Thomas
Jen jsem hleděl na to, jak rychle Jaden zmizel s Chrisem v pokoji. Nechal nás tam stát všechny s otevřenou pusou. Takhle okatě dát najevo, že jsou provozovat sex…
Mrkl jsem na Li-Wei.
Byl červený až za ušima a snažil se, podle toho, co jsem viděl, schladit v lednici. Jo, koukal do ní až nějak moc dlouho.
Povzdychl jsem si s poznámkou, že je z nás všech Jaden nejspíš nejvíc, a hlavně věčně nadržený, a pak jsem vyšel nahoru do ložnice, abych se převlékl a šel pokračovat v práci.
Když jsem dorazil do pracovny, Mark, Xi i Joshua už seděli kolem stolu a probírali se poznámkami, a na tabuli se tvořilo schéma plánovaného zátahu.
Na velké mapě, na druhé stěně, už byly zaznačeny body, kde udeříme na sto procent.
Červenými značkami byly vyznačeny místa, kde se nacházeli lidé, kteří by měli být Shengovi nejblíž a které jsme chtěli sebrat jako první.
Mark už stihl absolvovat telefonát s Warenem, aby ho informoval o tom, že celá věc má zelenou a budeme počítat s jejich pomocí, a bylo by fajn, kdyby mohli přijet.
A když volal veliteli zásahovky, aby ho informoval o tom, co se chystá, a že bude potřebovat s ním zítra mluvit, vstal jsem a musel jsem zavřít dveře, když z Chrisovy ložnice až k nám doléhaly výmluvné zvuky.
Asi po dalších patnácti minutách jsme se nakonec všichni zvedli a šli do kuchyně, odkud na nás Li volal, že je připraveno něco k zakousnutí, a že udělal další kávu, pokud by někdo chtěl.
Právě jsme se usazovali u stolu, když do kuchyně dorazil i Jaden.
Byl osprchovaný, měl na sobě nové obvazy a tvářil se nadmíru spokojeně.
„Ještě že sis dal aspoň kalhoty,“ zabručel jsem, když jsem ho viděl a pak se zadíval na jeho rozkrok. „A stejně si nemyslím, že ho máš většího…“
Jaden
Jo, byl jsem nadmíru spokojený, a měl jsem dojem, že bych holýma rukama dokázal lámat skály.
Nechal jsem si vyměnit obvazy, ještě se pomazlil s Chrisem, a pak už ho nechal odpočívat s tím, že pro něj buď po jídle přijdu, nebo mezitím dojde sám.
Nejraději bych se ještě válel s ním, ale žaludek o sobě už dával dost vědět.
Když jsem přišel do kuchyně, bylo mi hned jasné, že nás skutečně celý barák slyšel. Jen jsem se pousmál, když Li-Wei celý zrudl a raději dělal, že něco dělá.
Už jsem si chtěl sednout ke stolu, když mě zastavil Thomas se svou poznámkou.
Přivřel jsem oči a prohlédl si ho.
„Vážně?" mlaskl jsem, a pak se otočil na Joshuu. „Joshi, přines metr. Vlastně…"
Zamyslel jsem se na oko a poškrábal se na bradě.
„Ani nemusíš, ten rozdíl bude jasný na první pohled. Tak se ukaž, frajere, ať to máme vyřešené jednou pro vždy."
S těmi slovy jsem si bez okolků sundal kalhoty i se spodkama a ukázal se v celé své kráse.
Nikdy jsem neměl problém s nahotou, ostatně neměl jsem se za co stydět, kromě toho, za tohle mohl Thomas.
A jestli se neukáže, začnu mu říkat zbabělče.
Thomas
Myslel jsem si, že to přejde jen nějakou poznámkou, že na něho stejně nemám. Ale on se tu rovnou svlíknul a ukázal se všem, jak ho pán bůh stvořil.
Mark se začal usmívat. Xi pronesl poznámku typu, že už se nediví, že Chris nebyl schopný dojít. Li-Wei se na moment ohlédl, a když viděl Jadenovu parádu, málem celý rudý vletěl do lednice celý.
„Pche…“ postavil jsem se, obešel stůl a zastavil se před ním. „Pořád si myslíš, že ho máš většího?“
Po těch slovech jsem si stáhl kalhoty i já a přeměřil jsem nás pohledem.
„Tak co? Kdo je na tom lépe?“ přesunul jsem se vedle Jadena a ukázal rukou na naše rozkroky.
„Hm… Já nevím…“ podíval se zamyšleně Mark a já měl pocit, že má chuť vstát a jít si nás oba osahat. „Vážně nevím…“
„Joshi! Dones metr!“ přikázal jsem tomu, který se tu culil nejvíce.
Joshua
Myslím, že mě celá únava přešla ve chvíli, kdy si Jaden odtáhl Chrise do ložnice, ze které se po chvilce začaly ozývat dost výmluvné zvuky.
Snažil jsem se soustředit na práci, ale nějak mi to nešlo, takže jsem byl nakonec i docela rád, když se ozval Li z kuchyně, že má přichystané něco na jídlo.
Sotva jsme zasedli, vešel Jaden, nadmíru spokojený, osprchovaný a nikdo by neřekl, že mu před nosem před dvěma dny vybuchlo auta.
Počítal jsem, že se najíme, odpočineme, a až přijede Remy s Giannim, tak probereme práci, ale Thomas to jako vždy totálně zabil.
Kdyby se mě zeptal, tak bych mu řekl, že Jaden je ten typ, který se vysleče klidně i uprostřed ulice, když ho někdo vyprovokuje.
Uchechtl jsem se, když se Li málem schoval do lednice, chudák, protože to očividně nesl nejhůř.
A co teprve potom, když se svlékl i Thomas.
Přešel jsem až k nim a zahleděl se na jejich parády, když takhle stáli vedle sebe.
„Víte o tom, že se nejlíp měří, když vám stojí," zvedl jsem hlavu a zaculil se.
