Pravidla lží - Kapitola 2

29.03.2015 16:41

2.

Jeff
Dům v horách… Vždycky jsem obdivoval Stanleyho vkus. Velká místnost s krbem, barový pult… Velká dobře zásobená kuchyň. Na patře čtyři ložnice a pátá samostatně v podkroví. Tu jsem si automaticky zabral pro sebe.
I když jsem si nastavil budík na devátou, byl jsem vzhůru už někdy kolem osmé. Opláchl jsem se a sešel dolů. Po malé snídani jsem zatopil v krbu a na chvíli se zahleděl z okna, přemýšlejíc nad tím, jak budou tyhle dva dny vypadat.
Co od toho vlastně očekávám?
Co od něho vlastně očekávám? Opravdu mi dovolí vše, jak mi slíbil?
Přihodil jsem další poleno do krbu, abych přiživil oheň a šel nachystat nějaké jídlo.
Možná bude mít po cestě hlad. Kdo ví, jestli vůbec snídal.
Před desátou jsem vešel do svého pokoje a převlékl se. Černá košile a volné džíny. Na nočním stolku na mě čekala připravená škraboška.
Právě jsem se po ní natahoval, když jsem zaslechl zvuk přijíždějícího auta.
Je tady.
Bouchnutí dveří naznačovalo, že je vevnitř.
Nasadil jsem si masku a potichu sešel po schodech dolů. Stál kousek od dveří s taškou v ruce a rozhlížel se kolem po místnosti.
Chvilku jsem bez hnutí stál a pozoroval ho. V duchu už jsem viděl, co všechno s ním můžu dělat. Opatrně jsem ze zadu k němu přistoupil.
„Vítám tě,“ zašeptal jsem mu do ucha a položil mu jednu ruku na jeho bok. „Jsem rád, že jsi dorazil…“

Eikichi
Prohlížel jsem si dům a snažil se popadnout dech. Tohle byl opravdu veliký dům. Klidně bych se tu ztratil. Nejspíš budu potřebovat nějakou mapku, abych došel do svého pokoje. Byl jsem tak zamyšlen, že jsem nepostřehl, že ke mně někdo zezadu jde. Hrubší mužný hlas mi zašeptal do ucha: „Vítám tě.“ Ten hlas mnou projel jak nůž máslem. Hluboký a zcela svazující mou mysl.
„Jsem rád, že jsi dorazil…“ pronesl ještě jednou a já se zachvěl.
Zhluboka jsem dýchal, abych se uklidnil, když se jeho ruka dotkla mého boku. Cítil jsem silnou kořeněnou voňavku, která patřila mezi špičky značkových parfémů. Jeho horké tělo, které sálalo i přes oblečení a bylo opřené o má záda.
„Doufám, že nejedu pozdě. Splnil jsem vaše požadavky? A jak vám mohu říkat?“ říkal jsem rozklepaným hlasem a úsměvem se snažil zakrýt nervozitu.

Jeff
Bylo krásné slyšet jeho hlas tady v soukromí. Tak dlouho jsem si tohle představoval. Jen já a on.
Sen se stává skutečností.
Přitiskl jsem se na jeho záda. Nasál jsem jeho vůni a otřel se nosem o jeho krk. Mírně se chvěl.
Strachem?
Očekáváním?
Křečovitě držel tašku a jen se díval před sebe. Svým krásným úsměvem se snažil skrýt nervozitu.
Přestal jsem se o něj opírat a pomalu jsem ho obešel, kopírujíc jeho tělo svou rukou.
„Provedu tě po domě,“ pokynul jsem, aby šel za mnou. Vystoupal jsem po schodech nahoru k ložnicím. Otevřel jsem dveře pokoje hned naproti schodům do podkroví.
„Tady strávíš noc,“ ukázal jsem dovnitř a čekal, až vstoupí.
Nechal jsem mu jen takový prostor, aby se při vcházení otřel o mé tělo. Rozhlížel se, jako by nevěděl, co má dál očekávat.
Znovu jsem se k němu přiblížil a zůstal stát před ním.
„Stále trváš na tom, že tahle věc zůstane tam, kde je?“ zvedl jsem ruku, pohladil jsem ho po obličeji a palcem jsem jemně přejel po masce, těsně kolem jeho očí.

Eikichi
Jeho nos se otřel o mou pokožku a já cítil jeho hrubost, jak sjíždí po linii mého krku. Naskočila mi husí kůže, které zachvěla ještě víc mým tělem. Sevřel jsem tašku ještě pevněji, jako kdybych jí chtěl urvat ucha. Jediná věc, která mě držela při smyslech, abych nepřivřel oči.
Obešel mě a přitom se mě jeho ruka dotýkala po celou dobu, než se zastavil přede mnou. Jak kdyby za sebou nechal rozpálenou cestičku, či mi po těle jezdil zmraženým rampouchem.
„Provedu tě po domě.“
Zase ten jeho hlas, který zněl jak rajská hudba. Takový tón hlasu, který si každého podmaní. Jak poslušná ovečka jsem šel za ním, když mě vedl po schodech k pokoji, který byl hned naproti schodům. Otevřel dveře a já jen zíral, jak krásně a decentně je zařízený. Masivní manželská postel a duchnami, do kterých se člověk zachumlá až po nos. Zase ta vůně dřeva, které na mě dýchala z každého koutu. Veliká okna i s balkonovými dveřmi. U postele malý noční stolek s lampičkou. Tady prý strávím noc… Oddechl jsem si, že nebude spát se mnou. Potřeboval jsem občas sundat masku.
Najednou se objevil přede mnou a já si ho konečně prohlédnul. Jeho dobře rýsované tělo, které se skrývalo pod černou košilí, s třemi povolenými knoflíčky, aby byla vidět hruď, bylo až upoutávající.
Ty hrubé rysy tváře schované pod maskou a tmavé vlasy, které se různě kolem škrabošky kroutily. Měl jsem chuť se podívat, jak vypadá, ale to já určil pravidla. Nemohl jsem.
„Stále trváš na tom, že tahle věc zůstane tam, kde je?“
Jeho slova mě na chvíli zarazila a já nad tím přemýšlel. Když se dotkl mé tváře s tak jemným pohlazením, jen trošku jsem se na ni natiskl, aby to ještě chvilku trvalo.
Takto se mě nikdo nedotýkal.
Tak něžně. Možná že netrvám… Ale… ne…. Trvám na tom…
„Promiň, na tom trvám. A tvé jméno? Chci ti nějak říkat, když… Když jsem na víkend tvůj,“ odkašlal jsem si a došel k posteli, na kterou jsem si položil tašku. „Co tedy budeme dělat?“  

