Jaden
Už jsem se radoval z toho, že to mám konečně vyleštěné podle Joshuových představ, když se najednou objevil Chris.
Vypadal, že je v pořádku, dokonce přišel a řekl, že mě miluje, ale vzápětí…
Myslím, že jsem na moment i zapomněl zavřít pusu.
Zpátky do reality mě vrátil až Joshua, který vyprskl smíchy.
„To ti, kurva, přijde vtipné, ale Chrisovo semeno ne?" prskl jsem po něm a kyblík odložil vztekle na zem.
„Tohle mu nedaruju," zavrčel jsem. „Za chvilku jsem zpátky, pak to uklidím!"
Nečekal jsem na odpověď, vydupal schody a vletěl do ložnice.
„Li-Wei, mohl bys jít dolů? Potřebuju si promluvit se svým mužem," usmál jsem se na Liho, a když odešel, otočil se ke Chrisovi ve sprše.
Celý jsem se vysvlekl a vlezl za ním dovnitř.
„Myslím, že tady někdo zlobil," zavrčel jsem mu do ucha.
O pár minut později ležel v posteli se zadkem rudějším než Liovy tváře, jak jsem ho propleskl a teď jsem jeho dírku odjížděl svou rukou, kterou jsem do něj strčil skoro až po zápěstí a zároveň okusoval jeho bradavky, nebo v puse protahoval jeho penis.
A když jsem Chrise udělal tak, jako snad ještě nikdy a sám ho vzápětí postříkal, nalehl jsem na něj a přisál se mu na rty.
„Jsi můj… sexy zlobivý kluk…" zachrčel jsem, když jsem byl schopný mluvit a Chris mě začal vnímat.
Chris
Nevím, co si ještě na Jadena vymyslím. Ale pomsta je první a hlavní bod, co si zapíšu do deníčku, který si hned zítra koupím.
Li-Wei mi ani nestihl odpovědět, když do koupelny vrazil Jaden. Vidět ten oheň v jeho očích, mě okamžitě zamrazilo na místě.
Sice jsem se trochu obával, jestli se nezlobí, ale neměl jsem z něj strach. Bylo to něco jiného.
Po chvíli jsem už nestíhal s dechem. Vlastně jsem nestíhal vůbec nic.
Tak jsem se umyl do čista, tak teď jsem byl celý od gelu a zřejmě ho ze zadku nedostanu ani po dvacátém umytí.
Nehledě na to, že jsem dostal slušný výprask, on mi tam ještě vrazil snad celou ruku…
Jen jsem křečovitě svíral jeho předloktí, vyrážel ze sebe hlasité vzdechy a steny, a občas jsem zachraptěl jeho jméno, když jsem se snažil nadechnout.
Snad ještě nikdy mi to takhle neudělal.
Bylo to nečekané, ale přitom tak intenzivní, tak silné, že jsem byl jak plastelína, když jsem se udělal, a bylo mi jedno, že mě Jaden celého postříkal svým spermatem.
Nohy jsem měl roztažené jak děvka a nedokázal s nimi ani hnout, jak jsem byl vysílený.
Ale… Spokojený a šťastný.
„Vážně tě miluji, Jady,“ zachraptěl jsem, když jsem se konečně vzpamatoval, a roztřesenýma rukama ho objal kolem krku.
Nejspíš se teď tak rychle do kuchyně nedostanu. Nejdřív budu muset získat zpátky cit do nohou, pak se trochu vzpamatovat, jít se osprchovat, nasoukat se do oblečení, pokud to vůbec půjde, a pak sejít dolů do kuchyně.
Nevím, jestli zvládnu tu poslední věc, protože můj zadek teď dostal, co proto, a nebylo to jen tím výpraskem.
„Pomůžeš mi do koupelny?“ podíval jsem se na Jadena štěněčím pohledem. „Nechci nechat Liho dlouho čekat a chci mu pomoct s večeří. Pokud to teda zvládnu…“
Jaden
Když jsme se oba trochu vzpamatovali pomohl jsem Chrisovi znovu pod sprchu.
Celého jsem ho omyl a nezapomněl prsty zajet i do jeho dírky, abych ho aspoň trochu zbavil gelu.
„Budu muset Lorymu napsat, aby nám po cestě koupili zásobu gelů. Vypadal jsi tak strašně sexy, že ti to nejspíš zase brzo udělám rukou," políbil jsem Chrise, ještě trochu ho pomuchloval, a pak už ho zabalil do ručníku a zase odnesl do ložnice.
„Chvilku si odpočiň, já jdu umýt to sklo a pošlu za tebou Li-Weie, ano? My pak budeme v pracovně, tak, jak budete mít jídlo hotové, zavolejte nás.
Ještě jednou jsem Chrise políbil, pak se zvedl, oblékl a sešel dolů.
Pustil jsem se s novou energií do leštění skla a šlo mi to překvapivě líp než před tím.
„Tak… můžeme jít do pracovny? A Li, můžeš jít za Chrisem? Asi bude potřebovat pomoct," zazubil jsem se, ale pak zvážněl a zadíval se na Marka.
Chris
Jsem asi nejšťastnější člověk na světě.
Jaden je skvělý milenec, a ten nejlepší bodyguard, kterého jsem kdy mohl mít.
U něj se vždycky cítím bezpečně a hlavně… Milovaně.
Usmíval jsem se jako idiot, a jen přivíral oči, jak dobře mi bylo. I potom, co odešel, jsem nebyl schopný se přestat usmívat, i když mě zadek bolel, ale za tu chvíli rozkoše to rozhodně stálo.
Po chvíli jsem se opatrně posadil. Když jsem si zvykl, vstal jsem. Nohy jsem měl ještě roztřesené, ale podařilo se mi dojít ke skříni.
