Yakedo
Dobalil jsem a pobavil se pohledem na jeho ležící tělo. Přilehl jsem si k němu a políbil ho.
„Vlastně se to dá brát, jako takové předčasné líbánky. Co ty na to? O to víc s tebou chci být každý dlouhý večer v posteli a pořádně si tě vychutnávat. Budeme v dědečkově domě, vlastně už mém domě. Nikdo jiný než já není. Táta byl jedináček a já taky, takže tam jedu podepsat jen papíry. Necháme si ten dům na dovolenou?“
Tenshi
Schoulil jsem se k němu a lehl si hlavou na jeho hruď.
„Myslel jsem na to, že je to v podstatě něco jako líbánky. Ale… Chceš mě naprosto vycucat z energie? Každý večer?? Hele ještě nedávno jsi byl dosti zraněný! A klidně… Rád někdy s tebou odjedu a odpočinu si tady od toho.”
Yakedo
„Jo chci… Musím si užít líbánky, od toho to slovo je… Pořádně tě vycucnu do poslední kapky a to doslovně. Právě proto, že jsem byl zraněný, si to teď musím vynahradit, nemyslíš? Rozhodnuto, necháme si ho.“
Víc jsem si ho na sebe namáčknul a políbil ho.
Tenshi
„Hah?! Hele, já si chci prohlédnout taky památky a tak, vidět kulturu… A k tomu potřebuju chodit. A taky aspoň trochu energie. No tak Yakedoooo… Aspoň trošku energie mi necháš, viď? Jenom na procházky, památky, něco na jídlo? Že?” řekl jsem plačtivě a podíval jsem se na něj štěněčím pohledem.
Yakedo
„Jsi hrozný… Nechám, neboj. Moje jsou jen noci, tvé jsou slunečné dny. Takže čas mít budeš.“
Přitáhl jsem si ho k obličeji a políbil, potom jsem se uvelebil a usnul v hřejivém náručí.
Tenshi
Probudil jsem se dříve než Yakedo a tak jsem opatrně vyklouzl z jeho náručí. Opláchl jsem se, oblékl jsem si tyrkysové triko a bílé kalhoty. Šel jsem do kuchyně a začal dělat volské oka. K tomu tousty a zeleninu. Usmíval jsem se při tom.
Hah… Proč mi to připadá jako ve snu? Může člověk cítit tolik štěstí??
Yakedo
Párkrát jsem prohrábnul prázdné místo vedle mě a prudce jsem se posadil. Kde je? Uslyšel jsem cinkání nádobí v kuchyni a usmál se. Oblékl jsem si upnuté černé džíny a bíločerné tričko. Hodil jsem přesto lehčí černou koženou bundu a protáhl kosti. Vešel jsem do kuchyně a objal ho kolem pasu.
„Pěkně to voní. Sluší ti to Tenshi,“ zašeptal jsem mu do ucha.
Tenshi
Spokojeně jsem se usmál.
„No jo, ale já tvé tělo nemám,” řekl jsem a nandal jídlo na talíř.
Pak jsem se otočil a objal ho okolo krku. Políbil jsem ho.
„Půjdeme se najíst?” mile jsem se usmál.
Yakedo
„Prosím? Jak jsi to myslel s tím tělem?“ nechápavě jsem se na něj díval a prohrábl si vlasy. Posadil jsem se ke stolu a poslušně snědl snídani. Potom jsem se zvedl a odešel dát zavazadla do auta. Mihari už chodil kolem auta a vypadal nervózně. Od té doby, co se vrátil zpět do práce, vypadal nějak divně.
Ten zmetek Tashiro s ním něco udělal, jen nevím co?
Pomohl mi dát vše na své místo a já došel pro Tenshiho.
„Připraven?“ jen kývnul hlavou a my společně odjeli na letiště.
Let byl příjemný. První třídou, taky aby nebyl. Dorazili jsme na Floridu a hned do dědečkova domu. No dobře… Byl to snob, ale strašně hodný. Dům byl opravdu veliký. Nízký a celkem do těchto přepychových domů nezapadal. Japonský styl a nízký vzhled, byl trnem v oku, všem zbohatlíkům okolo. Dědeček tu bydlel několik let. Vzdal se postu u Yakuzi a stal se právníkem chudých. Přesto měl spousty peněz.
Otevřel jsem dveře a odhalil tu nádheru interiéru. Dlouhá chodba a krásně zdobený vnitřek dobu, byl omračující. Uprostřed obyváku se ke stropu linul červený japonský javor a dělal krásnou ozdobu místnosti. Nábytku zde moc nebylo, hlavně volný prostor, vším prostupoval.
„Často jsem tu běhával po chodbách. Děda měl rád volnost a děti i vnoučata vychovával stejně. Hlavně mít svůj názor.“
Dovedl jsem Tenshiho na nádhernou obrovskou zahradu se Sakurami, příjemným jezírkem, spoustou jemně kvetoucích rostlin. Všechno v Zen stylu. K nám se již blížil dědečkův právník a podával mi papíry.
„Vše je vaše, Pane Yakedo. Stačí jen podepsat,“ uctivě se poklonil a čekal na můj podpis. Záhy jsem vše podepsal a mile se na něj usmál.
„Ještě zde máte nějaké peníze, vše vám převedu na váš účet. Jsou to jen takové drobné,“ škodolibě se usmál.
Podíval jsem se do papírů a div jsem se nevyvrátil.