 

Jeff
Stáhl jsem ruku ze škrabošky dolů.
„Dobrá, akceptuji tvoji jedinou podmínku,“ prohlédl jsem si ho od hlavy až k patě. „Dole je připraveno jídlo. Tam,“ ukázal jsem na dveře za jeho zády, „je tvoje koupelna. Můžeš se opláchnout. Určitě to po cestě potřebuješ.“
Zvedl jsem ruce a pomalu jsem mu začal rozepínat košili. Knoflíček po knoflíčku. Až dolů k opasku…
„Sprcha tě určitě osvěží,“ opasek s cinknutím povolil. Rozepnul jsem mu kalhoty, které zůstaly viset na jeho bocích, a ukázal se lem jeho spodního prádla.
„Budu tě čekat dole,“ rozepnul jsem poslední knoflík uvolněné košile a hrnul ji dolů. Pomalu se svezla po ramenou, přes paže, na moment se zastavila na loktech, ale pak se ladně poskládala u jeho nohou.
Můj upřený pohled do jeho očí pomalu sklouzával dolů po jeho těle.

Takhle blízko…

Položil jsem dlaně na jeho ramena a pomalu jsem ruce táhl po jeho kůži po hrudníku, nadzvedávajícím se pod rychlým dechem. Okopíroval jeho břišní svaly a zůstal s nimi viset na jeho bocích.
„Nemusíš spěchat. Času máme dost. Udělám kávu,“ znovu jsem se upřeně podíval do jeho očí.

 

Eikichi
Cítil jsem jeho pohled, kterým mě sjížděl od hlavy až k patě. Propalující pohled, který mě svazoval a já cítil, jak mé tělo na něj reaguje. Začal mi rozepínat košili. Pomalu, knoflíček po knoflíčku se uvolňoval a on odhaloval moji hruď. Horko prostupovalo každou buňkou mého těla.

Že mě sprcha osvěží? V té chvíli bych potřeboval ledovou, aby se přestal tak chvět.

Když mi rozepl pásek a ten cinknul, jak se uvolnil, začal jsem divoce dýchat. Moje srdce už nebylo tak klidné, jak doposud. Stáhl mi košili a ta spadla na zem. Byl tak moc blízko, že jsem měl co dělat, abych se dokázal vůbec nadechnout.
Dotkl se mě a mnou projelo mrazení, podobné elektrickému výboji, které pohltilo mé tělo. Takhle se mě nikdo nedotýkal. Můj minulý přítel, mě jen povalil na postel a málo kdy se mě dotkl i jindy, než jen při sexu. Žádné mazlení, nic… Nejspíš už to mi mělo být divné, ale já ho miloval.

„Kávu si dám a prosím s mlékem, děkuji,“ říkal jsem rozklepaným hlasem a ani pousmání tomu nepomohlo.

Jeff
Prsty jedné ruky jsem okopíroval lem jeho spodního prádla. Zastavil jsem se na vyčuhujících jemných chloupcích, vedoucí v tenké linii končící kousek pod pupíkem. Kopíroval jsem tu vyznačenou cestičku směrem nahoru. Jeho ohryzek samou nervozitou poskakoval nahoru a dolů. Zastavil jsem se prsty pod jeho bradou a mírně zatlačil, aby zvedl hlavu výš. Naklonil jsem se k němu. Znovu jsem natáhl jeho příjemnou vůni. Otřel se o něj nosem a špičkou jazyka jemně olízl krk až k bradě.
Zůstal jsem pohledem viset na jeho očích.
„Kávu budeš mít dole. Až se osprchuješ… tohle,“ chytl jsem mezi prsty gumu jeho boxerek, „tohle si neoblíkej.“
Nechal jsem ho tam stát a odešel z pokoje. Sešel jsem dolů do kuchyně a dal vařit vodu na kávu. Tu si dám určitě taky. Přesto jsem však ještě zamířil k baru. Vytáhl jsem jednu z lahví a kopl do sebe panáka. Opřel jsem se o linku. Zvedl jsem ruce, otočil je dlaní vzhůru a díval se na ně. Stále jsem na nich cítil tu jemnost a horkost jeho kůže. Tak dlouho jsem si tohle představoval.
Probralo mne zapískání konvice. Udělal jsem kávu a nachystal to k jídlu na stůl.
Z vrchu bylo jemně slyšet tekoucí vodu.
Na moment jsem zaváhal, nakonec jsem však ten krok udělal. Otevřel jsem dveře jeho pokoje a zůstal stát mezi nimi opřený o futra.
Pozoroval jsem jeho rozmazanou siluetu přes hrubé mléčné sklo sprchového koutu.

Ekichi
Každý chloupek až k mému pupíku, kterého se dotkl, se vracel na své místo a vyvolával tím další zástavu srdce. Jenže jeho prsty se pohybovaly výš po mém těle. Uchopil mou bradu a já cítil, jak se jeho nos otírá o můj ohryzek a klouže po tepně. Teplo jeho jazyka vyslalo do mého těla další výboje a já se nedokázal ani pohnout, jak silný prožitek to byl. Byl ke mně tak jemný. Něžný…

Proč?

Zadíval se mi do očí a já se v těch jeho málem utopil. Uchopil gumu trenýrek a dost důkladně mě upozornil na to, abych si je nebral. To už bylo i na mě moc a já cítil, jak se vzrušení v mém těle stupňuje. Ještě že odešel, jinak by i on postřehl, že jsem pod jeho doteky ztvrdnul.