Už jsem se natahoval po trenkách, ale pak jsem se zašklebil při představě, že bych si je teď měl oblíct. Pořád jsem měl pocit, jako bych v zadku měl Jadenovu chloubu nebo ten kolík, s kterým jsem tenkrát šel do parku. Divím se, že jsem to tehdy zvládl…
Nakonec jsem ze skříně vytáhl volné šortky a Jadenovo neoblíbenější triko.
Jo, tohle je moje první část pomsty…
Zaskučel jsem, když jsem znovu dosedl na postel a v tu chvíli, po zaklepání vešel dovnitř Li-Wei.
Myslím, že jsme byli červení oba dva. A Li-Wei dokonce i trochu uhýbal pohledem, když mi pomáhal obléct šortky a viděl můj rudý zadek.
Poprosil jsem ho, jestli by mi na ránu na noze ještě nanesl mast, protože se mi stále třásly ruce, a nejspíš bych byl mastný celý. Li-Wei byl opatrný a jemný, když mi to mazal, a dal mi na to i širokou náplast, abych si mast hned nesetřel.
„Myslím, že by bodlo kolečkové křeslo, nebo výtah,“ zabručel jsem, když jsem opatrně scházel dolů po schodech.
Ale když jsme se s Liem na sebe podívali, začali jsme se pak smát tak moc, že se na nás přiběhl podívat i Pongo.
Mark
Byl jsem vážně utahaný. Tak moc jsem přemýšlel, a rozhodoval se, že mě z toho nakonec rozbolela hlava. Když jsem se podíval na hodiny, zjistil jsem, že tu jsem už hodinu a půl. S povzdechem jsem zaklapl notebook, vzal ho pod paží, a nakázal Todovi, aby šel se mnou.
Jo, v jednom je tenhle kocour výjimečný. Poslouchá na slovo jako pes, i když je to tulák.
Když jsem se vrátil a odložil věci, Tod se už stihl uvelebit na nejvyšším místě svého škrabadla, a jen nás všechny z vrchu pozoroval.
A tak, jak jsem byl unavený a trochu rozmrzelý, nakonec mi to, co tu právě probíhalo, docela zvedlo náladu. A Chris tomu dal korunu. Ne jen tím, jak se hezky nakrucoval před zrcadlem a pak začal panikařit, když jsem vešel, ale i tím, jak potom vytrestal Jadena s tou šlehačkou.
I když… Po tom, co jsme pak slyšeli za zvuky z jejich ložnice, tak nejspíš Chris vytrestal sám sebe.
„Jo, půjdeme do pracovny,“ přikývl jsem.
„Nejprve se chci zeptat, jestli jste nezměnili názor. A taky, Jadene a Xi, jestli jste už o tom řekli Chrisovi a Limu.“
Když přikývli, že jim to řekli, a taky to, že ani jeden nezměnil názor, postavil jsem se k tabuli, zadíval se na mapu, a chvilku přemýšlel, jestli si to přeci jen nerozmyslet.
„Po zvážení všech rizik,“ otočil jsem se zpátky na kluky, „jsem se rozhodl, že do toho půjdeme. Máme zelenou od nadřízených, zatykač na Shenga budeme mít zítra na stole. Kluci z výjezdovky mi už poslali pár výsledků z ohledání místa, a jednoznačně to svědčí proti Shengovi. Byl tak naivní, nebo si o sobě tak moc myslí, že máme díky jeho neskutečně obrovskému egu máme i jeho otisky z několika míst, kde jsme věděli, že se pohyboval. Například z hotelu, kde byla Chrisova předváděčka. Tvoje krev, Joshi, se potvrdila z některých věcí, které se tam našly, a od ostatních to bude potvrzeno, až budeme mít jejich data. Sheng je prostě, sorry, že se tak vyjádřím, je prostě zvrácené hovado, a neskutečný sadista. A někdo takový tu nebude svobodně chodit mezi lidma.“
Joshua
Když jsme přešli do pracovny a Jaden se Xim potvrdili souhlas s akcí, Mark to nakonec odklepl, i když z toho moc nadšeně nevypadal.
Nedivil jsem se mu, ani já z toho nebyl nadšený, ale byla to jediná šance.
Když jsme prošli ještě několik záležitostí a Remy si vyřídil pár hovorů, sešli jsme na večeři, protože nás akorát kluci zavolali.
Chris chodil celý nakřivo a vypadalo to, že má docela problém si sednout, za to Jaden vypadal náramně spokojeně.
Po lehké večeři jsem Remymu s Giannim nabídl, že můžou přespat v obýváku, aby zbytečně nepřejížděli a nezdržovali se. Teď, když jsme s nima spolupracovali oficiálně, jsem se ničeho neobával.
Půjčil jsem jim věci a ukázal koupelnu, ručníky, přinesl jim polštáře a deky a rozložil gauč.
Pak už jsem zamířil do naší ložnice, kde jsem s sebou pleskl na postel, a ani nestačil pípnout a vytuhl jsem.
Xi-Wang
Ten den byl pracovně náročný a psychicky taky. Hlavně když jsme našli tu Shengovu boudu.
Ten chlap opravdu předčil i svého bratra.
Ale později, už doma, se atmosféra poněkud uklidnila a uvolnila.
Hlavně při Jadenově akci. V první chvíli jsem nevěděl, proč najednou tak Li-Wei zareagoval, když jsme mluvili o chystané akci proti Shengovi. Ale když jsem otočil hlavu, musel jsem se usmát.
Ti dva se vážně s ničím nepářou…
Ale aspoň Li přestal myslet na to špatné a měl pak už celou dobu hlavu plnou toho, co viděl.
A nepřestal se červenat po celou dobu, i potom, co jsme se zavřeli v pokoji.
A já toho musel využít.
Začal jsem mu šeptat, jestli by se mu taky líbilo, se někde venku milovat, a co všechno bychom dělali… A za chvilku jsem byl vzrušený z těch představ nejen já, ale i Li.
