EPILOG
O NĚJAKÝ ČAS POZDĚJI…
Logan
Seděl jsem v kuchyni u stolu, s podepřenou bradou, a hleděl jsem nechápavě do listiny, kterou jsem měl před sebou. Byl to můj rodokmen, který sahal až někam do dvanáctého století.
Jo, jak jsem to myslel ze srandy, tak to nakonec byla pravda.
Nechápal jsem, že pocházím z tak vlivné rodiny…
Možná vlivnější než ta Matteova.
Jo, stalo se to všechno právě kvůli Michaelovi. Už dávno jsem mu neříkal Benasi, nebo Matteův otec. Říkal jsem mu Michaeli…
Dvakrát jsme u nich v Caracaském sídle dokonce byli. A pokaždé jsem mu musel připomenout, jak se mnou bude jednat, a hlavně, jak se mnou budou jednat jeho sluhové a služky. A taky s Jaelem.
Jael se naposledy naštval a hezky jim tam předvedl, co dokáže, a myslím, že po tom, co měli barák plný duchů, a že ten barák není zrovna malý, si pro příště rozmysleli ho provokovat a chovat se k němu jako ke smetí.
A co se týká mně… Tak moje prořízlá pusa nenechala na pochybách vůbec nikoho, že nejsem jen tak nějaký hej nebo počkej. Ani Matteův bratr se mnou nevyhrál žádnou slovní rozepři.
Jediní, kdo se ke mně chovali hezky a já k nim s úctou, byla Matteova máma a jeho sestra. Moc milé ženy…
No, a tak, když mi zas Michael chtěl ukázat, že on je šlechtic a já jen obyčejný upír, připomněl jsem mu mezi čtyřma očima, jak probíhalo mé probuzení…
A taky jsem se naštval. Hodně naštval a rozhodl se, že se pokusím zjistit, jak to vlastně s mojí rodinou je.
Je to skoro jako pohádka o Popelce. Ne, že bychom byli chudí a pak zbohatli. Moje rodina je dost dobře zajištěná, a já si vydělal víc než mí rodiče dohromady, ale zjištění, co jsou naši předci zač…
Naši předci už kdysi ovlivňovali snad dvě třetiny Britských panovníků, ovlivňovali politiku a nejen světský, ale i duchovní svět. Jo, mít v rodině kardinála, který byl ve své době mocnější než samotný král, tak to už je něco.
Tak jsem se do těch představ zabral, že jsem úplně zapomněl na čas. Když mi cinkla zpráva na telefonu, málem jsem vyskočil až do stropu a musel se uklidnit, abych si svými drápy nerozerval to triko, které mi Jael koupil k narozeninám.
Jeho zpráva, že se bude vracet, mi okamžitě navodila tu nejlepší náladu. Byl už třetí den mimo Portland a já se na něj už moc těšil. Psal, že jen dokončí zprávu, pouklízí bordel, co po něm zůstal, a hned se přenese domů. Ale že to bude trvat tak dvě hodiny určitě…
Tak jsem vyskočil hned na nohy, s tím, že během těch dvou hodin udělám něco moc dobrého na jídlo, připravím menší oslavu a ukážu mu to překvapení, které leželo na stole.
Už čtyři roky jsme byli manželé. Vzali jsme se asi půl roku po tom, co jsem se ho zeptal, jestli si mě vezme a on souhlasil. Za tu dobu se u nás pár věcí změnilo.
Odešel jsem z Bostonské pobočky, kterou po mně převzal Bill, a vzal si pod křídlo bráchu, který ze všeho byl jak u vytržení, a když se nám pořád motal pod nohama, navrhl jsem mu, jestli nechce pro nás pracovat. A on, jak jinak, okamžitě souhlasil… A já se stal se lovcem na volné noze. Hodně jsem spolupracoval s Jeromem a Alexanderem. Jael si zřídil svou vlastní agenturu, a řekl bych, že tentokrát je to on, kdo bývá méně doma…
Jael
Konečně jsem jel domů.
Moc jsem se na Logana těšil.
Nevím, jestli to bylo tím, že jsme byli oba upíři, ale pokaždé, když jsem musel odjet mimo město na víc dní, cítil jsem nepříjemný tlak na hrudi.
Občas mi to připomínalo ty chvíle, kdy byl Logan často pryč a já doma zůstával sám.
A protože jsem nechtěl, aby to mělo dopad na naše manželství, dneska jsem se rozhodl pro zásadní změnu a doufal, že Logan nebude proti.
Hodně věcí se změnilo. Ari začal pracoval s Faiem jako lékař jiných, táta se taky začal víc zajímat, jen Frankův vztah ke mně se nezměnil. Dokonce se odstěhoval do Evropy a nebyl ani na naší svatbě. Tehdy jsem to nesl hodně těžce, ale nakonec jsem se z toho s Loganovou pomocí dostal, a teď to bral prostě tak, že Frank si ke mně musí najít cestu sám, i když se mi po něm několikrát zastesklo.
Bydleli jsme v Portlandu v poměrně velkém domě se zahradou, Will a Alex bydleli spolu pořád na stejném místě, ani u Andyho a Faileona se nic nezměnilo. Stejně jako u Callea a Mattea. Jedná změna byla pak u Jeroma a kluků, kteří se před rokem definitivně přestěhovali z Caracasu do Beavertonu. Jeromův vztah ke mně se nezměnil ani po svatbě, ale už jsem to skoro ani nevnímal. Prostě to byl on a časem jsem se s tím smířil.
Vztahy s Matteovým otcem byli prazvláštní, dokonce jsem jednou musel použít i svou sílu, protože urazil nejen mě, ale i Logana a Mattea.
Další změna se týkala mě samotného. Bílé vlasy samozřejmě budí pozornost, tak jsem si je začal barvit, ale moc to nepomáhalo, tak jsem si nakonec musel pořídit paruky. Když jsem byl doma v Portlandu, kde si na to lidé už zvykli, neřešil jsem to, ale mimo město, jsem ze začátku míval docela problémy, tak jsem to nakonec musel řešit takhle.
Moje agentura, která se zabývala případy na duchovní sféře, se zhruba po roce stala poměrně vyhlášenou a z malé společnosti o třech lidech se stala větší firmou, zaměstnávající téměř dvacet lidí ze všech koutů Ameriky. A já začínal cítit, že to začíná mít na mě dopad, proto jsem se rozhodl k radikální změně, kterou jsem chtěl dnes Loganovi oznámit.
Už jsem se nemohl dočkat, až ho uvidím. Připadalo mi, že jsem byl snad deset let pryč.
Když jsem konečně zajel do garáže vedle našeho domu, málem jsem zapomněl vypnout i motor, jak jsem byl nedočkavý. A hlavně už dole jsem cítil vůní jídla.
Z garáže jsem vyběhl schody do patra domu a rovnou zamířil do kuchyně.
„Jsem doma…" ozval jsem se, i když mi bylo jasné, že o mě Logan ví.
Logan
Dodělal jsem jídlo, a dokonce se mi povedlo udělat i poháry, které jsem hned strčil do lednice, aby se chladily. Prostřel jsem, a doprostřed stolu jsem postavil kyblík s ledem a šampaňským.
I když si stejně myslím, že nejlepší pití pro Jaela a pro mě jsme vlastně my dva samotní. Ale jednou za čas bublinky neuškodí, zvlášť, když mám pro něj takové překvapení.
