Xi-Wang
Vzhledem k tomu, že mám s takovou akcí zkušenosti a Jaden taky, předpokládal jsem, že nás rozdělí, ale nakonec jsme skončili ve stejné skupině.
Je pravda že bordely a kluby nezvládne jen tak někdo, a člověk se tam setká s lecčíms… Trochu mi to připomnělo zátah v Hong Kongu. Ale v měřítku, tenhle v Sacramentu je tak o pětinu rozsáhlejší než ten Hong Kongský.
Počítal jsem s tím, že se v bordelech setkáme nejen s místními děvkami, ať už dobrovolným i nebo ne, ale bude tu spousta i asiatek. A proto v mém týmu bylo i pár lidí, kteří uměli čínsky, japonsky a korejsky. Aspoň tohle.
Když jsme byli připraveni na pozicích, já jsem vedl jednu skupinu a Jaden další, o pár kilometrů dál. Měli jsme ještě další dvě hlavní, a pak několik menších skupin, které pročesávaly kluby.
Tušili jsme, že to nebude jen o prostituci, ale i o drogách a zbraních. Zvlášť, když já osobně mířil na místo, kde se vozili nové holky a kluci, kde je takzvaně zaučovali všemi možnými donucovacími prostředky.
Proto ve skupinách byli kromě jiného i zástupci oddělení mravnostního a drogového, a taky organizovaného zločinu. Ti šli na místa, kde to bylo označeno jako priorita jedna, a taky tam i proto byli ozbrojenci ze SWAT.
Trochu mi to připomněl Li-Wei. Ne, že by byl prostitut, ale Zhuangův záměr byl ho z něj udělat. A zabránilo se tomu na poslední chvíli.
Kolik takových lidí budeme moct dneska zachránit?
Když jsem zaslechl ve sluchátku, že Jaden je na místě a už dělají pořádky, zatýkají podezřelé, hlásil že potřebují anton a taky zdravotní skupinu pro některé oběti, které byli ve zuboženém stavu, oddychl jsem si, že nevolají záchranku proto, že by byl někdo z našich zraněn.
Nás však čekal trochu tvrdší oříšek. Zřejmě jsem dostal na starost hnízdo, kde se pěstovaly děvky a prostituti pro exkluzivní klientelu a podle toho taky vypadala obrana.
Museli jsme se krýt a poprvé jsem na vlastní oči viděl, jak dobře je vycvičená jednotka těžkooděnců.
Byl to velký barák, a měl i podzemní prostory s únikovou cestou.
Museli jsme to všechno rychle zajistit, protože se tama snažili uniknout ti, kteří to tu měli chránit a hlídat.
Celá budova byla odstřižena od elektřiny, museli jsme jim za každou cenu zabránit, aby se telefonicky nebo jakkoliv jinak zkontaktovali s někým z venku nebo se samotným Shengem, a proto jsme je museli co nejdříve pochytat a sebrat jim cokoliv, čím by se mohli s někým zkontaktovat.
To by bylo příliš velké riziko.
Jaden
Opravdu jsem si nemohl vybrat líp.
Xi-Wang mě znovu utvrzoval v tom, že si nezaslouží být jen řadový polda, a že Zhuanga dostal právem.
A já jsem byl rozhodnutý ho prostě přetáhnout k sobě. A když teď, když Mark prohlásil, že u vražd končí a začne dělat s Thomasem a Joshuou, byla šance větší, že se mi ho podaří přemluvit.
Ale tyhle myšlenky musely stranou, když jsme vyrazili. Byli jsme silný tým a nejspíš právě proto jsme dostali snad tu nejhorší skupinu.
Ze začátku šlo všechno poměrně hladce. Pár potyček, ale nic, co bysme nezvládli.
Pozatýkali jsme nejen několik mužů, ale i žen a několik prostitutů a prostitutek muselo do rukou lékařů.
Od Xi-Wanga jsem měl průběžné informace, že narazili na nějakou horší skupinu, Remy a Joshua s Thomasem vypadali, že zatím problém nemají.
Měli jsme jen projít zbytek baráku, aby se nic neponechalo náhodě.
Musel jsem uznat, že všichni měli perfektní výcvik, ale útok přišel zcela nečekaně.
Nejspíš nikdo z nás netušil, že ve sklepení baráku bude varná laboratoř a k tomu všemu ještě hotová pevnost.
„Kurva! Všichni se kryjte!" zařval jsem, když nás zasypaly první kulky.
„Potřebuju posily! A mám tu zraněného policistu! Opakuju! Tým B na severní části, potřebuju posily! Zraněný policista! Ti zkurvysyni tu mají hotovou pevnost!" zařval jsem znovu do vysílačky.
Přivolal jsem si jiného policistu, který zraněného kolegu odtáhl kousek bokem a podal mu aspoň částečně první pomoc, jak to v těchto podmínkách šlo.
Naštěstí to vypadalo, že střelu částečně zachytila neprůstřelná vesta, takže by to mohl přežít.
Pomocí znakových posunků jsem naznačil ostatním mužům útok.
Nemohli jsme jen sedět a čekat. Každý toho měl hodně, a i když jsem si řekl o posily, nebylo jisté, kdy dorazí.
Ujistil jsem se, že jsou všichni na svých místech, a pak zahájil útok.
Thomas
Slyšel jsem ve vysílačce, že Jadenova skupina má problémy. Jen jsem doufal, že to bude v pohodě, i u Xiho, kde taky museli nastoupit těžkooděnci.
Co se týká našeho týmu A, měli jsme šťastnou ruku. Jedna z našich skupin narazila na skrýš překupníků drog, kde bylo takové množství, že by to vydalo na pět trestů smrti. Moje a Joshova skupina se zaměřila na jeden z největších doků. A bylo to terno.
Za ten sklad zbraní by se nemusela stydět ani armáda USA. Měli jsme sice dost práce se k tomu dostat, ale v několika velkých nákladních kontejnerech bylo tolik zbraní všeho druhu, že jsme jen zírali, když se to pak začalo postupně otvírat. Klidně by s tím mohli začít i třetí světovou válku.
Jen jsme doufali, že nenarazíme nikde na jadernou hlavici. To už by bylo asi příliš.
Přesto, jak se to zdálo jednoduché, i my měli problém.
