Ayano
Začal jsem se smát, když se na mě Taishi rozčílil. Ano nevím proč, ale přišlo mi to vtipné.
„Všechno v pohodě, Tai,“ zvedl jsem ruce. „Vodu mi nedávej, jestli nechceš, abych pak pozvracel postel.“
Zapřel jsem se o gauč a snažil se vstát, ale měl jsem s tím trochu problém.
„Hele, s tímhle je to vyřízený,“ se smíchem jsem ukázal na Deneho. „Akorát se teď nedostanem domů. Budeme tu muset přespat.“
Ruce mi podjely a já se znovu svezl na sedačku.
„Pomůžeš mi, lásko?“ zvedl jsem k Taishimu hlavu a nešťastně se na něho podíval.
Taishi
Nějak mě přepadla chuť ho zabít, ale radši jsem se párkrát zhluboka nadechl.
„Víš co, Chiko? Vytetuj mu na záda prdel i s ptákem, protože si zejtra nic pamatovat nebude a aspoň ho to naučí tolik nechlastat,“ naštvaně jsem procedil mezi zuby a začal mu pomáhat vstát.
„Jseš jak vorvaň na pláži, taky s ním Greenpeace nemohli pohnout,“ rejpnul jsem si do Ayana, když nám ani po pátý nešlo vstát.
„Pomůžu ti,“ řekl nakonec Chiko a pomohl mi podepřít toho blbečka z druhý strany.
„Dáme ho ke mně do pokoje. Musí se vyspat.“
Chiko jen přikývl a pomohl mi do pokoje, kde jsme ho uložili na postel.
„Postarej se, prosím, o mýho tátu,“ poprosil jsem ho ještě, než zmizel ze dveří ven.
Svlékl jsem z Ayana kalhoty, i když to při blbostech, co dělal, bylo nadlidský výkon. Potom jsem přes něj přehodil deku a lehl si vedle něj.
„Ty starej blbečku… Nemám to s tebou lehký,“ povzdechl jsem si a dal mu pusu na tvář.
No táhlo to z něj hezky.
Ayano
Nějakým zázrakem jsem se ocitl u Taishiho v posteli.
Otočil jsem se a nějak se mi podařilo se opřít o loket, abych se na něho mohl lépe podívat.
„Vážně mě tak miluješ, že si mě taháš k sobě do postele?“ začal jsem se smát.
„Víš, že ses mi vždycky líbil? Teda ne jako děcko, to jsi byl tak zralý na výprask, ale když jsi začal dospívat… No… musel jsem se hodně snažit, abych si k tobě zachoval profesionální přístup,“ pohladil jsem ho po tváři.
Nějak to ze mě šlo samo. Nevím sice, jestli mi Taishi všechno rozuměl, protože se mi jazyk dost motal, ale vážně to šlo samo. Ani nevím, proč jsem o tom začal mluvit.
„Víš co? Seru na všechny, ať si říkají, co chcou, ty jsi prostě můj a klidně mi můžeš říkat, že jsem starý blbeček.“
Naklonil jsem se k němu, ale než jsem ho stihl políbit, spadla mi hlava na jeho hruď. Vlastně jsem se na něj svalil celý. A už jsem nebyl schopný se hnout. Ani nevím, jestli jsem ještě něco říkal, nebo jestli mi něco říkal Taishi. Poslední, co jsem vnímal, bylo moje vlastní chrápání.
Taishi
„Ty jsi vážně debil,“ usmál jsem se, když se na mě svalil a uvěznil pod svým tělem.
Ale to, co mi říkal… Srdce mi šíleně bilo, jak kdyby mi chtělo vyskočit z hrudi. Slyšel jsem tolik zajímavých věcí a cítil, jak se mi do tváří vpisuje stud. Byl jsem úplně mimo, snad ještě víc jsem se do něj zamiloval, když jsem zjistil, že jsme to vlastně celu dobu měli stejně.