Usnuli jsme někdy hodně po půlnoci, a já se pak ráno vzbudil s myšlenkou, že to, že tu teď bydlíme, a Li se napřímo setkává s těmito věcmi, je určitě fajn, a jemu to pomůže se trochu víc otrkat.
Nejspíš byl Li-Wei spokojený, protože když jsem se vzbudil, on už byl v kuchyni a připravoval pro všechny snídani.
Tentokrát jsme nejeli hned na stanici, takže jsme se v klidu probrali, vypili kávu a na to se pak zavřeli v pracovně.
Gianni to nechal všechno na Remym s tím, že pokud bude potřeba, tak ho máme zavolat, ale jinak prý bude s klukama.
A tak jsme pustili kllimu, abychom se neudusili a neodpadli z tepla, které stoupalo nahoru, a ponořili se do práce…
Joshua
Kdyby v poledne nepřijeli Nolan a Lory a kluci nás nezavolali na oběd, nejspíš bysme v té pracovně strávili až do večera.
Bylo toho hodně, ale zase na druhou stranu nás bylo víc, takže to šlo i lépe než v mém případě, kdy jsem se pokoušel najít Marka, a měl jednak málo lidí, a taky málo informací.
Nalezení té boudy, hlavně té skrýše nám dost usnadnilo práci, a nejen ten velký zátah, ale i akce proti Shengovi měla tak velkou šanci na úspěch.
Měli jsme úseky rozdělené po dvojici, kdy jsme k sobě měli dostat lidi ze zásahovky, policisty a jistit nás měli Gianniho lidé.
Já byl samozřejmě v týmu s Thomasem, Xi-Wang vyfasoval Jadena, Mark to měl celé řídit, Gianni zase řídil svoje lidi a Remy si prý vystačí se svými muži. Měli jsme taky samozřejmě rozdělené úseky, které napadneme, abysme se vzájemně nepletli pod nohama a pokryli co největší plochu.
Já s Thomasem jsme měli zaútočit na přístav a doky, které podle Remyho informací spravoval Sheng.
Jaden a Xi-Wang měli udělat zátah na bordely a kluby, a Remy pak na bary a hospody.
Jediný Xi-Wang a Jaden měli zkušenosti s takhle velkou operací.
Já se sice zátahů u nás v Anglii občas účastnil, ale ne v tak rozsáhlém měřítku, a co jsem věděl, tak ani Thomas nebo Mark. Proto jsme si poslechli každou Xi-Wangovu nebo Jadenovu radu a uzpůsobili tomu určité body.
Oběd pak proběhl v poklidu, musel jsem i říct, že mě osobně docela vyhládlo, Li-Wei vypadal, že je rád, že Loryho vidí, stejně jako Jaden Nolana, i když si udržoval poněkud odstup. Nejspíš proto, co se stalo nedávno.
Jadenovi záda pořád pokrývaly jizvy, i Chrisova noha byla zalepená a Lory ho málem umačkal, než se Chrisovi podařilo mu vysvětlit, že je v pořádku.
Na to jsem Lorymu i já vysvětlil, že jsou oba v naprostém pořádku a barvitě vylíčil, co se tu včera odehrálo.
Nevím, kdo byl červenější, jestli Chris nebo Li-Wei, na Lorym bylo vidět, že by to rád taky zkusil, Jaden se zatvářil nadmíru spokojeně a Nolan si jen povzdechl.
Každopádně to trochu uvolnilo atmosféru, a když bylo po obědě a zákusku, dostali jsme volno, protože Mark potřeboval Nolanovi a Lorymu ukázat svůj dům, kde budou prozatím bydlet.
Thomas
Jako by nestačilo, že se musel ukázat, a ještě si se mnou poměřit, kdo má většího ptáka. Nejspíš si prohru s Remym potřeboval vykompenzovat, nebo je pořád tak nadržený a Chris je pro něj vhodný protějšek, tak jejich akce na verandě nezůstala bez povšimnutí.
Nebo je to tak rajcuje oba dva, že by to klidně dělali i na Times Square…
Každopádně jsem si jen odfrkl, když se to tu probíralo ze všech stran, když přijel Nolan s Lorym, a Chris hned na přivítanou obdržel velké balení gelů.
Práce bylo jak na kostele. Měl jsem pocit, že dokonce i víc než v případu Rituál.
Na druhou stranu nás bylo více, takže jsme si úkoly rozdělili.
Byl jsem rád, že jsem s Joshem. Ono to tak bylo i nejpravděpodobnější, vzhledem k tomu, že spolu pracujeme i normálně.
My jsme byli celkem v klidu i přes tu hromadu práce. Kdo však způsobil rozruch, byly zvířata.
Todovi se zřejmě moc nelíbilo, že má proti sobě teď dva psy. Zatímco ho Pongo statečně ignoroval, pro Jaspera byl Tod jako velká plyšová hračka.
Ale když jsme se usadili po obědě na zahradě ke kávě, psi začali dovádět mezi sebou a Tod brzy zmizel na nějakou svou toulačku.
Nevím, jestli bych to takhle zvládl na pořád, nebo nějakou hodně dlouhou dobu, ale pro teď, i přes nepříjemnosti kvůli Shenga, byla fajn taková změna, a já už přemýšlel nad tím, že bych se domluvil s Markem a až to tu všechno skončí, že bychom všichni jeli na srub. Musel by se nejspíš přivézt karavan, abychom se všichni vlezli, ale mohlo by to být fajn. A možná bych chytl větší rybu než Jaden. Ne, určitě bych chytl větší rybu…
Když Mark ubytoval Nolana a Loryho, vrátili se pak společně zpátky. A zatímco kluci trávili čas spolu, venku na terase nebo u bazénu, my se zase zavřeli v pracovně, abychom udělala toho co nejvíc, protože se pomalu i blížil čas, kdy jsme měli odjet na stanici, na večerní poradu.