Li v tu chvíli vydal zvuk podobný přidušenému vyjeknutí a podezíral jsem ho, že se chce schovat pod stůl.
„No, pánové, jdu pro ten metr," mlaskl jsem důležitě a odešel do obýváku, kde jsem měl šuplík s domácími potřebami.
Akorát jsem se vracel, když zazvonil zvonek.
A samozřejmě mě nenapadlo nic lepšího než jít otevřít.
Stál tam Gianni a Remy, ale já jim jen otevřel, houkl, že mám něco důležitého a cestu do kuchyně znají, a rychle odešel, aby si to ti dva kohouti nerozmysleli.
„Tak, pánové, nastává okamžik pravdy."
Klekl jsem si před ně na zem, rozvinul metr a začal Thomasem.
„Co to..." uslyšel jsem Remyho vydechnutí, a když jsem se otočil, zíral, jak kdybysme všichni spadli z višně, a dokonce se pokoušel dlaní zakrýt Giannimu oči, což mě rozesmálo.
„Jadena pustili z nemocnice dřív. Spíš je ukecal. A první, co bylo, když přišel, tak si odtáhl Chrise a vzápětí je bylo slyšet po celém baráku. A Thomas nelenil a vyžádal si měření jejich penisů, protože oba tvrdí, že ho mají větší než ten druhý," vysvětlil jsem velice přeochotně, a pak se vrátil k měření.
Když jsem poměřil i Jadena, a pak se vrátil k Thomasovi, abych to ještě jednou zkontroloval, trochu rozčarovaně jsem mlaskl.
Bylo jasné, komu fandím.
„Marku, pocem, to musíš vidět."
Mark
Teda že to vezmou oba takhle vážně, jsem si opravdu nemyslel.
Ale věděl jsem, že když to Jaden začal, tak Thomas nezůstane pozadu. Vždyť už při prvním setkání to byl on, kdo se chtěl jako první ukázat.
A úsměv, který mi naskočil, prostě nešel dolů, když jsem ty dva sledoval, a pak ještě Li, který zaparkoval do lednice, a Xiho poznámka to totálně zabila.
Ale vážně jsem netušil, kdo ho má většího. Přišlo mi, že Thomas. Ale když jsem se víc nahnul, tak se mi zase zdálo, že Jaden.
Už jsem chtěl vstát, že se podívám blíž, když Thomas Joshovi rozkázal, aby donesl metr.
Kluci svorně stáli vedle sebe, s kalhotama u kotníků a rukama založenýma na hrudi, a čekali, až dojde Josh s metrem.
A když jsem pak uslyšel jeho: „Marku pocem, to musíš vidět,“ málem jsem se zakuckal vodou, kterou jsem právě pil.
Odložil jsem sklenici na stůl, zvedl se a došel k nim. Dřepl jsem si před nimi a zadíval se na ně zblízka.
Stáhl se mi zadek při představě, že tyhle dva bych měl najednou v sobě. A pak jsem už nevěřícně hleděl na to, co mi Josh ukazoval.
„To jako vážně?“ nechápal jsem. „Možná by bylo opravdu lepší to přeměřit, když budou mít erekci.“
Natáhl jsem ruku, ale v tu chvíli mě po ní někdo plesknul.
Zamračeně jsem zvedl hlavu a zíral Chrisovi přímo do obličeje.
„Kurva! Jadene! Okamžitě se obleč! Nechám tě chvíli bez dohledu a ty uděláš tohle? Nestačilo ti, že jsi ho vytáhl už v letadle a ty se musíš předvádět i tady?! A zkus na něho Marku sáhnout, tak ti přerazím pracky!“ trochu hlasitěji, než u něj bývá zvykem na nás Chris zavrčel a pak si založil ruce na hrudi a podmračeně se na ně dva díval.
Brblal si něco o tom, že se mu zdálo, že slyší něco divného, a musel se jít přesvědčit, jestli to vážně není jen představa.
„Neboj. Jadena bych ti přenechal, já to chtěl udělat Thomasovi,“ uklidnil jsem ho, ale pak jsem raději vstal.
„Ale jako vážně… Tohle se jen tak nevidí…“ ještě jsem se na ně se zalíbením podíval, a pak už si šel raději sednout, abych zbytečně neprovokoval.
Gianni
Bylo vidět, že je Remy spokojený s tím, že to vyšlo. Usmíval se celou dobu, co jsme se oblíkali, i potom, co jsme jeli k Joshuovi na domluvené sezení.
Když jsme vystoupili a zazvonili, hned se otevřely dveře, jako by čekali jen na nás. S udiveným pohledem nad Joshovým vysvětlením jsme se za ním rozešli do kuchyně a tam jsem zůstal šokovaně stát.
Nevím, co ještě Josh říkal. Ale pohled na ty dva velké chlapy, jak tam, tak stojí a ukazují se všem, a Josh před nimi klečí a přeměřuje je…
Teda chtěl jsem vidět víc, ale Remy se mi snažil zakrýt oči.
„Kruci, Remy, nic nevidím,“ odstrčil jsem jeho ruku právě ve chvíli, kdy se k nim přidal i Mark.
Zadíval jsem se na ně znovu, a myslím, že v tu chvíli se mi vybavil Adrian. Klidně by s nimi mohl soutěžit, to je jasné. A nejen on… Ale i tak jsem pocítil, jak mi horko stoupá do tváří, a raději jsem se otočil a šel za Liem, který z toho byl taky evidentně celý nesvůj.
„Li-Wei,“ postavil jsem se vedle něho k otevřené lednici. „Máš vedle sebe kousek místa?“
A po těch slovech jsem vrazil hlavu mezi police, abych se trochu zchladil, a jedním uchem poslouchal, jak je přišel Chris seřvat.
Jaden
Jestli Josh prohlásí, že ho mám menšího, a ještě přede všemi, tak ho asi zabiju.
Podle toho, jak se zatvářil, a pak si zavolal Marka, který vypadal, jako by nevěděl, na koho se dívat jako první, začal jsem mít trochu obavu.