Shodil jsem ze sebe oblečení a vlezl pod sprchu. Prvně jsem na sebe pustil studenou vodu a zchladil si tělo, dokud to šlo. Pomohlo to a já viděl, jak mi poslušně klesl mezi nohy. Ale jen do té chvíle, než jsem si pustil příjemnou teplotu vody a začal jsem po svém těle znovu cítit jeho doteky.

Prsty jsem přejížděl po místech, kterých se dotkl a směroval ke svým ústům. Přičichl jsem ke své ruce a ucítil jeho vůni. Olízl jsem si je a párkrát je poválel po jazyku, jak moc jsem chtěl znát i jeho chuť, ale toho jsem nedosáhl.

Dost… Dost! Co to se mnou dělá? Proč jsem tak moc vzplanul ke člověku, kterého neznám? Ale ty jeho oči, jak kdybych je znal… Jak kdyby on znal mě, ale to je blbost.

Cítil jsem cizí pohledy, jak kdyby tu byl a díval se na mě. Jak kdyby se mě dotýkal.

Jeff
Stál jsem a pozoroval jeho ruce, jak putují po těle. Jen v představách jsem si vybavoval přesně každé místo, kterého se právě dotýká. Jen představa, která se brzy stane skutečností. Mokré mléčné sklo mi zatím víc nedovolovalo.
Eikichi zastavil vodu a dvířka sprchového koutu se začala otvírat. Pohledem jsem zavadil o masku, ležící na stoličce, vedle jeho věcí.
„Káva je připravena, přijď se dolů najíst,“ promluvil jsem, když se právě jeho ruka natahovala pro osušku.

Otočil jsem se a vyšel do svého pokoje. Jen dvě minuty mi trvalo, než jsem ze sebe shodil veškeré oblečení a rychle se opláchl chladnou vodou. Oblékl jsem si znovu volné džíny a místo košile na sebe hodil jen nátělník. Ještě vlhké vlasy jsem jen rozetřel ručníkem a neučesané nechal volně schnout. Vzal jsem do ruky masku a chvíli se na ni díval.

Jak dlouho tahle podmínka bude platit? Bude ji chtít vůbec odložit?

S mírným povzdechem jsem si ji nasadil a sešel z podkroví.
Naproti jeho pokoje jsem se na posledním schodě zastavil. Právě vycházel a pohledem zůstal na mě viset.
„Jídlo a káva jsou nachystané dole,“ ukázal jsem mu rukou ke schodům. „Najíme se a pak ti ukážu zbytek domu.“

Eikichi
Nemohl jsem si pomoci, ale vše co se mnou zatím udělal, stačilo na to, abych přemýšlel nad tím, zda jsem opravdu udělal dobře. Reaguji na něj už teď a co potom?

Vypnul jsem vodu a stáhl si přirození mezi nohy, aby povolilo napětí, které vzpomínky na něj vyvolaly. Otevřel jsem dvířka, která slabě zaskřípala. Uchopil jsem ručník a v tu chvíli jsem dostal nejspíš infarkt, protože na mě promluvil. Vyděšeně jsem se na něj podíval a ihned uchopil škrabošku, abych si ji dal před oči. Ale on se díval na stolek, ne na mě. Nejspíš opravdu uznával pravidla.

Odešel a já se jen svezl k zemi, jak prudce mi bilo srdce. Proč tohle dělá? Co po mě chce? Co se bude dít? Otázky my vířily hlavou a já nedokázal zastavit svůj zrychlený dech.
Pomalu jsem se postavil a osušil se. Stál jsem nad věcmi a v ruce držel trenky. Jen na chvíli mě napadlo, co by se stalo, kdybych si je oblékl? Nakonec jsem je odložil na židli u nočního stolku a oblékl si jen džíny a modré tričko. Cítil jsem, jak chodit na ostro je nepříjemné, ale když si to přál… 

Vyšel jsem z pokoje a kapky vody mi ještě místy ukáply z konečků vlasů. Nějak jsem je zapomněl dosušit. Ale ve chvíli, kdy se naše oči setkaly, málem jsem zakopl o práh.
Jeho tělo bylo zakryto jen nátělníkem a kalhotami. Vše se hezky rýsovalo a jeho postava dostávala jasné rysy. Jen se dotknout a zjistit, zda ty břišní svaly jsou tak pevné, jak se zdá. Jestli jsou jeho ruce opravdu tak mužné, jak se jeví. Jen se dotknout… Ale nejspíš to dlouho trvat nebude, dovolil jsem mu vše a já z boje neutíkám.

„M… Můžeme jít,“ řekl jsem konečně.

Jeff
Pokynul jsem mu rukou a nechal ho jít přede mnou. Posadili jsme se ke stolu a začali jíst. Podíval jsem se na hodinky. Bylo již poledne. Ty dvě hodiny od jeho příjezdu utekly strašně rychle. Jestli i celý víkend takhle rychle uteče, nemůžu promarnit ani minutu.
„Je to jen malá svačina, oběd nám nechám přivézt,“ dopil jsem kávu a vstal. Vzal jsem telefon a objednal nám oběd.
„Máme dvě hodiny, než to dovezou,“ usedl jsem znovu ke stolu a sledoval Eikiho, jak jí.
Jeho světle hnědé vlasy byly ještě vlhké a z konečků ještě sem tam sjela kapka na jeho krk.
Sledoval jsem je, jak tvoří cestičku na jeho světlé kůži, stéká po jeho pulsující tepně a končí někde pod lemem trika. Ač jsem ho původně chtěl nechat najíst v klidu, vstal jsem a postavil se za něj.
Ten jeho krk láká od první chvíle. Na konečky prstů jsem nabral kapku vody, která právě opustila pramen jeho vlasů. Rozetřel jsem ji po jeho kůži až k páteři. Každý obratel, tvořící mírně vystouplé hrbolky jsem pohladil, až jsem zabořil prsty do jeho vlasů. Roztáhl jsem je a nechal mezi nimi jednotlivé prameny prokluzovat.
Pár těch neposedných jsem mu stáhl z ucha a jen jedním prstem okopíroval jeho tvar až k lalůčku.
Celou dobu jsem pozoroval jeho ruce. Mírně se mu třásly a v momentě, kdy jsem se dotkl některých částí jeho krku a ucha, jen sebou cukly a sevřely hrnek tak silně, jako by ho chtěl rozdrtit.
Mírně jsem se pousmál. Narovnal jsem se a položil mu ruku na zátylek a pomalu ji po páteři táhl dolů.
Její cestu jsem ukončil částečným zasunutím do kalhot. Když jsem ucítil holou kůži, byl jsem spokojený.
Poslechl… Zatím plní svoji část dohody.
„Ukážu ti zbytek domu,“ zašeptal jsem mu do ucha. Vytáhl jsem ruku z jeho kalhot a poodstoupil jsem, aby mohl vstát.