„Měli jsme to stejně, už dávno jsme spolu mohli bejt. Kurva…“
Naštvaně jsem praštil rukou do matrace a vši silou se mi podařilo toho opilce převalit na druhou polovinu postele. Moje páteř by to asi dlouho nevydržela, protože tím alkoholem a bezvládností byl tak ještě o polovinu těžší než kdy předtím. Zkontroloval jsem, jestli mu něco nehrozí a potom jsem zašel otevřít okno, protože mu čerstvý vzduch udělá dobře.
Ještě jsem zaběhl do kuchyně pro vodu, protože až se probudí, bude mít určitě hroznej sušák, a lehl jsem si zpátky k němu. Stejně jsem byl už utahanej, tak netrvalo dlouho, a i já usnul.
Ayano
Vzbudil jsem se někdy brzy ráno. Byla ještě tma, ale mně se chtělo strašně na záchod. Taishi vedle mě klidně spal, s jednou rukou přehozenou přese mne, jako by si mě chtěl hlídat.
Opatrně jsem mu dal ruku bokem a pak se tiše vysoukal z postele. Rozhlédl jsem se kolem sebe, abych si přivyknul tmě, a ještě do něčeho nevrazil. Stejně když jsem udělal první krok, zamotala se mi hlava a já se musel rychle chytit stolku, abych nespadl.
Kruci, asi jsem to večer přehnal…
Nakonec se mi nějak podařilo dojít do koupelny. Smrděl jsem chlastem, a to nemluvím o tom, že jsem měl v puse jak v polepšovně.
Zavřel jsem se, vykonal potřebu a hned jsem potom zalezl do sprchy. Rychle jsem se umyl, zabalil se do ručníku, a ještě jsem si vyčistil zuby. Ani jsem se nedivil, že jsem měl na umyvadle nachystaný nový kartáček…
Když jsem se vrátil zpátky do pokoje, zašel jsem ještě přivřít okno, protože ranní chlad byl už celkem znát. Ale musel jsem uznat, že to byl dobrý nápad nechat okno otevřené, už jen proto, v jakém stavu jsem se dostal do postele. Napil jsem se ještě vody, co byla nachystaná na stolku a pak se už v klidu uložil zpět do postele. Zabalil jsem nás do peřiny, přitiskl se na Taishiho a za chvíli jsem už zas spokojeně podřimoval.
Jo… Večer dopadl relativně dobře, i když jsem za to zaplatil svou cenu. Ale tak nějak jsem s tím počítal, protože Deneho znám už opravdu dlouho, od svých čtrnácti let, a i když je o deset let starší, vždycky se ke mně choval hezky. Teda až na ty své výlevy, ale s tím jsem si vždycky poradil… Věřil jsem, že až se úplně uklidní, bude to v pohodě.
Taishi
Probudilo mě prázdno v posteli a chladno, které se neslo z okna. Podíval jsem se před sebe a zjistil, že je Ayano pryč, ale zvuky z koupelny mě uklidnily. Bylo mi jasný, že se snaží dát do hromady, protože podle toho, jak vypadal, mu musí bejt vážně zle.
Usmál jsem se, když jsem ho slyšel, jak otvírá dveře a pomalu se šourá zpět. Dělal jsem, že spím, ale cítil jsem, jak pěkně voní koupelí a pastou. Najednou se s ním spalo líp.
Když jsem se probudil už definitivně, bylo tak kolem osmé. Dostal jsem hlad, protože jsem včera zas tolik nejedl. Pomalu jsem se vyplížil z postele, abych toho divocha neprobudil. Hodil jsem rychlou sprchu a jen na sebe natáhl tepláky a čistý tričko. Neobtěžoval jsem se s trenkama, vlastně jsem ho chtěl potrestat tím, že mu v pravou chvíli ukážu, že jsem pod tím nahý.
Ayano
Myslel jsem si, že ještě něco pospím, ale nepříjemný zvuk mého telefonu mě definitivně probral.