Li-Wei
Na to, jak jsem se dříve stranil lidí, tak teď jich bylo kolem mě až příliš.
Kluci byli vesměs celý den zavření v pracovně, Nolan a Lory se pak zabydlovali a jeli na nákup a já s Chrisem zůstal s Pongem a Jasperem.
Odpoledne jsem si musel jít na chvilku lehnout, protože mě začala bolet hlav a pálit oči, a když jsem se probral, už byla tma.
Chrisovi se s Loryho pomocí podařila udělat večeři, takže mě vyhnali zpátky do postele s velkým hrnkem bylinného čaje.
Ani nevím, kdy se Xi vrátil, ale ráno jsem ležel v jeho náruči a bylo mi moc dobře.
Chvilku jsem ho jen pozoroval, a i přesto, že jsem teď mohl poznat i jiné muže, nevyměnil bych Xi-Wanga za nikoho jiného. Miloval jsem ho každým dnem víc a víc, a i když jsem měl obavy z té jejich nadcházející akce, rozhodl jsem se, že ho podpořím, jak jen to půjde.
Políbil jsem Xiho opatrně na rty, a pak se ještě opatrněji vyhrabal z postele.
Dneska to měli v podvečer spustit a já jim chtěl připravit aspoň vydatnou snídani, protože, kdo ví, jestli pak budou mít čas na jídlo.
A i když jsem se snažil nedávat nic najevo, když jsem sám stál v kuchyni a vařil kávu, nezabránil jsem slzám, kvůli strachu z toho, co všechno se může pokazit.
Vzpamatoval jsem se až ve chvíli, kdy se ukázal Pongo, a poté, co jsem mu dal nažrat, pustil jsem ho na zahradu.
Zároveň s tím vběhl dovnitř Tod, který vypadal, jako by se vyválel někde v roští, takže než jsem se pustil do snídaně, napřed jsem ho musel trochu vyčesat, nasypat mu granule a dát čerstvou vodu.
Aspoň jsem ale přišel na jiné myšlenky.
Když se zdálo, že je Tod se svou porcí spokojený, rozhodl jsem se taky konečně pustit do snídaně a vstal.
Jenže prudký pohyb a možná ještě slabost ze včerejška způsobila, že se mi zatmělo před očima a já už jen vnímal blížící se podlahu, a pak všechno zčernalo.
Gianni
Trávit čas s těmito lidmi, mi hodně dalo. I když to bylo hlavně kvůli tomu, abychom se zbavili velkého problému jménem Sheng, přesto jsem si ke všem našel cestu.
Zjistil jsem, že by se mi líbilo i potom, co to skončí, s nimi zůstat jako přátelé a občas se navštěvovat.
Když pak Josh řekl, že tu můžeme přespat, příjemně to překvapilo a rozhodně jsem to neodmítl.
Většinu času jsem trávil s Chrisem a Li-Wei. Když bylo potřeba něco potvrdit, či odsouhlasit, zaběhl jsem do pracovny, ale jinak jsem to nechal všechno na Remym. Na jednu stranu jsem ani moc nechtěl slyšet, co všechno se chystá, protože jsem věděl, že bych měl asi velký strach o ostatní. Stačilo mi už jen to, že jsem se musel připravit na schůzku se Shengem.
Druhý den jsme opět zůstali u Joshe v domě a tentokrát nás už bylo o něco víc. Poznal jsem Loryho a Nolana. A i když byli jiní než ostatní, hlavně Lory, nakonec jsme našli společnou řeč.
Ten druhý den byl Remy tak utahaný, že nakonec usnul dříve, než k něčemu došlo. Nezlobil jsem se, a když mi pohled sklouznul na to velké okno, znovu jsem si vzpomněl na Chrise a Jadena, a než jsem usnul, celou dobu jsem se usmíval.
Za to probuzení bylo náhlé.
Trhnul jsem sebou, když vedle v kuchyni zaštěkal Pongo. Okamžitě jsme s Remym vyletěli z postele, protože tenhle štěkot byl jiný a hlavně vytrvalý. Vběhli jsme do kuchyně a hned zjistili proč…
„Li! Li-Wei!“ doběhli jsme k němu.
Pongo do něj drcal čumákem, olizoval mu tvář, ale když jsme k němu doběhli, posadil se vedle a celou dobu nás pozoroval.
„Zaběhnu pro Xi-Wanga!“ vyhrkl jsem a rozběhl se rovnou nahoru, zatímco Remy podebral Liho a nesl ho do obýváku na rozložený gauč.
Xi-Wang
Večerní porada se trochu protáhla, ale nebylo zbytí. Věděl jsem, že to Li-Wei pochopí, navíc tohle už jednou zažil, takže ví, že to jinak nejde.
Když jsem se vrátil, on už spal. Tak jsem se jen osprchoval a hned zalezl k němu do postele, kde mi bylo tak moc dobře, že jsem téměř okamžitě usnul.
A spal jsem docela tvrdě.
Probralo mě až zaštěkání Ponga, ale v rozespalosti jsem si myslel, že je s Liem a jsou na zahradě.
Že je něco jinak mi došlo ve chvíli, kdy se mnou někdo zatřásl.
„Xi! Vstávej! Xi! Li je… omdlel! Xi!“
Okamžitě jsem otevřel oči. Nade mnou se skláněl Gianni a přísahal bych, že má na krajíčku.
„Co se stalo?“ vyskočil jsem z postele, že Gi tak, tak stihl uhnout.
Nečekal jsem na odpověď a letěl jsem dolů. Schody jsem bral po třech, abych tam byl co nejdříve.
Strach, že se Limu stalo něco opravdu vážného… Včera mu nebylo dobře, co když na něj zase doléhá ten strach. Nechci, aby se mi tu zhroutil úplně. Nechci, aby se mu stalo něco horšího…
„Li-Wei!“ dosedl jsem na gauč ve chvíli, kdy mu Remy podkládal nohy, aby je měl výš, a na čele už měl studený obklad.