Museli jsme se krýt a zneškodnit několik ozbrojených mužů, kteří to tam měli na starost.
Jen jsem se občas podíval po Joshovi, jak na tom je, protože ho jeho zdravotní stav pořád trochu brzdil, i když na tom byl už podstatně lépe než před několika dny.
Byl jsem právě u jednoho z posledních kontejnerů, když jsem si vzadu za ním všiml pohybu.
„Joshi!“ křikl jsem do vysílačky. „Za tebou, snaží se pláchnout!“
Volal jsem Joshe, protože ten byl nejblíže, a podle toho, jak se ten chlap snažil vyklouznout, mířil k zadním dveřím, kde zřejmě byla kancelář, a z tama mohl utéct.
Za Joshem a tím mužem se hned rozběhli další tři policisté, ale to on už zmizel za dveřmi.
Chtěl jsem za nimi, ale musel jsem zůstat na místě. Jen jsem doufal, že bude všechno v pohodě a ve vysílačce uslyším hlášení, že je podezřelý zajištěn bez nějakých zranění.
Joshua
Během pár minut se všechno změnilo. Byla to vážně obrovská akce, a i když jsme se snažili vyvarovat zraněním, neobešli jsme se bez nich.
První byl Jaden, kdo hlásil nějaké vážnější zranění minimálně u jednoho policisty.
I Xi-Wang měl problémy a od Remyho vzápětí přišla zpráva, že se skupina ozbrojenců zabarikádovala v jednom baru, drží tam několik rukojmích a oni se nemůžou dostat dovnitř.
To všechno jsem ale musel na moment pustit z hlavy, protože i my měli vlastní problémy.
Běžet ve výstroji, se zraněnou nohou a v terénu, který není zrovna ideální na běhání, opravdu nikomu nedoporučuju.
„Stůj, ty parchante!" zařval jsem, když mi pot snad tekl už i ušima a noha se ozývala čím dál víc.
Za sebou jsem slyšel dusot nohou, ale ten hajzl získával čím dál větší náskok.
Ale měl smůlu. A já štěstí. Zrovna vběhl na poměrně pěkně osvětlenou rovinku mezi kontejnery.
Nejspíš čekal, že ho nedoženu, a taky bych ho nedohnal, ale zapomněl na jednu věc.
Zastavil jsem se a během toho, co jsem se snažil popadnout dech jsem našel středně velký kámen, akorát do dlaně.
Sice jsem už dlouho nesportoval, ale jóga a občasný trénink v posilovně mé tělo udržoval v dobré formě a jisté věci se prostě nezapomínají.
Správný postoj, nápřah, švih zápěstím.
Zrovna ke mně doběhli policisté, kdy se ten chlap s hlasitým vyheknutím a zaklením skácel na zem.
Zvednout se už nestihl, protože se k němu hned rozeběhli.
„Podezřelý zajištěn," ozval jsem se zadýchaně do vysílačky. „Vracím se zpátky."
Za pár minut jsem byl zase u Thomase a snažil se moc nekulhat. Nerad bych, kdyby mě teď odvolali.
Zrovna stál s několika dalšími v kanceláři, nebo to aspoň kancelář měla být, a do igelitových sáčků na důkazy balily všechny dokumenty, co se tam našli.
A že toho bylo požehnaně.
„To chtěl postřílet celé Sacramento?" zabručel jsem, když jsem si jednu ze složek prohlížel.
Z dalšího procházení nás vyrušil hlas druhého velitele zásahovky, který společně s Remym vedl jejich skupinu.
Hlásil, že mají už dva mrtvé policisty, nejspíše několik zraněných civilistů v baru a nutně potřebují posily.
Gianni
Měl jsem z toho strach.
Nikdy jsem takovou věc nedělal a ani si nepředstavoval, že bych tohle někdy zažil. Možná jako někdo, kdo stojí na druhé straně, hlavně ze začátku, když jsem přebral vedení obou mých rodin.
Bylo to teď o tom ukázat, že jméno Simeone a Rivera nemám jen tak pro nic za nic.
Ještě jsem několikrát Remyho objal a požádal ho asi tisíckrát, aby na sebe dával pozor, než jsem se s ním rozloučil, aby mohl jít na své stanoviště.
Byl jsem moc rád za ty neprůstřelné vesty, které si museli obléct. Byla to jedna z podmínek, pokud se chtěli zúčastnit celé akce.
Když jsem se pak usadil v operačním voze, dostal jsem svou vysílačku, monitory a k ruce další dva policisty. Ti se sice podivovali nad tím, že jim bude teď na pár hodin šéfovat někdo z mafie, ale ukázali se jako profesionálové, a já za to byl moc rád. Prakticky nic jim neuteklo, a pokud já něco nestíhal, oni to hned pokryli. A tak jsem měl zas o pár procent větší jistotu, že se Remy a naši muži vrátí zpátky celí a zdraví.
Až do chvíle, kdy se ozvalo hlášení o ozbrojencích a rukojmích. A ve chvíli, kdy zahlásili střelbu a mrtvé, celý jsem se roztřásl, a i na ostatních, co byli ve voze, bylo vidět, jak se v ten moment zasekli.
Ale jejich policajtská čest jim nedovolovala ani na moment zaváhat a nechat se tím odradit.
Okamžitě po dohodě se šéfem zásahovky poslali na místo pomoc. Nebyli daleko a měli tam být tím pádem do pár minut.
Pro mne hodně dlouhé minuty, kdy jsem minutovou ručičku doslova postrkoval očima dopředu.
„Uklidni se, Gianni,“ postavil se na moment ke mně Mark a stiskl mi rameno.
Cítil jsem, jak se mu ruka mírně zachvěla, ale navenek vypadal, že je v klidu. Ležela na něm velká zodpovědnost a jeho povaha mu nedovolovala se v tuhle chvíli hroutit.
„Bude to v pohodě, kluci už jsou na místě…“
Ne, že bych si oddychl, ale trošku jsem se uklidnil, protože jsem Markovým slovům věřil, a věřil jsem i policistům a taky našim lidem. Kladl jsem jim na srdce, aby pokud možno nestříleli. Aby maximálně pomohli zajistit objekty, či zadržet podezřelé nebo pomoct a případnými oběťmi.
