Tenshi
Sklopil jsem hlavu.
„Já… Vím, že udělal hodně špatného, ale i tak… Musí tu být důvod, proč lidé dělají takové věci, a já si nemohu pomoct a věřím, že mají v sobě i něco dobrého. Jsou to možná jen maličkosti, to že dají svou svačinu psovi, nebo že pomohou staršímu člověku. Když pohladí květinu… Když se usměje ve chvíli, kdy svítí slunce… A tak prostě… Jsou to úplné maličkosti, ale někdo zlý, by si tohohle ani nevšímal. Ale samozřejmě jsem naštvaný na to, co provedl a je těžké odpustit, ale … Nemám prostě rád násilí. To, že ho plodí, neznamená, že my v něm musíme pokračovat, že budeme jako oni. Jen se tím pak vytváří situace, jako byla tamta… Je to věčný koloběh nenávisti a bolesti, ” mumlal jsem posmutněle.
Pak jsem jen zavrtěl hlavou.
„Promiň, zase říkám hlouposti, viď?” lehce jsem se usmál.
Yakedo
„Nejsou to hlouposti, celkem tě chápu. Ale pochop to, že on musel být potrestán a hlavně za to, že ublížil tobě. No já bych mu nejspíš zlámal pár žeber a vykloubil ruku, aby to už nikdy nedělal, ale Mihari si ho odnesl. Absolutně nemám tušení, co s ním dělá, ale nic hezkého to nebude.“
Zastavil mě Atari a začal mluvit: „Pokud mu někdo dokáže pomoct, tak Mihari. Jo, je trochu násilný, ale má k tomu své důvody. Ještě mu nechme jeden den a já za ním dojdu. Stejně nebude poslouchat nikoho jiného, než mě.“
Usmál jsem se nad představou, jak mu zrovna Mihari pomáhá. Strašné zvíře a teď ještě puštěné ze řetězu.
„Stačí ti to jako odpověď, Tenshi?“ řekl jsem mile.
Tenshi
Naklonil jsem hlavu na stranu.
„Mihari? Hmmm, doufám, že oba budou v pořádku, ” zamumlal jsem a pak se usmál.
„Uhm, stačí,” protáhl jsem se.
Hah, zase se mi chce spát… Ale co už… Mám práci.
Zářivě jsem se usmál na ty dva.
„Tak, kdy se jde na tu radu? Taky, nemáte ještě hlad? Nepotřebujete něco? Máte vše?”
Yakedo
Oba jsme se s Atarim rozesmáli. Tenshi se na nás překvapeně díval a pak se také začal smát.
„Hahahahahahaha…. Jsi opravdu jak moje žena Tenshi a to dobrá žena. Přesně za deset minut, tak se běž obléct a vyrazíme. Atari tu zůstane, má nějakou práci s tvými lidmi,“ protáhl jsem se a oblékl si bundu.
„Budu čekat venku, ještě zkontroluji motorku.“
Tenshi
Odešel jsem tedy.
Manželka… Huh, pako jedno….
Dneska jsem si vzal bílé rifle, tmavě modré tričko a na to černé sako. Došel jsem za Atarim a rozloučil se. Vzal jsem si ještě potřebné věci a přišel jsem k Yakedovi, který si s něčím hrál na motorce. Teda… Hned jsem se ho zeptal.
„Eto… Jak vůbec probíhá ta rada??? A taky…. To jako pojedeme na tomhle na tu radu??” byl jsem lehce nervózní.
Přece jen jdu na něco takového poprvé.
Yakedo
„Yop… No nevím, jestli jsou bílé kalhoty dobrý nápad? Ale…“ pomalu jsem mu přejel po zadku a políbil ho.
„Jsem dobrý řidič, nemáš se čeho bát. Dokonce jsem závodil a nebyl jsem špatný. Jo rada… Je plná děsivých chlápků a hlavně vysoce postavených pánů. Je nás tam okolo dvaceti a každý má svůj úsek na spravování. Musíš obhájit svoje zisky a práci, kterou si vykonal a máš v plánu. Dneska na tebe budou hodní, jsi tam poprvé a moc tomu nerozumíš. Já potřebuji také něco obhájit, tak se stačí dívat na mě a učit se. Jo, ale musíme jet.“
Nasadil jsem mu helmu a posadil ho za sebe. Chytil jsem mu ruce a zkříženě je opřel o nádrž. Potom jsem nastartoval svoje dělo a odvezl jej na radu. Cesta byla rychlá a velmi klidná. U obrovského starodávného domu jsme zastavili.
„Tak tohle je hlavní sídlo. Co tomu říkáš?“
Tenshi
Seděl jsem na motorce a přes helmu na něj mluvil.
„Jízda byla velice rychlá. Musím říct, že je to něco…. Co se týká toho domu, tak ten je dost velký a děsivý. Nevím proč, všichni v Yakuze musí být děsiví, stejně jako vše okolo nich? Já tam rozhodně nebudu zapadat! Budu si připadat jako na nějaké exkurzi… ” začínal jsem opět být víc a víc nervózní.
Yakedo
Sundal jsem mu helmu a políbil ho.
„Jo, nejspíš je to tím, co jsme museli v životě udělat a kolik lidí nám umřelo. Proto tak vypadáme a proto vypadá takhle vše kolem nás. Pojď, všichni jsou zvědaví.“
Chytil jsem ho za ruku a prošli jsme velikou hlavní bránou. Zašli jsme do domu a dlouhou chodbou se dostali až k zasedací místnosti. Všichni tam již byli. Přísné tváře propichovaly Tenshiho a mě.
