Yakedo
Pousmál jsem se nad jeho požadavkem a upřeně se mu zadíval do očí.
„Tak povídej, copak to je?“
Tenshi
Lehce jsem zrudl a sklopil pohled. Pak jsem se opět na něj prosebně podíval.
„Prosím... Slib mi, že mě nikdy nenecháš, že nikdy ode mě neodejdeš a... Že budeš jen můj."
Věděl jsem, že to bylo opravdu sobecké, takhle ho spoutat. Ale děsil mě fakt, že bych jednou o něj mohl přijít...
Yakedo
„Ohohohoho… Jak majetnického anděla to tu máme. Nemusím ti to slibovat,“ usmál jsem se na něj a rozcuchal mu vlasy.
„Blbečku… Vždyť já už ti dávno patřím a tím, že jsi se mnou sis to akorát upevnil. Ale pro tvou jistotu… Nikdy ti neodejdu. Nikdy tě nepodvedu a nikdy tě nenechám jít, to tě radši svážu. To ti slibuji. Víš, v tomhle světě slovo Yakuzy nic neznamená, ale pro samotného Yakuzu je jeho slovo všechno.ní Stačí ti to takhle?“
Tenshi
Spokojeně jsem se usmál.
„Uhm!" kývl jsem nadšeně a přitiskl jsem se k němu.
„Víš... Já jen, že kdybych tě někdy začal nudit... Nebo tě obtěžovat, nepřitahovat a tak... Tak prostě, aby tu bylo pořád něco, co tě bude ke mě poutat," zamumlal jsem pro vysvětlení.
Yakedo
„Hahahahaha… Oj… Ty můj malý drobečku. Bude tu vždycky něco, co mě k tobě bude táhnout. To ti nestačí, že jsem se od tebe držel tak dlouho? A že se tě nedotkl? Copak ti to připadá jednoduché? Jsi můj a nikam nepůjdeš. A abych si tě označil, dá se říct, že… Jo, promiň, takhle to není správně.“
Posadil jsem se na posteli a chytil mu ruku. Políbil jsem ho na ní a sladce se na něj usmál.
„Budeš můj napořád? Vezmeš si mě?“ poprvé ve svém životě jsem zrudnul.
„Víš, je to trochu bolestivé. Místo prstenů a náramků, nebo něčeho podobného, ti vytetují opak mého tetování. Budeš mít Bílého tygra obklopeného sněhem. Ale to jen pokud chceš?“
Tenshi
Koukal jsem na něj a nemohl uvěřit tomu, co slyším a co vidím. On je červený... A právě... To opravdu mě právě požádal o ruku, nebo něco v tom stylu?! Jo byl jsem rudy úplně všude. Zakryl jsem si rukama tvář.
„Ty pakoooo!" protáhl jsem.
Tak trapnééééé... Nikdy by mě nenapadlo, že mi někdo kdy dá nabídku k sňatku! Sundal jsem ruce. Z nějakého mě neznámého důvodů jsem měl slzy v očích.
Ah, jsem padavka... Ale on mě chtěl a tak moc.... Vzal jsem jeho obličej a políbil ho.
„Ať je ten tygr pořádně vidět!" řekl jsem s rozzářeným úsměvem a zbloudilou slzou, která mi štěstím utekla.
Našpulil jsem rty.
„No, opravdu... Takhle najednou se mě zeptat, ještě k tomu na něco takového... Ty opravdu chceš, abych měl zástavu srdce, že jo?" brblal jsem ještě a snažil se uklidnit.
Yakedo
„Vypadám, že pro mě to trapné nebylo? Tak fajn. Jsem rád, že souhlasíš. Aaaaaaaa… Ne, jsem strašně šťastný blbečku.“
Přitáhl jsem si ho k sobě a dlouze a něžně políbil. Potom jsem vstal a jeho si vzal do náruče. Odnesl jsem ho do bazénu a hezky se tam s ním uvelebil. Jeho hlavu jsem si opřel o svou hruď a spokojeně odpočíval.