Jo, naše spojení je vlastně spojení dvou výjimečných a silných rodin. Jak z Jaelovy rodiny, tak z mé…
Vypnul jsem troubu, kde se právě dopeklo maso, zaběhl jsem do ložnice, rychle se osprchoval, a oblékl si čisté domácí oblečení. Právě jsem scházel schody dolů, když jsem od kuchyně zaslechl Jaelův hlas.
Došel jsem k němu a spokojeně se zadíval na svého krásného muže.
I když se nevidíme třeba pár dní, vždycky mám pocit, že se vrací krásnější a krásnější…
„Vítej doma,“ přitiskl jsem se mu na záda a políbil ho na krk.
Ale pak jsem zvedl jednu ruku a stáhl mu z hlavy paruku a odhodil ji bokem.
„Já vím, že je to pro tebe nutnost, ale mě se líbí tvoje vlasy, ne tyhle uměliny,“ olízl jsem mu krk a pak si ho otočil k sobě.
„Jak ses měl, všechno šlo dobře? Žádné problémy?“
Pak jsem ale mírně nakrčil nos.
„Smrdíš… Zajdi se osprchovat a já zatím nachystám večeři, ano?“
I přesto, že nevoněl zrovna vábně, kdo ví, kde vlastně byl, i tak jsem mu věnoval vášnivý polibek na přivítanou.
„Už jsem se na tebe moc těšil,“ usmál jsem se na něj, a pak ho plácnutím po zadku pošoupnul směrem ke schodům do patra, aby se mohl jít osprchovat.
Jael
Spokojeně jsem vydechl, když mě Logan objal, otočil k sobě a políbil.
Pousmál jsem se, když mi strhl paruku z hlavy, ale když mě postrčil ke koupelně, otočil jsem se, laškovně ho kousl do brady a zašklebil se.
„Není moc romantické někomu říkat, že smrdí…" vyplázl jsem na něj jazyk, ale pak už odběhl raději do té koupelny, protože jsem opravdu zaváněl.
A nebylo taky divu po té zakázce, kterou jsem měl za sebou.
Ale chtěl jsem být u Logana tak moc, že jsem se nikde nezdržoval a rovnou jel domů.
Spokojený úsměv mi nezmizel ani ve sprše.
Na moment jsem zavřel oči a vybavil si chvíli, kdy mi Logan nasadil prsten a já mu řekl své ano.
Byla to malá svatba. Jen pár přátel, žádná velká příprava, prostě jeden den se to domluvilo a druhý den jsme byli svoji.
Nezáleželo nám ani na tom, jestli hosté přijdou v drahých oblecích.
Důležité pro nás bylo, že jsme měli kolem sebe přátele a rodinu.
Menší oslava se pak konala u Mattea a na svatební noc jsme se přenesli už do našeho nového domu na okraji Portlandu.
Otevřel jsem oči, protože bych se mohl zasnít až moc, rychle se umyl, otřel, lehce vysušil vlasy, ale nechal je rozpuštěné, jak to měl Logan rád a na nahé tělo si oblekl jednu z jeho oblíbených košil, kterou jsem si vlastně přivlastnil já.
Když jsem se vrátil do kuchyně, tentokrát jsem já, Logana pevně objal a vtiskl mu polibek na špičku nosu.
„Všechno ti řeknu, ale ty první. Cítím, že pro mě něco máš, něco hodně velkého," usmál jsem se na něj, a pak ho pustil a přešel ke stolu.
Logan
Jako upír je Jael neskutečně rychlý. Dokonce i v mytí, když s ním nejsem v koupelně já.
Stihl jsem nachystat na stůl gratinované brambory, salát, a právě jsem chtěl vytáhnout pečeni z trouby, když se na mě přilepil a já v jeho objetí nemohl udělat ni malý pohyb.
„No, nevím, jestli je to něco hodně velkého,“ opětoval jsem mu polibek a pak ho přistrčil ke stolu, aby se posadil. „Ale… Jedno vím jistě. Mám něco, čím konečně zavřu Michaelovi pusu. Jo, jasně, je to můj stvořitel, ale to je asi tak všechno. Jinak… Až se znovu setkáme, bude to on, kdo mi bude říkat Pane. Podívej se pod talíř.“
Jo, od chvíle, kdy jsme tím, co jsme, jeden před druhým nic nedokážeme skrýt.
Ale vyřeší to spoustu věcí. Už jsme se nikdy nedostali do situace, jaká byla před lety, kdy jsme spolu neuměli mluvit, kdy jsme v sobě skrývali to, co jsme vlastně tomu druhému chtěli říct a nedokázali to. Kdybychom už tenkrát cítili to, co cítí ten druhý, nikdy by mi Gilbert Jaela neodvedl.
Při té vzpomínce jsem si promnul prsty, a protočil snubní prsten na prstu, jako bych se chtěl ujistit, že je to pravda, a už se nikdy nic podobného nestane.
Nechtěl bych, aby se to stalo, a proto, i když umím uzavřít svou mysl, a praktikuji to před mnoha lidmi a jinými, v první řadě před Michaelem, tak před Jaelem to nedělám nikdy.
Chci, aby věděl, co k němu cítím, a vím, že to nemusím říkat…
A věřím mu a on věří mně.
„Tak se podívej,“ pobídl jsem ho s úsměvem a pak se konečně otočil k troubě, abych mohl vytáhnout to skvěle propečené maso.
Jael
Cítil jsem z Logana jistou nedočkavost a musel se zasmát.
Jo, tohle naše spojení…
Stejně jako Logan i já jsem ho dokázal úplně vypnout, uzavřít svou mysl a cítit jen to, co cítí druzí, aniž by oni cítili to, co já.
Ale před Loganem jsem to nikdy neudělal, a i jemu jsem řekl, aby to nedělal. A několikrát nám to už dokonce zachránilo i život.
Matteo prohlásil, že tak silné spojení u upírů ještě neviděl, a že se otec nejspíš chová tak proto, že závidí a žárlí.
On toho nikdy nedosáhl, i když je šlechtic, zatímco obyčejný Logan a já jsme toho dosáhli.
Mé spojení s Matteem bylo taky silnější, ale snažil jsem se ho neotravovat, takže jsem k němu otvíral mysl jen výjimečně.
Samozřejmě to nebylo tak jednoduché, několikrát jsme měli potíže a dostali se do obtížných situacích, hlavně kvůli hladu, ale nakonec jsme to dokázali ovládnout a pořád se zdokonalovali.
A když jsme měli opravdu velký hlad, nebo se něco stalo, skočili jsme za Jeromem.
Docela jsem ho podezříval, že si to naše hryzání užívá víc, než bysme možná chtěli.
Ale pravda byla taková, že vždy stačilo pár loků jeho krve a vydrželi jsme i týdny.
Sedl jsem si a odsunul talíř, abych se mohl podívat, co pro mě Logan má.
A to, co jsem viděl a četl…
„To je úžasné!" vykřikl jsem, vyskočil na nohy a sotva Logan položil na stůl pekáč s masem vrhl jsem se mu kolem krku.
„A víš, že jsem to i čekal? Máš to prostě v sobě… Hmmm, neměl bych ti teď říkat, Vaše Jasnosti?" zasmál jsem se a pevně Logana objal.