Drobné, asi se zbláznil. Fíha…
Tenshi se na mě udiveně díval. Právník opustil dům a já si s Tenshim konečně spokojeně sedl na lavičku uprostřed zahrady.
Tenshi
„Tím tělem jsem myslel, že… No… Jako, že je tak silné a pevné a dokonalé… Prostě hodně dobré…”
Musel jsem ale uznat, že to bylo úchvatné. Čím dál víc jsem viděl samé krásné věci, které svou podobou spíše připomínaly pohádku, sen… Než skutečnost… A do toho jsem zahrnoval i tento vztah, Yakedeho… Vše bylo jako vysněné z pohádky…
Než jsem si to stačil uvědomit, po tváři mi stékaly slzy a já se připitoměle usmíval. Začal jsem si je v rychlosti utírat.
„Promiň… Já jen, vše je tak neuvěřitelné, nádherné a krásné. Když se podívám okolo, vidím pohádku. Sedím v božské zahradě u nebeského domu, vedle mě sedí muž, kterého miluju, který miluje mě a je mým zdrojem štěstí a radosti. Je příčinou toho, že mi tak šílené bije srdce, bez něj bych určitě nežil…” s úsměvem jsem na něj pohlédl a slzy pořád padaly dolů, “když si to shrneš, nepřipadá ti, že jsme v nebi?”
Yakedo
„Tak to rozhodně ne! Tohle je mé roztomilé peklíčko a vítám tě v něm. Jediné andělské jsi tu ty,“ políbil jsem ho na tvář a usmál se na něj.
„Chceš vidět pláž, na které jsem se učil s tvým otcem? A kam jsme chodili jíst? Pokud ano, vezmi si plavky, pěkně si zaplaveme.“
Tenshi
Okamžitě jsem vyskočil a hodil na sebe volné trenky na plavání, které byly bílé, jak jinak, se žlutými geometrickými vzory, k tomu lehkou bílou košili.
Pak jsem došel za Yakedou a špulil jsem pusu.
„Nebe! Tohle je nebe! Jelikož nic pekelného tu nevidím,” usmál jsem se.
Yakedo
„To pekelné jsem přece já, ne? Copak si nechceš už teď šáhnout?“ usmál jsem se a přejel si po odhalené hrudi.
Měl jsem na sobě černočervenou košili, zcela rozepnutou a černé kraťasové trenky na koupání. Které mi volně padaly se kyčlím.
„Tak můžeme vyrazit?“
Natáhl jsem ruku směrem k němu a potutelně se usmál.
Tenshi
„To sice jo, ty jsi přímo ďábelský, ale si jeden ďábel mezi andělskými a božskými věcmi. Takže jsi ďábel v nebi,” řekl jsem a popadl ho za ruku.
Našpulil jsem rty a koukl na něj. S naprosto nevinným výrazem, jsem si nadzvedl košili, a tak odhalil svou světlou pokožku na hrudi.
„A ty by sis nechtěl sáhnout?” zeptal jsem se sladce a nevinně se usmíval.
Yakedo
„Nemusím si šáhnout, ale něco udělám.“
Přitáhl jsem si ho k sobě a pomalu se rty dotknul jeho pokožky. Jazykem jsem klouzal od jeho pupíku k jeho bradavkám a jen jemně ho do ní kousnul. Potom jsem se odvrátil a táhl ho na pláž.
„Můžeme pokračovat ve slané vodě.“
Tenshi
„Slané vodě? Hah?! Počkej, slaná voda je na pláži a na ní jsou zase lidi!” řekl jsem s rudou tváří.
„Počkat, a co chceš vlastně udělat?? Tohle není noc, ale den… Je světlo a vše jde vidět, víš?!” říkal jsem rozpačitě.
Yakedo
„Půjdeme do malé zátočiny, je hned tady dole pod domem. Vadí ti slaná voda? Potom se osprchujeme.“
Táhl jsem ho k pláži. Malá zátočinka. Tichá, klidná a nikde nikdo. Takové romantické místo k dělání nekalostí. Vběhl jsem do vody a pobaveně se na něj podíval.
„Jdeš za mnou?“
Tenshi
Povzdechl jsem si. Sundal jsem si košili a opatrně vlezl do vody. Zachvěl jsem se, když mi vlna narazila do nohou a postříkala mi tělo.
„Brrrr, chladnééé” pak jsem se zarazil.
„Uhmmm, já naposledy plaval na prvním stupni na základce.”
Yakedo
„Hahahahahaha… To jako fakt? Tak já tě povedu. Chytni se mých rukou a já tě podržím.“
Pomalu se přibližoval a já ho chytl za ruce. Prudce jsem se s ním ponořil a zase hned vyskočil na hladinu. Byl v šoku a já se pobaveně zasmál. Chytil jsem ho za boky a položil na hladinu.
„Jenom kmitej nohama a rukama, tím poplaveš, já tě budu držet. Zkus mi ukázat, co si pamatuješ.“
Tenshi
Zamračeně jsem se na něj podíval.
„Hele, nejsem děcko, jo?!” našpulil jsem zase rty.
„Nemusíš mě držet…” zakmital jsem nohama a pak rukama.
Lehce jsem se vymanil z jeho sevření a začal plavat. Nejdříve jsem plaval styl prsa, pak znak a pak jsem se potopil.
„Vidíš, mám dobrou paměť,“ řekl jsem vesele, když jsem se vynořil.
