Hiroki
Ve své zvířecí podobě vzbuzuji víc respektu než v lidské. Je to možná i tím, že mám skoro ženské rysy a jako bojovníka mě nikdo nikdy nebral a ani nebere. Umím v ruce držet meč, ale je mi to houby platné, když mě rodiče nikdy neposlali do žádného boje a každou potyčku vyřešili za mě. Hlídali si mě jako vzácný poklad, který jim nese bohatství a vždy říkali, že mám místo meče používat hlavu. Tak jsem prý užitečnější...
Proto, po celou dobu, co jsem byl u Mariceho, jsem zůstával ve své kočičí podobě ve chvílích, kdy někdo byl v pokoji. Moje černé srst se leskla ať už ve slunci procházejícím oknem, či ve světle loučí, když byla zrovna noc. Obcházel jsem postel a výhružně vrčel na každého, kdo se k Maricemu přiblížil, i když to byl třeba léčitel, který ho přišel zkontrolovat a vyměnit obklady.
Nikdo se v pokoji raději nezdržoval déle, než bylo nutné, zvlášť, když viděli mé ostré zuby, které jsem vycenil pokaždé, když se mi jen něco málo nelíbilo.
Uběhlo pár dní a já se z toho pokoje opravdu ani nehnul. Veškerou činnost, která je potřebná k životu jsem vykonával, jak se dalo. Služebná několikrát denně vynášela špinavou vodu, či nádobu, do které jsem si já, nebo Mari ulevoval. Jídlo nám nosili pětkrát denně, ale ani jeden jsme toho moc nesnědli. Vždy jen nejnutnější porce, abychom umlčeli žaludek.
Krmil jsem Mariho, když se ještě nemohl pořádně hnout, omýval jsem ho teplou vodou a jemným plátnem. Ani to jsem nedovolil nikomu jinému dělat.
A pak, když jsem vedle něj uléhal, měl jsem na sobě zase tu černou srst, aby ho mé zvířecí tělo hřálo...
Začínal jsem mít po těch dnech pocit, že to byl osud, který mě donutil udělat tu chybu a jít sem. Protože, kdybych to neudělal, nejspíš bych se do něho nezamiloval. S každým dalším dnem jsem cítil, jak jsem k němu víc a víc přitahován...
Vztekle jsem jednoho rána zaprskal a vycenil zuby na jeho otce, když vpadnul do pokoje.
„Mari je už dost při síle, aby mohl vyjít z pokoje. Přípravy na korunovaci jsou v plném proudu!“ nenechal se mnou zastrašit a popošel blíž k posteli.
Marice
Léčení trvalo opravdu dlouho. Po celou dobu jsem vnímal, jak dobře se o mě Hiro stará, a musel jsem uznat, že mi to bylo víc než příjemné.
Doufám, že ví, že až se uzdravím, budu to zase já, ten stejný Mari, jako předtím. Být jím, tak dobře se o mě nestarám.
Moc jsem s ním nemluvil, nešlo mi to. Léčitel mi dával tolik bylinek, které uspávaly, abych necítil bolest, že jsem spal snad pořád. Byla pravda, že jsem během té doby nabral celkem hodně síly, takže když přišel otec, už jsem byl vážně schopný fungovat.
Slyšel jsem, jak na něj Hiro vrčí. Položil jsem ruku na jeho kožich a prohrábl ho, aby se uklidnil.
„Máš to ale hezkou kočku na hlídání, nejraději bych ji vytrhal zuby, jestli na mě ještě chvíli bude vrčet,“ posadil se otec vedle mě a zaklonil mi hlavu, aby do mě nalil lektvar na posílení těla.
Celý jsem se otřepal, jak hnusné chuti byl, ale vypil jsem ho, věděl jsem, že mi pomůže.
„Za hodinu dole v korunním sále. Oblečení máš támhle na skříni, a pokud chceš, pomůže ti do něj naše nová pomocnice. Je to lvice, a pokud vím, s tímhle tím se brát nemusíš,“ zavrčel na Hira, a já mu znovu prsty projel srstí.
Otec po chvíli odešel, ale pokojem se linula ne zrovna dobrá nálada. Pootočil jsem konečně hlavu a podíval se na to nádherné zvíře vedle mě.
„Je na mě, koho si chci vzít, ano?“ promluvil jsem chraplavým hlasem, jak jsem měl žízeň.
„Mám žízeň,“ zaskuhral jsem, ale i přesto se na Hira usmál.
Hiroki
Vousy se mi naježily, když jsem zaprskal a zavrčel na Mariho otce po tom, co řekl. Byl už dávno za dveřmi a já měl stále nakrčený čumák a vyceněné zuby.
Kdyby zůstal jen o chvíli déle, ukázal bych mu, jak ostré zuby mám, které mi chce vytrhat. A to nemluvím o drápech. Sice jako lev byl silný, ale moje obratnost a mrštnost byla lepší než jeho.
Když jsme osaměli, olízl jsem Marimu ruku, a pak jsem seskočil z postele. Po cestě ke skříni jsem se změnil v člověka, abych mohl vytáhnout věci a my se mohli obléct. Nedovolil bych, aby ho oblékala nějaká lvice. Za těch několik dní, co jsem obýval s Mari jeden pokoj, jsem si k němu vypěstoval majetnický vztah. Jeho blízkost mi už nedělala takové problémy, i když stále byly chvíle, kdy jsem se tak trochu styděl. Třeba jako právě teď, když jsem stál nahý u skříně a rychle si oblékal halenu.