To, co jsem nedokázal říct slovy, to, jak jsem se teď cítil, jsem mu předával přes naše spojení, protože něco nešlo jen tak říct.
„Mám velkou radost, víš?" odtáhl jsem se od Logana, pohladil ho po tváři, a pak si znovu sedl za stůl.
Logan
Měl jsem radost, když jsem viděl, jak Jael zareagoval. Upřímně, když jsem to poprvé četl, vyskočil jsem radostí až ke stropu a narazil se přitom do lustr. Budu muset pak Jaelovi vysvětlit, proč máme v obýváku nový lustr.
„Jenže nezapomeň, jak vlivná je i tvoje rodina, a to až někde hluboko do historie a fakt je ten, že ty pocházíš odsud. A navíc… Teď jsi manžel člověka, kterému by vlastně měl náležet šlechtický titul. Jo, jsi šlechtic a já taky… Ó, tak já to mám v sobě, ano?“ uvědomil jsem si, co říkal, hrdě jsem se narovnal a zatvářil se…
Asi divně, tak jsem toho raději nechal, a konečně jsem začal chystat jídlo.
Nabral jsem nám každému na talíř, a pak se taky konečně usadil.
Popřál jsem Jaelovi dobrou chuť a pustil se do jídla.
„Víš, možná že jednou na někoho z mých předků narazíš, a pak s nimi můžeš pokecat. Ono… proč to moje rodina neví, je proto, že jeden z předků se přidal k výpravě do Ameriky. Tenkrát vypluly čtyři lodě, ale dvě z nich ztroskotaly nedaleko Amerického pobřeží při velké bouři. A mělo se za to, že nikdo z těch dvou lodí nepřežil. Jenže můj pra… předek se zachránil. A vzhledem k tomu, že měl tenkrát vážné problémy s Jindřichem IV, tak to nechal být. Ale byl moc šikovný, chytrý a uměl se postarat, a proto se brzy stal jedním z významných a vlivných lidí v dnešním Bostonu. A ten dům, ve kterém bydlíme je vlastně práce jeho syna… No, takže, až si zas bude Michael hrát na pána, tak mu můžeme zavřít pusu… No ale teď bych měl spíš pusu zavřít já. Mluvíme jen o mně, a já vím, že taky toužíš mi něco důležitého sdělit, tak co to je?“
Přestal jsem mluvit, pokračoval jsem v jídle a vyzývavě se zadíval na Jaela.
Jael
Znovu jsem si sedl a s chutí se pustil do jídla, když mi Logan nabral na talíř.
Za posledních několik měsíců se jeho kuchařské umění výrazně zlepšilo.
Ne, že by před tím neuměl vařit, ale prostě… ve všem puntičkářský Logan.
Teď spíše vařil podle chuti a nedoměřoval každé koření, což výrazně měnilo chuť jídla.
Musel jsem se usmát nad jeho posledními slovy.
„Víš, že tě rád poslouchám. Dokázal bych to vydržet hodiny. A taky… jídlo je vynikající…" pochválil jsem ho Loganovi, když jsem dojedl poslední sousto.
Výhoda našeho spojení byla i v tom, že jsme jeden druhému moc nedokázali lhát. Teda aspoň já Loganovi ne. Jakmile jsem něco zamlčel, ihned to poznal díky tomu, že jsem se necítil zrovna nejlíp.
Když jsem znovu vstal, přešel k Loganovi a klekl si k jeho stoličce, zatvářil jsem se vážně a srdce se mi rozbušilo rychleji.
Bude s mým návrhem souhlasit?
Vzal jsem jeho ruku do své a prsty pohladil jeho snubní prsten, jehož dvojče zdobilo i můj prst.
„Víš… přemýšlel jsem… když jsem zakládal agenturu, nikdy jsem nečekal, že… bude tak úspěšná a… kolik dní jsem byl za poslední měsíc doma? Řeknu ti to, protože počítám každý den, každou hodinu, kdy jsem bez tebe. Přesně deset dní a osm hodin. A nějak… připomíná mi to minulost a já… nechci, aby se to opakovalo… navíc…" povzdechl jsem si, přitáhl si Loganovu ruku ke své tváři a políbil ho do dlaně. „Nejsem sám sebou. Když jezdím pryč, nejsem to já… není to Jael O'Brian, kterého znáš ty, Matteo a kluci. Je to Jael O'Brian, kterého chtějí ostatní a… ubíjí mě to, Logane, takže… abych to zkrátil, protože to zase moc rozvádím… Pokud ti to nebude vadit, budu pracovat z domu… lépe řečeno, pod záštitou Andyho pobočky. Přestavěl bych si jeden pokoj na pracovnu, a případy bych prostě řešil jako dřív. Není teď pro mě problém oddělit duši od těla, takže bude pro mě snadnější pracovat z domu a řešit případy i na dálku. Vím, že to bude fyzicky náročnější a Will tenhle způsob nedoporučoval, proto jsem založil agenturu, ale to bylo před třemi lety. Zesílil jsem a jsem připravený. Ale… samozřejmě pokud odmítneš, zůstanu v agentuře…"
Srdce se mi rozbušilo ještě rychleji a skoro jsem zapomněl i dýchat, jak jsem s napětím čekal na Loganovu reakci.
Logan
Věděl jsem, že Jael něco chce. A věděl jsem, že se i obává mi to říct.
Nechápu proč.
Vlastně chápu…
„Tak jo, za prvé. Jsem sice z vlivné rodiny, ale titul nemám, tak přede mnou takhle nekleč, když mi říkáš něco tak důležitého,“ chytl jsem ho a zvedl na nohy.
Usadil jsem si ho bokem na svůj klín, pohladil jsem ho po zádech, a vlasy, které mu přepadly dopředu, jsem stáhl dozadu, abych mu viděl do obličeje.
„Klečet přede mnou můžeš, jen když bys mi ho chtěl vykouřit,“ usmál jsem se a položil jedu ruku na jeho nohy a letmo jsem zabrousil pod lem své košile.
Když jsem zjistil, že na sobě nemá nic krom toho jednoho kousku prádla, spokojeně jsem mlasknul, a druhá ruka hned zabrousila na jeho zadeček.
„Tak pokračujeme,“ usmál jsem se, ale ruce jsem nechal tam, kde byly. „Ano, agentura je úspěšná, to je fakt. Ale vem si, že opravdu vážných případů z toho máte tak 60% zbytek jsou hlouposti. Ale chápu že lidé to berou vážně a ty nemáš srdce je odmítnout. Kolik vás tam pracuje? Hodně, tak proč jim to nepřenechat? Máš tam celkem schopné médium, a ty bys jim pomohl jen v případě, že by si opravdu nevěděli rady, to jde, ne? Je pravda, že se moc nevidíme. A budu rád, když budeš pracovat pod pobočkou. Ale nebudeš si brát tolik případů, jako jsi to dělal do teď. A navíc… Co je to za hloupost, že bys pracoval na dálku? Zapomněl jsi, že se umíš přenášet? Ono už nevidím rozdíl v tom, jestli tu nejsi, nebo jestli je tu bezduché Jaelovo tělo. Je to, jako bys tu nebyl, jako bys…“ v tuhle chvíli se teď srdce rozbušilo mně, ač jsem nechtěl.
