EPILOG
Jaden
Právě jsem pro všechny vařil oběd a usmíval se u toho jako idiot.
Důvod byl jednoduchý.
Zítra Chris konečně přijme mé příjmení.
Zadíval jsem se na fotku na lednici, kterou Li-Wei pořídil ten den, co Joshua zemřel.
Od té doby uplynulo téměř osm měsíců.
Měsíc po pohřbu jsme se všichni odstěhovali do vlastních domů. Mark po krátké dovolené začal pracovat u Thomase.
Xi-Wang začal pracovat u mě, a tak jsme byli dvě soukromé detektivní společnosti pracující nezávisle na sobě.
Občas jsme si vypomohli, ale jinak jsme se snažili si vzájemně nezavazet. Ze začátku bylo práce poměrně hodně. Hlavně, když nás policie požádala, ať pomůžeme rozprášit zbytek Shengových lidí.
Ale potom, co ten napudrovaný panák Clarkson v médiích prohlásil, že je to v podstatě jeho zásluha a nezmínil ani Markovo ani Joshuovo jméno, a dokonce byl povýšen, vysral jsem se na celou spolupráci.
O měsíc později měli svatbu Nolan s Lorym, ale účastnili jsme se jí jen já a Chris.
Li-Wei na tom nebyl v té době zdravotně nejlíp a dost času strávil v nemocnici, Mark a Thomas se nezúčastnili z osobních důvodů, a Remy s Giannim řešili své vlastní záležitosti.
Během dalšího půl roku rozjel Chris svůj další obchod v Sacramentu a stal se hodně oblíbeným.
Za katrem skončila většina Shengových lidí a zbytek byl rozprášen. Gianni a Remy si koupili malý domek s velkou zahradou, na které si postavili vlastní cukrárnu a kavárnu, v ní začal pracoval Li-Wei, který se znovu postavil na nohy.
Teď už pro něj bylo bezpečné pohybovat se svobodně po městě, přesto mu neustále dělal společnost Pongo.
Hodně často jsme se s klukama scházeli, dokonce jsme na jeden víkend zajeli i na Markovu chatu.
Stali se z nás opravdu dobří přátelé, a jeden za druhého bysme teď dali ruku do ohně.
To byl taky důvod, proč jsem teď stál v kuchyni u Thomase a Marka, kteří zůstali bydlet v Joshuové domě. Ten Thomasův prodali, a z Markova se stala jejich kancelář.
Ze vzpomínek mě dostalo vzdálené zaštěkání.
Rychle jsem zamíchal maso, aby se nepřipálilo a mrkl ke schodům do patra. Všichni ostatní, včetně Gianniho a Remyho, byli u Marka a Thomase v pokoji. Lory totiž trval na tom, že všem ušije obleky na svatbu, a tak teď doladovali detaily.
Vlastně, chyběl jsem tam já, protože jsem na tyhle věci moc nebyl, a Li-Wei, který asi před dvěma hodinami odešel, že si musí něco nutně zařídit.
On a Xi měli svatbu zítra stejně jako my, protože Chris a Li teď bez sebe nedali skoro ani ránu.
„Jsem zpátky," zaslechl jsem Li-Weie ode dveří a otočil se, abych ho přivítal.
Myslím, že ve chvíli, kdy jsem ho viděl mi spadla čelist až na zem.
Jako, vždycky byl krásný, i slepý by to viděl, ale teď…
„Myslíš… myslíš, že se to bude Ximu líbit?" špitl a přivedl mě tak zpátky na zem.
„Je to bezva," vydechl jsem a pokýval hlavou.
„Chrisi, Xi, okamžitě pojďte dolů!" zařval jsem, ale z Liho nespustil oči.
Nechal se ostříhat.
Konečky vlasů mu teď dopadaly na ramena, zvýrazňovaly jeho štíhlý krk i barvu očí, a pokud to ještě šlo, vypadal mladší a krásnější.
Xi-Wang měl vážně neuvěřitelné štěstí, a já byl rád za ně za oba, že se dostali, až takhle daleko, překonali všechny problémy, a zítra si řeknou své ano.
Xi-Wang
Bylo neuvěřitelné, jak ten čas od Joshuova pohřbu rychle utíkal.
Možná to bylo tím, že jsme se ještě nesrovnali s jeho odchodem, a už mi přidělával starosti Li-Wei, který to po Markovi zvládal nejhůř.
Dokonce byl hospitalizovaný, a až ve chvíli, kdy mu lékař znovu připomněl, že může úplně přijít o možnost vidět aspoň tak, jak vidí teď, přislíbil, že se bude snažit.
A taky…
Jeden večer jsem ho poprosil, ať se dá do pořádku, že nechci mít svatbu v nemocnici, a ukázal jsem mu poslední papíry, které jsme potřebovali proto, abychom už byli jen američtí občané, k čemuž dopomohla i moje práce u policie a zásluhy na Shengově případu. Z Číny nám přišlo vyrozumění, že se ruší naše čínské občanství, a i když jsem čekal problémy, obešlo se to naštěstí bez nějakých podrazů.
Konečně jsme si mohli vydechnout, a hned jsem pozval i rodiče na víkend, abychom jim mohli sdělit tu novinu o naší svatbě.
Následující měsíce pak už probíhaly o něco víc v klidnějším tempu a atmosféře.
Ne, že bychom na Joshe zapomněli, nebo ho vytěsnili z hlavy, ale pomalinku jsme se s tím srovnávali a začali žít nový život. Nejdéle se s tím srovnat trvalo Markovi. Thomas se držel celkem statečně, v tom je hodně podobný se mnou. Ale hlavně byl tou nejlepší oporou pro Marka.
Trvalo jim skoro měsíc, než se odhodlali jít spát do jejich původní ložnice, kterou předtím obývali společně s Joshem.
Když se všechno jakž takž vrátilo do normálu, tak ten čas běžel snad ještě rychleji, když jsme už měli určené datum svatby.
Mé rodiče jsme ubytovali v našem novém domě, ale pro teď jsme je nechali o samotě, protože jsme museli jet k Markovi a Thomasovi, kde pro nás měl Lory připravené obleky na svatbu.
Přemýšlel jsem o tradičním čínském oděvu, a Lory hned nadšeně souhlasil. Prý je to pro něj výzva a bude se snažit, aby to byly ty nejlepší šaty, které kdy udělal.
Právě jsem si svlékal poslední kus, a Lory byl nadmíru spokojený, že všechno pasuje, když se zespodu ozval Jaden, že máme okamžitě přijít dolů.
Zněl docela naléhavě, a já měl obavy, že se něco stalo.
Ani jsem si neoblíkal kalhoty a jen ve spodkách jsem vyběhl z pokoje a běžel dolů.
Někde uprostřed schodiště jsem se zarazil a jen hleděl na příchozího.
Nechápal jsem to.
Prvotní šok z toho, že se Li zbavil vlasů, které jsem na něm tak miloval, vystřídal údiv, že mu to vlastně takhle sluší taky. A moc mu to slušelo.
Už o poznání pomaleji jsem sešel zbývající schody a celou dobu se na Liho díval, dokud jsem se nezastavil před ním. Zvedl jsem ruku a zasunul je pod vlasy, Nechal jsem je přepadnout přes ruku a znovu jsem ji pod ně zasunul, jako bych se potřeboval přesvědčit, že jsou opravdu krátké.
„Víš, že ti to moc sluší?“ přejel jsem prsty po jeho štíhlém krku a hned jsem se naklonil a políbil ho na něj.
„Jen… Myslel jsi na to, že teď pod vlasy neschováš mé značky?“ zašeptal jsem se rty těsně u jeho kůže a znovu jsem ho políbil.
Li-Wei
Přišlo mi, že jsem se pomalu ani nestačil rozkoukat a přišel okamžik, kdy jsme s Xim vybrali termín svatby. A protože jsem se s Chrisem opravdu hodně sblížil, dohodli jsme se, že uděláme svatbu společně.
A v momentě, kdy jsme s Xim podepsali papíry určující nám americké občanství, rozhodl jsem se ještě pro jednu zásadní změnu, ke které jsem se ale dokopával asi tři měsíce.
K rozhodnutí mi dopomohla hlavně nová práce u Gianniho a Remyho v jejich vlastní cukrárně a kavárně.
Měli opravdu hodně zákazníků a já se musel občas hodně otáčet, abych to vůbec stíhal.
A při práci mi nejvíc vadily vlasy.
Miloval jsem je. Miloval je i Xi. Milovala je moje máma. Ale částečně mi připomínaly minulost.
A tak, den před svatbou jsem se konečně rozhoupal.
Lory sice přijel, aby se všemi doladil detaily ohledně jejich obleku na svatbu, ale já se vymluvil, že musím něco nutně zařídit.
Cestou zpátky jsem se stavil ještě u Joshuova hrobu.