„Tenshi, zítra se máš seznámit se svými muži. Patřili tvému otci. Měl by si je vést. Zvládneš to setkání?“
Tenshi
Ah... Už zítra... Ale čím dřív tím líp. Pousmál jsem se.
„Jasně, jen doufám, že nebudu pro ně moc, jak to říct, jemný? Přeci jen jsem po matce a taky doufám, že je nějak nezklamu. Opravdu chci převzít to místo, ale nechci nikomu přidělávat problémy."
Yakedo
„Na to je již pozdě. Oni jsou vycvičeni tvým otcem, nebudou poslouchat nikoho jiného. Bude tam i pár mužů z jiného rodu, aby se seznámili. Ale pro tebe musí být nejdůležitější tvůj rod. Jsou od smrti tvého otce jen v tvém domě. A z toho místa vše řídí, ale do ničeho se nezaplétají. Poslušně čekají, až se jejich pán vrátí domů. Bude jim jedno, co jsi, jediné důležité je, kdo jsi. A budu tam já, nic se ti nestane.“
Vzal jsem ho z bazénu a uložil vedle sebe v posteli. Pevně jsem si ho přitáhl na své tělo a usnul s ním. Probudil jsem se ráno a připravil oblečení. Neformální. Já měl černé tričko a černé vypasované sako. Modré, upnuté kalhoty a kožené černé boty. Jen jsem si prohrábl vlasy a došel k posteli. Jemně jsem ho políbil a líbal, dokud se neprobudil.
„Máš tam připravené oblečení.“
Ukázal jsem na bílé tričko a smetanové sako. K tomu jsem mu připravil hnědé kalhoty a bílé boty. Oblékl se do toho a trochu mě pozoroval.
„Copak se děje?“
Tenshi
Připadalo mi to jako sen, to co se vše dělo. Dokonce jsem měl opravdu sen o tom, jak se s nimi setkávám, jen doufám, že to reálné bude radostnější, ve snu to bylo... No, nechci na to myslet. Byl to jen sen. Teď jsem mohl pozorovat jeho úžasnou postavu v tom oblečení.
„Ah… Nic, nic!" řekl jsem s rudou tváří a odešel do koupelny.
Osvěžil jsem se vodou a rozhodl se, nechat si kontaktní čočky. Byl jsem rád za tenhle výběr barev. Vím, že oni často nosí černou, ale já měl raději bílou. Upravil jsem si vlasy, měl jsem je po tom všem rozcuchané. Podíval jsem se do zrcadla a pousmál se. Bude tam se mnou... Vše bude ok. Není potřeba být nervózní anebo se stresovat.
Vyšel jsem zase do pokoje a lehce se pousmál. "Můžeme?"
Yakedo
„Samozřejmě. Jo, a moc ti to sluší.“
Políbil jsem ho a nastoupil s ním do auta. Obě dvojčata jely pro jistotu s námi. Vlastně mě samotného nikdy nepouští. Vystoupili jsme před jeho domem. Byl překrásný a obrovský. Chytil jsem ho kolem ramen a pevně sevřel.
„Tohle je tvůj dům, vítej doma Tenshi. Neboj se! Jsem tu s tebou.“
Pomalu jsme vešli do domu. Otevřel jsem dveře do obývacího pokoje a vešel s Tenshim dovnitř. Tohle ho mohlo polekat, protože sebou cuknul. Ti opravdu zle vypadající chlápci na něj upřeně koukali a neustále si jej přeměřovali. Povzdechl jsem si a nacpal ho před sebe. Tohle byl podraz, ale musel jsem to udělat. Nechal jsem ho tam a zavřel dveře. Tak tohle bude zajímavé.
Tenshi
Waaa... Tohle bylo, tak trochu jako koncert. Taky jsem tam byl středem pozornosti já, až na to, že tam byli... Uhm… Troška lidí s příjemnějším pohledem. Ale, patřili mému otci, ne? Já mám teď nastoupit na jeho místo. Navíc, když mě tu Yakedo tak pěkně nechal po tom, co mi řekl, že je se mnou… To si s ním ještě vyřídím. Tak jsem se odhodlal. Poklonil jsem se.
