Tenshi
Protáhl jsem se a zívl. Protřel jsem si oči.
„Překvapení?” řekl jsem překvapeně.
Tato dovolená alias líbánky byly asi to nejlepší, co jsem zažil… Kromě setkání s Yakedou, to pořád vedlo. I když jsem byl často vyčerpaný, ale mé tělo si už zvyklo za tu dobu. Já sám jsem si začal zvykat a nechtěl jsem ani nic měnit.
Yakedo
„No tak vstávej a nebuď líný. Tohle se ti bude líbit.“
Hodil jsem po něm tričko a volnější džíny.
„Tohle si obleč, nic jiného sebou nepotřebuješ, jen mě. Tak, co jedeme?“
Tenshi
Oblékl jsem se.
„Nejsem líný, ale v poslední době mě někdo nějak vyčerpává. Ne, že by mi to vadilo, ale pak se nemůžeš divit, že jsem lehce unavený. Víš jak, v noci se většinou spí…” říkal jsem pobaveně.
„No… Jsem zvědavý.”
Yakedo
„Tak jedeme. Neřeknu ti nic… Je to překvapení.“
Chytil jsem ho za ruku a posadil na nově koupenou motorku. Cesta byla celkem dlouhá, ale stála za to. Dorazili jsme na ranč a já zastavil motorku. Sesedli jsme a já se podíval na Tenshiho.
„Tak tady budeme dva dny, co ty na to? Zamluvil jsem nám koně, takže pokud chceš, tak se můžeme projet. Chceš? Jo, prvně asi snídaně, viď?“
Tenshi
Překvapeně jsem se rozhlížel.
„No… Páni… Ah… Jo… Jídlo…” mumlal jsem a rozhlížel se.
„Počkat koně???” řekl jsem překvapeně.
Yakeda
„Jo koně, vadí?“
Dovedl jsem ho do jedné chatky a venku na terase jsme měli připravenou snídani. Smažená vejce a krásně vykřupaná slaninka. Teplý chléb, který byl právě vyndaný z pekárny. Posadili jsme se a pustili do té bašty.
Tenshi
Jídlo bylo výtečné. Ale nemohl jsem se vynadívat na okolí. Bylo to pro mě nové…
„Nevadí… Jen… Ještě jsem se nějak ke koním nepřiblížil a ani jsem nebyl na takovém místě. Je to velice zajímavé a to jídlo je úžasné a… Wah, je toho hodně…”
Yakedo
Dojedl jsem a podíval se na Tenshiho. Vytáhl jsem ho ze židle a dovedl do konírny. Tam na nás čekal správce konírny a ukázal na dva koně, co stáli připravení na jízdu. Přistoupil jsem k tomu tmavě hnědému a pohladil jeho lysinku. Tenshiho jsem k němu také přitáhl blíže a dal jeho ruku na tu dokonalou hřívu.
„Tak, co tomu říkáš?“
Tenshi
Páni… Ta hříva byla velice zajímavá, tak pevná, teplá a přesto svým způsobem hebká… I když, trochu jsem nevěděl, jak se v přítomnosti tak velkého zvířete chovat… Jemně a opatrně jsem rukou přejížděl po jeho hřívě. Nebo její??? No… To bylo jedno, když zvedl hlavu a začal na mě funět. Lehce jsem zamrzl a opatrně zvedl ruku. Taky ji ofuněl, a pak, když začal hýbat pysky, lehce jsem ucukl. Tak se přemístil k mé hlavě, tedy k vlasům, až skončil u krku. Jakmile zafuněl a zahýbal pusou, vypískl jsem a začal se hihňat. Úplně to lechtalo.
„Waaa, hodný… Hodný… Hahah… To lechtaaa,” drbal jsem ho v hřívě a on se mi to nejspíše pokoušel oplatit.
Yakedo
Pozoroval jsem, jak jeho ruka jezdí tou krásnou hřívou a on si užívá pozornosti toho koně.
„Je to Esmeralda a druhý se jmenuje Santana,“ řekl správce.
Vzal jsem si Santanu a vyhoupl se do sedla. Držel jsem otěže a vyzývavě se podíval na Tenshiho.
„Tak jedeme? Stačí dát nohu do třmenu a chytit se hřívy. Potom se jen vyhoupneš. To zvládneš.“
Tenshi
Kmital jsem pohledem z Yakeda na Esmeraldu… To jako fakt… Ah…
Polkl jsem. Chtěl jsem udělat to, co řekl, ale… Co byl ten třmen??? Až pak mi správce nenápadně ukázal, co to je. Vděčně jsem se usmál a místo vyhoupnutí, jsem se spíše vyšplhal a toho koně jsem se držel jak klíště. Mít pod sebou takové velké zvíře…
Yakedo
„Hahahaha, trochu se uvolni, věr jí. Vybral jsem ti tu nejklidnější. Pohlaď ji, ať ví, že jsi na ni spokojený a tím upevníš váš vztah, než oba uděláte první kroky. Podívej!“
Jemně jsem pohladil Santanu po hřívě a pobídl ji ke kroku. Pomalu vyrazila kupředu.
Tenshi
Udělal jsem tak, jak řekl. Pomalu jsem se uvolňoval. Pak opatrně natáhl ruku a pohladil ji. Lehce jsem se usmál a i lehce ho pobídl. Nic… Zkusil jsem to jemně ještě jednou, pak po druhé, třetí…
„Jak mám udělat, aby šla???” zeptal jsem se.
„Musíte ji víc pobídnout… Takhle ji spíše lechtáte,” řekl správce.
Tak dobře… Více jsem ji pobídl, ale to už bylo asi moc… Jelikož udělala prudký pohyb dopředu a já to nečekal. Ani nevím jak, ale věděl jsem, že kloužu ze sedla. V příští vteřině jsem se válel na zádech a na zemi. Nade mnou funěla Esmeralda….
„To byla jízda,” řekl jsem ještě v šoku.
Yakedo
„Ty jsi ale šikula, že? Hahahahaha. Tak znovu!“
Tentokrát jsem vzal uzdu já a držel ji v ruce.
„Já už to umím, tak tě povedu. Až se budeš cítit jistý, pustím tě. Dobře?“
Počkal jsem, až se vyhoupne do sedla a pomalu s ním odkráčel na louku. Vše tak hezky kvetlo a uprostřed louky se vyjímal honosný strom. Zastavil jsem u něj a seskočil z koně. Pomohl jsem i jemu a natiskl si ho na hruď. Políbil jsem ho a pevně svíral.
