Yakedo
Vrazil mi do pokoje Mihari. Třásl se mnou a donutil mě, abych si sedl na mou postel.
„Co zas?“ zeptal jsem se naštvaně.
„Pane Yakedo, Tenshi někam šel. Viděl jsem ho, jak se plížil zahradou ven. A taky jsem slyšel, jak nějakému autu hvízdají brzdy.“
Tak rychle, jak jsem v tenhle okamžik vystřízlivěl, jsem to ještě nedokázal. Rychle jsem zavolal své chlapce, teda ty co tam byli. Najednou nás bylo kolem pěti, což zcela stačilo k zničení všeho živého kolem nás. Zamířili jsme ven k silnici, abych zjistil, co se stalo.
Došli jsme na místo a já uviděl krvavé stopy, které mířily k lesu. Opodál stálo otevřené černé auto, které bylo zcela prázdné.
Byl jsem vzteky bez sebe, chtěl jsem někoho zabít.
Stopoval jsem je a našel pár černě oděných yakuza chlápků, kteří rozhodně nepatřili k nám. Dvojčata si je vzaly do parády a pěkně jim upravovaly jejich fasádu. Měli mou naprostou důvěru, na tyhle věci byli nejlepší.
Poslední z nich se plížil k malé houštině. Bylo mi jasné, že tam je ten blbec.
Doběhl jsem tiše k tomu muži a stáhl mu ruce za záda tak pevně, že se nemohl hýbat. Kolenem jsem mu tlačil do páteře a donutil ho, aby si lehnul na zem. Ruce jsem mu tolik vzdaloval od těla, až bylo slyšet zakřupání kostí. Obě ruce jsem mu zlomil bez žádného zaváhání. Těžce oddechoval a úpěl bolestí, což ve mně nevyvolalo ani trochu soucitu a nechal jsem ho tam ležet.
Došel jsem k houštině a uviděl Tenshiho, i jeho zranění. Vzteky jsem ho čapnul a hodil přes rameno.
Žádný komfort mít nebude, to až se naučí poslouchat. Je opravdu jak nějaký vystrašený zajíc.
Moji muži narvali celkem pomuchlané grázly do auta a zavřeli dveře.
Snad se z toho poučí a nebudou to znovu zkoušet, protože příště už po svých neodejdou.
Pokračoval jsem do domu a zbytek nechal na dvojčatech. Odtáhl jsem Tenshiho k sobě do pokoje a mrsknul s ním na postel. Strhal z něj oblečení a došel pro lékárničku a mokrý ručník. V tuhle chvíli mi bylo celkem jedno, jestli je nahý nebo oblečený. Byl jsem na něj až příliš naštvaný. Omyl jsem mu všechny rány, i když se bolestí cukal.
„Nemel se pořád, je to tvoje vina, blbečku. Mohli tě zabít, víš to vůbec? Teď tě tak akorát chci zabít já a to osobně.“
Přitáhl jsem si ho na klín, abych ho měl blíž u sebe. Vzal jsem dezinfekci a každou oděrku pořádně vyčistil. Teď přímo kňučel bolestí, jenže to mě rozhodně nemohlo obměkčit. Byl jsem rozhodnut ho potrestat a to pořádně, aby si konečně uvědomil, že se chová jako malé dítě.
Povalil jsem ho na postel a roztáhl mu nohy. Sám jsem se natlačil svou velikostí na jeho otvor. Jediné jeho štěstí bylo, že jsem byl stále oblečený.
Jak mě jednou někdo naštve, tak se neznám.
„Ještě chvíli mě takhle zlob a já ti ho tam bez rozmyslu narvu. Chápeš?“
Ještě víc jsem se přitiskl a jazykem sjel po jeho kůži na krku. Pohrával jsem si s jeho ušním lalůčkem a kousl ho do něj.
Tenshi
Ani jsem si neuvědomil, co se děje. Tak rychle se to všechno stalo. Procitl jsem, až když mě bolestivě ošetřoval Yakedo. A teď mi takhle hrozil… Už toho bylo tolik, že já sám vybouchnul. Po obličeji mi stékaly slzy a já svými malými pěstmi bouchal do jeho pevné hrudi.
„Nechápu! Nechápu! Nechápu vůbec nic! Je to tvoje vina! Chtěl jsem si jen pročistit hlavu, jak jsem mohl vědět, že se stane něco takového? Kdybys mi neprováděl takové věci a pak se nechal obletovat někým jiným, neměl bych v hlavě takový zmatek! To ty jsi tu ten, co mě pořád zlobí!!! Mužů ti říct, že mi úspěšně ukazuješ peklo, ale já se stejně nedám! Vrátím ti to! Dostanu tě… Ty zatracený…” nadával jsem naštvaně, i když jsem brečel.