Chodil jsem tam často a pořád se s tím částečně nedokázal vyrovnat. Vzpomínal jsem na naše první setkání, i na to, jak jsme se postupně sbližovali, na chvíli, kdy jsem ho nazval svým nejstarším bráchou.
Bylo mi to moc líto, ale teď jsem se snažil žít i pro něj.
Xi kvůli mně odešel od policie a začal pracovat pro Jadena, a přes počáteční problémy, jsem se prostě zařekl, že budu silnější, abych mu nepřidělával starosti, protože Josh by to tak chtěl.
Když jsem se vrátil domů, Jaden právě dělal oběd.
Trochu jsem se obával Xiho reakce, ale po jeho slovech jsem ho jemně praštil do hrudi.
„Tak musíš dělat značky tam, kde to nepůjde vidět," zachichotal jsem se a zachvěl se po jeho polibku.
„Doufám, že se nezlobíš. Vím, jak jsi je měl rád, ale připomínaly mi částečně minulost, na kterou chci už konečně zapomenout," vydechl jsem a stoupl se na špičky, abych mohl Xiho políbil.
„Ale pořád budeš mít za co tahat," zašeptal jsem celý rudý do jeho ucha.
Xi-Wang
Jasně že jsem je měl moc rád. Ale co nadělám, a navíc… Limu to sluší i takhle a vlasy zase časem dorostou.
A když mi pak zašeptal do ucha ty další slova, neodolal jsem.
Než se stihl oddálit, zajel jsem prsty do jeho vlasů, sevřel je a zaklonil mu hlavu.
„Myslíš, takhle nějak?“ usmál jsem se na něj, a pak se mu přisál na krk, bez ohledu, že je tu spousta dalších očí.
„Jo, myslím, že to půjde,“ podíval jsem se spokojeně na svůj výtvor, a než jsem pustil Liho vlasy, ještě jsem mu věnoval pořádný polibek a pomačkal mu druhou rukou jeho zadeček, a přede všemi.
„To máš za to, žes to tajil, a ještě počkej večer, přijde trest odpovídající každému centimetru tvých odstřižených vlasů,“ tentokrát jsem mu to zašeptal já do ucha, a pak ho už konečně pustil, aby i ostatní mohli k němu obdivovat jeho nový sestřih, a já se mohl jít konečně obléct.
Pak už jsem spokojeně zamířil nahoru po schodech, protože jsem byl jediný, kdo tu pobíhal polonahý.
Chris
Musel jsem se usmát, když jsem viděl, jak Xi-Wang hned udělal Limu značku na krku, a Lory jen protočil oči.
Slyšel jsem jeho tiché brblání, že teď bude muset některé doplňky upravit nebo úplně vynechat, protože byly dělané k dlouhým vlasům a navíc… Bude muset Limu zamaskovat ten cucflek mejkapem.
Ale i tak své brblání ukončil slovy, kterými vyjádřil obdiv nad tím, že se pod těmi dlouhými vlasy skrývala neskutečná krása, a teprve teď to vyniklo ještě víc.
Opravdu byl Li-Wei nádherný, a já na něm taky mohl oči nechat. Po očku jsem mrknul na Jadena, který pořád civěl, a nahlas si odkašlal.
„Myslím, že se pálí maso…“ ukázal jsem prstem do kuchyně.
Prsteny, které jsem těm dvěma dělal, jsem jim dal už před měsícem, a měly své čestné místo u nich doma na skříňce, hned vedle Joshuovy fotky. Byl jsem moc rád, že se jim líbily, ale odmítl jsem si od nich za to nechat zaplatit.
Jak pro Loryho a Nolana, tak i náramky pro Joshe a teď prsteny pro Xiho a Liho jsem bral jako dar. A stál jsem si na svém. Odmítl jsem od kohokoliv vzít jediné penny.
„Li!“ objal jsem ho, když jsem se k němu konečně dostal. „Jsi opravdu nádherný, ale je dobře že jsi už tady. Teď jsou se zkoušením na řadě nevěsty, takže, ženichové a ostatní… zůstaňte hezky dole, a my půjdeme nahoru. A opovažte se nakukovat!“
Popadl jsem Liho za ruku a táhl ho nahoru.
„Xi, postarej se o Ponga a Jaspera, prosím!“ křikl jsem ještě dolů, když do pokoje vešli i Lory a Gianni, i když ti dva už nevěstami nebyli, ale museli tu prostě s námi být.
Popostrčil jsem Liho k Lorymu, aby si ho vzal do parády, protože oblékání jeho šatů trvalo nejdéle.
„Já hned přijdu, jen potřebuji něco vyřídit s Nolanem. Vlastně, Lory, mohl bys ho zavolat prosím ty? Nechci, aby Jaden věděl, že s Nolanem chci mluvit já.“
Li-Wei
Červenal jsem se až za ušima, když se mi Xi přede všemi přisál na krk a u toho mi pomačkal zadeček.
Takhle kombinace byla víc než příjemná a já se musel rychle vzpamatovat, když jsem zaslechl Loryho brblání, a pak skončil v Chrisově náruči.
A než jsem se nadál, Lory už kolem mě pobíhal za Gianniho povzbuzování, zatímco Chris si odešel promluvit s Nolanem.
„Jestli ti Xi udělá v noci na krku jediný cucflek, tak ho něčím bacím," brblal Lory a zároveň se snažil najít správnou barvu mejkapu, který by zakryl ten současný.
Pak se kriticky podíval na mě vlasy, vyzkoušel na mě několik sponek, než nejspíš našel to správné.
Když mě oblékl, upravil a postavil před zrcadlo, měl jsem chuť utéct.
A hlavně…
„Muselo to být strašně drahé…" zaúpěl jsem.
Stříbrné tradiční čínské kimono se zlatým vyšíváním, dlouhé až na zem, částečně odhalující ramena s dlouhými rukávy a širokým zlatým látkovým páskem.
Do vlasů jsem měl z každé strany zastrčené dvě spony, přidržující přední prameny vlasů, s velkým květem chryzantémy, na straně a pěti stříbrnými řetízky jejich konce se dotýkaly mých nahých ramenou.
„Myslím, že Xi na tobě nechá oči," řekl Lory do ticha a usmál se na mě v odrazu zrcadla.
Chris
Když Lory zavolal Nolana nahoru, čekal jsem na něho u dveří. Přešli jsme do našeho pokoje, který jsem měl momentálně k Jadenem zatím k dispozici a zavřel za námi dveře.
Nolan překvapený nebyl. Zřejmě tušil, že to sním budu chtít probrat.
„Jak dopadlo-“
„Dopadlo to dobře,“ usmál se na mě.
Sáhnul do zadní kapsy a vytáhl obálku a podal mi ji.
Otevřel jsem ji, rychle si přečetl obsah dokumentu a na to jsem skočil Nolanovi kolem krku.
„Děkuji,“ celý šťastný jsem ho políbil na tvář. „Moc děkuji!“
Pustil jsem Nolana a znovu si to přečetl. Ruce se mi třásly, ale tentokrát to bylo tím, jak jsem byl šťastný, že se nám podařilo za tou šmouhou z mé a Jadenovy minulosti udělat konečně tečku.
Teď už to bude jen o tom, jestli si to bude Jaden někdy připomínat, nebo to už nechá být.
Já na to rozhodně už myslet nebudu. Co bylo, bylo. Teď se všechno změnilo a já si budu brát toho nejlepšího muže na světě, který má čistý štít a nikdo, opravdu nikdo už na něj nebude moct nic vytáhnout.
Nejen proto, že jsem o to požádal já osobně, ale i to, že se zasloužil při dopadení těch, kteří chtěli zruinovat moji společnost, jeho následná práce prospěšná veřejnosti a státu, i jeho neocenitelná role v případu Sheng, to všechno a přímluva několika dalších lidí, kompletně vymazala jeho rejstřík.
Byly mu vráceny všechny zásluhy, a dokonce i renta, zpětně za dobu, po kterou mu byla armádou odebrána.
Já jsem byl šťastný. Jen jsem doufal, že to tak vezme i Jaden a nebude nic namítat. Nechtěl bych, aby se zlobil den před svatbou.
„A Nolane… Co jeho sestra? Mluvil jsi s ní? A sestra Owena?“
Při zmínce té poslední jsem své nadšení o hodně srazil, protože tohle bylo něco, co mě trápilo.
Nepotřeboval jsem se s ní vidět, nebo aby se s ní Jaden usmiřoval, protože jsem už podle Nolanova vyprávění věděl, že je zakomplexovaná a nikdy Jadenovi neodpustí. Ale měl jsem strach, aby se neukázala na naší svatbě a neudělala tam peklo.
„Owenova sestra je mimo Státy. Před dvěma dny odletěla do Mexika, protože tam má pracovní záležitosti, a podle toho, co jsem zjistil, nevrátí se dříve jak za týden, jo, někdo ji pěkně zaměstnal… To víš, občas se hodí mít známé na více místech,“ zatvářil se Nolan tajuplně, až jsem se musel usmát.