Postavil jsem se a postříkal jsem ho vodou.
„Ha!” a znovu jsem po něm cákl s vyplazeným jazykem.
Yakedo
„Jak chceš!“ pobaveně jsem se usmál a skočil do vody.
Vynořil jsem se u něj a vytáhl ho do svého náručí tak, že mě jeho nohy obmotávaly. Pevně jsem si je chytil a začal ho líbat. Jazykem jsem sjel po jeho kůži na krku a jemně ho kousnul. Moje ruce se přemístily na jeho zadek a já jimi lehce zakroutil.
„Hmmm… Tvá slaná kůže je skvělá. Můžu pokračovat?“
Mihari x Tashiro
Tashiro
Ah… Bylo tak příjemné dostat to, co chci. Musím říct, že on byl nejlepší milenec. Přitáhl jsem si ho. Nohama jsem ho objal.
„Copak, ty ve mně nechceš být? Nechceš cítit, jak tě svírám a vtahuju? Nechceš cítit ten pocit, když se pod tebou svíjím, prohýbám a nechceš slyšet mé steny?” šeptal jsem sladce a vrátil mu škodolibý úsměv.
Špičkou jazyka jsem mu přejel po bradě k jednomu koutku jeho úst.
„Máš pravdu, někdo jako já nejsem schopen, dát najevo někomu city. Nikdy jsem to nedělal, ale pak nedostaň infarkt, až to na tebe vybalím. Aspoň si můžeme hrát oba dva, Mihari. Jak nastane ten den, tak si neuvědomuješ, že ty na tom budeš stejně. Nezapomínej na třetí Newtonovo pravidlo,” sevřel jsem ho nohama a on se tak dostal hloub do mě, přitom jsem ho kousl do krku.
„Akce a reakce,” tiše jsem se zasmál.
„Neboj se Mihari, já tě nepodceňuji, na to jsem toho od tebe poznal dost, ale zdá se, že ty mě ano,” řekl jsem svůdně a zakroužil boky.
Natiskl jsem své tělo na jeho a otřel se svými bradavkami o ty jeho. Rukou jsem mu vjel do vlasů a přitáhl si jeho hlavu.
Těsně před jeho rty jsem zašeptal: “Chceš mě?”
Mohl cítit můj horký dech na jeho rtech. Špička mého jazyka pohladila jeho spodní ret a já se tiše zasmál. Moje oči byly plné uličnictví, hříšnosti a určité něžnosti. Propalovaly ty jeho.
Mihari
„Fajn jak chceš. Peklo je dost veliké pro nás oba a já tě stejně, jako ty mě, nechci pustit. Tohle je můj trest, za můj život, sdílet ho s někým koho tolik chci. A mýlíš se, něco ze mě ti už patří. Až ten den nastane, já na tom budu mnohem hůř, nebo mrtvý.“
Začal jsem se pohybovat a dávat mu to, co jeho tělo tolik chtělo. Pokud jsem jenom na to, abych ho uspokojoval, tak mi to zatím stačí. I s tímto málem se spokojím. Nikdy jsem nic podobného necítil a on řekl, že mě neopustí. Přirážel jsem tvrdě a vyjížděl z něj celý a znovu zajížděl, až do sebe naše těla narážela divokostí. Uchopil jsem jeho penis a přejížděl po něm nahoru a dolů a párkrát potrápil jeho špičku. Znovu a znovu jsem zvyšoval na síle, až se prohnul a zavzdychal rozkoší. Jeho bílá tekutina mu stekla na břicho a já z něj vyjel. Olízl jsem si rty a pár tahy po svém penisu jsem se udělal na jeho břicho také. Otřel jsem z nás obou sperma a lehl si vedle něj. Vtáhl jsem ho do svého náručí a dal svou ruku pod jeho hlavu. Tiše jsem mu zašeptal do ucha: „Možná jsem hloupý a veliký, ale taky mám veliké srdce a to bohužel bije pro tebe, Tashiro.“
Potom jsem usnul a zahříval jeho tělo. S tím pocitem v srdci, že ho odsud už nikdy nepustím.
Tashiro
Tak tohle problém už byl. Ty jeho slova, mě tak lehce uváděla do rozpaků. Ale předtím, když si mě tak tvrdě bral. Věděl jsem, že má pravdu. Nechci ho pustit. S každým jeho přírazem se to víc a víc potvrzovalo. Teď jsem jen spokojeně vydechl.
„Já už v pekle žiji hlupáku. Jsi docela odvážný, když mi dáváš srdce. Copak chceš, abych ti ho naporcoval?” nakonec jsem taky usnul.
Byl jsem ranní ptáče, takže jsem se probudil dřív, jak on.
Hmmm, když spí, vůbec nevypadá jako gorila, ale jako medvídek…
Tiše jsem se zasmál.
Už vím, jak mu budu říkat.
Opatrně jsem se vymanil z postele a protáhl se. Došel jsem si pro oblečení do koupelny. Měl jsem hlad… On ho nejspíše bude mít taky. Zašel jsem do kuchyně a začal dělat míchaná vajíčka, s osmaženou slaninou a opečeným pečivem s máslem. Pak jsem opět došel do jeho pokoje a sedl si na kraj postele. Ruce jsem opřel vedle jeho hlavy a já se nad ním sklonil.
„Budíček, ty ospalý medvídku. Hehe… Sedí to k tobě,” tiše jsem se zasmál.