Eikichi
Obešel jsem ho, když mi dal znamení a šel jsem před ním. Cítil jsem jeho pohledy, kterými mi znovu propaloval tělo. Posadil jsem se ke stolu a začal jíst. Bylo to dobré, ale moc času jsem na to neměl. Zvedl se a přešel za mne, což už stačilo k tomu, aby se mi sevřel žaludek.

Jeho konečky prstů vlhké tím, jak se dotkl mých vlasů, mě rozechvěly. Cítil jsem každý dotek jeho pokožky o mou. Jen rámoval mé obratle. Přivřel jsem oči a na chvíli se do toho ponořil. Postupoval až k mým vlasům a jeho prsty do nich vjely s jemností. Prohrával si s pramínky, které se mu obmotávaly kolem prstů a sjížděly zpět na své místo, když je pustil.

Bylo to velmi příjemné… Dech se mi zrychloval, když se dotkl mého ucha. Jak kdyby mnou projelo tisíc jehel a zajely mi do rozkroku. Moje ruce se třásly a já ještě pevněji sevřel hrnek s kávou, až jsem jej málem rozmačkal na padrť.
Sjel rukou až pod mé kalhoty. Málem se dotýkal jedné z půlek, ale nepokračoval. Jak kdyby se potřeboval ujistit o tom, zda jsem si ty trenky nevzal.

„Ukážu ti zbytek domu,“ zašeptal do mého ucha a já se rozklepal ještě víc.

Co mi potřebuje ukazovat? Svůj pokoj? Můj dech se zkrátil na minimum, a když opustil mé kalhoty, pomalu jsem vstával.
Měl jsem co dělat, abych nešel k zemi, jak velký problém mi dělalo uklidnit mé tělo. Ale postavil jsem se a otočil čelem k němu. Zase ten jeho pohled, kterým mi říkal, že budu jeho. Divoký a zvířecí, ale i něžný a poutající. Co je to vlastně za člověka? Jakou má povahu? Chci to zjistit, ale pro teď mám jiný problém.

Cítil jsem, jak se mé kalhoty napínají a já se tu věcičku pokusil zakrýt rukou. Nechci, aby věděl, že se mi tak moc líbí a jak na něj reaguji.

Jeff
Postavil se a otočil se čelem ke mně, jako by chtěl ukázat, že se ničeho nebojí a je připraven opravdu na všechno.
Ale určitě je?
Sjel jsem pohledem k jeho rozkroku, který si překrýval rukou. Okamžitě jsem ho chytil za obě zápěstí a zvedl mu ruce do výše ramen.
„Neschovávej se přede mnou.“
Jeho obličeji, v místech, které neskrývala maska, byl vidět mírný ruměnec. Pohledem jsem sjížděl pomalu dolů až do míst, které se před tím snažil zakrýt. Jasně jsem viděl, jak si to dole žije svým vlastním životem.
I když jsem ho mohl pustit, či se ho nějak jinak dotknout, než jen držet jeho ruce, neudělal jsem to. Dlouhé vteřiny jsem jen proti němu stál, s jeho rukama sevření a prohlížel si každý kousek jeho těla.
„Sklep,“ promluvil jsem po chvíli, až Ei sebou trhnul.
Pustil jsem ho a vyšel na chodbu k hlavním dveřím, jako by se nic nedělo. Vedle nich vedly schody dolů, do velkého sklepního prostoru. Slyšel jsem jeho kroky za sebou, ale ani jednou jsem se po něm neotočil. Jen dole pod schodama jsem si nazul připravené sandály, abych nechodil bos a ukázal i jemu, aby se obul.
Rozlehlé sklepení, pod celým domem bylo dobře osvětleno. Velká čtvercová místnost, z které vedly čtvery dveře.
Otevřel jsem ty, co byly nejblíže. Před námi se objevila další prostorná místnost. Zářivky osvětlily vše, co se uvnitř skrývalo. Čtyři pohodlné křesílka vedle menšího stolku. V jednom rohu menší vitrína se skleničkami a vedle ní další stolek a pohodlné sofa. V druhém rohu stála infrasauna, kam se pohodlně vešli tři lidi. Velká komoda vedle ní ukrývala ručníky a osušky a na věšáku viselo několik dámských i pánských županů. A tomu všemu vévodila velká vířivá vana.
Poodstoupil jsem od dveří, aby Eikichi mohl vejít.
„Ptal ses mne na jméno…“ zastavil jsem se u něj. „Víš, jsi pro mne záhada a já pro tebe nejspíš taky.“

Lžu… Znám ho moc dobře…

„Tak jak ty mi nechceš ukázat svou tvář,“ přejel jsem prsty po jeho masce. „Tak já ti nechci říct své jméno.“ Chytl jsem ho za paži a přitáhl ho nečekaně k sobě. Přitiskl jsem se mu na záda a ruce jsem mu objetím znehybnil podél těla.
„Zůstaneme u té záhady… můžeš mi říkat Hide…“ zasunul jsem jednu ruku pod jeho triko a pohladil ho po břiše.

