Xi-Wang
Moje zlobení na Li-Wei netrvalo dlouho. On prostě věděl, jak si mě udobřit a uklidnit.
Přišel jsem utahaný, navíc jsem měl o něho strach, než se vrátil domů, ale po chvíli s ním v ložnici jsem byl znovu čilý jak rybička.
Když potom později Li chystal večeři, měl jsem telefonát ohledně mého požadavku.
Vyslechl jsem si všechno, co o tom mladíkovi zjistili, a s ujištěním, že od něj nic sice nic nehrozí, ale máme si dát pro jistotu pozor, jsem se rozloučil a odložil telefon zpátky do šuplíku.
Používal jsem jiný, ale tenhle měl jen dvě čísla. Jedno na můj kontakt a druhé na zvláštní číslo na Rodrigueze, které ani nebylo v žádném seznamu ani databázi.
Už jsem byl ale o něco klidnější, když jsem věděl, že Limu nic od toho Christophera nehrozí a podle všeho jeho snoubenec, Jaden, je jeho bodyguard a soukromý detektiv. No, to by mohla být trochu komplikace, ale přijdou jen na oběd, tak by to mělo být v klidu.
Jaké bylo moje překvapení, když najednou večer zazvonil domovní zvonek. Li, aniž by přemýšlel, se hned vrhnul ke dveřím, a já se automaticky rozběhl za ním. Už jsem sahal po zbrani, ukryté v předsíni, když jsem přes Liho uviděl noční návštěvu a rychle jsem stáhnul ruku zpátky.
Aniž bych něco řekl, nasměroval jsem je do obýváku a jen jsem stál a sledoval každý jejich pohyb.
Ale pak…
Napjal jsem se, když jsem uslyšel o tom přepadení a velkém Asiatovi. Ale vzápětí jsem přiskočil k Limu.
„Uklidni se, Jeremy,“ chytl jsem Liho za paže a tiše na něj promluvil. „Nic se neděje. Může to být kdokoliv. Nic se neděje, ano? No tak, Jeremy!“
Donutil jsem Liho vstát, a pevně ho objal. Otočil jsem se na ty dva a s mírně staženým obočím jsem se omluvil, že se hned vrátím.
Dovedl jsem Liho do ložnice a uložil ho.
„Li-Wei, musíš se uklidnit, jinak se všechno pokazí!“ důrazně jsem zašeptal do jeho ucha.
Ale přesto jsem ho pohladil a políbil. Věděl jsem, jak se bojí, ale nemohli jsme si dovolit nějakou chybu.
„Já musím jít vedle, nemůžu je tam nechat samotné. Až ti bude lépe, tak přijdi za námi. Jsi silný, zvládneš to. Věřím ti,“ znovu jsem ho políbil. „Miluji tě…“
Po těch slovech jsem ho přikryl, políbil ho ještě do vlasů a vrátil se za těma dvěma do obýváku.
Chris
Bylo mi divně z toho, prosit někoho o pomoc. Ale Jeremy byl tak bezprostřední, že jsme ani jeden nestihli nic říct a on už nás táhl dovnitř.
Já se v zrcadle neviděl, tak mě celkem překvapilo, když se zděsil nad tím, jak vypadám. Ale myslel jsem si, že to nemůže být tak hrozné, jen je Jeremy asi o dost citlivější než já.
Ale ve chvíli, kdy se svezl, vlastně skoro zhroutil na zem, jsem už vyletěl, že mě Jaden musel stáhnout zpátky na sedačku.
Seděl jsem vzpřímeně, napjatý, šokovaný z toho, co jsem uviděl. Nechápal jsem to. Nevěděl jsem, proč Jeremy tak zareagoval.
„Omlouvám se, že jsme tu tak vpadli. Nejlepší asi bude, když odjedeme. Nechtěli jsme vás vyrušit a mrzí mě, že jsme Jeremyho tak vystrašili,“ mluvil jsem tiše a s roztřeseným hlasem, protože mi z toho opravdu nebylo nejlépe.
Ale vážně jsem nechtěl být nikomu na obtíž. Lítal jsem pohledem z Jadena na Jang Xinga, kteří se na sebe také dívali. Jako by se přeměřovali, kdo je silnější. Byly to mírně podezíravé pohledy, a mě se z toho ještě víc stáhnul žaludek.
„Omlouvám se,“ pípnul jsem skoro plačtivě tichým hlasem, když to zvláštní ticho bylo na mě už moc dlouhé.
Li-Wei
Ani mi nedošlo, že mě Xi odtáhl do ložnice, dokud se za ním nezavřely dveře.
Když jsem v ložnici osaměl, připomnělo mi to na okamžik ty chvíle v Hong Kongu.
Okamžitě jsem vyskočil z postele, a teprve až když jsem otevřel dveře, jsem se konečně trochu uklidnil.
Vybavila se mi Xiho slova, než mě odtáhl do ložnice, a uvědomil si, že možná zbytečně plaším. Jenže jestli ne, tak je Chris kvůli mně v nebezpečí.
Přešel jsem zpátky a zaslechl Chrisova slova, stejně jako jsem viděl Xiho s Jadenem, jak se na sebe dívají.
„Neomlouvej se,“ řekl jsem tiše ode dveří. „To já bych se měl omluvit. Budu rád, když tu zůstanete. Máme volný pokoj, jen se musí povléknout postele.“
Přešel jsem ke Ximu a zatahal ho za paži.
„Můžeme si promluvit?“
Odtáhl jsem ho do ložnice a zavřel dveře.
„Xi, prosím, já nevím, jestli dokážu lhát. Možná máš pravdu a nic to neznamená, ale co když to byl skutečně on a zaútočil na Chrise kvůli mně? Já mu věřím a ten jeho snoubenec vypadá schopně. Prosím, Xi, já se bojím,“ zašeptal jsem a pevně Xiho objal.
Xi-Wang
Přemýšlel jsem, jak z téhle situace ven. Ale Li-Wei rozhodl za mne. Ještě nebyl sám v ložnici ani pět minut a už zase stál ve dveřích, a za dalších deset vteřin mě táhl zpátky do ložnice.
Vůbec jsem nebyl nadšený z toho, co říkal, o co mě prosil.