„Těší mě! Jmenuji se Tenshi a těším se na naší spolupráci. Předem vám říkám, že nejsem moc v tomto oboru znalý, ale prosím, mějte trpělivost, účte mě. Budu se snažit být dobrý a ne-li lepší, jak můj otec!" řekl jsem silně a neochvějně.
Tím se vše rozpoutalo. Hlasy okolo přicházely. Moji muži se mi představovali, někteří se jemně pousmáli, někteří si mě měřili. Jiní mě povzbuzovali a druzí zas byli nejistí. Postupně jsem se uvolnil a byl to zase já. Usmíval jsem se, byl jsem laskavý a milý. Jo, nejspíše budu jedinečná Yakuza, ale zdálo se, že se jim zamlouvám. Většina vypadala přísně, ale tak nějak jsem se jich nebál. S každým jsem se seznámil a povídal si. Byli tu plešatí obři s tetováním na rukou, zjistil jsem, že dělali ochranku mému otci. Hmm… Připomínali mi dvojčata, až na to, že tihle nebyli stejní a taky měli v oblibě sluneční brýle. Pak tu byl i někdo, u koho byste neřekli, že by byl v Yakuze, až pak jsem zjistil, že ten milý stařeček byl osobní sluha mého otce. Pak tu byl mladý a veselý kluk, ten zas dělal poslíčka. Ale přesto působil tak nějak… Hbitě a nebezpečně. Měl hodně rád motorky. Bylo zajímavé se s nimi seznámit a sblížit se. S některými jsem se i zasmál. Řekl bych, že tohle mě bavit bude... Ale najednou...
„Tenshi?!" uslyšel jsem známý hlas a otočil se.
Uviděl jsem vysokého, pohledného muže s bradkou mezi tolika lidmi, kteří mezi sebou mluvili. Ah... Byl to můj sensei z hudebky, Tashiro, nikdy bych netušil, že zrovna on je z Yakuzy.
„Sensei???" řekl jsem překvapeně.
On ke mě došel a objal mě.
„Tenshi! Tak tady jsi byl? A to jsem se tě snažil kontaktovat, ale jako by se po tobě slehla zem! Ah… Ale jsem rád, že tě opět vidím. Nikdy by mě nenapadlo, že zrovna ty jsi následovník," říkal mi a mačkal mě. Pak mi rozcuchal vlasy, jak to měl vždy ve zvyku. Zasmál jsem se.
„Senseeei, pořád máte nesmyslné obavy a navíc, vy máte co říkat, taky učitel hudebky a je z Yakuzy." Zasmál se a pak se zarazil. Chytl můj obličej do dlaní a sklonil se ke mně. Málem jsme se dotýkali nosy, úplně mě rentgenoval pohledem.
„Ehm... Sensei???" zeptal jsem se.
„Tenshi... Ty nemáš brýle? Navíc... Nezhubl jsi trochu a tvůj obličej," začal mi prsty přejíždět po líci. Lehce jsem odstrčil jeho ruku a pousmál se.
„No začínám si zvykat na čočky, je to praktické a myslím, že ne, jen cvičím."
Stejně mě pořád pozoroval a já náhle ucítil pohled. Docela... Přísný, vražedný? Otočil jsem se a uviděl Yakeda. Usmál jsem se a dotáhl senseie k němu. Nevěděl jsem, proč se Yakedo zlobí, ale chtěl jsem mu představit svého učitele.
„Yakedo, tohle je můj sensei z hudební výchovy, Tashiro, mnoho mě naučil," řekl jsem s úsměvem a pak se podíval na senseie.
„Sensei, tohle je Yakedo můj," nedořekl jsem, protože dřív promluvil sensei.
„Yakedo.... hmmm...."
Cítil jsem, jak mě sensei objal okolo ramen, na tváří se mu rozlil zvláštní a temný úsměv. Podíval jsem se na Yakeda a všiml si, že mají stejné pohledy, úplně jako by se probodávali.
Huh? Proč mi najednou připadá, že atmosféra by mohla každou chvíli jiskřit?
