Tenshi
Našpulil jsem rty a objal ho okolo krku.
„A to jsi říkal večer. To mě chceš vycucnout už teď? Víš, že je den?? Aaaah… Ale, kdo se ti má bránit,” řekl jsem s úsměvem. Olízl jsem mu bradu a rty.
„Hmmm? Opravdu hodně slané,” zamumlal jsem překvapeně.
Yakedo
Hezky jsem si ho vytáhl výš do svého náručí a sundal mu plavky. Hodil jsem je na břeh. Položil jsem ho do písku a klekl jsem si k němu. Stáhl jsem si kraťasy a svůj penis namířil na jeho dírku. Líbal jsem ho, divoce a vsunul svůj penis do jeho nitra. Hezky jsem si ho vtáhnul do sedu a posadil na klín. Vnikal jsem do něj hlouběji a hlouběji a líbal mu krk a dráždil jeho lalůčky. Pohrával jsem si s nimi a on mi vzdychal do ucha. Pohyboval jsem se v něm velmi pomalu a týral ho tím. Prohýbal se a sténal. Začal jsem zvyšovat rychlost, dokud se mi jeho horko nerozlilo na mé břicho. Znovu jsem si ho bral a byl jak zvíře. Voda kolen nás šplouchala a pleskala nás do pokožky. Silně jsem ho objal a vyvrcholil do jeho nitra. Pomalu jsem z něj vyklouznul a moře nás omylo. Ještě chvíli jsem ho držel v náručí a snažil se rozdýchat ten rychlý akt lásky, který mě naprosto ovládl. Když se mé srdce uklidnilo, vytáhl jsem ho z vody a položil na teplý písek. Byl jsem na boku a díval jsem se do jeho tváře.
„Nejsi moc unavený? Půjdeme na jídlo?“
Tenshi
Hah… Rozhodně bych si na tohle nestěžoval, ale jestli tohle chce dělat každý den a častěji…. Tak se moc nepohnu… No… Pokud se o mě bude starat, tak proč ne…
Zasmál jsem se a rukou se přehraboval v písku. Ještě s úsměvem jsem se podíval na Yakeda.
„Mám hlad. Kam se jde? ” posadil jsem se pomalu do sedu.
Dobře, moje tělo je ještě z toho rozechvělé a citlivé, ale to za chvíli přestane…
Yakedo
Pomohl jsem mu vstát a oba jsme se oblékli. Vedl jsem ho do malé restaurace na kraji mola. Sedli jsme si venku a já objednal výborné mořské plody a jejich fantastické grilované ryby. Donesli to na obrovském tácu i se salátem a já spokojeně ujídal společně s Tenshim.
„Chutná?“
Tenshi
Bylo to poprvé, co jsem jedl tyhle mořské potvůrky. Bylo to zvláštní…
„Ryby jsou určitě výborné, a co se ostatního týče, tak jak co. Třeba tyhle mušle mi zrovna moc nechutnají, ale tyhle chobotničky a sépie to je výborné. Taky tyhle malé… Krevety? Taky… Jím to poprvé, něco má tak divnou chuť… ” přemýšlel jsem a usmál se na něj.
Yakedo
„Hahahaha… Vše je jednou poprvé. Tak pojď, půjdeme se projít na jedno zvláštní místo.“
Zaplatil jsem a odvedl ho na místo, které pro něj bude znamenat to, co pro mě. Vzal jsem ho zpět do našeho domu a zavedl do malé prosklené místnosti. Všude byly květiny, které nádherně kvetly, a pár velikých polštářů uprostřed místnosti. Svalil jsem se na jeden z nich a jeho stáhl k sobě. Chytil jsem ho za ruku.
„Tady jsem vždy lehával a přemýšlel nad tím, jak tě oslovit. Jak se tě dotknout, aby ses mi nevypařil. Jak s tebou chvíli být a moci tě držet v náručí. Ležel jsem tu párkrát i s tvým otcem a on mi vypravoval, co jsi zrovna ten měsíc dělal. Vypravoval mi, jak se s tvou maminkou seznámili i to jak se seznámili s mými rodiči. Moc rád jsem ho poslouchal. Ale ležet tu s tebou, je můj splněný sen, který si chci uchovat ještě pěkně dlouho. Takže se opovaž někam zdrhnout! Najdu si tě všude, i kdyby to mělo trvat celý můj život. Dokonce i v příštím životě si tě najdu. Miluji tě Tenshi.“
Tenshi
Úplně jsem zrudnul a zakryl si obličej rukama.
„Nevím, proč bych utíkal, maximálně bych se schoval pod postel z toho, jak mi je trapně… Víš, že jsi úplný blázen?” říkal jsem rozpačitě, zakrývajíc si rukou tvář.
„Stejně vůbec nechápu, proč já…. Ale můžeš si být jist, že tě taky… No, miluju…” zašeptal jsem.
„No… Ale můžeš mi taky… Uhm… Vypravovat? ”
Yakeda
„A o čem chceš, abych ti vypravoval?“
Bylo hezké, že se tak pěkně přiznal.
„Jo a co mělo znamenat to no? A kdo je tu blázen?“
Tenshi
„Všechno,” stáhl jsem z něj ruce a usmál jsem se.
„No… no, mělo znamenat no,” uhnul jsem pohledem.
„Samozřejmě, že ty. Tak dlouho… A zrovna mě… To může dělat jen blázen a ještě poslouchat to, co jsem dělal,” ještě více jsem rudnul.
Yakedo
„Tsss… Jsi hlupák… Já jsem tě vždycky chtěl, co mám s tím dělat? Prostě to byla láska na první pohled. On tě neustále pozoroval. Když jsem byl tady, chtěl jsem všechno vědět. Vadí ti to? Tak chceš vědět, jak se seznámili tvoji rodiče?“
Tenshi
„Nevadí… I když, víš, že to z tebe dělá vlastně stalkera?” řekl jsem s pobaveným úsměvem. Lehl jsem si na břicho, pokrčil nohy do vzduchu, ruce jsem si složil a na ně si položil hlavu.
„Jasně! Chci o nich vědět vše!” řekl jsem rozzářeně.