Věděl jsem, že tuhle práci nemám přijímat. Nebo spíš… Že jsem neměl chtít, aby Li-Wei jel se mnou.
Takhle se nám to komplikuje, sotva jsem začal.
Co když se Sheng dozví o nich? Vlastně… nejspíš už o nich asi ví, pokud ten asiat byl on. Musel Liho vidět s Chrisem. A jen jsem mohl doufat, že je nesledoval až sem.
I když… Pokud by je sledoval, určitě by už dal o sobě vědět. Za ten týden, co jsem studoval spisy a všechno, co o něm zjistili, tak tenhle člověk si nebere servítky a je mu jedno, jestli zabije jednoho nebo dva lidi. A kdyby věděl, kde bydlíme, nejspíš by se dlouho nerozhodoval.
Na druhou stranu, pokud by tu ti dva zůstali, aspoň na chvíli, mohl by být Li-Wei pod větším dohledem, zatímco já budu pracovat.
A vidět vystrašeného Liho mi opravdu nedělalo dobře. Nechtěl jsem, aby prožíval znovu to samé, co v Hong Kongu.
„Běž jim postlat postel do pokoje pro hosty,“ nakonec jsem ho pohladil a políbil, a pak jsem ho postrčil zpátky do obýváku.
„Jen si vyřídím telefonát a jsem u vás,“ vykoukl jsem ze dveří a zase zalezl zpátky.
Musel jsem. Nebylo zbytí, protože tohle rozhodně nebylo v plánu.
Svému kontaktu jsem sdělil, co je ve hře, jaké je podezření, a přijal pár instrukcí. Nakonec jsem dostal souhlas s jejich ubytováním, ale budeme opravdu opatrní.
Vrátil jsem se pak zpátky do obýváku.
„Můžete zůstat, jen se omlouvám za tu nedůvěru, ale to víte. Bydlíme tu teprve chvilku, a nikoho moc tu ještě neznáme…“ chtěl jsem jim ještě nabídnout čaj, ale v tu chvíli se ozvalo z venku zaštěkání.
„Pes?“ otočil jsem se směrem k oknu.
Jaden
Celé to bylo takové…
Zmatené?
No, to asi není to správné slovo, ale rozhodně to bylo divné.
Než jsem se nadál, stáli jsme v obýváku, ten mladý kluk se svezl na zem, mumlal něco o tom, že je to jeho vina, a než jsem se vzpamatoval, odtáhl ho ten jeho přítel někam pryč.
Když se vrátil, Chris se začal omlouvat a jeho rozhodnutí odejít jsem částečně schvaloval.
Než jsem však odpověděl, ozval se zase ten kluk, co se vrátil zpátky, omluvil se nám, nabídl nám pokoj pro hosty a vzápětí zase zmizel se svým přítelem.
„Chrisi…“ posadil jsem se vedle něj na gauč, pohladil ho po vlasech a políbil na čelo.
V tu chvíli se vrátil ten starší z těch dvou, a když promluvil… no, vlastně ani nedomluvil.
„Hm, zapomněl jsem na Jaspera,“ zabručel jsem a povzdechl si.
Pak jsem se ale zadíval na toho Asiata a přistoupil skoro k němu.
„Podívejte, chápu vaši situaci. Nevím, jak bych reagoval, kdyby mi takhle pozdě večer vpadli do domu dva cizí lidi. Ale… Není to celá pravda. Byl jsem voják, polda a teď jsem soukromý detektiv. A dělám to už hezkou řádku let. Poznám, když mi někdo lže nebo něco tají. Kromě toho… váš přítel se trochu podřekl. Xi-Wang? To je vaše pravé jméno? Je mi vcelku jedno, o co tu jde. Jsou totiž dvě možnosti. Buď jste nějací zločinci na útěku, což bez urážky, na to ale váš přítel, který je upřímnější než jeptiška v kostele, není moc stavěný, nebo se snažíte před něčím nebo někým chránit. Chápu to. Pokud jste v utajení, nemůžete nám říct pravdu. Ale,“ zamračil jsem se a přistoupil ještě blíž, „pokud vaše skrývání pravdy ohrozí mého snoubence, už to bude i moje záležitost. Pokud na něj zaútočili a má to co dělat s vámi, je to už moje osobní záležitost. Chris si prožil své a já nechci, aby znovu zažíval ty hrůzy, kterými si musel projít. Nechci vás nějak ohrozit, ale zároveň chci chránit to, co je pro mě důležité. Myslím, že byste mi měl rozumět.“
Xi-Wang
Bylo mi jasné, že tomu chlapovi to neunikne. Věděl jsem, že je soukromé očko, už když jsem si ho nechal prověřit. Ale Li-Weiův zmatek, jeho přirozenost, která mu zakazovala lhát a tolikrát ho už zradila, všechno poslala do kytek. Dřív nebo později by se stejně někde prozradil.
Pozorně jsem poslouchal každé Jadenovo slovo. Když domluvil, mlčky jsem se vzdálil do pracovního pokoje, vytáhl jednu z fotek a vrátil jsem se k nim.
„Ten Asiat… Je to tenhle?“ ukázal jsem jim fotku Shenga.
Jeden pohled mi stačil, abych měl jasno, a to ani nemuseli odpovědět.
Přistoupil jsem blíž k Jadenovi.
„Dnes nepůjdete spát, dokud neřeknu. Chápu, že jste unavení a váš snoubenec potřebuje odpočinek, ale než vám cokoliv řeknu, s někým si promluvíte. Bude tu nejpozději do hodiny. A ano, minimálně v jednom pravdu máte. Nejsme zločinci na útěku, pane Jadene Chase, a nebude mi vadit, když tu přespíte i s Christophere Floresem a vaší border kolií Jasperem. Do Oaklandu to sice není daleko, ale bude lepší, když váš snoubenec zůstane pro teď v posteli, než mu bude lépe. Jdu vám připravit večeři a…“ pohlédl jsem přes něho na Chrise. „…třeba čaj?“
Nechal jsem je stát v obýváku. Fotku si strčil do kapsy, nahlédl jsem, jak je na tom Li-Wei, a pak zamířil do kuchyně, odkud jsem měl naštěstí dobrý přehled i o tom, co se děje v obýváku.
