jsme spolu přešli do kuchyně.
Uvědomil jsem si, že croissanty nejspíš už teď nebude, tak jsem je zabalil a dodělal oběd, abychom mohli pojíst.
„Víš co, zavolej majiteli bytu, že se dneska stěhuješ. Pokud bude chtít nějaké peníze, zaplatím mu to, a ty si to pak odpracuješ,“ mrkl jsem na něj a olízl si provokativně rty.
Byli jsme už po obědě a já zrovna uklízel nádobí, abychom mohli vyřídit všechny potřebné záležitosti.
„Do hospody s tebou půjdu, ale rozhodnutí nechám na tobě. A z tama pak můžeme jít do tvého bytu a rovnou tě přestěhovat. Co ty na to? Pak to urovnáme tady. Chci tě mít prostě co nejdříve u tebe. Mám takový dojem, že jsem se na tobě stal závislým,“ pousmál jsem se, přitáhl si Arthura do náruče, rukou zajel pod župan, pohladil tu jeho kulatou prdelku, a pak ho dlouze políbil.
Arthur
Usmál jsem se, když Cameron řekl, že uvažuji prakticky. Jo, takový já jsem. Plašan, ale praktik.
Když jsme pak seděli u oběda, trochu jsem poposedával. Aby taky ne. Za posledního půl roku jsem si moc sexu neužil. A dneska… Jako by mi to chtěl Cameron vynahradit. A navíc je pěkně rostlý a opravdu si užívám každý kousek jeho těla, kterým se přitom do mne probíjí…
Vypadá to, že v tomhle budu naprosto spokojený, protože tohle jsem nezažíval ani s Francisem.
Oběd do mě doslova zahučel. Byl jsem vážně hladový, a tak jsem snědl všechno, co mi Cameron naložil, a ještě si přidal. A hned jsem si v duchu řekl, že budu muset oběhnout pár koleček kolem bloku, abych nepřibral.
Jo, v tomhle byla práce v hospodě dobrá. Měl jsem pravidelný pohyb, a to mi pomáhalo neztloustnout.
Ale je na čase udělat změnu. Studoval jsem proto, že jsem chtěl pracovat s knihami, a s historií, a všechno, co k tomu patří. Mám rád i práci s lidmi, a proto ta hospoda. Ale tyhle dvě věci by se vlastně do budoucna daly spojit…
Už jsem v duchu přemýšlel a kombinoval a vymýšlel, a už jsem začínal mít po chvíli trochu jasnější představu. Nebude to klasická hospoda, to ne. To by se knihy mohly zničit. Ale…
No, to bude později. Teď je na řadě stěhování a rozloučení s hospodským.
Když jsme se po obědě oblékli a vyrazili, ještě jsem na moment Camerona zastavil. Objal jsem ho, políbil a zadíval se mu do očí.
„Říkal jsi, že si to odpracuji?“ usmál jsem se. „Pokud myslíš to samé, co já, klidně budu dělat i přesčasy.“
Ještě jednou jsem ho líbnul na rty a pak už jsme se vydali do hospody.
I přesto, že hospodský věděl, že u něho nejsem na pořád, přesto byl překvapený.
A zkoušel mě přemluvit, jestli bych si to nerozmyslel. Ale stál jsem si na svém. Jen jsem mu přislíbil, že odpracuji tenhle týden, kromě dneška, aby si mohl najít náhradu. A pokud budu o někom vědět, tak mu ho doporučím. Trvalo skoro hodinu, než jsme se z tama dostali a mohli konečně jít do mého bytu.
Domácí, jakmile mě viděl, už vyšel ze svého bytu na chodbu, abychom mohli probrat co a jak.
Ujistil jsem ho, že ještě dneska budu odstěhovaný, nájem jsem ale musel zaplatit do konce týdne.
Podepsali jsme papíry, a pak už mohli konečně vejít do mého bytu, který mi poslední tři a půl roku poskytoval útočiště.
Cameron
Za posledních několik let jsem se cítil opravdu skvěle.