Yakedo
„Jo jsem stalker. No a co. Kdybych tě nesledoval, tak bych tě ani nehlídal a ty máš velmi problémové tělo,“ spokojeně jsem se zavrtal víc do polštáře a začal vyprávět.
„Tvá máma byla na střední škole v uměleckém klubu a tvůj táta byl prostě sírg. Pořád měl nějaké problémy a potřeboval pomoci s matematikou a dějepisem. Byl to lajdák. Požádali tvou maminku. Byla opravdu nejchytřejší a hlavně moc hodná. Měla velikou trpělivost. Vzala to a začala ho doučovat. Hned se do ní zamiloval a snažil se jí nadbíhat. Jenže ona ho ignorovala. Bylo prý vtipné pozorovat, jak taková hora běhá za drobkem, jako byla tvoje máma. Ale jednou málem spadla ze schodů a on jí zachránil. Políbila ho a od té doby se už nerozloučili. Pěkná láska, ne?“
Tenshi
Jemně jsem se usmál při té představě svých rodičů.
„Hehe, jako pohádková,” zašeptal jsem zasněně.
„Co myslíš tím problémovým tělem?” zeptal jsem se zvědavě a koukl na sebe.
„Je štíhlé, malé, světlé až skoro nemocné…” přemýšlel jsem.
Yakedo
„Huh? Je dobré, že si nepřiznáváš svoje přednosti. Jinak bys mi utekl.“
Překulil jsem se na něj a opřel se o ruku. Prstem jsem jezdil po jeho pokožce na krku.
„Právě ta barva a jemnost tvého těla nutí muže, jako jsem já, si tě přivlastnit. Jen doufám, že jsem jediný a poslední muž, co si tě přivlastnil?“
Tenshi
Našpulil jsem naštvaně rty.
„No, opravdu… Jak se můžeš ptát? Stačí, když se mě dotkneš, tak se červenám. Když jsme v posteli, tak stěží vím, co dělat a čerpám z toho, co mě učíš ty. A co se týká dělání těch věcí, jsem vůbec rád, že to moje srdce přežije a hlavně nervy. Myslíš si, že někdo takový by už někoho měl?! Moje stydlivost mi to nikdy nedovolila! A myslíš si, že po tom, co jsem tě poznal a zakusil, jaký jsi v posteli, budu chtít někoho jiného?! Můžu tě ujistit, že jiné doteky se mi hnusí! A věř mi, že už to mám ozkoušené! To já bych se měl tady ptát, zda budu tvůj poslední, o prvním nemůže být řeč. ”
Hmpf…
Yakeda
„Ale ty jsi první, jsi moje první a poslední láska. To nestačí?“
Jemně jsem ho políbil a jazykem mu sjel na jeho lahodný krk.
Tenshi
Zase jsem se začervenal a kousnul jsem se do rtů, abych zabránil stenu…
„Samozřejmě, že stačí,” zamumlal jsem.
Yakeda
„No, možná by ses mi měl trochu bránit, pokud chceme jít dneska večer do kina. Jinak si tě zase vezmu a to už bude dnes podruhé.“
Pobaveně jsem ho propichoval pohledem a bavil se jeho červenající se tváří. Jen lehce jsem mu svým rozkrokem přejel po tom jeho.
Tenshi
„Bránit??? Tobě??? Uhm… Zkusím to…” zamumlal jsem, i když jsem nevěděl jak.
Byl jsem červený a odvrátil hlavu.
Zakryl jsem si hřbetem ruky pusu a tiše pronesl: “P-prosím dost…”
Chabý pokus… Ale přece jen! Jen lehce jsem po něm kouknul…
Yakeda
„Tak tohle byl přímo trapný pokus o obranu. No, tak to budu muset přitvrdit.“
Rukou jsem mu vjel do rozkroku a pohladil jeho penis. Velmi pomalu jsem mu po něm přejížděl konečky prstů. Začal jsem ho líbat a jazykem kroutil v jeho teplé pusince.
„Tak, co bude s tou obranou?“
Tenshi
To se mu řekne, ale blbě se to udělá!!
Kousl jsem se do rtu a lehce zasténal. Zvedl jsem ruce a opřel je dlaněmi o jeho hruď a chtěl jsem zatlačit a místo toho, jsem jen zaryl prsty.
„Prosím… Sta-stačí… Ah… Do… Hah… Dost,” zašeptal jsem. S rudým obličejem jsem se mu díval do očí.
Yakedo
Teď jsem už uchopil jeho obnaženou chloubu a začal po ní přejíždět nahoru a dolů. Jazykem jsem jezdil po jeho pokožce na krku, hrudi a zakončil to na bradavkách. Druhou rukou jsem mu začal dráždit dírku a pozoroval jeho reakce.
„Mám přestat Tenshi?“
Tenshi
Hah… Opravdu, rád bych vědět, jak se tomuhle mám bránit?! Třeba… Kousnout? Ale nechci, aby přestal… Ah, kdo by řekl, že to bude tak těžké??
Prohnul jsem se a zasténal.
„Haaah, ano…. Teda, ne… Ah…” v hlavě jsem začínal mít prázdno.
Objal jsem ho okolo krku a přitáhl si ho.
„Jak? Jak se mám proti tomu bránit?” zasténal jsem.
Políbil jsem ho na krk a kousl ho…
„Takhle?” pak jsem ho políbil na rty.
„Stejně je to teď jedno… Protože, tobě se bránit nechci,” zašeptal jsem a olízl mu rty.
„Chci víc…”
Yakedo
No tak, tohle bylo extrémně rozkošné. Sundal jsem si plavky a ihned ho na sebe natlačil. Vnikl jsem do něj a začal se pohybovat velmi rychle. Přirážel jsem a on sténal pod mým náporem. Ani jsem se ho nadále nemusel dotýkat a jeho penis mi postříkal hruď. Prudce jsem přirazil jeho boky na mé tělo a já vyvrcholil do něj. Spadl jsem na něj a spokojeně oddechoval.
„Tak tohle bude celkem problém. Nedokážu se s tebou ovládat a ty mě nedokážeš zadržet, abych se tě dotýkal. Co s tím?“
Tenshi
Rychle jsem oddechoval. S úsměvem jsem se na něj podíval.
„Co třeba pás cudnosti? Nebo se budeš muset naučit ovládat,” řekl jsem pobaveně a objal ho.