Eikichi
Uchopil mé ruce a vytáhl je výš, aby odkryl to, co jsem se snažil tak urputně schovat. Cítil jsem, jak se mi tváře zalívají horkem a on mě tak svíral pohledem.

Neschovávej se? Jak se nemám schovávat, je pro mě stále cizí. Neznám ho.

Čekal jsem, že se mě dotkne… Pohladí mě… Cokoliv, ale on se jen díval na mé tělo a prohlížel si mě jak nějaký kus masa. Nedokázal jsem uklidnit.

„Sklep.“

Zarazil jsem se. Proč to říká? Co… Co mi tam chce udělat? Proč… Co?

Škubl jsem sebou a udiveně se na něj díval. Pustil mě a odcházel. Ještě chvilku jsem stál a přemýšlel nad tím, zda mám jít za ním, ale nakonec má zvědavost vyhrála. Šel jsem…
Pod schody jsem si nazul sandály, které tam byly připraveny. Dál ho následoval do krásně udělaného sklepení. Byly tu čtvery dveře a on otevřel ty, které byly nejblíže.
Díval jsem se na krásně zařízenou místnost, kterou bych ani ve sklepení nečekal. Ale můj pohled zůstal viset jen a jen na té obrovské vířivce, ke které se blížil.
Když promluvil, odpověděl jsem mu: „Ano, jsi pro mě záhada, jen nevím, jestli se mám bát.“
Usmál jsem se, aby zakryl svoje rozpaky, ale měl pravdu, já podmínku už měl a on ji splnil, teď je řada na mě.

„Chápu, vlastně ani já ti své jméno neřekl, ale říkej mi Ei… Vyměníme si své podmínky, Hide.“

Pevně mě přitiskl na své tělo a zamezil mi v pohybu. Jeho ruka už neomylně vjížděla pod mé tričko a já jen se zatajeným dechem vnímal každý pohyb na své pokožce. Mrazení a zároveň pálení mi projíždělo tělem a znovu se to usazovalo v tříslech, která se napínala pod látkou kalhot.

Jeff
„Teď, když už máme jména, měl by ses trochu uvolnit, Ei,“ zašeptal jsem mu do ucha.
Zatím co jsem ho jednou rukou pevně držel pod pasem, těsně nad lemem jeho kalhot, druhá neomylně začala pátrat pod trikem. 
„Co máš rád?“
Dlaní jsem přejel po prsou, a když jsem zavadil o jeho bradavky, mírně jsem přitlačil.
„Jak moc dobře znáš své tělo?“ zašeptal jsem znovu a rty se otřel o jeho ucho.
„Jaké nové věci se chceš naučit?“
Přestal jsem dráždit jeho bradavky a sunul jsem ruku nahoru, až se mu triko shrnovalo a ukázalo se jeho mírně třesoucí se břicho. Prsty jsem mu přejel po ohryzku a pak ho pevně chytil za bradu, až byl donucen zaklonit hlavu a opřít ji o mé rameno.
„Nechceš být nudný v sexu?“
Pevně jsem mu svíral bradu a šeptal mu všechna ta slova do ucha. Druhou rukou jsem mu začal pomalu rozepínat kalhoty, a když se jezdec zipu zarazil na konci, položil jsem mu dlaň na odhalený podbřišek a mírně přitlačil.
„Pořád je to o tom, co ti ten druhý dovolí…“ zašeptal jsem znovu a olízl mu ucho.
Rukou jsem mu zajel do kalhot, až se mírně svezly a zůstaly mu viset na bocích. Jeho pulsující penis se mi hned přivinul do dlaně a velmi rychle nabíral svou pevnost. Pohladil jsem ho a pak prsty prozkoumal oblast pod ním. Jeho varlata se mírně stáhla, když jsem se jich dotkl a z Eikichiho úst vyšel tichý povzdech.
Cítil jsem pod svou dlaní, jak mu ohryzek lítá nahoru a dolů, když polyká naprázdno. Ještě pevněji jsem ho chytil pod bradou a přisál jsem své rty na jeho krk, zatím co má druhá ruka vysvobodila jeho erekci z látkového vězení.

Eikichi
Moje jméno vyslovené z jeho úst, bylo jak dostat se pod bouřku, která mi projížděla hlavou.

Uvolnit? Uvolnit? Spíš jsem ztuhnul ještě víc a nedokázal se přestat chvět. Držel mě jednou rukou těsně u zipu a druhá si už pohrávala s mým tělem. Jeho konečky prstů hrající na mé pokožce svou vlastní hudbu, se místy nebezpečně přiblížily k bradavkám, které už nyní byly tvrdé jak kámen a nadzvedávaly tričko.

„Co máš rád?“ zeptal se podmanivým hlasem.

„Nevím, nikdy jsem neměl možnost to zjistit.“

Zavadil o mé bradavky a těmi se rozlilo chvění do celého těla. Projížděly každičkou buňkou a stupňovalo horkost, která mi ovládala mozek.

„Nejspíš své tělo neznám vůbec, jak teď vidím…“ pousmál jsem se, ale musel jsem si skousnout ret, abych se dokázal ovládnout, když mi jeho nos přejížděl po uchu.

„Chci se naučit vše, co mi ukážeš,“ zněla má odpověď tichým a vzrušeným hlasem.

Jeho ruka byla stále pod tričkem, ale i s překážkou té látky se dostala až na můj krk a donutila mě, abych si o něj opřel hlavu. Tak blízko… Tak moc blízko jsem mu byl a cítil tu jeho silnou vůni.

Šeptal mi do ucha takovým podmanivým tónem, že jsem cítil, jak mi slábnou kolena a stát na nohou už byl celkem velký problém.

„Pořád je to o tom, co ti ten druhý dovolí…“ tahle věta mi projížděla hlavou tam a zpět.

Co mu dovolím? Nejspíš všechno, když mu ani nedokážu zabránit v tom, aby se mě dotýkal. Jaké kouzlo použil, že mu zcela patřím. Ale stále… Bojím se toho, co mě čeká a co za člověka to vůbec je.