Snažil jsem se od něj vší silou odtáhnout.
„A bolí to! Bolí mě z tebe celé tělo! Jak po tvých dotecích, tak i slovech. Nemám vůbec tušení, co si mám myslet!! Připadám si hrozně, když mám takové myšlenky a za to můžeš ty!! ”
Potom jsem se mu naštvaně podíval do očí a na jeho uši. Zvedl jsem se a kousanec jsem mu vrátil.
„Odplata! Nech mi moje uši už na pokoji! Víš, jak je mám sakra citlivé?! A jestli mě chceš zabít, posluž si! Ale to si mě klidně mohl nechat těm chlápkům a nedělat si takovou námahu!!”
Už jsem měl toho všeho dost. Já tu nechci být, už nebudu ten, co pořád ustupuje a omlouvá se! Vzpurně jsem se mu díval do očí. Sám jsem se červenal a chvěl zlostí spolu se studem…
Yakedo
Tak to přesahovalo všechny hranice, které můj chorý mozek ještě měl. Hlavně, když mě kousl do ucha, což mě vzrušil o to víc.
„Fajn. Ukážu ti nebe.“
Chytil jsem mu ruce a olízl jeho prsty, pěkně jeden po druhém, aby si ten pocit ze vzrušení užil. Díval jsem se mu přímo do očí a pohladil jeho chvějící se tělo. Lehl jsem si vedle něj na bok a rukou sjel k jeho penisu. Pomalu jsem přes něj přejížděl konečky prstů a přitom se přitiskl na jeho bradavky svými rty. Jemně jsem je obkroužil jazykem a poté je tím jazykem trochu zatlačil dovnitř. Vynutil jsem si jeho hlasité zasténání a to se mi hodně líbilo. Trochu jsem se vzdálil a do ucha mu zašeptal: „Jaké hezké zvuky to vydáváš, Tenshi.“
Poté jsem si vášnivě bral jeho ústa a pomalu přejížděl po celé délce jeho penisu. Začal jsem se přemisťovat dolů po jeho těle. Nazvedl jsem si jeho nohy a opřel si je o svá ramena. Olízl jsem jeho naběhlou chloubu a velmi pomalu s naprostou trýznivostí s ním vjížděl do svých úst. Moje prsty se pomalu vnořily do jeho úzkého otvoru a začaly si brázdit cestu do jeho nitra. Našel jsem, co jsem hledal. Začal jsem hýbat prsty, a má ústa zpevnila stisk. Prohnul své tělo a sám se začal malinko pohybovat. Jeho penis mi v puse nabýval na velikosti. Pustil jsem ho a sám jsem si rozepnul kalhoty. Přilehl jsem si k němu a uchopil obě naše mužství. Přejížděl jsem po nich a pozoroval jeho vzrušenou tvář, dokud mě nezalilo horko a já společně s ním neskrápěl jeho bříško.
Když to uspokojení ze mě trochu ustoupilo, tak jsem se posadil a otřel z něj naše stopy.
Tenshi
Ah… Tohle bylo moc i na mě, bylo to skoro jako mučení. Sotva jsem popadal dech, a moje srdce se nechtělo zastavit. Moje tělo bylo rozechvělé. Tolik jsem ho cítil, tak moc… Ale opravdu, bylo to uchvacující. S takovou ho… Budu vyžadovat, když vím, co mohu pocítit… Aah… Ten…. Byl jsem naštvaný, zmatený, ale tak nějak spokojený. Bylo to moc divné…
Naštvaně jsem po něm koukl. Pak jsem popadl polštář a bouchl ho s ním po hlavě. Bylo to jen lehce, spíše takový náznak.
„Už zase mi provádíš něco takového? To mi ukazuješ nebe ve své pekelné verzi?! A ani mě neposloucháš? Říkal jsem ti, aby si to nedělal tak najednou… ” sám jsem si polštář připlácl na obličej.
„Už teď mám pocit, že mi exploduje srdce… Proč mi to děláš? Snažíš se, abych se do tebe zamiloval, anebo se z tebe zbláznil? Nebo si se mnou hraješ? ” mumlal jsem do polštáře.