Konečky prstů jsem přejížděl po jeho zádech, po liniích toho krásného tygra…
Yakedo
„Nebude to dlouho trvat a budeš mít na sobě opak mého tygra. Zvládneš tu bolest? A upozorňuji, že to opravdu bolestivé bude,“ zvedl jsem hlavu a políbil ho.
Svalil jsem se vedle něj a přejížděl po jeho hrudi.
„Tak sprcha a kino! Musíme spěchat nebo to prošvihneme.“
Tenshi
„Zvládnu jakoukoliv bolest, pokud to bude znamenat, že budu s tebou, navíc nejsem padavka! Sice vypadám křehce, ale něco přeci jen vydržím…” usmál jsem se.
Povzdechl jsem si a hodil na něj prosebný a roztomilý pohled. Kdysi jsem takhle prosil vychovatelky, aby mě pustily ven…
„Yakedo… A nemohli bychom zůstat tady? Mně se tady moc líbí, jelikož jsi mě tak pěkně… Vyčerpal z energie, tak bychom do toho kina mohli zajít zítra, nebo někdy jindy… Ale dneska… Prosííím?” říkal jsem prosebně.
Yakedo
„Pfff, hahahahaa… Dobře….“
Vzal jsem ho do náruče a odnesl do koupelny. Omýval jsem naše těla a užíval si ten pocit tepla. Potom jsem přes něj přehodil župan a zavedl ho do našeho pokoje. Posadil jsem nás oba do postele a zapnul obrovskou plazmu. Pustil, jsem tam film Pianista a přitáhl si ho k sobě.
„Tohle může být?“
Tenshi
Spokojeně jsem vzdychnul.
„Jistě… Miluju hudbu… A tebe, jaká skvěle kombinace…” zašeptal jsem.
Přitiskl jsem se k němu a chvíli jsem pozoroval film, než jsem usnul…
Yakedo
Tohle je láska, na kterou se stojí fronty a já ji získal. Usnul jsem hned po něm a tiskl jej na hruď. Další dny utíkaly celkem rychle a blížil se náš odjezd. Ty dny byly plné vášně, rozkoše a žhavého sexu. Zbývaly tři dny a já si to chtěl s ním užít. Zamluvil jsem na jednom ranči pobyt na dva dny s kompletním servisem. Seděl jsem ráno u postele a pozoroval jeho spící tvář. Pomalu otvíral oči a já se usmál.
„Vstávej, mám pro tebe překvapení.“
Mirari x Tashiro
Tashiro
Bylo to uspokojivé. Když jsem dal boxerům pár rad, aby už nikdy nic podobného neudělali, nebo skončí stejně zmláceni jako teď. Moc se nemohli hýbat. Ale stejně jsem je pustil, aby byli příkladem i pro ostatní. Sice jsem měl z toho odřené klouby na rukách, ale aspoň jsem konečně upustil páru. Jen ty ruce mě bolely. I když to, co jsem viděl, nebylo zrovna nejlepší. Nadechl jsem se a vydechl.
Klid… Usmál jsem se na Tenshiho.
„Ahoj… Uhm, omlouvám se za to před tím. Prosím, neboj se, už ti nic neudělám, Shi. Jen… Já se už o něj postarám. A… No, nadále taky, takže bych byl rád, kdyby sis už nedělal starost,” říkal jsem mile, ale to poslední už mělo lehce výhružný podtón.
Vím, že v tom nic nebylo, Tenshi byl Yakeda. To vím, moc dobře. Proto jsem byl milý. Dokonce jsem se při omluvě uklonil. Bylo zábavné vidět jejich překvapené tváře. Tenshi chtěl něco poznamenat k mému oblečení a rukám, ale mávnul jsem nad tím rukou. Pak odešel. Došel jsem k posteli a došetřil Mihariho zranění.
Mihari
Byl jsem rád, že se zachoval zrovna takhle. Jeho doteky byly opatrnější a opravdu mi tentokrát nehodlal ublížit. Aspoň se trochu uklidnil. Ale…
„Copak jsi dělal, že máš na sobě krev? Doufám, že to přežili.“
Stáhl jsem ho za ruce k sobě do klína a začal mu olizovat jemně klouby. Díval jsem se mu upřeně do očí.
„Jsi moje malá vzteklá lištička, že? Nemáš se za mě mstít, mám dost síly to udělat sám. Ale je to milé, vědět, že ti na mně záleží. Umíš to dát najevo, jen se ti musí chtít, že?“
Tashiro
Oplácel jsem mu pohled a usmál se.
„Najevo? Mstít? Ale kdeže, jen jsem dával jedné skupince lekce společenského chování. No pak… Nedalo by se říct, že zrovna šli, ale nechal jsem je. To aby mohli šířit dál mé učení, jsou vzorem pro ostatní,” nevinně jsem se usmál.
Rukou, kterou mi olizoval, jsem si ho za bradu přitáhl a políbil ho. Můj jazyk kroužil v jeho puse a olizoval ten jeho. Můj pohled přitom potemněl a já se mu díval do očí. Oddálil jsem se a tiše se zasmál.
„Ty máš o vzteklosti co mluvit, medvídku,” sjel jsem z jeho klína a uličnicky se usmíval. Sundal jsem si své tričko od krve.
„Hah… Jaká škoda, že krev už nejde vyprat,” zamumlal jsem.
Otočil jsem se na Mihariho a zašklebil se.
„Co myslíš, můžu jít bez trička domů?”
Mihari
„Hahahha… Tak lekce společenského chování?! Jo i tak se tomu dá říkat, že? No…“
Stáhl jsem ho pod sebe na postel a zalehl jej.
„No… Problém je, že já ti řekl, že tě od sebe nepustím a ty jsi řekl Tenshimu, že se o mě postaráš, takže… Nejspíš tu musíš zůstat se mnou a pořádně mě vyléčit. Nemůžu být moc nahoře, protože to bolí, ale můžeš být nahoře ty a převzít iniciativu, když jsi tak hezky agresivní, ne?“
Tashiro
„Haha, agresivní? Já? Ale prosím tě. Já jsem pouze vzpurný,” zasmál jsem se tiše a prstem mu pohladil tvář.