Nechtěl jsem, aby měli na rukách krev, i když s požehnáním policie.
Chtěl jsem se do vysílačky zeptat, jestli je Remy v pořádku, ale věděl jsem, že by se to teď nehodilo. A tak mi nezbylo nic jiného než čekat, až se ozve sám, nebo až se ukáže a já ho budu moct obejmout.
Remy
Nejspíš pozvu druhého velitele zásahovky na pivo.
Jmenoval se Liam, a než dorazily posily, začali jsme si i tykat. Byl to fajn férový chlap, který říkal, co si myslí. Nevadila mu spolupráce s mafií, ale jen do té doby, dokud to neublíží jeho lidem.
Ujistil jsem ho, že i mí muži mají své instrukce, a nakonec naše spolupráce probíhala víc než příkladně.
Ovšem v momentě, kdy se ti kteréni zabarikádovali v jednom baru, se vše změnilo.
Z celkem poklidné akce se najednou stala noční můra. Ale všichni muži se zachovali jako profesionálové.
A když pak dorazila posila, vyrazili jsme.
Chtěl jsem se Giannimu ozvat, že jsem v pořádku, ale v ten moment naši přepadovou skupinu napadla nějaká jejich záložní jednotka, nebo co to bylo, a rozdělila nás.
Dostal jsem se do rvačky, ve které jsem přišel o vysílačku a sluchátko, stejně jako o špičku ucha.
Vůbec jsem nevěděl, co se děje jinde, se mnou se pokoušelo bránit dalších deset mužů, tři mí a sedm policistů. Někde zepředu jsem slyšel střelbu, ale to už jsme museli palbu opětovat i my.
Neměl jsem ani tušení, jak dlouho celá ta akce trvala.
Mohlo to být pár minut, ale i pár hodin.
A když vše utichlo a naše jednotky se zase spojily, aby se mohly vrátit na stanoviště, protože práce byla hotová, bilance byla děsivá.
Tři mí lidé byli mrtví. Dva policisté a dva civilisti mrtví. Osm podezřelých mrtvých.
Šest těžce zraněných, tři civilisté, dva podezřelí a jeden policista a asi desítka lehce zraněných, většinou policisté nebo civilisté, a pár mých lidí včetně mě.
Přišel jsem o kousek ucha a měl jsem řeznou ránu přes celou paži, jak jsem se snažil vykrýt úder, a ani ochranný oblek nedokázal zastavit ostrý vojenský nůž, který ten parchant vzal, kdo ví kde.
Přesto jsme ale dokázali zadržet asi dvacet podezřelých, zajistit menší varnu ve sklepení jednoho z barů, a sklad pašovaného alkoholu a opiových látek, které by celému USA nejspíš vystačily na rok.
Chtěl jsem jít hned po návratu za Giannim a zjistit, jak jsou na tom ostatní, ale byl jsem okamžitě odveden k velkému stanu kousek bokem, který sloužil jako dočasná ošetřovna.
Sestra mě posadila na polní vojenské lůžko, pomohla mi z vesty i ochranného oděvu a začala zkoumat a čistit ránu, zatímco další sestra mi začala ošetřovat ucho.
Mark
Bylo to náročnější, než jsem si myslel. Už při začátku jsem viděl nedostatky vzniklé tím, že tahle akce byla naplánována narychlo. I podle Xi-Wanga je div, že se to podařilo tak rychle dát dohromady, a on by v jiné situaci nechal ještě několik dní na přípravu.
Ale čas byl luxus, který jsme si v tomhle případě nemohli dovolit.
My jsme potřebovali vytáhnout Shenga na světlo, mít tohle pokryté, a pak se už soustředit přímo na něj.
Nevíme, kolik lidí, s kterými je v kontaktu, mu ještě zůstalo. Většinu jsme pozatýkali, a doufali jsme, že i jeho hlavní, kteří podléhali jeho přímým rozkazům a veleli tomu zbytku, který Shengovi nestál ani za pohled. Hlavně když dělali to, co on chtěl.
Myslel jsem na kluky, jak na tom jsou, a pokaždé, když se ozval jejich hlas ve vysílačce, oddechl jsem si.
Myslel jsem však taky na ty ostatní. A v momentě, kdy se to u Remyho zkomplikovalo, byl jsem v háji.
Nálada v operačním se okamžitě změnila. Každý sice dělal svoji práci až do konce, ale přesto ta změna tu byla cítit.
Bylo to vítezství, protože jsme zajistili všechny vytipovaná místa, zatkli jsme spoustu podezřelých, ale za jakou cenu?
Smrt několika policistů a policistů mě bude tížit do konce života.
Tohle byl důvod, proč jsem se tak dlouho rozmýšlel, jestli do toho jít nebo ne.
V Sacramentu to celkově vypadalo jak při policejních manévrech. Neustále se z různých míst ozývaly sirény, ať už naše, či záchranářských. V ulicích měli i pořádkoví pohotovost, a bylo je vidět na obchůzkách víc, než běžně bývá.
Běžná policejní auta i antony rozvážely zatčené do různých okrsků, kde už taky byli připraveni. Prostě pohotovost byla v celém Sacramentském policejním sboru, ale nikdo neřekl ani slovo proti.
Když se oficiálně ukončila akce, už se zajišťovaly jen důkazy, místa, lidi, bylo na čase se vrátit na stanici.
A tam, po krátké přestávce, se mělo pokračovat.
Výslechy zadržených, sepisování zpráv, převoz zadržených do vazby, a hlavně… vysvětlování, co se kde stalo, a proč se stalo…
Už na mě čekal Clarkson a policejní prezident. Dokonce měli na telefonu i guvernéra, který o všem byl taky zpraven. A já, a další šéfové, jsme museli čelit své noční můře.
Zemřeli policisté a civilisti, a my, to teď museli vysvětlit…
Joshua
Bylo devět hodin večer. Přesně o dvacet čtyři hodin později, od začátku akce, a skoro čtyřiceti hodinách celkově, jsme se konečně vraceli domů.
Po menším rozruchu, který nastal, když jsem Clarksona nazval kreténem, který by se nedokázal postavit ani babičce s bouchačkou, jsem šel raději vyslýchat svědky.