Přehnul jsem se přes postel k zemi a zašmátral po svých kalhotech. Po kratším boji, se mi nakonec podařilo vytáhnout telefon z kapsy.
Nepočítal jsem s tím, že mi bude volat právě Charlie, ale vyslechl jsem si ho už proto, že jsem byl zvědavý, jak dopadla Edieho návštěva. A zřejmě dobře… Charlie mě požádal, jestli bych Ediemu mohl dojít zkontrolovat zranění. Ani jsem si raději nepředstavoval, co všechno dělali. No, i když můj a Taishiho večer, taky nebyl špatný…
Ujistil jsem ho, že tak za hodinu tam přijedu a telefon odložil na stolek.
Pohlédl jsem do okna, kde už byl dávno jasný den. Protáhl jsem se, ale hned se zase skrčil. Pořád jsem ještě nebyl úplně v pohodě, i když to nebylo tak špatný. Pozitivní na mém občasném opilství bylo, že mě nikdy druhý den nebolela hlava a vždy jsem si všechno pamatoval. Ale nevím, jak na tom bude Dene, až se vzbudí.
„Taishi?“ zavolal jsem do prostoru, protože to, že jsem sám v posteli a nikde ho nevidím, se mi moc nelíbilo. Jen jsem doufal, že se nerozhodl jít zase do práce. Dneska by se to vážně nehodilo…
Taishi
Kuchařka mi pomohla se snídaní a neustále se přitom usmívala, když pozorovala mé ruce. Místy mě pohladila po rameni, jako kdyby říkala: „Jde ti to dobře“ a podávala mi věci, co jsem po ní chtěl. Přeci jen jsem neznal tuhle kuchyni, nikdy mi samotnému nedovolili nic dělat. Nejspíš proto, že všude byly nože a oni netušili, co můžu vymyslet za hovadiny.
Nakonec jsem se s tácem se spoustou jídla a dvěma kávami vydal zpět do svého pokoje.
Když jsem vešel, všiml jsem si, jak se všude dívá a přisedl jsem si k němu na postel.
„Doufám… Že tě bolí dost hlava. A tady máš snídani, mělo by to na poopileckou být dobrý,“ usmál jsem se a vzal malý stolek na postel, abych na něj dal jídlo.
Byl takový ten skládací, z kterého se dobře jí a nikam se nemusí chodit. Sám jsem ho častokrát použil. Byl jsem línej spratek a vím to.
Ayano
Konečně jsem byl klidný, když se Taishi ukázal mezi dveřmi.
Káva voněla úplně úžasně a já byl kvůli ní schopen oželet můj pravidelný ranní čaj.
Hodil jsem si do ní tři lžičky cukru a pomalu to rozmíchával.
„Jsi dokonalá manželka,“ podíval jsem se, co všechno Taishi naložil na tác.
Pohladil jsem ho po noze a za triko jsem si ho přitáhl pro malý polibek.
„Hezké ráno, zlato,“ usmál jsem se a ještě dodal: „A děkuji za odvoz do postele a za dobrou snídani.“
Trochu jsem si upil kávy, která příjemně ohřála můj žaludek, a pak už jsem se pustil do jídla.
„Hlava mě nebolí, to nikdy z žádného pití. Asi jsem vůči těmto stavům imunní, i když lezu skoro po čtyřech. Ale nejsem z těch, kdo by se opíjel často.“
Podíval jsem se na Taishiho, naklonil jsem se a přivoněl si k němu.
„Byl ses sprchovat? Krásně voníš…“
Taishi
„Měl jsem tě tam nechat válet. Ještě že mi pomohl Chiko, protože v tom gumovým stavu bych tě do postele fakt nedotáhl. A co se týká vůně…“
Nahnul jsem se až k němu a olízl mu hezky pomalu krk.
„Ty už taky nevoníš špatně, ale… Neslyšel jsem telefon? Jdeš do práce? Nooo… To si pacienti užijou,“ usmál jsem se a nabral rýži prsty, abych mu ji vložil do úst.