Teplo jeho jazyka, který si pohrával s mým uchem, mi pouštěl do těla mrazení a v podobě ledových kapiček potu, se usazoval na mém těle. Dotkl se mého penisu a v tu chvíli jsem instinktivně stáhl nohy k sobě, jako kdybych chtěl něco chránit.
Tohle bylo intimní, velmi intimní… Nevěděl jsem, zda ho tam chci pustit. Jestli mu to opravdu dovolím. Ale jeho ruce na mém těle a doteky, které jsem nikdy nezažil... Krásné pocity, které ovládaly mé tělo. Ano… I moje mužství mluvilo za mě a natisklo se na jeho ruku, aby náhodou nepřestal. Moje kulky se pod jeho teplem z prstů stáhly a jen vydal tiché zasténání.

Dýchání se mi zrychlilo na plno a já cítil, jak se chvěje každá část mého vzrušeného těla. Těla, které bylo víc chlípné, než kdy před tím. Mírně jsem se pohnul a donutil ho, aby mi dal možnost, vzít si jeho ukazováček do úst. Jazykem jsem si s ním pohrával a přejížděl nahoru a dolů. Tím jsem ucítil, jak mě jeho vzrušení tlačí do půlek. Tak krásný pocit něčeho nedotknutelného…

Jeff
Zatím co jeho ruce bezvládně visely, jeho tělo ke mně promlouvalo.

„Někdy není potřeba slov,“ stiskl jsem jeho penis a protáhl ho v ruce. „Někdy stačí náznak,“ zasunul jsem ukazováček mezi jeho zuby, když si ho tak žádal. „Ale pokud tělo nemluví, pak jsou slova potřebná.“

Opatrně jsem mu stáhl předkožku. Nabral jsem první kapky touhy, a palcem je rozetřel po žaludu. Mírný opětovný stisk jeho erekce a pomalé protahování po celé délce.
Jeho stupňující se vzdychání.
Prstem v jeho ústech jsem zatlačil na spodní zuby a donutil ho otevřít ústa. Zasunul jsem dovnitř druhý prst a jemně s ním přejížděl po jeho jazyku, jako bych zkoumal každou nerovnost či jemnost tohoto svalu.
Postupně jsem zvyšoval rychlost tření na jeho penisu. Byl vlhký čím dál víc, a krásně to klouzalo a ten úžasný kousek těla sebou po chvíli začal mírně škubat.
Rozkročil jsem se, když se o mě zapřel svým zadečkem.
„Chytni se mě kolem krku,“ poručil jsem mu, když jsem viděl, jak se mu víc roztřásly nohy, stejně jako celé jeho tělo.
Vytáhl jsem prsty z jeho úst a pevně jsem ho chytil kolem pasu. Musel jsem mírně sklonit hlavu, když si o mně zahákl ruce. Ale já toho využil, abych zanechal na jeho krku a rameni pár polibků.
Ač zpočátku byl tichý, jeho vzdechy se stávaly hlasitějšími. A pak najednou ztichnul, jako by nemohl popadnout dech. Jeho tělo se silně roztřáslo a nohy poklesly v kolenou.
Teplo, které ho začalo se škubavými pohyby jeho penisu, opouštět, procházelo mezi mými prsty a kropilo modré dlaždice.
Jen jsem se víc zapřel nohama do podlahy a silněji Eikichiho sevřel v pase, doufajíc, že ho aspoň jeho ruce udrží ve stoje.

Ekichi
Jeho ruka se sevřela a obemkla můj penis, který pomalu dráždila svými tahy. Prst, který mi se svolením dal do úst, mi zatlačil na zuby a donutil mě, abych otevřel víc ústa. Povolil jsem a nechal ho vsunout do úst i druhý prst. Měl jsem chuť je olizovat a tak jsem si s nimi v puse pohrával. I on se přidal a přejížděl bříšky po jeho drsné struktuře.

Druhou rukou však dráždil mé nejcitlivější místo, které se přímo nabízelo k tomu, aby ho laskal. Stáhl mi kůžičku a já cítil, jak na jeho prstech ulpěly kapky mého postupujícího vzrušení. Jezdil po hladké plošce mého žaludu a vpouštěl do mě silné elektrické výboje, které proudily mým tělem. Už jsem nedržel zpět své vzdychání, které se odráželo od jeho vlhkých prstů od slin v mé puse.

Hořel jsem touhou po tom, abych i já mohl zkusit hladkost jeho těla. Ale mé ruce se nedokázaly pohnout. Jako kdybych byl z kamene… Přesto jsem byl vláčný jak piškot namazaný džemem. Jen mě olíznout, ale to on dělal dostatečně.

V ničích rukách jsem se necítit tak chtěný. Bylo to zvláštní… Je tohle opravdu skutečnost? Jak může hrát tak dobře svojí roli?

Zvyšoval frekvenci, ve které protahoval moje mužství rukou a já se nedokázal udržet. Donutil mě, abych se ho chytil kolem krku a tím mi dopřál potřebnou oporu. Stupňující horkost v mé hlavě mi zatemnila mysl a já cítil, jak můj penis cuká v jeho rukách. Moje sperma se proplétalo jeho prsty a dopadalo na zem. Ve slastné křeči, která mi svázala tělo, jsem zůstával zaháklý o jeho krk. Vše ve mně vybuchovalo z euforie, kterou mi dával. Něco, co osoba jako já, ještě neměla možnost poznat.
I když je to třeba hrané. Chci to…

Proč se i on neuvolnil? Schovává se přede mnou? Proč cítím jeho vzrušení a nesmím se ho dotknout?

„Co mám dělat?“ zeptal jsem se ještě roztřeseným hlasem plným uspokojené touhy.

Jeff
S rychlým oddechováním zůstal viset na mém krku. Ještě chvíli mi jeho penis cukal v ruce, než ze sebe vydal i tu poslední kapku. Povolil jsem jeho sevření. Potlačil jsem nutkání zajet rukou víc mezi jeho nohy a jen jsem se o něj dlaní otíral.
Stále jsem ho pevně držel kolem pasu, jako bych ho nechtěl pustit. Otíral jsem se rty o jeho krk a vnímal vůni jeho těla.
„Co mám dělat?“ slyšel jsem jako z dálky jeho slova.  