„No dobře… Dneska nejsem ve formálním, omlouvám se,“ mírně jsem se uklonil a ukázal na Tenshiho.
„To je Tenshi, je to nástupce senseie a moje nastávající žena, prosím buďte k němu shovívaví,“ cukaly jim koutky a já musel odklonit hlavu, jinak bych se začal smát.
Tenshi
Haaaah?! On to řekl! Tady přede všema! Řekl, že nastávající žena!!! Copak nemohl říct, když už, tak muž?! Grrrrr…
Střelil jsem po něm pohledem. Pak jsem se podíval na ty chlápky a uklonil se.
„Těší mě! Budu se snažit být lepší, jak můj otec! Těším se na vaší spolupráci!” řekl jsem silným hlasem.
Ale neodpustil jsem si další propalující pohled na Yakeda.
Yakedo
Potichu jsem se smál, ten jeho propalující pohled byl skvělý. Posadil jsem ho do prostředního křesla a sám si sedl vedle něj. Vytáhl jsem papíry a začal s obhajobou. Mírně jsem se uklonil a přednesl všechny čísla a zisky, i to, co to přineslo radě a všem přítomným. Proběhlo i dohadování o daná čísla. Hned jsem vše vyvrátil a potvrdil své zisky. Opravdu jsem za ty roky v tom uměl chodit, a když jsem si nebyl jistý, měl jsem Atariho. Nastal Tenshiho čas a já ho pozoroval.
Tenshi
Pozoroval jsem přesně, jak co dělá. Teď byla řada na mě. Byl jsem nervózní, ale… Můj otec tohle často dělal, ne snad? On mi to s důvěrou zanechal. A já chci být lepší jak on. S nádechem jsem si dodal síly a setřásl nervozitu. Bude to v poho, je to jako obchodní jednání… Jediný rozdíl je v lidech. Začal jsem mluvit o tom, jak to bylo doposud, když tu byl otec. Jak to hodlám dělat já. Proč a jaký mám záměr. Je fakt, že moje verze byla mírnější, nebyl jsem tolik agresivní a uspěchaný. Byl jsem opatrný, rozvážný. Přeci jen… Dělám to poprvé, může tu být spousta chyb…
„Tak… To by mělo být vše,” dořekl jsem a vydechl.
Málem jsem se svalil do křesla. Přeci jen jsem byl vynervovaný… Kdo by nebyl, před bandou Yakuza chlápků, i když jsem byl jeden z nich.
Yakedo
Pozorovat Tenshiho bylo velmi zábavné. Jeho chvějící se ruce, které svíraly papíry. Roztřesená ústa, připravená na další polibek. Byl jak malý zajíček. Když se posadil, muži kolem mě začali postupně mluvit a vyptávat se na různé podrobnosti. Tenshi vše vysvětlovat, ale vypadal unaveně. I tak mě to bavilo. Musel jsem uznat, že měl dobrý plán, ale moc šancí si ho celý prosadit mít nebude. A taky neměl. Polovina z toho byla zavrhnuta. Ale napoprvé dobré. Zvedl jsem se a odvedl ho zpět k motorce. Narazil jsem mu helmu na hlavu a nastartoval. Opět jsem jeho ruce obmotal kolem svého těla. Mířil jsem na jedno zvláštní místo, uvidím, co na něj řekne. Cesta byla celkem dlouhá a končila na okraji řídkého lesa. Zastavil jsem a odvedl Tenshiho houštinou na dané místo. Ukázala se před námi malinká pláž s krásným čistým jezírkem a stromy s překrásně kvetoucími Sakurami. Jejich lístky dopadaly na hladinu a dělaly překrásné obrazce.
„Půjdeme se vykoupat? Jo a sem jsem moc rád chodíval, když jsem chtěl být sám. Nikdo tu ještě se mnou nebyl.“
Tenshi
S úžasem jsem koukal na ten výjev. Bylo to úplně jako z jiného světa! Bylo to nádherné, krásné, uchvacující, božské, ahh… Nedostávalo se mi slov. A ještě k tomu Sakura! Miloval jsem ten strom. Otočil jsem se k Yakedemu a šťastně ho objal. Pak jsem ho políbil. Kousek jsem se odtáhl.
„Určitě! Jsem rád, že jsi mi to tu ukázal. Je to tu překrásné… Ani to slovo nestačí… Wah.. Mám pocit, jako bych mohl konečně odpočívat. Děkuji Yakedo. Miluju tě,” říkal jsem vesele a usmíval se.
Poslední slova jsem mu už zašeptal do rtů. Pak jsem ho pustil a svlékl se. Už jsem se prodíral chladnější vodou a prsty si pohrával s okvětními lístky na hladině.
Tak úžasné…
Yakedo
Bylo hezké vidět ho tak uvolněného. Svlékl jsem se také a pomalu se za něj připlížil. Objal jsem ho a políbil na krk a pomalu mu jazykem přejížděl pokožku na krku, až k uchu a hezky si s jeho lalůčkem pohrál.
„Tohle patří mé rodině, takže i tobě. Můžeme sem, kdykoliv se nám bude chtít. Taky tě miluji.“
Prsty jsem dráždil jeho bradavky a potom jsem se odtáhl.
„Promiň, já vlastně nemůžu, že? Před chvílí jsi mě káral, že nebudu mít vždy, to co chci. Takže….“
Tenshi
Našpulil jsem rty a odvrátil hlavu. Zrudl jsem.
„To ne, no… Ale pro teď… Hmm… Záleží, co chceš… No, pokud budu na tomto místě, můžeš mít to, co chceš,” brblal jsem.