„Líbí? Nebo je to pro tebe spíš noční můra?“
Tenshi
„Noční můra?! Je to úžasné! Když cítíš, jak se pod tebou ten kůň pohybuje. Když vidíš okolí z úplně jiného pohledu. Cítíš každý nádech toho koně, jak se jí pohybují svaly. Je to prostě úplně něco jiného než motorka. Prostě tohle vše sdílíš s tak úžasným zvířetem, které dovolí, aby ses vezl na jeho hřbetu! Jsou to úctyhodná zvířata. Dobrovolně nesou takovou tíhu, nechají tě sdílet tuhle krásu, nevěděl jsem, že to bude takové, je to ….” říkal jsem rychle a hlavně nadšeně.
Pořád jsem mluvil dál a dál. Opravdu je to nádherný pocit….
Yakedo
„Jsem rád, že se ti tu líbí. Chtěl jsem to udělat, ještě dva hezké dny, než se vrátíme do našeho pekla a začneme opět pracovat. Ještě chvíli si užít ten klid. Jednou se sem vrátíme definitivně žít. Teď je ještě před námi kus práce. Potom půjdeme sem do tohohle nebe a já půjdu s tebou. Bereš tenhle plán? Vydržíš to peklo se mnou? Miluji tě, Tenshi.“
Tenshi
Vesele jsem se usmál.
„Hmmm… Víš, já mám pořád za cíl, tě do toho nebe dovést, i když pro mě je to nebe, když jsi se mnou, takže tu cestu zvládnu levou zadní. Hehe, stal jsem se tvým strážným andělem a budu tě chránit, dokud budu žít a vnímat,” říkal jsem mile.
„Můžeš si být jistý, že si pro tvou duši přijdu i do pekla, i kdyby mi měli utrhat křídla,” říkal jsem upřímně s láskyplným pohledem do jeho očí.
Yakedo
„Jsi blázínek. Jak ti někdo jako já, může stát za tolik problémů?“
Políbil jsem ho dlouze a něžně.
„Jsi hlupáček, to já vždy hlídal a hlídám tebe.“
Chytil jsem ho do své náruče a vysadil na koně.
„Jedeme zpět! Tedy pokud to nechceš dělat tady a teď?“ ďábelsky jsem se na něj usmál.
„Nebo mě nechceš? Ale pamatuj si, že tohohle pekelníka sis vybral sám.“
Tenshi
Zrudnul jsem.
„Já bych mohl říct to samé, že sis mě vybral. Ale přesně jak říkáš. Tohle je má volba. Takže už se přestaň pořád ptát…” mumlal jsem rozpačitě.
Pak mě něco napadlo… Co kdybych mu utekl? Schoval bych se třeba do sena… Nikdy jsem něco takového neudělal… Vlastně nikdy jsem ho nějak nepozlobil… Asi má na mě špatný vliv, když mě to teď napadá. Tiše jsem se zasmál a pobídl koně. Už mi to docela šlo. Otočil jsem hlavu na Yakeda a vyplázl jazyk. Pak jsem koně lehce pobídl, abych byl na ranči co nejdříve.
Yakedo
Hehe… Bylo zábavné konečně ho vidět mi vzdorovat, ale bylo to tak roztomilé. Dal jsem mu ještě chvilku náskok a vyskočil na koně. Pobídl jsem ho směrem na ranč a dorazil tam celkem rychle. Tak copak má v plánu? Kdepak se ten lump schovává? Začal jsem prohledávat místnosti. V domě nebyl. Zašel jsem do stájí a ucítil jeho vůni. Hehehehe… No dobře.
„Takže on mi zmizel? Copak budu dělat sám? Nejspíš se půjdu podívat na místní zábavu. Jenom doufám, že mě tam nebudou otravovat nějací roztomilí chlapci.“
Tenshi
Hmpf… Zamračeně jsem ho sledoval ze seníku nad stájemi. Zábavu jo… Dobře. Ve chvíli, kdy byl pode mnou, tak jsem na něj shrnul kupku sena. Tiše jsem se zasmál. Ležel jsem zahrabaný v seně a jen hlava mi vykukovala a pozorovala ho, jak je taky od sena. Vypadal docela komicky, když z něj trčí seno… Hahaha…. Tohle mě bavilo. Bylo to zvláštní, nikdy jsem u nikoho neměl nutkání ho nějak pozlobit, až teď u něj. Cítil jsem při tom lehké vzrušení z toho, jak to dopadne, co mě napadne a hlavně, co mi asi provede… Hehe…
„Pardon Yakedo, myslel jsem, že jsi šel na tu zábavu.”
Yakedo
Tak hrát si budeme? Tak fajn. Setřásl jsem ze sebe seno a podíval se nad sebe. Tak tam je… Dobře…
„Teď se mi chvíli zdálo, že něco slyším. To je určitě jen má představa… Hmmm… Tak když Tenshi nikde není, jdu si vzít tu černou košili s krátkým rukávem. Nechám si jí hezky rozepnutou až ke třetímu knoflíčku a odhalím kousek své hrudi. Potom si k tomu vezmu modré džíny a trochu si projedu gelem vlasy. To by mělo stačit, abych tam nebyl sám. Škoda, že tu není můj snoubenec, ale když není, tak nic, no.“
Odešel jsem ze stáje a venku bouchnul smíchy. Lehl jsem si na postel a relaxoval.
Tenshi
Hah? Takže, když tu nejsem, tak si jako jde pro někoho jiného?! Grrrr… Tohle mě trochu naštvalo, vím, že to dělal, aby mě vyprovokoval, ale… Proč řekl zrovna tohle? To je to samé, jako by řekl, že ve chvíli, kdy nejsem s ním, tak on bude s někým jiným, protože v tu dobu pro něj neexistuju. Však počkej…
Slezl jsem dolů a zašel si do boxu k Esmeraldě. Jemně jsem ji pohladil a sedl si do kouta.
„Hmpf… Když si chce užívat, tak ať si jde! Ale pokud to udělá… Mě se už nedotkne,” mumlal jsem si.
Achjo… A to jsem si chtěl jen hrát… Bohužel on je v provokování už vycvičený… Nejspíš.
