Mark
Sice se mi moc nelíbilo, že by kluci zas někam cestovali. Ale v tuhle chvíli, kdy tu Sheng není, a navíc, nepojedou do obchoďáku, ale k Giannimu do práce, tak je už vcelku jedno, jestli budou tam nebo tady. Nebudou courat nikde po městě, jen prostě zajedou ke vchodu a zalezou dovnitř.
A tak jsem souhlasil, a hned šel zavolat Warenovi, abych se s nimi domluvil.
Nejspíš už byli připraveni, protože bez problému souhlasili, a Gianni se prý moc těší, moc chce vidět, jak Chris dělá prsteny.
Kluci byli nachystaní na odjezd v rekordním čase. Měl jsem pocit, že Xi-Wang česal Limu vlasy ještě na chodbě. Stihl mu akorát strčit misku a pytlík se žrádlem pro Ponga, a za chvíli jsme se už dívali, jak dvě luxusní auta odjíždí od našeho domu do centra.
Mezitím jsme se nachystali i my, a už jsme byli připraveni odejít, když jsem se ještě zastavil v obýváku a otočil k sobě Joshe.
„Chci se tě na něco zeptat. Je to docela důležité, a já věřím, že překonáš nějaký ten nepříjemný pocit, který v tobě ještě mohl zůstat a odpovíš mi. Potřebovali bychom vědět, jestli si pamatuješ cestu, když jsi utíkal od Shenga. Předtím jsi jen řekl přibližnou oblast, ale je to dost velký prostor. Pokud si to pamatuješ, Joshi, tak, prosím, řekni, kde to je. Chci tam vyslat lidi, aby to tam hlídali.“
Nešel jsem opatrně a ani kolem horké kaše. Neměli jsme moc času, a věřil jsem, že je Josh silný a zvládne to. A pokud to půjde, zajedeme se tam podívat hned, pokud to nepůjde, tak tam jen někoho pošlu.
Joshua
Tušil jsem, že něco bude.
Už když Jaden u snídaně začal naznačovat a díval se na mě, Thomase a Marka, věděl jsem, že něco přijde.
A když kluci odjeli a my se začali chystat na poradu na stanici, Mark mé domněnky potvrdil.
Zadíval jsem se na něj a v duchu si všechno vybavoval.
„Nepamatuju se," zamračil jsem se a dopnul poslední knoflíčky košile.
Pak mi ale došlo, že na Marka být naštvaný nemůžu.
„Promiň. Nemyslel jsem to tak… jen… opravdu se nepamatuju a štve mě to. Vím, jak je to důležité. Ale… možná, když zajedeme na místo, kde jste mě našli, dokázal bych si vzpomenout, co ty na to?"
Pousmál jsem se a pohladil Marka po tváři.
„Zvládnu to. Když budete se mnou, zvládnu to a cestu najdu. Myslím, že je to důležité, Sheng by tam mohl i něco uschovávat. Občas mezi mučením… byly krátké intervaly. Nemohl odjet pryč a zase se vrátit. Určitě tam má něco jako pracovnu," těmi slovy jsem dodával odvahu i sám sobě.
Předpokládal jsem, že cestu najdu.
Mozek je velmi praktický orgán, i když si myslíte, že jste na něco zapomněli, není to tak, jen to vaše paměť z nějakého důvodu vytěsnila a odsunula stranou.
Ale díky určitým podmětům se dokázaly potlačené vzpomínky vyvolat.
„Chceš jet hned? Bylo by to asi možná lepší, pokud by ti to nevadilo."
Mark
Všichni se zastavili ve svých činnostech a s napětím čekali na Joshuovu odpověď.
Bylo vidět, že podvědomě se tomu brání, že mu to není po chuti. Ale nakonec to zvládl a já si oddychl.
Když už nic jiného, aspoň se Joshua postaví této nepříjemnosti a bude to pro něj zas o něco jednodušší zvládnout.
„Pojedeme hned. Teda… Vzhledem k situaci…“ zamyslel jsem se. „Já musím jet na stanici. Bylo by dobré, kdyby s tebou jel Thomas.“
Jo, Thomas by Joshe mohl zvládnout lépe než kdokoliv jiný, pokud by se něco stalo.
Ale bylo by fajn, kdyby jel ještě někdo další.
Po chvilce přemýšlení jsem se rozhodl.
„Jadene, bylo by fajn, abys jel se mnou rovnou na stanici, vzhledem k tvým zkušenostem, jak policejním, tak vojenským, by bylo dobře, kdybys byl se mnou hned od začátku porady, kdyby to náhodou Thomas s Joshem nestihli. Xi-Wangu, ty pojedeš s klukama. Přeci jen jsi Číňan, stejně jako Sheng, a tvoje oči a tvoje zkušenosti by se mohly hodit. Klukům by třeba mohlo uniknout něco, co tobě ne. Bez urážky, ale nejsi tu dlouho ve státech, a mentalitou jsi pořád víc Číňan než Američan. Tak proto.“
Xi-Wang se na moment zarazil, ale když si to zřejmě v hlavě všechno rychle přebral, nakonec bez problémů souhlasil.
Když si šli kluci každý do svého auta, ještě jsem Joshe zastavil mezi dveřmi.
„Joshi, když to nepůjde, vykašli se na to. Nechci, aby ses zbytečně nervoval, nebo hroutil. Raději tě budu mít tady schopného a čilého a v pohodě, než se za každou cenu nutit do něčeho, co ti může uškodit, ano?“ přitáhl jsem si ho na moment a políbil ho, aby věděl, že opravdu o něj stojím a mám o něj starost.
Joshua
Mark byl prostě zlatíčko.
To se jinak nedalo říct.
Byl to můj medvídek, u kterého jsem se mohl schovat, když měl Thomas bručounskou náladu.
Mohl jsem za ním kdykoliv přijít a svěřit se mu.
Ale platilo to i naopak.
Věděl jsem, jak moc to na něj všechno doléhá a nechtěl jsem mu přidávat starosti ještě i já.