Ne, že bych před tím nějak strádal, na samotu jsem byl zvyklý, ale s Arthurem, jako by den byl jasnější, tráva zelenější a vzduch čistější.
Prostě, jak jsem mu řekl, dokonale mě očaroval.
„S těmi přesčasy tě beru za slovo,“ zašeptal jsem mu do ucha, než jsme vyšli z domu a rovnou šli do hospody.
Ulevilo se mi, že to nebyl žádný zaplivaný hampejz, kde by se člověk obával strčit i nohu, aby nechytil nějaký svrab nebo něco, ale poměrně slušný podnik. I hostinský byl docela férový chlapík, a bylo vidět, že mu odchod Arthura není lhostejný, ať už po pracovní nebo citové stránce.
Nakonec se domluvili, že dochodí ještě týden, s čím jsem souhlasil i já, a pak už jsme mohli odejít k Arthurovi domů.
Doplatil jsem týdenní nájem, který majitel bytu chtěl, připlatil ještě za úklidovou firmu, která pak přijde byt uklidit a nachystat, aby to nemusel dělat Arthur, a zatímco on si balil věci do kufru, já začal odnášet nádobí a nábytek, který byl jeho, a který jsme se po vzájemné domluvě rozhodli vzít.
Postel, skříně, jídelní stůl a podobné věci jsme se rozhodli nechat na místě. Nebylo potřeba je brát, když já je měl. Naopak knihovnu, psací stůl, křeslo a menší komodu jsem vzal, aby měl Arthur i svoje místo na psaní a věci, a taky moje knihovna už začínala být malá.
Hned potom jsem popřenášel knihy, kterých měl Arthur opravdu hodně, a já si znovu uvědomil, jak úžasný je.
Nakonec jsem odnesl i ostatní věci, a za necelou hodinu už Arthur předával majiteli klíče od bytu a loučil se s sním.
Když jsme se vraceli zpátky, propletl jsem své prsty s jeho, a zbytek cesty došli ruku v ruce.
Twist s Oliverem, kteří nejspíš už pochopili, jak se věci mají, byli jako u vytržení a k nezastavení.
„Tak. A teď už je to oficiální,“ přitáhl jsem si Arthura do náruče, když jsme se převlékli do volnějšího oblečení a usmál se na něj. „Teď už jen uklidit, ale ještě před tím... přichází čas na odměnu pro pána domu.“
Zazubil jsem se, a pak se přisál na Arthurovy rty.
Zároveň jsem ho potlačil na postel, a než dosedl, přetáhl jsem mu triko přes hlavu.
Zůstal jsem nad ním stát, vpíjel se do jeho očí a palcem přejel po jeho krásných rtech, než jsem prsty sjel níž, abych polaskal bradavky.
Arthur
Když jsme začali balit, myslel jsem, že zavoláme dodávku. Ale pak jsem jen zíral s otevřenou pusou.
Stál jsem u okna a úplně zapomněl balit věci, když Cameron postupně bral věci a začal je nosit k sobě domů. Snad až teprve teď mi došlo, jak je Cameron silný.
Vzpamatoval jsem se, když jsem viděl, jak se ani ne za dvě minuty vrací zpátky.
Než jsme pak odešli, ještě jsem se rozhlédl po tom poloprázdném mini bytě.
Jo, bylo mi tu fajn, stačilo mi to k životu. Ale teď… Teď bude můj život ještě lepší.
Když jsme se pak vrátili ke Cameronovi domů, vlastně už teď k nám domů, byl to zvláštní pocit.
Vážně tady budu bydlet. Budu s mým milovaným mužem.
Chtěl jsem hned vybalovat věci, uklízet to, ale Cam měl jiný nápad.
Prý první platba.
Jo, vlastně zaplatil zbytek mého nájmu a úklid bytu.
A v duchu jsem začínal přepočítávat, kolik zaplatil a co mě to všechno bude stát.
Nejspíš jsem se v těch myšlenkách musel ztratit, protože mě probralo až to, když jsem dopadl na postel a Cameron se na mě vrhl jak hladová šelma.
„To jsi… pořád tak při chuti?“ potáhl jsem ho za vlasy, aby se posunul nahoru a podíval se na mě.