Nevím, co k tomu Clarksona dohnalo, nejspíš to, že chtěl Mark skončit, ale choval se, jako by všechny ty mrtvé zabil sám Mark.
A tentokrát jsem to nevydržel já, a byl jsem rychlejší než Thomas.
Málem mi praskla cévka, jak jsem po něm řval, až mě Jaden musel raději odvést pryč.
Naštěstí se zdálo, že policejní prezident, který byl za dobře s guvernérem, měl víc rozumu, protože, i když se mu nelíbilo, jak rychle to bylo naplánované, na druhou stranu to chápal, a bylo vidět, že je i spokojený s výsledky.
Zajistili jsme toho totiž víc než dost, a guvernérovi hlavně záleželo na tom, aby měl čisté a bezpečné město.
Po tří hodinové schůzi, kdy se rozhodlo, že Clarkson vyřeší a zajistí všechno okolo mrtvých, aby taky pro jednou udělal něco užitečného, jsme dostali nakázáno, že se máme připravit na akci chycení Shenga a na stanici budeme jezdit pouze v případě nouze.
Hned potom Gianni s Remym odjeli, aby si vyřídili své záležitosti, vyřídili převoz mrtvých po pitvě do svého krematoria, a slíbili, že se vrátí, jak nejrychleji to půjde.
Asi nejhůře z nás dopadl Remy. A to měl podle nás oblast, která měla být nejméně problémová, aby se mafiáni sžili ve spolupráci s policisty.
Jadenovi se potrhalo pár stehů na zádech, já si nakonec musel vzít hůl, Xi-Wang to odnesl drobným šrámem na obličeji a Thomas vyvázl bez viditelných zranění.
Všichni ale byli vyčerpaní a unavení, takže když jsme dokončili všechny zprávy a výslechy, všechno se zajistilo a převezlo na patřičná místa, podalo se hlášení, a celá situace se konečně uklidnila, byli jsme rádi, že můžeme domů.
Jaden, který si jako jediný během dne musel zdřímnout kvůli lékům, které dostal od bolesti, nás nakonec odvezl svým autem domů.
Pro ty ostatní auta si zajedeme, až se dáme trochu do kupy.
Doufal jsem, že jsou kluci v pořádku, neměli jsme ani čas jim dávat nějak vědět, maximálně jestli jim nevolal Gianni nebo Remy, ale ještě Jaden ani pomalu nezajel do dvora, a ven už vyběhl Jasper s Pongem.
Hned vzápětí se ukázal ubrečený Li-Wei, a než jsme všichni vylezli z auta, byli venku už všichni, a dokonce i Tod, který očividně pro jednou s Jasperem a Pongem uzavřel příměří.
Xi-Wang
Musel jsem uznat, že tohle bylo náročnější než celá akce v Hong Kongu, a to jsem ji tenkrát celé velel.
Všichni jsme toho měli plné zuby, když jsme se konečně sešli na stanici, a po krátkém odpočinku, a teplém jídle, jsme pokračovali v práci.
Už když jsme se vraceli na stanici, bylo vidět, jak by s tím nejradši každý praštil a šel domů. Ale nikdo z nás si to nedovolil, všichni jsme to chtěli ukončit tak, abychom měli čistý stůl.
Věděl jsem, že když budu u policie, tak taková akce se nejspíš už opakovat nebude.
Ale pořád tu bylo dost jiné práce.
Nevadila mi, ale tak nějak to na mě celé dolehlo, zvlášť, když jsem se dozvěděl o obětech.
Jen díky dobré práci Marka, a dalších šéfů, a taky tiskového mluvčího, se nám to celé podařilo ukočírovat i před médií, a do televize a do tisku se nedostalo nic nežádoucího dřív, než byla celá akce ukončena. Byla svolána tiskovka s upozorněním, že tohle, byť je to zpráva století, se musí odložit, protože souvisí s další akcí, která bude následovat, ale pro teď žádné jiné zprávy nebudou.
A pod pohrůžkou vysokých pokut a zadržení nesmí zveřejnit dříve nic, než budou mít povolení, protože by narušili další akci, a jde tu o velmi nebezpečného člověka.
Skoro jsem neviděl na oči, když jsem dělal poslední výslech, a pak ještě sepisoval svou vlastní zprávu.
Myslel jsem, že budu mít na čele otisknutou celou klávesnici, a lil jsem do sebe jedno kafe za druhým, abych ještě něco vydržel.
Když nás potom Jaden vezl domů, usnul jsem Joshuovi na rameni. Myslím, že jsem mu ho i poslintal, ale v momentě, kdy zastavilo auto, okamžitě mě probral štěkot psů a hemžení kolem auta.
Přivítal jsem se s Liem, který měl oči zaslzené tak, že neviděl na cestu. Pomačkal jsem ho, ujistil, že jsem v pořádku, několikrát ho políbil a otřel slzy, a nakonec ho poprosil, jestli by připravil vanu, že se potřebuji na chvíli naložit, odpočinout si, abych vypadal trochu jako člověk.
Když Li-Wei vyběhl do pokoje, vyčíhl jsem chvilku, kdy Jaden pustil na moment Chrise.
Zatímco ostatní šli dovnitř, já ho potáhl ještě bokem.
„Ty, Jadene,“ zadíval jsem se mu do očí. „Přemýšlel jsem nad tvou nabídkou. Chvíli jsem sice váhal, a chtěl ji odmítnout, ale… No, nejspíš bude lepší, když od policie odejdu. Nejen kvůli Limu, ale i kvůli sobě. Chci mít normálnější život, a chci ho prožít vedle Lia, a ne vedle mrtvol. Takže, jakmile tohle celé skončí, dám výpověď, a pokud tvá nabídka stále platí, tak mi můžeš přichystat smlouvu.“
Jaden
Byl jsem z války zvyklý na velké akce.
Přesto už jsem byl dlouho mimo dění, takže i pro mě to bylo dost náročné, navíc, když jsem byl ještě zraněn z toho výbuchu.
Nakonec jsem jako jediný nevydržel a někdy po poledni vytuhl.
Spal jsem asi dvě hodinky, ale docela mi to i stačilo, a večer jsem byl jediný schopný řídit.