Tak jako se léčil Marice, stejně i mé rány po jeho kousnutí se stihly zahojit a má pokožka byla opět čistá, až na jedno kousnutí na krku, které mi zanechalo menší jizvičku. Ale to bylo většinou schováno pod vlasy.
„Pojď, pomůžu ti obléct,“ přistoupil jsem k posteli s jeho věcmi v ruce. „Tvůj otec bude naštvaný, když nepřijdeš včas. A jako budoucí král bys měl ukázat, že jsi toho postavení hoden.“
Odložil jsem věci na postel, a ještě nalil do sklenice čerstvou chladnou vodu, aby se Mari mohl napít.
Marice
Musel jsem se zasmát tomu, jak i přesto, že už byl otec dávno pryč, on nepřestal ježit svou srst. Ale když se změnil a já uviděl jeho nahé tělo… Líbilo se mi to.
Takže se mu nelíbí, že by mě převlékal někdo jiný? Je majetnický? To je hezké vědět, ale ten jeho tón, kterým se mnou mluví… Je drzý, ale přitom najednou takový přirozený. Co ho tak změnilo?
Protáhl jsem se, když napětí z mého těla po tom sirupu zmizelo. Zvedl jsem se z postele a přešel k němu, abych mu stoupl za záda. Byl jsem stejně nahý jako on, i když měl už košili, ale nebyl jsem tak rudý. Natiskl jsem se na jeho záda a rukou zajel pod košili, abych mu prsty přejel po hrudi. Je tělo bylo tak čisté, že jsem jen nespokojeně zamručel, protože zbyla jen jedna značka na jeho krku, ale ta zůstane věčně.
„Ty se ještě stydíš? Omýval jsi mě snad tisíckrát a všude,“ sjel jsem rukou mezi jeho nohy a jemně ho tam pohladil, aby mě cítil všude.
Pousmál jsem se, když jsem cítil, jak se jeho tělo chvěje a mé mručení přechází do svádivého vrčení. Dokud…
„Bako… už jdeme,“ zařval jsem na dveře, až se sklo v oknech otřáslo a pitomé bušení na dveře skončilo.
„Stejně mu jednou ty dveře omlátím o hlavu,“ zavrčel jsem a převzal si od Hira oblečení.
Nechal jsem si pomoct, ale chtěl jsem něco jiného. Zase… Měl jsem na co se těšit. Oblékl jsem si korunovační roucho a na hlavu natáhl kápi, kterou mi potom otec stáhne, až mi bude nasazovat korunu. Podal jsem Hirokimu kalhoty a významně zamručel, aby věděl, že se tentokrát ode mě nehne, jinak ho sežeru. Oči mi zlatavě světélkovaly, když jsem i s ním vycházel z pokoje a ještě víc, když jsem spatřil Baka a chtěl mu hlavu obušit o stěnu.
Hiroki
Zůstal jsem stát jak přimražený, když se za mě postavil, přitiskl se na mě a rukou začal pátrat pod halenou. Naskočila mi husí kůže, jako by mi po těle přejížděl hrubým kartáčem. Přitom jeho dlaně, prsty, byly tak jemné a jeho dotek tak delikátní, že jsem nakonec zhluboka vydechl a zaklonil hlavu, když se jeho ruka pod halenou dotkla mého krku. Ale potom, co s ní sjel po mém hrudi a břiše níž, málem se mi podlomila kolena a začal jsem se chvět.
Tolik dní jsem se o něj staral. Tolik nocí jsem vedle něj uléhal. Neměl jsem ani myšlenku na to, že bych se s ním chtěl líbat, nebo dělat jiné věci... Ale v tenhle moment všechny ty pocity, na které jsem na těch pár dní zapomněl, byly okamžitě zpátky.
Kdyby nezačal správce bušit na dveře, nejspíš bych se Marimu poslušně složil k nohám.
Jen co mě pustil, musel jsem si několikrát protřít tvář, abych se vzpamatoval, a pak se šel konečně obléct.
Když jsme vedle sebe vyšli na chodbu, všichni, kdo tam byli, okamžitě ustoupili o uctivé vzdálenosti a poklonili se.
Bako jen počkal, až kolem něj projdeme a zapojil se hned za nás, jako by byl naše osobní stráž.
„Myslím, že sis vybral pěknou ženu, Mari,“ zamručel spokojeně.
Cítil jsem, jak si nás oba prohlíží a zřejmě pohledem hodnotí, jak moc se k sobě hodíme.
Myslel jsem, že to tiché zavrčení patřilo jemu, ale když jsem se ohlédl, jen se na mě díval s úsměvem.
„Potřebuješ něco?“ zeptal se.
„Ne, nic... jen se mi něco asi zdálo,“ zavrtěl jsem hlavou.
Než jsem se otočil zpátky ještě jednou jsem se rozhlédl po těch, kolem kterých jsme procházeli. Ale byl jsem tam, kde předtím... Ať už strážci, nebo služebnictvo, všichni měli hlavy skloněné a já nedokázal určit, jestli to zavrčení patřilo někomu z nich.