„Teda… jako nevadí mi to… ale ať vím, na co se mám připravit.“
Cameron
Kruci, nejspíš ten, co bude vždycky platit, budu já.
Jakmile jsem se podíval do Arthurových očí, byl jsem zase ztracen.
„S tebou vždycky při chuti. Jinak to ani nejde, když jsi tak krásný. A když už jsme u té chuti, myslím, že si zasloužím dezert za tu námahu při stěhování,“ zašeptal jsem Arthurovi do rtů, vášnivě ho políbil, a pak se přesunul na jeho krk, kde jsem zanechal značku, zatímco se mé ruce rozeběhly po jeho těle a nevynechaly žádný kousek, kterého by se nedotkly.
Posléze ruce následovaly rty, kdy jsem se sunul po Arthurově hrudi dolů, střídal jemné polibky s hrubějšími, a když jsem se dostal až ke klínu, začal jsem Arthurovi stahovat tepláky, abych se dostal k tomu, po čem jsem tak moc toužil.
S potěšením jsem zjistil, že ho má péče nenechala chladným.
„Takhle ti to moc sluší,“ zachraptěl jsem, vzal do ruky jeho tvrdý penis a žalud obkroužil špičkou jazyka.
Nepřestával jsem se přitom na Arthura dívat, protože jsem chtěl vidět to jeho vzrušení a chtíč, tu touhu, odrážející se mu v očích a tváři.
Chvilku jsem ho jen tak dráždil jazykem nebo prsty, které dorážely na jeho dírku, než se Arthurovo tělo víc rozechvělo, a to bylo znamení pro mě, abych se do toho pořádně opřel.
Se stejnou razancí, s jakou jsem si bral v poledne jeho zadeček, jsem teď do úst nasával jeho penis a mé prsty dorážely na jeho prostatu.
V jednu chvíli, kdy jsem do něj narval už i čtvrtý prst a pořádně jimi vevnitř zakmital a jeho penis pomalu spolkl, se Arthurův zadeček ocitl až ve vzduchu, jak moc jsem na něj dorážel, a jak moc jsem chtěl, aby si to užil.
Arthur
I když jsem se na loktech nadzvedl, abych na Camerona viděl, nakonec jsem skončil zpátky na zádech a vyslal jsem do stropu několik hlasitých vzdechů, které postupně přecházely ve sténání.
Jeho dezert jsem byl já. A zřejmě si na mě opravdu hodlal pochutnat, podle toho, s jakou vervou se do toho pustil.
Myslel jsem si, že nastavím zadek, ale tohle jsem nečekal. A vůbec jsem nelitoval.
Možná to, že je mu tolik roků, nebo to má prostě vrozené, byl jsem během chvilky úplně v jiném světě.
Třes mého těla jsem ani nedokázal zastavit. Chvěl jsem se, svíral chvílemi prostěradlo, chvílemi jsem měl nehty v jeho ramenou.
A když už jsem to nedokázal ustát, uležet ani trošku v klidu a se zdravým rozumem, zahrábnul jsem mu prsty do vlasů a sevřel je.
Nejspíš bude za svých víc než šest set let, poprvé plešatý.
Určitě jo, protože jsem se vůbec neovládal.
Tolik se mi toho hnalo tělem, a nebyly to jen jeho prsty, na které jsem se po chvíli už sám nabodával, a měl jsem na jazyku, aby tam strčil další…
A pak to najednou přišlo.
Na moment jsem ztuhnul, vytřeštil jsem oči, a teprve po pár vteřinách, kdy jsem Camerona doslova natlačil na svůj rozkrok a málem do sebe vtáhl celou jeho ruku, jsem se trhaně nadechl, a pak každé mé zasténání, či další nádech a výdech kopíroval každou várku mého semene, kterou jsem posílal do Cameronových úst…
Cameron
Byl jsem z Arthura úplně mimo. Žádný milenec na mě neměl takový vliv, jako on.
To, jak to prožíval, jak reagoval na každý můj dotek, jen podněcovalo mou touhu pokračovat dál.