Proč nejsem sakra vůči tomu imunní? Jak dlouho ještě potrvá, než tohle překonám? Nejspíš asi nikdy.
Zatracená paměť! Proč si musím všechno tak moc dobře pamatovat?
„Prostě… nechci, abys pracoval na dálku, pokud by to nebylo nezbytně nutné. Vážně jen ve výjimečném případě… Prostě, neptej se mě na svolení, je to tvůj život, tvé rozhodnutí, a ať bude jakékoliv, přijmu ho. Ale… sakra… Jaeli, udělej to. Udělej tu změnu. Budu pracovat s tebou, budeme spolu trávit víc času. Není to jen kvůli mně. Ale tebe… tebe to opravdu ubíjí…“
Jael
Když Logan řekl, že klečet před ním mám jen při jedné věci, pocítil jsem rozpaky.
Jo, tohle se u mě nezměnilo.
Pořád jsem cítil stud a rozpaky, když jsme o tom jen tak mluvili, i když při milování jsem už nejednou Loganovi ukázal, že se mnou nemusí jednat v rukavičkách.
Polkl jsem, když se jeho ruce dotkly mé holé kůže a mírně jsem se zachvěl.
Když promluvil, věděl jsem, že bude mít výhrady.
Je to prostě Logan.
„Co se týče agentury, připravil jsem Zacka na to, že by ji vedl. Myslím, že schopnějšího bych nenašel. Stačí mu jen zavolat, a až tam budu mít cestu, podepíšu papíry, aby to měl i oficiální cestou. A víš… je to spíš o mém pocitu. Agenturu jsem založil, ty a Alex jste mi hodně pomohli, začínali jsme v podstatě jen my tři, takže," pokrčil jsem rameny a mírně si povzdechl. „co se týče práce, máš pravdu, že zhruba čtvrtina případů je něco, co zvládne i začátečnické médium, ale opatrnosti není nikdy dost. A práce na dálku, použiju tvoje slova, je v podstatě jedno, co mě vyčerpá, jestli přenesení duše nebo přenesení mně samotného… Spíš jsem to myslel i tak, že bych aspoň u toho mohl víc trénovat, ale pokud nechceš, nebudu to dělat."
Pohladil jsem Logana po tváři a zadíval se mu do očí. Na okamžik jsem pocítil jeho bolest a já nechtěl, aby něco takového zažíval znovu.
Udělal bych pro něj cokoliv.
„Budu rád, když budeš pracovat se mnou. Udělám to. Přenechám agenturu, budu pracovat z domu, mohl bych si konečně udělat tu zahrádku, do které mě Calleo pořád nutí, když budu mít teď víc času. Budu si brát míň případů a víc se věnovat nám dvěma… Myslím, že ti za chvilku polezu na nervy…" zasmál jsem se, a pak Logana pevně objal.
Tiskl jsem ho k sobě, líbl do vlasů, vdechoval jsem jeho vůni a předával mu to, co jsem slovy nedokázal vyjádřit.
„Miluju tě, víš to?" zašeptal jsem do jeho ucha, a pak nosem přejel po krku.
Olízl jsem tepnu, kterou jsem zřetelně cítil a přivřel oči.
„Oběd byl výborný," zašeptal jsem znovu, „ale co takhle… dezert?"
Znovu jsem polaskal Loganův krk, a pak zvedl hlavu, abych se mu zadíval do očí.
Logan
Mírně jsem se zamračil, když Jael řekl, že přenesení těla a přenesení duše je stejně vyčerpávající.
Jenže je v tom rozdíl. Hodně zásadní rozdíl…
„Jaeli,“ chytl jsem ho a vyhoupl jsem ho na stůl.
Roztáhl jsem mu nohy, a i se židlí se posunul, abych byl mezi nimi. Pomalu jsem mu rozepnul ty tři knoflíky na košili a pak jsem ho políbil na jeho krásné bříško.
„Přenesení těla je… Jinak… Přenesení duše… Víš, když bude tělo tam, kde bude i duše, jsi silnější. Můžeš se víc bránit, jsi silný a jen tak něco tě nepřekvapí. Ale když oddělíš duši od těla a něco se stane… Duše se pak nebude mít kam vrátit, nebo naopak, tělo tu bude ležet bez duše. Budeš prakticky mrtvý. Možná budu sobecký, ale… nechci to. Opravdu to nechci. Co když se tvé duši něco stane? Nikdo z nás se k tobě nedostane, nejsme medium, nejsme tak silní jako ty… Jaeli O´Briane… já nechci, aby ses na mě zlobil, ale… nechci, abys to dělal, pokud to nebude nezbytně nutné… Plakal bych, kdyby se ti něco stalo a já ti nemohl pomoci…“
Znovu jsem se sklonil a políbil ho na břiše a pár polibků jsem věnoval i podbřišku a jeho stehnům.
„Strašně moc tě miluji a chci tě tady… živého… Moje duše by umřela s tvou, pokud by se ti něco stalo. Nemůžeme marnit snahu našich přátel nás oživit. Když už o tom mluvím… Přijde návštěva…“
Stáhl jsem si Jaela zpátky na klín a mírně jsem naklonil hlavu.
„Chceš ten dezert?“ usmál jsem se. „Nebo si dáš třeba i jiný zákusek?“
„Návštěva přišla!“ ozval se najednou křik ze zahrady. „Tak kde jste? Dojdete nebo si mám pro vás dojít? Hele, klidně se můžeme přidat k vá… au… Mete! Co je, kurva! Vždyť jsme to… kurva Mete! Jak dlouho mu to ještě budeš chtít t… kurva, Mete! Přestaň mě mlátit!“
Jael
Mohl jsem Logana milovat míň?
Ne, určitě ne.
Myslím, že jsem v zamilovanosti strčil do kapsy i Alexe, Willa, Andyho, Faie nebo Mattea s Calleem.
Prostě mi byl Logan vším.
Znovu jsem se zachvěl, když mě vysadil na stůl, vystavil si mě tu, a pak mě políbil.
Prsty jsem mu probíral vlasy a musel nad jeho slovy pousmát.
Opravdu jsem ho nemohl milovat míň.
„Udělám, co budeš chtít. Nechci, abys kvůli mně trpěl. Nechci to… vyčítal bych si to na věky a mohla by se ze mě stát otravná zbloudilá duše," zasmál jsem se tiše, když mě Logan stáhl na svůj klín a já ho objal kolem krku.
Bylo mi s ním tak dobře.
„Dal bych si dezert i zákusek," mírně jsem zrudl, a pak znovu olízl Loganovi krk.
Jenže sotva jsem stačil vystrčit zuby, ozval se ze zahrady kravál.
Povzdechl jsem si a čelem se zapřel o Loganovo rameno.
„A máme po romantické chvilce," zasmál jsem se.
„Hele, já to slyšel!" ozvalo se najednou od okna.
Jo, asi je začnu brzo zavírat.
„Jerome, Matteo," pozdravil jsem se oba a víc se na Logana přitiskl, když jsem si uvědomil, že mám na sobě jen rozepnutou košili.
„V pohodě, rozkošňátko, stejně už jsem vi-...au, Mete, kurva!" vykřikl, když ho Matteo dloubl do žeber.
Zadíval jsem se na ně a mírně naklonil hlavu na bok.