Marice
Všichni se mi začali klanět, a to jsem ani ještě nebyl korunován. Užíval jsem si téhle pocty, ale ještě víc toho, že jde Hiro vedle mě, a oni se klaní i jemu. Jenže někde v tom davu sloužících jsem cítil pach, který se mi vůbec nelíbil. Očima jsem ho hledal, ale nemohl ho vystopovat. Dobře ukrytý čekal někdo, koho jsem rozhodně nezval.
Co je to za pach? Kdo je to? Cítím nebezpečí.
Jednou rukou jsem objal Hira a přitáhl si ho k sobě, abych jej chránil. Jenže… Kdo ochrání jeho přede mnou, až se s ním budu chtít konečně milovat? Chudák kluk, lvi mají extrémní výdrž, když je to pro ně příjemné, a s někým, koho milují.
Nejen mě se to zdálo divné, podle toho, jak za mnou vrčel Bako. I jemu to bylo podezřelé.
Vešli jsme do trůnního sálu a rovnou ke králi, přes tu velkou sešlost všemožných lidí z města i okolních vesnic, kteří přispěli k získání Hira zpátky do mého království. Zastavil jsem Hira a Bako ho odvedl bokem, když už to mělo být jen o mě a koruně. Královnu si potom korunuju sám, ale král se odjakživa korunoval zvlášť.
Sedl jsem si na připravenou stoličku a otec mi stáhl kápi z hlavy. Polil mi hlavu i korunu posvátnou tekutinou z hory vědění, aby byla očištěna od špatných vlastností bývalého majitele, a pak mi ji nasadil. Poté pronesl pár slov k lidu a poté i ke mně, když jsem se zvedal jako nově korunovaný král.
Všichni hromadně poklekli na jedno koleno a čekali, až jim svolím pohlédnout na nového krále této země. Otec spokojeně stál po mém boku, ale přitom se díval na Baka, který se neustále otáčel, jako by něco hledal. Jeho instinktům jsem věřil, takže když si k sobě blíž přitáhl Hira, tak jsem byl klidnější. Přeci jen to bylo chvíli, co jsem se dostal z toho, jak mě Alfa vlků zřídil, a kdyby mi znovu vzal Hira, tak bych ho opravdu tentokrát nešetřil.
Hiroki
Byl to krásný obřad. Jednoduchý, ale krásný. Stál jsem vedle Baka a díval se, jak se z Mariceho stává král. Hřálo mě to u srdce, a byl jsem šťastný i za něj, protože podle reakcí ostatních, ho bez podmínek přijali. Byl jsem hrdý na to, že můj partner je tak silný lev...
Ve chvíli, kdy jsem si uvědomil, na co jsem právě pomyslel, mě polilo horko a já sklonil hlavu a upřeně se díval na své nohy. Přestal jsem vnímat všechno kolem sebe...
Já... já jsem partner krále, silného lva, kterému všichni prokazují úctu.
Doklekl jsem na koleno stejně jako ostatní. Nevěděl jsem, jak se v tu chvíli zachovat. Bylo to zvláštní a nové.
A přitom mi v hlavě lítala jedna jediná myšlenka. Můj partner... spojíme naše dva rody... Spojíme... spojíme se...
Víc zpocený a červený jsem vážně být nemohl, když jsem si uvědomoval, co to pro mne znamená. Doteď jsem si to nějak nepřipustil, ale teď... Najednou se mi vrátily vzpomínky, kdy se mě Mari ráno dotýkal a já se začal chvět.
Musím se uklidnit. Musím... Cítil jsem, jak se kolem mne rozprostírá můj pach, zvláštní vůně, kterou jsem doposud ani já u sebe necítil.
„Ba...Bako...“ šeptnul jsem tiše a dotkl se ho roztřesenou rukou. „Musím pryč... musím dosud pryč...“
Marice
Bako trochu znervóznil, když se kolem stojící začali dívat směrem k Hirokimu. Nasál jsem všechny okolní vůně, ale když jsem ucítil tu jednu, kterou jsem v tuhle chvíli rozhodně najít neměl, jsem se celý otřásl.
Byl ten správný čas… Chvíle, kdy si i on vybral mě a chtěl se mi dát. Takové malé rituály, které nám zůstali po zvířatech. Prostě se chtěl pářit… Hezky po staru.
Pousmál jsem se, ale otec mě stáhl zpátky a Bakovi rukou ukázal, aby zmizli do mého pokoje. Moc dobře věděl, že v tuhle chvíli mě tu udrží opravdu jenom krátce, ale až mě pustí… Drápy jsem sevřel roucho a cítil, jak mi látkou projíždí skrz na skrz. Byl jsem opravdu nadržený a on ještě tohle… Už ráno jsem měl na něj neuvěřitelnou chuť, ale teď…
Zavrčel jsem, aby všichni zvedli hlavy ke mně, a proměnil se na malý okamžik ve lva, aby uznali i mou druhou podobu.
Hiroki
Bako mě najednou popadl, donutil vstát a hned mě vedl ze sálu pryč. Přehodil přese mne ještě svůj plášť, aby se můj pach tolik neroznášel kolem mne. Jen co jsme zavřeli za sebou dveře, shodil jsem ze sebe plášť a hned se hnal k míse se studenou vodou.
Chrstal jsem ji na sebe, abych se aspoň trochu uklidnil. Ale moc se mi nedařilo. Byl jsem tak rozpálený, že by se na mě ta voda mohla i uvařit. Ruce se mi třásly tak, že jsem ji rozlíval všude po podlaze.