Aby se probral, kousl jsem ho do špičky nosu.
Mihari
To probuzení… Hmmm… To jsem od něj nečekal. Protáhl jsem se a zkontroloval čas. A sakra, za třicet minut musím být u Yakeda a pak na univerzitu.
„Medvídku? To tak vypadám? Už ti připadám roztomilejší? Hahahaha… Jsi sladká lištička.“
Políbil jsem ho a šel se obléct. Hodil jsem na sebe tmavě modré upnuté džíny a světle zelené tričko. Přesto jsem si přehodil černou koženou bundu se stojáčkem a nechal jí rozepnutou. Upravil jsem si vlasy a vešel do kuchyně si udělat kafe.
No páni… On mi udělal snídani. Stál u linky a dělal kafe?
„Rozpustné s mlékem a cukrem, já jen kdyby ses chtěl zeptat. A děkuji, ale nečekal jsem to.“
Zezadu jsem ho objal a políbil na krk. Potom jsem si sednul ke stolu a vše s chutí snědl a vypil kávu. Rychle jsem si vyčistil zuby a ještě mu dal jednu pusu.
„Promiň, musím za Yakedou a pak mám přednášky. Takže… Budeš tady večer?“
Tashiro
Hehe… Opravdu mi to připadalo jako milenci.
„Heh… Bude více věcí, které nebudeš čekat,” řekl jsem tajemně.
Otočil jsem se na něj a mrkl. Pak jsem pokračoval v úklidu nádobí. Nakonec jsem se otočil a sedl si na linku.
„Hmmm… Kdo ví, mám taky práci… Uvidím, kdy skončím,” uličnicky jsem se usmál.
Chytl jsem ho za tričko a přitáhl si ho. Smyslně jsem ho políbil.
Pak jsem ho pustil a mrkl na něj se slovy: „Užij si to.”
Mihari
„No nevím, co si na tom mám užít, ale s tímhle nejspíš vymyslím nějakou těkavou bombu. Jo a málem bych zapomněl, Yakeda a Tenshi odložili svůj obřad na zítra. Tak kdybys chtěl jít se mnou? Ale žádné kraviny, je ti to jasné?“
Káravě jsem se na něj podíval a políbil ho.
„Hezky pracuj… A neflákej se…“ potom jsem nasedl do auta a vyzvednul Yakeda.
Zamířili jsme do hlavního města a přímo do nejhoršího podniku s hroznou pověstí, ale i tam jsme museli dodávat alkohol. Bohužel jsem nečekal, že tam bude banda cizích chlápků a celkem naštvaných, že jim nechtěli nalít. Byli to celkem namakaní chlápci. Postavil jsem se před Yakeda a začal ho chránit. Bylo jich šest a já tři zpacifikoval hned a další tři Yakeda. Jenže když jsem se otočil, jeden z nich mi zabodl dýku do zad. No super… Otočil jsem se a málem ho zabil tvrdou ránou do nosu. Zmetek. Yakeda mě musel držet, abych ho opravdu nezabil. Odvezl mě do svého domu a ošetřil zranění. Nechtěl mě pustit a tak jsem požádal Atariho, aby alespoň zanesl lístek se vzkazem o mém zranění, a kde jsem, do mého domu. Atari mi vyhověl a já se spokojeně natáhl v Yakedově pokoji pro hosty. Po prášcích, co do mě narvali, jsem byl malátný a hned usnul. Probudil mě naštvaný hlas u mé hlavy a hádka s Yakedou.
Otevřel jsem oči a on? Co tu dělá?….
Tashiro
Aaaaah… Bože… Zblázním se! Nejdříve nějaké dohady v práci, pak studenti, kteří neposlouchají a teď jeho zraní a Yakedo mě nechce pustit?! Tak právě toho mám dost. Normálně jsem Yakeda vystrčil z místnosti a zamknul.
„On je můj! Tak se běž postarat o Tenshiho, já mám tady na starost tohohle idiotského medvěda! Měl jsi na něj dát lepší pozor, sakra, kdo se má s ním rozčilovat,” řekl jsem naštvaně s prásknutím dveří.
Otočil jsem se k Miharimu.
„Oh… Jsi vzhůru, jak super,” došel jsem k němu a zkontroloval ho.
Probodával jsem ho naštvaným pohledem.
„Co si sakra myslíš, že děláš?! Nechat se bodnout. Hele, nechtěl by ses zmenšit, aby si nebyl tak obří cíl? Anebo nemám ti dát lekci, jak se bránit? Někdo by si myslel, že to umíš, když děláš v Yakuze a k tomu ochranku. Tupče!” dal jsem mu pohlavek.
Sakra, štvalo mě, že jsem se o něj bál. Totálně mě to štvalo. Sedl jsem si zády k němu na postel a naštvaně si založil ruce na hrudi.
„Hmpf, jen já tě mužů zabít, nikdo jiný na to nemá právo. K čertu…”
Mihari
„Hehehehe… Ty ses o mě bál? Promiň, ale nespím?“
Štípl jsem ho do zadku a on nadskočil.