Nemohl jsem se dočkat. Chtěl jsem svého Chrise. Myslel jsem na něj během celé akce, i po ní, když jsem vyslýchal podezřelé, usměrňoval Joshuu, kterému ruply nervy, obdivoval Marka, a podával zprávy.
Když jsme konečně přijeli domů a já viděl toho svého krasavce, skoro jsem ho umačkal.
Jakmile Xi-Wang poslal Li-Weie napustit vanu, poslal jsem Chrise udělat to samé.
„Skvělé rozhodnutí!" zahalekal jsem a plácl Xiho po zádech. „Budeš mít tolik volna, kolik budeš chtít. Li-Wei si to zaslouží. Nebudu ti nic přikazovat, ale jestli mě podrazíš, pověsím tě za koule do průvanu, jasné?"
Mrkl jsem na něj a zazubil se.
Tohle byla vážně skvělá zpráva. Takhle i já budu moct být s Chrisem častěji, protože už nebudu muset dělat všechno sám, ale budeme na to dva.
O pár minut později jsem vešel do naší ložnice, svlékl se po cestě ke koupelně, a přitáhl si Chrise do náruče.
„Nenechávej mě samotného. Zůstaň se mnou. Moc jsi mi chyběl, Chrisi. Moc tě potřebuju," vydechl jsem do jeho rtů, abych mu vzápětí věnoval procítěný polibek, a pak nás uložil do vany nehledě na to, že byl Chris oblečený.
Chris
To, že se kluci konečně vrátili, věděli jako první psi. Začali štěkat, jen co se auto objevilo na konci ulice, a když pak zajeli ke garáži, byli jsme už všichni venku.
Nolan obdivně poplácal snad všechny po zádech, Lory se radoval s námi, že jsou všichni v pořádku, až na nějaká menší zranění. Stejně jako Li-Wei, i já měl na krajíčku, ale řekl jsem si, že Li to vybrečí za nás oba, tak jsem se držel.
Přesto jsem se třásl, když mě Jaden potom objal a omačkal. Také já jeho sevřel, jak nejpevněji jsem dokázal, a věnoval mu polibek, kterým jsem mu dával najevo, jak jsem rád, že se vrátil v pořádku.
Když mě popohnal, abych šel nachystat koupel, hned jsem zamířil do koupelny bez jediného slova odporu. Viděl jsem na všech, jak jsou unavení.
My byli sice trochu taky, ale jen proto, že jsme z celé té nervozity nedokázali pořádně usnout a většinou jsme posedávali v obýváku, na terase nebo v kuchyni, a pořád o něčem mluvili.
Vana ještě nebyla pořádně napuštěná, když se Jaden objevil v pokoji a vypadal, že je čilejší, než byl při jejich příjezdu.
Nechal jsem se vtáhnout do vany, ale až pak jsem si uvědomil, že jsem stále oblečený.
„Víš, jak špatně se svlíkají mokré hadry? Musíš mi pomoct…“ narovnal jsem se na jeho klíně a zvedl ruce nad hlavu.
Nechal jsem ho, ať si mě svleče, nechal jsem ho, ať si se mnou pak dělá, co chce. Zasloužil si to, a tohle byla malá odměna za to, co všechno doteď udělal.
Xi-Wang
Byl jsem rád, že Jaden nezměnil rozhodnutí, a už jsem v duchu sepisoval výpověď.
O peníze jsem se nebál. Tušil jsem, že si u Jadena vydělám slušně, měl jsem nějaké své úspory, a navíc fond, který mi přenechali rodiče. Takže zajištěni jsme byli dostatečně, i kdyby se náhodou moc nevedlo.
Musel jsem se pousmát, jak to Jadena nakoplo. Ale měl jsem radost, že jsem ho tím mohl potěšit, a určitě to bude dobrá zpráva i pro Chrise.
A nejen pro něj.
Když jsem vešel do našeho pokoje, Liho jsem zaslechl z koupelny.
Šel jsem rovnou za ním.
Skláněl se nad vanou a zkoušel, jestli je voda tak akorát, a já neodolal, abych k němu tiše nedošel a nepohladil ho po tom našpuleném zadečku.
„Strašně moc rád jsem zpátky, Li,“ popadl jsem ho do objetí, když se narovnal, a hned jsem ho políbil, aby nepochyboval o mých slovech.
Jednou rukou jsem se přes něj natáhl a zastavil vodu, aby nepřetekla přes vanu.
„Budu rád, když si tam vlezeš se mnou. Taky vypadáš, že jsi unavený. Moc jsi asi nespal, co? Víš, že se máš šetřit,“ mírně jsem mu vyhuboval, ale na to jsem ho znovu pevně objal a políbil.
Pak už jsem ho pustil, abychom se mohli svléknout, a když jsme se usadili ve vaně, přitáhl jsem si ho k sobě na klín.
„Li-Wei,“ pootočil jsem si ho k sobě, abych mu viděl do očí. „Rozhodl jsem se, že skončím u policie a začnu pracovat u Jadena. Ale záleží i na tobě, jestli s tím budeš souhlasit.“
Nejen, že budu moct být s Liem častěji, trávit s ním více volného času, ale budeme víc i v kontaktu s Jadenem a Chrisem. A pro Liho přátelství s Chrisem moc znamená.
Li-Wei
Ten čas, než se Xi vrátil, byl pro mě nekonečný. Zvláště, když jsem věděl, jak nebezpečné to pro ně může být.
A tak, když se druhý den konečně objevili, nedokázal jsem zabránit slzám.
Věděl jsem, že teď ho jen tak nepustím, a proto jsem byl rád, když navrhl společnou koupel.
„Xi…" vydechl jsem a celý se k němu otočil, když mi řekl, že má v plánu odejít od policie a začít pracovat u Jadena.
Jemně jsem mu odhrnul vlasy z čela, a pak sjel prsty na jeho ramena a začal je masírovat.
„A tobě by to nevadilo? Chci říct… vím, jak moc jsi chtěl dělat zase na vraždách… Já… byl bych moc rád, aspoň se o tebe nebudu muset tolik bát, ale… záleží, jestli chceš i ty. Nechci, abys to dělal jen kvůli mně," zašeptal jsem, a pak Xiho pevně objal.