Byla to kořeněná slaná rýže, která je na snídani to nejlepší a grilovaná zelenina.
„Chutná?“
Ayano
Chňapl jsem po těch prstech. Podržel jsem si je zubama a špičkou jazyka po nich přejel.
Pak jsem rty stáhl vše, co na nich bylo, aby ani zrníčko rýže nespadlo do postele.
„Samozřejmě, že chutná,“ spolknul jsem sousto. „A ano, musím do práce. Jedu za pacientem, je to běžná kontrola, tak by to nemělo dlouho trvat. Ty to máš dneska jak? Jdeš do školy?“ podíval jsem se na hodiny.
Pomalu jsem se nasytil a už jen dopíjel kávu. Odsunul jsem stolek, aby ho Taishi mohl odložit bokem.
„Mám se potom vrátit sem, nebo přijedeš nejdříve k nám domů?“
Taishi
„Zajdu na tři hodiny, co mám na zápočet důležité a potom asi na hodinu do práce. Musím tam dát něco do pořádku, ale nemělo by to být na dlouho. Takže asi potom přijdu dom. A proč bychom se měli vracet sem? Mámu dovezou až zítra, takže ani není potřeba tu být,“ pozvedl jsem obočí a zakroutil hlavou, jak jsem nevěděl důvod, proč bych tu měl být.
„Hlavně… Jak jsi vlastně včera s tátou dopadl? Nezabili jste se, takže fakt netuším, o co mezi vámi jde?“
Odložil jsem stolek bokem a na moment se přitulil k Ayanovi.
Ayano
„Tak dobře. Pojedu potom domů,“ dopil jsem kávu a odložil hrnek na noční stolek.
Přitáhl jsem si Taishiho blíž a začal ho hladit po zádech.
„No, s tátou jsme se nezabili, ale přijal nás tím správným způsobem. Žádný rozkaz nebo něco takového. A on sám říkal, že s tím tetováním si to můžeme ještě promyslet. Že na to zas tak nespěchá. Podle mě to včera udělal jen proto, aby nás zahnal do kouta. Ale nepovedlo se mu to.“
Moje ruka se z Taishiho zad pomalu posouvala dolů, až se zasunula pod lem jeho tepláků.
„Krásně hřeješ,“ naklonil jsem se k jeho uchu a políbil ho. „Všude…“ pohladil jsem ho konečky prstů po zadku.
„Ty jsi na ostro?“ pozvedl jsem výmluvně obočí. „Myslel jsem, že už budeš oblečený a nachystaný odsud vyrazit co nejdříve.“
Taishi
„Takže ses tomu vyhnul, ty starej perverzáku?“ usmál jsem se a víc se na něj natiskl.
Nazdvihl jsem hlavu a políbil ho. Olízl jsem mu rty a potom ochutnal jeho ústa. Už nesmrděl a takhle po ránu jsem měl pokaždý chuť na sex.
„Já zas tak nespěchám, ale ty jo,“ provokativně jsem ho pohladil po rozkroku.
Ayano
„Pacient počká. Říkal jsem, že je to jen běžná kontrola a že tam budu tak za hodinu. Jinak dneska krom toho nic dalšího nemám.“
Podsunul jsem se skoro na ležato. Chytl jsem pevně Taishiho, zatlačil jsem ho do postele a přetočil se na něj.
Deku, která se mi málem zamotala mezi nohy, jsem skopnul na zem.
„Máme spoustu času,“ zašeptal jsem a znovu ho políbil na ucho. Požmoulal jsem mu ušní lalůček a pak jazyk táhl pomalu dolů na krk.
„Jsem ráno vždycky děsně nadržený,“ klekl jsem si, abych mohl Taishimu vyhrnout triko a stáhnout tepláky. Mě samému se už mírně nadzvedával ručník, který jsem měl stále ovázaný kolem pasu.