„Takže, zmenšit se asi nemůžu. Já… Nechtěl jsem si ubližovat, ten pohlavek a bodná rána stačí. Jo a jen tak mimochodem, jsi Yakuza, takže znáš pravý smysl ochranky. Když chtějí zranit Yakeda nastavím své tělo, je to tak už po generace. Je to moje povinnost. Ale stejně tak bych své tělo nastavil, kdyby chtěl někdo ublížit tobě. A to povinnost není, ale láska k tobě. Vlastně mě musíš mít rád, když jsi přišel až sem a ještě vyhodil Yakedu, když tohle je jeden z jeho pokojů. Ahhhh… Prosím, nahni se ke mně a dej mi pusu,“ pohladil jsem ho po zádech a usmál se na něj.
„Jo a asi bych potřeboval odsud, ale to musíš zavolat Atariho, na tebe jsem moc těžký. Vím, že se ti tu nelíbí.“
Tashiro
Zamračil jsem se na něj.
„Zůstaneš tady. Aspoň dokud se nebudeš moct hýbat sám. Pokud sem někdo přijde otravovat, taky začnu otravovat. Hmpf, jsi opravdu tupec. Mně tvoje tělo nastavuj pouze v případě, aby si mě obšťastnil, na nějakou ochranu si vystačím s tím svým. A mysli si co chceš, je to jeho problém, měl mě k tobě pustit! Já už toho za dnešek mám akorát. Nejdříve práce, pak škola a teď ty. Já se už s nikým nebudu srát! Jestli má někdo s tím problém, může se mi postavit. A jo, jedna taková maličkost… Kdo pak ti to udělal?” nadával jsem naštvaně a nakonec se nad něj naklonil s rukama opřenýma po stranách jeho hlavy.
Otázku jsem položil naprosto sladkým tónem. Ten kdo to udělal, má jízdenku do pekel.
Mihari
„Pročpak to chceš vědět? Já sám nevím, nějací namakaní chlápci, kterým nechtěli nalít alkohol. Vlastně jsme nic neudělali a oni po nás vystartovali. Vypadali jak nějací boxeři, nebo něco podobného. Taky jsem si všiml, že přímo naproti tomu baru, je posilovna a tělocvična. Takže asi tak… A rozhodně ti neřeknu, kde to bylo. Jsi totiž blázen a šel by si tam.“
Pobaveně jsem si ho přitáhl ke svému obličeji a políbil ho. Párkrát jsem otřel svůj nos o ten jeho a roztomile se na něj podíval. Musel to být skvělý pohled, na moji roztomilou tvář. Opravdu jsem musel vypadat jak medvěd.
„Mám hlad, po těch prášcích mi vytrávilo a prosím tě, cestou nikoho nezabij.“
Tashiro
Hmmm… Stačí zjistit, kde se stal v nějakém baru u tělocvičny incident a jehož dodavatele je Yakedova společnost. Hah… Pak si je jen najít…
Na tváři se mi objevil ďábelsky úsměv. Pohladil jsem mu rty a políbil ho. Pak jsem rty sjel na krk a jemně ho kousl.
„Jaká škoda, že jsi dočasně indisponován,” zamumlal jsem škodolibě.
Moje ruka pohladila jeho velkou hruď. Políbil jsem ho na spodní čelist, pak jsem se dostal k jeho uchu a kousl jemně do něj. Tiše jsem se zasmál.
„Vrátím se…” zašeptal jsem a odešel.
Hned jsem zavolal svým lidem a dal jim instrukce, co mají hledat. Pak jsem zašel do kuchyně. Byl jsem rád, že jsem nikoho nepotkal. Začal jsem dělat sendviče. Asi tak po půl hodině, mi moji lidé zavolali, že mají to, co chci. Heh… Byli v tomhle nejlepší, dělání s lidmi měli v krvi a najít je, byla úplná hračka. Zašel jsem zpět k Miharimu a dal mu sendviče.
„Něco si vyřídím a pak přijdu, bude to tak na dvě hodinky,” dal jsem mu rychlou pusu a odešel.
Odjel jsem za svými lidmi, kteří měli ve svém držení pár boxerů. Prokřupal jsem si prsty.
Mihari
Tohle nebylo dobré. Ten jeho úsměv naznačoval nějaký ďábelský plán. To by mě zajímalo, jaká práce ho čekala a mám nepříjemný pocit, že jsem už tak řekl k tomu incidentu dost. Ale opravdu jsem se nemohl hýbat a to jeho dráždění nebylo zrovna fér. Snědl jsem sendviče a pomalu se posadil na posteli. Velmi opatrně jsem se opřel o stěnu a čekal, v jakém stavu se vrátí. Otevřely se dveře a do nich se pomalu vplížil Tenshi. Jen se uklonil a šel mi zkontrolovat zranění. Ještě v rychlosti zkontroloval, jestli v místnosti nikdo není a potom přispěchal k mé posteli. Odtrhl náplast a kontroloval řeznou ránu. Nebolelo to, ale když se neopatrně dotkl okraje, zaúpěl jsem bolestí. Zarazil se a podíval k právě rozraženým dveřím. A sakra… nevypadal moc nadšeně. Hlavně, já byl polonahý a Tenshi mi sahal na ránu.
Saky x Atari
Saky
No tohle? Takové probuzení… Je to tyran. Tak hezky se mi spinkalo.
Heh… Jak chce.
Stáhl jsem si k sobě jeho tvář a políbil ho. Potom jsem ho odstrčil. Vyskočil jsem na nohy a pobaveně se na něj podíval.
„Jééé… To jsi ty? Hmmm… Promiň, chvíli jsem si nebyl jistý, který to vlastně jsi,“ vyplázl jsem na něj jazyk a uculil se.