„Li, zlato, prober se… Co se děje? Li… Prosím…“ mluvil jsem na něj čínsky, hladil ho po tváři, a doufal, že se probere co nejdříve.
„Zavolám rychlou,“ natáhl se Remy pro telefon a já jen přikývl.
Li neměl žádná viditelná zranění, ale nevíme, jak spadl a co to způsobilo.
Li-Wei
Napřed mě napadlo, že jsem zaspal.
Cítil jsem na sobě něco studeného a nějaké hlasy. Už jen rozlepit oči mě stálo skoro všechnu sílu, ale hned mi pak došlo, co se stalo. Chtěl jsem se posadil, ale tupá bolest hlavy mě poslala zpátky do peřin.
„Xi…" zachrčel jsem a natáhl k němu ruku.
Viděl jsem i Gianniho a Remyho, který v ruce držel telefon.
„Jsem v pořádku… jen se mi… zatočila hlava… nic mi… není…" zadíval jsem se na Xiho a prsty pohladil jeho ustaranou tvář. „Chtěl jsem… udělat snídani…"
Hlas se mi zlomil a do očí vstoupily slzy. Druhou ruku jsem přehodil přes oči.
„Nenávidím se… za to… jaký jsem slaboch. Chci ti byt oporou… ale místo toho… jen přidávám… starosti," zavzlykal jsem.
„Počkáme v kuchyni. Kdybys něco potřeboval, zavolej," uslyšel jsem Remyho hlas, pak se mě někdo dotkl a vzápětí bouchly dveře.
„Moc se omlouvám… Xi… vím, jak to máš… teďka složité… nechci ti přidělávat… starosti… opravdu mi nic… není, jen mě trochu… bolí hlava… ale nejspíš jen proto… že nejsem zvyklý… na tolik lidí," vyrážel jsem mezi vzlyky.
Hlavně jsem nechtěl, aby mě Xi poslal pryč.
To bych nejspíš nezvládl vůbec.
Xi-Wang
Oddychl jsem si, když Li-Wei otevřel oči a začal komunikovat.
I když spíš breptal, přesto nemluvil zmateně, nešlapal si na jazyk a věděl, kde je, a co se stalo.
Ale proto, že zmínil, že ho bolí hlava, rozhodl jsem se, že s ním zajedu pro jistotu na kontrolu. A může protestovat, jak chce.
„Nikam tě nepošlu, neboj, ale zajedeme k lékaři, aby se na tebe pro jistotu podíval. A to bez debat, Li. Starosti bys mi akorát víc přidělal, kdybys na tu kontrolu nešel. Udělej to pro mne, ano? Ta chvilka zdržení mi za to stojí. Raději přijdu pozdě do práce, než bych tam měl být s nejistotou, že nejsi v pořádku. Nikdo neviděl, jestli ses špatně neuhodil, měl by sis nechat zkontrolovat i oči. Ale pokud budeš v pohodě, tak budu v pohodě i já,“ pohladil jsem ho po tváři a sundal mu z čela mokrou utěrku.
„Vidíš? Máš tu bouli, takže pojedeme, ano? Jdeme se obléct…“
Pomohl jsem Limu na nohy a šli jsme do pokoje se obléct. Právě z patra scházel i Mark a Josh, aby se podívali, co se děje, proč ten rozruch.
Když jsem Markovi vysvětlil situaci, přikývl, že bude počítat s mým pozdějším příchodem. Moc se to nehodilo, ale podle mých odhadů bych se mohl zdržet tak maximálně o hodinu, než kdybych vyrazil normálně do práce. Ale musíme jít hned.
Popovídat si o tom, co tohle způsobilo, o Liových strašácích a nervech, si můžeme po cestě do nemocnice. Mark tam už volal, aby nás upřednostnili, tak bylo potřeba vyrazit, pokud možno hned.
Li-Wei
Nakonec, i když jsem nechtěl, mě Xi nekompromisně skoro nacpal do auta.
Ještě jsem se omluvil ostatním za potíže a za chvilku jsem už stál u doktora.
Vyšetření trvalo asi půl hodiny, a kromě boule a toho, že mám velmi nízký tlak, jsem byl v pořádku.
Prostě nejsem zvyklý na takový rozruch kolem sebe, ale prý si nemáme dělat starosti. Jen mám víc odpočívat a předepsal mi prášky.
„A já se tak těšil na společnou snídani, protože, kdo ví, kdy se uvidíme," povzdechl jsem si, když jsme byli na cestě zpátky a opřel se v sedačce.
Podíval jsem se na Xiho a natáhl ruku, abych ho mohl pohladit po tváři.
„Nevím, co bych si bez tebe počal. Tolik toho pro mě děláš," zašeptal jsem, a než jsem stihl říct něco dalšího, nejspíš jsem usnul.
Když jsem se vzbudil, ležel jsem v posteli v ložnici, vedle mě Pongo a z kuchyně jsem slyšel hlasy a rachot.
Při pohledu na hodinky jsem zjistil, že je skoro poledne a já prospal téměř půlku dne.
S povzdechem, že jsem se ani nerozloučil s Xim, jsem vstal z postele, natáhl na sebe triko a kraťasy a sešel dolů do kuchyně.
Xi-Wang
Bylo mi jedno, že jsme nesnídali. Teď bylo přednější Liovo zdraví.
Netrvalo ani hodinu a on už stál před doktorem. Pongo poslušně seděl vedle mne a celou dobu je pozoroval. Podle jeho chování jsem usoudil, že by měl být Li v pořádku, ale jistota je jistota.
A nízký tlak pes neodhadne.
Takže k problémům s očima ještě tohle.
Budu muset Liho více hlídat.
Když jsme jeli zpátky, Pongo se usadil na zadní sedačce a Li vedle mne. Stihl říct akorát pár slov a za chvíli byl tuhý jak prkno.