Lítal jsem pohledem z jednoho na druhého a neměl ani ponětí, co se to děje. Proč se přeměřovali tak vražedným pohledem? Vypadalo to jako by spolu nějak soupeřili a taky, proč mě sensei k sobě tak přitiskl??? Co se tu děje?? V hlavě jsem měl milión otazníků.
Yakedo
„Tak myslím, že tohle by stačilo Tashiro! Tobě ta nakládačka minule nestačila, že?“
Natáhl jsem ruce a přitáhl si Tenshiho k sobě. Celkem majetnicky jsem ho stisknul a před všemi políbil. No dobře, tohle bylo trapné a dětinské, ale on by to jinak nepochopil. Křikl jsem na všechny okolo, se svým postavením jsem si to mohl dovolit.
„Kdo s tím má nějaký problém? Nikdo? Tak fajn. Tenshi je moje nevěsta, za tři dny bude i obřad, tak prosím o taktní projevení úcty. Co se týče tebe, Tashiro, opovaž se k němu přiblížit. Ty se vrať ke svým lidem Tenshi! Tady jsou dokumenty k projednání,“ Tenshimu jsem podal dokumenty a dál propaloval toho zmetka Tashira pohledem. Nejradši bych mu uřízl přirození. Nesnáším ho.
Tenshi
Huh?? Nakládačka? Nevěsta? Byl jsem naprosto zmaten. Podíval jsem se s dokumenty na Yakedeho. „Uhm... Yakedo???" zeptal jsem se zmateně.
Za tři dny? A to mi jako nic neřekl? A taky přede všemi... Co se to děje?
Najednou jsem byl zase u senseie, který si mě přitáhl a teď stál za mnou a ruce měl na mých ramenech.
„Ale, ale Yakedo. Tak dětinský... Nejsi nějak na roztomiloučkého Shiho hrubý? Podívej, jak se rozkošně červená. Navíc, proč se tak rozčiluješ? Shi ti přece řekl, že jsem jeho bývalý sensei. Pročpak bych se k němu nemohl přiblížit, jsme stáří známí. Nebo ho chceš už věznit a omezovat, předtím než ho úplně spoutáš?" slyšel jsem zvláštní podtón v jeho hlase a zaznamenal jsem, že mi říká přezdívkou. Proč asi?? Je fakt, že on mi dal tu přezdívku.
Podíval jsem se nahoru na senseie, který se škádlivě usmíval na Yakedeho, no, spíše mi ten úsměv připomínal zlotřilého Jokera z Batmana... Ale byl to sensei...
„Sensei????" řekl jsem překvapeně.
Opět jsem cukal pohledem z jednoho na druhého. Nějak mi tahle situace začíná nahánět husí kůži, ale ve špatném smyslu. Tahle atmosféra byla sakra děsivá.
Yakedo
„To jestli jsem nebo nejsem hrubý, může posoudit jenom Tenshi a myslím si, že víš, co to znamená Tashiro. Nehledě na to, že já ho žádným způsobem nesvazuji, jen chráním před hyenou, jako jsi ty!“
Vzal jsem jeho ruku a pomalu mu jí zkroutil za záda. Jemně jsem ho tlačil k zemi a díval se na to, jak se jeho tělo ohýbá.
„Tak, jak se ti líbí tohle Tashiro? Mohl bych přitlačit a ty tvé protivné kostičky zlomit. Ale to by se mému Tenshimu nelíbilo, neboť nejspíš neví, co jsi zač. Pozor Tashiro, já to vím a pokud si dobře pamatuješ, ty znáš, jaký jsem.“
Pustil jsem ho ze sevření a přitáhl si ho za obličej k sobě. Bohužel jsem zapomněl na jeho rychlé reakce a on mi dal pusu. Teď mě museli držet dvojčata a velmi pevně mi drtit ruce, i s nimi jsem se k němu přibližoval.