„A ty jsi ráno vždycky tak sladký,“ sklonil jsem se zpátky a znovu ho líbal na krku a postupoval jsem níž, až k jeho bradavkám, které úplně vybízely ke hře, a já se rád zapojil.
Taishi
„No… Tak to by sis mě měl vzít, ať se nezkazím,“ zasmál jsem se.
Propnul jsem se proti němu, když mnou projelo brnění, jak mi laskal bradavky. Penis mi ztvrdl, protože mě začalo ovládat vzrušení a tělo se mi chvělo touhou. Olízl jsem si rty, jak mi za tu chvilku oschly.
„Chci to… Moc…“ zašeptal jsem a objal ho.
Prsty jsem mu přejel po zádech a nehty poškrábaly jeho pokožku tak silně, že mu tam musí zůstat červené čáry.
Ayano
Špičkou jazyka jsem si pohrával s jeho hrbolky. Olizoval jsem každý výstupek, dráždil je svými prsty.
Když zaryl nehty do mých zad, jen jsem se prohnul a zasténal. Přejel mi po těle mráz a postavily se mi všechny chloupky, které jsem měl. Bylo to bolestivé a zároveň vzrušující.
„Jsi jak kočka, ještě bys měl spokojeně zapříst,“ usmál jsem se.
Stáhl jsem jeho ruce dolů a rozhlédl se kolem sebe.
„Gel,“ řekl jsem jediné slovo.
Opravdu jsem to do něj takhle po ránu nechtěl narvat bez přípravy, nebo aspoň něčeho, co by usnadnilo první nasunutí. A že jsem to moc chtěl a držel se zuby nehty. Ale i když jsme to spolu včera dělali dvakrát na plno, přesto by to bylo bolestivé…
Taishi
Zasmál jsem se, když se pokojem rozlehlo jen to jedno slovo.
Natáhl jsem ruku ke stolku, co jsem nejdál dokázal a zavadil o kouli na otevírání. Vytáhl jsem ze šuplíku gel a jednou rukou odšrouboval uzávěr. Nanesl jsem si ho do dlaně a párkrát i s ním přejel po Ayanově erekci. Sám jsem si trochu nanesl na otvor a jedním prstem zkusil, jestli to půjde i uvnitř.
No… Po včerejšku jsem byl roztáhlej víc než dost, ale pravdou bylo, že by to určitě dřelo, a to bolí.
Podsadil jsem pánev a přichytil si nohy, aby viděl, co je jeho.
„Tak… Co uděláš?“ škodolibě jsem se usmál a přejel si jazykem po rtech.
Ayano
„Řekl jsem snad nějaký vtip?“ zašklebil jsem se, ale vzápětí jsem se také usmál.
Sledoval jsem se zrychleným dechem, jak si Taishi nanáší gel do zadečku a stále jsem cítil ten záchvěv touhy, když předtím několikrát projel v ruce můj penis.
Když si podchytil rukama nohy a zeptal se, co udělám, jen jsem se zašklebil, jako že takhle ne…
Dal jsem mu ruce pryč, chytl jsem ho za nohy tentokrát já. Naklonil jsem se k němu a zahákl jsem mu je o má ramena.
„Jsi neuvěřitelně flexibilní,“ opřel jsem se o matraci, a ještě víc se nad ním sklonil, až se jeho kolena skoro dotýkala jeho těla.
Stačilo, abych jednou rukou naznačil mému nadšenci směr, a on už si probíjel sám cestu dovnitř.
Znovu jsem se opřel o obě ruce, a s tím, jak jsem se vrhnul na Taishiho ústa, jsem začal pohybovat i svými boky. Nájezdy byly zprvu pomalejší a celou délkou. Ale jak vzrušení prostupovalo mým tělem čím dál víc, začal jsem bezděčně zrychlovat. Narážel jsem svým rozkrokem na jeho zadeček vždy, když jsem do něj vjel až po kořen… Bylo to nejlepší možné probuzení a já si ho plně užíval s každým dalším přírazem a jazykem omotaným kolem toho jeho…
Taishi
„To víš, hodně jsem cvičil a taky jsem jak z gumy,“ usmál jsem se a začal přijímat ty jeho chtivé polibky.