„Uklidni se, kruci,“ zavrčel na mě Bako, ale bylo mu jasné, že to jen tak nepůjde. „Jen co se vrátí Mari, bude to lepší...“
„Bako!“ popadl jsem ho oběma rukama za košili a zděšeně se na něj podíval. „Jak to bude lepší?“
„No, nejspíš u tebe začíná páření. Byl jsi tu s ním moc dlouho zavřený, i když se spolu nic neměli, ale tím se nejspíš všechno spustilo. A hlavně dneska, když jsi ho viděl, a určitě i cítil jeho nadřazenost...“
Mluvil na mě a celou dobu se usmíval. Řekl bych, že škodolibě.
„Nesměj se mi!“ ještě víc jsem sevřel jeho košili, až byl nucen udělat krok blíž ke mně. „Já... já...ještě ni... nevím, jak se to dělá!“ vykřikl jsem nakonec zoufale.
Bako se na mě udiveně podíval.
„Takže nikým nedotčený? Hm... Myslím, že Marimu závidím,“ popadl mě za ruce a donutil mě pustit jeho košili. „Sedni si sem. Řeknu ti ve zkratce, co tě čeká...“
Donutil mě sednout na postel, přitáhl si stoličku, usadil se naproti mně a začal mluvit...
Marice
Otec mě stále držel u trůnu, aby se mi přišli poklonit všichni, a tím bylo vše správně vykonáno. Jenže… Čím víc se mě snažil krotit, tím víc jsem šílel, hlavně když jsem věděl, že je v mém pokoji Hiro a… Ta vůně se mi usadila v nose, když tu byl, a nechtěla odejít. Byl jsem už změněný v člověka, ale uši i ocas mi zůstaly. Otec to nakonec vzdal, když ho už asi po desáté práskl můj ocas po zádech a on mě pevně stiskl, aby mě postavil ze židle.
Jen jsem se usmál, ale on byl neuvěřitelně vytočený, nejspíš i proto, že s Hirem byl Bako, a to se mu líbilo ještě míň než mě. Bako byl jeho poslušný pes a rozhodně se o něj nehodlal dělit, proto byl v tuhle chvíli tolik podrážděný.
„Běž! Už vypadni. Aspoň potom přijď na slavnostní večeři. Druhýho nezvu, pochybuju, že vůbec bude schopen chodit,“ potutelně se zasmál, jak kdyby doufal, že mu ten zadek natrhnu.
Bez dalšího zaváhání jsem šel do pokoje. Poslední schody jsem div nepřeletěl, jak moc jsem spěchal. Rozrazil jsem dveře a tam viděl Hirokiho sedět na posteli a Baka na stoličce u něj. Moc blízko… Hodně moc blízko něho…
„Bako…“ zavrčel jsem, aby vypadnul.
Jenže on se jen usmál a sám se zvedl, aby následně mohl odejít z pokoje a zavřít za sebou dveře, aby nám sem nikdo nečuměl.
„Hiro?“ podíval jsem se na toho krásného kluka před sebou a shodil roucho dolů. Stál jsem před ním jen v kalhotách a přímo ho tím provokoval.
Hiroki
Myslím, že jsem se na Bako díval mírně vyděšeně. Nebo hodně vyděšeně?
Pořád jsem měl v paměti Mariceho doteky, jemné a delikátní, ale i ty hrubší, zvlášť to, když mi po něm zůstala spousta kousanců po těle. Na jednu stranu to bolelo, na druhou stranu, ty, které nebyly vedeny s brutální silou, mě docela vzrušovaly. Jenže když jsem si uvědomil Mariho velikost a místo, kam ho zasune...
Opravdu nebyl zrovna malý. Měl jsem tu čest si ho mockrát prohlédnout, když jsem se o něj staral.
„To... to bude bolet...“ hlas se mi ztratil někde v krku, když jsem si to uvědomil.
„Podívej, začíná u tebe říje. V té chvíli ani na bolest myslet nebudeš. A když už, tady je spousta pomůcek...“ otevřel menší truhličku, ve které ležely nějaké masti a jakési dva kolíky různých velikostí.
„Tímhle se můžeš roztáhnout, než do tebe Mari vstoupí... Ale možná to ani nebudeš potřebovat, nebo... no... možná to ani nestihneš,“ zasmál se a pak ještě ukázal na dózičky. „S tímhle to bude dobře klouzat a některé mají i takové zvláštní účinky...“
Ten úsměv, který měl, jsem měl chuť mu vyrazit z obličeje pěstí, ale v tu chvíli dovnitř vstoupil Mari.
Bako se taktně vzdálil, ale pořád ten úsměv na tváři měl, jako by slyšel nějakou vážně vtipnou historku.
Nervózně jsem se díval na Mariho, jak se blíží, a přitom si hrál se svými vlasy. Abych aspoň nějak zaměstnal ruce, rozplétal jsem si cop a prameny pak několikrát protáhnul mezi prsty.
Když jsem se však díval na jeho tělo, a slyšel, jakým tónem vyslovil mé jméno, bylo to ještě horší než tam v sále.
Začal jsem se chvět ještě víc a měl jsem v tu chvíli chuť se okamžitě svléknout a padnout mu k nohám... Nějak jsem sám sebe přestával zvládat a můj pach ještě víc zesílil...