„Ale, ale… Ano, postarám se o tebe, ale nevím, jak při léčení hraje roli to, kdo je nahoře, nebo dole,” řekl jsem uličnicky a přitáhl jsem si ho.
„Hmmm… Nebo jsi myslel vyléčení jiné části tvého těla?” zašeptal jsem smyslně.
Ale než jsem ho stačil políbit, rozezvučel se mi v kalhotách telefon. Málem jsem zavrčel. Popadl jsem telefon a zvedl ho.
„Prosím? Ah… To jsi ty…” můj tón najednou ochladl a byl bezcitný.
„Co chceš? Huh? Říkal jsem ti, že už s tím nedělám… Všechny jsem propustil… Ježíši, co je na tom, tak těžkého pochopit?! Nemám zájem… Jak jsem řekl nezájem. Víš co, pokud to tvoje tupá hlava nepochopí, tak přijeď a pochopíš,” řekl jsem adresu, kde právě jsem a zavěsil.
K čertu. To je tak, když se do vás zabouchne vás bývalý otrok.
Hodil jsem podrážděně telefon na stolek.
Podíval jsem se na Mihariho a povzdechl si. Přitáhl jsem si jeho obličej a prudce ho políbil. Moje podrážděnost zmizela a já ho vášnivě líbal. Pak jsem se oddálil.
„Promiň, zřejmě budeme mít návštěvu, prosil bych, aby si nebyl naštvaný, nebo něco takového, jen tě lehce využiji. To jen, aby jeden můj bývalý otrok pochopil, že nemám zájem, že ten důvod jsi ty. Když tě uvidí, snad pochopí… Doufám, že ti to nevadí?”
Mihari
„Huh? Takže budeme mít pozorovatele? No, vlastně můžu být i nahoře, jen se mi nedotýkej zranění. Ale neručím za sebe, pokud se tě dotkne. To si klidně risknu, že mi praskne šití. A už přestaň kecat!“
Začal jsem pomalu přejíždět po jeho těle a líbat mu krk. Malinko jsem se zakousl do jeho lalůčku a znovu jej olízl. Zuby jsem mu přejel po krku a začal dráždit jeho bradavky. Rukou jsem mu rozepnul kalhoty a vytáhl jeho penis. Usmál jsem se a pomalu po něm přejížděl nahoru a dolů. Jemně jsem ho kousal do obou bradavek a opustil jeho penis. Kroužil jsem kolem jeho dírky a pomalu do něj vnikal. Ozvalo se zaťukání a někdo pomalu otvíral dveře. Nepřestával jsem ho dráždit a on hlasitě sténal.
Jemně jsem mu zašeptal do ucha: „Někdo nás sleduje.“
Tashiro
To, že jsme měli mít pozorovatele, jsem zrovna nemyslel, ale nějak jsem to neřešil. Užíval jsem si jeho pozornost. Chtěl jsem ho, ale když mi zašeptal ty slova, povalil jsem ho na záda a já se přikryl. Otráveně jsem se podíval na rušitele.
Ah… No jasně…
Tsu byl tady. Malý kluk s hnědými vlasy a modrými oči. Tělo měl malé, ale hbité a vypracované. Zamračeně pozoroval Miharu. Povzdechl jsem si.
„Vidíš?” ukázal jsem na Miharua.
„Tohle je ten důvod, proč už mě ostatní nezajímají, pochopils? Jestli jo, byl bych rád, aby si vypadl,” viděl jsem, jak se naštval.
„Ne to teda nepochopil! Co má on a já ne?! Já tě miluji! Mohu ti dat víc, než on! Jsem zkušený! To moc dobře víš! Víš, že vím, jak tě potěšit!”
Otráveně jsem vzdychl.
„Hele skrčku. On taky tvrdí, že mě miluje, i když fakt nevím, co vás přimělo se do mě zamilovat. Ale ať je to jak chce, řekl bych, že Mihari je nejlepší a zřejmě mi nedá možnost zjistit, zda jsou někde lepší. Nějak mě to teď ani nezajímá. A co má on a ty ne? Hmm… Velikost, hravost, určitého ďábla, mohu ho štvát, můžu mu dělat ze života peklo, rád ho provokuju… Bavím se tím, když mu dělám naschvály. Zatímco ty, jsi jen ochočený kluk. Ještě o světě moc nevíš. Já jsem jen chvilkový úlet. Jen to, že jsem byl jediný, kdo ti tehdy pomohl, neznamená, že jsem byl z tebe na větvi a není to ani důvod, aby ses do mě zabouchl. Kapišto?” začal se přibližovat.
„Změním se a klidně ti právě teď dokážu, že tě lépe uspokojím, než ten chlap. Nebojím se ho. A já budu opět patřit tobě!” jakoby toho dneska nebylo dost.
„Ehm… Neměl by ses přibližovat,” zamumlal jsem.
Hloupý kluk…
Mihari
„Tak dost skrčku! Ještě se o kousek přibliž a já tě rozporcuji. Rozhodně mu nemáš, co nabídnout, já ano. Sice se mi nelíbí, jak s tebou zacházel a zachází, ale on už je můj a tvůj už nikdy nebude. Vypadni a hned! Jinak to špatně dopadne. Vidíš dobře, jak vypadám?“
Nedal si říct a přiblížil se tak blízko, že uchopil Tashira za ruku. To jsem nerozdýchal a prudce vstal z postele. Skroutil jsem mu ruku a praštil do zad.
„Mám ho zmrzačit?“ podíval jsem se naštvaně na Tashiru.
Tashiro
Jo, zřejmě by nebylo vhodné se teď smát. Ale opravdu, ptát se mě, zda ho má zmrzačit?! Cukaly mi koutky úst. Obmotal jsem se přikrývkou a došel za ním. Chytl jsem ho za bradu a políbil, aby se uklidnil.
„Ale, ale, medvídku. Od kdy pracuješ pro mě? Heh, nikoho nemrzač, jde to vyřešit i jinak,” otočil jsem se na Tsua.
Rozcuchal jsem mu vlasy.
„Podívej, buď tě zmrzačí tady méďa, anebo odejdeš, začneš žít a někoho si najdeš. Jsi ještě mladý, tak toho využij. Jen ti říkám, mě už nedostaneš. Bohužel, už jsem zadaný,” řekl jsem chladně.