„Zvládnu to," zašeptal jsem, políbil ho, a pak už odešel za Thomasem.
Xi-Wang jel ve svém autě, kdyby něco a za chvilku už jsme vyrazili a jeli na místo, kde mě prý našli.
Jeli jsme skoro až na okraj obydlené části, tam zastavili a vystoupili.
Thomas mi ukázal místo, kde mě našli, a když jsem se rozhlédl, zježili se mi všechny chlupy na zátylku.
Byly to záblesky, ale viděl jsem sám sebe, jak se plahočím nocí a snažím se dostat dál od místa, kde mě Sheng držel.
„Měli bysme jít pěšky," zachrčel jsem, a aniž bych čekal na odpověď, vydal jsem se vpřed.
Několikrát jsem se musel zastavit, abych si vzpomněl, zvláště, když se cesta dělila na několik pěšinek, ale nakonec, po necelé hodině chůze, jsme došli k něčemu, co vypadalo jako bývalé staveniště a uprostřed stála velká dřevěná bouda, snad původně sklad.
Několikrát jsem polkl a přešel k boudě. Natáhl jsem si rukavice, které jsem nosil vždy v kapse a zkusil dveře.
Kupodivu bylo odemčeno, panty slabě zavrzaly a do nosu mě udeřil zatuchlý vzduch smísený s nasládlou pachutí.
Zvedl se mi žaludek a ve chvíli, kdy jsem viděl to dřevěné křeslo a hromadu mučících nástrojů z nichž na některých byly zřetelné zaschlé stopy od krve, vybavilo se mi všechno zpátky, a nejen to, ale i vzpomínky na minulost.
„Musím…" zamumlal jsem, spěšně vyšel ven a vedle boudy do trávy vyhodil celou snídani.
Jednou rukou jsem se zapíral o stehno, druhou o roh boudy a v předklonu se snažil popadnout dech a zbavit se zbytků kyselých šťáv v krku.
A to jsem si na té snídani dal tak záležet...
Xi-Wang
Vystoupili jsem na místě, kde našli Joshe. Chvíli jsem si myslel, že to nedá, podle toho, jak se na moment zasekl, ale pak, jako by tím chtěl smazat černou šmouhu ze svých vzpomínek se vydal směrem ven z města.
Šli jsme pomalu, bylo vidět, že se snaží rozpomenout. Dvakrát jsme se i vraceli…
Ale Josh to nevzdával a šel.
Ve chvíli, kdy jsme došli na nějaké rozpadlé staveniště, se Josh sice napjal, ještě o něco víc znervózněl, ale pak šel rovnou k té boudě.
Sledoval jsem všechno, co by nám mohlo pomoct. Na cestě byly poznat stopy pneumatik, jak tu zřejmě nějaké auto rychle brzdilo, nebo se rychle rozjíždělo. Netušil jsem, jestli jsou to ty samé, nebo aut bylo víc. Ale rozhodně byly čerstvější, takže nedávno tudy někdo jel.
Thomas šel za Joshem, a bylo vidět, že víc pozoruje jeho než okolí. Zřejmě měl o něj starost a oprávněně.
Potvrdilo se to v momentě, kdy Josh nahlédl do boudy a pak skoro vyběhl ven a začal zvracet.
Thomas šel za ním, hladil ho po zádech a něco mu tiše říkal.
Já jsem si nasadil taky rukavice a zastavil se ve dveřích do boudy.
To, co jsem viděl, předčilo všechna má očekávání.
Jak jsem si doteď myslel, že je Sheng parchant a velmi nebezpečný, tak v tuhle chvíli jsem ho postavil na vrchol žebříčku všech sadistických vrahů.
Už jsem se nedivil, že Josh tak rychle vyběhl.
Vešel jsem opatrně dovnitř a s odporem si všechno prohlížel. Vytáhl jsem telefon a hned všechno nafotil a pro jistotu jsem ještě udělal krátké video, které zahrnovalo celý vnitřek boudy.
Po chvíli jsem vyšel ven, abych to ofotil i z venku, a pak už jsem jen vytočil číslo na Marka, abych ho informoval o tom, že jsme to místo našli, a vážně přemýšlím, jestli to nechat netknuté, kdyby se Sheng vrátil, nebo to tu obrátit vzhůru nohama, protože z devadesáti devíti procentní jistotou tu někde okolí budou zakopány nějaké mrtvoly, protože podle stop nebyl Josh jediný, koho tu Sheng mučil.
„Joshi,“ přistoupil jsem potom blíž. „Zvládl jsi to. Jestli chceš, zajdu pro auto, a odvezu vás k Thomasovu autu. Už jsem volal Markovi a záleží teď na něm, jak se rozhodne, jestli to tu prokope, nebo nechá tak a budeme tu číhat na Shenga. Podle mého názoru tu budou někde v okolí nějaké mrtvoly, protože stopy, které tam vevnitř jsou, svědčí o tom, že jsi nebyl jediný, koho tu věznil.“
Joshua
Když Xi-Wang přišel, narovnal jsem se, hřbetem ruky si i přes rukavice otřel bradu a vyplivl poslední hlen.
Měl jsem v puse, jako v popelnici, ale musel jsem to vydržet, než se vrátíme k autům.
„Ale nejspíš jsem jediný, kdo se odtud dostal živý, co?" zasmál jsem se trochu hystericky, ale pak si povzdechl.
"Promiň. Omlouvám se… a díky Xi-Wangu i tobě, Thomasi. Bez vás bych to asi nezvládl. Budu v pohodě, jen…" pokrčil jsem rameny a zadíval se směrem ke vchodu, „připomnělo mi to minulost."
Po těch slovech jsem se otočil a přešel ke vchodu.
„Chci si to tu prohlédnout. Pokud to nepůjde, vrátíme se a necháme to na Markovi, ano?"
S těmi slovy jsem vešel dovnitř.
Zachvěl jsem se odporem a celou místnost si prohlédl.