Teď jsem už jen čekal, až dorazí Rodriguez, a pak se uvidí, co bude dál.
Mark
Skoro jsem spal, když mi zazvonil telefon. Rozmrzele jsem hovor přijal, ale po prvních slovech jsem byl okamžitě v pozoru.
A za dalších patnáct minut jsem byl na oddělení, kde jsem strávil dalších asi patnáct minut, než jsem si prošel vše, co jsem potřeboval, posbíral papíry, a vyrazil.
A za dalších čtyřicet minut jsem parkoval před jedním domkem.
Bylo to hodně riskantní, ale už nebylo možné couvnout. Buď to, nebo bych je musel nechat dát do ochranné vazby. A to myslím nebude chtít ani jeden z nich.
Když mi Xi-Wang otevřel, hned jsem viděl, že není zrovna v moc dobré náladě, že se to všechno tak zkomplikovalo. Ale to jsem nebyl ani já.
Vešel jsem do obýváku, kde seděli ti dva. Hned jsem věděl, který je který, podle fotek, co jsem viděl v kanceláři. A navíc, pan Florese byl velmi vlivný člověk a jeho fotografie nejednou byla v Kanadských nebo Amerických novinách.
Pozdravil jsem se s nimi podáním ruky, usadil se naproti nim do křesla, a ještě chvilku jsem zaváhal, jestli to mám udělat nebo ne. Ale nakonec jsem se rozhodl.
Vysvětlil jsem jim situaci Xi-Wanga a Li-Weie, ujistil jsem se, že ten, co na Christophera zaútočil byl opravdu Sheng, a celý ten monolog jsem ukončil návrhem.
„…máte dvě možnosti. Zůstanete tady, a jejich krytí zůstane tak jak je teď. Můžete se pohybovat po městě, ale budeme vědět o tom, kam jdete a s kým jdete. Nebo druhá možnost… Vezmeme vás do ochranné vazby. Myslím, pane Chase, že jako bývalému policistovi vám je jasné, že tu pravomoc máme. A navíc by to mohlo být horší, pokud se do toho vrhne Interpol. A věřím tomu, že nechcete panu Floresemu pokazit tak dlouho připravované otevření jeho obchodu tady v Sacramentu.“
Teď už to bylo na nich. Nechtěl jsem jim lhát, navíc Chase by to poznal. A já navíc vždycky mluvil přímo. Sám jsem neměl rád, když se mě někdo snažil obelhat.
A Chase, jako soukromý detektiv, může být ještě užitečný a určitě nechce svého snoubence vystavit stresu z ochranné vazby.
Jaden
Stiskl jsem rty, protože ten muž byl nejspíš polda, vzhledem k tomu, že o nás měl dobré informace. I když jsem chtěl, abych si Chris odpočinul, nakonec jsem souhlasil s počkáním na někoho, kdo by nám to vysvětlit víc.
A když se tak stalo a byla nám řečená celá pravda, pochopil jsem, že to nejspíš pro ně nebylo jednoduché.
„Díky za důvěru a… ochranou vazbu odmítám. Naopak. Beru si to osobně a chci se do toho vložit. Určitě vám pomocná ruka přijde vhod a Chris bude v bezpečí. Takže?" zahleděl jsem se teď já, tomu mladému Hispánci do očí a o chvilku později už podepisoval s Chrisem papíry zavazující nás k mlčení.
Teprve potom, když ten Rodriguez odjel, jsem Chrise doprovodil do nachystaného pokoje, pomohl mu se opláchnout a pak ho uložil.
Slíbil jsem mu, že se hned vrátím, a ještě přešel do obýváku za Xi-Wangem.
„Mrzí mě, že to takhle dopadlo, ale pokud na to přijde, ochráním i vašeho přítele. A díky…"
Převzal jsem složku a všechny podklady o Shengovi, zaběhl vypustit Jaspera na zahradu, a pak se konečně vrátil ke Chrisovi.
Li-Wei
Šel jsem přichystat pokoj pro hosty a celou dobu přemýšlel nad tím, jestli jsem neudělal chybu.
Xi se netvářil zrovna přívětivě a já se bál, že se bude na mě zlobit.
Povzdechl jsem si, povlékl postel, nachystal do koupelny čisté ručníky, přidal ze své zásoby sprchový gel a šampon, protože jsem nevěděl, co všechno má Chris a Jaden s sebou, povysával a poutíral prach, protože, i když jsem byl pořádný, pokoj pro hosty se neuklízel od chvíle, co jsme se nastěhovali.
Teprve pak jsem přešel do obýváku, kde se právě nejspíš Xiho nadřízený bavil s Jadenem a raději přešel zase do ložnice.
Umyl jsem se, převlékl do trika na spaní, a pak si sedl na postel. Čekal jsem, dokud Xi nepřijde, protože bych stejně nemohl usnout. Připadalo mi to jako věčnost, než dům ztichl a Xi vešel do ložnice.
„Xi… já… omlouvám se… způsobil jsem ti potíže… zlobíš se na mě? Nechtěl jsem," vzlykl jsem a raději sklopil pohled. „Měl jsi mě… nechat raději doma… měl bys klid… a nemuselo… se nic… komplikovat… promiň… jenže… já to nedokážu… lhát a přetvařovat se… nezlob se…"
Začal jsem naplno vzlykat a snažil si hřbetem ruky šetřit slzy.
Opravdu jsem nechtěl Ximu způsobovat další problémy, jenže když já se prostě neuměl přetvařovat.
Xi-Wang
Ještě nějakou chvíli trvalo, než se všechno vysvětlilo a Rodriguez odešel.
Mám vážně velké štěstí, že je ten člověk inteligentní a hlavně chápavý. A taky že z té situace dokázal vytěžit to nejlepší.
Když odešel, vyprovodil jsem ho ještě k autu a vyslechl si jeho instrukce. Naštěstí mi nic nevyčítal, věděl, že tohle byla opravdu hloupá náhoda, a věděl, jaký Li-Wei je, takže se nezlobil, že k nám přitáhl Chrise a Jadena, aniž by to plánoval. Ale jedno pozitivum to mělo.