Marice
Mručel jsem, když jsem se k němu blížil a hrdlo mi příjemné vibrovalo, jak jsem ho sváděl. Doposud jsem nemusel tohle použít, všechny ženy udělaly to, co jsem chtěl, už jen proto, že jsem byl král. Ale… O něj mi šlo a taky jsem věděl… Haaaa…
Jooo… Jsem jeho první.
Nasál jsem tu omamnou vůni, co z něj vycházela, a na moment přivřel oči.
„Víš, že to, jak voníš, je lákavé a ty mě tím svádíš? Jak se chvěješ, a přitom se ti už ukázaly uši a ocas. Jsi pro mě přímo úchvatný,“ zavrčel jsem už u jeho tváře, když jsem k němu během té chvíle došel.
Chytil jsem ho za bradu a zadíval se do jeho krásných očí, které byly celé zastřené touhou. Olízl jsem jeho rty, než jsem ho políbil, a potom vsunul jazyk o jeho úst, abych ho mohl ochutnat.
Bez žádného varování jsem mu v mžiku stáhl halenu a zahodil ji někam na zem, aby mi dál nezavazela. Kalhoty ji následovaly tak rychle, že jsem je možná i trochu naškubl. Když byl celý nahý a svůdný, položil jsem ho na postel, ale sám si na něj lehl. Začal jsem ho líbat, ale jeho tělo nenechával ani na moment vychladnout. Prsty jsem se rozběhl po jeho bělostné kůži a odčísnul mu vlasy z hrudi, abych si mohl pohrávat s jeho bradavkami. Vše ve mně bouřilo, jak moc mě to všechno vzrušovalo, a já jen horko těžko ovládal svoji zvířecí touhu.
„Možná… Možná nedokážu být jemný, Hiro,“ zašeptal jsem mu do rtů, když jsem se na chvíli oddálil a nechal ho nadechnout.
Hiroki
Když se ke mně přiblížil, automaticky jsem se trochu posunul dozadu. Ani jsem nevěděl, proč, ale byla to prostě reakce na jeho blízkost a to, jak jsem se teď cítil.
„Co...co?“ vyvalil jsem na něj oči, ale když se mi kolem těla mihnul můj ocas, jen jsem ho popadnul, jako bych ho chtěl schovat.
Drtil jsem ho v rukách, abych se tou bolestí přiměl nějak uklidnit. Ale nešlo to. Pomalu jsem ztrácel soudnost. Cítil jsem jeho vůni, která mne začala obklopovat a vyvolávala ve mně čím dál větší touhu po něm. Ale i přesto někde v koutku mé mysli na mě křičela myšlenka na to, že je to poprvé, že se toho bojím, ale přesto... přesto to chci.
Naprosto mě omráčil ten zvláštní pocit, který se mi rozletěl tělem, když na mě dolehl a začal mě líbat. Zvlášť, když si začal pohrávat s mými bradavkami. Nechápal jsem, jak je možné, že je to tak příjemné.
Snažil jsem se utlumit mé vzdychání, ale bylo to marné. Přitiskl jsem si ruku na pusu a kousl se do ní, když v jednu chvíli mě tak zvláštně nádherný pocit projel celým tělem, až mi zabrnělo až v koncích prstů...
Marice
Jeho hřejivé tělo, které se pode mnou svíjelo, ještě víc podněcovalo moji touhu po něm. Hladkost pokožky, která se otírala o tu mou, přiváděla moje zvířecí já na hranici sebeovládání, a ta vůně… Bože… Ta neuvěřitelně sytá vůně jeho těla… Nemohl jsem dělat nic jiného než k němu přičichávat, když jsem jazykem rámoval jeho šíji.
„Hiro…“ zavrčel jsem přiškrceným hlasem, když jsem se dotkl jeho pulzující dírky.
Díky bohu jsem se trochu vzpamatoval, abych sáhl do truhličky pro olejíček. Rozetřel jsem na prsty ten, který říkal Bako, že je nejlepší, a podráždil s ním jeho lákavý vstup. Chvíli jsem s nimi jen vlhčil to místečko, ale potom jedním zkusil vniknout dovnitř. Začal jsem Hira líbat a druhou rukou protahoval jeho narůstající erekci tak, že to vzrušovalo víc i mě. Stahoval jsem mu kůžičku dolů a hladil plosku, která se hezky červenala. Jeho esence byla silnější, když se první kapička uvolnila na povrch a já ji jedním tahem setřel.
Jeden prst následoval druhý, jak projížděly hlouběji do jeho nitra a dráždily cestu, kterou se netrpělivě chtělo vydat něco jiného. Krotil jsem se, ale stejně… jemně jsem okusoval jeho klíční kosti a následně je omluvně olizoval, když z jeho kůže skáplo pár kapek krve.
„Hiro… Chci dovnitř,“ zavrčel jsem, když jsem vytáhl prsty a čekal, jestli mě tam pustí, i přesto jsem se vnutil mezi jeho nohy.
Hiroki
Přivíral jsem oči pod tím nádherným pocitem, kdy mě Marice líbal, jemně okusoval a olizoval, jak nějakou chutnou kořist.
Ale vždyť já jeho kořist vlastně jsem. Polapil mě a teď si na mě pochutnává...
Bylo to zvláštní. Bál jsem se toho, a přitom jsem chtěl víc. Víc a víc, když jsem byl skoro na hranici svého ovládání, kdy mě jeho ruce i ústa opatrovaly jak nějakou vzácnost. Ani to jeho okusování nebolelo. Jen mě to víc rozdráždilo a vzrušovalo tak, že jsem hlasitě zavzdychal v momentě, kdy jsem ucítil že se do mne dobývají jeho prsty.