Vypadalo to, že se mu zrovna dvakrát pryč nechtělo, i když si mnul ruku a naštvaně pokukoval po Miharim. Otevřel jsem mu dveře.
„No tak, nerad bych dneska dával dvě lekce společenského chování.”
Nechápavě se na mě podíval a pomalu šel.
„Ale nic, prostě běž. Dostane tě na starost jeden z mých lidí. Postarají se ti o peníze a tak, tak buď v klidu skrčku,” řekl jsem a on se svěšenými rameny a smutným obličejem odešel. Byl ještě dítě. Povzdechl jsem si a zakroutil hlavou.
„Opravdu nechápu, co na mě vidíte… ”
Mihari
„Tak nad tím, teď taky přemýšlím… A co vidíš na mě? Že si se dobrovolně vzdal takovýchto hraček. Pěkných kluků a mladých a vybral sis mě, gorilu?“ výhružně jsem se narovnal a ostrá bolest mi projela páteří.
„Do prd…. Sakra, blbeček jeden. Neměl jsem tak prudce vstávat. Teď to krvácí. A ještě jsem vzrušený. To není zrovna dobrá kombinace,“ podíval jsem se na něj.
„Za tohle můžeš ty, tak co s tím míníš udělat?“
Tashiro
„Huh? Já jo? Hele, já jsem sem nenakráčel a nezačal mlít blbosti a ty sám si vyjel. Na tobě? Trápit tě je větší slast než trápit je. Taky tvoje obří postava je velice… Jak to říct, odolná, výdržná? Navíc i mladí mají nevýhodu, jsou většinou nezkušení. Taky nechápou tenhle svět, mají divné problémy, je to jako rozdílné světy. Ale každý je nějaký. Taky když chceš, umíš být opravdu vzrušující,” ďábelsky jsem se usmál.
„No a ty si zřejmě neuvědomuješ, že já jsem pomsta za to, co jsi mi udělal. Hehe…” tiše jsem se zasmál a došel k němu.
Přinutil jsem ho, aby se posadit a začal mu ošetřovat zranění. Jenže tak trochu jinak. Jazykem jsem mu olízl krev, konečky prstů jsem se jemně dotýkal jeho kůže. Moje druhá ruka jezdila po jeho boku a já ho políbil na krk.
„Jak výhodné, že nemůžeš dělat prudké pohyby. Můžu si hrát,” zašeptal jsem škodolibě.
Mihari
„Hraj si… Jen počkej, až budu fit, potom zkusím já, co zvládneš ty. Ale teď, doufám, že mi ukážeš ty, jak jsi zkušený. Já jen, abys je nesoudil a sám nic nedokázal, že?“
No dobře… Vzrušoval mě a asi vždycky bude a ten fracek… Co tu sakra dělal?
„Jo a můžeš mě vysvětlit, co byl on? On si tě bral? To dítě?“
Tashiro
Otočil jsem si jeho obličej ke mně a naštvaně řekl: „Zbláznil ses?! Samozřejmě, že ne, oni mě jen uspokojovali, nikdy jsem nikomu nedovolil, aby si mě vzal jen tob…”
Sakra… právě jsem mu řekl, že on byl můj první, dalo by se říct…
Lehce jsem zrudl a odvrátil hlavu.
„Hah, to je jedno! Navíc, pořád meleš ty blbosti o tom, že nic nesvedu, to máš tak špatnou paměť, že nevíš, kdo jsem byl?” řekl jsem popuzeně, abych změnil téma.
Mihari
Tak tohle se nedalo, to co řekl, bylo tak zatraceně roztomilé.
„To jako, že jsem tvůj první? Tedy pokud nepočítám tvou minulost. Já jsem si říkal, proč jsi tak těsný.“
Škodolibě jsem se usmál, ale hřálo mě to u srdce.
„No, zatím si mi nic nepředvedl. Vždy jsem nahoře já a ty jsi jako prkno. Takže…“
Tashiro
Prkno…
„Hele, nemysli si! Vzal sis mě bez mého svolení! A asi zapomínáš na sprchu… No, i když sis stejně dal pořádnou chladivou,” usmál jsem se škodolibě.
„Ale když to potřebuješ připomenout,” povalil jsem ho, zbavil nás oblečení a vyhoupl se nad něj.
„Ale nečekej, že když jsi zraněný, budu milý,” řekl jsem varovně.
Moje ruce přijely po jeho hrudníku a já se sklonil k jeho rtům. Vášnivé jsem ho políbil a pohrával si s jeho jazykem. Pak jsem došel ke krku, do kterého jsem kousl a pak zase níž. Moje ruce už byly v jeho rozkroku a kroužily okolo jeho penisu. Až pak jsem se ho jemně dotkl a pohladil. Ukazováčkem jsem jemně přejel po špičce, kroužil jsem jim a mé rty se už mezitím dostaly k jeho podbřišku. Políbil jsem ho a kousl do kyčle. Nakonec jsem ho na špičku políbil a jemně ji olízl jazykem. Špičkou jazyka jsem přejel od špičky až ke kořenu. Nahoru už přejížděli lehce mé zuby. Prsty jsem ho obemkl a jezdil nahoru dolů mezitím, co můj jazyk přejížděl po jeho špičce ke krčku penisu a zase zpět. Bylo to pro mě jako lízátko.
Mihari
Bylo příjemné mít zkušeného milence, a že on to uměl. Opravdu jsem si to užíval. Pomalu jsem se dostal prsty k jeho dírce a pohrával si s ní. Nemohl jsem do ní vniknout, ale dráždil jsem jí velmi jemně. Druhou rukou jsem mu přejížděl po penisu.
„Tak, co? Zajezdíš si na mě?“
Tashiro
„Tak nedočkavý…” usmál jsem se.