Když jsem si tak všechno uvědomil, vše, co se Liho týkalo, rozhodl jsem se nakonec přijmout Jadenovu nabídku.
Pokud jsem dobře zaslechl a pochopil, Mark stejně odchází od policie. Ne, že bych ostatním nevěřil, zdáli se tam být fajn chlapi, a podle toho, co kluci říkali, tak by za ně Mark dal ruku do ohně.
Ale udělám to hlavně kvůli svému Li-Wei.
Chci s ním být co nejvíc. A chci si ho hlídat. Pongo je skvělý pes, ale nezmůže všechno…
A já bych o Liho nerad přišel.
Když jsme dojeli domů k Joshovi, opatrně jsem vynesl Liho z auta a rovnou do ložnice, což se neobešlo bez pozornosti.
A tak jsem se nedivil, že vzápětí přišly otázky, jestli je Li v pořádku. Vysvětlil jsem všem, kteří zůstali doma, jak na tom je, a co je potřeba pohlídat.
Bylo vidět, že si oddychli, že to není nic horšího, a hned mě ujistili, že na Liho dají pozor, a kdyby něco, pošlou mi zprávu, protože teď nebylo jasné, kdy vůbec budu moct volat.
Vzal jsem si krabičku se snídaní, nasedl do auta, a hned frčel na stanici za ostatními, abych neměl velký skluz.
Když jsem dojel, přípravy už byly v plném proudu. Měli jsme operační středisko, kde byl Mark, šéf protidrogového, a šéf z organizovaného zločinu.
Prakticky se spojily tři oddělení, abychom dostali toho největšího parchanta, který tu kdy v Sacramentu žil.
Jaden už procházel seznam lidí, kteří nám byli přidělení, a společně jsme je potom svolali na meeteng, který se měl konat před obědem, abychom si ujasnili, co a jak, a připravili se na večer.
Tušil jsem, že se domů dostaneme jen na chvilku, ale byl bych rád i třeba za hodinu strávenou s Liem, abych viděl, jak na tom je.
Chris
Vstal jsem současně s Jadenem. Nechtěl jsem, aby odešel bez rozloučení. Nevěděl jsem, jestli ho dneska vůbec uvidím, nebo vlastně zítra, či pozítří… Bylo to hodně o hádání, kdy to celé ukončí, aby mohli jít domů. Nešlo jen o to, udělat zátah a dobrý. Všechna místa se pak musela zajistit, vyslechnout všechny podezřelé i ty, co by tam právě v tu chvíli byli jen náhodou. Museli se udělat výslechy lidí, které by přivezli do cel předběžného zadržení. A muselo se to udělat rychle, protože tu byla nějaká lhůta, po kterou je mohli držet, jinak by byl problém a museli by je pustit.
Podle mne v tom musela být angažovaná tak polovina Sacramentského policejního sboru. Věděl jsem, že tu bude i SWAT, na těch vytipovaných nejkritičtějších místech.
Ale i tak jsem měl strach. Bál jsem se toho, aby se něco nepokazilo, aby se mi Jeden vrátil živý a zdravý. Takovou akci, co jsem s ním, jsem ještě nezažil, a proto jsem měl obavy.
Ani jsem se nedivil, že Li-Wei zkolaboval. Zjistili jsme to, když jsme přišli do kuchyně a Gianni a Lory se snažili udělat něco k snídani. Thomas nabručeně seděl u stolu a pil kafe, Mark telefonoval, Josh si hrál s Todem a přitom ukusoval jakousi housku. Prý měl takový hlad, že nemohl počkat, až bude snídaně hotová. Remy seděl taky u stolu, taky pil kafe, a hleděl přitom do notebooku a evidentně nad něčím pracoval.
Jediný Nolan se tvářil nezúčastněně, jen pohodlně seděl v křesle v obýváku tak, aby viděl do kuchyně a poreferoval nás, co se tu ráno stalo.
Bylo to zvláštní ráno.
A najednou tu bylo takové divné ticho, když kluci odjeli na stanici. Byl jsem nervózní, protože jsem stále myslel na to, jak je Limu.
Když pak přijel Xi-Wang s Liem zpátky z nemocnice, konečně jsem si oddechl. A zřejmě jsem nebyl jediný.
S ujištěním, že je v pořádku, jen má nízký tlak a musí se šetřit, jsme Liho nechali spát, nabalili jsme Ximu snídani do krabiček, a on už zase spěchal do práce za ostatními.
Právě jsme se chystali, že vymyslíme něco na oběd, když jsem zaslechl z vrchu Liho. Okamžitě jsem vystartoval, jestli je v pohodě, ale on se jen rozmrzele díval na to, kolik je hodin a že zaspal Xiho odchod.
Sešli jsme společně dolů, a já si v tu chvíli i vzpomněl, že jsem vlastně nedal Lorymu a Nolanovi prsteny. Zaběhl jsem do našeho pokoje, vzal krabičku a pak už je slavnostně položil před ně na stůl, a čekal na jejich reakci.
Li-Wei
Než jsme sešli do kuchyně, nezapomněl jsem poděkovat Pongovi.
Vážně to byl úžasný pes a já byl za něj moc rád.
Stejně jako jsem si uvědomil, jak úžasné mám přátele, když Chris v kuchyni před Nolana a Loryho položil prsteny.
Lory hned vyskočil, začal Chrisovi děkovat, a dokonce mu ukápla slza. Bylo vidět, jak moc je šťastný, a dokonce i Nolanovi se v očích zaleskly slzy.
I on Chrise pevně objal a zašeptal mu, že se o Jadena nemusí bát, že to, co se mezi nimi stalo, už je dávno pryč a Jaden Chrise moc miluje. Taky mu poděkoval za to, že právě on může za Jadenovu změnu k lepšímu a návratu do života.