Nic… Jen tu prostě buď pro mne…

Uvolnil jsem napětí, které ve mně vzrůstalo. Ještě jednou jsem pohladil jeho klesající mužství a pak mu ho opatrně uschoval do kalhot. Zapnul jsem mu kalhoty a ruce z jeho boků jsem táhl po jeho těle až nahoru na jeho paže. Chytl jsem ho za zápěstí, rozpojil jeho ruce a stáhl je dolů, podél jeho těla.

„Ukážu ti zbytek sklepa,“ řekl jsem tiše a ještě jednou ho políbil na krk.

Nechal jsem ho stát. Aniž bych se na něj podíval, přešel jsem ke komodě s ručníky. Jeden jsem vzal, setřel s ním důkaz Eikichiho vyvrcholení a pak ho odhodil do koše na použité ručníky.
„Půjdeme, nebo si chceš vyzkoušet něco z toho?“ ukázal jsem rukou po místnosti. Aniž bych čekal na odpověď, vyšel jsem ven a zamířil k dalším dveřím.
Chtěl jsem si prohrábnout vlasy, ale ruka se mi zastavila před obličejem. Voněla jeho vzrušením...  Přičichl jsem si a jen malinko, špičkou jazyka se dotkl prstů, abych aspoň trochu pocítil jeho chuť...

Eikichi
Až nyní jsem ucítil, jak pevně mě celou dobu držel kolem pasu. Jak kdyby mě nechtěl pustit a i jeho sevření na mém penisu, které ještě propouštělo mé kapky uspokojení. Srdce se mi chtělo roztrhnout, jak divoce bušilo a mé tělo bylo stále v menší křeči, která nechtěla ustoupit. Jeho vlhké rty, které se otíraly o můj krk, mě konejšily a já jen slastně přivíral oči s dozvukem orgasmu.

Ale na moji otázku mi neodpověděl. Jak kdyby nechtěl… Jen mi jemně přejel po vzrušení a vrátil mi ho do kalhot, které úhledně zapnul. Jak kdyby se vůbec nic nestalo. Jak kdyby to děla často… Kolikátý muž jsem, který tu je s ním a jemuž dopřává tento pocit. Pocit být chtěný?

Cítil jsem, jak se jeho ruce potulují po mém těle, až k mým, které se stále pěvně vinuly kolem jeho krku a rozpojil je. Bylo to, jako kdyby mi něco vzal. Sebe? Jen jsem si nespokojeně povzdechl a postavil se konečně pevně na své nohy.

Zbytek sklepa? Proč?

Políbil mě na krk a já se jen s údivem díval na to, jak šel uklidit to, co já napáchal. Měl jsem tendenci mu ručník vyškubnout z rukou a sám to udělat, ale asi by to nebyl dobrý nápad.

„Půjdeme, nebo si chceš vyzkoušet něco z toho?“ probraly mně jeho slova ze zamyšlení.

Chtěl bych do vířivky i do sauny, ale on bez dalšího čekání odešel ven ze dveří. Chvilku jsem nad vším přemýšlel a ještě si naposledy jazykem setřel zbytky jeho chuti z prstů, jež mi ulpěly na zubech, a s přivřenými víčky si užíval tu novou zkušenost.

Chtít něco tak moc, že se sami ztrácíme v sobě samých.

Potom jsem vyšel za ním a málem narazil do jeho širokých ramen, když zůstal stát jen kousek od východu. Jeho vůně dolehla až ke mně a já znovu pocítil to mrazení, které mi vždy v jeho přítomnosti projíždí celým tělem.

„Ukážeš mi tedy zbytek?“ hlas mi mírně přeskočil, jak se ještě nedokázal udržet v rovině.

Jeff
Dal jsem ruku dolů, když jsem za sebou uslyšel jeho kroky.
Popošel jsem k dalším dveřím, snažíc se nereagovat na jeho hlas, který stále vykazoval známky vzrušení.  

Jak mohl tak dlouho žít vedle někoho, jako byl jeho ex?
„Byl dobrý jen na to, aby mu někdo protáhl tu jeho díru. Nic víc,“ zněla jeho slova, když se o něm Stanley zmínil při jedné z jejich schůzek.
Dotýkal se ho někdy jinak? Ví, jak jemné jeho vlasy jsou? Jak horká je jeho kůže, a jak rychle mu bije srdce, když touží po troše něžnosti? Ví, jaké mají jeho oči lesk, když ho ovládá vzrušení? Ví vůbec, jakou jeho oči mají barvu?

 Otevřel jsem další dveře naproti.
„Tady jsou ty nejkvalitnější vína,“ ukázal jsem dovnitř na místnost s regály, ve kterých byly uložené láhve s vínem. „Ne ale všechny. Některé mají své speciální místo tam,“ prst jsem namířil ještě na jedny dveře na konci místnosti. Nechal jsem Eikichiho, ať nahlédne a hned jsem zase zavřel.
„Tady je uskladněné jídlo,“ přešel jsem k předposledním dveřím, dál od schodů, ale neotevřel je. Chytl jsem za kliku těch posledních, těžkých masivních dveří.

Stanley je velice vytížený člověk. Často řešil věci dlouho do noci, měl sotva pár hodin spánku a jeho práce ho občas vyčerpala na tolik, že si musel vytvořit svou vlastní oázu klidu. Proto si nechal postavit tenhle dům v horách. Proto si zde zařídil menší – dalo by se říct – welness. Proto se v těchto chvílích, kdy opravdu potřeboval vypnout, zavíral v téhle poslední místnosti. Jednou jsem to zkusil, a musel jsem uznat, že to pomáhá.

Otevřel jsem dveře.