Ale nejdříve jsem ho vzal do úst a párkrát si ho vtáhl až po kořen do úst. Pak jsem ho pustil a přidržel si ho. Nadzvedl jsem se a pak dosedl. Cítil jsem, jak do mě vnikal a já zasténal. Dosedl jsem úplně, byl tak hluboko. Začal jsem dělat krouživé pohyby, dopředu nahoru, dozadu a dolů. Svoje pohyby jsem zrychloval a rukama jsem se musel nakonec opřít o jeho hruď, abych udržel rovnováhu, když mé tělo začalo být oslabeno rozkoší. Nakonec jsem dosedl a sklonil jsem se, olízl jsem mu krk a pokračoval k jeho ústům, líbal jsem ho. Vlnil jsem boky a otíral jsem se o něj. Moje vzrušení se otíralo o jeho břicho, nevydržel jsem to a zachvěl jsem se. Tekutina se rozprskla po jeho břichu a já se párkrát nadzvedl a tvrdě dosedl, než jsem cítil jeho teplo explodovat ve mně. Spadl jsem na něj a oddychoval.
„Doufám, že nejsem těžký a… Hele… Nechtěl bys přijít na mé vystoupení?”
Mihari
Tak tohle bylo naprosto skvělé, ale byl jsem vyčerpaný stejně jako on.
„Vůbec nejsi těžký, jsi jak peříčko. Jestli mě tam chceš, tak moc rád přijdu. A co s tím zítřkem? Půjdeš se mnou? Bude to zde na zahradě a beze mě se to neobejde. Budu Tenshiho tetovat. Chtěl bych tě mít jako partnera, vedle sebe. Teda jestli si zase moc nemyslím. Jo a jak se dostaneme do sprchy?“
Tashiro
„Vystoupení je za dva dny, v mé škole, kde učím, je to vlastně taková studentská aktivita. Pomáhám jim, protože potřebují někoho, kdo bude hrát na trubku. Co se týká zítřku… Nevím…. Nevím, zda mě tam budou chtít… Ale klidně tam s tebou půjdu. Hmm… Do sprchy… Opřeš se o mě a já ti pomohu, nebo donesu houbičku s vodou, a omyju tě. Můžeš si vybrat.”
Mihari
„Ne, že by mě nepřipadala zábavná představa, jak mi pomáháš do koupelny a lámou se ti kolena, ale houbička postačí. Co se týká zítřku. To, že jsi přišel sem, vyhodil Yakedu a omluvil se Tenshimu, plně stačí na to, aby tě přijali jako mého partnera. A jak říkám, beze mě nic nebude. A já tam chci být s tebou. Teda pokud tě tím neobtěžuji. Proč bys nemohl vidět svatbu Yakuza mužů? Vlastně… Třeba to jednou uděláme i my. Jen by mě zajímalo, kam dát tetování, když oba už své na zádech máme?“
Přitáhl jsem si ho a dlouze jsem ho líbal, dokud mi nekleslo přirození a já z něj nevyklouznul. Chtěl jsem ho ještě chvíli cítit… Jakkoliv… Jen ho mít u sebe…
Tashiro
„Hmmm, rád tam půjdu, a představa jak my dva se bereme, haha, velice zvláštní. Bože, nikdy v životě by mě něco takového nenapadlo. Jinak, hruď je ještě volná,” postavil jsem se a protáhl.
Hodil jsem na sebe aspoň košili, i když byla jeho. Pak jsem se na něj otočil.
„Hele, kde tady máš koupelnu?”
Mihari
Ukázal jsem prstem na dveře vedle postele.
„Je strašně daleko. Hned tady. Hahahahaha… Aspoň takhle nikam nebudeš chodit! Tohle je pohled jen pro mě. Jak zajímavé, že jsi něco, jako svatbu uznal. Jo… Hruď je volná i u mě, ale bude to dost bolestivé ne?“
Saky x Atari
Atari
Zasmál jsem se. Jemně jsem jej pohladil a něžně se na něj podíval.
„Kdo ví… Na to samé bych se tě mohl zeptat já. Jsem jen velký chlap. Hah… Ale mám dobré oči, víš… Máš pravdu. Buď se mě snažíš zlobit, nebo se vztekáš kvůli hloupostem, neustále lžeš a málo kdy jsi takhle upřímný… Ale vím, že jsi toho schopen, jsi roztomilý, svým způsobem mě tím nutíš, abych tě opatroval jako dítě. Chránil tě před bolestí a štval tě, abys myslel jen na mě. Každý má své špatné a dobré stránky. Jen u některých se musí najít a nejdou hned vidět. Ne každý je dokonalý. Někdy na lidech právě milujeme jejich chyby, protože to je dělá tím, čím jsou… Dokonalost je nudná. Nic nemůžeš zlepšovat, opravovat, překvapit, dokonalost je konec bez pokračování… ” říkal jsem jemně.
Něžně jsem ho políbil.
„Navíc, já rád sladké, a ty jsi tak na cukrovku,” řekl jsem pobaveně a mrkl na něj.
Saky
„Nejsem roztomilý a ani milý. Sakra… Neříkej tak trapné věci!“ celý jsem zrudl a odvracel od něj tvář, nechtěl jsem, aby mě takto viděl a smál se mi. Proč mi tohle říká?
„Proč mě trápíš těmi slovy? Proč jsi na mě tak milý a hodný? Nic z toho si nezasloužím. Nikdy nebudu takový, abych ti to alespoň trochu vrátil. Nikdo se ke mně takhle nechoval… Sakra… Nevím, jak se mám chovat, nebo co dělat. Ničíš, mé vzpurné já. Ničíš tu barikádu, co jsem roky tvořil. Jsi hloupá opice… Já… Nesnáším tě… Nechci tu být… Nechci, aby ses mě dotýkal… Hlavně, nechci říkat tyhle lži. Je to má jediná obrana, kterou mám.“
Atari
Opět jsem se zasmál. Tak rozkošné. Objal jsem ho a pozvedl jeho tvář tak, aby se mi díval do očí.
„Samé proč to, proč tamto. Heh, na to jak si většinou vzteklý, tak teď jsi tak sladký. Víš… Nejlepší na tom je, že když říkáš, co nemám dělat, tak víš, že udělám přesný opak. Máš to holt blbý… Naštěstí ve tvých lžích, vidím pravdu,” povzdechl jsem si a usmál se.
Něžně jsem ho prstem pohladil po jeho červeném líci.