Hmpf, neměl bych mu to dovolovat, ale zaslouží si to… Taky… Byla v tom moje určitá sobeckost. Ah… Opravdu se stávám děsným…
Yakedo
„Takže můžu mít, co chci? Fajn… Tak bych chtěl, abys mi ukázal, jak moc jsem tě naučil ze vzrušování svého partnera. Chtěl bych vidět, jak dobrou ženu to mám.“
Tenhsi
„Hah?! Jsi hrozný… Chtít po mě něco takového… Víš přece, že jsem stydlivý. Takové trapné věci, ale co mám s tebou dělat?” mumlal jsem s červenými tvářemi rozpačitě.
Ale stejně jsem zvedl ruce a obmotal mu je okolo krku. Zvedl jsem se na špičky a začal ho líbat. Nejdříve to bylo takové cudné, ale pomaličku to bylo více vášnivější, odvážnější až nakonec si pohrával s jeho jazykem tím svým. Více jsem se k němu natiskl, až jsem mohl cítit jeho nahé a horké tělo na tom mém. Nakonec jsem se zas normálně postavil, když jsem sjel po jeho těle a já se postavil na celé šlapky. Pořád jsem ho objímal okolo krku a hlavu jsem si opřel o jeho hruď.
„Zřejmě máš cudnou ženu, která se bojí něco ukázat. Asi jí budeš muset vyměnit…” mumlal jsem tiše.
Yakedo
„Ale, ale… Nepodceňuj se tak, tohle bylo zatím nejodvážnější, co jsi ukázal a nebyl pod drogami. Věř trochu sobě, ale i mě. Už nikdy nechci slyšet, že tě mám vyměnit. Kdybych to chtěl, dávno se mnou nejsi. Budu tě to muset naučit.“
Vzal jsem si ho do náruče, odnesl na břeh a vysadil ho z vody na kořen stromu, který byl těsně nad vodou, jako malá lávka. Patřil té nejkrásněji kvetoucí sakuře. Uchopil jsem jeden růžový lístek a pomalu mu s ním přejížděl po těle. Začal jsem na čele, přes oči ke rtům a ty jsem i políbil.
Potom na jeho krk, jen jemně jsem se k němu přiblížil rty a pošeptal mu do ucha: „Je hodně míst, které toho druhého vzrušují. U tebe jsou to uši a krk. Taky miluješ pomalé dotyky a mé hrubé přivlastňování tvého těla. Podle toho poznáš, kde toho druhého vzrušovat. Je to jen o pozorování. Podívej, tvé bradavky se vzrušily jen lístkem Sakury, který po nich přejíždí.“
Přejížděl jsem krouživě lístkem po jeho bradavkách a líbal mu krk. Potom jsem lístkem putoval po jeho bříšku, do jeho rozkroku. Jemně jsem kroužil na jeho špičce a lístek se mu omotával kolem kůžičky.
„Tak copak? Chceš víc, má stydlivá ženo?“
Mirari x Tashiro
Tashiro
Chci umřít! Tak tohle už je trest. Jak se opovážil ze mě udělat moučník?! Ah… Bral bych rychlé zhltnutí, než tohle vychutnávání. Jeho jazyk je ten nejďábelštější nástroj… Pokud nemluvím o tom jeho blbém hlasu! Nejraději bych ho spoutal! Aby si zkusil jaké to je. A moje tělo by nejraději mělo jeho… Což mě nejvíce štve. Nenávidím ho… Nechci ho, ale…
„Od kdy, ty potřebuješ vůbec nějaké svolení?!” zeptal jsem se naštvaně, ale… Toužil jsem po uvolnění. Nenávidím ho, že mě donutil udělat tohle.
S červenými tvářemi jsem se na něj vzpurně podíval.
„Ale… Mohl bys…” zašeptal jsem. Už i můj hlas se chvěl.
Mihari
Uculil jsem se svým ďábelským úsměvem a odhrnul mu vlasy z čela.
Dal jsem mu malou pusu na čelo a jemně mu zašeptal hrubým hlasem do ucha: „Hodný chlapec Tashiro.“
Roztáhl jsem mu nohy a pomalu mu slízával krém ze špičky penisu. Ucítil jsem, jak lehce teče a oddálil se. Svlékl jsem si oblečení. Vzal jsem gel a rozetřel ho po svém penisu. Otíral jsem špičku svého penisu o jeho dírku a pomalu jsem do něj vnikal. Prohýbal se a vzdychal pod mou vášní. Začal jsem se pohybovat a brát si ho podle svého, tvrdě a nesmlouvavě. Užíval jsem si ten jeho vzrušený pohled. Přirážel jsem a přitom mu přejížděl po jeho penisu, který byl tak hezky tvrdý a svůdně červený. Ucítil jsem, jak se mi jeho tekutina rozlévá po ruce a usmál se. Zvedl jsem si ho do sedu a bral si ho v této poloze. Laskal jsem jeho bradavky a přitom i jeho znovu vzrušenou chloubu.
„Ale, ale… Jednou nestačí, že?“
Bral jsem si ho dál a dál, dokud jsem ho nenaplnil a on mně nepotřísnil břicho. Položil jsem ho zpět do postele a šel napustit vanu. Došel jsem zpět pro něj a jemně ho přenesl do vany. Znovu jsme spolu odpočívali v té hřejivé vodě a já cítil naše hlasitě tlukoucí srdce.