Třel jsem se penisem o jeho břicho svým, když do mě najížděl a já dokonce slyšel, jak o sebe pleskají naše pokožky. Bylo to tak vzrušující, že mě okamžitě pohltila vášeň a já se nechal unášet jeho tvrdými přírazy. Nepotřeboval jsem si dělat dobře, protože to otírání jeho vypracovaného bříška o moji erekci mi stačilo. Nohy jsem ještě víc roztáhl od sebe, až mi div nepadaly z jeho ramen a rukama jsem ho objal kolem krku, když jsem si ho ještě víc přitahoval pro polibek.
Moje tělo bylo v jedné slastné agónii, když se dotýkal mé prostaty a dostával mě tím na hranici orgasmu. Propnul jsem se proti němu, když mě to zasáhlo natolik, že nemělo cenu to oddalovat.
„Já… Já už… Ayano,“ zasténal jsem, když se přese mě převalila první vlna euforie a sperma vystříklo na moje břicho.
Ayano
Doslova jsem krčil Taishiho pod sebou. Ale nebránilo mi to pokračovat v přírazech. Když si mě ještě víc přitáhl pro polibek, mírně se mi podlomily ruce v loktech, ale včas jsem je stihl zpevnit, abych si svého milého úplně nezlomil…
I přes to všechno, začal mým tělem probíhat jemný třes… Když kolem žaludku probíhalo to zvláštní chvění, přivřel jsem oči a jen vnímal, kam všude se ty úžasné pocity stěhují… Jak se roztahují po mém těle a stejně se vrací zpět do jednoho místa…
Musel jsem přerušit náš polibek, když tlak v podbřišku zesílil, když se mi stáhly mé poklady a posunulo to můj orgasmus za další hranici mého chápání… Sotva jsem se držel na rukách, když jsem plnil Taishiho zadeček svým sperma. Měl jsem pocit, že to škubání v penisu snad nikdy neskončí. Jako bychom včera nic nedělali a já tam měl zásobu minimálně za měsíc sexuálního půstu…
Myslel jsem si, že už jsem u konce, že větší potěšení už pro teď nemůžu zažít, ale když jsem slyšel Taishiho: Já už… jen jsem zasténal a zavřel oči úplně, jak moc se mi to líbilo, a ještě víc to znásobilo ten pomalu odcházející skvělý pocit z prožitého orgasmu.
Taishi
Cítil jsem tu horkost, jak mi prostupuje tělem a usazuje se v mém análku. Ještě víc to rozechvělo mé tělo do třesu.
Trochu jsem Ayana od sebe odstrčil, abych mohl dát nohy dolů, a přitom on ze mě nevyjel. Potom jsem si ho znovu přitáhl na své tělo. Objal jsem ho a tulil se k němu, jako kdybych ho viděl po dlouhé době.
„Miluji tě… Všechno… Nepotřebujeme tetování, myslím, že máme mnohem silnější pouto,“ usmál jsem se a znovu ho políbil, když jsem viděl ty třešňové rty.
Ayano
„Nechceš mě pustit?“ usmál jsem se, když mě v sobě znovu sevřel a mým tělem ještě projel příjemný pocit.
„To by mohl být problém, nevím, jak bychom zvládli mého pacienta a tvoji školu takhle spojení.“
Ale i tak jsem ho nechal. Bylo příjemné si takto ještě užívat jeho teplo, i když mi penis ochaboval a cítil jsem, že z něj stejně pomalu vykluzuji.
„Co se týká tetování, to můžeme vyřešit potom, ale je fakt, že pro náš vztah bychom ho vůbec nepotřebovali.“
Ještě jednou jsem ho políbil a pohladil po tváři, která byla ještě horká a červená z prožitého sexu.
„Pořád platí, že bych chtěl mít tvůj portrét, Taishi,“ zálibně jsem se na něj díval.