Ještě několikrát se vzájemně objali, a Lory Chrisovi poděkoval a rozplýval se nad krásou prstenů.
Nedokázal jsem zabránit vzlyku, a tím jsem na sebe přitáhl pozornost.
"Nemůžu uvěřit… že mám tak… úžasné přátele," popotáhl jsem, usmál se, a pak každého z nich co nejpevněji objal.
Nikdy se mi ani nesnilo o tom, že bych něco takového tady ve Státech našel.
A najednou jich mám několik.
„Na jednu stranu, jsem těm dvěma vděčný. Díky Zhuangovi mám Xiho, a díky Shengovi zase vás. A rád bych i potom, co to všechno skončí, abysme se dál vídali," zamumlal jsem rozpačitě a sklopil oči.
Pongo zaštěkal, až jsem nadskočil, přidal se k němu Jasper, a vzápětí kolem nás začali pobíhat, jako by si i oni uvědomovali, co se děje.
„Uvařím nám nějakou čínskou specialitu," rozhodl jsem, ale pak posmutněl. „Jen mě mrzí, že jsem zmeškal Xiho odchod. Kdo ví, kdy ho teď uvidím."
Povzdechl jsem sim a v tu chvíli ke mně Pongo přiběhl, drcl mě čumákem do ruky a jemně štěkl, jako by mi chtěl říct, že to bude všechno v pořádku.
Gianni
Sledovat, jak Je Li-Wei šťastný, dělalo šťastného i mě. Byl jsem moc rád, že jsem ho mohl potkat.
Ten člověk o sobě pořád říká, jak je slabý, ale přitom spojil dohromady tolik lidí.
Možná mu to tak nepřijde, ale já to tak vidím.
Když mě objal, pevně jsem ho stiskl.
„Jsem moc rád, že jsem tě mohl poznat, Li,“ pohladil sem ho po zádech, a pak už jsem ho pustil, aby mohl vůbec dýchat.
„A moc rád si dám nějakou tvou specialitu. Rád bych ti pomohl, ale musím jít pracovat. A Chrisi,“ otočil jsem se pak na Chrise. „Ty prsteny jsou opravdu nádherné. Až budeš mít udělané i pro Xiho a Li-Wei, rád bych si u tebe taky něco nechal udělat. Moc se mi líbí tvoje práce.“
Jo, přemýšlel jsem na nějakém šperku pro Remyho, protože se blíží jeho narozeniny. A chtěl bych něco, co by byl originál a jen pro něj. A napadlo mě, že bych nechal udělat dva náramky. Nebo přívěsky ve stylu Jin a Jang. My totiž takoví jsme, a jeden bez druhého bychom nemohli tak dobře fungovat.
„Zavolejte nás, až bude oběd, ano?“ ještě jsem se na ně pousmál a pak už jsem zamířil do pracovny za Remym, abychom mohli pokračovat v práci.
Byli jsme napojeni na konferenční video hovory, abychom vše mohli řešit hned online a předešli tak případným chybám či nedopatřením.
Když nás později zavolali k obědu, vonělo to až do pracovny. Kluci prostřeli stůl na terase, což jsme s Remym přivítali s povděkem, když jsme byli celou dobu zavření v pracovně.
„Po obědě udělám lehký dezert, ano? A chci vás překvapit, takže ho budu dělat sám, ano?“ pustil jsem se do jídla, které vážně chutnalo božsky.
Remy
Po tom chaotickém ránu, kdy nás Li-Wei všechny vystrašil, probíhal zbytek dopoledne a část odpoledne v poměrném poklidu, i když pro mě v plném pracovním nasazení.
Většinu dne jsem strávil v pracovně, kde jsem byl online napojen na kluky, kteří všechno zařizovali na stanici.
Nejel jsem s nimi, protože jsem musel řešit zase svoji část, a to lidi, kteří pro mě a Gianniho pracovali, a rozdělit je do skupin, aby byli k dispozici pro jednotlivé oddíly. Akce byla naplánovaná na devátou večerní, kdy se přesně úderem celé hodiny akce spustí, a všechny tři oddíly zaútočí současně.
Bylo ale potřeba vyrazit už minimálně o čtyři hodiny dříve, abysme se nepozorovaně dostali na místo, vytvořili si někde základnu a připravili na pohotovost záchranou službu, pyrotechniky, pokud bude potřeba, i těžkooděnce. Jeden nikdy neví, co se může při takových akcích podělat, a bylo lepší mít něco v záloze.
Gianni pak přišel za mnou, s tím, že je Li-Wei v pořádku, a já byl jen rád. Věděl jsem, jak moc si ho Gianni oblíbil a nedokážu si představit, jak těžce by nejspíš nesl, kdyby se Li-Weimu něco stalo.
Kolem třetí nás kluci zavolali na oběd, a já byl jen rád, že prostřeli na terase. I přesto, že jsem měl poměrně zauzlovaný žaludek z celé akce, Liho oběd byl natolik výborný, že jsem na chvilku i pozapomněl na problémy. A nejen jeho oběd mi pozvedl náladu, ale i následný Gianniho dezert, který připravoval sám, zatímco kluci dováděli na zahradě s Pongem a Jasperem, a já s Nolanem vzpomínal na staré časy.
Byl to fajn chlap a měl k Jadenovi hodně blízko, tak jsem se ani nedivil, když Chris v jednu chvíli zpanikařil. Přesto se ale zdálo, že minulost už mají za sebou, a i když byl Lory na můj vkus až moc velký živel, zdálo se, že to Nolanovi vyhovuje.
Gianniho poháry s ovocem byly výborné a osvěžující, úplně mě nakoply a očividně nejen mě, jak si všichni ostatní mlaskali, a já byl na svého muže právem hrdý.
Poklidná idylka se ovšem brzo změnila ve smutek, protože byl čas se rozloučit.