„No, a Jadenova sestra… To byl tvrdý oříšek. Telefonoval jsem s ní několikrát, a mluvil jsem s ní osobně dvakrát. Stálo mě to dost nervů, ale nakonec si nechala vysvětlit, že Jaden, jako voják, prostě nemohl tady být. A kdyby nešel k armádě, neměl by ji jak jinak zabezpečit. Sice ji to zřejmě bude ještě trochu trvat, než to úplně vstřebá a zapomene na staré „křivdy“, ale… Je na cestě sem. Takže, Chrisi. Pěkně to teď naservírujeme Jadenovi najednou. Je voják, policajt a skvělý detektiv, takže to zvládne. Jen budeme muset zamknout všechny flašky do trezoru,“ zasmál se po posledních slovech.
„Ona… ona přijela až z Evropy?“ šokovaně jsem na Nolana hleděl.
Teda ten chlap mě nepřestane udivovat, co všechno dokáže zařídit.
„Jo, přiletěla před týdnem, a pokud ji, podle jejich slov, Jaden nevykope, tak by chtěla přijít na svatbu, Je tu s celou rodinou. Proto jsem s ní mohl mluvit osobně. No, tak ty si jdi vyzkoušet oblek, nevěsto, a já jdu zařídit Jadena. Předám mu ten dopis, dřív, než ho celý pomačkáš, a připravím ho na to, že za půl hodiny tu přijede jeho sestra. Kdybys náhodou uslyšel zespodu řev, tak přiběhni toho tygra uklidnit. Jsi ten jeho nejlepší krotitel. Jsi to nejlepší, co mohlo Jadena potkat. Děkuji ti, že jsi ho vrátil zpátky mezi lidi...“ dodal trochu s roztřeseným hlasem.
Pak se zasmál, když jsem ho znovu s díky pomačkal, ale na to už jsem běžel za klukama, a on se vydal dolů za Jadenem.
Jaden
Když mě Chris upozornil, že na Liho zírám až moc dlouho, vrátil jsem se zase raději zpátky k vaření.
nakonec se kluci rozhodli, že pojíme venku na terase.
Začínalo jaro a byl právě jeden z těch už teplých dnů, kdy všechno kvetlo v plném proudu a byla škoda v takovém počasí sedět doma.
Zrovna jsem dodělával přílohu, když za mnou přišel Nolan a podal mi obálku s tím, že si ji mám přečíst.
„Co to, kurva, je?" zamračil jsem se, když jsem si obsah přečetl a zadíval se na Nolana.
Nechtěl jsem žádné milodary.
Moje minulost byla moje minulost, kterou nezměním, i když bych minimálně v jednom případě rád.
„To je můj svatební dar. Budeš si brát úžasného kluka, Jadene, a oba dva si zasloužíte začít od začátku s čistým štítem. Takže nedělej herečku a přijmi to, nebo tě něčím praštím," založil si ruce na hrudi Nolan a vyzývavě se na mě podíval.
„To je určitě práce toho malého..." zaskřípal jsem zuby a otočil se směrem ke schodišti.
„Christophe Florese! Tohle ti nedaruju! Připrav se, že ti to v noci dám pěkně sežrat a zítra k oltáři polezeš po čtyřech!" zařval jsem na celý barák, až Remy nakoukl z venku dovnitř, co se děje.
„Jo, a mimochodem, asi za dvacet minut tu bude tvoje sestra," prohlásil nevzrušeně Nolan a prohlížel si své nehty na ruce, jako by je nikdy neviděl.
„Cože?!" zařval jsem snad ještě víc a vyfoukl nosem vzduch, jako pořádně nasraný býk.
„Uklidni se, tygře. Hele, osobně jsem s Adele mluvil. Chce se s tebou sejít. Sice zpočátku o ničem nechtěla ani slyšet, přece jen ukřivděná ženská je horší než hysterická, ale nakonec i ona sama uznala, že udělala chybu. Oba jste už dospělí, Jadene. Ty máš teď před sebou novou etapu života. Dej Adele šanci. Aspoň si promluvte. Udělej to pro Chrise, když už nic jiného. Moc mu na tom záleží."
Během Nolanových slov, i když jsem pořád vrčel, jsem se pomalu uklidňoval, a nakonec si povzdechl.
„Fajn. Ale jediné křivé slovo a poletí na druhý konec Sacramenta, jasné?" prskl jsem nakonec uraženě, když se ti dva proti mně spikli, a šel dochystat oběd.
Chris
Když jsem vběhl do pokoje, hned za dveřma jsem zůstal stát a celý v úžasu hleděl na Liho.
„Ty jsi… nádherný…“ vydechl jsem, když jsem ho viděl.
Byla to opravdu krása, a to bude mít zítra ještě upravené vlasy.
„Myslím, že zítra budeš hvězdou dne,“ usmál jsem se na něho a došel k němu blíž.
„Nesahat!“ plesknul mě po ruce Lory, když jsem chtěl Liho obejmout. „Zítra přijede ještě můj stylista, a pomůže mi s vašimi vlasy a oblékáním. A na tebe Li, ještě budeme muset napatlat mejkap.“
Raději jsem poodstoupil a začal se svlékat, abych si mohl vyzkoušet teď já svůj oblek. Nepotřeboval jsem takovou pomoc jako Li, a než Lory stihl Liho vysléct a všechno pěkně pověsit, já se za Gianniho asistence oblékl. A když jsem se pak podíval do zrcadla, jen jsem spokojeně vydechl.
Doufám, že se budu Jadenovi líbit…
Současně s tím, jsem však začínal pociťovat předsvatební nervozitu.
A když jsem zespodu uslyšel zařvat Jadena moje jméno a následnou výhružku, celý jsem se přikrčil.
„Klid, Chrisi. Žádné trestání dnes v noci nebude, ani u tebe Li-Wei,“ obešel mě Gianni dokola, stejně jako Lory, aby se podívali, jestli je všechno OK ze všech stran.
„Jak to?“ zeptal jsem se a hned tím kluky rozesmál, protože to vypadalo, že jsem se na ten tělesný trest i docela těšil.
„Nevěsta nebude spát s ženichem před svatbou. Takže vy dva dneska zůstáváte tady s námi a Markem a Thomasem, a kluci pojedou hezky domů. Takže až odjedou uděláme si rozlučkovou párty,“ mrknul na mě Gianni šibalsky.
Zapřemýšlel jsem, jestli tohle nebude na Jadena už moc. Už jen ten dopis, pak jeho sestra, a ještě si nezašuká…
Ale pak budeme mít svatební noc a já tušil, že si určitě pro mne připravil něco speciálního.
A věřil jsem Nolanovi, že Jadena ukočíruje.
„Tak jdeme obědvat, už na nás čekají,“ otočil se Lory ke dveřím, když na nás zespodu zavolali k obědu a pověsil poslední kus mého obleku na tichého sluhu.
Jaden
Když se konečně objevili po zavolání na oběd kluci, přitáhl jsem si Chrise k sobě, rafnul ho do krku a pořádně propleskl po zadku.
„Ty víš za co. A večer si to ještě vyřídíme," zavrčel jsem do jeho ucha.
„Zapomeň! Žádné šukání nebude! Dneska oddělené postele! Ty i Xi-Wang!" ozval se Lory a dal si ruce v bok.
"Děláš si ze mě prdel?! To mi chceš říct, že utřu?" vyjel jsem po něm nevěřícně.
Ale Lory byl neoblomný, takže jsem to nakonec s povzdechem a hraným smutkem vzdal.
Li byl červený až za ušima a omluvně se na Xiho podíval.
„Aspoň, že nejsem jediný, kdo dnes v noci utře," zabrblal jsem, a pak si konečně sedl.
Byli jsme asi uprostřed oběda, když se ozval domovní zvonek a Nolan na mě mrkl.
„Jdu já," zarazil jsem Marka, který se zvedal. „To bude nejspíš pro mě."
Výmluvně jsem se podíval na Nolana a Chrise a vstal.
Za dveřmi opravdu stála Adele.
Vypadala starší, než když jsem ji viděl naposledy, ale přesto měla pořád stejně hrdé držení těla.
„Jadene," pozdravila mě po chvilce vzájemného zírání.
„Adele," vrátil jsem ji chladněji a založil si ruce na hrudi.
„Vím, že asi z toho nejsi moc nadšený. Podívej, oba jsme udělali chybu. Minulost vrátit nedokážeme, ale co takhle si promluvit? Pokud chceš, můžeme zajít na večeři. Ty, já, tvůj přítel. Nechci se hádat."
„Promluvit si? Na to je trochu pozdě, nemyslíš?" odfrkl jsem si a zamračil se. „Moc dobře si pamatuju náš poslední rozhovor!"
Bylo mi jedno, že nesnášela mě, ale nedokázal jsem jí odpustit její přístup ke Chrisovi, když jsme se tehdy před lety potkali na hřbitově.