A když dosáhl vrcholu, málem jsem do něj narval celou svou ruku, jak se proti mně vzepjal, a já měl co dělat, abych si ho udržel. Musel jsem přivřít oči a tlumeně zasténat, když mi jeho chuť konečně stekla do krku. Málem jsem se rozplynul blahem, a i když mi už neměl co dát, přesto jsem ho v sobě dál svíral, mírně dotíral na jeho zadeček a odmítal ho pustit. Výhoda toho, že jsem byl upír a nemusel se nadechnout. Klidně bych tak vydržel i hodiny, ale já si chtěl z Arthurových úst vzít poslední vzdechy, takže jsem ho ještě jednou protáhl v puse, pak s mlasknutím vypustil, opustil i jeho zadeček, a vytáhl se nahoru, abych hned zajal jeho ústa, a můj jazyk se otřel o ten jeho.
„Tohle byl ten nejlahodnější dezert, jakému se nic nevyrovná. Chutnáš úžasně," zachraptěl jsem, když jsme se konečně odtrhli od polibku.
I když jsem byl oblečený, přesto jsem cítil Arthurovu horkou kůži, vnímal jeho bušení srdce, i to, jak dobře mu je, a vůbec se mi nechtělo vstávat.
„Nejraději bych se s tebou takhle válel až do rána," povzdechl jsem si, ale pak se usmál a zase se vrhl na jeho rty.
Arthur
Já už nevím, jak co nazvat z toho, co prožívám s Cameronem, abych neopakoval pořád dokola jen dvě tři slova. Jako bych neměl žádnou slovní zásobu…
Ale ono se to ani nedá popsat tak, aby to člověk vyjádřil naprosto přesně a dalo by se to i stejně dobře představit.
No, prostě to byla nádhera…
Nechal jsem Camerona, ať si vezme úplně všechno. A on to udělal. Nenechal ani kapku stéct mimo jeho ústa. Jeho jazyk se ještě činil, aby na mě opravdu nezůstalo vůbec nic, dokud mě se spokojeným mlasknutím nepustil.
Stále jsem se chvěl, když pak na mě dolehl a vyžádal si polibek. A já mu ho rád opětoval.
Byl to zvláštně vzrušující pocit ležet pod ním nahý, zatímco on byl stále oblečený, a před chvílí si na mě pochutnával.
„Taky bych se nejraději… válel…“ vydechl jsem konečně, ale moje hlava se sama od sebe pootočila a můj zrak spočinul na té valné hromadě z mého bytu.
Jo, budeme to muset uklidit hned. Nechci tady dělat nepořádek, a pokud hned nezačneme, tak se mi pak už nebude chtít.
Ale… Vrátil jsem se pohledem na Camerona.
„Já si užil, a co ty?“ pohladil jsem ho po tváři, a čekal jeho odpověď.
Cameron
Chytil jsem Arthurovu ruku, kterou mě pohladil po tváři a políbil ho do dlaně.
Otočil jsem hlavu stejně jako on a zadíval se na ten bordel.
Ne, že bych byl nějaký puntičkář, ale pořádek jsem měl rád, a to, že jsem to ještě nezačal uklízel byl jen důkaz toho, jak je Arthur úžasný.
Pak jsem se pohledem vrátil zpátky k Arthurovi, políbil ho a usmál se.
„Je pravda, takový bordel jsem tu už dlouho neměl, ale na druhou stranu, máme na to ještě zbytek odpoledne a večer. Taky je pravda, že jsem z tebe tvrdý tak, že bych mohl kácet stromy, ale pokud chceš raději uklízet, půjdeme uklízet. Udělal jsem tě rád, a hlavně, protože jsem chtěl. Nemusíš mi to oplácet. Vybral bych si to jindy a jinak,“ lehce jsem kousnul Arthura do krku a slíznul ku kapičku krve, která se na jeho kůži objevila.
Spokojeně jsem zabručel, a ještě se o jeho krk otřel nosem, protože jeho vůně byla opravdu neskutečná, zvláště po sexu.