Našel jsem nástroje, které Sheng použil k mému mučení a ukázal je klukům, aby to Xi-Wang mohl nafotit, protože na nich bude má DNA a usnadní to tak práci technikům.
I přesto, že jsem si myslel, že by tu mohl mít Sheng pracovnu, kromě mučírny, starého záchodu a nakřáplého umyvadla v menší místnůstce, tu nebylo nic, co by tomu nasvědčovalo.
Ale to bych nebyl já, abych na to nepřišel.
Řekl jsem Thomasovi a Xi-Wangovi, co hledáme, a po několika minutách jsem narazil na skryté dveře v podlaze.
Stačilo zvednout poklop a po dřevěných schodech sejít do další poměrně velké místnosti, spíš uměle vytvořeného sklepení s elektrikou.
Bylo tam vlhko a chladno, v jednom rohu stála stará pohovka, velký stůl, na kterém byl počítač, ale nic z toho mě nezaujalo tak, jako police na pravé straně.
Bylo na nich několik desítek sklenic, naplněných nějakou kalnou tekutinou, a když jsem přišel blíž, byl jsem rád, že jsem tu snídani vyhodil nahoře.
Sklenice byly označeny štítkem se jménem a naplněné nejrůznějšími kousky lidského těla.
Někde bylo ucho, jinde prst, nos, dokonce i penis, oči…
Procházel jsem podél polic s Xi-Wangem a Thomasem v patách a nevěřil svým očím.
Až u jedné sklenice jsem se zastavil a ostře se nadechl.
„Thomasi, Xi-Wangu…" zašeptal jsem, jako bych se bál, že něco vyrušíme, a ukázal na sklenici před sebou.
Byla prázdná.
A bylo na ní jméno Joshua Cavis…
Thomas
Josh byl celý roztřesený, a vůbec jsem se nedivil, že vyběhl ven aby kompletně vyprázdnil žaludek.
Byl jsem zvyklý na leccos, ale ani mně z toho nebylo nejlépe, když jsem viděl vnitřek té místnosti.
Už jen představa, že Josh seděl v tom dřevěném křesle a musel strašně trpět, mi tak stáhla žaludek, že kdybych se nedržel kvůli Joshe, nejspíš bych ho následoval.
Když se uklidnil a došel k nám Xi-Wang, Josh sebral odvahu a znovu jsme se vrátili zpátky dovnitř.
Ve chvíli, kdy pak Josh našel ty skryté dveře, vzpomněl jsem si na Bolta a jen se zkoumavě na Joshe zadíval, jak to zvládá.
Ale opravdu byl profesionál, a i přes svou nervozitu sešel dovnitř.
Vážně to vypadalo na první pohled, jako nějaká pracovna, nebo něco takového, ale to, co jsme našli, vyrazilo dech nám všem.
Jen jsme procházeli kolem těch polic a nevěřícně se dívali na to, co v těch sklenicích je.
Sheng je vážně parchant nejhoršího kalibru…
A pak se Josh zastavil a roztřesenou rukou ukázal na jednu z prázdných sklenic.
Nahnul jsem se, abych lépe viděl…
Ostře jsem se nadechl, a vzápětí se otočil na Joshe.
„Běž ven, Joshi. Myslím, že tady už žádná další místnost nebude. Projdi se na vzduchu a zkus odhadnout, kde by Sheng mohl někoho pohřbít. Xi-Wang půjde s tebou. Já se tu ještě porozhlédnu a nafotím zbytek, ano?“ podíval jsem se i na Xiho, jestli bude souhlasit. Přeci jen jsem nebyl jeho nadřízený a on nemusel poslechnout.
Ale měl jsem svůj důvod, abych oba dostal odsud pryč.
Bylo vidět, že Xi-Wang na moment zaváhal, ale můj naléhavý pohled ho nakonec přesvědčil. Popostrčil Joshe ke schodům, a za chvíli jsem osaměl.
Otočil jsem se zpátky k prázdným sklenicím. Stály ve dvou řadách, bylo jich deset, a všechny měly nějakou jmenovku. Většina jmen mi nic neříkala, ale dvě jména jsem znal.
Joshua Cavis a…
Za ní stála další se jménem Luo Xi-Wang.
Vytáhl jsem telefon, nafotil jsem to, a hned poslal Markovi.
Pak jsem se ještě rozhlédl kolem sebe. Vzadu za stolem byla malá skříňka. Skoro by se dala přehlédnout, kdyby člověk neudělal pár kroků dál.
Došel jsem ke stolu a na chvilku zapřemýšlel, že pustím počítač. Ale Sheng by mohl poznat, že byl puštěný, tak jsem od toho upustil. Dřepl jsem si ke skříňce a opatrně ji otevřel.
Vevnitř byly dvě police a na nich leželo pár složek.
A stejně jako sklenice, i ty složky měly jména.
Opatrně jsem je vytahoval a každou nafotil. A jakmile jsem odeslal Markovi poslední fotku, vrátil jsem je tak, jak byly, zavřel skříňku, zhasnul jsem a pak už jsem vyšel ven.
Snažil jsem se vrátit všechno do původního stavu, včetně zavření dveří.
Ještě jsem nebyl z boudy venku, když se mi rozeřval telefon, až jsem skoro nadskočil.
„Okamžitě od tamtud odejděte. Vyšlu tam technický tým. Na Shenga čekat nebudeme. Tohle jsou dost pádné důkazy na to, abychom ho zatkli okamžitě, jakmile se objeví u boudy. Od teď to tam budeme hlídat a čekat na něho…“ hned mi Mark rozkázal, abychom z tama zmizeli.
Mark
Právě jsme byli uprostřed porady, když mi zapípal mobil a přišla mi zpráva od Xi-Wanga, že našli místo, kde Sheng věznil Joshuu. A hned mi poslal i pár fotek.
„Omlouvám se, ale musím na chvíli poradu přerušit. Jde o naléhavou záležitost,“ omluvil jsem se a pak jsem požádal Jadena, aby šel se mnou do mé kanceláře.