Tak trapné… Ale jestli to bude takhle pokračovat… Zaryje se do mě až moc hluboko, už teď ho mám pod kůží…
Yakedo
„Jinak to neumím. To je můj obraz nebe, blbečku. Je to poprvé, co se k někomu takhle chovám. Měl by sis toho cenit. Kdybych se neovládal, dávno bych byl v tobě. Ale…Viděl jsi ho? Tohle je celkem problém a ty jsi panic, takže…. Neříkám, že jsem to nechtěl udělat. Aaaaaahh… Opravdu jsem se z tebe zbláznil. Podívej, co jsi ze mě udělal. Takhle se krotí démoni? Nebo, co jsi to za anděla?“
Naštvaně jsem si prohrábl vlasy a sklonil se k němu.
„A daří se mi to? To, aby ses do mě zamiloval? A rozhodně si s tebou nehraji, to spíš ty se mnou.“
Velmi něžně jsem ho kousnul do nosu a potom se přitiskl na jeho ústa. Políbil jsem ho a jazykem jemně kroužil v jeho puse. Dlouze a velmi vášnivě jsem ho líbal. Potom jsem ze sebe shodil oblečení a zalezl si za ním do postele. Vtáhl jsem ho do své náruče a nechal odpočívat. Chtěl mi utéct, ale já ho položil na bok a přitiskl si jeho zadek na mé mužství.
Tiše jsem mu zašeptal do ucha: „Moc se nehýbej, nebo vzbudíš toho démona tady dole.“
Tenshi
No jestli se on zbláznil ze mě, tak já jsem se zbláznil už dávno.
„Nejsem anděl, jen jsem dostal takové jméno… Navíc, co mám dělat, když má slova neposloucháš, ale mé tělo ano? Snad jsem ti říkal, aby si mi nedělal! Takové věci a tak náhle… A taky, jak já bych si s tebou mohl hrát, nevíš?! Navíc… Jak jsem ho asi mohl nevidět?” říkal jsem naštvaně a pak už jen šeptal.
Bylo to trapné, chtěl jsem se pohnout, ale po té jeho výhružce… Co by se asi stalo, kdybych ho probudil? Ah…. Opravdu, co mám teď dělat? A co si mám myslet? Ale věděl jsem, že jsem proti němu slabý… Je to spíše jakoby on krotil mě, stejně se nevzdám. Opravdu pomalu a nenápadně jsem se začal lehoučce posouvat.
Yakedo
Cítil jsem, jak se začal pomalu posouvat a registroval každé otření jeho pokožky o tu mou. Sakra, s tímhle si ho vezmu ještě teď. Vyčkával jsem na to, co udělá. Na jeho reakci. Na cokoliv.
„Co myslíš tím, že poslouchám tvé tělo? Ty mě chceš taky? Promiň, ale já tebe poslouchat nebudu, není šance, že bys mě mohl o něčem přesvědčit. Pořád si hraješ s mým sebeovládáním. A nechceš mi říct, kam se tak pomalu suneš? Neřekl jsem snad něco?“
Tenshi
Zarazil jsem se. Potom jsem otočil hlavu a s červenými tvářemi mu naštvaně řekl: “Kam asi?! Je těžké takhle usnout, když tě cítím! A když ty mě nebudeš poslouchat, tak ani já tebe ne.”
Dívat se na něj takhle zblízka bylo… Velice znervózňující. Ale neuhnul jsem. Nebojím se ho a ani nebudu. Pokud ho mám opravdu zkrotit, tak nemohu couvnout!
Yakedo
„Hahahahaha, neustále mi vzdoruješ, ale jsi celý červený, copak ti takhle můžu cokoliv věřit? Prostě to nějak rozdýchej, chce se mi takhle spát a držet tě. Nebo ti to je nepříjemné? Chceš odejít k sobě do pokoje?“
Přimáčkl jsem svá ústa k jeho a dlouze jsem ho políbil. Potom jsem se oddálil a čekal na to, jak odpoví.
Tenshi
„Aaah! Co ti o tom pořád říkám! Příště tě kousnu! A samozřejmě, že ti budu vzdorovat! Já se snadno nedám a nebojím se tě! Nediv se, že jsem červený, je to trapné a zřejmě někdo jako ty nezná stud, ” říkal jsem naštvaně.
Pak jsem si povzdechl.
Když on se k ničemu nemá, tak já teda budu konat sám.
Vzal jsem polštář a vrazil ho mezi můj zadek a jeho rozkrok. Pak jsem se schoulil do klubíčka, popadl jeho ruku a dal si ji pod hlavu jako polštář. Spokojeně jsem vydechl.
„Takhle to může být… Pokud vadí, jdu do pokoje,” řekl jsem nesmlouvavě.
Yakedo
Bylo příjemné s někým takhle ležet, ale ten polštář mě pěkně štval.