Jen jsem se ušklíbl, když Gianni zahlásil něco o tom, že nevidí, a pak se raději šel schovat do lednice za Liem.
Jo, ještěže jí má Joshua tak velkou.
Už jsem se chtěl zeptat na výsledek, když se objevil Chris a všechny nás seřval na jednu hromadu.
Chytil jsem ho kolem pasu, přitáhl si ho blíž a pomačkal mu zadeček.
„Ale, ale, tady je už někdo v pořádku. Jsi strašně sexy, když se zlobíš."
„V letadle?" ozval se zespodu Josh a zadíval se na mě.
„No, co, vy to taky neděláte, když na vás přijde chuť? Tak jsem ojel Chrise v letadle. I v parku. Joooo, to stálo za to," zasnil jsem se na moment. „A klidně bych mu to udělal i tady na stole. Ale víc mě zajímá… tak jak? Nenapínej, kurva, nebo napnu něco jiného já. Pokud ti to půjde líp, postav ho Thomasovi a o mě se postará Chris."
„Vážení pánové, vy si vážně myslíte, že tohle je velikost?" ozval se Remy, který se na nás díval se založenýma rukama a kývl k našim rozkrokům. „Já bych vám ukázal, co je velikost. Na mě nemáte ani jeden."
Přeměřil jsem si ho pohledem a uslyšel jeho odfrknutí.
„Mám za manžela mafiánského bosse, kdybych byl nějaké tintítko, těžko bysme mohli vést spokojený manželský život."
„Fajn, tak se předveď," zavrčel jsem na něj a zamračil se.
Remy
Abych pravdu řekl, za svůj život jsem toho zažil už hodně.
Sice možná ne všechno a měl jsem ještě nějaký ten rok před sebou, ale to, co jsem uviděl, jakmile jsme s Giannim vešli do kuchyně, asi hned tak neuvidím.
Za prvé, musel jsem uznat, že bylo na co se dívat.
Oba dva vážně stáli za to, a já se ani nedivil, že si je jejich drahé polovičky tak hlídali.
I když u Thomase jsem si nebyl jistý, kdo vlastně je jeho drahá polovička.
Mohl jsem si to snadno zjistit, ale byla to jejich soukromá věc.
Zase na druhou stranu mi mnohé řeklo, když si Joshua zavolal Marka k měření.
No, každopádně tahle situace mě dokonale odzbrojila, takže jsem zapomněl i na mírný tlak, který jsem v žaludku cítil, když jsem tu jel.
Sice jsem byl spokojený, že to vyšlo, ale pořád jsem měl před očima hádku z předchozího dne a neměl chuť si ji opakovat.
Jen jsem se usmál, když přikvačil Chris a seřval Jadena a ušklíbl se, když se Jaden začal naparovat, kde všude to dělali.
Ale zdálo se mi, že to trvá až nějak moc dlouho, tak jsem se ozval a po Jadenově výzvě přešel až k nim.
„Fakt to chcete? Pak si ale nestěžujte, že jsem vás nevaroval,“ odfrkl jsem si, rozepl pásek, i kalhoty, a ty pak stáhl i ze spodkama.
„A ty vole," ozval se Josh, protože rozdíl byl vidět na první pohled.
Bylo to o kousek, ale rozdíl byl jasně vidět.
„A tohle, pánové, je záruka spokojeného manželství," ukázal jsem na svůj penis a spokojeně mlaskl.
Gianni
Myslím, že na tohle jen tak nezapomenu. Po očku jsem mrknul na to, jak je na tom Li-Wei.
Ten vážně nevěděl, kam s očima. Až mi ho bylo líto.
A pak když se ozval Remy, cuknul jsem sebou a oba jsme se na sebe s Liem podívali.
A to už jsem vážně nevydržel. Otočil jsem se, abych ho zastavil, ale bylo pozdě. Už jsem se jen mohl dívat, jak tam Remy stojí s kalhotama u kolen a Josh na něj zblízka hledí a vypadá, jako by si ho chtěl osahat.
„Joshi, kde máš bouchačku?“ ozval jsem se nebezpečně od lednice.
Narovnal jsem se, vypnul hruď a zamračeně se na Remyho i na ostatní podíval. V tuhle chvíli jsem chápal Chrisovo rozhořčení. Soucítil jsem s ním…
„Anebo ne. Dojdu si pro svou a pěkně vám ty parády zkrátím,“ zavrčel jsem, nechal jsem šokovaného Liho stát a rozešel se ven z kuchyně, abych mohl z přihrádky v autě vytáhnout revolver a ukázat, že to myslím smrtelně vážně.
Zastavil jsem se však ještě vedle Remyho.
„Jestli o tohle nechceš přijít, tak ho okamžitě schovej, nebo už nezasuneš,“ stáhl jsem ruku dolů a pořádně ho stiskl.
„Nechtějte naštvat horkokrevného Itala!“ dodal jsem ještě pro všechny, když jsem Remyho pustil.
Sice jsem se tvářil jako Bůh pomsty, ale stejně bych to neudělal. A navíc, tohle všechno tak nějak uvolnilo napjatou atmosféru, které jsem se obával, že tu bude panovat, a díky penisům jsme se tak nějak sblížili a hlavně… Víc poznali.
Remy
Tušil jsem, že to Gianni jen tak nepřejde.
Ale věděl jsem, že to nemyslí vážně. Přesto jsem sebou cukl, když mě silně sevřel, a pak si raději natáhl kalhoty.
„Musel jsem bránit svou čest," prohlásil jsem a přitáhl si Gianniho k sobě.
„Kromě toho," naklonil jsem se k Gianniho uchu, „kdybys mi ho ustřelil, nic lepšího bys nikde nenašel."
Věděl jsem, že se Gianni ve skutečnosti nezlobí, spíš celé tohle hraní na hrdiny navodilo klidnější atmosféru, i když si Jaden něco brblal celou dobu pod nosem.