Sheng se pohnul. A jakmile se něco takového stalo, je už jen otázkou času, kdy udělá chybu a my ho dostaneme.
Ale špatné bylo to, že o Li-Wei věděl, a nejspíš bude vědět i o mně. Musel Chrise a Liho vidět spolu ve městě. A vzhledem k tomu, jak rychle Chrise našel, nebude až tak blbý…
Když se konečně všechno uklidnilo, přičemž jsem dovolil, aby Jasper spal s Chrisem a Jadenem v jejich pokoji, mohl jsem konečně zalézt do ložnice.
Li-Wei tam seděl a vypadal opravdu zničeně. Nejspíš si to všechno vyčítal, a jeho slova mi to vzápětí potvrdila.
„Li-Wei, nevyčítej si to. Měl jsem s tím počítat a neměl jsem po tobě chtít, abys tu se mnou jel. Měl jsem tu nabídku prostě odmítnout,“ přitáhl jsem si ho do náruče a pohladil ho po jeho dlouhých vlasech. „Ale ten Chris vypadá jako fajn kluk. A Jaden nám aspoň může pomoct. Je to soukromý detektiv, bývalý voják a bývalý policista. A podle toho, co jsem četl, i Chris si prožil své, stejně jako ty. Takže si myslím, že to bude v pohodě, a vy dva si budete rozumět. A aspoň tu budeš mít nového kamaráda. A viděl jsi toho jejich psa? Je vážně hezký a poslušný, a podle toho, co jsem slyšel a taky, jak jsem ho viděl, tak to bude i dobrý hlídač. Takže všechno v pohodě, ano? Tady doma se můžeš chovat normálně. Ale jen venku, pokud budeš, prosím, nezapomeň, že jsi Jeremy, ano?“
Otřel jsem Liovi vlhké tváře, a pak jsem ho donutil zalehnout. Zhasnul jsem a hned jsem se k němu přitulil pod peřinu. Měl jsem moc rád jeho teplo, jeho vůni, a pokud by sem nejel, nejspíš bych tuhle nabídku odmítl.
Nemohl bych bez něj nejspíš ani usnout.
„Miluji tě, Li-Wei,“ zašeptal jsem do jeho rtů, než jsem je spojil v polibku.
Li-Wei
Přitiskl jsem se ke Ximu ještě víc, když mě objal, a po jeho slovech si oddechl.
Nechal jsem se nasměrovat do postele, a když si pak Xi lehl vedle mě, jen jsem spokojeně vzdychl.
A co teprve pak, když mě políbil.
„Moc tě miluju… nevím, co bych bez tebe dělal…" vydechl jsem, když jsme přerušili polibek, a zadíval se Ximu do očí.
Znovu jsem si ho přitáhl, abych ho mohl políbit a druhou rukou sjel po jeho hrudi dolů.
Vím, že jsme měli hosty, ale pokoje byly od sebe poměrně daleko, a navíc já se chtěl Ximu omluvit i jinak než slovy, za to, že jsem mu způsobil takové potíže.
Zajel jsem rukou pod jeho spodky a pohladil rostoucí mužství.
„Xi," zasténal jsem slabě, „miluj se… se mnou… prosím…"
Xi-Wang
Na moment jsem si pomyslel, že to teď nejspíš není vhodné, když máme hosty.
Ale Liova ruka a jeho prosba pronesená jeho smyslným hlasem…
„Tobě nedokážu odolat,“ přetočil jsem ho na záda a zalehl ho.
Vytáhl jsem z pod polštáře gel, který tam ještě z odpoledne zůstal, aby bylo jasné, že k tomu opravdu dojde. Liovy jemné ruce, jeho doteky, mě vždycky dokázaly během chvilky vzrušit. A za tu dobu, co jsme spolu se naučil spoustu věcí.
„Víš, že když si oblečeš tohle triko, že ti prostě nedokážu odolat?“ požužlal jsem jeho ucho a přesunul se na jeho krk.
„Nejraději bych tě celého snědl…“ triko jsem mu vyhrnul, abych se mohl věnovat i zbytku jeho těla.
Rád jsem ho oždiboval, okusoval, líbal. Celé jeho tělo bylo jako ten nejlepší dezert a já ho nikdy neměl dost. A co teprve, když jsem ochutnal jeho chuť.
Když jsem se sesunul až k jeho rozkroku, hezky to tam začínalo ožívat. Neváhal jsem ani chviličku a jeho penis se schoval v mých ústech, zatímco jsem s pomocí gelu prsty zaútočil na jeho dírku.
„Roztáhni víc nohy, lásko…“ na moment jsem pustil jeho penis, ale pak jsem ho celý olíznul a znovu ho začal protahovat v puse.
Li-Wei
Xiho doteky mě vždycky rozechvěly a rozbušily mi srdce.
Byl tak krásný, jemný a zároveň dokázal i přitvrdit. Vždycky věděl, kam sáhnout nebo kde polaskat, abych úplně ztratil hlavu a během chvilky se tomu poddal.
Nejspíš to byl důkaz naší lásky. Našeho spojení.
Prohýbal jsem se pod jeho doteky a zčervenal, když mi Xi řekl ať roztáhnu víc nohy.
Výkřik jsem částečně musel utlumit v polštáři, když mě dráždil prsty a zároveň i pusou.
„Xi!" vzdychl jsem nahlas a celý se proti němu propnul.
Vzal jsem jeho tvář do dlaní a vytáhl ho nahoru.
Jednou rukou jsem ho objal kolem krku a druhou zasunul mezi naše těla, abych vyndal jeho prsty ze své dírky a místo nich si tam nasměroval jeho penis, který jsem vyndal ze spodků.
„Prosím… Xi… už...dlouho nevydržím…" zašeptal jsem do jeho rtů a zároveň se o něj otřel.
Xi-Wang
Tak jsem se do toho zabral, že jsem úplně zapomněl na naše hosty. Měl jsem moc rád, když se mi Li-Wei udělal do pusy. Líbilo se mi, jak to vždycky prožíval a jak se u toho i styděl. A přitom tomu nikdy nedokázal odolat.
Ale tentokrát mě zastavil.