„Tak jdeme? A kam? Řekneš mi, co jsi řekl otci? Takhle naštvaného jsem ho dlouho neviděl.“
Atari
„Ah, tak. No měl by si těm ostatním dát vědět, že tu nebudeš. Jen aby chudáci sem zbytečně nechodili,” usmál jsem se.
„Jdeme ke mně. A řekl jsem mu, že si tě na nějaký čas beru k sobě a pokud má s tím problém, může si to se mnou vyřídit,” říkal jsem nevinně.
„Vezmi si věci a pojď,” odcházel jsem k černému BMW.
Saky
„Prý vyřídit? Jak by asi tak pohnul takovouhle skálou? To by mě teda zajímalo, ale musím uznat… Hahahah… ta představa je zábavná…. Hahahaha… Takový prcek, jako je můj táta… hahahaha… To mám po něm.“
Když jsem uviděl to černé BMW a začernalá skla, podíval jsem se na něj a uštěpačně pronesl.
„Jo a teď mě někam odvezeš a zabiješ, že?“
Pobaveně jsem se usmál a nastoupil do auta.
Atari
„Zbytečná práce. Nic bych z tvé smrti neměl,” řekl jsem s úsměvem a dojel na místo.
Domek s červenou střechou na kraji města. Nebylo to nic okázalého ani velkého. Podlouhlý domek, který byl obrostlý břečťanem, a všude okolo byly různé kytky, které mi tam brácha zasadil. Vedle byl velký bílý altánek, který zas obepínala růže s bílými květy, a uprostřed se vyjímalo piano. Kousek od altánku bylo jezírko a hned za ním se už táhl les. Domek byl zahradou spojený s druhým malým domkem mého bratra… Bylo to naše dědictví po rodičích…
„Tak… Tohle je mé království. Pokud se ti nelíbí, tak si zvykej,” usmál jsem se a šel jsem dovnitř.
Uvnitř byly stěny obložené dubovým dřevem a nábytek byl z většiny mahagon a kůže. Všude byly nějaké noty a někde se našla i flétna a někde zase ocarina.
Dovedl jsem ho do většího pokoje, kde to hrálo tmavě modrými barvami.
No je sice fakt, že z venku to vypadá jako chata, ale uvnitř to už bylo více… Šlechtické? Nebesa nad postelí, velká křesla a pohovky, mahagonové stoly, stolečky, velké staré hodiny s kyvadlem, vyřezávaná almara… Měl jsem rád starožitnosti, působilo to na mě útulně…
Podíval jsem se na Sakyho a lehce jsem se pousmál.
„Stačí tenhle pokoj?” zeptal jsem se.
Přece jen… Co kdyby mu vadilo okno… Po většinu mi to tu sloužilo jako hudebna…
Saky
„Huh? Nevadí? Já ani nevím. Tak trochu jsem z toho všeho zmatený, ale to je jedno. Jo asi je dobrý.“
Vešel jsem do pokoje a práskl mu dveřmi před nosem.
„Hahahahahahahaha… Nedostatečná rychlost staříku. Hahahahaha…. Ahhh….“
Přehodil jsem bundu přes židli a spokojeně se svalil do postele. Vykopl jsem boty do vzduchu a nechal je volně spadnout na zem. Povolil jsem si knoflík od kalhot a spokojeně se uvelebil. Zavřel jsem oči a vychutnával si tu sladkou vůni květin. Takhle bych mohl ležet věčně. Sundal jsem si kalhoty a hodil je na židli. Ležel jsem jen v bílém tričku a tmavě modrých trenkách a spokojeně se otočil na bok. Lehce jsem usnul.
Atari
O těch reakcích si pak ještě povíme…
Povzdechl jsem si a zavrtěl jsem hlavou. Opravdu jsem si tu přivedl vzteklé dítě…. Rozčílil se kvůli každé maličkosti, pořád musí mít připomínky, zřejmě si ani neváží věcí.
Lže, jak tiskne. Je náladový… No, opravdu, co na něm vidím??
Pousmál jsem se a šel udělat jídlo. Udělal jsem pečené kuře s rýží a omáčkou ze šťávy kuřete. Vzal jsem porci a odnesl ji do jeho pokoje. Když se po zaklepání neozval, vešel jsem. Hah… Asi trpí věčným nedostatkem spánku…
Položil jsem to na stolek a sedl jsem si na kraj postele. Opět jsem pokrčil nohu a položil si na koleno bradu. Chvilku jsem ho pozoroval.
No dobře, musím uznat, že je sladký… A já sladké rád… Jen doufám, že má i určitou sladkost ve své povaze, protože ta je úplně hořká… Štípl jsem ho do nosu.
„Jídlo, ty věčný ospalce. Navíc je nebezpečné tu takhle spát…” nejen, že by nachladl, ale nějaké zvíře by ho mohlo napadnout, když měl na sobě jen tohle.
Saky
„Nepruď! Copak by se mi asi tady stalo? Prostě mám rád spánek a nemůžu za to.“
Otočil jsem se na záda a pořádně se protáhl. Jak jsem natáhl ruce nahoru, mé tričko odhalilo pupík a mé trenýrky vyrýsovaly mou chloubu. Pobaveně jsem se usmál.
„Jedině, že ten nebezpečný jsi tady ty?“
Posadil jsem se a přiblížil k jeho tváři. Jazykem jsem mu olízl rty a pomalu se přemístil na nos. Hezky tvrdě jsem ho kousl do špičky nosu.