„Víte, mám takový pocit, že přede mnou něco tajíte… A Jerom se mi to už několikrát snažil říct," přivřel jsem oči a pátravě se na ně zadíval. „Řekněte mi to! Chci to vědět. Jinak na vás pošlu Logana. nerad to říkám, ale je víc šlechticem než tvůj otec, Matteo."
Vypjal jsem hruď, jako bych to byl já, kdo ten šlechtický titul má a zatvářil se hrdě, i když tohle mi moc nešlo.
Podle toho, jak se Jerom zašklebil, jsem zase rychle splaskl a schoval se u Logana, když jsem svou hlavu zase zabořil do jeho ramene.
Logan
„Jo, romantická chvilka je fuč…“ zavrčel jsem tiše, ale nějak jsem se nezlobil.
„Pojďte dál,“ houkl jsem na ty dva za oknem.
Nehledě na ně jsem si přitáhl Jaela pro polibek. Bylo příjemné cítit jeho nahé tělo na mém… tričku…
Kruci…
Na moment jsem ho přestal líbat, abych si to triko mohl svléct. Přitiskl jsem Jaela na sebe…
„Jo, takhle je to lepší,“ vydechl jsem spokojeně.
Tomuhle se vážně nic nevyrovná.
„A mohli byste laskavě používat dveře?“ zavrčel jsem přes Jaelovo rameno na Jeroma a Mattea, kteří po mém vyzvání hned skočili dovnitř přes okno.
„Co to mělo být s tím šlechticem?“ došel Matteo ke stolu. „Kurva, Jerome, vychování! Já ti naberu, tak posaď ten svůj zadek na židli a počkej.“
Matteo zašel k lince, vytáhl talíř pro sebe a pro Jeroma a vrátil se ke stolu. Nabral na talíř, přičemž Matteova porce byla asi tak o osmdesát procent menší než to, co doslova na Jeromově talíři přetékalo až na stůl. Hlavně ten kus masa zabral dvě třetiny talíře.
„S titulem? Hmm… Dá se to nějak zpětně vyžádat? Myslím šlechtický titul, který náleží mé rodině,“ kousek jsem Jaela do sebe oddálil a políbil ho na hrudi.
Sjel jsem níž, kde jsem si začal pohrávat s jeho bradavkami, a hladil ho rukama až k ramenům, kde jsem pomalinku začal stahovat moji košili z jeho těla dolů.
„Podívej se tam na ten papír,“ ukázal jsem prstem na stůl, a dál se věnoval Jaelovi. „A jestli chcete Jaelovi něco říct, tak do toho… Stejně vím, o co jde. Nejsem blbý a dokážu si to odvodit. No, kdo by taky odolal mému milému zlatému rozkošnému upírkovi… Tak do toho…“
Jednou rukou jsem ho chytil za vlasy a přitáhl si ho pro polibek. Druhou rukou jsem ho hladil po zádech, prstem přejel po páteři od krku až dolů na poslední obratle.
„Dej si… můj krk je jen tvůj… Jaeli…“
Jael
Musel jsem se pousmát nad tím, jak Logan hned začal na ty dva vrčet.
Úsměv mě ale přešel v momentě, kdy si svlékl triko, pak i mě košili a začal mě obírat, jako by se nechumelilo.
Kousl jsem se do rtu, abych zadržel vzdech a lehce se na jeho klíně zavrtěl. Snažil jsem se soustředit na to, co říká Matteovi, ale moc mi to nešlo. Rudější jsem snad být nemohl, a když Logan řekl, že ví, co chce Jerom říct, jen jsem se na něj pátravě zadíval.
Ty jeho dedukce. Občas si vedle něj připadám jako hlupák.
Ale když mi nabídl krk…
„Lo-Logane… já…" olízl jsem si rty a zaryl mu nehty do ramen.
Otočil jsem hlavu, abych na ty dva viděl, ale okamžitě se zase zadíval na Logana, když mě hlavně Jerom upřeně pozoroval, a ani jsem nestačil zaregistrovat, kdy tak rychle mohl sníst jídlo, které mu Matteo naložil.
„Můžete si dát klidně i mě…" ozval se Jerom najednou až moc blízko, a než jsem se stačil nadechnout, sedl si za mě na Logana a doslova mě mezi ním a Loganem slisoval.
Pocítil jsem jeho ruce na svých stehnech a bradu si opřel o mé rameno, když se zadíval Loganovi do očí.
Nejspíš asi chtěl vědět, jak bude reagovat, nebo nevím, ale…
„Když tě Met přeměnil, rozkošňátko, byl jsi k nezastavení. Šukali jsme spolu. Ty já a Met. Na několik možných způsobů. Byl jsi neukojitelný… a tak sexy… a krásně jsi voněl… nešlo ti odolat. Byl to ten nejlepší sex, co jsem zažil."
Po jeho slovech jsem zalapal po dechu, pak zaúpěl a úplně se přicucnul na Logana.
Že já blbec jsem se na něco ptal.
„Nestyď se, zlatíčko. Jsme přece rodina. A v rodině se má vypomáhat," zašeptal mi Jerom do ucha, natáhl jednu ruku a nehtem rozřízl Loganovu kůži na krku. „Dej si, uklidní tě to…"
Políbil mě na rameno a já neodolal…
Tak dlouho už jsem Loganovu krev neměl, a když jsem teď pocítil její vůni, slabě jsem zasténal, olízl to, co steklo po kůži, a pak se do jeho krku pomalu zanořil svými zuby, abych mohl ochutnat tu výjimečnou chuť.
Logan
Líbilo se mi, jak se Jael styděl, a přitom nemohl odolat. Cítil jsem to jeho vzrušení, které u něj nastupovalo snad kosmickou rychlostí, a já rozhodně nebyl pozadu.
Miloval jsem Jaelovo tělo, když se tak jemně chvěl, když se zahřívalo pod vlivem toho, co prožíval.
A bylo mi jedno, kdo tu je.
Tuhle zábranu jsem jaksi postupně ztratil od chvíle, kdy se ze mě stalo prakticky nesmrtelné stvoření.
„Jsi těžký jak otelená kráva,“ zavrčel jsem na Jeroma, ale pak jsem tiše vzdychnul a mírně naklonil hlavu, když se do mě Jael zakousnul.
Přestal jsem obírat Jaelův zadeček, zvedl ruku a popadl Jeroma za to jeho rudé háro.
„Víš, kolikrát jsem přemýšlel, jak moc si to s vámi Jael užil… Nezazlívám mu to. Vím, že v tu chvíli se skoro nikdo neovládá. Já osobně měl chuť Michaela zabít…“
Přitáhl jsem si Jeroma za jeho vlasy blíž. A zatímco se Jael věnoval mému krku, a ve mně s tím vzrůstala touha nejen po jeho krvi, vrhl jsem se na Jeromovy ústa.
Jen jsem mrknul na Mattea. Ten, jako bychom tu ani nebyli, klidně dojídal svou porci a četl si přitom můj rodokmen. A přísahal bych, že se u toho usmívá, jako by dostal ten největší dárek za svých prakticky čtyřista let života.