A možná bych ani nepřestal, ale čas se posunul a my se opravdu už museli chystat k odchodu.
Taishi
„Říkal jsem, že neumím sám sebe malovat. Už jsem to zkusil asi desetkrát a všechny skončily v koši. Ale pokusím se... No, ale zase... Nestačí ti originál?" usmál jsem se a znovu ho políbil.
Nějak jsem s tím nemohl přestat, jak moc se mi to líbilo. Otíral jsem se o jeho tělo a místy pohladil svaly hrající záda.
„Já vím... Už musím do školy a taky... Mělo by sem přijít vyrozumění, jak mi dopadly ty obrazy a přihláška. Potom bych měl dělat jen malý přijímačky, pokud se tam nedostanu jen talentem," povzdechl jsem si, protože o tuhle školu mi fakt šlo.
Možná první věc, co jsem chtěl sám za sebe.
„Tak jo no," mírně jsem od sebe Ayana odstrčil a šel do koupelny pod sprchu, abych ve škole nesmrděl.
Přeci jen, tahle vůně patřila jen mě a Ayanovi.
Stoupnul jsem si do sprchy a pustil příjemně teplou vodu. Postavil jsem se tak, aby měl i Ayano místo na to, aby se opláchnul.
„Jdeš?" zařval jsem a začal se mydlit.
Ayano
„Jasně že jdu!“ zavolal jsem na Taishiho, který už dávno stál ve sprše, zatímco já se ještě válel v prázdné posteli.
Po včerejšku, i když mě hlava nebolela, jsem byl i přesto unavený a nic moc se mi nechtělo. Chtěl jsem se dneska prostě jen válet v posteli a nejlépe s Taishim.
Nakonec jsem s povzdechem vstal a došoural se do koupelny. Nacpal jsem se k Taishimu a s neustálým prohlížením jeho nádherného těla, jsem se začal umývat.
Proč zrovna dneska je pracovní den? Proč mě vlastně zase volali k Ediemu? Proč vlastně dělám doktořinu? Kdybych pracoval třeba někde v kanceláři, ráno bych šel do práce, odpoledne přišel a měl bych klid… Ale takhle…
Ale přesto všechno tu práci mám rád, a proto jsem si ji vybral. A budu šťastný, když i Taishimu to vyjde a bude dělat to, co opravdu miluje. Bez žádného násilí…
„Tak jo,“ pohladil jsem jeho mokré záda a zadeček a pak mu rukou ještě zajel mezi nohy a bez ptaní vsunul prst do zadečku. „Je potřeba se pořádně umýt, ať tě nikdo neočuchává…“
Taishi
Jen jsem zavzdychal, když jsem ucítil jeho blízkost a prst, který se mi lehce dostal do těla. Natiskl jsem se na jeho nahé tělo a zadečkem se mu otřel o stehna tak, až do mě zajel hlouběji.
„Jedinej, kdo mě očuchává, jsi ty,“ usmál jsem se a trochu pěny z mého těla nanesl i na něj.
„Vážně už musím jít, jinak nedodělám střední a s vejškou se můžu rozloučit, ale… Vynahradím ti to.“
Potočil jsem hlavu a políbil ho.
Ayano
„Kruci,“ povzdychl jsem si. „Dostal jsem košem.“
Pustil jsem Taishiho a začal se konečně mýt. Měl pravdu, že bychom se odsud nemuseli taky vůbec dostat.
I přitom umývání, utírání a oblékání jsem stále pozoroval jeho tělo, dokud se celé nezahalilo do oblečení.
„Odvezu tě do školy, je to po cestě,“ vzal jsem si ze stolku odložené věci.
Podíval jsem se na telefon, zda mi něco neuniklo, ale bylo to v pohodě. Žádný zmeškaný hovor či nepřečtená zpráva.