„Řeknu ti to tak. Chovej se tak, jak ti radí tvé srdce, přece jen rozum často bývá oblafnut. Víš, můžeš se mě pokoušet odradit, jak chceš, ale moc dobře víš, že s takovou skálou se těžko hne. Máš jen dvě možnosti. Utéct, nebo se mi postavit. Stejně by se někdo přes tu tvou bariéru dostal. Byla by jen otázka času kdy a kdo…” na tváři mi hrál něžný úsměv a stejně se tak na něho dívaly mé oči.
Jo… Jak bych mohl odolat?
„Máš v sobě hořkou povahu, ale je v tobě i sladkost. Řekni mi, jak bych si mohl všimnout té sladkosti a vážit si ji, kdyby zde nebyla ta hořkost? Změň pohled na věci. Dívej se na ně jinak, než je vidíš normálně, pak možná pochopíš…”
Saky
Tak dost! Tohle byla dosti trapná a sladká situace. Konec! Tohle musím nějak rozčísnout a zastavit. Jinak bude mít mě celého a na to je velmi brzy.
Zatřepal jsem hlavou, abych se už konečně probudil. Prudce jsem se postavil a tím odhodil jeho ruce z mé tváře.
„Mám hlad. Jdu jíst. Doufám, že se to dá jíst?“
Vešel jsem do kuchyně a vytáhl ohřáté jídlo. Přisedl jsem ke stolku a poctivě polovinu snědl, ale když jsem ho tam viděl stát… Prostě jsem to musel udělat… Bylo to silnější než já. Vzal jsem zbytek jídla a procházel kolem něho ke dřezu. Podíval jsem se na něj a potom mu můj talíř i se zbytkem jídla skončil v obličeji. Pomalu mu sjel talíř z obličeje a on ho jen tak, tak chytil do rukou. Bylo tak zábavné, jak se mu zbytky jídla odlupují od pokožky.
„Hahahahahahahaha… Ty jsi tak…. Hahahahaha… A jak ti to sluší… Hahahahahaha…“
Viděl jsem na něm, že se mi něco chystá udělat. Rozběhl jsem se do svého pokoje a na poslední chvíli vběhl. Prudce jsem zavřel dveře a zamknul. Dveře se otřásaly, jak jsem se, se záchvatem smíchu klouzal po tom dřevě k zemi.
„Neotevřu… Ne a ne… Nenenenene… Hahahaha…. Ne a ne… Nenene….“ prozpěvoval jsem si.
Atari
Oh… Dobře, je třeba ho poučit. Malé dítě musí dostat na holou, když zlobí.
Nebezpečně jsem se usmál a setřel si z tváře to jídlo. Můj hlas dostal velmi nebezpečný podtón a moje oči potemněly.
„Saky…. Drahoušku…. Měl by si odstoupit od těch dveří….” přece jen, zabít ho nechci a padající dveře by mu určitě ublížily a ne zrovna málo s mou silou.
Saky
Cože? Tak to ani náhodou. Beztak chce ty dveře vyrazit. S jeho postavou by to takový problém nebyl.
Vyčkával jsem správné příležitosti a potichounku odemknul dveře. Ve chvíli, kdy se jeho obrovské tělo natisklo na dveře, jsem je otevřel a on proletěl a zastavil se až o postel. To mi stačilo na to, abych vyběhl z pokoje a z druhé strany dveře znovu zamkl.
„Hahahahahaha…. Ten tvůj výraz, stálo to za to… Hahahahaha… Jsi neohrabaný a já pěkně hbitý. Mám výhodu. Hahahahaha….“
Rozběhl jsem se na zahradu a schoval za klavír. Moje malá postava by se ztratila za čímkoliv.
Atari
Hah… Prokřupal jsem si krk a ruce. Chce si hrát, má to mít.
Postavil jsem se ke dveřím a jen vyrazil nohou dopředu. Dveře se rozletěly s hlasitým zapraskáním. Pomalu jsem šel do obýváku.
Jestli si myslí, že ho budu hledat, má smůlu.
Pěkně jsem v krbu založil oheň, blížil se večer a noci zde bývají chladné. Lehl jsem si na pohovku a pustil si hudbu. Klidnou a tichou. Zavřel jsem oči a zklidnil dech. Spal jsem. Bohužel pro něj, jen jako.
Takové kotě nemá cenu honit. Je třeba si počkat. Díky za mou disciplínu a trpělivost, nebo bych zřejmě rozbil polovinu baráku.
Sice jsem měl sto chutí zamknout a nechat ho venku jen v té košili až do večera, ať pěkně promrzne, ale… Proč si odpírat tu slast z toho, co mu provedu?
Saky
Hmmm… nešel a mě začala být zima. Nemohl jsem riskovat, že mě chytne. Proto jsem se podíval do obyváku oknem a nestačil žasnout. Tak on spí? Fajn. Budeme si hrát. Vzal jsem malou konvičku na květiny a nabral z jezírka vodu. Byla pěkně ledová i mě na chvíli postavila bradavky. Po špičkách jsem se dostal až k jeho spícímu tělu a vše na něj vylil.
„Hahahahahaha…. Nechytí… Nechytí… Ne a ne a ne….“
Potom jsem se hbitě vyhnul jeho rukám a zmizel na chodbě.
Sakra… Úplně roztřískal ty dveře. Opravdu je to zvíře. Fajn… Vběhl jsem do jeho pokoje a zalezl si pod postel. Hah… Tak hledej….
Atari
Pomalu jsem došel do svého pokoje. Samozřejmě jsem za sebou zamknul. Rozhlédl jsem se po pokoji. Moje oči byly dobré a vše zkoumaly.
Hmm… Moc míst k schování tu nebylo. Za závěs, tam by šel vidět. Do skříně… Byla pořád stejně, jak předtím.
Co dál… Za křeslo… Šel by vidět v zrcadle. Ah… Pod postel? Jaké klišé…
Došel jsem k posteli.
„Pokud ti něco skřípnu, tvůj problém maličký…” řekl jsem temně.
Opět jsem zvedl nohu a zapřel se o kraj postele. Postel zaskřípala na odpor, ale pod mou silou se sunula na druhý kraj místnosti.
A heleme se, kdopak se nám tu objevuje.