Jen tichounce jsem pronesl: „Je tak hrozné být s někým, jako jsem já?“
Tashiro
Tak tohle bylo naprosto… Úžasné? Hah, opět jsem byl naštvaný. Proč se mi to s ním tak líbilo… Nejspíše proto, že to dělal takhle… Věnoval mi takovou pozornost. Ale pořád jsem nevěděl proč. Proč se ke mně takto choval? Tohle jemné zacházení… Ničí mě to. Pomalu mi to hlodá v hrudi. Jeho doteky se mi propalovaly víc než jen do kůže. Jeho hlas rozechvíval nejen mé tělo.
Musel jsem se držet, abych nesténal a neprohýbal se pod ním, jako nějaký chtivý nadrženec.
Ale… Teď už stejně není cesty zpět. Pokud se o mě takhle stará, tak… Klidně asi bych mohl být jeho mazlíček. Haaah… Opravdu jsem si to právě připustil? Zatraceně… Nenávidím toho pekelníka.
Povzdechl jsem si. Už jsem byl z toho přemýšlení unavený. Uvolnil jsem se a opřel se o něj.
„Proč se ptáš? A vůbec… Proč tě to zajímá? Zrovna ode mě? Samozřejmě… Je to hrozné…. Jsem… přece… Tvůj mazlíček… Hračka… Matoucí… Proč?” usínal jsem, až jsem jen mumlal a nakonec vytuhnul, když mi hlava poklesla na jeho hruď a já slyšel jeho tlukoucí srdce.
Bylo to jako hřejivá ukolébavka.
Mihari
Mazlíček? Nikdy jsem o tom takhle nepřemýšlel, ale asi si ho tak vychovávám. Jsem zvrhlá, protivná gorila, co chce svůj banán. Co to sakra dělám? To snad k němu něco cítím? Myslel jsem, že tohle nikdy nepocítím. Že nebudu chtít vedle sebe nikoho jiného, než Atariho. Sakra, to zvířátko se mi dostalo pod kůži a pěkně mě tam hryže.
Usnul mi na hrudi a já se pobaveně usmál. Kdyby mohl vrnět, vrněl by jako malé koťátko. Vtáhl jsem si ho do náručí a odnesl do postele. Vlezl jsem si tam s ním a objal ho. Zahříval jsem jeho tělo, ale jen chvíli, potom jsem vstal a šel udělat večeři. Musel být hadový a já také. Udělal jsem Jasmínovou rýži a omáčku ze zelených papriček se zeleným pepřem a steakem. K tomu všemu jsem udělal jasmínový čaj. Donesl jsem mu to ke stolku a položil. Pomalu jsem si k němu přisedl a pohladil ho po vlasech.
„Vstávej! Máš tu jídlo. Bude studené, když ho hned nesníš a byla by to škoda.“
Viděl jsem, jak se jeho oči otvírají a já ho dlouze políbil a svým polibkem jsem ho zarazil zpátky po polštáře.
Tashiro
Waaaah?! Co je tohle za probuzení?! Tohle se dělá milenci, pokud vím a tak… Sakra… Tak na tohle nechci ani myslet… Milenec, huh… Ani náhodou.
Ale blbý bylo, že jsem měl tendenci ho obejmout okolo krku a ještě si ho přitáhnout. Samozřejmě to jsem nedovolil. Mám absolutně neposlušné tělo, dělá si, co chce… Cítí, co chce. Spíše jsem ho od sebe odstrčil a odvrátil hlavu.
„Víš, že po spánku je v puse nejvíce bakterií.”
Mihari
„Huh? Tebe zajímá mé zdraví? Jsem chemik, mě nic o bakteriích neříkej. A po těch všech partnerech, co jsi měl, jsou bakterie v puse to poslední nebezpečné. Takže….“
Přitáhl jsem si jeho hlavu a znovu tentokrát hruběji, jsem ho políbil a vytáhl ho tím z postele. Hodil jsem po něm košili a trenýrky. V rychlosti se oblékl a upřeně mě pozoroval. Za ruku jsem ho odtáhl ke stolku a zarazil do křesla.
„Sněz to! Dokud to je teplé, potom to není tak dobré.“
Pozoroval jsem, jak vše poctivě snědl a odpoutal jsem ho od sloupu. Vzal jsem řetězy do jedné ruky a jeho ruku jsem uchopil tou druhou. Byla už tma, takže bylo jedno, že je jenom v košili a trenkách. Sedl jsem si s ním na lavičku venku na zahradě. Dal jsem si na jejím vzhledu záležet. Miluji rostliny a květy. Všude byly krásně rozkvetlé Sakury, Pivoňky, v jezírku Lekníny. Krásné červeně zbarvené Japonské javory. Miloval jsem ty barvy a mohl jsem zde relaxovat hodiny. Chtěl něco říct, ale já mu rukou zakryl ústa.
„Chvíli mlč! Jen pozoruj tu čistotu a krásu a relaxuj! Je hezké chvíli jen tak s někým sedět a pozorovat, co jsi s láskou vytvořil. Vidíš, můžeš být ta největší stvůra, ale když někomu pomůžeš, nebo uděláš něco takového, tak jsi člověk. Tohle je to, co dělá mě člověkem a kde jsem začal znovu dýchat. Třeba to pomůže i tobě.“
Tashiro
No, musel jsem uznat, že to krásné opravdu bylo, když si lehký noční vítr pohrával s lístky javoru. Jak se lehce zvlnila hladina jezírka, po kterém rychle přeběhl hmyz. Mohl jsem v odrazu hladiny vidět noční nebe. Bylo to jako krásné černé, sametové roucho. Když se Pivoňky začaly kymácet, když vítr byl silnější, připomínalo mi to tanec. Tanec větru a krásných rostlin a mě napadla hudba…
„Hudba… U mě je to asi hudba….”