Jo, tady se ukázalo, že neplatí čím větší chlap, tím větší péro.
„Mimochodem, asi byste měli někdo vytáhnout Li-Weie z lednice nebo z něho bude za chvilku rampouch," ukázal jsem na Li-Weie, a pak ještě na moment Gianniho objal.
„Večer mi to můžeš oplatit a potrápit mě," zašeptal jsem tentokrát tak, aby to nikdo neslyšel a vtiskl mu letmý polibek na rty.
Xi-Wang
Bylo to nečekané a šokující. Vím, že chlapi mají často potřebu si měřit, kdo z nich je větší. Ale že se toho jednou stanu svědkem…
Tak jsem se na ně soustředil, že jsem úplně zapomněl na Liho. Až teprve po Remyho poznámce, že by ho měl někdo vytáhnout z lednice, jsem se vzpamatoval.
Vstal jsem od stolu, přešel k němu a odtáhl ho od ledničky, kterou jsem hned zavřel.
„Myslím, že není důležitá velikost, ale to, co s tím člověk umí,“ zašeptal jsem Limu do ucha, a pak ho do něj kousnul.
Cítil jsem jasně, jak se zachvěl, a na moment ho sevřel v objetí.
„Nachystám jídlo, pokud se na to necítíš,“ povolil jsem objetí a pak od Liho odstoupil.
Netušil jsem, jak moc to na něj zapůsobilo. Ale takhle červeného jsem ho vážně ještě neviděl. Opravdu se styděl. A myslím, že se styděl za všechny dohromady.
„Vy dva,“ otočil jsem se a ukázal na Thomase a Jadena. „Konečně si schovejte ptáky do kalhot. A posaďte se už všichni, ať se můžeme najíst. Kdo chce kávu a kdo čaj?“
Konečně se po mých slovech pohli a já začal nandávat jídlo na stůl. Li-Wei by nejspíš všechno rozsypal po zemi, jak se mu třásly ruce.
„Jsi strašně roztomilý, když se stydíš,“ ještě jsem se k němu na moment přitočil, ale pak už jsem ho nechal, abychom se mohli konečně najíst, a pak přejít k tomu, proč sem vlastně Remy a Gianni přišli.
Li-Wei
Myslím, že na tenhle den jen tak nezapomenu.
Jen jsem vykulil oči, když se Jaden svlékl a raději strčil hlavu do lednice.
A pak se přidal Thomas. To už jsem opravdu nedával a měl co dělat, abych se neschoval pod stůl, zvláště, když se Joshua chopil jejich problému a začal je měřit.
A najednou, ani jsem nevěděl jak, byl v kuchyni i Chris, Gianni a Remy, který se vzápětí taky svlékl, což naštvalo Gianniho, až jsem se lekl, že svou hrozbu splní, a z poklidného odpoledne se stane noční můra.
Naštěstí se to obešlo bez zranění, a když si mě Xi pak přitáhl k sobě, mírně jsem se zachvěl a s úlevným povzdechem se schoulil do jeho náruče.
Byl jsem mu vděčný, když pak nachystal i stůl, protože já bych asi polovinu věcí nedonesl.
Teprve až u jídla a kávy jsem se trochu uklidnil, navíc kolem stolu, a teď ještě s Jadenem, vládla docela poklidná atmosféra, i když to posledně taky, a jak to pak dopadlo.
„Můžu něco říct?" ozval jsem se a ošil, když se na mě všichni podívali. „No… dochází nám zásoby a já to nechtěl říkat, protože máte všichni moc práce, ale napadlo mě… když teď budete zase pracovat, přičemž předpokládám, že mě a Chrise k tomu už nepustíte… že bysme jeli nakoupit. Teda, pokud by Chris chtěl. Říkali jste, že Sheng odjel, tak bysme měli být v bezpečí. A, no… nechci zase zažít tu hádku z posledně…"
Dodal jsem potichu na závěr a trochu nervózně se ošil.
Podíval jsem se na Xiho, co on na to a na Chrise, jestli by v případě souhlasu jel se mnou. Sám bych se bál, ale s Chrisem budu klidnější.
Navíc bylo opravdu potřeba nakoupit, a kdo ví, kdy by ostatní měli čas.
Gianni
Potom, co se situace konečně vrátila do normálu, jsme se všichni usadili u stolu a začali jíst. Sice jsme přišli na poradu, ale bylo hloupé odmítnout jídlo, zvlášť když vařil Li-Wei, od kterého mi opravdu chutná.
Zvedli jsme k němu svorně hlavu, když řekl, že by rád šel nakoupit.
„Je jedno, jestli je Sheng pryč. Pořád je to nebezpečné. Může tu mít své lidi,“ zamračil se Xi-Wang, který evidentně nechtěl Liho pustit z dohledu.
Ale já, když jsem měl hlavu zastrčenou v lednici, jsem si zpětně vybavil, že zásoby nejsou opravdu ideální pro tolik lidí.
„Můžu zavolat našim lidem, kteří jim udělají doprovod a ochrání je. Odvezu je na místo, aby nejeli sem, a až si je přeberou, vrátím se zpátky. Určitě by bylo fajn něco dokoupit,“ ozval jsem se já.
Nebylo by špatné, kdyby se Li i Chris mohli i projít. Pořád jsou zavření, a taky jim to už musí lézt na mozek. A podle všeho by Chris potřeboval i do své práce, kam teď nemůže, a určitě všechno teď řídí odsud.
Myslel jsem, že bych je doprovodil já s Remym, ale bylo potřeba, abychom byli tady při plánování akce.
„Pokud to nebude vadit, Remy zavolá jednomu z našich, aby poslal své nejlepší lidi, a ti je potom přivezou zase na místo, kde si pak Liho a Chrise vyzvedneme. Nebo můžou přijet rovnou sem, ale nevím, jestli vám to nebude vadit.“
Li-Wei
Ximu se to moc nelíbilo, ale když se ozval Gianni a v podstatě se přimluvil, usmyslel jsem si, že mu udělám něco, co ještě nikdy nejedl.