„Parchante, nechtěj vzbudit Ďábelského ohnivého tygra a ty víš, co to znamená Tashiro!!!“
Tenshi
Hah??? Stalo se to tak rychle. Ani jsem neměl šanci protestovat, když Yakedo malém lámal kosti senseie a ani když ho sensei políbil. Ale už jsem měl toho, tak akorát, šlo tu o něco, ani nevím o co? Já si tu připadal jako nějaký prostředník. Postavil jsem se mezi ty dva a snad poprvé v životě zařval: "Tak dost! Můžete se sakra uklidnit! V domě mého otce, v mém domě nebudou žádné rvačky, sakra! Pokud vy dva máte spolu nějaký problém, vyřešte si to slovy! Jestli tady někdo něco rozbije, bude mít problém se mnou! " rychle jsem oddechoval a zlostně se díval na ty dva.
Cítil jsem na sobě mnoho překvapených pohledů. No, co... Už mě to fakt štvalo, nezajímalo mě, co se stalo, a ani že jsou z Yakuzy, tohle byl můj dům, bylo to jedno z dědictví mého otce a tohle tu nemíním tolerovat.
Když se ke mě sensei přiblížil a chtěl mě nejspíše pohladit, zarazil se. Za mnou se objevily dva obří stíny s brýlemi. Huh...
Sensei se jen usmál a špitl: „Uvidíme se Shi..."
Pak odcházel a šel okolo Yakeda, na něj se jen ďábelsky usmál a řekl tiše: „Uvidíme, jak se chová koťátko při probuzení," pak odešel.
Pořád jsem byl naštvaný a tak jsem vzal dokumenty a začal diskutovat s ostatními. Stíny konečně zmizely a přesunuly se k ostatním.
Doufám, že Yakedo vychladne. Co to sakra mělo znamenat?!
Yakedo
Pozoroval jsem, jak ten hajzlík odchází. Dvojčata mě stále držela a snažila se tišit můj vztek. Vlastně jsem ani nevnímal, že na mě Tenshi křičí. Bylo mi to jedno. Nezná ho a neví, co je zač. To já jsem ho vždy pozoroval. Co mu všechno dělal za zády a co chtěl dělat mě. Bezpáteřní hovado. Oklepal jsem se a naznačil dvojčatům, že mě můžou pustit. Odvedli mě ke křeslu a zarazili do něj. Atari mi do ruky vrazil skleničku s Brandy a usmál se. Kopl jsem jí do sebe a ukázal mu, že chci další. Náhle se ke mně postavil nějaký stín, rozhodně jsem neměl náladu na žádné klábosení a ještě k tomu s ním, jeho laciný parfém ho prozrazoval.
„Tak co chceš Saky?“
Ani jsem se na něj nemusel dívat, abych vnímal jeho škodolibý úsměv. Sedl si na opěradlo křesla a hladil mě po ruce.
„Ale no tak, Yakedo. Buď se mnou, můžu ti dát vše, co chceš. Já na rozdíl od něj, za tebou vždy budu stát. Je pravda, že takhle majetnického a vzteklého, jsem tě ještě neviděl. Já bych tě takhle nerozčiloval, tak co, Yakedo?“ mluvil velmi sladkým tónem a šeptal mi to do ucha.
Záhy jsem ucítil něčí naštvaný pohled na mou osobu a pousmál jsem se. Pohodlněji jsem se posadil do křesla a trochu si s tou osobou pohrál. Tenshi div nepukal žárlivostí, ale proč ne… Smyslně jsem si olízl rty a rukou pomalu sjížděl po celém těle k rozkroku. Jen jsem naznačil, že se sám sebe dotýkám a hodil do sebe druhou sklenku Brandy. Tak copak udělá Tenshi? Dokáže si mě bránit, nebo na mě kašle?
Tenshi
Dobře... Už tak jsem měl nervy na dranc a on udělá tohle?! Co si k sakru myslí?! Dělal to schválně! Proč jako?!
Podíval jsem se na ty plešaté obry se slunečními brýlemi, jinak se jmenovali Ren a Kinchi, usmál jsem se a oni ke mně přišli. Jelikož jsem měl jednání ohledně pár věcí, tak jsem nechtěl lítat pořád sem a tam. Navíc, už se toho tolik stalo, což mi jen zvýšilo můj hněv. To, že on měl pošramocenou náladu, neznamená, že ji bude filtrovat takhle! Naklonil jsem se k nim.