Dělal jsem ji odjakživa.
Teď jsem ji i učil. Vlastně hudba byla vším krom Yakuzy. Je moje hudba taky tak krásná?
Mihari
„Hudba? A na co hraješ? Mám tu spousty nástrojů, můžu ti něco donést. Jo, nenech se mýlit, já na nic nehraji to Atari. Já jen na nervy. Ale můžeš mi ukázat, co umíš. Taky si to chci poslechnout.“
Ještě jsem si ho k sobě přitáhl a dlouze políbil. Připadalo mi to vhodné v této chvíli. Potom jsem se zvedl a upřeně se na něj zadíval.
„Tak co za hudební nástroj chceš?“
Tashiro
Wah, ještě že je tma, jinak by mohl vidět, jak se červenám, což bych nerad.
„Piano…” řekl jsem, ale pak jsem si představil, jak ho nese.
Nevydržel jsem a rozesmál se.
„Hahahah, ale opravdu chci vidět, jak ho poneseš! Hahah! Ta představa, haaha!” smál jsem se.
Opravdu, dokázal jsem si to u něj představit. Bylo by to jak v těch kreslených filmech. Hehe… Pak jsem se zarazil… Uh, co to dělám…
Odvrátil jsem svůj červenající se obličej.
„Stačí Saxofon, zda ho máš…” zamumlal jsem.
Mihari
„Vlastně je támhle pod stříškou malý klavír, pokud ti stačí. Atari tady na něj trénuje. Má rád tuhle zahradu a chtěl, aby bylo venku, i když by mi nedělalo problém ti ho donést. Jsem přece gorila.“
Popadl jsem ho za ruku a odepnul mu řetězy i okovy z nohou, nechal jsem mu jen obojek. Posadil jsem ho na malou židličku ke klavíru.
„Jo, Saxofon stejně nevedeme, tak ti musí stačit tohle. Tak se předveď! Poslouchám.“
Tashiro
„Uh… Škoda, Saxofon mám rád… No nic…” zamumlal jsem si pro sebe a položil ruce na klavír.
Něžně jsem ho pohladil. Konečky prstů jsem přejížděl po klávesách. Lehce jsem se usmál. Opravdu… Hudba asi bude to, co je pro mě nejvíce drahé. Podíval jsem se na zahradu a pak jsem koukl na toho obra. Znovu jsem upřel zrak na klavír. Pak jsem udělal pár tónů. Na tváři se mi usadil něžný úsměv. Pak se mé prsty rozehrály. Tančily po klávesách, tak jak to dělaly mnohokrát. Když jsem byl šťastný, když jsem měl v sobě neuvěřitelnou bolest, když jsem plakal, když jsem se loučil…
https://youtu.be/QcwBkZAFKRE – pro představu
Mihari
Opřel jsem se o klavír a poslouchal tóny, co se z něj linuly. Hrál opravdu krásně a mě to zasáhlo.
Sakra, nejspíš jsem mu už propadl. Někomu tak zlému a drzému. Jenže podle jeho hudby se dalo říct, že měl velmi těžký život a že alespoň jednou ve svém bídném životě miloval.
Skladba dohrála a já se na něj upřeně díval. Mé srdce i oči zněžněly a já ho vytáhl od klavíru do svého náručí. Pohladil jsem jeho tvář a rty se posouval po jeho obličeji. Políbil jsem každou část jeho tváře a jemně se prsty dotýkal jeho pokožky na krku. Postupoval jsem na jeho bradavky a přes košili je dráždil. Vše s něhou, nebyl jsem hrubý, jen jemný. Vrátil jsem se k jeho rtům a dlouze a něžně ho líbal. Můj jazyk jezdil v jeho ústech v rytmu jeho písně. Oddálil jsem se a podíval do jeho očí.
„Teď ten souhlas potřebuji. Pro tuto chvíli si tě nechci vzít násilně, nebo jako hračku. Chci se s tebou spojit a cítit tě, jak si to užíváš. Stačí jen svolit. Pokud ne, nechám tě jít.“
Tashiro
Rychle jsem oddechoval a ustoupil od něj. Zase jsem měl v hlavě chaos.
„Proč? Proč pořád tohle děláš, takhle se chováš… Nejdříve si mě vezmeš jako hračku, mučíš mě, a teď tohle? Nenávidím tě… Jak myslíš to, že mě necháš jít? To jako… Mi dáš svobodu? Nebo to je nějaká tvoje hra?” říkal jsem tiše a objal jsem se.
Najednou mi byla zima. Jeho doteky mě tolik rozehřívaly…
Ale nemohu mu věřit… Bojím se ho… Toho, že by mi změnil srdce…
Mihari
Chtěl jsem mu odpovědět, ale od vchodových dveří se ozval hlas přicházejícího Atariho.
„Kde jsi Mihari, tvůj bráška je doma.“
Zatrnulo ve mně. Pokud tu je, nejspíš chce vědět, co je s Tashirem. Je pravda, že jsem přetáhl plánovanou dobu trestu, který měl trvat jen dvacet čtyři hodin. Se smutkem v očích jsem se podíval na Tashira.
„Tady to všechno končí Tashiro, nejspíš si tě teď Atari odvede. Já…“
„Neumíš odpovědět, když tu na tebe volám?“ ozval se Atariho hlas přímo u nás. Atariho oči zůstaly civět na Tashira.
Okamžitě po něm hrábnul a sundal mu obojek a podal jeho oblečení, které měl v rukách. Velmi káravě se na mě podíval.