„Prosím, Xi," zadíval jsem se na něj prosebně a chytl ho za ruku. „Kdybych měl jít sám, ani bych to nenavrhl. Víš, jak se nerad pohybuju v davu. Ale když se mnou půjde Chris, a pokud nás bude někdo hlídat, tak se nemůže nic stát. Budeme opatrní. Navíc, za chvíli už nebude opravdu co jíst, a vy teď nebudete mít nikdo čas, abyste s někým z nás nebo sami jeli nakoupit. Prosím, Xi. Slibuju, že budeme opatrní."
Když jsem se na něj díval skoro psíma očima, došlo mi, že jsem se ani Chrise nezeptal, jestli by chtěl jít. Začervenal jsem se a omluvně se na Chrise usmál.
„Promiň, ani jsem se tě nezeptal, jestli bys šel a mluvím za tebe. Omlouvám se," špitl jsem a sklopil hlavu.
Někde hluboko uvnitř sebe jsem se samozřejmě bál. Tehdy na mě zaútočili, i když byl Xi pár kroků za mnou. Navíc bych Chrise mohl vystavit nebezpečí, ale opravdu se potřebovalo nakoupit, navíc jsem se bál, že se zase začnou hádat, a já u toho nechtěl být, a taky… Byl jsem zvyklý na to, být zavřený doma. Ostatně se Zhuangem jsem nedělal nic jiného, ale teď…
Když jsme se přestěhovali do New Yorku po čase jsem si zvykl chodit aspoň na krátké procházky.
A být teď pořád zavřený mi připomínalo minulost.
„Prosím Xi," znovu jsem se zadíval na svého muže prosebně. „Já… budeme rychlí, za chvilku budeme doma… navíc… cítím se tu jako v kleci… jako tehdy v Hong Kongu."
Poslední slova jsem skoro zašeptal a znovu sklonil hlavu.
Remy
I když jsem si něco o Li-Weiově a Xi-Wangově minulosti zjistil, nedokázal jsem si nějak představit, jaké to muselo být žít zavřený v bytě a nesmět pomalu vycházet ani na krok.
Netuším, jaké to pro Li-Weie muselo být, ale Xi-Wanga jsem obdivoval.
Jeho trpělivost a snahu Li-Weie dostat zpátky mezi lidi…
Dokázal skoro nemožné, protože až na malé náznaky a občasné vyprávění na Li-Weim nebylo skoro nic poznat.
Byl plachý a stydlivý, ale to si mohl člověk vyložit i jinak, než že byl několik let týraný.
Xi-Wang v mých očích rázem stoupl, a já se rozhodl, že i potom, co skončíme se Shengem, se budu snažit ty dva podporovat.
Samozřejmě pokud bude Xi-Wang a Gianni souhlasit.
„Zavolám svému nejlepšímu člověku. A s ním budou ve stejném bezpečí, jako by byli s tebou. Nechci ti do toho mluvit, ale možná bude lepší, když u naší porady nebudou ani v domě. Kromě toho, asi teď opravdu nebude čas jezdit na nákupy a navíc, pokud bude Joshua souhlasit, bylo by lepší zůstat teď co nejvíc pohromadě. Kdyby se něco stalo, ať se nenaháníme ještě po městě. Vím, že jsme se posledně s Thomasem a Markem nedohodli, klidně si rozděláme s Giannim na zahradě stan, pokud nechcete být v naší přítomnosti déle, než je nutné, ale slibuju, že se budu držet zpátky a pokusím se zbytečně nevyvolat hádku," mírně jsem se pousmál a podíval se na Thomase a Marka.
„Takže pokud souhlasíš, Xi-Wangu, a pokud Chris chce jet taky, pak stačí jen zavolat a do deseti minut můžeme vyrazit," vzal jsem do ruky mobil a čekal na vyjádření.
Xi-Wang
Moc se mi to nelíbilo. Všiml jsem si, že i Jaden mírně stáhl obočí. Taky zřejmě nechtěl pustit Chrise z očí. Mohli bychom si nakoupit přes net a nechat to dovézt až sem.
Ale je tu riziko… Co když někdo čeká právě na tuhle příležitost a místo poslíčka a dovážkové služby by přijeli Shengovi lidé?
Na druhou stranu je zas riziko, že by někdo mohl zaútočit venku. Mohli bychom, požádat, aby nám nakoupili Warenovi lidé, ale je to stejné, jako kupovat manželce vložky. Nejlépe si člověk vždycky vybere sám…
„Vezmeš si s sebou Ponga a nehnete se od sebe,“ nakonec jsem si povzdechl.
Jo, je pravda, že nakoupit je potřeba nejen pro nás, ale i pro psa.
„A kdyby něco, okamžitě se vrátíte nebo zavoláte, kdyby byl nějaký problém. Všiml jsem si u Joshe v garáži motorky, tak pokud je pojízdná, je to rychlejší než auto, a někdo z nás tam může být za chvilinku. Ale jestli pojede Chris, o tom rozhodovat nemůžu. A taky je na Joshovi, Markovi a Thomasovi, jestli pro vás přijedou sem, nebo vás někde vyzvednou. Ale chci, abys jen nakoupil a jel okamžitě zpátky, ano?“
Už teď vím, že než se vrátí, budu celou dobu nervózní, ale v tuhle chvíli jsem nebyl schopný nic lepšího vymyslet, a je pravda, že jakmile začneme pracovat, budeme jezdit na stanici, tak už vůbec nebudeme mít možnost s nimi někam jet.
A navíc zůstanou doma sami.
Po očku jsem se podíval na Gianniho a Remyho. Mohli by s nimi zůstat oni, když my budeme na stanici?
Jaden
Nelíbilo se mi to.
Chápal jsem Li-Weie, ale nelíbilo se mi to.
Kdyby šel Chris s Giannim, budiž. Ale s Li-Weiem jako by měl na sobě namalovaný ještě větší terč.