Zamračeně jsem dál jemně hladil koně.
Mirari x Tashiro
Tashiro
„Hele, myslíš, že mi dělá starost takováhle bolest? Prosím tě, moc dobře víš, že už jsem zažil i větší. No, uznal… Je to spíše pro mě výzva,” usmál jsem se a otočil se k němu zády, ale obličej jsem natočil k němu.
„Jen pohled pro tebe jo? Hmm… Něco takového?” řekl jsem uličnicky a nadzvedl jsem si košili.
Šlo pěkně vidět můj zadek, a k tomu mi začalo téct dolů jeho sperma. Tiše jsem se zasmál a mrkl jsem na něj. Rukou jsem si pohladil zadek a pak jsem zamířil do svého rozkroku, který už nemohl vidět.
„Uuuu,” protáhl jsem a pak jsem se zasmál.
Potom jsem si olízl smyslně rty.
„Nebo takového?” řekl jsem ještě a zavlnil boky.
Hah, mohl bych být i striptér….
Mihari
No dobře, znovu se mi při tom pohledu postavil. Bolest, nebolest…. Kašlu na to. Chňapl jsem po něm a vtáhl ho znovu do postele. Vyhoupl jsem se nad něj a nadzvedl mu nohy. Opřel jsem si je o svá velká ramena a prudce do něj vnikl. Začal jsem přirážet a velmi tvrdě si ho bral. Uchopil jsem jeho, již vzrušený penis a začal po něm přejíždět. Sténal a já stále zrychloval a přitvrzoval. Nemohl se bránit, užíval jsem si to, dokud se jeho nehty nezaryly do mého zranění. Trochu jsem sebou cukl, ale i tak jsem nepřestával. Bral jsem si ho, tak jak chtěl. Vypustil jsem své sperma do jeho nitra a on mě potřísnil tím jeho. Chvilku jsem se mu díval do očí a byl zamrznut v čase, ale potom jsem znovu nabral sílu a vyklouzl z něj. Zvedl jsem se a pomalu kráčel do sprchy.
„No, teď už je to stejně jedno, když mi někdo zaryl drápky do masa. Tak pojď, ty můj osobní striptére.“
Tashiro
Teda, ten se ale nedá. Ještě chvíli jsem udýchaně ležel v posteli a usmál jsem se. Dorazil jsem za ním a vlezl do sprchy. Šťouchl jsem prstem do Mihariho ramene.
„Ale, ale, ty ses neudržel,” zasmál jsem se a zavrtěl zadkem.
Vlezl jsem si pod tekoucí vodu. Začal jsem se ale hýbat a tančit opravdu jako striptér a přitom jsem se smál.
„Hahaha, co kdybych se tím živil? Určitě bych toho dost vydělal, co myslíš?” zeptal jsem se, a když jsem uviděl jeho výraz, opět jsem se zasmál.
Zakroutil jsem se smíchem boky.
„Ah… Hahah. To je tak divný! Takhle jsem se ještě nesmál!” chechtal jsem se dál a vlnil se. Dokonce jsem si hadicí s hlavicí sprchy omotal okolo těla a stříkal jsem teplou vodu po Miharim.
„Ha!”
Udělal jsem otočku a zase na něj zaútočil vodou.
„Hahah, hele nedívej se na mě takhle! Já jsem rozený tanečník a zpěvák a vše, co je společného s hudbou! I já mám někdy chvilky, kdy jsem děsně happy a musím to ze sebe dostat!” říkal jsem výmluvně a dál se tam bláznivé vlnil.
„Ah! Zatanči si se mnou!” přehodil jsem mu hadici za krk a přitáhl si ho.
Mihari
Byl opravdu zábavný. Chytil jsem ho za boky a natisknul na své tělo. Pomalu jsem se s ním vlnil v jeho rytmu a pohrával si s jeho vlasy. Opravdu jsem byl šťastný, ale jak znám osud, je to vždy něco za něco, jen doufám, že s ním budu moct být dlouho.
„Ty jsi ale proradná lištička, co?“
Přitáhl jsem si jeho bradu ke svému obličeji a přiblížil se k jeho uchu.
„Opravdu tě miluji Tashiro, nelžu ti a ani si s tebou nezahrávám. Nic si nenalhávám, ale nedokážu ti to neříct v takovou chvíli.“
Políbil jsem ho a stále jsem s ním tančil.
Tashiro
Tak tohle se mi líbilo. Tančit s ním, hmmm…. Bylo to příjemné… Ale musel jsem se smát.
„Víš, mám pocit, jako bych se zbláznil… Haha. Taková tančící panda…. Hahah, jak bych mohl odolat?” Smál jsem se a objal jsem ho kolem krku.
„Hmmm, chtělo by to hudbu, myslím, že si zatančíme ještě na tom vystoupení. Jen doufám, že po nás pak nepůjdou všechny školačky… Hehe,” smál jsem se.
Vzal jsem jeho ruku a položil jsem si ji na hruď.
„Cítíš, jak šíleně bije? Hah,” zašeptal jsem.
Zavřel jsem oči a zavěsil se do něj.
Mihari
„Huh? Panda? No, asi máš pravdu. Jen aby mě ty holky nechtěly ňuhňat jako plyšáka? To pak nevím, co s tím. Ženy jsou tak křehké a já bych se je bál odehnat. Co potom?“
Poslouchal jsem jeho rychlý tep a znovu ho začal divoce líbat.
„Je to kvůli mně? To tvé srdce?“
Tashiro
„Hah… O to se neboj! Liška by je pokousala, teda pokud by se nevrhli na mě… Ještě by mi přišláply ocásek,” zasmál jsem se.
„Hmmm, kdo ví… Ale, co když řeknu, že takhle ještě nebilo?” zašeptal jsem do jeho rtů.
Mihari
Otřel jsem svůj nos o ten jeho a potom putoval po jeho tváři.
„Tak bych ti ho pofoukal. Pro mě je to taky poprvé a je to zvláštní. Ale nechci o tebe přijít, jenže to ty si se vrátil a vešel zpět do toho pekla za mnou. Chtěl jsem se tě vzdát a nechat tě jít. Už nikdy se tě nedotknout, necítit tvé tělo, nelaskat tvé bradavky a nebrat si tě, tak tvrdě. Ale ty ses ke mně vrátil. Tohle je trest pro nás oba, víš o tom?“
Znovu jsem ho líbal a tentokrát něžně. Jen jsem hladil jeho rty těmi svými a jazykem přejížděl po jeho jazýčku.