Čekal jsem, že se naježí a odpálkuje mě, tak jak to s oblibou vždycky dělala, ale k mému překvapení si jen povzdechla a svěsila ramena. A najednou vypadala… unavená.
Všiml jsem si, že se jí trochu třesou ruce a zdála se nervózní.
Takovou jsem Adele ještě neviděl. A možná to, nebo nějaká moje chvilková slabost rozhodla.
„Fajn," zabručel jsem nakonec, "promluvíme si u večeře."
„Restaurace Sempio v sedm večer?" zeptala se, a když jsem přikývl, mírně se pousmála. „Děkuji, Jadene."
Myslím, že jsem civěl u dveří ještě dlouho potom, co odešla. Adele se nikdy neusmívala, a nikdy neděkovala.
Nakonec jsem potřásl hlavou a vrátil se ke stolu, abych dojedl oběd, i když chuť jsem si moc neužil.
Chris
V okamžiku, kdy zazvonil domovní zvonek a Jaden se zvedl, že je to nejspíš pro něj, skrčil jsem se, s očekáváním toho nejhoršího.
I když Nolan říkal, že by to mělo být v pohodě, přesto jsem měl strach. Znal jsem Jadenovu výbušnou povahu a měl jsem čest se setkat i s jeho sestrou, i když jen jednou. Ale zůstalo mi to dost dobře uložené v paměti, a když jsem nad tím později přemýšlel, tak Jaden a Adele si jsou v tomhle vlastně podobní. Oba výbušní, pro nehezké slovo nejdou daleko, a věřím tomu, že kdyby byla Adel kluk, nejspíš by si pokaždé dali pěstí, jakmile by se potkali.
Neslyšel jsem ty dva, protože jsme byli na terase a oni u hlavních dveří. Ani jsem na ně neviděl.
Každou vteřinu jsem čekal nějaký řev a prásknutí dveřma. Čekal jsem nasupeného Jadena, jak si vytahuje flašku z baru a jde se někam opít do němoty.
A tohle jsem už nechtěl zažít.
Na mol opilý Jaden je jediná věc, která mi připomíná, jak mě znásilnil, a jak byl prudký, násilný, i potom, jak byl výbušný, i když jsem mu nabídl, že může u mě zůstat.
Tahle jediná věc…
A on se ji za poslední dobu dost vyhýbal.
Jasně, občas si dal skleničku, ale už nikdy v té míře, jako kdysi, a já věřil tomu, že to tak zůstane. Ale teď jsem se toho dost obával.
Ani jsem si neuvědomil, že jsem přestal jíst. Jen jsem se vidličkou rýpal v mase, jako bych ho chtěl rozpitvat, a hleděl jsem před sebe. I potom, co se Jaden vrátil, jsem na něj jen mrknul, a zas se raději díval jinam.
Jo, celé jsem to s Nolanovou pomocí naplánoval, ale přesto jsem teď nějak dostal strach.
„Už nebudu jíst,“ vzal jsem svůj talíř, vstal jsem od stolu a zamířil do kuchyně.
Musím se uklidnit… Jinak tohle všechno přijde vniveč, celá ta snaha by byla k ničemu.
Jaden
Nesnědl jsem toho ani polovinu potom, co jsem se vrátil, když se najednou Chris zvedl s tím, že už nebude jíst a odešel.
Docela nevěřícně jsem se díval na dveře, za kterými zmizel, a pak praštil příborem a zvedl se.
„Jadene," ozval se Nolan.
„Ty raději mlč nebo tě něčím plesknu," zavrčel jsem na něj, a pak s funěním oddupal do kuchyně.
Když jsem Chrise dostihl, vytrhl jsem mu talíř s jídlem z ruky, hodil ho na stůl a Chrise přitlačil zády na lednici.
Postavil jsem se před něj a opřel se dlaněmi vedle jeho hlavy.
Stiskl jsem rty a zamračil se.
„Tak, takhle ne, chlapečku," zavrčel jsem na něj. „Tys to celé narafičil a teď budeš utíkat? Nemám rád tenhle druh překvapení. Jsem naštvaný, Christophe Florese."
Ještě chvilku jsem ho nechal dusit, než jsem povolil stažené obočí, usmál se a sklonil hlavu, abych ho mohl políbit.
„Blázínku. Nemohl bych se na tebe zlobit. I když… No, příště bych rád o něčem takovém věděl dopředu. Večer v sedm jdeme s Adele na večeři. Ty, já a ona. Neslibuju, že si hned potom padneme se slzami do náruče, ale slibuju, že budu hodný," zvedl jsem dva prsty k přísaze, a pak si Chrise stáhl na hruď, abych ho mohl pořádně políbit a rafnout do krku.
„Ale…" kousek jsem ho odtáhl a založil si ruce na hrudi, „stejně tě musím potrestat. I za to, že jsi pohrdl mým obědem. Buď se vysvlečeš, vrátíme se zpátky ven, posadil si tě na klín a pěkně tě nakrmím, abys všechno poctivě snědl, anebo půjdeme ven, přehnu tě přes koleno a dám ti přede všemi na holou."
Usmál jsem se a čekal na odpověď.
Chris
Chtěl jsem tam talíř položit a zavřít se v pokoji, dokud se Jaden neuklidní.
Viděl jsem na něm, jak ho to celé štvalo. Nevěděl jsem, jestli to bylo tím, že jsem to tak zpunktoval, nebo se znovu nepohodl se sestrou.
Ale nechtěl jsem ho vidět naštvaného.
Ale než jsem cokoliv stihl udělat, odpověď za mnou dorazila s pořádným funěním.
Ani jsem se nenadál, byl jsem bez talíře a přiražený na lednici.
Znovu jsem si uvědomil, jak je Jaden obrovský, když jsem se přikrčil a ze spodu se na něj díval.
Se strachem, že jsem to tím celé podělal, jsem sklonil hlavu.
„Víš… Nechtěl… vlastně chtěl jsem… abyste se usmířili. Chtěl jsem mít svatbu, kde bude i tvoje rodina, ne, jen moje. Já nemám nikoho kromě Freda a Lukeho, kteří se o mě starali, než jsi přišel ty,“ tiše jsem roztřeseným hlasem začal mluvit. „Chtěl jsem, aby ten zítřek… aby byl dokonalý, a všichni jsme na něj měli hezké vzpomínky.“
Po těch slovech jsem ale konečně zvedl hlavu a zadíval se do jeho očí.
Zatajil se mi dech.
Usmíval se.
Nejen jeho rty, ale i oči se usmívaly, a mě v tu chvíli došlo, že je to v pořádku, a taky to, jak moc toho člověka miluji.
„Kdybych ti to řekl… Nesouhlasil bys s tím. Nechtěl jsem, aby nás z minulosti něco svazovalo, proto jsem požádal i o to ostatní, a víš co? Nejsi v tom sám. I spousta dalších lidí se za tebe přimluvila. Mají tě rádi. Ale nejvíc… Nejvíc tě miluji já…“ otřel jsem si slzy, které mi vyhrkly do očí, a pak jsem ho pohladil po tváři.
„A… a… no… ten trest… nemyslím si, že… nevím…“ začal jsem se ošívat při té představě. „Nemůžu být přede všemi… nahý… ani to… druhé… to bych… nezvládl… prosím… Jadene…“
Jaden
Musel jsem se uchechtnout, když jsem viděl, jak Chris na má slova zareagoval.
Byl prostě nádherný, a já byl zabouchnutý jako malý puberťák.
„Musel jsem tě pozlobit,“ vlepil jsem mu polibek a sevřel v náruči.
„Ber to jako trest za to, že jsi mě taky pozlobil. Teda, ne, že by se mi ta představa nelíbila, ale jsou věci, které jsou určené jen pro mé oči a uši. Takže se připrav, že zítra večer ti to všechno spočítám.“
Pomačkal jsem Chrisovi zadeček a zašklebil se, aby věděl, že mu nic nedám zadarmo.
Chrisovi nejspíš pořád nedochází koho si vlastně bere.
Nakonec jsme šli něco málo sezobnout, domluvit se s klukama, co a jak, a ještě stihnout poškádlit Li-Weie.
Raději jsem pak ale rychle zmizel, než mě Xi zabije těsně před svatbou, a s Chrisem zamířili na slíbenou večeři.
Trochu se mi cestou stáhl žaludek, ale snažil jsem se být hodný, přesně jak jsem slíbil.
Večeře se protáhla zhruba na dvě a půl hodiny.
Ne, snad proto, že bychom se tak strašně rozpovídali, ale spíš proto, že bylo zrovna plno.
Po většinu času mezi námi spíš probíhalo ticho, ale i to byl zázrak oproti předchozím setkáním, kdy jsme po sobě jen řvali.
Když už se mluvilo, probírala se spíš přítomnost než minulost.