„Kluci našli to místo,“ vysvětlil jsem Jadenovi a hned zapnul počítač.
Napojil jsem na něj mobil, a každou fotku, kterou mi Xi-Wang poslal, jsem hned stáhnul do počítače, abychom se s Jadenem na ni mohli podívat blíže.
A když mi pak Xi-Wang zavolal, ani jsem se nedivil, že to tam chce hned celé rozorat.
Požádal jsem ho, ať zatím nechají všechno tak, jak je. Jen ať se ještě porozhlédnou kolem, jestli nenajdou ještě něco dalšího.
Už jsem se chtěl zvednout, když mi znovu zapípala zpráva a tentokrát od Thomase.
Hned jsem i jeho fotky postahoval, a když jsem to uviděl, okamžitě zvedlo mě to ze židle tak rychle, že Jaden stihl tak, tak uhnout.
Nechápavě, ale hlavně s neskutečně velkým vnitřním vztekem, jsem se díval na to, co mi Thomas začal posílat.
Každá další fotografie jen ještě víc umocňovala ten vztek, co jsem na Shenga měl a ujišťovala mě v mém rozhodnutí.
Jakmile mi Thomas poslal poslední fotku, okamžitě jsem mu zavolal.
Teď už opravdu nebylo potřeba čekat na to, až se Sheng vrátí a nechat to tam netknuté. Budou tam jeho otisky, jeho genetické stopy, protože jsem pochyboval, že by měl na sobě laboratorní oblek a po celou dobu rukavice na rukách.
„Tohle už není prdel. To už zašlo, kurva, příliš daleko,“ ulevil jsem si, když jsem dosedl zpátky na židli.
Jména na těch sklenicích, Xiho a Joshuovo, jména na složkách, kde kromě jejich bylo jméno i Jadena, jak se na něj Sheng nejspíš zaměřil po útoku na Chrise. Ale byla tam i složka Li-Wei.
Thomas udělal dobře, že je z tama vyhodil…
Joshua
Thomas mě i s Xi-Wangem vyhodil ven.
Xi-Wang se nejspíš chtěl dole ještě porozhlédnout, ale nakonec mu nic jiného nezbylo.
Venku jsem zhluboka vydechl a došlo mi, že jsem skoro celou dobu zadržoval dech.
„Promiň. Jestli chceš, tak se tam vrať, vydržím to tady," podíval jsem se na Xi-Wanga a rozhlédl se kolem.
Obešel jsem boudu zezadu a zadíval se na rozlehlé pole.
Kolik lidí je tu asi zakopaných? Kolik lidí asi sedělo ve stejném křesle jako jsem já?
Přemýšlel jsem, zatímco jsem s Xi-Wangem v patách obcházel okolí.
Vrátili jsme se před boudu ve chvíli, kdy akorát vyšel ven Thomas a mluvil s Markem, který nakázal, abysme odsud hned vypadli.
Zpátky k autům jsme došli asi za půl hodiny.
Cestu jsme už znali, navíc to bylo trochu z kopečka, a taky jsme nejspíš podvědomě spěchali.
První, co bylo, když jsme dorazili, tak jsem si vypláchl pusu vodou, napil se, a z přihrádky u Thomase vybral žvýkačky.
Jo, byla to úleva.
Hned jsme se vydali na stanici, já celou dobu mlčel a hleděl z okna, abych si srovnal myšlenky.
Nejspíš se mi bude teď pár dní zdát o sklenicích, ale Sheng to měl spočítané.
Z tohoto se jen tak nedostane.
Na stanici jsme zamířili hned do Markovy kanceláře, kde byl i Jaden a nejspíš už měli po hlavní schůzi.
Mark
Jakmile jsem trochu uklidnil, vytočil jsem pevnou linku na technické a hned si vyžádal šéfa, aby za mnou přišel, že je to urgentní.
Když dorazil, ukázal jsem mu fotky, dal mu souřadnice, které nám Xi a Thomas poslali, a požádal ho o okamžitý výjezd.
„Obraťte to tam vzhůru nohama. Ale potřebuji od vás jednu věc. Je to docela odlehlé místo a jedna příjezdová cesta. Kdybyste tam najeli auty, Sheng by to okamžitě poznal. Potřebuji, abyste zajeli auty někde z druhé strany a nechali je dál od staveniště. Vím, že to bude náročné, ale je to nutné. Potřebujeme, aby se Sheng dostal až na místo, až ho budeme chtít zatknout. Kdyby něco zjistil, utekl by dříve, než by tam vůbec dojel. A taky… Vevnitř posbírejte všechny důkazy, hlavně potřebujeme cokoliv, co by nevyvratitelně dokázalo Shengovu přítomnost. Ale zvenčí musí bouda vypadat netknutě, ano?“
Šéf výjezdovky si pořádně prohlédl fotky, pak se po mém požadavku na mě podíval, ale po chvilce s mírným úsměvem přikývl.
Jo, v jejich rutině tohle bude tak trochu zpestření, a pro ně to bude hlavně i výzva. Věděl jsem, že lepší technický tým bych snad ani nesehnal.
Ještě jsem mu dal pár požadavků, a pak už jsme se s Jadenem vrátili zpátky na poradu.
Informoval jsem je o nových důkazech, a pak jsme pokračovali tam, kde jsme skončili.
Když jsme se konečně mohli rozejít s tím, že byly ustanoveny týmy, které hned začnou pracovat, zajistili jsme jednu místnost pro centrální operační tým, který tady bude teď non stop k dispozici, mohli jsme se rozejít na oběd s tím, že se za dvě hodiny sejdeme, abychom mohli pokračovat.
Vrátili jsme se s Jadenem do mé kanceláře, abychom si znovu prošli fotografie, co nám kluci poslali.
Prohlíželi jsme ty, které byly focené z venku i vevnitř. Uvažovali jsme, kde by tak Sheng mohl pohřbít své oběti, a Jaden po chvilce přemýšlení ukázal na jedno místo. Podle něj a jeho zkušeností, a toho, kdyby byl na Shengově místě, nejspíš by je pohřbil tam.