I když je Sheng mimo město, mohl dát někomu rozkaz.
„Jestli do toho můžu vstoupit," přerušil mé myšlenky Joshua, „myslím, že se nebudu mýlit, protože v takových věcech mám vždycky pravdu, paradoxně je to právě teď nejbezpečnější. Sheng nikoho nepošle, aby mu sebral jeho slávu. Chce Li-Weie a potažmo Chrise dostat osobně. Chce být u toho a dívat se přímo na vás, až vám je bude brát. Nikomu nedovolí, aby to udělal za něj. Takže pokud Remy s nimi pošle někoho ze svých lidí, bude to v pořádku."
Věřil jsem Joshuově úsudku, nebyl specialista pro nic za nic, ale i přesto jsem měl stáhnutý žaludek a nedokázal se uvolnit.
„Prosím," zaškemral znovu Li-Wei, a když jsem se na něj podíval, nedokázal jsem odolat tomu štěněčímu pohledu.
„Pokud Chris a Xi-Wang souhlasí," povzdechl jsem si nakonec.
Chris souhlasil, a nakonec povolil i Xi-Wang. A Joshua pak neměl problém přesvědčit Marka a Thomase, aby Remyho člověk přijel sem a kluky vyzvedl.
Navíc jsem ho v tom podpořil, protože jsem chtěl vidět, kdo bude chránit Chrisův pěkný zadeček, když to nebudu já.
Těm dvěma chlapům mohlo být zhruba jako Thomasovi a vypadali, že udělají všechno, jen aby Gianniho a Remyho potěšili.
Nejspíš je Gianni vážně skvělý šéf, protože taková loajalita se už jen tak nevidí.
Po několikátém objetí a políbení, zopakování všech pravidel a ujištění, že budou v pořádku, jsme nakonec kluky asi po hodině odprovodili k autu, a pak už se mohli jen dívat jak odjíždí.
„Jdu si dát panáka a jdeme pracovat. Chce někdo se mnou?" zabručel jsem a strčil hlavu do baru v obýváku.
Xi-Wang
Vážně mi to nebylo moc po chuti. Ale nakonec jsem teda svolil, a jak jsem řekl, Li-Wei si s sebou musel vzít Ponga.
Trošku mě uklidnilo, když jsem viděl ty gorily, co přijely pro kluky, a taky to, že auto mělo vzadu tmavá skla, takže nebylo vidět dovnitř. I když… Jakmile vystoupí, bude to, jako by tam přišly nějaké celebrity.
Představa, že se po nich kde, kdo otáčí, se mi pranic nelíbila, ale už jsem to odvolat nemohl.
Musím prostě věřit tomu, že to bude v pohodě.
Ani Jaden z toho nebyl na větvi. A tak jsem se ani nedivil, že sáhnul po flašce. Jen jsem se na něj podíval, protože jeho složku jsem měl prostudovanou od první stránky po poslední, a věděl jsem, jak měl kdysi s alkoholem problém.
„Jdeme pracovat,“ zahlásil jsem a zamířil rovnou do pracovny.
Hned jsem navrhl Markovi, že by bylo dobré, kdybychom si oblasti rozdělili, a každý by měl velení nad některou konkrétní, aby v tom potom nebyl guláš. Velitel zásahovky, a operační, bude na centrálním příjmu.
A tak jsme se hned pustili do práce, ale i tak jsem se každou chvíli díval na hodinky a nebyl schopný se pořádně soustředit.
Li-Wei
Lepší dohled jsem nemohl ani chtít. Ti muži od Gianniho vypadali sice nebezpečně, ale Gianni mě ujistil, že jsou v pohodě a můžu je o cokoliv požádat.
Navíc byl se mnou Chris i Pongo, takže jsem se i docela těšil.
Po vystoupení z auta jsem se trochu na Chrise přitiskl, protože mi přece jen větší dav dělal trochu problém a sklonil hlavu, aby mi nebylo vidět moc do obličeje. Pongo šel vedle mě a Gianniho muži před námi a za námi.
Ale musím říct, že větší zábavu jsem při nakupování ještě nezažil.
Opravdu jsem se uvolnil, a i Chris vypadal spokojeně.
Dokonce to uteklo tak rychle, že jsem se až zhrozil, když jsem zjistil, že jsme nakupováním strávili přes dvě hodiny.
Ale oba vozíky jsme měli plné a Gianniho muži, Robert a Fabian, jak jsme se dozvěděli, nám se vším pomohli, a dokonce jsme si dali všichni i kornout zmrzliny.
„Úplně jsem zapomněl, že musím ještě do drogerie!" plácl jsem se do čela, když jsme skládali tašky do auta.
Slíbil jsem, že to bude rychlé, a tak jsme za chvilku ještě vcházeli do vedlejšího obchůdku.
Zrovna jsem si vybíral masku pro mé vlasy, když jsem to ucítil.
Ztuhl jsem na místě a rozklepal se.
Ne, nemohl jsem se splést.
Chytl jsem Chrise a zaryl mu nehty do paže. Stáhl jsem nás dolů za regál a Gianniho muži okamžitě zpozorněli.
„Je tady… je… cítím ho… směrem od… pokladny…" vyrazil jsem ze sebe a zadíval se na Chrise.
Gianniho muži se okamžitě začali rozhlížet obezřetně kolem a nejspíš někoho zahlédli, protože jsem viděl, jak se napjali.
Ten jeden vytáhl mobil ve stejný moment jako já.
Nejspíš volal Remymu, ale já musel zavolat Ximu.
„Je tady… je… v drogerii… cítím ho… jsme schovaní… on… oni…" vyrážel jsem ze sebe hned, jak mi to Xi zvedl.
Xi-Wang
Nejspíš jsem to těmi obavami přivolal.
I když jsem byl už nervózní, kde kluci jsou, protože se mi to zdálo hodně dlouho, nedával jsem na sobě nic znát. Aspoň jsem si to myslel.