Cuknul jsem sebou a stáhnul se. Ale on nepřestával. Dobýval se dál, vnikal s nimi dovnitř, a já si v tu chvíli pomyslel, že to snad nemůže být ani hezčí. A jeho rty, jeho jazyk na mém penisu...
Byla v něm dravost, a přitom byl jemný. Možná měl strach, abych mu neutekl? Nemohl bych... Mou touhu po něm dokazovala má vzrůstající vůně. Mísila se s jeho a pro mne to byla hotová esence, která mě omámila jako nejsilnější víno.
Povolil jsem stisk zubů na své ruce, abych se mohl pořádně nadechnout, ale vzápětí jsem stiskl zuby k sobě, když mi z úst uniklo hlasité zasténání...
Díval jsem se na něj, když se na moment zastavil, a já dole pocítil náhlé prázdno.
Byl jsem sám překvapen, jak se mi to líbilo a proto, když prsty vytáhl zklamaně jsem zakňoural.
Na jeho slova jsem reagoval jen objetím a přitáhnutím si ho pro polibek.
„Jsem... tvůj...“ zašeptal jsem.
Marice
„Můj? Dobře si to pamatuj, protože se jinak neznám, pokud… Ne! Pokud nikdy nebude, ten druhý to nepřežije,“ vycenil jsem na něj své bílé špičáky, které se samovolně ukázaly, aby naznačily ještě víc dominanci, kterou nad ním mám.
Mohl jsem se ještě držet a neublížit mu, ale nešlo to… Vážně to nešlo. Prostě jsem do něj najel a nečekal na následky, které to muselo určitě mít. Pevně jsem ho objal a vtáhl do náruče, aby povolil to sevření, které následovalo.
„Budu dál jemný… slibuji,“ musel jsem to udělat, už jen proto, aby se víc netrápil.
Líbal jsem ho, a přitom vydával to největší vrnění, co jsem mohl, aby ho tišilo. Byl jen můj, nechtěl jsem mu tolik ublížit, ale nemohl jsem zadržovat to, jak moc ho chci. Zvířecí já bylo stonásobně silnější, když jsem se v něm začal pohybovat, a penis otíral o ty hřejivé stěny, které se stahovaly a pevně tiskly moji erekci. Jak kdybych měl zatmění mozku… Vnímal jsem jen to, jak krásně hřeje a já mohu konečně být s ním tak, jak jsem chtěl od prvního dne. Muž nebo žena… Je to jedno. Pokud jsem se zamiloval, budu s ním.
Hiroki
Na jeho slova jsem mohl jen přikývnout. Ani by mě v tu chvíli nic jiného nenapadlo. Odporovat? Mělo by to vůbec nějaký smysl? Šel jsem tu jen obhlédnout situaci a spadl jsem přitom do té největší pasti, co jsem mohl. Už od první chvíle jsem cítil, že nade mnou vyhrává.
Je dominantní ve všech směrech a já se mu rád podvolil.
Ale v momentě, kdy se se mnou spojil, jsem se celý stáhnul, a z očí mi vyhrkly slzy. Nečekal jsem, že to bude takové... bolestivé...
Třásl jsem se, měl jsem snahu uniknout, ale nedal mi možnost. Pevně mě objal a snažil se mě uklidnit.
Ale copak to jde?
Má touha po úplném spojení se dostala do pozadí. Nedokázal jsem se uklidnit a mé vzrušené vzdechy střídaly ty prosycené bolestí.
Bude to pokaždé takové?
Ale ať už jsem se cítil, jak jsem chtěl, on nepřestával. Vnikal do mne s přesnou pravidelností, a já začínal cítit, jak se celý rozehřívám. Ještě víc než před chvílí, kdy jsme byli teprve na začátku. Mravenčení probíhalo celým mým tělem, a zvlášť v tom jednom místě, mě to neskutečně začínalo dráždit, že se ten divný pocit začal šířit dál a dál, a má, na moment pokleslá erekce, se začala znovu zpevňovat, jak se nalívala krví.
A v momentě, kdy uvnitř začal narážet na jedno místo, neudržel jsem se a hlasitě jsem vykřikl...
„Mari.. ach... Mar...“ pevně jsem ho objal a zabodl drápy do jeho zad, kdy už i tělo odpovídalo na jeho pohyby, a já se chtěl na něj nasunout co nejvíce a zůstat tak navždy spojený.
Marice
Pousmál jsem se, když jsem slyšel jeho hlasité zasténání a vnímal ten silný protipohyb, který udělal. Snad celý jsem se v něm schoval, až mi špička tvrdě narazila na jeho bod rozkoše, pod kterým je třásl, jako větve sakur dole ve městě.
Něco zvláštního mě ovládalo a stahovalo se to do mého žaludku, kde to dělalo šílené kotrmelce. Přiblížil jsem se k jeho krku a ve stejném místě, kde jsem ho označil, se znovu zakousl do jeho kůže. Jako kdybych měl neukojitelnou chuť ho sníst. Nic se ve mně nedalo ovládat, a já se propnul tak moc, jak silně mě to zasáhlo.
„Hiro,“ zařval jsem pololvím hlasem, když se moje uspokojení uvolnilo do jeho zadečku.