„Joshi,“ vyhrkl jsem, když se náhle otevřeli dveře a jako první vešel on.
Vyskočil jsem od stolu a rychle k němu došel. Ucítil jsem vůni žvýkačky, a bylo mi hned jasné, proč.
„Jak se cítíš? Zvládáš to? Nepotřebuješ na chvíli odpočinout? Nejspíš asi teď na jídlo nebudeš mít pomyšlení, co?“ popadl jsem ho za loket a dotáhl ho k sedačce, na kterou jsem ho usadil.
„Chvíli si odpočiň, a pak mi řekneš, co jsi zjistil a jaké jsou tvé odhady, ano? Když tak může začít Xi-Wang,“ otočil jsem se i ke klukům a ukázal jim na sedačku.
Mezitím jsem zašel k lednici, vytáhl chlazenou vodu a podal ji Joshovi, aby se mohl pořádně napít.
Byl bledý, a když jsem ho držel, cítil jsem, jak se chvěje, a jeho nervozita moc skrýt nešla.
Vážně jsem měl o něj starost, a Thomas taky, podle toho, jak se na něj díval.
Joshua
Sotva jsem vešel do kanceláře, hned si mě vzal do parády Mark.
Myslím, že jsem se v tu chvíli do něj zamiloval ještě víc, i když to už snad ani nešlo.
Přijal jsem nabízenou láhev a pořádně se napil.
„Jsem v pořádku," odpověděl jsem konečně. „Jen… připomnělo mi to Silase, Bolta… Franka… tebe…"
Poslední dvě slova jsem skoro zašeptal a pohlédl na Marka.
Pak jsem zavrtěl hlavou a povzdechl si.
„Sheng není jen vrah. Je to maniakální sadista s obsedantně kompulzivní poruchou. Z toho, co jsem viděl, můžu jednoznačně říct, že je mnohem horší než Zhuang, Silas, Bolt, všichni členové rituálu a všichni, co jsme doposud zatkli. Plně se ovládá, kontroluje, přemýšlí. Sérioví vrazi jsou známí tím, že mají ve většině případů vysoké IQ. V případě Shenga to platí dvojnásob. Ta jeho sbírka, ukazuje na obsedantní zvrácené myšlení, že má moc nad lidskými životy. Že je nedotknutelný a může si dovolit cokoliv. Měl jsem si to uvědomit dřív. O to víc, mě teď štve, že jsem zabil Lomana."
Zamračil jsem se a v ruce pevně sevřel láhev s vodou.
„Myslím, že tohle už jsme vyřešili," ozval se Jaden a stáhl obočí.
„Ty to nechápeš!" křikl jsem na něj a prudce se postavil.
Viděl jsem, jak se napjal a víc zamračil.
„Omlouvám se," dosedl jsem zpátky a prsty si promnul kořen nosu. „Jde o to, že když už teď mám větší jasno, tak zabití Lomana se jeví jako fatální chyba. Až to Sheng zjistí, vyvraždí klidně půlku města, jen aby se dozvěděl, kdo to udělal, a až to zjistí, přijde si pro mě. Klidně i domů, na stanici, zabije každého, kdo mu bude překážet v cestě. Narušil jsem mu jeho plány a narušíme mu je znovu, jakmile uděláme zátah na jeho doupě. To, že zničíme jeho obchodní místa už bude jen přilití oleje do ohně. Pokud si myslíte, že vyvolá peklo, až to zjistí, pak je to velmi slabé slovo. Nastanou jatka. A proto se to musí vyřešit hned, jak se vrátí. Nečekat, ale jednat, dokud se bude z toho vzpamatovávat. A napadlo mě jak."
Podíval jsem se na ty čtyři a zhluboka se nadechl.
„Většina mých plánů vždy skončila katastrofou, ale tenhle zkuste promyslet. Až se Sheng vrátí, Gianni, jak mafián by si s ním mohl domluvit schůzku. Někde, kde budeme moct být v záloze a kde nebude moc civilistů. A důvod schůzky by Gianni udal mě. Namluvil by Shengovi, že má toho, kdo zabil Lomana. Tímhle bysme částečně sundali terč s Li-Weie, protože bude chtít napřed zakroutit krkem mě. Samozřejmě, že bych byl v zásahové jednotce, ne s Giannim. Zatímco by Gianni mluvil se Shengem někdo by ho střelil uspávačkou. Chceme ho živého, pokud to půjde, i když se mi to moc nelíbí. Ale může mít ještě několik obětí zavřených, kdo ví kde. Rád si se svými obětmi hraje, rád je týrá a mučí k nepříčetnosti, takže je víc než pravděpodobné, že má ještě někde někoho zavřeného. Zkuste to aspoň promyslet, ano?"
Znovu jsem se na všechny podíval, a pak se opřel v sedačce a na moment zavřel oči.
Mark
Jo, nedivil jsem se Joshovi, že se mu to všechno vrátilo ve vzpomínkách. Jsou to věci, které v člověku zůstanou na pořád, i když se zdá, že už je s tím dávno v pohodě.
Pozorně jsem ho sledoval, jestli to zvládá, a proto mě pak i překvapil, s čím přišel.
Ano, zanalyzoval Shenga, a řekl bych, že to na něj sedělo na sto procent. Ale ten návrh…
Odešel jsem od sedačky, přešel jsem k oknu a tam jsem se zastavil. Zahleděl jsem se ven teď se svými vlastními myšlenkami.
V místnosti zavládlo ticho, jako by všichni přemýšleli nad Joshovým návrhem, a čekali, jak se k tomu postavím já.
Josh měl pravdu, od chvíle, kdy zabil Lomana, má terč na zádech. Od chvíle, kdy Sheng zjistí, že Loman zemřel, může rozpoutat peklo a v ohrožení není jen jeden nebo dva lidi. Ale v ohrožení jsou teď všichni, kdo tu žije. Nikdo neví, kde Sheng zaútočí příště. Stačí si jen vzpomenout na to, jak si to hezky nakráčel na Loryho a Chrisovu předváděčku.