„To stačí Mihari, beru ho domů. Rada se po něm shání. Pochop, že on není tvoje hračka. Můžeš mi sakra vysvětlit, co to má za stopy od pout na rukách, nohách a od obojku na krku? Myslel jsem, že ho máš trestat a ne si z něj dělat mazlíčka. Ty sis už za svůj život ublížil málo? Neměj city k někomu, jako je on. Nestojí ti za to! Copak myslíš, že k tobě něco cítí? Stačí se na tebe jen podívat a vím, že jsi se právě zamil…“ zadržel jsem ho tím, že jsem mu narval ruku před pusu.
„Dost Atari, chápu to. Je volný. Může jít.“
Díval jsem se do země a Atari mě pohladil po hlavě. Potom vzal Tashira za ruku a táhl ho do svého auta. Ještě jsem na chvíli zastavil Tashira v chůzi a naposledy ho políbil. Potom jsem se otočil a odešel zpět ke klavíru.
Odešli pryč… Odešel pryč… Už ho neuvidím… Sakra… Nejspíš jsem se do něj zamiloval… Nesnáším ho za to, co mi udělal… Potom by mě zajímalo, kdo koho trestal?
Pohladil jsem klávesy, na které před chvílí hrál a uslyšel prásknutí dveří. Lhal jsem, když jsem říkal, že neumím hrát, byl to můj klavír. Začal jsem hrát a hudba se linula ven za ním. Bylo to mé rozloučení. To, že poslouchali až do konce, jsem zjistil tak, že až jsem dohrál, bouchnuly dveře u auta a to se rozjelo.
„Sbohem.“
https://www.youtube.com/watch?v=aXVlQJ8eFgE – pro představu
Saky x Atari
Atari
Dosahuji své hranice. To jsem ještě věděl…
„Myslím si jen to, že si opravdu koleduješ o to, aby si ty sám zjistil, kolikrát vydržíš se udělat?” zašeptal jsem nebezpečně.
Prstem jsem mu zatlačil na dírku. Druhou rukou jsem mu přejel přes bradavky, dráždil jsem je.
„Hmmm, musíš být opravdu sexuálně frustrovaný, když ti nevadí škaredý a velký opičák. Hm…?”
Saky
„Asi ano, ale já si byl tvých pohledů na mě vždycky vědom, tak co? Pozoroval jsi mě, jak lev na lovu, nejsem blbej. A ty tak škaredý nejsi. Frustrovaný jsem opravdu hoooooooodně… Myslíš, že se tě bojím? Hahahaha… Blbost! Jsi jen malý ustrašený opičáček, co si rád hraje. Stejně mě nic nového nenaučíš, tak co?“
Atari
„Oh… Že zrovna ty mluvíš o pohledech, ten který by mě i tím pohledem zhltnul. Kdo říká, že se mě máš bát? Je to jen na tobě a opravdu ti lhaní nejde,“ řekl jsem pobaveně a povalil ho na stůl.
Už jsem měl toho dost. Když chce vědět…
„Tak co?” tak se to doví.
Ruka mi vklouzla do kalhot a já přejel po jeho rozkroku. Usmál jsem se, když jsem cítil, jak začíná být vzrušený. Sklonil jsem se k jeho hrudi a olízl mu bradavky. Vcucl jsem je a pak pustil. Jemně jsem ho do nich zuby štípl. Palcem jsem mezitím přejížděl po jeho naběhlé špičce. Pak jsem sjel dolů a párkrát obkroužil jeho dírku. Nakonec jsem do ní vnikl prsty. Zastavil jsem se, když jsem uslyšel zvonění budíku. Propaloval jsem ho pohledem. Usmál jsem se a zašeptal jsem nad jeho rty.
„Hodina skončila,” vytáhl jsem prsty.
Saky
Aaaaaaaahhhhh… Umře…
„Ať ti upadne Atari!“ zakřičel jsem na něj.
Šmejd jeden zase si budu muset pomoct sám.
„Opovaž se zítra zase přijít, nemám zájem a tímto způsobem mě stejně nic nenaučíš!“
Hajzl jeden proradný. Takhle mě nažhavit a potom si spokojeně odkráčet. Tak dost! Už na něj kašlu. Tímto to končí.
Sebral jsem se a šel do sprchy. Žádné sebeuspokojování nebude. Silný proud ledové vody mě pomohl tu bolest v podbřišku ztlumit a já se konečně uklidnil. Šel jsem za otcem a oznámil mu, že nadále nechci Atariho jako učitele, ten se mi samozřejmě jen vysmál.
Oba chcípněte na nedostatek sexu!
Šel jsem spát a snažil se na tu gorilu nemyslet. Ráno jsem ve škole skoro spal a nebavilo mě učení a už vůbec ne myšlení. Zmetek, co to se mnou udělal? Nechtěl jsem jít na jeho hodinu učení (mučení), ale moje tělo mě neposlouchalo. Naštvaně jsem se svalil na židli a znovu dal nohy na stůl. Tentokrát jsem si jen povolil kravatu a rozcuchal vlasy. Spokojeně jsem se uvelebil a složil ruce na hrudník. Nějak jsem z toho vyčerpání usnul.