Gianni musel se mnou, protože v zásahovém voze, kde bude i Mark, bude řídit naše lidi. Ne, že bych to nezvládl, ale muži museli vidět, že mají oporu bosse a že se nebojí jít ani do tak velké akce.
Hlavně Li-Wei nesl odchod těžce, protože kluci ani neměli čas za nimi přijet, a kdo ví, kdy bude po všem, aby se mohli vrátit, a Li se navíc ani nerozloučil s Xim, což ho strašně mrzelo. Musel jsem mu několikrát slíbit, že na něj dáme pozor, a že to všechno dobře dopadne.
Ani mě nebylo do zpěvu a řekl bych, že ani Giannimu.
Nolan slíbil, že na kluky dá pozor, popřál nám hodně štěstí, a pak už jsme museli vyrazit, abysme byli na místě setkání včas.
Mark
Myslel jsem si, že budeme moct aspoň na chvíli zajet domů. Ale nakonec jsem to musel zatrhnout.
Všichni, co jsme byli ve vedení akce, jsme zůstali na stanici, protože se stále dolaďovaly podrobnosti a bylo potřeba, abychom byli po ruce. Normálně bychom na tak velkou akci měli více času, ale tentokrát nás tlačil čas, a my museli pohnout zadkem. Museli jsme toho využít, protože jsme nevěděli, kdy jindy bychom takovou šanci mohli mít.
Věděl jsem, že někdo od Remyho má Shenga na oku, protože jako jeden z mála ho znal. A pokud by se Sheng hnul směrem do Sacramenta, okamžitě by nám dal vědět.
A proto, abychom byli stále k dispozici, jsme zůstali na stanici. Kdo si potřeboval odpočinout, měl možnost se natáhnout v kanceláři.
Možná se to nemuselo někomu líbit, ale nebylo zbytí. Čas do začátku akce se dost krátil, a všichni, i řadoví policisté, kteří byli do akce zapojeni, si již kontrolovali výzbroj a výstroj, chystali se, a v sedm hodin se měli všichni hlásit tady, aby se pak ještě upřesnily poslední instrukce a rozjeli se na svá stanoviště.
Sám jsem neměl čas si zajít ani na oběd. A teprve s úderem třetí hodiny jsem se dostal do jídelny.
Spíš mě tam Thomas s Joshuou vytáhli s tím, že nepotřebují, aby jim jeden z velitelů zkolaboval uprostřed akce.
Zažil jsem toho u policie docela dost. Ať už jako pochůzkář, nebo jako detektiv. Ale něco tak rozsáhlého jsem organizoval poprvé. Byl jsem opravdu vděčný za Xiho a Jadenovu pomoc.
Ale později, když jsme se sešli na posledním meetingu, pocítil jsem opravdu silný pocit zodpovědnosti za všechny ty lidi, kteří tu teď stáli nebo seděli, a dívali se na mě.
Musel jsem se pořádně nadechnout, zatnul jsem jednu ruku v pěst, až se mi nehty zaryly do kůže, a já se tak trochu sebral a dal dohromady.
Po tomhle, jakmile to rozpustíme, už nebude cesty zpátky…
Joshua
Na Markovi bylo vidět, že toho má opravdu plné brýle.
Jediní, kdo vypadali v pohodě byl Xi-Wang s Jadenem. U Xi-Wanga jsem tušil, že klid jen předstírá, u
Jadena jsem si nebyl jistý. Jako bývalý voják, nasazený ve válce, už byl nejspíš zvyklý na ledacos a tohle pro něj mohlo být stejné, jako snažit se vymýtit hejno otravných much.
Tehdy ale měl kolem sebe muže zvyklé na smrt stejně jako on. Teď tu byli muži, kteří netoužili po ničem jiném, než vrátit se domů za svými milovanými.
A i on sám měl teď někoho, ke komu se chtěl vrátit.
Podíval jsem se na Marka, když jsme se sešli na poslední schůzi, aby rozdal rozkazy a poslední instrukce a povzbudivě se na něj pousmál.
Když jsem ho tam tak viděl stát, došlo mi, že jsem i rád, že sám podal výpověď. Nejspíš bych ho totiž k tomu donutil.
Bylo toho na něj už moc.
Ne, že by byl starý, ale byl tak dobrý, že na něj spoléhalo víc a víc lidí, a čím víc lidí tím víc zodpovědnosti.
Padalo mu to na hlavu a zatěžovalo ramena, a ani já s Thomasem jsme nestíhali tu zátěž odebírat.
Doufal jsem taky, že Xi-Wang přijme Jadenovu nabídku. Xi a Mark si byli dost podobní, a za pár let by se mohla situace opakovat.
Potom, co jsme si poslechli Marka, velitele zásahovky a promluvili každý ke své skupině zvlášť, mohli jsme vyrazit.
Myslím, že tohle se zapíše do dějin jako největší razie v historii Sacramenta, a já jen doufal, že to nepřinutí Shenga vrátit se dřív, protože by nám to mohlo zkazit další plány.
Přesunuli jsme se na vyhrazené stanoviště, kde se ještě jednou všechno překontrolovalo, Mark a Gianni zalezli do operačního vozu, a týmy se postupně přesunuly na své pozice.
„Tým A na pozici a připraven," zahlásil jsem do vysílačky za pět minut devět, když jsme se s Thomasem a dalšími dvaceti muži v okruhu půl kilometru, krčili ve stínech stromů, keřů a přepravních kontejnerů u doku, který podle dostupných informací spravoval Sheng.
„Tým B na pozici a připraven," zapraskal ve sluchátku Jadenův hlas.
„Tým C na pozici a připraven," následoval Remyho hlas.
Těch posledních pět minut bylo skoro nekonečných.
Podíval jsem se na Thomase, který se krčil vedle mě, stiskl mu krátce ruku a rty neslyšně vyslovil 'miluju tě'.
A pak jsme dostali všichni povel k zásahu…