„Hahahaa… To máš za to štípnutí.“
Atari
Ruku jsem přemístil za jeho krk a políbil jsem ho. Moje oči pobaveně a temně hrály, když jsem se mu přitom díval do očí a nedovolil mu podívat se jinam. Opět jsem jazykem zkoumal jeho ústa. Nakonec jsem olízl jeho spodní ret a sjel na krk, kde jsem mu kousanec vrátil. Ďábelsky jsem se usmál.
„Správně…” odpověděl jsem.
„Jestli se chceš do něčeho zakousnout, tak tady máš jídlo, já nejsem zrovna dvakrát chutný, víš jak… Staré maso je tuhé,” řekl jsem pobaveně.
Saky
Přivřel jsem oči, když mě kousnul do krku. Dokonce jsem sebou mírně cukl. Potom jsem se nadzvednul k jeho krku a také ho kousnul.
„Já žužlavé rád. Musí se déle vychutnávat. A nedělej žádné značky, potom budu mít poničené tělo a nebudu se moci ani svléknout v chlapecké sprše po tělocviku.“
Atari
„Oooh, takže žádné značky hmm…” řekl jsem pobaveně.
Jazykem jsem mu olízl klíční kost a kousl do ní. Pak jsem mu nadzvedl triko nahoru a lehce jazykem přejel po bradavce, kousek nad ní jsem zase kousl a pak ještě jednou jemně sevřel mezi zuby jeho bradavku. Zase jsem se narovnal a pobaveně se na něj díval.
„U mě zákazy neplatí, spíše jsou pro mne pobídkou.”
Saky
„No tak fajn… Jen nevím, kdo to bude vysvětlovat ve škole a kdo následně otci. Já tedy ne.“
Rukou jsem mu jemně vjel do vlasů a pohrával si s nimi. Sundal jsem si tričko a pobaveně se na něj uculil.
„To abys mi ho moc neposlintal. No jo, ty divoká zvířata.“
Atari
„Je to tvé tělo, samozřejmě, že to budeš vysvětlovat ty. Kdyby něco a on se mě zeptá, nemám problém mu říct pravdu,” řekl jsem s úsměvem.
Naklonil jsem hlavu na stranu a prohlédl si ho… Hmm sladké…
Vzal jsem si za límec košile a stáhl ji jemně dolů.
„A já bych si to sundat neměl? Víš, jak děti slintají,” řekl jsem provokativně.
Saky
„Nooo… Když mají co cucat, tak zas tak ne…“
Vyklouzl jsem jak had z pod něho a vyhoupl jsem se nad něj. Povalil jsem ho na záda a rozepnul mu poklopec. Olízl jsem si rty a pomalu jazykem od jeho pupíku sjel na jeho špičku. Jemně jsem jí olízl a potom vsunul do úst. Byl to tedy veliký úkol. Jeho velikost se nedala celá pojmout, ale dráždit jsem ho mohl. Vždy nahoře jsem se zastavil a rukou jemně promasíroval jeho kulky. Potom jsem ho znovu vnořil do svých úst. Potom jsem se zastavil a vzal svůj penis do rukou a otíral ho o ten jeho.
„Hlavně si děti velmi rádi hrají.“
Atari
Hah… Musím uznat, že to uměl. Kdo by řekl, že mi může být ještě větší horko než normálně…
V rychlosti jsem ho dostal pod sebe. Nebezpečně jsem se usmál.
„To divoká zvířata taky…” šeptal jsem mu do ucha a moje ruka bloudila po jeho hrudi, až pak přejížděla po vrcholcích bradavek.
„Až na to, že oni si velice rádi hrají se svou kořistí…” olízl jsem si prsty a zamířil jimi dolů, k jeho dírce.
„Baví je, když ji mohou trápit, dokud neumře…” řekl jsem pobaveně a vnikl jsem do něj prsty. Pomalu jsem jimi pohyboval, jazykem jsem přejel přes jeho krk. Přitom jsem mezi palcem a ukazováčkem svíral jeho bradavku a jemně ji mnul. Bavilo mě, jak sebou cukal. Kousl jsem ho do klíční kosti a pak jsem ho políbil. Jazykem jsem jezdil z jeho úst ven a dovnitř. Tak jako mé prsty, přidával jsem další a zvyšoval jejich rychlost.
„Copak? Chceš si dál hrát, nebo bys raději něco jiného?”
Saky
Ta touha po tom, aby se mě dotýkal víc, mě svírala a nabízela mé tělo jemu napospas.
„Co myslíš ty? Jsi přeci divoké zvíře, ne? Ty se nedáš krotit, takže s tím stejně nic neudělám.“
Přiblížil jsem se k jeho hrudi a olízl jeho bradavku, potom jsem ho do ní s chutí kousnul a celkem hodně.
„A nezahrávej si pořád! Můžeš být šeredně pokousaný.“
Atari
Cukl jsem sebou, když mě kousnul.
„Hmmm? Další zákaz? Nevím… Nevím, kdo tu skončí nejvíce pokousaný.”