Už to samo o sobě napovídá tomu, že je schopen čehokoliv.
„Joshi, vystavuješ se riziku, a vystavuje se riziku i Gianni. Nejsem si jistý, že to Warenovi přijmou. A já si nejsem jistý, že k tomu chci svolit. Nevydám tě někomu jen proto, že je ten chlap blázen. I kdyby to mělo být jen jako… Ale v jednom máš pravdu. Budeme muset zasáhnout co nejdříve, abychom minimalizovali případný počet obětí Shengova řádění. Chce to důkladně promyslet. Místo, čas, všechno tak, aby Sheng hned nepojal podezření. Sám jsi říkal, že má velmi vysoké IQ. Pokud k tomu dojde, tak v žádném případě nedovolím, aby padlo tvé jméno. Ani od Gianniho Warena. Jasně, že si to možná časem Sheng zjistí sám, ale v tomhle případě by to bylo jako bys řekl, tady jsem, střel si do mě.“
Po celou dobu jsem mluvil otočený k nim zády. Nebylo mi z toho dobře. Měl jsem pochybnosti, měl jsem strach o Joshe, obavy, aby nebyl v nebezpečí i někdo další, jako například Gianni. I pro něj to je riziko.
A taky je to akce navíc. Už tak budeme potřebovat spoustu lidí a při tomhle bude muset být v pohotovosti několik dalších, a navíc, dobře cvičených. U toho budou jen ti nejlepší, abychom snížili riziko.
„Chci slyšet vaše názory,“ nakonec jsem se otočil. „Od všech, včetně Warenových. Nechejte si to projít hlavou, a večer si o tom pak promluvíme. Nechci, abyste rozhodovali okamžitě, pod tlakem nějakých emocí. Opravdu si to dobře promyslete, všechna pro i proti, všechna rizika. Zavolám Remymu, řeknu mu o tom, aby si to taky mohli do večera promyslet.“
Remy
Celé dopoledne probíhalo v poklidu a příjemně.
Ráno jsme vyzvedli kluky i s Pongem, v těsném závěsu za námi se drželi v autě dva mí lidé, a odjeli do Chrisova obchodu.
Pomohli jsme mu s úklidem a Li-Wei celou dobu obdivoval Chrisovu práci, a i já musel uznat, že má talent. A hlavně to vypadalo, že ho to moc baví.
Připomínal mi částečně Gianniho.
„Až případ Sheng skončí, domluvím schůzku s bossem. Nikdo tě do ničeho nemůže nutit. Otevřeme si tady cukrárnu s kavárnou. Chci, abys byl šťastný a dělal jen to, co tě baví," řekl jsem šeptem Giannimu, když jsme mířili do pracovny a na okamžik si ho k sobě přitáhl.
Chris se toho nebál. Přenechal vedení někomu jinému a sám se věnuje tomu, co ho baví.
Podpořím Gianniho ve všech ohledech, aby byl spokojený a šťastný.
Rodiny už dal dohromady, nastolil pořádek a není potřeba aby dál riskoval svůj život.
Li-Wei v pracovně skoro nezavřel pusu, až jsem ho občas musel se smíchem krotit, protože přecházel do čínštiny, ale byl jsem rád, a nejspíš nejen já, podle toho, jak se na něj Gianni s Chrisem dívali, že se cítí mnohem líp.
Chris nám vysvětlil svou práci, co k čemu slouží, a mě z toho šla za chvíli hlava kolem.
Opravdu to byl šikovný kluk a Jaden mohl být rád, že někoho takového má.
Chris nám ukazoval, jak opracovává kameny, když se ozval Mark.
„Zbláznil se?! Ani omylem! Nemám si co promýšlet!" zařval jsem do mobilu, až Pongo zaštěkal, potom, co mi Mark přednesl Joshuův návrh a stručně vypověděl, co našli.
Chvilku jsem Marka poslouchal a začal přecházet po dílně jako lev v kleci.
„Nezpochybňuju jeho úsudek," řekl jsem už o něco klidněji. „Ale sám řekl, že Sheng je ještě nebezpečnější, než jsme si mysleli. Neudělám z Gianniho terč. V žádném případě to nedovolím. Je mi líto, Marku, ale musíte vymyslet něco jiného. Je mi jedno, jak mistrovsky to bude naplánované a zajištěné. Prostě to nedovolím. Ani kvůli Joshuovi, ani kvůli tobě, ani kvůli celému městu. Je mou povinností consigliera chránit svého bosse. A nejen to. Je mou povinností chránit svého manžela. I kdyby se mě celý svět postavit na hlavu, nedovolím, aby Gianni podstoupil tak šílené riziko. Večer přijedeme, jak jsme se domluvili, odvezeme kluky, ale o tomhle nechci slyšet ani slovo."
S tím jsem se rozloučil a zavěsil.
Mark
Musel jsem si rychle dát telefon od ucha, jinak bych nejspíš ohluchnul.
Ale…
Čekal jsem tuhle reakci. Bezpečí Gianniho, hned po Joshovi, mě napadlo okamžitě, když o tom Josh začal mluvit. Napsal jsem však ještě Remymu, aby si to v klidu promyslel, a večer si o tom ještě promluvíme. Ale pokud nebude souhlasit, proti jeho rozhodnutí nepůjdu a budeme muset vymyslet něco jiného.
Povzdechl jsem si, když se potom kluci odebrali do své kanceláře, aby se připravili na pokračování porady.
Sesunul jsem se do křesla a nepřítomně se zadíval na monitor, na kterém stále byla otevřená jedna z fotek, kterou mi poslal Thomas a Xi-Wang.
Vážně mě to už unavuje. A projevuje se to i tím, že začínám váhat ve svých rozhodnutích.