Na tváři se mi objevil ďábelsky úsměv. V rychlosti jsem ho popadl za ruce a trhnutím ho zvedl nahoru. V příští sekundě se zády opíral o zeď, jeho ruce byly vězněny nad jeho hlavou mou rukou. Jeho nohy byly uvězněny těmi mými. Druhou rukou jsem ho chytl za bradu.
„Ale, ale. Teď je řada na mě, abych si pohrál,” řekl jsem sladce.
„Nějaké poslední přání?”
Saky
Tak dobře… Opravdu se mi líbilo, jak moc silný je. A to jak mě natlačil na tu stěnu… Grrrr… Vrrrr….
„Pfffff…. Hahahaha…. Prý poslední přání…. Hahahahahaha…. Ale prosím tě, co by si mi tak mohl udělat? Jo a já jdu zítra do školy, takže, bys mě neměl tolik zřídit!“
Atari
„To hned pocítíš…” řekl jsem s úsměvem.
Jednu ruku jsem mu zakroutil za záda a donutil ho vylézt na postel, já hned vylezl za ním. Strhl jsem nebesa a jeho postavil mezi sloupy u čela postele. Pomocí nebes jsem mu k nim přivázal jak ruce, tak nohy. Takové pěkné x tvořilo jeho tělo. Tu jeho košili jsem rovnou roztrhal. Pěkně jsem si ho prohlédl.
„Taaak… Času dost… S čímpak začnu?” rozhlédl jsem se po pokoji a do oka mi padl lapač snů.
Promiň, ale musím tě využít.
Vzal jsem ho za peříčka a utrhl je od pevného celku i s kůží a korálky. Vrátil jsem se k Sakymu a začal pomalu jezdit peříčky po jeho těle. Přes jeho rty, krk, bradavky, okolo pupíku a okolo rozkroku. Nechal jsem si je ještě, a sklonil se k jeho bradavkám, lehce jsem každou olízl a pak olízl jeho rty.
„Zítra do školy rozhodně nepůjdeš…” tiše jsem se zasmál.
Rukou jsem putoval po jeho těle a dorazil k rozkroku.
„Uvidíme, jak dlouho vydržíš na nohou…” olízl jsem si ruku a párkrát přejel po jeho rozkroku, dokud se nevzrušil.
To bylo to, co jsem chtěl. Pustil jsem ho a znovu použil peříčka. Jemně jsem jimi přejížděl po jeho vzrušení. Rty se přesunuly na jeho krk a já ho kousl. Lehce jsem se dotýkal jeho kůže. Pak jsem se sklonil k jeho bradavkám a olízl jsem je. Pak jsem na ně foukl. Jak krásně tvrdly.
Odhrnul jsem mu kůžičku na jeho vzrušení a peříčky přejížděl po jeho špičce. Když sebou cukl, tiše jsem se zasmál.
„Copak? Jsi snad tady lechtivý?” zeptal jsem se pobaveně, když peruť peříčka zajela lehce do otvoru na jeho špičce.
Saky
Bože…. Tohle bylo božské… Je tak neskutečně dobrý…. Jenže tohle jsem musel říct… Jsem opravdu masochista.
„Lechtivý? Myslíš, že tohle lechtá? Je to celkem hodně nepříjemné, jenže to ty víš nejlépe, viď? Do školy musím, tedy pokud tam nepůjdeš místo mě a nenapíšeš mi poznámky. Protože pozítří píšu písemku a to z Ekonomie a víš co? Jsem na ní přeci blbý, ne? Nemyslím si, že by byl můj otec z tohoto tvého přístupu nadšený. Jo a to tvoje dráždění. Nuuuuuuuuuuuuuuuuudaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa.“
Beztak jsem po těchto slovech mrtvý, tak co?
Atari
Zaklonil jsem hlavu a rozesmál se.
„Klidně si do školy běž, pokud to zvládneš a nebude ti vadit, že každý uvidí tvé označkované tělo…” řekl jsem sladce.
„Navíc, tvého otce se fakt nebojím, to ty mu to budeš muset nejspíše vysvětlit,” peříčky jsem dál kroužil na jeho špičce.
Pomalu jsem sjel dolů a chvíli ho dráždil okolo jeho rozkroku, až pak jen lehce, špičkou jazyka jsem se ho konečně dotkl. Peříčka jsem prozatím odložil a já se věnoval bradavkám. Konečky prstů jsem po nich přejížděl, svíral jsem je mezi nehty, nebo je štípal. Pak jsem lehce pocucal špičku. Nakonec jsem se postavil.
„Ah… Málem bych zapomněl na dárek od mého milovaného bratříčka,” ďábelsky jsem se usmál a ze šuplíku u stolku jsem vytáhl kroužek, který byl pro tuto chvíli jako dělaný.
Nasadil jsem mu ho na jeho penis a pak jsem zívnul.
„No jo… Máš pravdu nuda…” řekl jsem naprosto nevinně.
Slezl jsem z postele, vzal jsem si knížku a sedl jsem si naproti němu do křesla. Pokrčil jsem zase jednu nohu a začal jsem si s pobaveným úsměvem číst.
Saky
Tak tohle bylo silně nepříjemné. Hlavně když seděl přímo naproti mně. Nemohl jsem se ho dotknout a ještě jsem byl v tomhle stavu. Pořád ve stojaté poloze a přivázaný jako prase na porážku.
Tohle mu nedám, ať mi klidně praskne, je mi to jedno. Takhle se ke mně chovat nebude a já mu to nedovolím.
Cítil jsem, jak se mi kůže na penisu nepříjemně napíná až do neskutečných rozměrů. Strašně to bolelo a mé slabiny praskaly ve švech. Potřeboval jsem se uvolnit, ale ne teď.
Ten blbý kroužek… Tohle ještě nikdo… Sakra… Nebaví mě se pořád opakovat. Je v mnoha věcech můj první, ale nikdy mu to neřeknu.
Po tvářích mi stékaly slzy bolesti a já se kousal do rtů, abych se udržel v klidu a nesténal, nebo neprosil. Kolena se mi podlamovaly a já dopadl na postel. Mé ruce, které stále vysely vzhůru, bolely jak čert.
Nevzdám se… Nevzdám…
„Fajn… Tak mě nech chcípnout, jak prašivého psa… Stejně jsem pro tebe jen to.“