Nezastavoval jsem… Rukou jsem mu sjel na jeho erekci a protahoval ji. Jezdil jsem nahoru a dolu v tempu, v kterém jsem do něj ještě párkrát najel. Bylo mi tak dobře…
Hiroki
Na moment jsem ztuhnul, když se do mě zabořily jeho zuby. Ale v tu chvíli to bylo ještě intenzívnější. A nejspíš pro nás oba...
Díval jsem se na něj, když se náhle jeho tělo napnulo. Každý sval se jemně chvěl, ve tváři byl nádherný, když na moment přivřel oči a své uspokojení doplňoval tichým vrčením. Začínal jsem se v tom ztrácet. Vnímal jsem jen ty pohyby, které mě odnášely kamsi do neznáma. Jen vím, že jsem samou slastí sjížděl drápy po jeho zádech, kdy některé škrábance musely jít do hloubky, když se mi v tu danou chvíli tělem prohnal ten divný, zvláštní pocit, který roztřásl mé tělo na maximum. Křečovitě jsem se proti němu propnul, když se vše začalo stahoval do jednoho místa. Můj penis škubavými pohyby vydával ze sebe to, co jsem cítil. To neskutečné blaho, které jsem pár okamžiků prožíval. Bylo to tak silné, omračující, že jsem nedokázal nic jiného, než jen sténat a prohýbat se proti jeho ruce, abych si ten pocit udržel co nejdéle...
Marice
Díval jsem se na jeho tvář skrz přivřená víčka, ale stačilo mi na to, abych věděl, jak mě ještě víc přitahuje. Jeho červenající obličej a rozkoší zavřené oči… Jen ho sníst… Aby se ho už nikdy nikdo jiný nedotkl.
„Hiro,“ zavrčel jsem mu do zvířecího ouška a kousl ho.
Opatrně jsem z něj vyjel, abych nenapáchal ještě víc škody, než doposud a políbil ty jeho roztřesené rty. Na prstech mi ještě zbyly kapky jeho orgasmu, a já je hezky olízal, abych ho konečně i ochutnal. Když jsem byl hotov i s tím, sehl jsem se i do jeho klína a ve všech místech mu jazykem očistil i jeho mužství. Chutnal sladce… Jinak, než jsem si myslel. Lehl jsem si zpátky k němu na bok a objal ho, abych ho měl u sebe. Měl jsem rád to, jak krásně hřeje. Oba jsme byli kočky, a to bylo znát i na našem milování. Bolely mě záda, a já raději ani nechtěl vědět, jak mě zřídil.
„Jsi pěkně divokej… Ošetříš mě?“ zasmál jsem se a položil se na břicho, aby viděl to, co udělal.
Hiroki
Zakousnutí do mého ucha mě probralo. Byl jsem úplně mimo sebe a zapomněl jsem zcela na všechno, i na samotného Mariho. Tak moc dobře mi v tu chvíli bylo...
Netušil jsem, že milování může být až tak úžasné. I přes tu prvotní bolest jsem si z toho nakonec odnesl jen to nejhezčí.
Těžko se mé tělo dostávalo do normálu. Stále jsem se chvěl a nejraději bych ten pocit zažil znovu, jak moc se mi to líbilo. Ale jeho pohyb, kdy opustil mé nitro, mě přivedl zpátky do reality. Syknul jsem, když mi to připomnělo tu bolest. Ale i tak... rozhodně to za to stálo. A zvlášť, když jsem jeho jazyk ucítil na mém penisu, na bříšku... Bylo to tak příjemné, skoro stejně jako samotný akt.
„Já...já divoký?“ začervenal jsem se.
Vůbec jsem si nepamatoval nic z toho, co jsem v tu chvíli dělal. Tak moc jsem se v tom ztratil.
Ale když se přetočil na břicho a já viděl ty rudé škrábance...
Tak nějak přirozeně, aniž bych nad něčím přemýšlel, jsem si nad něj opatrně kleknul a sehnul se, abych napravil škody, které jsem mu způsobil.
Olízl jsem mu každý škrábanec jako omluvu za to, že jsem je na něm zanechal ve chvíli své absolutní bezmoci. Ale byl jsem z toho všeho tak unavený a rozbolavělý, že jsem nakonec dolehl na jeho záda a s tichým vrněním jsem okamžitě usnul.
Marice
Jen jsem se usmál, když jsem slyšel, jak v polovině ošetřování usnul na mých zádech. Byla pravda, že pro dnešek to vážně stačilo. Nějak i na mě to padlo a já s ním takhle usnul. Probudilo mě až vrčení Baka za našimi dveřmi a rozzuřený otcův hlas. Opatrně jsem Hira přetočil na záda a zabalil do peřiny, aby byl v pořádku. Ještě jsem se na něj naposledy podíval a jen tak ho políbil. Nikdy jsem se s nikým necítil tak dobře, a po tom milování jsem si to uvědomil o mnoho víc. Chtěl jsem, aby mi patřil, a to i s rituálem. Měl být úplně můj…
Jen jsem se v rychlosti opláchl a hodil na sebe kalhoty a halenu. Vyšel jsem ven ve chvíli, kdy otec vyjel po Bakovi tak, že kdybych ho nezastavil, mohl by mít pěkně prokousnutou ruku.
„Co se tu děje?“ zavrčel jsem, a oni se konečně trochu zklidnili.