Když mě potáhl nahoru a řekl, že už to dlouho nevydrží, zaúpěl jsem, když mi došlo, jak málo chybělo k tomu, abych ochutnal jeho chuť. Ale jeho prosbu jsem nemohl odmítnout. I já byl na pokraji svých sil, jak moc mě Li vzrušoval, a měl jsem na něj čím dál větší chuť, hlavně, když se jeho ruka dotkla mého penisu. A když si držel nohy a s pootevřenými rty rychle oddechoval a byl celý červený… No… Tak to byla poslední kapka.
„Já… taky ne… Li… protože… jsi to nejkrásnější stvoření… na celém světě…“ hlesl jsem zadýchaně do jeho krku a pak už jsem na nic nečekal a vzal jsem jeho zadeček útokem.
Musel jsem se zapřít rukama vedle jeho těla, abych se na něj nesvalil, když se ten nejskvělejší pocit prohnal mým tělem. Byl jsem úplně mimo, když jsem cítil to jeho teplo, svírání, a přitom to v něm tak nádherně klouzalo, že jsem během dalších pár hrubších přírazů cítil, jak to na mě jde.
„Li-Wei…“ zachrčel jsem v momentě, kdy jsem se musel zvednout a chytit ho za boky, abych ve chvíli, kdy jsem prožíval svůj orgasmus, mohl ještě přirážet, aniž bych ustal v tempu a neriskoval, že mi z Li-Weie vyklouzne. Plnil jsem jeho nádherný zadeček a byl jsem teď ten nejspokojenější člověk na světě.
Jen z posledních sil jsem se jednou rukou chopil Liovy erekce, aby i on mohl prožít tu samou nádheru, co já.
Li-Wei
Vykřikl jsem a tentokrát už nedokázal svůj hlas ztišit, když do mě Xi najel.
Cítit jeho plnost a vnímat jeho vzrušení se přelévalo i na mě a já se snažil mu vycházet vstříc. Nakonec jsem si musel pustit nohy a zarýt nehty do jeho paží, když si mě pevně přichytil za boky a s dalšími přírazy do mě vyvrcholil.
„Xi…" fňukl jsem, když v ruce sevřel můj penis a stačilo, aby ho jen dvakrát protáhl, a já ho v tom krásném pocitu následoval.
Myslím, že na pažích mu nejspíš zůstanou otisky mých nehtů, ale já někam musel přenést tu křeč, která mě zachvátila.
Teprve, až když ten největší nápor ustal, stáhl jsem si Xiho na sebe, aby mě celého zalehl, a pevně ho objal nohama i rukama.
Miloval jsem tuhle jeho těsnou blízkost, zvlášť, když byl ještě pořád ve mě zasunuty.
„Strašně… moc tě… miluju… Xi-Wangu…" zachrčel jsem do jeho rtů a políbil ho jako poděkování za to všechno.
Xi-Wang
Nechal jsem se stáhnout na Liho a spokojeně oddechoval, když jsem ještě stále cítil ty dozvuky. Jen je škoda, že tyhle pocity tak rychle odeznívají. Nejraději bych je prožíval znovu a znovu, třeba až do rána, až do zbláznění.
Líbal jsem Liho hned jak jsem po tom prožitku popadl dech. Miloval jsem ho, a chtěl jsem mu to dokazovat dennodenně. Ale měl jsem pocit, jako by mi už docházely nápady. Jo, měl jsem strach ze stereotypu, který by se mu omrzel a znudil…
Ale udělám všechno proto, aby se mnou zůstal, protože já si už život bez něj nedokážu představit.
„Taky tě moc miluji, Li-Wei,“ políbil jsem ho ještě jednou, a pak si spokojeně opřel hlavu o jeho rameno.
Přivoněl jsem si k jeho krku a spojeně jsem zamručel.
„Voníš jako květiny. Opravdu nádherně… Jen… kdybys nemohl dýchat, tak mě ze sebe prostě shoď, ano?“ zvedl jsem hlavu a usmál se, když jsem viděl, jak se zatvářil.
Stejně jsem věděl, že nebudu nějak moc spát. Měli jsme hosty a já jim ještě úplně nevěřil, i když podepsali papíry. Prostě chci mít jistotu, než se budu moct v klidu vyspat.
Hladil jsem Liho po těle, chvíli jsem si pohrával s jeho krásnými vlasy. Naslouchal jsem jeho srdci, jeho dechu, protože to mě vždycky moc uklidňovalo.
Vážně ho miluji nade vše…
Sheng
Neměl jsem rád, když něco nešlo tak, jak jsem si plánoval.
Ten velký chlap mi udělal čáru přes rozpočet, ale i když jsem neuspěl, vzdát jsem to nehodlal. Schoval jsem se tak, abych na hotel viděl a zároveň mohl rychle utéct, kdyby se vydal někdo po mých stopách a sledoval dění okolo.
Netrvalo dlouho a oba vyšli ven. Teda ten velký nesl toho druhého.
Když ho naložil do auta a odešel, chvilku jsem si pohrával s myšlenkou, že to zkusím znovu, ale byl tam ten pes, navíc tohle byl větší risk než přepadení v hotelovém pokoji, a to jsem riskovat nehodlal.
Jsem trpělivý člověk a vždy dostanu to, co chci. Právě proto jsem se dostal tak daleko.
Zapamatoval jsem si registračku a rozhodl se odejít. Však já si najdu jinou příležitost.
A protože noc byla ještě mladá a já chtěl původně strávit dnešní noc jinak, vlezl jsem do prvního baru, který jsem potkal a o tři hodiny později vycházel s ovíněným mladíkem, který se mi lepil k boku.
Musel jsem uznat, že na sexu s chlapem něco bylo. Rozhodně kouřil líp než kdejaká ženská, kterou jsem si vzal do postele, a nejspíš to nebylo tím, že mě zkušenosti, podle toho, jak se tvářil, když jsem ho přikurtoval k posteli. Sotva jsem se však vměstnal do jeho úzkého otvoru, uslyšel jsem zaklepání na dveře ložnice ve své rezidenci, kde jsem toho mlaďocha klátil.
„Co je?!“ zavrčel jsem nahlas a začal se pohybovat.