„Takže konec zábavy? Jsi trochu nudný, ale to se dalo od houslisty čekat. Žádný adrenalin ani akce, že?“
Díval jsem se na něj se šibalským úsměvem.
Tenshi
Cukl jsem sebou. Málo zábavy?! Nenechám se vyprovokovat… Ale když on mě tak…
No dobře, nechal jsem se vyprovokovat a kousl ho do ruky.
„Prosím ticho, chtěl bych spát,” řekl jsem jakoby nic.
Ale tahle scénka, kde já ho kousl a rozkazuju mu, mi připadala děsně směšná. Neudržel jsem se a začal se smát. Moje tělo se otřásalo smíchy a já se na něj podíval.
„Promiň, ale já nemůžu… Tahle situace… Hahahah…. Vždy jsi tak přísný a takový bubák, já ti teď…. Hahah,” smál jsem se.
„Myslím, že mě baví tě kousat,” řekl jsem mu s úsměvem.
Yakedo
Sundal jsem ze sebe deku a upřeně se na něj zadíval.
„Tak pokračuj! Mně to rozhodně nevadí. Vybij si na mě to, co já udělal tobě. A kdo je tady bubák, hmmmm?“
Tenshi
Pořád jsem se hloupě usmíval a koukal mu do očí.
„Hmmm… Že by ty?” řekl jsem vesele.
Pak jsem zvědavě naklonil hlavu a přiblížil se k němu. Zkoumal jsem ho s úsměvem.
„Ty jsi masochista?”¨
Yakedo
„Ne, jen je to konečně od tebe nějaká akce, tak proč toho nevyužít. Bohužel ti nemůžu slíbit, že to neudělám znovu a tentokrát i jinak.“
Díval jsem se na něj ďábelským pohledem. Zajel jsem mu rukou do vlasů a pohrával si s nimi.
Tenshi
Když si pohrával s mými vlasy, přemýšlivě jsem zase našpulil pusu. Opravdu, mám pro něj určitou slabost…. Pak jsem se jemně usmál.
„Nějak se ti musím ubránit, když slova nestačí. Navíc je to nečekaně zábavné,” vesele jsem se usmál a pak přimhouřil oči.
Hmmm, proč neodzkoušet další věci, když mi to tak nabízí. Zvedl jsem ruku a prsten ho šťouchl do tváře. Zvědavě jsem čekal na jeho reakci.
Yakedo
Bavil jsem se jeho dětinskostí, byl tak roztomilý. Nikdy jsem tohle nezažil a jak taky, vždy jsem měl před očima jen jeho. Kdyby věděl, proč ho sleduji a že ho mám plnou hlavu, utekl by? Stále jsem si hrál s jeho vlasy.
„Copak? Něco chceš?“
Nadzvedl jsem obočí a zvědavě na něj koukal.
Tenshi
Usmál jsem se. Tohle bylo úplně něco jiného, cítil jsem se příjemně. Tak… Co bych zkusil dál? Díval jsem se na jeho tvář, krk, hruď, pak jsem utekl pohledem zase nahoru a do tváří se mi nahrnula horkost… Zapomněl jsem, že na sobě nic nemá.
„Ani ne… Jen zkouším tvoje reakce…” řekl jsem, abych odvedl pozornost a zase se usmál.
Můj pohled padl na jeho vlasy. Hmmm… Zvedl jsem ruku a prohrábl je.
„Hmmm, zajímavé,” zamumlal jsem a zvědavě je cuchal.
Yakedo
Cítil jsem jeho pohled na mém těle a byl spokojen s touto novou realitou. Pomalu jsem mu přejel na tvář a jemně jí pohladil, potom jsem ho do ní štípnul. Uculil jsem se.
„Jo a jaképak mé reakce jsou? A co je tak zajímavého na mých vlasech?“
Tenshi
Cukl jsem sebou, když mě štípnul a na oplatku ho do prstů kousl. Pak jsem se zase usmál.
„Zajímavé. No… Tvoje vlasy vypadají na pohled pevně a jakoby hrubě, ale jsou hebké, hmmm…” zase jsem naklonil hlavu a pokračoval ve zkoumání, tentokrát jsem se opatrně dotýkal jeho řas.
Yakedo
„Hej, to lechtá.“
Ošil jsem sebou a promnul si oči. Naklonil jsem se k němu a kousnul ho do ucha.
„To máš za ten prst. Nezapomeň říct, že mé vlasy jsou jako já a já si budu myslet, že tohle je vyznání.“
Tenshi
„Waaah! Uši ne!” vykřikl jsem a zakryl si uši.
Zamračil jsem se a kousl ho do krku. Znovu jsem se uculil a pak zase zrudl.