Vrátil jsem mu kousanec, ale pokračoval jsem dál. Sjel jsem na jeho břicho a kousl jsem ho do žeber. Sjel jsem níže a další kousanec měl na kyčli. Prsty jsem zajel hluboko a jeho vzrušení jsem vzal do úst. Nemohl jsem si pomoct a taky jemně kousnul. Přejel jsem zuby po jeho špičce a následně ji olízl. Opět jsem putoval výš a nezapomínal nechávat po jeho těle značky. Vytáhl jsem prsty a vnikl do něj svým vzrušením.
„Víš, že jsi děsný lhář a neupřímný? Ah… Jaká to kombinace na takového uličníka,” zašeptal jsem a přirazil.
Dotkl jsem se jeho vzrušení a začal po něm přejíždět. Políbil jsem ho a sklonil jsem se k jeho hrudi. Přitom jsem zrychloval svoje pohyby. Ve chvíli, kdy jsem sevřel mezi rty jeho bradavku a přejel přes ni jazykem, jsem cítil, jak se zachvěl a více se natiskl na mé tělo. Po břiše se mi rozlilo teplo. Zasténal jsem tiše a vyklouzl jsem z něj, když jsem dosáhl své hranice.
Otřel jsem ho a nasadil jsem si trenky. Ještě jsem ho dlouze políbil a celkem si užíval jeho červenou tvář, od doznívajícího orgasmu. Spokojeně jsem si prohlížel jeho tělo mnou označkované a pobaveně jsem se usmál.
„Jídlo je teď studené.”
Saky
Sakra… To se mi tak moc líbilo. To jeho chtivé tělo na mém. Ty značky, které jakoby říkaly, že jsem jeho. Jeho hluboký hlas. To jak moc se mě dotýkal. Nejspíš jsem nikdy nezažil pocit, který cítím s ním. Je tak majetnický a dělá přesně to, co chci. Je mi jasné, že vždy udělá naprostý opak a to mě uspokojuje. Jak hezká opička. To jeho tělo… Ta velikost… Aaaaaaa…
Tak rychle opustil mé tělo, že jsem se nedokázal z toho hned vzpamatovat.
„Tak ho budeš muset ohřát, ne? Je to tvá vina….“
Atari
Zasmál jsem se.
„Tak má jo? Hahah… To víš, že jo. V kuchyni je mikrovlnka, jestli chceš, můžeš si ho ohřát,” řekl jsem pobaveně.
Postavil jsem se a protáhl se. Zakřupal jsem si klouby na rukou. Podíval jsem se na něj a přejel ho pohledem.
„Ale pokud nebudeš moci vstát, pochopím to,” řekl jsem vyzývavě.
Opřel jsem se o stěnu a sledoval ho.
Saky
„Blbečku… Zvládnu všechno.“
Posadil jsem se a snažil se vstát. No byl to problém. Ještě bude dlouho trvat, než si na tohle zvyknu, ale má tvrdohlavost vyhrála. Pomalu jsem se postavil a nandal si jen zelenou košili. Nic pod ní jsem si nevzal. Uchopil jsem jídlo a vyšel ven z pokoje. Šel jsem za vůní jídla a našel kuchyni. Vešel jsem do místnosti a mikrovlnka byla v rohu. Dal jsem do ní jídlo a zapnul ohřívání. Byl jsem zvědavý, jak to tu vypadá a šel jsem to zde okouknout. Na konci chodby byly dveře do zahrady. Vyšel jsem ven a ta nádhera mě uchvátila. Tolika rozmanitých květin a Sakury, jak já ty květy miloval. V malém altánu stálo piáno. Tak dlouho jsem se kláves nedotkl. Přešel jsem k němu a jako by mě něco stáhlo na židli u klavíru. Položil jsem ruce na klávesy a zavřel oči. Mou hlavou zněla jen jedna píseň, má maminka jí hrála stále dokola. Rozezněl jsem klavír a užíval si ty sladké tóny.
https://www.youtube.com/watch?v=hlsbTcPxZPc – pro představu
Z očí mi padaly slzy a já viděl její tvář ve vzpomínkách.
Atari
Slyšel jsem tu krásnou hudbu, která mi připomněla i mou skrývanou bolest, která byla vždy hluboko… Krásně hrál… Došel jsem k němu a přisedl jsem si k němu. Něžně jsem ho objal kolem ramen. Lehkým dotykem jsem zastavil jeho ruce v hraní.
„Krásné…” zašeptal jsem.
Jemně jsem mu otřel slzy. Usmál jsem se smutně.
„Teď já, abys přišel na jiné myšlenky,” doufal jsem, že moje skladba mu pomůže, popravdě moc šťastně jsem hrát neuměl.
Ale v tuhle chvíli jsem hrál, to co jsem chtěl, aby zůstal teď se mnou. Jemně jsem políbil jeho konečky prstů a sám jsem svoje ruce položil na klávesy.
https://youtu.be/OmJujpT62Yk – pro představu
Saky
Přišel mě utěšit a být se mnou. Tohle dělala jen máma. Nikdo jiný na to neměl čas. Tenhle chlap se mi nebezpečně zarývá do srdce. Celou dobu jsem sledoval jeho tvář, a když dohrál, chytil jsem jeho tváře a políbil ho. Jemně se všemi city, kterých jsem byl kdy schopný.
„Není tu asi. Mám tě rád. Proč tohle všechno pro mě děláš? Co se ti na mě může líbit? Jsem protivné, rozmazlené dítě, které tě chce stále zlobit. Co je na mě? Od kdy se na mě díváš takhle?“
Jsem z něho strašně moc zmatený, nechápu to, jak se chovám a jak se chová on.