Tashiro
Ah, užíval jsem si té jeho pozornosti.
„Hmmm, a ty víš, že to byl můj záměr, tě trestat? Víš a bude to ještě horší. Nakonec jen pouhá má přítomnost ti udělá se srdcem takový kotrmelec, až nakonec dostaneš infarkt. Jak jsem řekl, zabít tě mohu jen a pouze já. Nikdo jiný na to už právo nemá. Navíc, jak by ses mohl vzdát něčeho tak neodolatelného, jako jsem já?” řekl jsem ke konci pobaveně a vrátil mu polibek.
„Vše je jednou poprvé,” to jsem říkal i sobě.
Mihari
„To jo, ale myslím si, že bych už měl jít do postele,“ pomalu jsem se svezl na zem a na stěně za sebou jsem udělal krvavý šlinc.
Pomalu jsem se znovu postavil a vrávoravě se došoural do postele.
„Promiň, ale jsem velmi slabý. Potřebuji spát. Mohl by si mi převázat zranění?“
Tashiro
„Wah! Měl jsi něco říct dřív? Sakra! Úplně jsem zapomněl!” zanadával jsem a okamžitě mu začal ošetřovat ránu.
„Neděs mně, chjo… Mihari,” brblal jsem při tom a pomohl mu ulehnout. Přikryl jsem ho.
„Já asi pojedu domů, zítra ráno zas přijedu.”
Mihari
„Tak to se opovaž… Co když se večer probudím a budu mít žízeň, nikdo tu nebude a já nebudu moct vstát? Takhle se o mě staráš? Utéct při první příležitosti? Jsi opravdu liška. Pojď si lehnout ke mně a zahřívej mi hruď, je mi zima a ty tak krásně hřeješ.“
Tashiro
„Hele já neutíkám! Já se tě spíše snažím udržet zdravého. Víš, já se večer v posteli dost melu, nerad bych tě opět zranil a ty by si mi vykrvácel v posteli,” řekl jsem popuzeným tónem a propaloval jsem ho pohledem.
Mihari
„Taky jsem řekl hruď, ne záda a zahřívat, ne kopat. Vím, jak sebou škubeš, už jsem měl to potěšení, ale já to risknu. Tak, co?“
Natáhnul jsem k němu ruce a pobaveně se usmál, když konečně mířil ke mně.
„Nikdy nejsi upřímný, ale tvé tělo ano. Jsi moje liščátko.“
Tashiro
„No jo, ale počkej, jednou budu tak upřímný až z toho budeš červený i na zadku!” pohrozil jsem mu a lehl si opatrně k němu.
Tiše jsem se pak zasmál.
„Opravdu jsi dobrá postel,” zamumlal jsem.
Mihari
„Na to se těším, ale teď mi musí stačit řeč tvého těla.“
Přitulil jsem se k němu a pohrával si s jeho vlasy, dokud jsem neusnul.
Tashiro
Když jsem se probudil, už svítalo. Protáhl jsem se a koukl pod sebe na toho medvídka. Usmál jsem se, ale smích mě pak přešel, když jsem uviděl tu krvavou skvrnu na prostěradle.
„Wah! Hej! Mihari! Vzbuď se!” řekl jsem poplašně a lehce zatřásl jeho tělem.
Mihari
Nebylo mi celou noc dobře, ale nějak jsem se držel. Dokonce jsem cítil, jak mi krev teče ze zranění, ale byl jsem unavený. Probudilo mě, až silné třesení s mým tělem.
„Tashiro? Jsem v pořádku. Jen mě asi praskly stehy. Zavolej prosím Atariho. Zašije mi to, už v tom umí chodit. Trochu to bolí. Prosím pospíchej, nebo tu vykrvácím.“
Tashiro
„Říkal jsem ti, že nemám s tebou spát! Aaah… Ty jsi takový! Zatraceně,” nadával jsem a navlékl jsem si kalhoty, v rychlosti jsem vyběhl pryč.
Naštěstí Atari byl v domě a já ho nemusel volat. Okamžitě ho šel vyšetřit. Byl jsem v pokoji a sledoval, jak ho ošetřuje. Chodil jsem naštvaně sem a tam a přitom nadával.
„Zatraceně, vidíš, co dělá tvoje paličatost?! Měl jsem ty boxery polámat na kousíčky! Huh a ty si řekneš, že jsi v pořádku a to, že krvácíš, je naprosto v pořádku… Jasněěěě. Jestli se ještě jednou zraníš, tak tě k tomu lůžku připoutám, než se uzdravíš!”
Mihari
Chodil tam jak liška v kleci. Byl tak moc roztomilý. Jak nadával… Musel jsem se potutelně usmát. Podíval jsem se na Atariho a začali jsme se oba hlasitě smát. Atari mě došil ránu a zalepil.
Poplácal mě po rameni a vtipně dodal: „Máš to ale roztomilou ženušku, to se musí uznat. Půjdu, mám práci. Koukej si lehnout a šetřit se. Udělám vám něco k jídlu a žádné namáhání. Večer je ten obřad, takže půjdeš jen tam a potom zpátky ležet. Mělo by se to do večera uklidnit.“
Ještě jednou se podíval na mě a na Tashira a potutelně se usmál. Odešel z pokoje a já pozoroval Tashira, jak na něj nechápavě kouká.
„Atari je jiný než já, ale vzhledově jsme stejní, jen já mám vlasy na ježka a on je má delší. Je zvláštní, že mám zelené oči a od šedomodré až fialové. Ale jinak si nás dost pletli. Budeš mě muset na ten obřad doprovodit a postarat se o držení barev na tetování. Zvládneš to? Neboj, budu sedět. Tenshi je malý a já tak akorát na něj dosáhnu. Neboj se, já mám tuhý kořínek, jen tak tě neopustím. Ještě budeš prosit o to, abych tě nechal jít.“
Tashiro
Založil jsem si na hrudi ruce. A propaloval ho pohledem.