„Víš, Mete, co ti teď řeknu, zůstane jen mezi námi. Tuším, že možná něco tušíte,“ mrknul jsem na Jaela a pak na Jeroma. „Ale i tak… Jo, chtěl jsem Michaela zabít, ale nakonec jsme skončili stejně, jako ty, Jerom a Jael… A já nebyl ten, kdo roztáhl nohy…“
Přestal jsem se dívat na Meta, když se jeho úsměv po mých slovech ještě víc rozšířil. Vrátil jsem se k Jeromovým ústům a hned mu vrazil jazyk skoro až do krku. Znovu jsem zasunul ruku dolů, abych si pohrál s Jaelovými poklady, a druhou rukou jsem přitáhl Jeroma za jeho zadek ještě těsněji na Jaela.
„Jen nechápu, jak to víš. To ti otec řekl všechno, co jste dělali?“ ozval se Met.
Vstal a šel uklízet ze stolu.
„Neřekl. Nikdy by mi to neřekl. Ale moje paměť, prostě si pamatuji všechno, i to, co ostatní nechtějí, abych si pamatoval,“ musel jsem znovu Jeroma pustit, abych mohl odpovědět.
„Jaeli,“ políbil jsem svého muže, když se konečně odpoutal od mého krku. „Moje kalhoty jsou už dost těsné… A vím, že ti teď v hlavě běží to, co a jak jsi s kluky dělal… Možná… Když si to zopakuješ, tak se ti to připomene?“
Naznačil jsem Jeromovi aby vstal a usadil se na stole. Pak jsem chytil Jaela a posadil ho na stůl mezi Jeromovy nohy.
„Řekni… Chceš to?“ políbil jsem ho na břiše. „Chceš to zkusit? Chceš vědět, jaké to bylo?“
S posledními slovem jsem se zastavil u jeho naběhlého penisu, políbil ho na špičku a pak si ho celý zasunul do úst, zatímco si Jeromova ruka pohrávala s jeho poklady.
Jael
K čertu s nimi.
Já se mohl zbláznit a studem se propadnout, a oni o tom všem diskutovali jako o počasí.
To, že Logan z Benasim spal jsem věděl. Neřekl mi to přímo, ale jednou jsem ho zaslechl, když tím Benasimu vyhrožoval.
Neptal jsem se ho, nemluvil s ním o tom.
Slova nebyla potřeba. Věděl jsem, že až nastane ta správná doba, řekne mi to sám. Kromě toho, vyčítat jsem mu nic nemohl, protože u mě to nedopadlo jinak. Napřed jsem se kvůli tomu cítil provinile, ale po čase, když jsem pochopil, jak to upíři mají, jsem se s tím srovnal.
Nebylo nic neobvyklého, že upíři měli i několik partnerů. Občas se i mně zdávaly sny o Matteovi a Loganovi, občas jsem přemýšlel nad tím, jaké by to bylo. Ale byly to jen myšlenky. Takže když to teď najednou Logan navrhl, nevěděl jsem, jak reagovat, zvláště, když jsem cítil jeho i Jeromovy doteky.
Popadl jsem Logana za ramena, aby mě přestal dráždit a já mohl smysluplně odpovědět, a zvedl mu hlavu. Díval jsem se do jeho očí a cítil z něj hlubokou lásku a obrovský cit. Teplo, které se rozlilo mým tělem nemělo nic společného se vzrušením, a já si v tu chvíli uvědomil, že nikdo jiný pro mě není víc, než právě Logan.
Usmál jsem se, slezl ze stolu a chytil Logana za ruce.
„Nechci to vědět. Co bylo, bylo. Teď mám jen tebe. A jen tebe chci,“ zašeptal jsem Loganovi do rtů, a pak ho za ruku vedl do naší ložnice.
„Omlouvám se, ale… nemůžu jinak…“ ještě jsem se ve dveřích otočil na ty dva, kdy Jerom civěl jak z jara, a Matteo se usmíval a snad tvářil hrdě?
A možná díky tomu, že jsem Jeroma odmítl, jsem zažil snad nejvášnivější noc, jakou jsem s Loganem doposud prožil.
Jerom a Matteo s námi nakonec zůstali, v jednu chvíli se na nás byli i podívat, ale já byl tak mimo, že jsem je sotva vnímal. Až teprve nad ránem, kdy jsem se sotva dokázal hnout, se nasáčkovali k nám do postele a Matteo i Jerom mi dali svou krev.
Chvilku jsme se prospali, abychom si odpočinuli, a pak už se začali chystat na cestu za Loganovým bráchou.
Docela jsem se na něj i těšil. Hodně se změnil za tu dobu, co se z něj stal lovec, zmužněl, zesílil, a… tak trochu se nám zabouchnul do Callea.
Ze začátku jsem si myslel, že je to spíš platonické, ale když jsem se na něj trochu napojil, bylo to hodně citové.
Byl jsem zvědavý, jak to Logan myslel s tím dárkem, jestli jím je Calleo, jakože by…
Málem jsem se zadusil kávou, když mi to došlo a prudce zavrtěl hlavou.
„Musím ještě zavolat Zackovi, kvůli agentuře, zabalíš nás zatím?" otočil jsem se po snídani k Loganovi a políbil ho.
Zack nebyl moc nadšený, nejspíš doufal, že si to rozmyslím, ale já ho ujistil, že to zvládne a že mu věřím.
Řekl jsem mu ještě, co a jak, a že až se vrátíme z Bostonu, což bude nejspíš tak za tři, čtyři dny, tak se zastavím, a předám mu papíry.
O čtyři hodiny později už jsme všichni seděli v letadle a mířili do Bostonu.
Logan
Jael nakonec vyčerpaně usnul. Ale není se co divit. Měl za sebou dost těžkou práci, a pak ještě tohle doma…
Zatímco já nezamhouřil oka, jak jsem byl nabitý energií. A taky mě pořád hřál ten příjemný pocit, který se mě držel od chvíle, kdy Jael řekl, že nechce vědět, co bylo, a chce jen mě. Mohl bych být šťastnější?
A tak jsem ho nakonec nechal spát, a s Mateem jsme prokecali zbytek noci.
Byl moc zvědavý, co se jeho otce týkalo, ale já mu podrobnosti neřekl. Stačilo, že věděl o tom hlavním. Ale musel mi slíbit, že to zůstane jen u něj, u Jeroma, Jaela a nikoho jiného.
Co se týkalo našeho šlechtického titulu, tak to je zřejmě pasé. Pochyboval jsem, že by nám Britská královna zpětně udělila titul. Jo, tohle jen tak nepůjde. Ale nevadí, mě stačí to, co jsem se dozvěděl a můžu s tím Michaelovi zavřít konečně pusu. A potěším tím i rodiče…
Co se týká bráchy, tak to ještě nevím, jak to vyřeším. Nebo spíš… Jak to vyřeší Calleo. Nejspíš bychom J.C.-mu měli najít nějakého chlapa. A nejspíš pořádnýho, když tak miluje velké chlapy.
Ale věděl jsem, že bude mít radost z toho, že se tam Calleo a jeho smečka ukážou. A kromě toho, William mi pro J.C. sehnal parádní meč. A podle všeho, patřil kdysi našim předkům.
Než jsme se dostali do Bostonu, bylo skoro poledne. Nechali jsme se odvézt taxíky, a vzhledem k tomu, že jsem od mého domu měl stále klíče, rovnou jsme si tam odnesli věci, a pak už nelenili a zamířili na pobočku.