Atari
Opět denní rutina. Ale při tom jsem se lehce usmíval, když jsem si vzpomněl na ty jeho reakce. Tak rozkošný… Bohužel jsem se v jednu chvíli až moc zamyslel a při krájení jablka, které jsem se v ruce snažil rozpůlit, jsem použil trochu více síly a nůž projel jablkem moc rychle na to, abych ho stihl zastavit, než se mi zakousne do dlaně…
Dokonce mi vyhrožoval, ať nepřijdu. Hah…. Ránu jsem si vydezinfikoval a obvázal. Stejně jsem přišel. Byla to práce…
Vešel jsem do pracovny a on opět spal. To by mě zajímalo, co dělá v noci, když přes den spí. Díval jsem se na jeho spící tvář a lehce se pousmál. Teď vypadá tak milounce a rozkošně jako koťátko, tiše jsem se tomu porovnání zasmál. Jak se vzbudí, zase se promění na divoké kotě, sápajíc drápy všude okolo sebe…
Stejně jsem si nemohl pomoct a sundal jsem si koženou bundu a přikryl ho. Sám jsem si sedl do rohu místnosti do křesla. Opět jsem pokrčil jednu nohu a dal ji nahoru. Tenhle sed byl takový můj zvyk… Vzal jsem jednu učebnici a začal si ji pročítat…
Saky
Ucítil jsem, jak mě obmotává teplo. Co to bylo za příjemný pocit? Spokojeně jsem se zavrtěl a ucítil tu příjemnou pánskou voňavku, tu která mě tolik dráždila.
„A… Ata… Arari…“ řekl jsem z polospánku.
Jaké ovšem bylo mé překvapení, když jsem otevřel oči. A do prd…. Tak tohle je průšvih. Pobaveně se na mě koukaly jeho oči a potutelně se usmíval. Prudce jsem se posadil a div znova nespadl.
Upřeně jsem se na něj podíval a ještě chvějícím se hlasem řekl: „Nic si nemysli, jen jsem si vzpomenul na tvé týrání, toť vše. A vlastně… Co tady sakra děláš? Neříkal jsem ti, ať nechoď… No… Kdo…“
Sakra, asi se mi ten skicák zamotal do učebnic. Držel ho v rukách a chystal se ho zrovna otevřít. Tak to ani náhodou. Kreslím po paměti a poslední dvě stránky jsou jeho. Je tam do poloviny těla a já opravdu kreslit umím. Tak a dost, tak teď mě zajímá, kdo tenhle souboj vyhraje. Chňapl jsem po skicáku a ucítil jeho odpor. Naštvaně jsem se na něj podíval.
„Tohle není tvoje věc. Je to můj skicák a ty se v něm nehrabej…“
Atari
Hmmm, tak právě teď byl taky sladký. Ah, asi ho opravdu sním…
Trhl jsem skicákem a on se musel sklonit. Než si to stačil uvědomit, druhou rukou jsem ho držel za bradu a on se tiskl na mé rty. Nedal jsem mu ani možnost se bránit. Jemně jsem jej líbal. Jazykem jsem vklouzl do jeho úst a pohrával si s tím jeho. Napodoboval pohyby, jako bych do něj vnikal a zase zpět. Nakonec jsem vcucl ten jeho do svých úst. Jako poslední i jeho vrchní ret a přejel po něm jazykem, jemně jsem jej skousl. Pak jsem se spokojeně oddálil a jen lehce zatáhl skicákem, aby mi spadl Saky do klína. Obrátil jsem si ho tak, že se zády opíral o moji širokou hruď. Moje ruce ho objaly a před ním se ocitli mé ruce se skicákem.
Moje hlava byla teď vedle jeho a já mu do ucha podmanivě zašeptal: „Pročpak tak moc bráníš ten skicák? Copak je v něm ukryté? Saky, mohu nahlédnout…. Mohu okusit zakázané ovoce?” rty jsem přejel po jeho krku a jazykem zase nahoru.
Saky
Waaaaahhhh… Asi umřu, nebo se rozteču. Tohle… Sakra… Co to je za divný styl učení a mučení…
Byl tak zatraceně dobrý v líbání. Když si mně natiskl na svoji hruď, byl jsem mimo. Poprvé v životě se mé srdce hlasitě roztlouklo a chtělo vyskočit z mé hrudi. Cítil jsem, jak mi po tváři stéká studený pot, a já se chvěji. Jenže… Pořád mi nechtěl vrátit ten skicák a já opravdu hodně zrudnul.
„Řekl jsem, že ti do toho nic není. Rozhodně se do něj nedívej, nezajímalo by tě to. Stejně maluji, jako malé dítě. Takže nudááááááááááááá,“ lžu, jako když tiskne, nemůžu mu to ukázat.
Chtěl jsem mu ho vyškubnout, ale on mě nikam nepustil.
„Co jako myslíš tím zakázaným ovocem? Vrať mi ho!“
Atari
Zasmál jsem se.
„Ještě jednou takhle protáhni slovo nuda a můj jazyk ti znovu prozkoumá tvoje ústa. Budu s ním zajíždět do tvých úst tolikrát, olizovat ten tvůj, dráždit tvé rty tím svým, dokud nebudeš popadat dech,” zašeptal jsem mu hříšně.
Opravdu, byl ještě rozkošnější, když se tak sladce červenal.
„Víš, já jsem strašně zvědavý, opravdu bych rád do něj nahlédl. A co jsem myslel tím ovocem… Hmmm, něco určitě sladkého, hříšného, něco, co by se nemělo, ale svou sladkostí to tak lákalo,” šeptal jsem dál a při každém slově moje ruka putovala od jeho hrudi, kde šílené tlouklo srdce, až k jeho rozkroku.
Roztáhl jsem nohy a tím pádem on i ty svoje. Zajel jsem mezi ně rukou. Přes látku jsem se ho dotýkal i jeho dírky. Zatlačil jsem, abych si ho tak posunul výš, ale udělal jsem to tak, aby mé prsty tlačily na to chvějící se místo.