„To jsem si všiml, že je jiný jak ty. Řekl bych, že ten kdo tu bude prosit, budeš ty. Nezapomeň, že tu jsem, abych ti ze života dělal peklo, a to prosím větší, než v jakém jsi byl. A máš jediné štěstí, že toho tolik vydržíš,” řekl jsem přísně.
Pak jsem si povzdechl a zavrtěl hlavou.
„Hah, opravdu je tupec,” zamumlal jsem si pro sebe.
Mihari
„Pořád jenom kleješ a nadáváš, umíš taky něco jiného? Nemyslím si, že se od tebe dá odtrhnout. Když vidím, co děláš, kvůli trošce krve? Ty jsi takové moje malé, roztomilé peklíčko, že? No, je pravda, že toho opravdu hodně vydržím. To je to moje medvědí tělo. Ale zase, kdybych takhle nevypadal, nevšimnul by sis mě, ne? Pojď ke mně liščátko. Potřebuji klid, neslyšel jsi? Nebo máš práci? Jo a máš zákaz si ještě někde na ty boxery počkat, myslím, že si je nehezky upravil i tak. Nechci tě tu zdržovat, ale budu rád, když tu budeš chtít zůstat a poslouchat se mnou nějaký film nebo hudbu, co ty na to?“
Tashiro
„Samozřejmě, že umím, ale jsem naštvaný. Kvůli tvé tvrdohlavosti se stalo tohle. Chjo… Hele kdo říkal, že bych si na ně čekal??? Hah… Dobře, dobře, zůstanu,” mumlal jsem a zavolal si.
Rozdělil jsem kdo, co kdo má udělat, co má být hotové a o co se mají postarat. Pak jsem si k němu přisedl a zvědavě se na něj podíval.
„Tak co chceš dělat, medvídku?”
Mihari
„Co chci dělat? Na to se ani neptej, ale nejspíš by mě Atari ještě víc zmrzačil. Má nám donést jídlo. Vlastně si taky někoho vychovává. Je moc hodný, jenom moc dlouho sám, tak jako jsem byl já. Dneska ho také uvidíme. No, abych se trochu uklidnil a nemyslel na to, co ti chci a nemůžu udělat. Co takhle nějakou komedii? Vyber, co chceš a hoď to do přehrávače. Budu souhlasit se vším.“
Jenom doufám, že tam není nějaké porno, to by mi nejspíš znova popraskaly stehy. Pobaveně jsem se zasmál.
Tashiro
„Hmmm, to mě láká, ti něco provádět,” řekl jsem uličnicky a vyplázl na něj jazyk.
Pak jsem ale začal vybírat. Huh… Vůbec jsem nevěděl co, a tak jsem zavřel oči a naslepo něco popadl a dal to do přehrávače. Vrátil jsem se k němu na postel.
„Nevím, co jsem tam dal jo, něco jsem popadl a dal to tam,” zatlačil jsem mu rukou na hruď, aby se opřel o čelo postele, kde jsem ještě dal polštáře.
Pak jsem se vklínil mezi jeho nohy a otočil se k němu zády. Opřel jsem se o jeho hruď. Otočil jsem na něj hlavu a potutelně se usmál.
„Nevadí?”
Mihari
„Rozhodně nevadí.“
Jenže to jsem ještě netušil, že tam dal eroticky laděný film. Veliký průšvih. Hlavně, když mi už v polovině filmu nebezpečně stál a on se mi stále tisknul na hruď. Doufám, že tohle necítí, i když…
Saky x Atari
Atari
Sklonil jsem knížku a pozoroval ho. Povzdechl jsem si a došel k němu. Pozvedl jsem mu hlavu a díval se do jeho uplakaných očí.
„Hlupáčku, stačí pár slov a dostane se ti odměny. Ale zlobivé dítě musí dostat za vyučenou. Tolikrát jsem tě varoval a upozorňoval na tvé chování. Tohle není o tom, jak tě beru, ale o trestu. Musíš vědět, co je vhodné a co překračuje hranice,” šeptal jsem mu varovně.
Jemně jsem ho pohladil po jeho naběhlém penisu.
„Pár slov…” zašeptal jsem.
„A to jsem si myslel, že máš více kuráže vzhledem k tvému chování… Tím, že se osočuješ jako prašivý pes, děláš jen ty sám,” lehce jsem slízl jednu slzu.
„Kdybys pro mě jím byl, vůbec bych se s tebou neobtěžoval, nechal bych tě,” říkal jsem upřímně.
Musí pochopit, s kým si zahrává. Pokud si myslí, že se mnou bude zacházet jako s hadrovou panenkou a dovolovat si, co chce, má smůlu. Já nejsem jeho otec, ani kdokoliv jiný. Já jsem já… Já jsem jeho partner…. Po tváří se mi rozlil ďábelsky úsměv. Sklonil jsem se k jeho krku a dost ho kousl.
„Jsi můj… Tak tomu bude, vím, že jsi mi propadnul a já tobě… Tak se pořád nebraň, ty sladký hlupáku.”
Saky
Ty jeho slova… Rezonovala mi hlavou a já se rozechvěl.
„To…T… Tohle neříkej, pokud to nemyslíš vážně. Potom bych se nepustil a držel bych se jako klíště.“
Sakra… On mě zcela zničí. Už jsem se nechtěl ovládat a ani se držet. Stáhl jsem ocas a se slzami v očích jsem pokorně poprosil.
„Prosím Atari, prosím vezmi si mě. A omlouvám se.“
Už jsem spadl na úplné dno a chtěl jen jeho.
Atari
„Hmmm… A to jsem si myslel, že budeš dál paličatý, dokonce jsi mi řekl jménem.”
Huh… Vezmi si mě… Po tváři se mi rozlil nebezpečný úsměv.
„Ale tvá slova budu brát doslovně,” zašeptal jsem a jemně ho kousnul do ucha.
Z kraje postele jsem vytáhl nůž, no dobře, po celém domě byly všude nějaké malé zbraně… Udělal jsem pár tahů a Saky byl volný. Zachytil jsem ho při pádu a jemně jej položil do postele. Uznávám, měl jsem chuť si s ním ještě pohrát, ale i on má svou hranici. Odložil jsem nůž a sklonil jsem se k němu. Rty jsem přejížděl níž a níž. Opět jsem za sebou zanechával kousance.