„Někdo tu je!“ štěkl po mě otec a podíval se zle na Baka.
„Je tu někdo cizí, ale dobře skrývá pach. Řekl bych, že jsem ho cítil už na obřadu, ale nedokážu ho vystopovat,“ zavrčel Bako a vrátil otci ten pohled.
Bako měl nějaké pomuchlané oblečení a povolené kalhoty, jak kdyby s někým byl. Jenže… Nasál jsem z něj vůni, která byla nejsilnější, a ucítil, bylinky, které dělá z lidí poddajné loutky a hned je uspí.
„Jdeme si promluvit jinam,“ ukázal jsem na svou pracovnu a oba tam nasměroval.
Hiroki
Teplo, které mě hřálo zespodu, bylo tak příjemné, že jsem opravdu tvrdě usnul a vůbec mi nevadilo, že jsem nahý, a ani jsem se nepřikryl. Neměl jsem snahu se ani přeměnit ve zvíře. Takhle mi bylo opravdu dobře.
Zvláštní pocit jsem však začínal mít v momentě, kdy jsem se chtěl pohnout. Jako bych byl něčím svázaný a já si v polospánku uvědomil, že zmizelo i Mariho teplo. Otevřel jsem oči a rozhlédnul se kolem sebe. Byl jsem stále v jeho pokoji, v jeho posteli, avšak už ne s ním. Byl jsem zamotaný do peřiny. Nejspíš to udělal on, ale nikde tu nebyl.
Opatrně jsem se posadil. Tak nějak jsem tušil, že to nebude nejlehčí úkon po tom, co jsme spolu dělali. A měl jsem pravdu.
Jen co jsem dosedl, zabolelo mě v dolní části těla, i v křížích, nemluvě o tom, že mě bolely i svaly na nohou, a měl jsem je jak z papíru.
Na moment jsem se opřel o ruce, abych tomu trochu ulehčil, a když největší bolest přešla, opatrně jsem vstal. Nohy mě skoro neposlouchaly, jak jsem je měl slabé.
Pomalu jsem se došoural ke stolu, abych se mohl napít, protože mě potom všem vyschlo v krku.
Lekl jsem se a pohár mi vypadnul z ruky, když se za mnou ozval hlas.
„Promiňte, nechtěla jsem vás vylekat,“ omluvně se poklonila služebná.
Automaticky jsem si otřel hruď, kde mě zastudila rozlitá voda a vzápětí jsem si uvědomil, že jsem nahý. Rychle jsem došel k posteli, hodil přes sebe pokrývku, a pak se posadil.
„Co potřebuješ?“ otočil jsem se na ni.
Marice
Na ty dva bych musel vypít čtyři šálky meduňky, abych je dokázal poslouchat, jak přes sebe křičeli. Hádali se tu o hovadinách, a táta obviňoval Baka z toho, že s někým spal… Tak to blbost nebyla, velmi zajímavá informace. Potom zase, že jak mě hlídá, když nepozná cizí pach a další věci, které jsem už vážně nedával.
„Tak dost,“ zařval jsem lvím hlasem a chytil se za hlavu, jak už zvyšovali hlasitost.
Už mě to manželské hašteření vyloženě štvalo.
„Mám vás plný zuby! Jdu se dospat, a potom se uvidíme u snídaně. Vy dva se zatím nezabijte, a já jdu za někým, kdo mi zahřívá postel. Moje bezpečnost, je vaše práce,“ naštvaně jsem odešel a zabouchl za nima dveře.
Kdo ví, co je napadne, a nemusí to nikdo jiný vědět, už tak jsou nápadní až dost, když se otec podruhé neoženil. Bako taky nikdy s jinou ženou vidět nebyl a otci stál vždy za zadkem jak pijavice.
Promnul jsem si krk a vešel do pokoje.
Hiroki
„Přinesla jsem vám čaj, na pánův příkaz,“ znovu se mírně poklonila, a pak popošla, aby na stůl položila tác.
Z konvice, ze které se ještě kouřilo, nalila čaj do poháru, a pak mi ho s úklonou podala.
„Budete si ještě něco přát?“ podívala se na mě a na mou ruku, ve které jsem držel pohár.
„Ne, děkuji,“ ukázal jsem ji ke dveřím, že má odejít.
„Měl byste to vypít ještě horké, jinak to ztratí tu správnou chuť. V kuchyni to připravili speciálně pro vás, abyste se cítil lépe. Pomůže to i od bolestí,“ mírně se pousmála, když viděla, jak poposedávám.
Přiblížil jsem pohár k ústům a trochu si upil. Musel jsem uznat, že čaj chutnal opravdu dobře.
„Tyhle byliny neznám, co to je?“ znovu jsem si upil.
Podíval jsem se ke dveřím, když jsem zaslechl hlas a kroky Mariceho, který se z druhé strany chodby blížil.
„Zeptám se kuchaře,“ poklonila se služebná, a aniž bych stihl cokoliv říct, rychle zmizela za dveřmi.
Vážně to chutná dobře,“ pomyslel jsem si, když jsem se znovu pořádně napil. Lekl jsem se, když se náhle otevřely dveře a pohár s nedopitým čajem mi vypadnul z ruky...
„Ach, promiň, nechtěl jsem...“ svezl jsem se na kolena a začal rychle sbírat střepy ze země, ale nějak mi všechno začínalo padat z ruky.