Nakonec dosáhl Chris svého. Adele s rodinou nám přijde na svatbu, oba jsme odešli z večeře po svých, a o starých ranách se odmítali bavit.
Nebyl to úplně nejhorší začátek, i když jsem nedoufal, že bysme mohli někdy být znovu jako skutečná rodina. Spíš možná kamarádi, co si občas zajdou na kafe, nebo spolu na ulici prohodí pár slov.
Ale i tak se to dalo považovat za malý zázrak.
Když jsem odvezl Chrise k Joshuovi, abych mohl držet slíbený celibát, než vystoupil, přitáhl jsem si ho ještě k sobě.
„Miluju tě. A zítra…" najednou jsem se zajíkl a musel zamrkat, jak mi nejspíš až teprve teď došlo, do čeho jdu. „Nedokážu slovy popsat, co to pro mě znamená. Co ty pro mě znamenáš… já…"
Zavrtěl jsem hlavou a zhluboka se nadechl, jak mi najednou došla slova.
„Zítra se uvidíme. Dobrou noc a žádné blbosti, jasné? A teď už jdi, něco mi spadlo do oka a musím si to vyndat," usmál jsem se, Chrise políbil, a pak ho pustil, aby mohl vystoupit a já odjet k nám domů.
xxxxxxxxxxxxxxxx
Li-Wei
Ráno jsem vstal s pocitem, že je něco jinak.
A vzápětí mi to došlo.
S Giannim, Chrisem a Lorym jsme se mačkali na rozloženém gauči v obýváku potom, co jsme si večer udělali takovou menší párty.
Na ní se samozřejmě probírali i naši chlapi a sex.
Byli jsme vzhůru dlouho do noci, a nakonec nás museli kluci zahnat spát, abysme ráno vůbec vstali.
Kromě Xiho a Jadena s námi do rána zůstali všichni, až po snídani pak odjel Mark, jako Xiho svědek, Nolan, jako Jadenův svědek a Remy s Giannim, aby to všechno nachystali.
Gianni byl sice můj svědek, ale bylo ho potřeba na hotelu, takže se uvidíme až těsně před obřadem.
Se mnou a Chrisem tak zůstal Lory, který nám musel pomáhat, a navíc byl Chrisův svědek, Thomas, který mě vedl k oltáři, a Jaden ještě přivezl Freda, postaršího pána, a jak jsem se dozvěděl Chrisova sluhu, který byl ale v podstatě jako jeho otec a měl ho vést k oltáři.
První obřad měl proběhnout v poledne, ale já už pro jistotu začal panikařit předem.
Měl jsem pocit, že to prostě nedám, zvlášť, když přijeli ještě Loryho pomocníci a začali chystat napřed chlapy, a pak mě s Chrisem.
Chris
Ještě že Lory nakázal, aby Jaden odjel. I Xi-Wang. Nejspíš bych ráno nevstal a k oltáři bych opravdu lezl po čtyřech, jak mi Jaden sliboval.
Ale když byli vyhozeni, uvelebili jsme se na rozloženém gauči a moc dobře jsme se bavili.
A ráno se nám však ani jednomu nechtělo vstávat. Museli nás z toho gauče doslova vykopat, ale jakmile jsme se rozkoukali, Li-Wei začal panikařit…
Ještě že Jaden přivezl Freda.
Ten nás hned všechny popohnal, trochu uklidnil, i když u Liho nevím, jestli se mu to povedlo, a připravil nám snídani. Prý se musíme dobře najíst, aby nám pak u oltáře nekručelo v žaludku.
Sice jsem myslel, že to všechno vyzvracím, jak jsem začínal mít nervy, ale nakonec jsem zvládl sníst to, co mi naložil.
Co se týkalo Liho účesu a oblečení, to trvalo nejdéle. Jakmile se oblékli a připravili „ženichové“, hned byli odvezeni do hotelu, aby si tam hezky počkali na nevěsty.
A pak se konečně vrhli na Liho.
Já jsem ho už sice viděl den předem, ale stejně jsem netrpělivě čekal, až se ukáže.
Zatím jsem si ve vedlejším pokoji nechal upravit vlasy, přičemž jsem zakázal, aby mi je ostříhali, jen jsem dovolil konečky. Osprchoval jsem se, navoněl parfémem, který má na mě Jaden nejraději, a pak už s Fredovou pomocí se začal soukat do té nádhery, kterou pro nás Lory ušil.
„Váš otec by byl na vás pyšný,“ vydechl obdivně Fred, když si mě prohlédl, a pak se neubránil tomu, aby mě objal.
„Jen mě mrzí, že tu nemůže být. Ale hned jak přijedeme do Kanady, všechno mu přijdu povědět,“ také jsem objal Freda, a pak od něj na krok odstoupil.
„Vy jste, Frede, pro mne jako otec. Vím, že jsem vám nadělal spoustu starostí a nervů, ale… Moc děkuji, že jste to se mnou vydržel. Moc děkuji za to, co jste pro mne všechno udělal, a že se staráte o Loryho, že jste o něj pečoval i ve chvíli, kdy to pro něj bylo nejtěžší. I to, že jste stál při mně, když jsem si myslel, že všechno je nanic, když jsem měl krizi, když jsem se choval jako rozmazlený spratek. A hlavně… Jsem moc rád, že jste přijal Jadena. Moc děkuji. Opravdu. Jste ten nejlepší člověk, který mě může k oltáři odvést…“
Hlas se mi třásl, když jsem mu děkoval, a po posledních slovech jsem se zadrhl a do očí mi vstoupily slzy.
„Mám vás moc rád, děkuji… děkuji… že jste tady…“
Li-Wei
Byl jsem strašně nervózní. Ale podle všeho jsem nebyl sám.
Několikrát jsem se pokusil zaprotestovat Lorymu, že něco tak drahého a krásného si prostě na sebe vzít nemůžu, ale on mi skoro vynadal, a dokonce se na chvilku i urazil.
Musel jsem pak poslušně stát nebo sedět, a nechat se připravovat.
Ve vedlejším pokoji se chystal Chris, a Thomas dole zjišťoval, jak jsou na tom všichni na hotelu.
Nečekal jsem, že to tak rychle uběhne, ale sotva mě Lory doupravil a kriticky si mě prohlédl, aby mohl doladit detaily, byl skoro čas vyrazit.
„Myslím… myslím, že tam ani nedojdu… hrozně… hrozně se mi klepou kolena," zablekotal jsem a popotáhl. „Co když… co když si to Xi rozmyslí? Co když se mu… nebudu líbit?"
„Li-Wei Garsone! Ještě jedna taková myšlenka a fakt tě praštím!" zahudroval Lory.
Nakonec přišel i Chris, kterému to opravdu moc slušelo, a já neodolal, abych ho neobjal.
Než se připravil i Lory a pobral všechno potřebné, posbírali jsme Ponga s Jasperem, byl akorát čas vyrazit.
Jel jsem s Thomasem a Chris pak s Fredem a Lorym za námi.
Já s Xim jsme měli obřad jako první, a jak jsme dojeli před hotel, musel jsem Thomase požádat ať ještě chvilku počká.
Nakonec mi pomohl z auta, podepřel mě, abych sebou neliskl, a pak už mě vedl ke dveřím prvního sálu v hotelu, kde nás měli s Xim oddat.
Připadal jsem si jako ve snu, když se dveře otevřely, Thomas mě jemně popostrčil, a všechny hlavy se otočily směrem k nám.
Chris
Byla to nádhera.
Li-Wei byl tak krásný, že na něm všichni mohli oči nechat.
Já už ho sice viděl ještě doma, ale i tak jsem obdivně vydechl, když kráčel k oltáři zavěšený do Thomase. Mrknul jsem na Xi-Wanga.
Ten se tvářil jako nejšťastnější člověk na světě. Doslova zářil, a když k němu Li došel a Thomas mu ho předal s upozorněním, že mu předává ten největší poklad, jaký se na světě dá najít, a má ho opatrovat a dávat na něj pozor, vstoupily mi slzy do očí.
Netušil jsem, že mě to tak dojme.
Gianni stál vedle Liho, a u Xi-Wanga stál Mark, na jehož ruce se zaleskl náramek, který jim Josh před smrtí nechal udělat.
Otočil jsem hlavu k menšímu nazdobenému stolku, kde stála Joshuova fotografie, aby i on s námi mohl v tento den být.
Mírně jsem se naklonil a očima vyhledal Jadena, který v tuto chvíli byl ode mě oddělený, a seděl sice taky v první řadě, ale přes uličku a úplně na konci. Viděl jsem, jak si několikrát promnul ruce, jako by byl nervózní. Ale i kdyby… Já taky nebyl zrovna nejklidnější. To nejdůležitější nás teprve čekalo.
Když mi Lory stiskl ruku, a Fred mě poplácal po noze, raději jsem se opřel, a už se plně věnoval tomu, co přede mnou probíhá…
Xi-Wang
Nikdy jsem nebyl nervózní tak, jako dneska.