„Omlouvám se za vyrušení, pane, ale přišel nějaký muž a prý je to naléhavé. Řekl jsem mu ať si domluví schůzku, ale byl neodbytný a prý to nepočká. Jedná se údajně o zajímavý obchod.“
Ozval se tlumený hlas za dveřmi.
Podíval jsem se na kluka pod sebou, který sotva dýchal a vypadal, že svého rozhodnutí jít se mnou, už zatraceně lituje.
„Pošli ho… dál…“ zachrčel jsem a změnil úhel přírazů, když jsem si klukovi nohy hodil na ramena.
Mrkl jsem ke dveřím, které se otevřely a dovnitř vešel asi třicetiletý hubený muž s kostnatým obličejem a zapadlýma očima.
„Ne-ne-nevěděl jsem! Můžu přijít později!“ vypískl okamžitě, když mě uviděl.
Nevím, co mu vadilo víc, jestli to, že píchám chlapa nebo to, že to dělám před ním.
„Co chceš!“ štěkl jsem po něm a on vypadal, že by se nejraději do země propadl.
O deset minut později z něj vypadla zajímavá nabídka, a ještě zajímavější jméno.
Joshua
Ráno mě probudil můj kontakt, kterému jsem plně důvěřoval a mohl se na něj spolehnout.
Nespokojeně jsem zabručel, protože Thomasovo tělo, které se ke mně tisklo, se mi rozhodně nechtělo opouštět. Po dlouhé době jsme měli oba trochu volno, a tak jsme večer skončili spolu, protože Mark měl ještě nějakou práci. Vlastně od našeho společného koupání jsem ho skoro neviděl.
Raději jsem opatrně vstal, abych ho hovorem nebudil, a sykl, protože Thomas mě v noci vůbec nešetřil. Nejspíš jsme toho měli oba hodně, aniž bysme si to sami uvědomili, a podle toho pak naše společná noc vypadala.
Přešel jsem do kuchyně a o půl hodiny později, i když sotva začalo svítat, vycházel z domu a mířil k jednomu z mnoha parků, kde našli mrtvolu mladého muže.
Policisté už byli na místě, zahlédl jsem Beryho a kývl na něj, než jsem podlezl pásku, abych si mohl omrknout tělo. Vzhledem k tomu, že jsem tu před dvěma lety spolupracoval s místní policií na případu Rituál, měl jsem jistou volnost, co se týkalo jiných vyšetřování, i když jsem byl v podstatě jen soukromý detektiv.
„Nazdar Joshi, tebe bych tu nečekal,“ pozdravil mě Pierce, mladý patolog, který před rokem nastoupil, ale hned se osvědčil a byl skutečně k nezaplacení i přes svůj mladý věk.
„No, možná se budeme teď vídávat častěji. Můj bývalý kolega byl zavražděn a já hledám jakoukoliv stopu, co by mě přivedla k vrahovi,“ mávl jsem mu na pozdrav a přiklekl si k němu.
Když odkryl plachtu, zamračil jsem se.
„Běloch, věk nejspíš mezi dvaceti až pětadvaceti. Doklady u sebe neměl, protože jak vidíš, nemá na sobě vůbec nic. Známky sexuálního zneužití a brutálního zacházení.“
Mladík leže na břiše a když ho Pierce otočil stiskl jsem rty.
„Někdo ho podřezal jako prase na porážce,“ povzdechl si mladý patolog a zavrtěl hlavou.
Než jsem vytáhl mobil a vyfotil si jeho obličej, řekl mi ještě pár informací, než jsem mu poděkoval a vzdálil se, abych mohl udělat místo zřízencům. Jen jsem doufal, že nezničí moc stopy, protože jsem si to tu chtěl hned obhlédnout. Sotva jsem však přešel k autu, začal mi znovu zvonit mobil.
„Šéfe, asi se někdo pomátl nebo co, ale máme další mrtvolu, která by vás mohla zajímat. Hotel Blue Star, pokoj číslo čtyřicet pět,“ ozval se můj kontakt, a pak hned zavěsil.
Xi-Wang
Věděl jsem, že nebudu spát. Li-Wei byl z toho všeho tak vynervovaný, že ho nakonec i náš sex uspal během chvilky. Ležel na mě a pravidelně oddechoval, a já si na moment pomyslel, že si nejspíš v tom stresu zapomněl vyndat i kontaktní čočky. Ráno bude mít oči jak angorák a bude muset nosit nejspíš celý den jen brýle.
Ale mě to nevadilo, protože mu ty brýle moc slušely.
Když jsem měl jistotu, že tvrdě usnul a jen tak ho nic nevzbudí, přesunul jsem ho na jeho polovinu postele, pořádně zabalil do peřiny a sám jsem potom vstal. Natáhl jsem si spodky, potmě nahmatal župan, do kterého jsem se hned zabalil.
Potichu jsem vyšel z ložnice a zavřel za sebou, abych ho nerušil. A stejně potichu jsem potom prošel celý dům, zkontroloval všechny okna a dveře, nahlédl na zahradu, a když se zdálo, že je všechno v klidu, ještě jsem se na moment zastavil u dveří pokoje pro hosty a zaposlouchal se.
Ale kromě tichého zavrčení se neozvalo nic.
Jo, vypadá to, že Jasper je opravdu dobrý hlídač… Možná bych i já mohl Li-Wei pořídit psa. A nějakého asistenčního, Kdo ví, jak to bude s jeho očima, a takový pes by se mu opravdu hodil. A když budeme mít štěstí, a Li neoslepne úplně, aspoň bude mít hlídače a hlavně kamaráda, s kterým bude moct být, když já nebudu doma.
Uvařil jsem si ještě kávu, a pak jsem už vešel do pracovny, kde jsem jen přivřel dveře, abych všechno slyšel, rozsvítil si lampu na stole, vytáhl složky, zapnul počítač a začal pracovat.
Dělal jsem na tomhle případu teprve týden a je toho ještě spousta, co jsem musel projít a udělat si svoje poznámky, které by mi dávaly smysl.
Tak jsem se do té práce zabral, že mi ani nedošlo, jak dlouho jsem v té pracovně byl. Probral mě ze soustředění až šramot, který se ozval na chodbě ze strany, kde byl pokoj pro hosty.