Můj tichý smích olizoval jeho šíji a moje zuby se jemně zakously.
Saky
Cukl jsem sebou, když se dotkl mé dírky a zachvěl jsem se. Takhle opravdu vybuchnu. Ani nevím jak, ale co jsem to sakra udělal? Pustil jsem ten skicák a jen špitnul.
„Tak se podívej, ale jestli mi o tom něco řekneš, tak to spálím.“
Víc jsem se k němu posunul a natiskl se na jeho rozkrok.
„To by mě zajímalo, kde něco takového chceš najít? Nemyslím si, že by tu bylo něco sladkého, jenom hořkého a protivného, jako jsi ty!“
A teď jsem byl úplně celý červený. K čemu mě ten člověk nutí? Chovám se jak dítě. Co to se mnou je? Nemůžu mu ani vzdorovat. Jenže moc dobře vím, jak to potom skončí. On si jen užije a odkopne mě a já budu se zlomeným srdcem plakat do polštáře. Jenže já se už nedokázal držet zpět, právě jsem mu totálně propadnul.
Atari
„Hmmm?”
Opravdu mi dovolil se podívat. Samozřejmě jsem se podíval. Krásně kreslil. Prý jako malé dítě. To je mi ale malý lhář. Zatajil jsem dech nad posledními kresbami. On si mě nakreslil… Huh… I když bych neřekl, že zrovna takhle dobře vypadám.
Odložil jsem skicák pryč a jeho více stiskl v náručí.
„Krásně kreslíš Saky a za to si zasloužíš odměnu. Co se týká toho sladkého, to je tady….” olízl jsem mu ucho a prsty více zatlačil.
Teď když jsem měl volnou i druhou ruku, rozepnul jsem mu košili, následně i kalhoty. Nadzvedl jsem se a on skončil v křesle a já stál před ním. Na tváři mi hrál nebezpečný úsměv, když jsem si přes hlavu přetahoval triko. A ještě nebezpečnější, když jsem si rozepnul kalhoty. Ale nesundal, volně mi visely na kyčlích a odhalovaly moje trenky a zdůrazňovaly to, co je pod nimi.
Naklonil jsem se k němu a rukou jsem se opřel o opěradlo. Druhou rukou jsem mu přejel po hrudi.
„Nebo nechceš tu odměnu? Klidně přestanu, jen stačí říct….” zašeptal jsem pobaveně do jeho rtů a moje ruka mířila k jeho rozkroku.
Hravě jsem prstem přejížděl po lemu jeho trenek a vyčkával na jeho odpověď.
Saky
„Jsi strašný tyran a protivná opice. Dělej si, co chceš, je mi to jedno!“
Sakra pokračuj… Pokračuj… Chci víc…
Chytl jsem ho za bradu a zuřivě jsem ho políbil. Můj jazyk prozkoumával jeho ústa a já jemně přejel po jeho trenkách v místě, kde se již rýsovalo to nebezpečně veliké vzrušení.
„Co to sakra je? Tahle velikost… To mě roztrhá…“
Atari
„Neboj se… Pěkně si tě připravím…” zašeptal jsem a vrátil mu polibek.
Ruka vjela pod jeho trenky a jemně pohladila jeho vzrušení. Tou druhou jsem si mezitím začal hrát s jeho bradavkami. Prsty jsem přejížděl přes ty tvrdé vrcholky. Jazykem jsem sjel dolů na jeho krk, zastavil jsem se u jeho klíční kosti a jemně do ní kousnul. Pokračoval jsem níž, kde jsem se zastavil u bradavky a olízl ji. Vzal jsem ji jemně mezi zuby a dráždil ji. Jazykem jsem olizoval vrcholek. Zbavil jsem ho kalhot a spodního prádla. Teď už se mu věnovaly obě ruce. Naslinil jsem si prsty a kroužil okolo jeho dírky. Druhou rukou jsem přejížděl pomalu nahoru a dolů. Nahoře jsem vždy jemně zakroužil na jeho špičce a pokračoval zase dolů.
Když jsem se postaral o jeho bradavky, pokračoval jsem níž. Až k jeho kyčlím, kde jsem se taky zakousl. Rukou jsem si podržel jeho penis a pěkně olízl jeho špičku. Bylo zábavné se mu při tom dívat do očí. Propaloval jsem ho pohledem a při tom mu lízal vzrušení. U kořene jsem se zastavil a nahoru přejel zuby. Nakonec jsem ho vzal do úst a zároveň vnikl do něj prsty. Pohyboval jsem se ve stejném rytmu. Obě ruce, rty. Pak jsem hloub dal své prsty a začal cucat jeho špičku, při tom jsem ale pořád pohyboval rukou nahoru a dolů. Stačil jsem ještě uhnout, když jeho tekutina vyprskla. Tiše jsem se zasmál a pokračoval jsem dál. Vytáhl jsem prsty a olízl jeho dírku. Párkrát jsem přejel po jeho rozkroku a za chvilku už zase tvrdnul.
Pak už jsem rty pokračoval zase nahoru a ještě si pohrál s jeho bradavkami. Sundal jsem si kalhoty, spolu s trenkami. Chytl jsem ho za boky a natiskl mu zadek na mé mužství.
Začal jsem ho líbat a zakroužil jsem boky. Moje špička se natlačila na jeho dírku. Přejel jsem rukou po jeho údu a druhou jsem si nadzvedl jeho nohu.
Místností se rozlehl zvuk budíku. Zůstal jsem nehybný a pobaveně jsem se mu díval do očí.