Dorazil jsem až k jeho naběhlému vzrušení a pojal ho do úst. Ústy jsem mu odebral kroužek a v té chvíli z něj vyprskla jeho tekutina, na jeho břicho. Otřel jsem to a usmál jsem se. Párkrát jsem mu mezi prsty sevřel bradavky a pak sjel rukou dolů. Vnikl jsem do něj prsty nejdříve mučivě pomalu a až pak jsem zrychlil. Mezitím jsem ho něžně líbal. Můj jazyk se jen lehounce a opatrně dotýkal toho jeho. Už byl opět vzrušený…
Nakonec jsem vyjmul prsty a vnikl jsem do něj sám. Chytl jsem ho za boky a jeho nohy si dal na ramena. Začal jsem v něm pomalu jezdit. Přirážel jsem víc a silněji, dokud se pode mnou neprohýbal. Jednou rukou jsem jeho tělo zvedl do sedu a začal ho něžně a vášnivě líbat. Pak už jsem nevydržel a vyplnil ho. Potom už jen stačilo párkrát přejet po jeho vzrušení a i on dosáhl své hranice. Držel jsem ho pevně a ještě nechal naše těla společně odpočívat, po návalu takového orgasmu. Otřel jsem ho a vyjel z něj.
Lehl jsem si vedle něho a přitáhl si ho. Popadl jsem přikrývku a přikryl ho.
„Hmmm, tak co? Půjdeš zítra do školy???”
Saky
Nedokázal jsem ani mluvit. Můj mozek odešel s mým vyvrcholením. Tohle je opravdu něco zvláštního. Něco, co jsem vždy tolik chtěl a neměl. To, co jsem stále hledal a ono se to schovávalo. Sakra…. Bez jediného slova jsem zavřel oči a na jednu jeho ruku si lehnul. Tu druhou jsem si přes sebe přetáhl jako peřinu. Spokojeně jsem vedle něj usnul.
Probudil jsem se velmi brzy. Atari ještě spal. Snažil jsem se neslyšně vyplazit z postele. Správně… Vyplazit. Ten mi tedy dal… Odešel jsem z pokoje a vzal si černý rolák a černé džíny. Doufám, že všechny značky jsem zakryl. Opravdu jsem nelhal, musím do školy. Přešel jsem zpět k jeho posteli a něžně ho políbil na tvář.
„Sladce spinkej!“
Odešel jsem do školy. Hodiny byly rychle u konce a já mířil k autobusu, abych se mohl vrátit k němu. Jenže před školou stál můj otec. Pomalu jsem k němu došel a nechápavě se na něj koukal.
„Děje se něco?“
„Ne, jen jsem tě přišel zkontrolovat, jestli chodíš do školy. Ale vidím, že jsi vzorn…“
Chytil moji ruku a vytáhl mi rukáv roláku až k rameni. Uviděl ty značky na mojí ruce a naštvaně mě narval do auta. Sedl si vedle mě a bolestivě mi kroutil ruku.
„Už za ním nepůjdeš! Je ti to jasné? Do konce vysoké školy, budeš bydlet se mnou!“
Naštvaně se díval ven z okna. Vzteky jsem rudnul a vyrval mu ruku ze sevření.
„Nebudu tě poslouchat, jsem dospělý, už se můžu rozhodovat sám. Chci s ním být.“
Jenže on mě neposlouchal. Zatáhl mě do mého pokoje a zamkl dveře. Pane bože… Chová se jak malé dítě, kterému vzali hračku.
Atari
Po probuzení jsem si všiml, že Saky doma není. Určitě šel do školy. Musel jsem se usmívat. Jel jsem zařídit určité věci a pak jsem ještě zařizoval Yakedův obchod. Když jsem přijel domů, šel jsem hned uvařit jídlo.
Po nějaké době čekání mi došla trpělivost. Kde ten Saky, k sakru, je?!
Odjel jsem do jeho školy, tam jsem zjistil, že už má po výuce, ale taky, že si pro něj někdo přijel… Ten popis mi dostatečně stačil, abych věděl kdo to je….
Dorazil jsem do jeho domu a rovnou zamířil k jeho otci.
„Dobrý den, přeji, Pane,” řekl jsem mile.
„Dobrý, co tu chcete?” odpověděl docela nemilým tónem.
„Co bych? Přeci Sakyho.”
Mohl jsem vidět, jak jeho tvář pomalu rudla.
„Ten nikam nepůjde! Zůstane tady se mnou, dokud neudělá vysokou!” doufal jsem, že z jeho křiku mě nerozbolí hlava.
Sladce jsem se usmál.
„Říká kdo? Vy? Oh, to mě ale nezajímá, a pokud to neřekne sám Saky, tak si říkejte, co chcete. Sice se chová jako děcko, ale je to dospělý a svéprávný muž. Vy už za něj nerozhodujete. A pokud si myslíte, že jeho držením zde, ho ochráníte, nebo že nebudete sám, tak se mýlíte. Jen ho vězníte, jako nějaké zvíře. Místo toho byste o něj měl projevovat jiný zájem, než ho zavírat a linkovat mu život. Řeknu to tak, buď mi řeknete kde je, nebo váš dům přetočím vzhůru nohama. Chápete?” řekl jsem mile a pomalu se k němu přibližoval.
„Co ty můžeš vědět?!” vyprskl.
„Nic moc. O rodičovství určitě nic, ale… Vím jistě, že chci, aby byl šťastný… Vy snad ne?”
Neodpověděl, jen se na mě vztekle díval.
Otočil jsem se na patě a začal prohledávat místnosti. Až konečně u nějakých jeho otec, který mě pronásledoval, mě chtěl zastavit. Moc mu to nepomohlo, ani ty zamčené dveře. Stačila jedna rána ramenem a dveře se složily.
„Ah, Saky drahý, ahoj,” řekl jsem pobaveně.
„Co si myslíte, že děláte?! Jak jsem říkal, zůstane tady!” prskal jeho otec a postavil se přede mě.
Ah… Už mi docházela trpělivost. Zlověstně jsem se usmál a prokřupal si klouby.
„Tohle, je jeho život. Nechte ho rozhodnout sám. Pokud se rozhodne tu být, nechám ho, ale pokud ne, Vy mu už nebudete bránit. Nebudu na Vás brát ohled,” řekl jsem temně.
Opřel jsem se lehce o rozbitá futra a založil si ruce na hrudi. Pohledy se stočily k Sakymu.