Když jsem vyšel na chodbu, šramot přestal, ale vzápětí se otevřely dveře a z nich vyběhl Jasper a za ním hned vykouknul rozespalý Florese, kterému trčely vlasy snad na všechny strany.
„Promiňte, nechtěl jsem nikoho vzbudit, jen… Jasper by potřeboval ven…“ omluvně se na mě podíval a čekal, co na to řeknu.
„V pohodě,“ zašel jsem k hlavním dveřím a odemkl je. „Je to tady sice nezvyklé, ale tahle zahrada je dobře oplocená, takže klidně může běhat po venku. Nevadí nám to.“
Chris
Byl jsem strašně unavený. Ani se mi mluvit nechtělo, když přišel ten policajt, a tak jsem jen mlčky poslouchal, co probírají a jen občas přikývl nebo zavrtěl hlavou. Nechal jsem rozhodnutí na Jadenovi.
A tak, když řekl, že do ochranné vazby nepůjdeme, oddychl jsem si. Podepsal jsem papír, co přede mne položili, a už jen čekal, až ten chlap vypadne.
Pořád jsem měl od policajtů takový zvláštní odstup, po tom, co se stalo v Kanadě. Nevěřil jsem jim…
Když mě pak Jaden uložil do postele, Jasper hned přiskočil k nám, a pro tentokrát jsme ho nechali s námi spát.
Byl jsem však tak unavený, že jsem usnul téměř okamžitě přitisknutý k Jadenovi a Jasper mě hřál z druhé strany.
Spal jsem opravdu tvrdě a byl jsem rád, že se mi nic nezdálo. Bál jsem se špatných snů, ale nakonec jsem jich byl ušetřen. Vzbudilo mě až teprve škrábání na dveře, jak se Jasper nechal slyšet, že potřebuje ven.
Jaden ještě spal, sotva svítalo, tak jsem ho nechal, a potichounku se vyhrabal z postele, abych Jaspera vypustil na zahradu. Jen, co jsem otevřel dveře, můj první pohled padl na toho Asiata. Cuknul jsem sebou, ale pak jsem sebral odvahu a poprosil ho, jestli můžu Jaspera pustit ven.
A po jeho souhlasu jsem se jen víc zabalil do županu, který nejspíš hotel už neuvidí, a když ten chlap odemkl, hned jsem vyběhl i s Jasperem na zahradu.
Nechtěl jsem ho nechávat samotného v novém prostředí, i když jsem věděl, že neuteče.
Tak jsem si sedl na zápraží a hlídal ho, a díval se přitom, jak vychází slunce.
Li-Wei
Ani nevím, kdy jsem usnul.
Ale když jsem se ráno probudil, zjistil jsem, že Xi se mnou není.
Vždycky mě zamrzelo, když jsem se takhle probouzel sám, zvlášť, když byl Xi doma.
Zdálo se mi, že je nějaké šero, myslel jsem si, že je ještě moc brzo, ale vzápětí si povzdechl, když mi došlo, že jsem si nevyndal čočky a můj zrak, který už tak byl po ránu špatný, se tímhle ještě zhoršil.
Nahmatal jsem triko, přetáhl si ho přes hlavu a opatrně slezl z postele. Potřeboval jsem čočky vyndat a oči vykapat, ale netroufal jsem si na to sám, takže mi s tímhle pomáhal vždy Xi.
Po hmatu jsem našel dveře a vyšel na chodbu.
„Xi?“ zavolal jsem roztřeseným hlasem, protože se mi zdálo, že je najednou moc velké ticho.
Najednou se někde z levé strany ozval šramot, a když jsem se podíval tím směrem, uviděl jsem obrys někoho velkého, rozhodně většího než Xi.
Stáhl se mi žaludek a zpanikařil jsem. Připomnělo mi to Zhuanga a já zakopl o vlastní nohy, když jsem se pokoušel utéct.
„Neubližuj mi, prosím,“ vzlykl jsem a schoulil se na zemi do klubíčka.
Pak se přede mnou ozval další šramot, štěkot a vzápětí se o mě otřelo něco chlupatého.
V ten moment se mi všechno vybavilo a já si připadal jako hlupák. Ten velký stín byl nejspíš Jaden.
„Omlouvám se,“ zamumlal jsem a zamžoural na stín před sebou, který byl nejspíš Chris.
Posadil jsem se na paty a zabořil prsty do té huňaté srsti.
„Jak se jmenuje? Moc dobře na něj nevidím, ale potřebuju jen, aby mi Xi pomohl vykapat oči. Neviděli jste ho?“ zablekotal jsem a pokoušel se zakrýt rozpaky.
Jaden
Chris usnul, sotva jsem ho uložil do postele.
Jasperovi jsem utřel tlapky, protože se začal drát do postele a vzhledem k tomu, že nebyla naše, nechtěl jsem, aby ji zbytečně zašpinil, a teprve pak si lehl i já.
Přitáhl jsem si Chrise do náruče, políbil ho do vlasů, ale sám nějak nemohl usnout.
Zíral jsem do stropu a snažil se vzpamatovat se z toho, co se vlastně stalo a odehrálo.
Usnul jsem snad někdy hodně po půlnoci a nejspíš bych spal dlouho, kdyby mě neprobudil pocit, že je něco jinak. A taky, že jo.
Chris s Jasperem byli pryč a já rozmrzele mlaskl.
Povzdechl jsem si a rozhodl se, že na Chrise počkám v pokoji, abych nepobíhal po cizím domě, když jsem z chodby zaslechl šramot, a pak slabý hlas.
Vyšel jsem na chodbu a uviděl toho malého míšence, jak stojí bezradně uprostřed chodby v růžovém triku po kolena s rozcuchanými vlasy, a rukou ohmatává stěnu vedle sebe.
Nadechl jsem se a popošel blíž, že se ho zeptám, jestli nepotřebuje pomoc, ale on najednou zpanikařil a skončil na zemi. Jen jsem překvapeně zamrkal.
To mě neviděl, nebo má nějaké výpadky paměti?
Vše se ale naštěstí vyřešilo vzápětí, když dorazil Chris i s Jasperem, který se hned k tomu klukovi rozeběhl.