Ale když mi zazvonil mobil, okamžitě jsem po něm skočil, jakmile jsem viděl Liho číslo.
Nestačil jsem se ani nadechnout, když Li-Wei začal něco mluvit do telefonu, a chvilku mi trvalo, než mi došlo, že mluví čínsky.
„Li-Wei! Uklidni se! Koho? Shenga? Neměl by tu být! Li-Wei, kde jste! Jedeme tam. Zůstaňte tam, kde je hodně lidí! Nikam nechoďte!“ vypnul jsem mobil a okamžitě se rozběhl do pokoje pro svou zbraň a za další dvě minuty jsem sbíhal schody dolů po třech a letěl do garáže, rozhodnutý použít motorku. Tak, tak, že jsem si cestou stihl obout boty.
„Musíme za klukama! Hned!“ zařval jsem ještě mezi dveřmi.
Remy
Probrali jsme hodně věcí, ale nedalo se přehlédnout, jak je Xi-Wang a Jaden nervózní, zvláště, když minuty ubíhali a kluci se nevraceli.
Uběhly asi dvě hodiny, když mi začal zvonit mobil a téměř vzápětí na to i Xi-Wangovi.
Okamžitě jsem to zvedl a vyslechl Fabiana.
Ještě pomalu ani nedomluvil a Xi-Wang už řval, že musíme za klukama.
„Jedeme, všichni. Vypadá to, že Li-Wei a ostatní narazili na toho Lomana. Jsou všichni v pořádku a mí chlapi jsou teď na Lomanovi zavěšení, ale Li-Wei je nejspíš trochu vystrašený. Pravděpodobně ho poznal podle vůně,“ vysvětlil jsem rychle ostatním.
„Rozdělíme se. Někdo musí kluky odvézt zpátky. Sice nevíme, co od Lomana očekávat, ale bude lepší, když u toho nebudou," zahlásil Jaden.
Rychle jsme všichni seběhli dolů a nasedli do aut.
Xi-Wang jel napřed na motorce, já s Giannim a Jadenem jsme jeli jedním autem s tím, že pak pojedeme s klukama zpátky. Jednak proto, aby kluci nezůstali doma sami, taky proto, že Jaden prohlásil, že nespustí z Chrise oči. Kromě toho, jeho zranění by mohlo ostatní zdržet, a já s Giannim se raději budeme držet stranou, aby Mark neměl ještě větší problémy.
Thomas jel s Joshuou a Mark sám, kdyby musel náhodou odjet na stanici, nebo zůstat na místě dýl.
Sotva jsme přijeli před obchoďák a vyskákali z aut už k nám mířil Xi-Wang, který podpíral mírně pobledlého Li-Weie, vedle nich šel Pongo a Chrise chránil Fabian.
„Všiml si nás, ale Robert je mu v patách. Jsme v kontaktu přes vysílačku. Podle všeho je to Loman,“ vysvětlil rychle Fabian.
„Dobrá, Jadene, Gianni, jeďte našim autem, já si vezmu Fabianovo," rozhodl jsem ještě v rychlosti.
Naštěstí to vypadalo, že si nikdo ničeho nevšiml, protože panika byla to nejmenší, co jsme teď potřebovali.
Thomas
Myslím, že mám dneska špatný den. Už jsem si říkal, že je to v pohodě, když nás Josh přeměřil a byli jsme na tom s Jadenem stejně. Ale pak ho vytasil Remy Waren.
Myslel jsem, že Joshu praštím po hlavě s tím jeho „A ty, vole…“
Ale raději jsem se držel zpátky.
Lehká svačina pak už proběhla v klidu, až na to přemlouvání, jestli Li-Wei může jít s Chrisem nakoupit.
Nelíbilo se mi to. Myslel jsem, že to zatrhne aspoň Mark. Ale nakonec kluci odjeli.
Při práci jsme pak začali rozdělovat, kdo co bude mít na starosti. Mark stihl kontaktovat šéfa drogovýho a informoval ho, že budeme potřebovat jejich spolupráci, a budou mít na starosti tuhle část.
Byli jsme do toho zabraní, teda aspoň někteří, že jsme si ani neuvědomili, jak čas pokročil. A tak, když zazvonil telefon a Xi-Wang vyletěl, a taky Remiho informovali o tom, že se něco děje, okamžitě jsme byli na nohách.
Netrvalo dlouho a už jsme frčeli do nákupního střediska. Xi-Wang nám zmizel za chvilku z dohledu, ale motorka je přeci jen motorka.
Mírně jsem se zamračil, když Waren hned začal rozkazovat, ale nebyl teď čas na hádky, tak jsem to raději spolknul.
Jako bych nevěděl, co mám dělat.
Ale bylo fajn, že Gianniho poslal pryč s klukama.
Všichni jsme se pak rozběhli směrem, kam nás navigoval Remyho člověk. Proběhli jsme celý obchoďák a vyběhli ven. Rozhlíželi jsme se, kde může být…
Napadlo mě, že se snad bude chtít schovat někde v uličkách, to znamenalo proběhnout dvěma rušnými ulicemi a pak zmizet v těch menších. Když jsem zahýbal právě do jedné z těch prvních, ucítil jsem to.
Sice jen velmi slabě, ale ta věc, o které mluvil Li-Wei, a kterou jsem si nechal sehnat, má opravdu specifickou vůni a nedá se s ničím splést.
„Loman musí být někde přede mnou,“ křikl jsem do vysílačky a hned nahlásil svou polohu. „Jsem u jednoho průchodu a ten smrad tu jde jasně cítit!“
Joshua
Byl jsem ze všech nejpomalejší.
Noha mě ještě pořád trápila a nedokázal jsem nahodit takový sprint, jako všichni ostatní.
Naštěstí se nám zatím dařilo nevyvolat paniku, protože jsem se obával toho, co by mohl Loman způsobit.
Takoví jako on byli nejhorší.
Vždycky se dokázal schovat, ale najednou, aniž by věděl jak, ho někdo honí.