Jindy bych Joshův návrh okamžitě smetl ze stolu, a ještě bych ho seřval za to, že s něčím takovým přišel. Ale teď… Jako bych to chtěl mít už za sebou, skončit to co nejdříve.
V náhlém popudu jsem se narovnal, a přisunul si klávesnici. A za dalších několik minut jsem z tiskárny vytahoval svoji výpověď.
Vyšel jsem z kanceláře a zamířil rovnou za Clarksonem.
Čekal jsem tuhle jeho reakci, když na mě vyvalil výčitku, že teď nemůžu skončit u rozpracovaného případu. Ujistil jsem ho, že odejdu okamžitě, jakmile Sheng bude za mřížemi. A klidně to může dát do podmínky mé výpovědi.
Gianni
Teda, viděl jsem u Joshe Chrisovy výrobky, když mi je ukazoval. Ale tohle, co jsem viděl v obchodě, mi doslova vyrazilo dech.
Byla to prostě nádhera a já nevěděl, kam dříve s očima. A stejně to zapůsobilo i na Li-Wei, a já se vůbec nedivil.
Když se pak ke mně Remy přitočil a řekl mi, co by chtěl, prolétlo mým tělem to příjemné teplo, které vždycky cítím ve chvíli, kdy si uvědomím, jak moc Remyho miluji.
Jo, má pravdu. A rozhodně jsem rád, že nezavrhl můj nápad zbavit se hotelů, nechat si jen tenhle v Sacramentu a otevřít si tady na předměstí nějakou kavárnu s cukrárnou.
Už jsem to viděl před očima, jak to bude vypadat. Bude zařízena typicky po italsku, se zahrádkou, s různými specialitami, ale i obyčejnými zákusky, budu tam mít…
Poskočil jsem a okamžitě všechno zapomněl, když se najednou Remy rozeřval.
Všichni tři jsme se k němu otočili a jen poslouchali, co říká.
Nevím, jak ostatním, ale mě tak trochu začínalo docházet, o čem je řeč, a rychle se úkosem podíval na Li-Wei.
Když Remy ukončil hovor, přistoupil jsem k němu, a tiše, však důrazně na něj promluvil.
„Půjdeme si promluvit ven, ano? Zavolej sem kluky, aby tu na chvíli zůstali s Chrisem a Li-Wei, prosím.“
Pak jsem se vrátil k Limu.
„Nebude ti vadit, když ti vezmu na chvíli Ponga ven? Potřebuje se proběhnout, a ty musíš zůstat tady. Postarám se o něj a za chvíli budeme zpátky, ano? Kluci tu s vámi počkají, než se vrátíme.“
Když Li-Wei přikývl a předal mi Ponga, hned jsem se otočil a vyšel z dílny ven a zadním vchodem pak dozadu za obchod, kde bylo jen minimum lidí a dalo se jít sednout na lavičku pod jedním stromem, kde by nás nikdo nerušil, a hlavně ani neslyšel.
„Remy, chci slyšet všechno, o čem jsi s Markem mluvil,“ otočil jsem se na svého manžela hned, jak jsem se usadil a Pongo poodběhl kousek dál, aby si očuchal a počural pár kytek.
Remy
Chvilku potom, co jsem zavěsil, mi Mark ještě poslal zprávu, že si to mám promyslet.
Chtěl jsem mu odpovědět, že si nemám co promýšlet, ale v tu chvíli se ozval Gianni, a než jsem stačil pípnout, byli jsme i s Pongem venku.
Jo, tohle na svém muži miluju.
Chytil jsem Gianniho za ruku, zvedl ho na nohy a stáhl do náruče.
„Miluju tě. Miluju to, jaký jsi, a právě proto jsem si tě vzal. Možná by nebylo špatné odkoupit nějaký pozemek za naším novým domem a tam si kavárnu postavit. je to klidná čtvrť, ale o zákazníky bysme neměli nouzi. Měli bysme to blízko domů a mohl by sis to nechat postavit podle svých představ. Se zahrádkou, příjemné prostředí a místo hotelu bys Li-Weie mohl zaměstnat u sebe. Myslím, že by mu to i víc vyhovovalo. A mohli bysme si pořídit psa, ale nějakou menší rasu, ne to, co mají kluci. Nebo kočku. Nějakou tu domácí, velkou, chlupatou, co ty na to?"
Pohladil jsem Gianniho po tváři, políbil ho na rty a dal mu chvilku, aby to vstřebal. Pak jsem ho pustil, posadil ho zase na lavičku a podíval se po Pongovi. Rozhlédl jsem se kolem, jestli nikdo neposlouchá, sedl si vedle Gianniho a lokty se zapřel o kolena.
Vypověděl jsem Giannimu ve zkratce, co Joshua, Xi-Wang a Thomas našli. I o jejich hrůzném nálezu, i o tom, že se nejspíš zaměřil nejen na Xi-Wanga a Li-Weie, ale i na Joshuu a Jadena.
„Sheng je nebezpečnější, než si mysleli. Kluci to už chtějí mít nejspíš za sebou, což je chápu, protože to já taky, ale Joshuův plán se mi nelíbí. Navrhoval, aby ses se Shengem sešel, jak se vrátí ze svých cest, a předložil mu, že máš toho, kdo zabil Lomana. Chtěli by to udělat někde na míň veřejném místě, někde kde by se mohly skrýt zásahové týmy a Shenga dostat. Chtějí ho živého, protože si myslí, že někde drží další oběti, takže mají v plánu použít uspávačku v podstatě hned, jak by Sheng dorazil na schůzku. Máme si to promyslet do večera, než odvezeme kluky domů. Ale já si nemám co promýšlet. Nevystavím tě takovému riziku. Rozhodně to nedovolím."
Narovnal jsem se, vstal a strčil ruce do kapes.
„Nechci ani pomyslet, co by se stalo, kdyby jejich plán nevyšel. A co si budem povídat, žádný jejich plán ohledně Shenga nevyšel. Kdybych tě ztratil…" hlas se mi zlomil, když jsem se otočil na Gianniho.