„Odplata! A jak jako vyznání?! Hmpf… A ty nejsi hebký, ty jsi…” no dobře, tohle už bylo lehce…
„Hmpf, to je jedno, tyhle informace jsou jen pro mě!” řekl jsem a přemýšlel, co dál prozkoumat.
Nos… Vzal jsem jeho nos mezi palec a ukazováček. Zmáčkl jsem jednou, podruhé a na potřetí jsem se už zase smál.
„To je…. Jak tů tů! Aaahhahah” smál jsem se a musel si nadzvednout brýle, abych si otřel slzy ze smíchu.
V tomhle jsem byl tak dětinský, ale nemohl jsem si pomoct…
Yakedo
„Ještě chvíli pokračuj a zle se ti to vymstí!“ říkal jsem s přísným podtónem.
„A jaký tedy jsem? A ty potřebuješ nějaké tajné informace o mě?“
Sundal jsem mu brýle a dal je na stolek vedle sebe.
„Tak, teď si mě zkoumej, slepounku.”
Tenshi
Stejně jsem se pořád usmíval.
„Ah, už zase je z tebe bubák… I teď tě mohu zkoumat, to co je blízko tak vidím. A nemohu za to, že jsem se narodil s takovým zrakem. A ano, to si piš, že potřebuju! Přece jen tě chci zkrotit a dostat tě do nebe! ” říkal jsem mile.
Tak teď jeho obličej…
„Věděl jsi o tom, že ti, co mají jeden smysl odepřen, mají další posílen?” řekl jsem tiše a zavřel oči.
Moje konečky prstů hladily jeho obličej a zkoumaly ho. Čelo, tváře, nos, brada, rty… Přitom se mi na tváři usadil úsměv…
Yakedo
Zavřel jsem oči a vnímal každý jeho dotek. Jak pomalu přejížděl po mém obličeji a zkoumal vše, co na něm bylo usazeno. Jemně jsem mu začal přejíždět po páteři sem a tam. Zajel jsem na jeho zadek a zmáčknul ho.
„Neradil bych ti pokračovat, nevím, jak dlouho toho démona ještě udržím. A přestaň říkat, že mě přivedeš do nebe, protože tě tím ještě víc chci.“
Tenshi
„Ah!” vyšlo ze mě, když mi zmáčknul zadek.
Otevřel jsem oči a i když jsem byl zase červený, tak jsem se tiše zeptal: „Opravdu mě tak moc chceš?”
Yakedo
Usmál jsem se a pohladil ho po tváři.
„Jasně, že ano. Jinak bych tě tu nenechal spát. Jenže u mě to není jen o tom sexu, chci tě celého, ale to je nejspíš neuskutečnitelné. Chci tě opravdu moc, ale mám strach, že bych tě tím pošpinil. Pošpinil tvou čistotu a jemnost, mojí krvelačnou minulostí. Nebylo toho málo a já na to rozhodně hrdý nejsem.“
Tohle mě rozladilo. Proč mu něco takového říkám? Otočil jsem se na druhou stranu a přikryl se peřinou.
Tenshi
Pošpinil mě? Huh? Zvedl jsem se a položil jsem si ruce na jeho bok, pak si na ty složené ruce položil hlavu. Přemýšlivě jsem se na něj díval.
„Ale… Minulost je minulost Yakedo. To co se stalo, se stát mělo, nejde to už změnit… Tak proč se tím zabývat? Podle mě je důležitá přítomnost a budoucnost. Znáš rčení, že i ten, co se choval jako démon, se může stát andělem, pokud ho k tomu vedou činy, které v budoucnu dělá. Tak jako i anděl se může stát démonem… Tím chci říct, že to jak se někdo choval, nebo co udělal, už nezmění a pokud to chce změnit, může to udělat v budoucnu. Musíš nechat minulost za sebou… Navíc mě pošpinit nemůžeš, protože vím, jaký jsi… Můžeš mě zastrašovat, ale stejně se tě nebudu bát. Můžeš mi hrozit rohy, ale já je stejně s úsměvem pohladím…” říkal jsem zamyšleně.