„Kluci, já vím, že je asi troufalé hned vám rozkazovat, ale... Mohli byste nenápadně dát co nejdál od Yakeda tu potvůrku? Určitě víte, o čem mluvím. A Yakedovi vzkažte, že pokud si míní hrát, tak na to nemám náladu. Už tak jsem dost naštvaný. A pokud má nějakou starost o toho kluka, tak ať se ho ten kluk nedotkne. Pokud se ho dotkne, máte povolení ho jemně odsud vyvést, ale říkám jemně a nenápadně. "
Myslel jsem, že jen zavrtí hlavou a půjdou zpět, ale k mému překvapení se pousmáli a uklonili se, se slovy: „Ano, pane."
Teda bylo to divné... Ale rozhodně jsem byl spokojen, když tam zamířili.
Hah... Začínám si zvykat na tu roli a Yakedo by mě neměl štvát....
Yakedo
Dvě obrovské gorily se ke mně blížily a já v té chvíli musel schovávat tvář do rukávu, to abych nebouchnul smíchy. Jeden z mužů ke mně přistoupil a já pozorně poslouchal, co povídá. Tak tohle bylo zábavné a dokonce se mi snažil rozkazovat.
Haaa… Jak chce…
„Hahahahahahahahahahahahahahaha…. Pffffff….. Hahahahahaha….“
Můj smích se rozléhal místností a všichni se otáčeli. Ještě nikdy mě neviděli se smát a vypadali vystrašeně. Dokonce, dvojčata nechápavě koukaly, na můj smějící se obličej. Přitáhl jsem si gorilu blíž a zašeptal mu zprávu pro Tenshiho.
„Řekni mu, že pokud mi něco chce, má dojít za mnou a říct mi to osobně. Že rozhodně na tichou poštu hrát nebudu. Co se týče Sakyho, to on přišel za mnou, já se ho nedotýkám, proto nejsem zodpovědný za jeho chování. Můžeš se vrátit ke svému pánovi.“
S úsměvem mě opustil a zamířil za Tenshim. Bohužel slyšel náš rozhovor Saky a pomalu mě pohladil po hrudi. Šibalsky se koukal směrem k Tenshimu a vyloženě ho provokoval. Mě to bylo jedno.
Tenshi
Když jsem si vyslechl vzkaz, už mi opravdu došly nervy. Už tak se toho dneska stalo tolik, to nemluvím o mojí nervozitě ráno a on... Jak chce!
Dokončil jsem jednání a pak si to zamířil k Yakedovi.
Podíval jsem se na toho kluka, co se ho dotýkal. Po tváři se mi rozlil ten nejsladší úsměv, ale rozhodně nebyl zrovna přívětivý. Už jsem chápal, proč jsou lidí násilní, ale já se nemíním takhle snížit.
„Poslouchejte dobře, pane! Myslím, že víte, co se tu před chvíli odehrálo a taky jste dobře slyšel, takže pokud se ho ještě jednou dotknete, budete vyveden z mého domu. A nezajímá mě, kdo jste," po mých slovech se vedle mě postavil Ren. Dál jsem se usmíval.
„Prozatím si ho ale vypůjčím, takže pokud mě omluvíte," řekl jsem nonšalantně.
Popadl jsem Yakedeho za ruku, ani bych neřekl, jakou mám sílu, když jsem byl takhle naštvaný, škubl jsem jím a donutil jít za mnou. Šel jsem do vedlejší místnosti, tam jsem s ním skoro praštil o zeď, ale jen skoro, opravdu jsem nemusel násilí.
Už jsem se neusmíval, jen jsem se opravdu naštvaně na něj díval.
„Co si myslíš, že děláš? Tak ke mně se přiblíží jen sensei a malém ho chceš zabít a ty si vesele necháš na sebe sahat se slovy, že nejsi zodpovědný?! Poslouchej mě Yakedo, nejsem hračka, jsem tvůj partner a to rovnocenný, pokud mě takhle nebereš, tak to mě mrzí. Možná jsi byl doposud zvyklý, že ti každý padl k nohám a poslouchal tě, ale já nejsem jako oni. Jen proto, že máš blbou náladu a zřejmě jsi toho dost vypil, neznamená, že mi můžeš ubližovat! A to nemluvím o citech toho kluka! Takhle si s ním hrát, jen víc ubližuješ jeho citům k tobě.... A mě tím takhle trápíš..." zavrtěl jsem hlavou, a já se na něj bolestně podíval...