Saky
Seděl jsem v pokoji a byl opravdu moc naštvaný. Nemohl jsem otevřít dveře. Lomcoval jsem s nimi, dokonce jsem se snažil je vyrazit, jenže jsem si místo toho pohmoždil rameno. Sakra… Ten můj otec je tak hloupý. O co mu sakra jde?
Začalo se venku stmívat a já měl obavy, jestli mě vůbec pustí alespoň do školy. Samozřejmě bych utekl, ale to je teď jedno. Uslyšel jsem obrovský rámus a odstoupil od dveří. Ty záhy padly na zem. Ach… Tohle je moje zvíře. Usmál jsem se nad tím, jak jednal s mým otcem. Ale tentokrát jsem zde musel nastavit jasné hranice.
„Pokud chceš, otče, abych se stal tvým nástupcem, nechej mě vést můj vlastní život a nesnaž se mě neustále řídit. Proč ti jde tolik o to, abych zde žil? Vždyť máš s kým být.“
Ukázal jsem na poblíž stojícího Kanu, přítele mého otce. Díval se na celý tento incident a byl celkem v šoku, jak můj otec šílel.
„Už nejsem dítě tati, je mi líto, jestli mě tak stále vidíš. Já… Sakra… Je těžké ti to říkat. Ale dával jsem se každému chlapovi na počkání jen proto, abych alespoň zaplácl tu prázdnotu po mámě. A ty sis mě nevšímal, neviděl jsi mě. To jsem se stal jen nějakou vzpomínkou, že jsi mě nemohl obejmout? Mě to taky bolelo a potom se zamiluješ do mého nejlepšího kamaráda. Jdi někam… Já už takhle žít nechci. Je prakticky jedno, kde budu žít. Ale chci zkusit, jaké to je žít s ním. Můžeš to pochopit?“
Konečně jsem se zhluboka nadechl a podíval se na Atariho.
„A ty… Musíš nám tu likvidovat dům? Mohl sis poprosit o klíče služebnou, nebo Kanu, dali by ti je. Ale ty ne, ty radši…“ chtěl jsem ho ještě chvíli kárat, ale on mě prudce políbil.
Atari
S úsměvem jsem se díval na jeho tvář.
„Ano, raději vám zničím dům. Já jen plnil, co jsem tvému otci slíbil,” řekl jsem nevinně.
Pak jsem se ještě jednou otočil na jeho otce.
„Nebojte se. Když bude chtít, může se vrátit. Ale pokud ho máte opravdu rád, budete se zajímat o to, co chce on a ne vy. Dal jste mu snad ten život, aby ho on žil a ne Vy. Navíc… Nikdo tu není věcně,” řekl jsem už milejším tónem.
Lehce jsem se těm dvěma poklonil.
„A já bych už raději šel, čeká tam jídlo, které je nejspíše už zas studené a zítra mám práci, takže… Saky máš ještě něco na srdci, anebo můžeme vyrazit?”
Saky
Pobaveně jsem se usmál.
„A já řekl, že chci jít s tebou?“ znovu jsem se potutelně zasmál.
„Jo, jdeme! Sbohem otče. Pokud tu gorilu přestanu bavit, vrátím se zpátky, ale do té doby, ho budu trápit.“
Došel jsem s Atarim k autu a nastoupil. Celou cestu mlčel a já se celkem bál toho, co se stane, až dorazíme domů. Vešli jsme do domu a já stále šel pomalu za ním. Dveře bouchly a místností se rozprostřela jeho děsivá aura.
„Děje se něco, Atari?“
Atari
„Aaaale, jen jsem přemýšlel jaké štěstí má ten muž. Kdyby to byl někdo jiný než tvůj otec, kdo si tě tak pěkně zamkl v pokoji,” můj úsměv spíše neznačil něco příjemného, ale něco krutého.
Představa, že mi ho někdo bere, anebo mu někdo něco udělá, mě přivádí na vražedné myšlenky. Povzdechl jsem si na uklidnění.
„Jdu ohřát jídlo.”
Saky
Následoval jsem ho do kuchyně a opřel se o stěnu. Pozoroval jsem ho, jak ohřívá jídlo.
„Víš, nemyslel jsem si, že si pro mě přijdeš. Vlastně jsem přemýšlel nad tím, jak utéct zpět k tobě. Myslel jsem si, že mě tam necháš a nebudeš se zabývat takovým spratkem, jako jsem já. Trošku to naznačuje, že ke mně něco cítíš. Ale můžu se mýlit a tobě chybělo jenom mé tělo. No nic.“
Otočil jsem se a šel na zahradu. Došel jsem k pianu a zahrál to, co jsem cítil.
https://www.youtube.com/watch?v=sqXlC3jL-Gk – pro představu
Třeba to pochopí, třeba ne… Kdo ví?
Atari
Slyšel jsem tu krásně linoucí se hudbu. Připadalo mi, že do rytmu té hudby mi tluče srdce. Lehce jsem se usmál. Je to prostě můj sladký hlupáček… Připravil jsem jídlo a došel ven za ním.
„Hlupáku… Pravdu se dozvíš za pár týdnů,” řekl jsem mile a v očích mi vesele hrálo.
Jemně jsem jej pohladil po tváři. Zá pár týdnů na obřadu… Hehe, už mi neuteče… A bude můj. Jen můj…
Saky
„Co prosím? Jakou pravdu? Pořád máš nějaké tajnosti. A co máme dobrého? Já jen, jestli bude zábavné ti to znovu narvat do obličeje?“
Potutelně jsem se usmíval a došel k němu. Pomalu jsem mu od krku po pásek sjel prstem a olízl jsi rty. Mé tělo se lehce zachvělo, když ucítilo jeho vůni. Hmmm… Přiblížil jsem se k jeho krku a zhluboka nasál jeho vůni. Potom jsem mu olízl ucho a kousl ho do krku. Potom jsem se otočil k němu zády a malinko se plácl přes zadek.
„Pojď… Pojď… Jdeme se napapinkat,“ řekl jsem jako na rozmazleného mazlíčka a odešel jsem do kuchyně.
Atari
Chvilku jsem stál a zůstal na něho jen koukat. Hahahah, no opravdu… Jaké koťátko se to tu snažím ochočit… Hah…
Došel jsem
„Dobrou chuť… A jen mimochodem, zkus mi to dát zase do obličeje a pak budu pokračovat v tom, co bylo včera, ale nevím, zda už budu tak hodný. Neber to jako výhružku, ale jako pouhý fakt,” řekl jsem sladce.