Arthur
Myslel jsem si to. Opravdu tu je bordel, a on na to zřejmě není zvyklý. Ne, zřejmě, on na to není vůbec zvyklý. Stačilo, jak se rozhlížel, když ke mně přišel poprvé na návštěvu.
Měl jsem teď dilema. Sice řekl, že to počká, že máme čas, ale cítil jsem, že by to chtělo uklidit co nejdříve. Na druhou stranu jsem taky cítil, že je opravdu tvrdý a nedivil jsem se, když mi před chvíli udělal „tamto“…
„Cítil jsem se moc dobře, když jsi… no… však víš,“ usmál jsem se. „A chci, aby ses cítil dobře i ty…“
Po svých slovech jsem ho znovu pohladil a pak si ho přitáhl pro polibek.
Začal jsem ho obírat tentokrát já. Hladil jsem ho, kam jsem dosáhl, a brzy jsem rukama zajel i pod jeho oblečení.
Jeho chlouba byla opravdu v pozoru a hned cukáním zareagovala na můj dotek.
Hned jsem si představil, jestli se mi vůbec vleze do pusy. Opravdu nebyl malý, stačilo mi to, jak mi ho strká do zadku, a já ho v sobě cítím opravdu hodně, hodně hluboko.
Ale…
„Chci tě taky ochutnat,“ konečně jsem promluvil, když jsem ho několikrát protáhnul v ruce.
Převalil jsem Camerona na záda a vyhoupl se nad něj. Rukama jsem sjel po jeho břiše až ke krku, a s tím mu vyhrnul triko. Pár polibků jsem věnoval jeho krku, hrudi a bradavkám.
Ale byl jsem v tomhle dost nešikovný, aspoň mi to Francis říkal, a tak jsem spěchal dolů…
Rychle jsem rozepl Cameronovi kalhoty, a snažil se je stáhnout dolů. Myslím, že jsem ho přitom trochu poškrábal, a celý červený se mu ještě omlouval.
Ale kalhoty nakonec i se spodkama letěly dolů a já skoro vítězně zajásal.
Jen jsem doufal, že bude spokojený, že mě nevyhodí z postele za můj výkon.
Ale když jsem se k tomu odhodlal…
Sklonil jsem se a políbil ho na špičku penisu. Na rtech mi ulpěly kapky rozkoše, které jsem hned olízl.
Jednou rukou jsem mu penis trochu protáhl, a pak mu stáhl předkožku, až se ukázal jeho krásný žalud…
Ani nevím jak, nejspíš jsem zapomněl že jsem v tomhle trdlo, jsem se sklonil a hned si ho zasunul aspoň kousek do pusy… Druhou rukou jsem ho hladil po břiše nebo po nohách, nebo jsem si hrál s jeho kuličkami.
Nakonec jsem se do toho pustil tak, jak jsem si myslel, že by to bylo nejlepší. Tak, jak jsem si pamatoval, když to dělal on mě.
Cameron
Měl jsem co dělat, abych si udržel vážnou tvář, když mě Arthur povalil na záda s tím, že mě chce taky ochutnat, a pak se málem přizabil, když ze mě sundával oblečení. Možná si to sám neuvědomoval, ale díky tomuhle byl ještě víc sexy.
Pochopil jsem, že nejspíš nemá moc zkušeností, nebo se stydí, a trochu se v první chvíli zalekl, jestli mi ho neukousne, s jakou vervou se do toho pustil, ale mé obavy byly zbytečné.
Po chvilce jsem Arthurovo snažení zastavil a vytáhl si ho nahoru.
„Děláš to moc dobře,“ zachraptěl jsem do jeho rtů, „ale moc spěcháš. Neboj se toho. Vychutnej si to.
Představ si, že je to lízátko nebo zmrzlina. A nemusíš si mě za každou cenu strkat až do krku. Míň je někdy víc. Hrej si. Ukaž mi, jak si umíš hrát.“
Vášnivě jsem ho políbil, a pak už ho pustil, ať může pokračovat.
Nevím, jestli si má slova vzal k srdci nebo se spíš uklidnil, ale to, co nastalo potom mě rozhodně nenechalo klidným.