Dokonce i táta mě několikrát upozornil, abych se uklidnil a zbytečně nepanikařil. Máma mě asi třikrát objala a usmála se na mě.
„Bereš si moc hodného člověka, moc krásného muže, Xi,“ pohladila mě po tváři. „Vím, že se o tebe hezky stará a my ho máme moc rádi.“
Ještě jednou mě políbila na tvář, a pak si už šli sednout na své místa.
To jsem nejspíš potřeboval slyšet. Zhluboka jsem se nadechl, a pak už stočil pohled ke dveřím, které se právě otevřely.
Myslím, že jsem ztratil řeč.
Doteď jsem neviděl, co pro něj Lory přichystal. A když Li-Wei vešel dovnitř, a nervózně se rozhlédl a pak zčervenal, byl krásnější ještě víc.
Skoro jsem nedýchal, když došel ke mně. Měl jsem na něj strach i sáhnout. Jako by byl z jiného světa, vypadal křehce, a přitom tak nádherně…
Jen jsem přikyvoval jak pako, když mi Thomas předal jeho ruku, a ještě si k tomu řekl své.
„Jsi krásný…“ zašeptal jsem a na moment stiskl jeho ruku. „Miluji tě, LI-Wei…“
Než jsem však stihl cokoliv dalšího, Mark do mě drcnul a my se museli otočit k oltáři.
Li-Wei
Nechal jsem se Thomasem odvést až ke Ximu, ze kterého jsem nedokázal spustit oči.
Vypadal jako nějaký císař a nesmírně mu to slušelo.
Hrdý, krásný, odvážný… a můj.
Tak jsem se nad ním zasnil, že jsem přeslechl u úvodní slova oddávajícího, a i to, že jsem měl odříkat slib.
Teprve až jeho zakašlaní, mě přivedlo zpátky, a já měl co dělat, abych se udržel a neschoval se v Xiho náruči, jak jsem byl okamžitě rudý i za ušima.
Znovu jsem se otočil ke Xi-Wangovi, chytil ho i za druhou ruku, podíval se mu do očí a zhluboka se nadechl.
Myslím, že jsem v té chvíli měl v hlavě prázdno.
Nevím, prostě jsem si zpětně vybavil všechno, co jsem s Xim prožil, a nedokázal snad ještě pochopit to, že mě požádal o ruku a teď stojíme před oltářem a odříkáváme si manželský slib.
Naplno jsem se rozbulel, když mi Xi nasadil prsten, a s tím jeho mi musel pomoct, jak se mi třásly ruce a přes slzy jsem neviděl.
Xi-Wang
Li-Wei byl tak krásný, že jsem měl problém se soustředit na něco jiného než jen na něj.
Ve chvíli, kdy jsem mu odříkával svůj slib, mírně se mi třásl hlas. Ne, trémou, ale štěstím.
Snad v tu chvíli, kdy jsem mu nasadil prsten, jsem si uvědomil, jak strašně moc ho miluji.
A že bych si život bez něj už nedokázal představit.
Stále mám před očima tu chvíli, kdy jsem ho poprvé viděl přes sklo výslechové místnosti. Jak byl bezbranný a nevěděl, co se kolem něj děje.
Tenkrát jsem ještě neměl snahu mu pomáhat, protože takových lidí mým životem prošla spousta za mou policejní kariéru. Ale když jsem pak na něho poprvé promluvil, když jsem viděl jeho chování, slyšel jeho hlas, vycítil jsem, že tenhle člověk je výjimečný.
A já se rozhodl s ním zůstat a milovat ho do konce svého života. A teď jsem mu to slíbil tady přede všema…
Když se konečně Limu povedlo za mé asistence nasadit mi prsten, strhnul jsem ho do náruče.
Nečekal jsem na to, až řeknou, že se můžeme políbit. Nebylo proč čekat.
Posvětil nám to i Pongo, který seděl s Jasperem vedle Jadena, a ve chvíli, kdy se naše rty spojily, on zaštěkal.
„Strašně moc tě miluji, Li-Wei. Děkuji ti, že jsem s tvou pomocí zase začal věřit v lásku. Bez tebe by to nešlo,“ zašeptal jsem ještě rychle, protože jsme se museli už pustit, poslechnout si konec řeči, a podepsat se poprvé jako manželé…
Jaden
Li-Wei i Xi-Wang byli opravdu krásní. A opravdu se k sobě hodili.
A já, jak jsem byl z toho celý na měkko, pocítil jsem hrdost, že jsem ty dva mohl potkat, i když za poněkud nepříznivých podmínek, a že se z nás stali přátelé.
Sevřel jsem ruce v pěst, aby se mi netřásly, když si vyměňovali sliby a pohledem vyhledal Chrise, který seděl na druhé straně.
I jemu to moc slušelo a já si uvědomil, jak mám neuvěřitelné štěstí.
I potom, co jsem mu udělal, i přesto, že jsem nebyl nejideálnější partner, i přesto mi teď řekne své ano.
Nejspíš bych na něj čučel dál, ale vyrušilo mě tleskání, a zatímco se ostatní hrnuli, aby těm dvěma pogratulovali, my se museli jít připravit.
Novomanželům pogratulujeme až po našem obřadu, stejně jako oni nám.
„V klidu, chlape. Přežil jsi válku, tohle zvládneš," drcl do mě Nolan, když jsem stál před oltářem, nervózně se zachvěl a neustále se ohlížel ke dveřím.
Připadalo mi to jako věčnost a už dostal strach, že si to třeba Chris rozmyslel, ale když se otevřely dveře, a on, zavěšený do Freda vešel dovnitř, málem se mi úlevou podlomily kolena.
„Buď na něj hodný, jinak se neznám. Je to skvělý kluk s laskavým srdcem a moc tě miluje. Opatruj mi ho."
Na Fredovy slova, když mi podával Chrisovu ruku, jsem kýval hlavou jako idiot, ale ani jednou se na něj nepodíval.
Měl jsem oči jen pro Chrise.
„Nemůžu tomu uvěřit… já… zatraceně, zase mi spadlo něco do oka…" zabručel jsem a zamrkal.
Chris
Li-Wei i Xi-Wang, kromě toho, že ve svých typicky čínských slavnostních šatech byli naprosto úchvatní, vypadali neskutečně šťastně.
Přál jsem jim to. A tohle je jediná věc, za kterou jsem Shengovi vděčný. Nebýt jeho, nebýt toho, že před ním Li-Wei tenkrát utíkal, nepoznal bych ho. Nepoznal bych tak skvělé lidi.
I ty, co mi seděli po boku. Ohlédl jsem se po nich a na moment se mé oči setkaly s Jadenovými, a mé srdce doslova poskočilo, když jsem si uvědomil, že teď přišel náš čas.
Fred se mě pokoušel uklidnit slovy, ale až teprve jeho pevné objetí těsně předtím, než se otevřely dveře a my vstoupili dovnitř, mě vrátily zpátky na zem.
Zhluboka jsem se nadechl a pak už s úsměvem vykročil vstříc své budoucnosti.
Byl jsem z toho všeho vedle, snad víc, než když jsem vedl schůzi akcionářů. Tohle bylo jiné…
Ale přesto jsem si řekl, že nebudu plakat. Jaden je silný muž a já chci být silný pro něj.
Vzájemně jsme se dostali na samé dno, ale společně jsme se od toho dna odrazili…
Ale překvapily mě jeho slzy.
Takový tvrďák a pláče štěstím…
Proto ho miluji.
„Jo, spadlo, a do obou očí současně,“ zašeptal jsem s úsměvem a pohladil ho po tváři.
I přesto, že i mě zaštípaly slzy v očích, držel jsem se. Stiskl jsem pevně Jadenovi ruce, když jsem odříkával svůj slib, ve kterém jsem mu sdělil své pocity.
„…ty jsi ten, kdo mi dodává sílu, u tebe se cítím bezpečně. Ty jsi ten jediný, kdo má právo mě provázet v mém životě navždy, Jadene Chasi, protože jen tebe miluji a budu milovat do konce našich životů…“
Možná až ve chvíli, kdy jsem mu nasazoval prsten, se mi roztřásly ruce. Ale ta krása, která se leskla na jeho i na mém prstě znamenala, že jsme svoji navždy.
A své jméno Christophe Chase Florese budu nosit hrdě a s hrdostí ho i vyslovovat.
Jaden
Zatajil se mi dech, když jsem poslouchal Chrisovy slova.
Vážně jsem ho miloval.
Nejvíc, jak jsem mohl. I já mu dal svůj slib, i když mi přišlo, že jsem oproti Chrisovi poněkud strohý, a když jsem si navzájem nasadili prsteny, ani jsem nečekal na nějaký pokyn, strhl Chrise k sobě, vyhodil si ho do náruče a nehledě na to, kde jsme byli mu nacpal jazyk skoro až do krku.