Zrádce jeden. Vypadlo to, že si ho snad oblíbil rychleji než mě.
Usmál jsem se na Chrise a popošel k tomu klukovi.
„Jmenuje se Jasper a tvého přítele jsem dnes ještě neviděl, ale určitě tu hned bude,“ dřepl jsem si k těm dvěma a podrbal Jaspera za ušima.
„Jo a přeju všem dobré ráno,“ zívl jsem ještě na celé kolo.
Xi-Wang
Nechal jsem Christophera venku se psem, aby se necítil nepříjemně a neměl snad pocit, že ho hlídám.
Vrátil jsem se do pracovny a znovu se zabral do práce. A to až tak moc, že jsem vypustil úplně všechno, co se kolem mne dělo. A až teprve hluk na chodbě mě vyrušil. A když mi došlo, že slyším Li-Wei, všeho jsem nechal a vyběhl jsem na chodbu se staženým žaludkem, že se mu něco stalo.
Přeci jen tu nebydlíme dlouho a pokud nemá brýle nebo čočky, tak se mu ještě hůř orientuje. A on zřejmě má teď problém, kvůli tomu, že si na noc čočky nevyndal.
„Promiň, Li,“ doběhl jsem k němu a převzal si ho od Jadena. „Měl jsem tě vzbudit a vyndat čočky. Ale… když ty jsi spal tak tvrdě a já neměl to srdce tě budit.“
Na moment jsem Liho objal, a pak jsem ho natočil směrem do naší ložnice, abychom mohli jít do koupelny a udělat pořádek s jeho očima.
Ještě jsem se otočil na ty dva.
„Děkuji a omlouvám se za zmatek. Jen… Nebydlíme tu dlouho a Li-Wei má ještě trochu problém se tu orientovat. Jen se lekl, nic víc. Hned budeme v kuchyni a připravíme snídani, pokud nechcete jít ještě spát.“
Nechal jsem je stát na chodbě i se psem, a zamířil s Li do naší koupelny. Usadil jsem ho na stoličku, počkal, až zakloní hlavu a pak mu opatrně vyndal čočky. Když si pak opláchl obličej a utřel se, ještě jsem mu nakapal do očí a pomohl mu zpátky do ložnice.
Ze skříně jsem mu vytáhl oblečení, aby tu před návštěvou nechodil v tom triku, protože tenhle pohled je jen pro mne.
„Půjdeme udělat tu snídani, ano? Pomůžeš mi?“ podal jsem mu ještě brýle, a pak se ještě sám rychle převlékl.
Li-Wei
Když se objevil Xi celkem slyšitelně si oddechl, zabořil se mu do hrudi a nechal se odvést zpátky do ložnice a potom do koupelny.
„Omlouvám se. Úplně jsem zapomněl na to, že jsou tady. Spal jsi vůbec?“ podíval jsem se na Xiho a pohladil ho po tváři, když mi pomohl do lehkých tepláků a trika.
Počkal jsem, až se taky převleče, políbil ho na dobré ráno, poděkoval za pomoc, a pak jsme společně zamířili do kuchyně.
„Snídani udělám. Aspoň mám příležitost vyzkoušet své recepty i na někom jiném než na tobě,“ usmál jsem se a stoupl si k lince.
Viděl jsem ještě trochu rozmazaně, ale vařit bych dokázal i po slepu. Přece jen jsem to takhle dělal několik let.
„A, Xi? Nebuď na ně zlý. Chris je hodný, poznám to, a Jaden...je to velký chlap, trochu nahání hrůzu, ale nemyslím si, že by byl schopný někomu ublížit. Bude to v pořádku, neboj. Já budu v pořádku. Vím, že jsem možná moc naivní, ale nechci, abyste kolem sebe chodili a mračili se na sebe, ano? Uděláš to pro mě, prosím?“ zadíval jsem se na Xiho a na moment ho objal.
Joshua
Stál jsem v kanceláři majitele hotelu a zamračeně poslouchal jeho hořekování nad strašlivým osudem, který ho potkal.
Z jeho slov jsem pochopil, že pro něj nejspíš nebude ode dneška prokleté číslo třináct, ale čtyřicet pět. Ovšem to, o čem mluvil mě víc, než zaujalo.
Nebyl jsem žádný obyčejný polda. Byl jsem jeden z nejlepších specialistů na profilaci a něco mi říkalo, že tohle nebude náhoda.
Napadení, a pak nalezení mrtvoly v tom samém pokoji.
Mrtvý byl o něco málo starší než ten z toho parku, a co bylo zajímavější, podle patologa nejspíš zemřeli v přibližně stejnou dobu. A bylo víc než nad slunce jasné, že ani jedno z míst nebylo primárním místem činu.
Byli zabiti někde jinde, a pak pohozeni na dvou různých místech.
Smrt toho kluka v parku nejspíš nic neznamenala. Teda z hlediska důkazů. Ovšem mrtvola v hotelu byla už něco jiného. Nechal jsem si od majitele zjistit, kdo tam byl ubytovaný a napadený, a při zmínce jména jsem stáhl obočí. Myslím, že jsem ho už slyšel.
Podle recepční, která vypadala, že se mi dřív nebo později zhroutí do náruče, byl ten mladík nejspíš z vyšších vrstev a podle auta, které mi ukázal poslíček, a které stále bylo na krytém parkovišti, protože podle svědků včera večer po napadení odjel s jiným mužem v jednom voze, se mi slova recepční potvrdila. Já sám se už v těchto kruzích nepohyboval, ale znal jsem někoho, kdo ano, a s kým jsem se docela často i stýkal. V případu Rituál jsem mu zachránil život, a i když jsem to tak úplně neplánoval, stali se z nás nakonec i přátelé.
„Promiň, jestli ruším, Jady, ale potřeboval bych se zeptat. Říká ti něco jméno Christopher Florese?“ ozval jsem se do telefonu hned, jakmile mi to zvedl.
Pozorně jsem ho poslouchal a v hlavě si už utvářel obrázek.
Chyběly mi pouze dvě skládačky. Jedna, v jakém spojení byli ten mrtvý a Florese, a druhá, ten, co ho napadl, bylo to osobní, nebo to mělo jiný důvod?