Pak jsem se vzpamatoval a zvedl se. Lehl jsem si na záda a zamumlal: „Víš… Jen mě to zajímalo, protože
nechápu, proč mě chceš. Vždyť jsem nudný houslista, jak jsi říkal. Jsem hlupák, který chce brát démony z pekla a dávat je do nebe a tím tak světu ukázal ráj místo pekla. Jsem taky dětinský a vše si beru po svém… Ty můžeš mít kohokoliv, tak nechápu proč někoho, jako jsem já? Muž, který prošel tolika rodinami a upnul se na hudbu. Ten, který je nesmyslný a hloupý, který věří a nutí svou víru ostatním. Nezkušený a k tomu s průměrným vzhledem…”
Yakedo
Poslouchal jsem ho a vztek ve mně doutnal. Kolikrát ještě řekne tyhle nesmysly. Překulil jsem se zpět za ním a vyhoupl se nad něj. Chytil jsem ho za bradu a upřeně se mu koukal do očí.
„Jsi blbec, idiot, hlupák… Jsi prostě kompletně mimo tenhle svět. Nikdy se nepodceňuj, už jsem ti to říkal. Mám tě rád takového, jaký jsi. Podíval ses na sebe vůbec někdy? Krásná bílá pokožka a hladká kůže,“ přejel jsem po jeho odhaleném břiše, tam a zase zpátky.
„Ty tvé stále našpulené rty,“ políbil jsem ho hluboce a zkoumal jeho ústa.
„Ta hudba, kterou hraješ,“ dotkl jsem se jeho hrudi v místě kde má srdce.
„Chci to, co jsi. Už nikdy nevypouštěj z úst takové blbiny a už vůbec ne o tom, že mě vezmeš do nebe. Minulost nezměním, to máš pravdu, ale na budoucnosti bych chtěl teď pracovat.“
Tenshi
Rád?! Huh…. Moje tváře hořely a moje srdce bušilo jako o závod. Opět se mě dotýkal a líbal tak náhle… Stejně jsem musel odporovat jeho slovům…
„Bílá pokožka, která vypadá spíše nemocně. Našpulené rty je zlozvyk, když přemýšlím. Hudba je skoro to jediné, co umím. Taky jsem stydlivý, nemotorný, nezkušený, hlupák, tak jak říkáš… Prostě říkám, co je pravda. Ale máš pravdu… Každý vidí jinak a to o nebi budu říkat! Nechci, aby si byl v pekle… A na jaké budoucnosti?” zeptal jsem se nakonec zvědavě.
Ale musel jsem uznat, že s těmi slovy, co o mě říkal, se v mé hrudi něco zvláštně rozpínalo…
Yakedo
„Umíš třeba i vařit. Šít taky umíš? Třeba ta budoucnost, kde jsi po mém boku, ale sám moc dobře vím, že je to blbost. Nemusíš mi to říkat. Stejně mě někde dřív nebo později zabijí, tak co. Hlavě Tenshi, byla by z tebe dobrá žena, jen jednu věc nezvládáš a to je sex se mnou.“
Tenshi
Teda, ten umí být upřímný….
„Uhmm, j-jak bych mohl něco takového zvládat, když jsem to nikdy nedělal, nevíš?!” řekl jsem rozpačitě, pak jsem se zamračil a dal mu lehký pohlavek.
„Už nikdy neříkej, že tě zabíjí! Nikdy!” říkal jsem naštvaně, protože ta představa mě bolela… Nechtěl jsem to…
Pak jsem si naštvaně založil ruce na hrudi a odvrátil hlavu. Skoro neslyšitelně jsem zašeptal: „Taky nechápu, proč by to měla být blbost…”
Yakedo
„Huh…Ty s tím souhlasíš? Tomu se mi nechce věřit, s takovým tyranem jako jsem já a pozor tohle si řekl ty.“
Usmál jsem se, znovu ho políbil, tentokrát se vší něžností, co jsem kdy projevil. Přitiskl jsem se na jeho tělo a pomalu mu po něm bloudil prsty. Přejížděl jsem po jeho růžových hrbolcích a letmo pohladil jeho chloubu. Když sebou škubl, jen pobaveně jsem dodal: „ Copak?“
Tenshi
Opravdu z něj zešílím… Pořád mi musel provádět takové věci… Jeho intenzívní polibek, jeho doteky… Opravdu jsem z toho mohl zešílet.
„Copak?!” zopakoval jsem jeho otázku naštvaně.
Hmmm… Než jsem stihl přemýšlet, moje ruka pohladila náhle jeho rozkrok a on sebou taky škubl.
„Copak?” řekl jsem znovu, popuzeně.
„Aaah! S takovou budu mít opravdu infarkt!” mumlal jsem rozpačitě a naštvaně.