Myslím, že jsem v tu chvíli asi trhl rekord v líbání, a až když za mnou Nolan zakašlal, s vrčením jsem se od Chrise odlepil a otočil se na něj.
„Klid ty bejku, ještě se musíte podepsat," zašeptal.
Já si hlasitě povzdechl, s brbláním, že je to moc dlouhé, Chrise pustil, chytil jsem ho za ruce a trpělivě čekal, až oddávající dokončí obřad.
„Strašně moc tě miluji, Chrisi. A děkuji. I když jsem to před chvílí řekl přede všemi, děkuji, že jsi mě přijal do svého života a dovolil si mi zůstat. Do konce života nebudu schopný slovy vyjádřit, co to pro mě znamená," přitáhl jsem si Chrise k sobě, když už jsme měli podpisy za sebou a začali se k nám hrnout gratulanti.
Kašlat na ně, teď jsem potřeboval Chrisovi ukázat svou lásku, takže jsem ho znovu dlouze políbil.
„No tak, nechte si to na později! Chceme vám gratulovat!" ozval se Remy.
„Kurva! Tady nemůže mít člověk chvilku klid!" prskl jsem, ale vzápětí se zasmál a dovolil, aby šli Chrise všichni pomačkat, a já rozdával hlavně potřesení rukou.
Jen u těch nejbližších, jsem dovolil objetí.
„Gratuluji. Máš skvělého kluka. Přeji vám to víc než komukoliv jinému za to, jak daleko jste se oba dostali," řekl jsem tiše Ximu, když jsme se objali.
Jo, vážně jsem byl nějak na měkko.
Když bylo všechno za námi, přesunuli jsme se do vedlejšího sálu, kde se měla konat hostina.
Já, Chris, Xi a Li jsme měli od Gianniho upečené dorty, které stály uprostřed dlouhého stolu naproti stolům pro hosty. Bylo vidět, že si Gianni dal opravdu záležet, a na chvilku to vypadalo, že ty dorty slaví větší úspěch než naše svatby.
Přípitek jsem pronesl já a Xi, a pak už zbývalo jen nakrojit dort.
Čekala nás totiž ještě jedna návštěva.
My čtyři a Thomas, Mark, Remy a Gianni jsme po nakrojení měli v plánu zajet za Joshuou. I jemu jsem přípitek věnoval, a to, že tu nemohl být s námi, byl jediný temný mráček na jinak krásném a jasném nebi.
Nolan a Lory s námi nejeli, aby zase hosté nezůstali jen tak.
Chris
To, co se dělo potom, už byla jen třešinka na dortu.
Nestačil jsem přijímat gratulace, dokonce i Adel nás oba se slzami v očích objala, a i ona mi poděkovala, že jsem vrátil Jadena zpátky mezi lidi. Na moment mi připomněla Nolana, který mi říkal něco podobného.
Nevím, komu patřilo nejvřelejší objetí. Byl jsem šťastný nejen proto, že jsem si vzal Jadena, ale i proto, že tu byli všichni ti, na kterých mi moc záleželo.
Účast na svatbě přijali i Jeferson a moje asistentka paní Parksová s rodinami. Byli tu i bývalí kolegové Marka, Joshuy a Thomase. Kluci nás poplácali po ramenou, všechny do jednoho, a nezapomněli nás popíchnout otázkou, kdy že přijdou na řadu děti.
Myslím, že jsem v tu chvíli zapomněl na všechny slzy dojetí, jak jsem se rozesmál, když jsem viděl reakci Liho.
Když jsme se přesunuli a začala ta správná oslava, jen jsem zbožně koukal na Jadena, když pronášel svůj přípitek.
Víc milovat ho snad už ani nemohu…
Jednu tradici jsme však vynechali.
Vzhledem k Liho, mé a Jadenově minulosti, jsme vynechali část, kdy se mluví o našich životech, o tom, jak jsme se seznámili. Celé jsme to směřovali pouze na přítomnost a budoucnost.
A myslím, že to nikomu vůbec nevadilo, protože jsme se všichni moc dobře bavili.
Stoly se doslova prohýbaly pod dobrým jídlem, dokonce mezi nimi na čestném místě byly speciality uvařené podle Liho kuchařky…
Gianniho dorty, které jsme pak společnými silami nakrojili, byly ty nejkrásnější, a nejchutnější, jaké jsem, kdy mohl vidět a jíst. Bylo mi až líto je nakrojit, ale nakonec jsme všichni mlaskali, jak byly výborné.
Když jsme se mohli konečně na chvíli uvolnit, zamířili jsme na hřbitov za Joshuou.
Položili jsme na jeho hrob kytice, otevřeli jsme láhev toho nejlepšího pití, které měl Joshua nejraději, a společně jsme si připili…
Možná až teprve v té chvíli jsme se rozplakal, a padli jsme si s Li-Wei do náruče.
Bylo nám moc líto, že se toho Joshua nedožil.
Trvalo nám skoro hodinu, než jsme se konečně vrátili zpátky do hotelu, kde už byla zábava v plném proudu a všichni čekali už jen na nás, abychom mohli absolvovat náš první společný manželský tanec…
Li-Wei
Myslel jsem, že mi praskne hlava ze všech těch pocitů.
Kdykoliv to šlo, svíral jsem Xiho ruku a nemohl se vynadívat na naše prsteny od Chrise.
Vážně si dal záležet.
Na rozdíl od Chrise jsem brečel celou dobu, ale jen na hřbitově, kdy jsme stáli u Joshuy to bylo smutkem.
Moc mě mrzelo, že se toho nedožil. Přál bych si vidět ještě jednou jeho úsměv, a taky mě napadlo, že by se na svatbě po boku Thomase a Marka vyjímal.
Trvalo mi několik minut, než jsem se uklidnil, z Chrisovy náruče doputoval k té Xiho a zabořil jsem mu hlavu do hrudi. Teprve pak jsem se dokázal usmát.
Nemohl jsem být smutný. Joshua by to tak nechtěl.
A určitě nás z vrchu pozoroval a hlídal.
Když jsme se vrátili zpátky na oslavu, zábava už byla v plném proudu, a kromě dobrého jídla, hlavně od Gianniho, který spolu se svým týmem udělal i několik receptů z mé nové kuchařky, která před dvěma měsíci vyšla, a kterou jsem věnoval speciálně Giannimu za to, co pro mě udělal, se od nás už jen čekal novomanželský tanec.
Byl jsem nervózní jako nikdy, nikdy jsem netančil, i když se mě Lory snažil pár kroků naučit, zato Ximu to šlo tak elegantně, že i ostatní od něj nemohli odtrhnout oči.
Veškerá nervozita mě ale přešla, když jsem zaslechl Jadenovo zabrblání.
Očividně na tom byl hůř než já, a nakonec to vyřešil prostě po svém.
Vyhoupl si Chrise do náruče a několikrát se s ním zatočil dokola, což vyvolalo všeobecné veselí.
„Vím, že jsem to už říkal, ale… miluju tě…" otočil jsem se ke Ximu a objal ho kolem krku. „Strašně moc a hrdě budu nosit jméno Li-Wei Luo."
Na rozdíl od Chrise jsem si původní příjmení neponechal, a přijal výhradně to Xiho. Chtěl jsem mu prostě patřit a být mu co nejblíž, navíc jsem si své příjmení nepotřeboval ponechat.
Byla to minulost, za kterou jsme konečně zcela zavřeli dveře, zamkli, a klíč zahodili do té nejhlubší studny.
Zůstala pouze vzpomínka na mámu, kterou budu nosit v srdci a bude jen pro mě.
Xi-Wang
Celý den byl skvělý, až na malé chmury a smutek, který nastal s příjezdem na hřbitov.
Řekl bych, že snad nejhůř to nesl Li-Wei, ale když jsem se podíval na Marka a Thomase, pocítil jsem i za ně ten smutek, který v sobě drželi, i když se to stalo už před nějakou dobou.
Pamatuji si, že jednou jsme došli i na to, jestli i oni dva neuvažují o svatbě. Ale svorně, aniž by se domluvili, to zamítli. Ne, snad proto, že by se nemilovali, ale proto, že to neudělají právě kvůli Joshovi, i když věděli, že on by proti tomu nic nenamítal.
Ale mají svůj společný slib, který od onoho dne nosí na svém zápěstí, a s kterým pohřbili i svého milovaného Joshe.
Nakonec se jsme všichni utřeli slzy, dali si s Joshem ještě panáka, a pak už jsme vyrazili zpátky na oslavu.
Co se týká našeho novomanželského tance, největší úspěch asi sklidil Jaden, který to vyřešil po svém.
I když tančit neuměl, přesto se tomu postavil čelem a svým vlastním způsobem.