Pak jsem se znova lehce zasmál, když jsem si vzpomněl na to, co před chvilkou udělal…. No je mi jasné, že s ním se rozhodně nudit nebudu.
Saky
Tohle byla přímo výzva a popud k tomu, abych to udělal, ale musím být dneska opatrný, včera jsem to trochu přepískl. Snědl jsem jídlo a prstem setřel trošku omáčky z talíře. V rychlosti jsem mu to mázl na nos.
„Hahahahaha… vypadáš jak klaun.“
Než stačil zareagovat, tak jsem ji hezky pomalu slízl z jeho špičky nosu.
„Bylo to dobré… Děkuji… Ostré jídlo miluji… A ještě něco…. Nebo někoho… Kdo ví?“
Atari
„Hmm,” zamumlal jsem tiše.
Dal jsem lokty na stůl a o ruce jsem si opřel hlavu. Upřeně jsem se díval na Sakyho. Pátravě, zajímavě, jemně, něžně… S láskou… Na tváři mi hrál lehký úsměv…
Saky
Jeho pohled mě dělal nervózním. Začal jsem sebou jemně ošívat.
„Co… Co je? Něco dělám špatně?“
Vstal jsem a vzal oba talíře do dřezu. Omyl jsem z nich všechnu špínu a dal je do stojanu okapat.
Atari
Tiše jsem se zasmál. Došel jsem k němu a zezadu ho objal. Položil jsem mu hlavu na rameno.
„Hmmm? Jsem překvapen… Ty umýváš nádobí? Jak milé,” zašeptal jsem jemně.
Saky
„Blbečku… Nejsem úplně k ničemu. To, že máme služku, neznamená, že jsme ji měli vždycky. Máma to nesnášela a všechno dělala sama. Rád jsem jí pomáhal. A co ty? Co tvoje rodina? Vlastně o tobě nic nevím.“
Zamyšleně jsem propletl své prsty těmi jeho a pevněji je sevřel, tím i své tělo.
Atari
„Rodina? … Huh,” pevněji jsem sevřel Sakyho, když jsem si na to vzpomněl.
Na to, co je hluboko zavřené v mé mysli a vždy to využije situace, když jsem slabý…
„Jediná rodina je můj bratr Mihari… Ale za rodinu považují i Yakeda a tebe…
O rodiče jsme přišli při autonehodě, když jsme byli ještě děti… Staral se o nás pak strejda… I když se o nás staral trošku jinak. Byl tak trochu úchylný na malé kluky… Kdyby to tehdy za mě většinu neodskákal brácha,” lehce jsem se zachvěl.
„Ale pak se o nás dozvěděl, nebo spíše se o nás postaral Yakedo, bylo nám dvanáct… Pak už to vše šlo dobře,” tiše jsem říkal.
Spíše jsem popisoval to, co mi právě hrálo v hlavě. Ale nemohl jsem popsat ty výjevy… Jeho výraz, když se přiblížil. Ten pocit, když se nás dotkl, když jsem viděl, co dělá brachovi a já mu nemohl pomoct… Ta bolest… Která nebyla jen na těle, ale i v hrudi. Můj osobní strašák… Můj strýc. Tohle bylo mé peklo. Musím ty vzpomínky zase hluboko v sobě zavřít. Musím se dostat do mého usměvavého stavu…
„Takže asi tak,” řekl jsem pak normálně a políbil ho na krk.
„Musím do sprchy,” musím to ze sebe smýt.
Saky
Jeho vyprávění bylo tak smutné. Opravdu zažil hrozné hrůzy. Sakra… Nejradši bych si našel jeho strýčka a pomalu mu vyřezal do kůže slovo prase. Jeho ruce mě opustily a já se cítil sám. Opustil jsem kuchyni a došel do jeho koupelny. Před dveřmi jsem ze sebe shodil oblečení a pomalu se vplížil neslyšně za jeho záda. Nedotkl jsem se ho. Jen jsem jazykem sjížděl od krční páteře po lopatky a potom ho do lopatky jemně kousnul.
„Už se nebudu ptát. Zažil jsi moc bolesti a zajisté ti není příjemné o tom mluvit. Promiň.“
Atari
Zachvěl jsem se.
„Hlupáku,” zašeptal jsem a popadl ho za ruce.
Opřel jsem ho zády o kachličky a propletl si s ním prsty na rukou. Prudce jsem ho políbil. Líbal jsem ho s vášní, bolestí, ztrátou, ale i štěstím a láskou. Líbal jsem ho dlouho, dokud už jsem skoro nevnímal tu teplou vodu, dopadající na mé tělo. Čelem jsem se opřel o jeho rameno.
„Zešílím z tebe,” zašeptal jsem, když jsem opět pocítil touhu si ho vzít a vlastnit.
Saky
Konečně jsem mohl opět dýchat. Tak vášnivě mě líbal, že se mi trochu podlamovaly kolena.
„Ze mě? Ale prosím tě. Takový prcek, jako jsem já a mohl by nějak narušit tvojí klidnou zónu? Hahaha…“
Prohrábl jsem jeho vlasy a hrál jsem si s nimi. Musel slyšet, jak moc hlasitě a rychle mi pro něj bije srdce. Jen s ním jsem měl pocit, že žiju.
Atari
Zvedl jsem hlavu a jemně se usmál.
„I ty nejmenší věci dokážou udělat zázraky,” zašeptal jsem a opět ho políbil.
Ale teď už něžně opatrně, jako by byl to nejcennější… Jako by ho můj polibek měl zničit.
Rukou jsem lehce přejížděl po jeho těle. Opatrně, něžně, co kdyby se rozbil na milión kousků… Nemohl jsem to snést…
Přitiskl jsem se na jeho tělo. Jeho krk jsem pokrýval jemnými polibky. Konečky prstů jsem přejížděl po jeho hrudi až k boku a nakonec na záda až k jeho zadku. Jemně jsem po něm přejel, až jsem ho pak chytl a přitiskl si jeho spodek na ten můj.
Naklonil jsem se k jeho uchu a smyslně jsem zašeptal: „Takhle,” odpověděl jsem.