Musí být vyděšený, s nervama na pochodu a nedokáže si jasně vysvětlit, co se děje. A proto byl v tuhle chvíli nebezpečnější než třeba Sheng.
Ve vysílačce, kterou jsme každý dostali od Remyho chlapa jsem zaslechl Thomasův hlas.
Rozeběhl jsem se tím směrem, ale vzhledem k tomu, v jaké části ta ulička byla, rozhodl jsem se oběhnout ten kousek a překvapit ho zezadu.
Dobíhal jsem právě ve chvíli, kdy jsem zaslechl několik hlasů najednou.
Ženský křik, nějaký mužský, který jsem neznal, a kluky. Vyhlédl jsem zpoza rohu a zaklel.
Ten parchant si vzal rukojmí. Ženu ve středních letech, která nejspíš šla jen vynést odpadky.
I když to bylo jen zezadu, důkladně jsem si Lomana prohlédl.
Byl s nervama v háji. Svědčil o tom i jeho křik, kdy se dožadoval vysvětlení, proč po něm jdeme, a vzápětí zase vyhrožoval, že ženu zabije a že to udělá, protože víme, čeho je schopný.
Mával před sebou pistolí a v momentě, kdy se k němu kluci zepředu přiblížili, začal naslepo pálit, a já se v duchu modlil, aby nikoho nezasáhl.
Řval, že všechny zabije a lidé se už začali zastavovat.
Pokud z té uličky vyběhne ven, bude průšvih.
A sotva jsem to domyslel, tak jsem to nejspíš přivolal.
Znovu několikrát vypálil, čímž kluky donutil se schovat, ženu odhodil před sebe na zem, otočil se a dal do běhu.
„Stůj!" zařval jsem na něj a vykoukl zpoza rohu.
Bylo vidět, že mě nečekal, jak se zarazil, ale o vteřinu později se vzpamatoval, a tentokrát jsem se musel schovat já, jak začal střílet kolem sebe.
Zaslechl jsem, jak lidé panicky ječí, když vyběhl z uličky ven. Moc dobře jsem si vzpomněl na Zhuangův případ a jako bych to teď viděl před očima.
Loman sice nebyl Zhuang ani Sheng, ale pokud by začal střílet, mrtvých by bylo mnohem víc.
„Lomane!" zařval jsem znovu, abych upoutal jeho pozornost.
Viděl jsem ten šílený lesk v očích i to, jak zvedá zbraň.
Neměl jsem na vybranou.
Musel jsem střílet…
„Loman je zneškodněn. Mrzí mě to, ale musel jsem," nahlásil jsem do vysílačky, a jako na zavolanou zaslechl zvuk sirén.
Začal jsem uklidňovat lidi a jen čekal, až někdo přijde.
Thomas
Ta vůně byla opravdu intenzivní, a tím, že nefoukal vítr, držela se chvilku v tom průchodu, kudy ten chlap proběhl do další užší uličky. Než jsem tam však stihl doběhnout, musel jsem uskočit za nejbližší popelnici.
Začínalo to být nebezpečné. Loman zřejmě věděl, že je v úzkých a za žádnou cenu se nechtěl nechat chytit.
Když jsem vystrčil hlavu, zahlédl jsem ho, jak drží nějakou ženskou a mává kolem sebe pistolí.
Křik a zmatek začal být dost nepříjemný, a hrozilo, že nám nakonec uteče, a hlavně... že někoho zraní nebo zabije.
Kluci se k němu snažili dostat blíž. Z několika stran se ozvalo, aby odhodil zbraň a vzdal se.
Ale bez výsledku.
A pak se to semlelo strašně rychle.
Loman se na moment otočil a my vyběhli.
Xi-Wang, který byl nejblíže, jen tak tak stihl zachytit tu ženskou, která letěla proti němu, a strhnout ji bokem, aby ji nezasáhla nějaká zbloudilá kulka. Ale ten okamžik, kdy jsme se znovu museli schovat, mu stačil na to, aby vyběhl z uličky.
A panika nastala ještě větší.
A tentokrát jsme už nestihli doběhnout… Lidé utíkali, volali jsme na ně, ať se uklidní a někam schovají, ale když zazněly další výstřely, bylo to ještě horší.
A pak mě na místě zarazilo hlášení od Joshe…
Okamžitě jsem se rozběhl za ním.
Hned jsem zhodnotil pohledem, jak na tom je. Nevypadal, že by byl zraněný, a snad ani nikdo kolem.
Ale museli jsme to zkorigovat, než přijede posila.
Mark už stihl doběhnout k muži, ležícímu na zemi. Krvácel na hrudi a vypadalo to, že se snad ještě snaží nadechnout.
Okamžitě jsme volali záchranku. Snažili jsme se mu s Markem zastavit krvácení a udržet ho na živu.
Ale Josh měl bohužel přesnou mušku.
Sanitka právě přijížděla, když jsme mu dávali první pomoc, a hned si ho přebrali. Odstoupili jsme a já se rozhlédl kolem sebe.
"Kdybys to neudělal, byli by tu další mrtví," přistoupil jsem k Joshovi, který se konečně zastavil. „Jen díky tobě tu nejsou jiné oběti."
Mírně jsem se o něj otřel, a pak už zase šel ke zdravotníkům, kteří na nás mávli.
Mark už žhavil telefon a volal techniky. Jo, to bude na dlouho, protože kulky jsou rozesety ve velkém prostoru.
Xi-Wang přistoupil k Joshovi a něco mu říkal. Nejspíš se ho snažil uklidnit.
A já a Remy jsme se zastavili u zdravotníků, aby nám sdělili, že nebylo možné nic víc udělat, a jeden z nich ho právě přikryl modrou plachtou…
V tu chvíli jsem si uvědomil jednu věc.
Pokud je pravda, že Loman je jediná osoba, která je Shengovi nejblíž, tak až se to on dozví, rozpoutá tu hotové peklo.