Místnost bez jediného okna. Jen uprostřed stála postel, a v rohu menší stolek a křeslo. Nic víc. Jedny dveře vedoucí na toaletu a k sprchovému koutu. Zavíral se tu třeba i na dva tři dny. Zůstával tu potmě a nechával vše plynout mimo sebe. Vždycky říkal, že takhle si nejlépe pročistí hlavu. Neměl tu knihy, neměl tu televizi, ani rádio, či jiný přehrávač. Jen tichounké vrčení klimatizace, která tu udržovala stálou teplotu. Jen jedna malá lampička, kterou rozsvěcoval pouze v případě, že šel na toaletu.
Sám, zavřený třeba i dva tři dny v absolutní tmě.
Ven vyšel vždy jako nový člověk. Plný energie a nadšení do další práce.

Poodstoupil jsem do dveří, aby Ei mohl nahlédnout dovnitř.

Eikichi
Vína se leskla ve svých stojanech. Za druhými dveřmi byly ještě starší vína, která byla zaprášená a vůně korku tu lítala vzduchem, jak to tu není často otvírané.
V další místnosti bylo jídlo uložené ve vysokých kovových regálech a uskladněné tak, aby se dalo kdykoliv použít. Tolika jídla, že by to stačilo na úkryt pro medvědy na zimu.
Hide zamířil k posledním dveřím, které byly robustní a masivní dřevo na nich ve mně budilo respekt. Nakoukl jsem i tak a v tu chvíli mi hlavou projelo snad tisíc případů vraždy, které se kdy udály.

Tmavá místnost… Nikde žádná okna. Jen postel a malý stolek s lampičkou. Veliké a pohodlné křeslo se tísnilo v rohu. Poprvé za tu chvíli, co jsem tu, se mě zmocnil strach. Měl jsem z toho všeho smíšené pocity. Když jsem se díval do té místnosti, mé tělo se rozechvělo.
Co se to tu děje? Kdo by měl takovouhle místnost v domě, jak z katalogu?
„Ta… Tady… Co to je?“ říkal jsem se strachem v hlase.

Jeff
Nejspíš mu teď došlo, že se do tohohle dobrodružství vrhnul bezhlavě. Strach v jeho hlase nešlo přeslechnout. I když jsem neměl v plánu ho vystrašit, přesto jsem se musel mírně pousmát.
Přistoupil jsem k němu ze zadu a zašeptal mu do ucha tím nehlubším hlasem, jakého jsem byl schopen:

„Meditační místnost.“

Nevím, co se mu v téhle chvíli honilo hlavou. Ale já jen stál, opíral se o jeho záda a cítil, jak se jeho tělo třese. A touhou to teď rozhodně nebylo.
Položil jsem mu ruce na ramena a chtěl je pohladit a políbit na krk, když v tom momentě mi začal zvonit telefon v kapse. Eikichi sebou trhnul a začal rychle dýchat. Poodstoupil jsem od něj.

„Prosím?“ ozval jsem se do telefonu. „Ano, počkejte venku, hned jsem tam.“

Schoval jsem telefon do kapsy a chvilku přemýšlel. Co teď. Ven nemůžu jít s maskou. Vyptávali by se. Tady Eikichiho nechat nemůžu. Nejspíš by dostal infarkt.
Chytl jsem ho pevně za zápěstí, aby se mi nevysmekl a táhl jsem ho nahoru do jeho pokoje.

„Lehni si!“ řekl jsem mírně rozkazovacím tonem a ukázal na postel. „Zůstaň tady,“ dodal jsem ještě, když udělal, co jsem po něm chtěl. Rychle jsem zašel do svého pokoje a během půl minuty jsem se vrátil. 
„Natáhni ruce nad hlavu,“ dal jsem mu další příkaz.
Neochotně, přesto to však udělal. Postavil jsem se k čelu postele a zacvakl jsem mu na ruce pouta a připoutal ho k pelesti. Druhými pouty jsem mu připoutal jednu nohu za kotník.

„Tady počkáš,“ přiklekl jsem na postel a sklonil se nad ním. Prstem jsem přejel přes jeho ústa. „A budeš ticho.“
Na pár vteřin jsem se mu zadíval do očí. Ať už jsem v jeho pohledu teď viděl cokoli, donutilo mě to dát mu aspoň letmý polibek na rty.
„Jak jsem říkal, budeš zticha.“

Zvedl jsem se a vyšel z pokoje.
Nesmím udělat chybu. Nesmím dovolit, že by ho přemohla zvědavost a šel se podívat z okna. Viděl by mou tvář…
Dole jsem si u dveří odložil masku na stolek a vyšel jsem ven před dům, abych převzal dovezené jídlo.

Eikichi
„Meditační místnost,“ zaznělo mi do ucha přímo démonickým hlasem.
Málem jsem se podělal…

Tohle… Tahle… Tohle všechno… Chyba… Byla to obrovská chyba, ale z takového maléru se asi těžko dostanu.

Vybavovaly se mi scénky z MacGyvera, jak se různě dostával z nebezpečí, což jsem jako malý rád zkoumal a nejednou se dostal ze svého pokoje. Ale tohle… A jeho hlas…
Celé mé tělo zkoprnělo a krve by se ve mně nedořezal. Myslel jsem, že mám infarkt. Studený pot okamžitě zalil mé tělo.

Meditační? Konají se rituály obětování? Nebo tu někoho mučí? Sexuální úchylky? Sakra… Kam jsem se to dostal.

Srdce mi málem explodovalo, když se mu v kapse rozezněl telefon. Ale to co následovalo, mě dokonale vykolejilo.
Chytil mě za ruku a táhl ke mně do pokoje. Ukázal mi na postel, abych si lehl…
Vyděšeně jsem ho pozoroval, ale lehl jsem si. Má ztuhlost těla byla skoro mrtvolná. Ruce jsem podle jeho povelů dal nahoru a už mi chladný kov sevřel zápěstí a záhy i kotník.
Jsem mrtvý…

V hlavě mi projížděly scénky z filmů jako Hanibal, Mlčení jehňátek, Hostel a podobných. Jestli jsem někdy cítil strach, tak tohle byl přímo amok. A on mě tu takhle nechal… S napětím všeho, co mé tělo mělo, jsem čekal, až se ty dveře otevřou.