„Jo... Nejsi zodpovědný za jeho chování, ale jsi zodpovědný za mou bolest. Nevěděl jsem, že ji mi máš způsobovat, myslel jsem, že mě máš před ní chránit. Nevím jediný důvod proč mě takhle provokuješ, nejspíše to shledáváš zábavným. Ale v tom případě jen sobecky myslíš na sebe a nedíváš se okolo. Mrzí mě, pokud tě sensei jakkoli naštval, jen jsem byl rád, že vidím někoho známého. Jelikož jsem byl tak náhle odříznuty od svého světa a svržen zde. Hah... Promiň, ale já nemám na to hrát s tebou takové hry. Můžeš si jít zas hrát. Můžeš dál jít mučit duše hříšníků, ďáble, jen pro příště, prosím řekni, čím jsem zhřešil. Možná tím, že jsem se do tebe zamiloval, " opět jsem se usmál se slzami v očích.
To, co udělal, mě opravdu naštvalo a zároveň ranilo. Za koho mě opravdu má? To neví, čím vším jsem si dneska prošel? Proč musí přilévat olej do ohně? Proč mě takhle bolestně provokuje.
Otočil jsem se na patě a odešel. Jen se tiše za mnou zavřely dveře a já si šel ven provětrat hlavu. Nedovolil jsem nikomu jít za mnou, chtěl jsem být sám.
Venku se stmívalo a byl příjemný vánek.
Lehce jsem si uspořádával věci v hlavě a uklidňoval se, když jsem zahlédl senseie... Co tu dělá? Myslel jsem, že odešel.
Mával na mě zpoza kraje domu. Bylo tam s ním velké černé auto a on se na mě přívětivě usmíval. Chtěl jsem vědět, co to všechno mělo dneska znamenat, tak jsem za ním přišel. Než jsem stačil cokoliv říct, na obličeji se mi přitiskla vlhká hadra, stačilo mi pár nádechů a já začínal ztrácet vědomí.
„Ah… Ubohý Shi, špatně sis vybral partnera. To, co se ti stane, dej za vinu jen jemu. Kdybys byl můj, nic z toho by se ti nestalo, nebo kdybys zrovna nevybral Yakedeho."
To bylo to poslední, co jsem slyšel, než jsem upadl s myšlenkou na Yakeda, který se na mě nejspíše hněvá, do temnoty bezvědomí.
Yakedo
Byl jsem naštvaný a smutný zároveň. Jediné, co ho omlouvalo, bylo to, že nevěděl kdo ve skutečnosti Tashiro je. Ale za to já jo. Překupník s lidmi. Přesněji řečeno, s lidmi na erotické hrátky. Nechtěl jsem, aby se do něčeho takového Tenshi zapletl. Uslyšel jsem zaskřípání kol u auta a můj telefon se rozezněl. Vzal jsem ho.
„Prosím?“ Na druhé straně telefonu se ozval nejhnusnější hlas, co znám. Byl to Tashiro.
„Drahý Yakedo, nejspíš nevíš, kdo sedí vedle mě, že? Radil bych ti, abys co nejrychleji donesl dokumenty k obchodu s firmou Tankei k mé chalupě v lesích. A to co nejrychleji, jinak se Tenshi neprobudí moc hezky a nejspíš s mnoho věcmi ve svém zadku. Jo a ještě jedna věc, musíš být sám, jinak ho podříznu…“
Zavěsil telefon a mě popadl amok. Vyběhl jsem z místnosti a doběhl ke dvojčatům. V rychlosti jsem vymyslel plán a je s ním seznámil. Oni vše řekli Tenshiho lidem a rozběhl se můj ďábelský plán. Doufám, že se Tenshiho nedotkne, jinak je mrtvý. Zamířil jsem ke svému domu. Vzal jsem dokumenty a odjel sám k chalupě v lesích, která je daleko od města.