Tiskl jsem se k němu, hladil ho všude, kde jsem dosáhl, jako bych se chtěl ujistit, že se mi to jen nezdá, a opravdu se vrátil.
Po chvilce jsem se kousek odtáhl, vzal do ruky šampon a Xiho políbil.
„Nechej… nechej to na mě… chci se o tebe postarat…" cítil jsem, jak mi hoří i uši, ale tohle jsem prostě udělat chtěl.
Umyl jsem Ximu vlasy, a dal si opravdu záležet, pak vzal do ruky gel, omyl mu hruď, paže, ramena, ruce i záda, a pak mu naznačil, ať si stoupne.
Byl neuvěřitelně nádherný, když tak nade mnou stál, a po jeho pevném těle stékaly kapky vody.
Neodolal jsem a několik jich prstem setřel, než jsem Ximu umyl nohy, a pak i klín, kterému jsem věnoval obzvláště jemnou péči.
Xi-Wang
Musel jsem se usmát nad Liho odpovědí.
Věděl jsem, že bude takhle reagovat. Ale nechal jsem tomu chvíli, než jsem mu odpověděl.
Užíval jsem si jeho péči, a že jsem tu koupel potřeboval, nebylo pochyb. Byl jsem zaprášený, zpocený, prostě fuj…
A taky podle toho pak vypadala voda.
Když se Li-Wei věnoval mým nohám, a pak i rozkroku, jen jsem přivřel oči a užíval si jeho doteky. I můj penis na to měl stejný názor jako můj mozek. Sice mi ještě úplně nestál, ale o něco se zpevnil, a já věděl, že nebude trvat dlouho, a i přes únavu, nenechám Liho usnout jen tak.
Když byl Li spokojený s mou očistou, vytáhl jsem špunt z vany a jeho jsem potáhl nahoru, aby se postavil. Zatímco odtékala špinavá voda, vzal jsem sprchu do ruky a oba nás opláchl od pěny a špíny. A pak, když byla i vana čistá, znovu jsem ji zašpuntoval, nalil do ní trochu pěny, a usadil jsem se i s Lim zpátky, abychom si konečně užili ten správný relax.
„Li, pro tebe bych udělal cokoliv. Pro tebe bych byl ochoten se vzdát čehokoliv. Ale nemusíš se obávat. Nedělám to jen pro tebe. Dělám to i pro sebe. Já totiž chci s tebou trávit víc času. Vidíš?“ usmál jsem se na něj. „Jsem prostě v tomhle sobec. Chci s tebou být víc, než tomu bylo doteď. Mám strach, že nám uteče život pod rukama, a my po jeho většinu budeme od sebe. A to já nechci. Proto odejdu od policie.“
Pohladil jsem Liho po mokré tváři a dal mu pusu na rty.
Jednu nohu jsem natáhl ke kohoutku, abych zastavil vodu, zatímco jsem si Liho přitáhl ještě blíž.
„Udělám to pro nás, Li, protože tě moc miluji, a chci žít vedle svého manžela a trávit s ním co nejvíc času, jak jen to půjde.“
Po těch slovech jsem se vrhl na jeho rty, abych mu mohl věnovat už tentokrát hluboký polibek. Hladil jsem ho jednou rukou po zádech a druhou jsem ho držel za zadeček. Tiskl jsem mu ho a tlačil ho proti sobě, abych ho cítil co nejvíc na svém klíně, protože tahle blízkost dělala mému penisu moc dobře, a on si za chvilku hledal cestu mezi Liho dokonalými půlkami.
Li-Wei
Myslel jsem, že se jen umyjeme a půjdeme spát.
Xi nejspíš nespal celou dobu, únava na něm byla vidět, přesto, když mě znovu stáhl do už čisté vody a přitáhl si mě na klín, blaženě jsem přivřel oči.
„Taky tě strašně moc miluju, a budu rád, když budeme spolu trávit víc času," zašeptal jsem do Xiho rtů a mírně se zavrtěl na jeho klíně, když jsem na zadečku ucítil, že nějak ožil.
Pevně jsem Xiho objal kolem krku a natiskl se na něj, co nejvíc to šlo.
Vlasy se mi lepily na záda, protože jsem si je nestáhl do drdolu, ale bylo mi to jedno.
Hlavně, že jsem měl Xiho zpátky a v pořádku.
„Myslel jsem… že jsi unavený…" zašeptal jsem celý rudý a znovu se zavrtěl, když byla ta tvrdost už nepřehlédnutelná.
Hladil jsem Xiho, líbal všude kam jsem dosáhl, a užíval si jeho přítomnosti a aspoň chvilkové pohody a klidu.
„Jen mi řekni, že zítra nikam nemusíš… Vím, že máte moc práce, ale aspoň jeden den bych tě chtěl mít jen pro sebe," zamumlal jsem a zvedl hlavu, abych se Ximu podíval do očí.
Začalo se mě pomalu zmocňovat vzrušení, a musel to pocítit i Xi, když jsem se začal tlačit proti jeho břichu.
„Xi," zasténal jsem mu do rtů, chytil jeho ruce a položil si je na zadeček.
„Chtěl bych se… no… chtěl bych se… teda jestli nejsi… unavený… no… chtěl bych se s tebou… mi-milovat…" zablekotal jsem a poslední slovo celý rudý vykoktal.
Xi-Wang
Zapřemýšlel jsem, když se Li zeptal, jestli zůstanu doma.
Podle všeho bychom měli. Pokud nenastane nějaká nenadálá situace. Takže sice budeme v pohotovosti, ale doma.
„Neboj, zítra nikam nepůjdu, pokud nás nečekaně nezavolají. Ale měli by to zvládnout i bez nás, a navíc jsme byli dva dny nepřetržitě v práci, takže si musíme odpočinout,“ skousl jsem Liho spodní ret a mírně za něj zatahal. „Krásně se červenáš. Jsi tak rozkošný, že ti nedokážu odmítnout… A můj kámoš na to má taky svůj názor…“
Mírně jsem se pohnul proti Liho zadečku, aby to pocítil ještě víc.
„Taky se chci s tebou milovat,“ zachraptěl jsem mu do ucha, a i do něj jsem ho kousnul.
Moje ruce, obě, sjely po jeho zádech zpátky na zadeček a pořádně jsem mu ho stiskl a roztáhl půlky od sebe.