Klekl jsem si před ním na zem, vzal jeho ruce do svých a políbil ho na prsty.
„Nedokážu ani pomyslet na to, co bych dělal, kdybych tě ztratil," zašeptal jsem. „Sám bych umřel, protože ty jsi můj život. Jsi mé všechno. A proto tě prosím, moc tě prosím, ne jako consigliere, ale jako tvůj manžel, odmítni ten Joshuův plán."
Pokud by Gianni souhlasil, samozřejmě, že bych proti jeho rozhodnutí nešel, ale podpořil ho, jak by to jen šlo.
Ale zkusit jsem to musel, i když jak jsem ho znal, obával jsem se, že bude nakonec stejně souhlasit.
Gianni
Usmíval jsem se, když Remy mluvil o tom, jak si koupíme pozemek a postavíme kavárnu s cukrárnou.
Objal jsem ho a políbil, aby věděl, jakou mám radost z tohoto rozhodnutí.
Ale přestal jsem se usmívat ve chvíli, kdy začal mluvit o Shengovi.
Mlčel jsem ještě chvíli i potom, co přestal mluvit, a jen se mu díval do očí.
Opravdu jsem tu starost v nich viděl, a já mu nechtěl přidělávat další. I já bych nejspíš umřel, kdyby se mu něco stalo. Tak moc ho miluji, že si ani neumím život bez něj už představit.
Ale na druhou stranu něco na tom jejich návrhu bylo…
„Remy, taky tě moc miluji a nedokážu si už představit svůj život bez tebe,“ začal jsem opatrně a stiskl jeho ruce. „Ale, když nad tím tak přemýšlím… Sheng se zaměřil na kluky. Kde máme jistotu, že se už dávno nezaměřil i na nás? Vyhlásili jsme mu válku, zabránili jsme některým jeho obchodům, a hlavně tomu největšímu, který plánoval. Ochránili jsme Chrisovu firmu, a to on nám jen tak lehce nepromine. Jakmile to vyřídí s klukama, půjde po nás. I když jsou naše životy, naše soukromí, chráněny, jak můžeme vědět, že někde u něj doma neleží naše složka? Možná bude lepší se ho zbavit hned. Vyzvu ho ke schůzce jako šéf mafie. Dám mu návrh, že mu nebudu stát v jeho obchodech a výměnou za to, že nám dá pokoj a bude se nám klidit z cesty, mu řeknu, kdo stojí za zabitím Lomana. I kdyby chtěl nakrásně porušit první podmínku, na tu druhou rozhodně kývne. A pokud i přesto zasáhne do našeho území a našich obchodů, rozpoutám tentokrát válku já. Sacramento bude za chvíli patřit Italům, a jediní, kdo tu bude mluvit čínsky, budou Li-Wei a Xi-Wang. Nechci se před ním neustále schovávat. Chci mu dát najevo s kým má tu čest a že s Cosa Nostra není radno si zahrávat. Nejsem proti tomu plánu, i když z něj mám i já obavy. Ale je to jedinečná šance. A já bych na ni přistoupil pod podmínkou, že ty na té schůzce budeš se mnou, budeš ozbrojený a jakmile ucítíš náznak nebezpečí, tak Shenga zastřelíš. Pokud s tím kluci nebudou souhlasit, odstoupíme a necháme už na nich, jak si s tím poradí. Nech si to projít hlavou, ano? A večer to s ostatními v klidu probereme.“
Měl jsem oprávněné obavy, že Remy i tak nebude souhlasit. Byla to patová situace. Jako manžel, bych s ním souhlasil hned a odmítl to. Jako tutti di capo však mám zodpovědnost za ostatní naše lidi a nechtěl jsem, aby kdokoliv další zbytečně zemřel, zvlášť teď, když máme potvrzené, že některé z těch sklenic patřili našim lidem.
Remy
Když Gianni domluvil, povzdechl jsem si.
Netušil jsem, jestli mám být hrdý, když suverénně prohlásil, že pokud se něco pokazí, rozpoutá válku a Sacramento bude patřit Italům.
Jo, to jsem mu i věřil. Něčeho takového by byl schopný.
Nebo jestli mám být mrzutý, že kašlal na moji prosbu a zachoval se jako boss, a ne jako manžel.
Vstal jsem, beze slova vytáhl Gianniho zase na nohy, objal ho a políbil.
Přidržel jsem si ho jednou rukou za zátylek, abych mohl polibek prohloubit a odtrhl se až teprve tehdy, když mi došel dech.
„Promyslím to. Ale pokud na to kývnu, budu mít ještě já pár podmínek navíc. Rozhodně nehodlám nic riskovat," povzdechl jsem si nakonec.
Zavolal jsem Ponga, který pobíhal kolem lavičky, pustil Gianniho, napsal Markovi krátkou zprávu, že si večer promluvíme, ale máme k tomu pár podmínek, a pak se s Giannim vydali zpátky do pracovny.
Kluky jsem poslal pro oběd a ať se sami nají, a zatímco Gianni s Li-Weiem znovu obdivovali Chrisovu práci, začal jsem vyřizovat pár věcí.
Na Chrisovi i Li-Weiovi bylo vidět, že jsou zvědaví, ale tohle jim museli říct jejich polovičky, pokud budou chtít.
Rozhodně se nesměli dozvědět, co kluci u Shenga našli, protože jinak by to nejspíš celou situaci jen zkomplikovalo.
Rozhodně měl Gianni i Mark v jednom pravdu.
Muselo se to ukončit co nejrychleji. Už nám to přerůstalo přes hlavu, a pokud to bude pokračovat dál, nejspíš všichni skončíme v blázinci.
Blížil se podvečer, když mi zavolal Jaden, že se vrací domů, a rád by měl Chrise u sebe.
Musel jsem se nad tím pousmát, protože ti dva se věčně chovali, jako by se rok neviděli.
Za necelou hodinku jsme se mohli sbalit i my, Chris všechno ještě pořádně překontroloval a mohli jsme vyrazit k Joshuovi.