Byl to skvělý pocit, se tu znovu ukázat. Měl jsem to tu rád, protože to bylo z velké části mé dílo. Byl jsem tady, když se pobočka rozjížděla, když se nabírali noví lidi…
Dokonce byla svědkem i té mé horší části mého života, ale díky tomu, že jsem tu pracoval, a nikdo z mých lidí mě nezabil, tak jsem byl schopen ten rok a půl bez Jaela přežít. Když jsme se tu potom poprvé společně objevili, málem nám všichni viseli na krku a blahopřáli. A dokonce mě překvapili, když jsem jim oznámil, že končím a budu se stěhovat do Portlandu, tak někteří z nich i zamáčkli slzu a rozloučili se s námi pořádným mejdanem.
Jo, mám je rád… Ale neříkám jim to nahlas.
Na recepci jsme se museli zastavit, aby si kluci vzali identifikační náramky.
A já s Jaelem samozřejmě taky. Ale zatím se nám to před nimi podařilo utajit. No, když jednou někdo dělal šéfa, měl vždycky takové věcičky po ruce, tak jsme si s Jaelem nasadili náramky ještě, než jsme vešli na pobočku.
„Víš, Jaeli,“ zastavil jsem ho ještě přede dveřmi do kanceláří ve čtvrtém patře, kde jsme se měli sejít. „Brácha to sice nikomu ještě neřekl, a ví to jen pár lidí na Portlandské pobočce, ale… Nechci jim už lhát. Řeknu jim, kdo teď jsem. Ale chci je překvapit a taky… Chci vidět, jestli se ponaučili z toho, jak sem na ně vletěl tenkrát ten upír, co mu kvůli Tepesovi švihlo v bedně. Až budu vevnitř, sundám si náramek… Jdeš do toho se mnou?“
Bylo mi jasné, že okamžitě se rozhouká alarm. Jo, tyhle věcičky jsem osobně zajišťoval a byly prostě k nezaplacení. A já chtěl vidět, jak zareagují na poplach a jak zareagují na mě, i kdyby to Jael nechtěl udělat.
Calleo
Když mi Logan asi před týdnem oznámil, že J.C., jeho brácha má narozeniny, a ocenil by, kdybych na ně přišel, trvalo mi trochu dýl se rozmyslet.
Ne, že bych nechtěl, ale věděl jsem, co ke mně jeho brácha cítí, a já bohužel jeho city opětovat nemohl, protože pro mě byl prostě jediný Matteo. Mohl jsem mu akorát tak dát své tělo, ale pochyboval jsem, že by mu to stačilo.
Nakonec jsem ale přece jen souhlasil. Ovšem s jednou podmínkou.
Probral jsem to i s Matteem, který nebyl proti, jen mě upozornil, že mám být opatrný, protože pokud se J.C. něco stane, Logan mě zabije, o čem jsem nepochyboval.
Ale za pokus to stálo.
Jen jsem to ještě potřeboval nějak šetrně sdělit Loganovi.
Ne, že bych potřeboval jeho svolení, ale nechtěl jsem mít za zadkem nasraného upíra s Contiho krví.
Vím, jak dokázal být příjemný Matteo, když mě své dny. A nepochyboval jsem, že by Logan byl o něco lepší.
Navíc Jael a ti jeho duchové. Určitě by je na mě poštval.
Když jsme doletěli do Bostonu a ukázali se na pobočce, Logan přišel s bláznivým nápadem, jak odhalit svou totožnost.
„Fajn," zabručel jsem. „Než se necháš zabít, protože tohle je fakt pitomý plán, ale dělej si, co chceš, chci ti jen oznámit, že se vychrápu s J.C. Možná, když zjistí, že to není taková romantika, šukat s vlkodlakem, jak si nejspíš představuje, tak se jeho city ke mně změní. Samozřejmě mu neublížím."
Logan
No, tak takhle jsem to zrovna nemyslel, když jsem tu Callea bral, ale budiž. Hodil jsem na něho pohled, že ho opravdu zabiju, pokud se mu něco stane a upozornil jsem ho, ať se opováží změnit ve vlkodlaka, až to spolu budou dělat. Pokud to zjistím, tak svého ptáka už nikdy nepoužije, protože o něho přijde. A i když se jako vlkodlak dobře a celkem rychle hojí, tak ufiknutá končetina či část těla mu už znova nenaroste.
„Tak jo, jdeme,“ nadechl jsem se a otevřel dveře, když i Jael souhlasil, že také řekne, jak to s ním je.
Byl jsem rád. Docela mě unavovalo to před těmito lidmi stále tajit. Vážně jsem je měl rád a nechtěl jsem jim lhát. A vzhledem k tomu, kde dělají, tak věřím tomu, že se nás nebudou stranit, jako nějací homofobové, když jim jejich syn řekne, že je gay.
Sotva jsme vešli, bylo to jako výbuch. Byli tu prakticky všichni mí bývalí podřízení, a v jejich čele Bill. Agnes ke mně přiběhla a celá červená se mi vrhla kolem krku.
Věděla, že jsem gay, ale nikdy si tohle prostě neodpustila. Vždycky říkala, že tenkrát, když jsem ji seřval, pak zachránil a znovu seřval, šla do sebe. A začala na sobě makat. A udělala opravdu obrovský pokrok. A vzala si nakonec Billa. Nějak se do sebe zabouchli, když ji tenkrát trénoval.
Když jsem se konečně se všemi přivítal, vyžádal jsem si pozornost.
Popřál jsem bráchovi všechno nejlepší a předal mu dárek za sebe a za Jaela.
Jeho nadšení, když viděl meč, a hlavně, když jsem mu řekl o tom, odkud pochází a jak je to s naším rodokmenem, bylo tak velké, že se skoro vznášel u stropu jako balonek.
Ale stejně mi neuniklo, jak neustále pokukuje po Calleovi.
„Tak jdeme na to?“ přitočil jsem se v jedné chvíli k Jaelovi a potáhl jsem ho bokem na místo, odkud budeme mít skvělý přehled.
Když přikývl, nenápadně jsme si současně stáhli náramky a schovali do zvláštního pouzdra.
A v tu chvíli se to spustilo.
Musel jsem si zakrýt uši, abych neohluchnul. Ale přesto jsem všechno pozorně sledoval…
Jael
Když Logan přišel se svým nápadem a do toho vstoupil Calleo a suše oznámil, že se s J.C. vyspí, nevěděl jsem, co zpracovat dřív.
Pravda je, že jsem měl Loganovy lidi rád, ale neznal jsem je jako on.
A v jednom měl Calleo pravdu.
Co když se stane něco nepředvídatelného? Někomu prostě šokem přeskočí?
Přesto jsem cítil, jak moc je to pro Logana důležité, a tak jsem souhlasil.
Napřed přišlo přivítání, pak dárek pro J.C., který měl ale pořád oči pro Callea, no, a nakonec to naše představení.
Kdybych mohl, uznale hvízdnu, protože byli opravdu perfektně sehraní a nikdo nezaváhal.
Všichni jednali spořádaně, nikdo nezpanikařil, nikdo nám neustřelil hlavu, byli opravdu dokonale vycvičení.