„Je tady fajn, ale lepší to bude vedle… Pevně se mě chytni…“
Počkal jsem, až se mě Li chytne kolem krku a pak jsem vstal. Když omotal nohy kolem mého pasu, lépe jsem si ho pod zadkem přichytil, přičemž jsem nezapomněl posunout ruku tak, abych mohl aspoň jeden prst zasunout do jeho dírky.
Přivítalo mě svírání, které mě donutilo tiše vzdechnout, a znovu se vrhnout na Liho rty, zatímco jsem opatrně vylézal z vany a mířil do ložnice.
Než jsme došli k posteli, už jsem měl v Liho zadečku dva prsty.
Nechtěl jsem mu však ublížit, a i když mě v pohodě přijal, přesto jsem hned hrábnul po gelu, jakmile jsem Liho uložil na postel.
„Otoč se na kolena,“ přikázal jsem mu a klekl si za něj.
Jamile na mě vyšpulil ten svůj krásný zadek, a já viděl, jak se mu stahuje a povoluje dírka, jako by mě zvala dál, hned jsem se na něj vrhnul. Zatímco jsem otvíral gel, abych si ho mohl nanést na prsty, dráždil jsem Liho análek jazykem, dorážel jsem na jeho okolí i vnitřek, a doslova se už třásl na to, až se do něj pak budu moct vnořit.
Li-Wei
Oddechl jsem si, když Xi řekl, že budou nejspíš doma. Nikdy bych Ximu samozřejmě nic nevyčetl, byla to jeho práce, kterou miloval, ale přesto mě to potěšilo, když jsem věděl, že tentokrát bude patřit jen mě.
Vzápětí jsem ale měl myšlenky někde úplně jinde.
Vzdychl jsem do Xiho rtů, když mi během cesty z koupelny do ložnice strčil do dírky napřed jeden, a pak dva prsty.
A hlasitě jsem zasténal, když jsem si klekl, vystrčil na něj zadeček a on se na něj okamžitě vrhl.
„Xi!" zasténal jsem hlasitě, a ještě víc se prohnul, takže jsem teď hrudí ležel na posteli a zadeček mi trčel do vzduchu.
Podklesl jsem v kolenou a prohnul se v zádech jako kočka, když pak do mě Xi znovu strčil své prsty.
Vtahoval jsem ho dovnitř a svíral, jako bych ho už nikdy nechtěl pustit, sám se proti němu prohýbal a nedokázal zavřít pusu.
„Xi… prosím…" zakňoural jsem, když to dráždění bylo už téměř nesnesitelné.
Zvedl jsem se do kleku, ale Xiho prsty v sobě sevřel, aby hned neměl tendenci je ze mě vyndat, pootočil jsem k němu hlavu a vyžádal si jeho rty.
„Xi… prosím… dovnitř… honem… prosím…" skoro jsem zaskučel.
Hlava se mi točila, měl jsem dojem, že mi tělo za chvilku chytne, mírně jsem se roztřásl a srdce bušilo jak zběsilé.
Znovu jsem doklekl, mírně roztáhl nohy, chytl Xiho ruku, abych jeho prsty vyndal z dírky a místo toho se sám natlačil zadečkem na jeho klín, o který jsem se několikrát otřel. Natáhl jsem ruce dozadu, roztáhl si půlky, přichytil si Xiho penis a jen jsem se o něj několikrát otřel dírkou.
Ani jsem netušil, kde se to ve mě bere.
Možná to bylo celou situací, nebo možná tím, co jsem viděl u Chrise, každopádně teď jsem myslel jen na jedno.
Aby do mě Xi najel a já cítil jeho plnost v sobě.
Xi-Wang
Líbilo se mi, jak se do toho Li-Wei vžil.
Jeho tělo se mírně třáslo, byl celý červený a horký, a když se pak na mě otočil s prosbou o polibek, nedokázal jsme odmítnout.
O něco víc jsem do něj prsty zarazil, když jsem se nad ním nahnul.
„Taky chci dovnitř… Strašně moc…“ kousl jsem ho do krku.
Pár polibků jsem věnoval jeho zádům, než jsem se znovu narovnal, a můj penis se o něj přestal otírat.
Chytl jsem Liho ruce, až se hrudí znovu zabořil do matrace a položil mu je na jeho krásné půlky.
Nasměroval jsem mu prsty obou ruk do dírky a z každé jsem mu dva zastrčil dovnitř, jak nejhlouběji to šlo.
„Musíš se držet, ať se nestáhneš, jinak bychom museli začít znovu…“ s těmi slovy jsem ho pustil zvědavý, jestli ty prsty tam nechá nebo ne.
Když jeho ruce zůstaly na místě, vzal jsem gel a slezl z postele. Cestou k oknu jsem si ho nandal do dlaně pořádnou dávku a navlhčil si penis. Roztáhl jsem závěsy a záclony a okno jsem otevřel do kořán. Cestou do postele jsem ještě udělal zastávku u vypínače a rozsvítil světla na plno.
„Chci na tebe vidět, Li-Wei, protože jsi strašně moc sexy…“ znovu jsem za něj zaklekl.
Promnul jsem jeho půlky i s jeho rukama, víc zarazil jeho prsty dovnitř, a pak ho donutil, aby zadeček roztáhl ještě víc.
„Vážně strašně sexy,“ chytl jsem ho za boky, a pak přes jeho prsty na jeden příraz najel dovnitř a hned začal přirážet.
Li-Wei
Příště asi budu raději zticha.
To, že jsem si do dírky musel strčit svoje prsty a roztáhnout se, jsem ještě bral.
I když to, že bych se jinak stáhl, byla jen Xiho výmluva, jak mě potrápit.
Funěl jsem do peřiny a snažil se moc nehýbat, protože jinak hrozilo, že se rozplácnu na posteli.
„Xi… to… Xi… ne… Xi…" zaúpěl jsem, když otevřel okno dokořán.
Byl večer a zvenku sem nedoléhaly skoro žádné zvuky.
Znovu jsem zaúpěl, když Xi k tomu všemu ještě rozsvítil, takže dovnitř šlo krásně vidět.