„Nikdy jsem si nemyslel, že se něčeho takového dočkám,“ ozval se vedle mne hlas, když jsem si musel odskočit na toaletu. „Ale jsem za tebe rád. Li-Wei je moc hodný kluk, ale musím se přiznat, že když jsem ho viděl poprvé, zvlášť, když jsme ho našli u Zhuanga, nikdy jsem si nemyslel, že by to mohlo dopadnout takhle. Tenkrát jsem si říkal, že je to jen další z takových kluků… Však víš, jak to myslím…“
Umyl jsem si ruce a otočil se na Juna.
I jeho jsme pozvali na svatbu. On, Su a malý Li-Wang přiletěli před třemi dny, aby hlavně kvůli malého trochu aklimatizovali. Když jsme s nimi nebyli my, starali se o ně mí rodiče. A já i Li-Wei jsme byli moc rádi, že přiletěli, že malý zvládl tu dlouhou cestu letadlem.
Na to, že to je živé stříbro, tak v letadle byl prý moc hodný, jako by tušil, že je to vážná věc.
Jo, je to chytrý chlapec, moc chytrý…
A stejně jako my, i oni na sobě měli tradiční čínské slavnostní oblečení a moc to celé rodince slušelo.
„Taky jsem si nemyslel, že s Li-Wei takhle skončím. Hlavně když si vzpomenu na ten den, kdy jsme ho u Zhuanga v bytě zatkli. Ale je to krásný konec, co?“ usmál jsem se.
„To je… ten nejlepší,“ poplácal mě Jun po zádech. „Měli bychom se vrátit, musím pomoct Su s malým, nebo to tu obrátí vzhůru nohama.
„Jsem moc rád, že jste přiletěli. Moc si toho vážím,“ nakonec jsem Juna chlapsky objal, a společně jsme už potom vyšli z toalet ven a zamířili do sálu.
Li-Wei
Nedokázal jsem se přestat usmívat a myslím, že mě bolela i pusa, protože za celý svůj život jsem toho tolik nenapovídal.
Když si Xi odskočil, vyhledal jsem Su, protože jsem s ní neměl možnost si moc promluvit.
I oni samozřejmě přijeli na svatbu a byli ubytovaní u Gianniho v hotelu jako naši čestní hosté.
Li-Wang za tu dobu hodně vyrostl a Su vypadala moc spokojená.
„Jsem těhotná," přiznala mi se smíchem, když mi znovu gratulovala a tvrdila, jak moc mi to sluší.
Tentokrát jsem gratuloval já ji a objal ji.
Za tu dobu, i když jsme se viděli jen málo a spíš si telefonovali, jsem ji bral jako starší sestru.
Hlavně spolu s Xiho mámou dokázala částečně odbourat můj strach z žen.
A vypadalo to, že si i ty dvě padly do oka, protože během oslavy, a i teď byly skoro pořád spolu.
Chtěl jsem se zeptat, co na to Jun, když jsem uslyšel vypísknutí, a pak hluboký smích.
Vypadalo to, že si Li-Wang našel novou oběť na hraní, a musel jsem uznat, že to Jadenovi moc slušelo.
A nejspíš si to myslel i Chris, který se na něj skoro zbožně díval, když Jaden s Li-Wangem dováděl.
Ten byl nejspíš v sedmém nebi, když si ho Jaden vyhodil na ramena.
„Musím toho malého čerta uklidnit," zasmála se Su, když to viděla, políbila mě na tvář, a pak už spěchala k Jadenovi, aby mu pomohla od toho malého ďábla.
Cestou se k ní přidal Jun, který na mě mávl, a viděl jsem, jak jen zakroutil hlavou nad tím, jak rychle se Li-Wang otrkal.
„Su je znovu těhotná," pošeptal jsem Ximu, když ke mně došel.
„A Li-Wang má asi nového kamaráda,“ zasmál jsem se a ukázal na Jadena, který malého provokoval, a ten se málem zalykal smíchy.
Xi-Wang
Přesně jak si Jun myslel. Malý zase udělal pozdvižení, ale oba jsme překvapeně hleděli, koho si vybral jako svou oběť. A že to Jadenovi s malým slušelo, to jsem musel rozhodně uznat.
Zaletěl jsem pohledem k Adele, jeho sestře. I ta se na něj s lehkým úsměvem dívala a něco šeptala svému manželovi.
Byl jsem za ně rád, že si to mezi sebou srovnali. Nevím, sice co se mezi nimi stalo, ale teď… Tenhle den byl šťastný nejen pro nás.
Když se Li-Wei ke mně přitočil a sdělil, že je Su těhotná, pousmál jsem se.
„Jun to nejspíš ještě neví. Počítám, že mu to Su řekne, až se vrátí domů, protože, jak ho znám, zakázal by ji tak dlouhou cestu. Tak si to necháme pro sebe, ano?“ přitáhl jsem si Liho k sobě a věnoval mu dlouhý polibek. „A teď se jedeme bavit. Proto jsme tady…“
Popadl jsem Liho za ruku a už jsem ho táhl za sebou na parket, protože začali znovu hrát, a já si chtěl se svým manželem zatančit.
Celý ten den, od samého rána, kdy to začalo přípravami, pak pokračovalo samotným obřadem, a až do večera na oslavě, kdy jsme se všichni moc dobře bavili, strašně rychle utekl.
Ani jsme se nenadáli, a byl čas se pomalu rozejít. Teda aspoň ti, kteří se už cítili unavení.
Já sice unavený nebyl, ale chtěl jsem být už s Li-Wei, s mým manželem, sám. Celý den šel z ruky do ruky, z jedné náruče do druhé.
Rozloučili jsme se pro dnešek s ostatními, stejně jako Chris a Jaden, a pak jsme společně všichni čtyři vyjeli do soukromého patra, kde měl svůj byt a kancelář Gianni, a kde pro nás byly připraveny dva apartmány.
Když jsme vystoupili z výtahu, s úsměvem jsme se na sebe podívali, a pak už jsme šli každý na svou stranu. Oni nalevo a my napravo…
„Tak, Luo Li-Wei,“ hrdě jsem vyslovil nové Liovo jméno a hned jsem ho zvedl do náruče, abych ho mohl přenést přes práh. „Čeká nás svatební noc. Ale… Možná ti to už poleze na nervy, ale musím to říct… Moc tě miluji…“
Přisál jsem se na jeho rty, a zatímco jsem ho políbil, otevřel jsem volnou rukou dveře a vstoupil dovnitř.
Vážně… Miluji ho, a moc… a myslím si, že k tomu není potřeba víc dodávat…
Li-Wei
Pořád jsem tomu nedokázal uvěřit.
Stále jsem si připadal jako ve snu, když mě někdo pořád mačkal, nebo mě Xi vytáhl na parket, i přesto, že jsem protestoval, jak mizerný jsem tanečník.
Ale byl jsem šťastný.
Nejen za sebe, ale i za všechny ostatní.
Nakonec se však den přehoupl přes večer a všichni se začali pomalu rozcházet.
„Děkuji, Gianni. Bylo to moc krásné. Muselo to být náročné. Opravdu děkuji…" přitočil jsem se k Giannimu a vtiskl mu polibek na tvář.
Opravdu toho pro nás moc udělal, a já mu za to byl moc vděčný.
Se smíchem prohlásil, že si to všechno pak odpracuju u nich v cukrárně, a pak už zase odběhl, aby mohl koordinovat odchody hostů a jejich odvozy.
Ve výtahu jsem ještě pomačkal Chrise, na chodbě mu popřál dobrou noc, ale odpovědí mi bylo Jadenovo zachechtání, a zrudnul jsem až na zadku, když Chrisovi pomačkal zadek. Pak už jsem jen zahlédl, jak si ho vyhodil do náruče a vzápětí se za nimi zavřely dveře.
Já vyjekl, když i mě najednou Xi taky podebral do náruče, a pevně se ho chytil kolem krku.
Přijal jsem jeho polibek, který teď snad chutnal mnohem líp než jindy, a vzápětí už ležel na obrovské posteli.
Pohladil jsem Xiho bříšky prstů po tváři, políbil ho, a pak se zvedl, abych mohl z postele vstát a shodit na ni Xiho.
Začal jsem se pomalu svlékat, napřed jsem sundal všechny ozdoby z vlasů, rozvázal pásek, skopl boty, povolil všechny šňůrky, a teprve pak nechal celou tu nádheru sklouznout z ramen.
Látka se složila se zašustěním u mých kotníků, a já se před Xim ukázal v celé své kráse, protože jsem na sobě neměl ani spodky, což bylo moje překvapení pro něj.
„Jsem jen tvůj, Luo Xi-Wangu. A ty jsi jen můj. Miluji tě… z celého srdce…" zašeptal jsem celý rudý, a pak si klekl na postel mezi jeho nohy, abych svá slova doplnil i svými činy.
Před třemi lety jsem myslel, že můj život skončí.
Ale pak jsem potkal naději…
A tu jsem chytil a už nepustil.
Teď je ta naděje se mnou navždy svázaná a učinila mě nejšťastnějším člověkem na světě...