Yakedo
Usmál jsem se nad jeho vznětlivou reakcí a znovu ho políbil. Tentokrát jsem ho už hladil po celém těle. Má ústa putovala po jeho krku a má ruka dráždila jeho chloubu. Nahoru a dolů si brala jeho vzrušení. Dostal jsem se na jeho krásně růžovočervené bradavky a pohrával si s nimi prsty i jazykem. Kroužil jsem kolem nich a vcucával je. Pomalu jsem se dostával ústy k jeho penisu. Putoval jsem přes pupík do jeho rozkroku, tak jsem ukotvil. Jazykem jsem olízl jeho špičku a trošku se zakousnul. Zakvílel bolestí a já si ho v ten okamžik vzal do úst. Prohnul se a já pokračoval. Své prsty jsem dal do jeho úst a on je smyslně olíznul. Potom jsem s nimi zamířil k jeho otvoru a pomalu vnikl. Postupoval jsem dál a dál jeho nitrem. Bral jsem si ho ústy i rukou. Zvyšoval jsem frekvenci na nesnesitelnou. Prohnul se a já tušil, že přišel jeho čas. Užíval si mou pozornost. Nechal jsem ho se udělat. Podíval jsem se na něj a cítil jsem, jak se má chlouba napíná v kalhotách.
„Mohu?“ ptal jsem se celkem rozrušeně.
Tenshi
Byl jsem jak smyslu zbavený, anebo jsem ho měl až moc. Proti něčemu takovému se nedalo vzdorovat, ani kdybych chtěl. Naprosto jsem vnímal jeho měkký a vlhký jazyk, každý jeho pohyb, tak jako každý pohyb jeho prstů ve mně. Jestli já jsem byl anděl a on démon, tak mě právě stahoval do pekla, a pokud to nechám zajít dál, přijdu o svá křídla.
Nemohl jsem to vydržet…
Když se mě zeptal, divil jsem se, že ze mě nestoupá pára od toho, jak jsem byl horký a červený… Ale přesto jsem se na něj podíval. Na jeho celek. Hebké vlasy, které se zdály spíše hrubé, modro-hnědé oči, které dokázaly propalovat s takovou intenzitou. Rty, jež mě dováděly k šílenství. Silné a pevné tělo, které neslo známky jeho minulosti, ale přesto mě přitahovalo. Jeho samotného, jeho duši… Démon s andělem v sobě… Když už mám někomu propadnout, tak proč ne jemu? A tak jsem ho nechal mi otrhat má křídla…
Na tváři se mi rozlil něžný úsměv. I můj pohled zněžněl. Natáhl jsem ruku a konečky prstů ho pohladil po tváři, abych ho uklidnil. Jak zajímavé… Zdálo se, že se bojí víc, jak já… I když já se nebál…
Lehce jsem pokrčil jednu nohu.
„Prosím,” zašeptal jsem v odpověď.
Yakedo
Tohle byl souhlas, na jaký jsem čekal tak moc dlouho. Ještě pokrčí nohu, blbec jeden, kdyby jen věděl, jaké to bude mít následky. Jeho sperma na mé ruce jsem mu vetřel do jeho otvoru a sám se na něj natisknul. Zvedl jsem mu nohy a opřel si je o ramena.
Pomalu jsem do něj vnikal a při každé známce odporu ho dlouze políbil a na chvíli se zastavil. Jenže tímhle jsem akorát trápil sebe a jemu víc ubližoval. Přirazil jsem a celý se ponořil do jeho nitra. Zaúpěl bolestí a já se na chvíli zastavil. Hladil jsem ho po tváři a líbal každou část jeho tváře i jeho krk. Trochu se uvolnil. Pomalu jsem přejížděl po jeho chloubě a on si mé pozornosti byl vědom. Z jeho očí stékaly slzy a já je slíznul pokaždé, co se tam objevily. Začal jsem se opatrně pohybovat. Přejížděl jsem mu po jeho chloubě a on se vzrušil. Teď se i v nitru uvolnil a já mohl nasadit své tempo.
Políbil jsem ho a zašeptal mu do ucha: „Říkal jsem, že máš utéct, ale ty jsi mě nikdy neposlouchal, tohle jsou následky. Stáhl jsem tě za sebou do pekla a ty tam se mnou hezky zůstaneš. Tohle znamená, že… Že tě miluji, Tenshi.“
Při posledních slovech se zachvěl a já se začal pohybovat do rychlejšího tempa. Přirážel jsem a laskal jeho penis.
Takhle jsem se nikdy necítil, tohle bylo naprosto jiné, než ti všichni před Tenshim. Takhle vypadá sex s někým, koho milujete? Nedokázal jsem se kontrolovat, hlavně když pode mnou skučel bolestí. Bral jsem si ho nesmlouvavě, ale přesto jsem se snažil být jemný. Ucítil jsem příval horka do mého těla a i on přicházel k vrcholu. Vypustil jsem svou bílou tekutinu do jeho nitra a on svou na mé břicho. Usmál jsem se a něžně ho políbil.