Tenshi
Mlhavě jsem se probudil a myslel jsem, že je to noční můra, doufal jsem v to.
Byl jsem nahý, svázány, okolo krku jsem nejspíše měl obojek, v temné a vlhké místnosti. Sklep? Na mě byla namířena světla a kamery. Co se to tu děje???
„Ah… Už jsi vzhůru sladký Shi?" uslyšel jsem senseie, ale ten tón byl jiný, jeho výraz byl jiný, nepoznával jsem ho.
„Sensei?" řekl jsem tichounce.
Došel ke mně a sklonil se. Velmi okatě si mě pohlížel a prstem mně pohladil po tváři.
„Chudáčku, jsi tak sladký, ty se dobře prodáš. Nejdříve jsem tě chtěl pro sebe jako hračku, ale bohužel už tě zašpinil Yakedo, něco tak odporné a znečištěné jím, už nechci... I když... Mohl bych tě očistit," řekl sladce a sklonil se.
Huh?! Proč? Proč mě sensei líbá? Proč říká taková ošklivá slova??
Bylo to nechutné, jiné než když mě líbal Yakedo, nechtěl jsem to. Bál jsem se... Kousl jsem ho do rtu a to do krve. Ucukl a já se na něj bojovně podíval.
„Ach, tak takhle... Jak jsem si myslel... Tahle bojovnost je taky žádaná, " řekl s temným úsměvem a mě hlava poskočila, když mě uhodil.
Cítil jsem krev na svých rtech a slzy, které se mi tlačily do očí.
„Proč sensei?" zeptal jsem se tiše.
Zasmál se.
„Proč, Shi? Hmmm, protože jsi sladký, jsi velice luxusní boží, protože to ublíží Yakedovi. Protože chci." Pak mávl rukou a zezadu se ke mně někdo přiblížil. Ucítil jsem zatáhnutí za provazy a mně se rozevřely nohy.
Ah! Tak trapná pozice, ještě k tomu jsem byl nahý. Co chtějí dělat?! Jakou hračku má na mysli? Jaké zboží???
Cítil jsem, jak do mě něco vniká spolu s prsty. Ne, ne, ne, ne!
„Ne!" Rozlehl se po místnosti můj výkřik.
Snažil jsem se sebou cukat, ale provazy se do mě jen více zařezávaly. Slyšel jsem pobavený smích senseie.
„Ale, ale, neboj se, po tomhle ti bude příjemně," nechtěl jsem to, když se mne dotýkaly ruce, které jsem nevěděl, komu patří.
Když na mě mířily ty kamery, tak se na mě s potěšením díval sensei. Cítil jsem, jak mi po tvářích stékají slzy, jak jsem se začal cítit divně. Bylo mi horko, bylo mi hodně divně, ale nechtěl jsem se vzdát. Chtěl jsem zůstat jen Yakedemu. Chtěl jsem zůstat pro něj nepošpiněn.
Teď ani nevím, kde je, nevím nic, bojím se...
Když jsem cítil ruce u mého rozkroku a rty na mém krku, zakřičel jsem odporem. Nechci to! Snažil jsem se bránit, ať už to bylo jakkoli bolestivé a namáhavé v tom přicházejícím stavu.
„Tady zastavte!" řekl sensei a ruce na mém zadku, u mého rozkroku a na mých bradavkách se zastavily.
Viděl jsem, jak mi něco dávají k zadku. Vypadalo to jako...
Ah! Ne! Ale naštěstí mi to tam nestrčili, jen namířili. Uslyšel jsem spokojený smích senseie, který se ke mně postavil. Vzal do ruky provaz, který mě svazoval okolo krku. Bylo to jako vodítko. Sedl si do židle za mnou. Seděl jsem u jeho nohou jako nějaký pes s tím obojkem a vodítkem. Bylo to jako nejhorší noční můra... Nechtěl jsem, aby mě Yakedo někdy takhle viděl, takhle ubohého, přesto jsem chtěl být opět v jeho náruči. Pak už jsem jen slyšel…
„Teď můžeme přivítat našeho hosta," řekl to tak sladce.