Jediný, kdo nám nevěnoval absolutně žádnou pozornost byl J.C., kterému právě pletl hlavu Calleo, respektive mu prostě na férovku oznámil, že má pro něj dárek, a dá mu ho dneska v noci, tak ať se připraví.
J.C. byl chytrý kluk, nepochyboval jsem o tom, že pochopil, zvláště když ho o chvilku později Calleo přikurtoval na stěnu a věnoval mu polibek.
Myslím, že by teď mohl spadnout celý barák a J.C. by to bylo jedno.
Drcnul jsem do Logana, který to nejspíš taky zaregistroval, a pak už se s úsměvem proměnil zpátky a nechal na Loganovi, ať všem vysvětlí, co se nám vlastně stalo.
V očích některý jsem viděl obavy, cítil jsem mírné rozpaky i nejistotu z toho, jak to bude dál, ale většina z nich to vzala poměrně sportovně, někteří se nás hned začali vyptávat na různé věci a já si i oddechl, že to nakonec takhle dopadlo.
Nemohli jsme chtít po všech, aby to přijali, ale tohle bylo více, než co jsem čekal.
O čtyři hodiny později jsme se z pobočky konečně dostali, abysme pak mohli s oslavou pokračovat u J.C. doma, i když ten už se nejspíš nejvíc těšil, až všichni zalezeme do pokojů, a jeho necháme samotného s Calleem.
No, doufal jsem, že Calleův plán vyjde.
Trochu jsem se obával toho, aby se do něj J.C. nezamiloval ještě víc.
Věděl jsem, že by Calleo jeho city nikdy nejspíš nemohl opětovat, protože pro něj byl jediný Matteo, stejně jako pro mě byl jediný Logan, ale na to už musel J.C. přijít sám.
Logan
Jo, náš detektor je opravdu spolehlivý a přesně ukázal na nás. Nejdříve si všichni mysleli, že se detektor pokazil, a tak se zastavili, a jen hleděli.
Ale pak… Požádal jsem je, aby nás nezabili a vzápětí jsme se oba přeměnili…
Všichni byli překvapení, když zjistili, že to právě my s Jaelem spustili ten poplach.
Naštěstí se to nakonec zvládlo bez úrazu. Jediný, koho to absolutně nevzrušilo, byl brácha. A to jednak proto, že to o nás věděl, ale také i proto, že měl opravdu oči jen pro Callea. A… On se vážně červenal, když ho Cal políbil?
No, tak to bude ještě zajímavé.
Pro klid jsme si pak ale náramky nakonec nasadili zpátky, ale už jsme neměli chvíli klid, když jsme museli povyprávět, co se vlastně stalo, a jak jsme se stali upíry. A tak jsem byl nakonec i rád, když jsme se mohli konečně odebrat domů.
Prakticky skoro celý den jsme strávili venku na zahradě. Grilovali jsme, jedli, popíjeli. Nevím, jak se to bráchovi povedlo, ale nakonec vytáhl i rodinná alba. Pak se přiznal, že ukecal rodiče, aby mu je pro dnešek půjčili.
Kluci ze smečky byli jak u vytržení, když si prohlíželi naše fotky, a říkali, že jsem vážně vypadal moc chytře už jako dítě. No, řekli to jinak… Byl jsem prostě šprt.
Ale jednu fotku jsem z tama vytáhl a schoval.
A pak, když se všichni odebrali do baráku, že si půjdou najít nějaký pelech na spaní, zmizel i brácha s Calleem, my s Jaelem pouklízeli nepořádek, sklidili gril, a pak jsem ho chytl a stáhl na druhý konec zahrady.
Lehli jsme si do trávy a hleděli na jasné nebe poseté hvězdami. Dokonce i měsíc svítil jasně, a jen malinkatý kousek mu chyběl do úplňku. A přísahal bych, že z ložnice, která kdysi patřila mně, se začínaly ozývat typické zvuky…
„Jsem rád, že se bráchovi dnešní den vydařil. Mám ho rád. Jen mě mrzí, že tu s námi nemůže být Caleb mladší. Zajdeme zítra na hřbitov, ano?“ přitáhl jsem si Jaela k sobě a pevně ho objal.
Políbil jsem ho, a pak jsem se znovu zahleděl na hvězdy.
„Víš… jsem moc šťastný, že jsem tě potkal. Miluji tě… A tohle… tohle našim nevrátím. Ani nevím, kde k té fotce přišli,“ vytáhl jsem z kapsy fotografii a ukázal ji Jaelovi.
Byli jsme na ní my dva. Byl to den, kdy Jael promoval a já se s ním nechal vyfotit před univerzitou.
Měl jsem na očích ty své brýle, tvářil jsem se strašně vážně, ale Jael… Se svými dlouhými vlasy, svázanými do copu, v hábitu, čepkou na hlavě a diplomem v ruce, se usmíval.
„Máš moc krásný úsměv… vždycky jsi měl…“ zašeptal jsem a zasněně se na tu fotografii zadíval.
Dneska už to můžeme brát jako historickou událost. A kdo ví, jak to bude za několik desítek či stovek let. Budu se na ni dívat společně s Jaelem a říkat si, jaké jsem měl štěstí, že jsem potkal tak úžasného kluka.
Jael
Byl to perfektní den.
Odpoledne jsme strávili na zahradě, kecali o všem možném, prohlíželi si fotky, a prostě si užívali.
No, nakonec si očividně nejvíc z nás užíval J.C. Když se pak totiž všichni odebrali dovnitř, Calleo nejspíš splnil svou hrozbu a předal J.C. svůj dárek.
A to sebe, podle těch zvuků z ložnice, kterou J.C. obýval.
No, výsledek, jak to dopadlo se dozvíme zítra, ale čím víc jsme to s Loganem poslouchali, tím víc mi bylo jasné, že Calleův plán na J.C-ho odmilování nejspíš nevyjde, spíš naopak.
Ležel jsem přitisknutý z boku na Loganovi, hladil ho po hrudi, vnímal tlukot jeho srdce a díval se na fotografii, kterou uzmul z alba.
Po chvilce jsem se zvedl na loktech a vysunul se, abych viděl Loganovi do očí.
„Nikdy nebudu litovat toho, že jsem tě potkal… nikdy nebudu litovat toho, že jsem se do tebe zamiloval. A teď už vím, že to osud, tě zavedl zrovna do mého pokoje na koleji. Miluju tě, Logane. Moc tě miluju. Mé srdce tluče jen pro tebe, a kdyby se tvé někdy zastavilo, to mé umře ve stejný okamžik. nemohl bych bez tebe žít…“
Usmál jsem se na něj a prsty ho pohladil po tváři. Pak jsem mu věnoval jeden něžný polibek a vyhoupl se nad něj.
„Co takhle si vzít příklad z tvého bráchy?“ zašeptal jsem mu do rtů a jemně ho kousl.
Netušil jsem, jak dlouho budeme žít.
Netušil jsem, co nám tak dlouhý život ještě připraví a koho nám postaví do cesty.
Ale jedno jsem věděl jistě.
Ať už by to bylo jakkoliv dlouho, Logana nikdy neopustím.
Byl mi souzený, teď už to vím, a taky vím, že po jeho boku se dokážu postavit čemukoliv.
A věřil jsem tomu, že až jednou nastane den, kdy odejdeme z toho světa, i jako duše v druhém světě, zůstaneme navždy spojeni…