„Jsi v pořádku? Nebolelo to moc?“
Tenshi
Bylo to opravdu jako by mě trhal. Bolelo to, to vůbec nemohu popřít. Nemohu popřít ani to, že se o mě dobře staral, snažil se to co nejvíce zmírnit. A já se snažil vnímat tu druhou stránku místo té bolesti. Vnímal jsem jeho polibky a doteky. On byl to jediné, co jsem vůbec vnímat mohl. Tohle se už nedá vzít zpět a já si ho vždy už budu pamatovat, jak se ve mě pohybuje, jeho velikost a horkost… A jeho slova… Ještě teď mi rezonovala v hlavě a ještě do teď mi šíleně tlouklo srdce. Miluje… mě? Haah…
Rychle jsem oddechoval a unaveně se na něj podíval, lehce jsem se usmál.
„Oh, v pořádku nejsem, nejspíše bude pro mě těžké se posadit, ale to je vedlejší. Připadám si tak nějak spokojený, ale jsem unavený… ” povzdechl jsem si.
Chtělo se mi spát. Přitulil jsem se k němu a jeho ruku opět použil jako polštář, no spíše rameno. Zavřel
jsem oči a spokojeně vzdychl.
“Kdo říkal, že zůstanu v pekle? Víš… Abych tě odtamtud dostal… Musel jsem si pro tebe do toho pekla přijít… Teď už zbývá… Tebe vzít do nebe… Yakedo… Děkuji…” mumlal jsem a při tom usínal. Nakonec jsem usnul na jeho rameni, obličejem k němu a přitulený k jeho tělu. Byl jsem tak vyčerpaný…
Yakedo
Na poslední chvíli jsem u něj vyklouznul, než se prudce otočil. A potom jsem se svalil vedle něj na postel. Pozoroval jsem jeho spící tvář a ještě víc si ho k sobě přitáhl. Konečně jsem měl to, co bylo velice cenné pro jeho i můj rod. Kolikrát jsem si už tuhle chvíli představoval a konečně jsem si ho vzal. Jen asi trochu hrubě. Je pravda, že se nejspíš ani neposadí, natož postaví. Ale byl tak krásný a vypadalo to, že i spokojený. Hladil jsem ho po tváři a druhou rukou mu prohraboval vlasy.
„Za co mi děkuješ, blbečku? Spíš já děkuji tobě.“
Usnul jsem a bylo to příjemné. Poprvé vedle mě a ještě k tomu na mě spal. Probudil mě až hluk v obývacím pokoji. Vyplížil jsem se z postele. Pomalu, abych ho nevzbudil a odešel do pokoje na konci chodby.
„Co tady děláš Saky?“ ozval se do toho bordelu můj naštvaný hlas.
Mladý pohledný kluk, tak kolem jednadvaceti let, se na mě otočil a velmi hlučně se do mě pustil.
„Přišel jsem za tebou a tyhle opice mě nepustily dál,“ ukazoval na dvojčata.
„Jsem z vyšších kruhů a oni si dovolili, na mě šáhnout? Zničím je. Ale pokud mě hned vezmeš do postele, tak nic neudělám.“
Zakroutil jsem hlavou a prohrábl své vlasy. Došel jsem k němu a položil mu ruku na rameno. Těžkou váhou mého těla, se ten řvoun uklidnil.
„V mé posteli už místo není… Můžeš si klidně spát doma. Byl bych rád, kdybys sem už nechodil. Bylo to jen jednou a byla to chyba, už se to nestane,“ bylo vidět, jak celý zrudnul a začal se vztekat.
„Ty jsi jenom můj a tak to bude. Určitě si toho idiota sbalil, co? Najdu si ho a pak uvidíš… Jsi jenom můj… Můžu tě zničit…“ zarazil jsem ho malým pohlavkem a naštvaně se na něj díval.
„Rozhodně nejsem tvůj, ty malý usmrkanče. Opovaž se na něj jen šáhnout a už nikdy neidentifikují tvé tělo. Vypadni! Hned!“ říkal jsem naštvaně.
Ani jsem nepocítil, že si vytahuje dýku. V poslední chvíli jsem uhnul a nůž zajel do mého ramene, až po rukojeť. Odhodil jsem ho skoro na druhou stranu pokoje a vytáhl prudce nůž z mého ramene. Chystal jsem se ho zabít, ale to by byl celkem veliký problém. Ucítil jsem něčí ruce na mém těle a zastavil se.