Sice jsme byli v druhém patře, ale měli postel hned naproti oknu směrem k ulici, takže stačilo, aby na protějším domě otevřeli okno, a hned měli krásný výhled.
„Prosím…" zafňukal jsem, ale to už mi Xi zarazil prsty víc dovnitř a pomačkal půlky.
„Nejsem…" snažil jsem se odporovat, ale v ten moment do mě najel.
Hlasitě jsem vykřikl, v penisu mi cuklo a vzepjal jsem se, jak nejvíc mi to s prsty v zadku šlo.
Po pár přírazech už mi asi bylo i jedno, jestli se někdo dívá, nebo mě slyší, protože Xi mi nedal odpočinout.
Svíjel jsem se pod jeho přírazy, víc se na něj sám narážel, občas jsem pohnul prsty, abych cítil jeho, a slintal jsem do polštáře, jak jsem nebyl schopný zavřít pusu.
„Xi…" zavzlykal jsem, když už chybělo jen málo, sundal jsem jednu svou ruku ze zadečku, vzal do ruky jednu Xiho, sundal i druhou, abych se mohl zapřít a prsty druhé ruky, které jsem měl propletené s těmi Xiho, jsem navedl zpátky do dírky.
Zakřičel jsem, až jsem uslyšel vzdálené zavytí Ponga, a když Xi zase začal rychle přirážet a zahýbal svými i mými prsty, zahučel jsem do polštáře, který utlumil mé výkřiky, a se stahováním dírky jsem kropil prostěradlo pod sebou.
Xi-Wang
Otevřít okno byl nejspíš dobrý nápad.
Líbilo se mi, jak Li-Wei zareagoval. Možná si v tu chvíli ani neuvědomil, že dům naproti je Markův, a jediný, kdo by nás tak mohl vidět, je Lory a Nolanem.
Ale nechal jsem to tak a nic k tomu neříkal, jen jsem se plně věnoval plenění jeho zadečku.
Do svých přírazů jsem dával vše. S každým dalším jsem do toho dával větší důraz, mírně jsem zrychlil, jak to na mě šlo.
Se svými vzdechy jsem se přidal k těm Liovým, a za chvíli nás oba muselo být slyšet až ven.
„Kurva, Li!“ zařval jsem do nočního ticha, když si sám navedl mé prsty do své dírky.
V tomhle okamžiku jsem byl už úplně mimo, zvlášť, když jsem viděl, jak jeho samotného to zarazilo do polštáře.
Bylo mi úplně jedno, jestli by nás někdo viděl nebo ne. V tuhle chvíli jsem se do posledních přírazů tak zabral, že Li málem odcestoval až k pelesti za hlavou.
S dalším ochraptělým zasténáním jsem pak už začal plnit jeho zadeček. Sperma se dostávalo dovnitř i ven po našich prstech. Víc jsem ty své zarazil dovnitř, abych podráždil ještě i jeho prostatu, ale to otírání mého penisu o ně, mi přinášelo větší prožitek, a já si to opravdu užíval na plné koule.
Na moment jsem se pak musel zastavit a čelem se zapřít o jeho záda. Napočítal jsem do pěti, než jsem byl schopen popadnout dech, a pak jsem z Liho vytáhl nejen prsty ale i penis.
Otočil jsem ho na záda, znovu do něj prsty zarazil, abych našel jeho prostatu, a jeho penis, který sebou už povážlivě cukal, jsem nasál do úst.
Li-Wei
Nejspíš bych se tím polštářem zadusil, kdyby mě Xi potom, co se do mě udělal, nepřevrátil na záda.
Nesl jsem to nelibě, když jsem přišel o tu nádhernou plnost, ale vzápětí jsem znovu hlasitě vykřikl.
Nejspíš zítra nevylezu z pokoje, jak se budu stydět, protože jsem opravdu nedokázal zavřít pusu, křičel a sténal Xiho jméno nebo prosil.
Stačilo už jen málo.
Sevřel jsem Xiho ruku za zápěstí, do kterého jsem zaryl své nehty, a ještě víc se na něj narazil, jako bych do sebe chtěl dostat celou jeho ruku.
Stihl jsem do sebe nasunout ale jen čtvrtý Xiho prst, ještě víc se na něj narazit, a už jsem se vzepjal tak, že se můj zadek ocitl několik centimetrů ve vzduchu.
Druhou rukou jsem prsty zajel do Xiho vlasů, které jsem sevřel a na střídačku v sobě drtil jeho prsty nebo svíral jeho vlasy.
Připadalo mi to, jako celou věčnost, než ta největší křeč odpadla, můj zadek dopadl zpátky na peřinu, a já už jen s občasným mírným cuknutím zůstal skoro bezvládně ležet, a jen těžce oddechoval.
Xi-Wang
Mě samotného Li-Wei překvapil, když to tak prožíval, a nakonec mě do něj donutil strčit čtyři prsty.
Lehce tam vklouzly, byl promazaný gelem i mým sperma, a možná bych tam dostal i poslední prst, ale v tu chvíli se tak vzepjal, že mi jeho penis vklouznul až do krku.
Přesto jsem neustával v jeho kouření, aby si to užil až do konce a na plno.
Byla to prostě nádhera, a vidět ho tak, mi přinášelo skoro stejné uspokojení, jako když jsem prožíval svůj vlastní orgasmus.
Všechno jsem poctivě spolykal. Projížděl jsem stále jsem stále jeho dírku, i když už o poznání jemněji a postupně jsem ubíral prsty. Očistil jsem jeho klín tak dokonale, že na něm nezůstala jediná bílá mrška. A když už Li-Wei nebyl schopný hnout ani prstem, zvedl jsem se a přesunul nad něj.
„Opravdu jsi ten nejhezčí kluk, co znám. A jsi můj,“ usmál jsem se na něj, přisál se na jeho rty a svůj penis do něj znovu vnořil, aby si užil toho příjemného svíravého tepla.
„Jsi moc unavený? Mě to nějak přešlo,“ šibalsky jsem se na něj usmál, když jsem ho přestal líbat, a párkrát se v něm pohnul. „Zajdu dolů pro něco k snědku, a pak budeme pokračovat, co? Nebo mám pokračovat hned? Nebo chceš jít spát? Rozhodni se, než napočítám do tří. Jedna… dvě…“