Mé tiché steny se za chvilku staly hlasitějšími, v prstech jsem sevřel Arthurovi vlasy, několikrát se proti němu pohnul a měl co dělat, abych se udržel v klidu a nechal to jen na něm. Opravdu si hrál. A možná až moc mučivě pomalu, což mě bralo skoro do mdlob. To, co Arthur dovedl s tou svojí pusinkou, jsem ještě nezažil. Kam se na něj hrabali všichni ostatní.
„Artie… Artie… všechno… spapej…“ zachrčel z posledních sil, přivřenýma očima se na něj podíval, a pak už s táhlým zasténáním věnovaným stropu, jsem začal plnit jeho pusinku.
Arthur
Jo, myslel jsem si, že to dělám dobře, ale dělal jsem to blbě. A potvrdil mi to Cameron, když mě vytáhl nahoru a řekl mi, jak na to.
Červenější jsem snad už ani být nemohl, ale zapsal jsem si do mozku jeho slova, a pak se znovu sklonil k jeho klínu.
Lízátko nebo zmrzlina…
Lízátka nemám rád, a zmrzlina… No, já raději nanuky.
A tak jsem si místo jeho penisu představil, jak si v horku pěkně vychutnávám právě ten nanuk.
A v těch představách jsem se tak dokonale ztratil, že jsem překvapeně zamrkal, když jsem slyšel to Cameronovo: „Všechno spapej…“
I když jsem v první chvíli ztuhnul a nevěděl, co s tím, nakonec jsem si řekl, že by bylo trapný to vyplivnout, když jsem sám řekl, že ho chci ochutnat.
A vzápětí jsem už polykal jeho sperma, které mi klouzalo do krku snad samo.
Byl jsem překvapený, jak chutnal. A troufám si říct, že chutnal docela dobře. Takže mi po chvilce už nedělalo problém si ho brát do poslední kapky, a ještě u toho ho v puse protahovat, aby se cítil co nejlépe až do samého konce.
Ještě chvilku jsem si ho držel v puse, než mi došlo, že je po všem, a už mi nemá co dát. Pustil jsem ho, dlaní otřel jeho vlhký penis, políbil ho na podbřišek, a pak se konečně vyplazil po jeho těle nahoru, abych viděl do jeho obličeje.
„Omlouvám se… moc mi to nejde…“ podíval jsem se na něho trochu nešťastně. „Ale chutnáš moc dobře.“
Dolehl jsem na něho, a ještě si na závěr vyžádal polibek, abych aspoň nějak okecal tu moji nešikovnost.
Cameron
Úplně jsem se v tom ztratil, že jsem pak jen překvapeně vydechl, když bylo najednou po všem a Arthur se plazil zase zpátky nahoru.
Když se omluvil, a pak mě políbil, ochutnal jsem sám sebe, a pak se překulil i s Arthurem, takže teď on ležel na zádech. Jeho penis se otřel o ten můj a já mu vzápětí ukázal, jak moc to na mě působilo.
„Tady máš… odpověď…“ zachrčel jsem a pousmál se, když jsem se konečně odlepil od Arthurova krku, do kterého jsem se těsně před jeho orgasmem zakousl. „Příště se neomlouvej, protože jsi to udělal zatraceně dobře.“
Na důkaz svých slov jsem ho políbil, a ještě chvilku se s ním mazlil, než jsem z něj vyjel, počkal, až se trochu uklidní, a pak si ho pěkně odnesl do koupelny. Nejraději bych pokračoval i tam, ale tentokrát zůstalo jen u mytí, protože bylo potřeba opravdu uklidit, abych stihl ještě udělat večeři.
Po sprše jsem zůstal jen ve spodkách, zatímco Arthur si oblekl jedno mé tílko, které měl skoro jako šaty ke kolenům.
Udělal jsem mu místo ve skříni, a zatímco si tam skládal své věci, přerovnával jsem trochu nábytek, aby se mu tam vlezla ještě komoda a psací stůl.
Knihovnu a zbytek nábytku jsem pak přesunul do obýváku, kam jsme na topení pověsili i pelíšek pro Twista.