„Vyplížíme se potichu, nemáme čas se s tvým tátou vybavovat. Jen mi teď došlo, jestli máš věci do školy, nebo potřebuješ zajet domů?“
V domě bylo celkem ticho. Dene ještě nejspíš spal, a služebnictvo se snažilo nedělat kravál. Tak jsme v tichosti a za asistence starého sluhy vyšli ven a nastoupili do auta.
Taishi
Taky jsem si povzdechl, protože bych to klidně dělal znovu… A znovu… A znovu…
Jenže bych takhle nikdy nešel do školy. Oblékl jsem se do uniformy, co jsem měl ve skříni, a ještě vytáhl batoh se sešitem a psacími potřebami.
„Mám tu všechno. To víš, něco tady zůstalo a mám dost věcí náhradních,“ usmál jsem se a rychle vyšel z domu, aby nás ještě táta nečapl a nezatáhl zpět.
Nasedl jsem za Ayanem do auta a už jsme mířili ke škole. Když jsme zastavili, tak jsem se s ním rozloučil rychlou pusou.
„Tak na sebe dávej pozor a doma. Nezlob…“ usmál jsem se a jemně ho kousl do krku.
„Ahoj,“ zavřel jsem dveře a odešel do školy.
Kai už na mě čekal. Bylo vidět, jak nadšený je. Pořád mluvil jen o té sestře a jak je skvělá. Usmíval jsem se jak blbec, protože byl najednou takový roztomilý. Nečekal jsem, že se takhle zamiluje, ale to ani u sebe... A stalo se.
Ayano
Taishi se rozloučil ne zrovna přijatelným způsobem pro tuto chvíli. Jen jsem zavrčel jak pes, když mě kousnul do krku a chtěl po něm hrábnout, abych mu to oplatil, ale to on už stihl vylézt a zabouchnout dveře.
Ještě chvilku jsem stál a díval se na něj, jak se baví s Kaiem a nejspíš jsem na chvilku i žárlil. Ale pak jsem si vzpomněl, že na něj doma nejspíš čeká Mieko, a tak jsem už s klidem odjel. Ale i tak jsem se ještě kousek ohlížel po klucích, kteří mířili do školy, místo abych se věnoval řízení.
Nakonec jsem, ani nevím jak, dojel k Charlieho domu. Šel jsem rovnou nahoru, ale u výtahu jsem se ještě potkal s Charliem a nějakou ženou. Podle toho, jak s ním mluvila, jednalo se zřejmě o jeho asistentku. A Charlie? Tvářil se, jako by ho stav Edieho vůbec nezajímal, ale přesto jsem si o tom myslel své… Určitě mi nevolal proto, abych ho dodělal.
Jen jsem vešel do bytu a viděl na Edieho rameni tu utěrku, hned jsem začal nadávat. Rána mu mírně krvácela a on na to pleskne takový hadr. Nejspíš mě z nich jednou ranní mrtvice…
Taishi
Ty tři hodiny uběhly celkem rychle a podle toho, jak jsem je udělal, jsem na ně už do konce roku nemusel chodit. Což bylo fajn, měl jsem tím pádem víc volna, na… Ayana.
Kdybychom tam mohli někam na dovolenou a odpočinout si. Ale… Budu to chtít jako dárek, když udělám přijímačky na tu školu. To mě přece nemůže odmítnout, ne?
„Tak… Co si někdy vyrazit někam na čtyř rande? Mieko o tom tvým furt hezky mluví, trochu jako o bráchovi a mě nevadí, že jsi gay, na to jsem už zvyklej. Co? Prosím… Rád bych se ukázal i jako hodnej kluk a ne bouchač,“ usmál se Kai a táhl mě do auta jeho řidiče, který tu už na něj čekal.
„Ok, zeptám se doma, uvidíme,“ povzdechl jsem si a nasedl s ním.
Kai mě vyhodil u práce a já si šel ještě vyřídit nějaké papíry, abych měl zbytek dne volna a taky… Zítra se měl konečně vrátit Ryu.
Ayano
Když Isama dostal dostatečně seřváno a ošetřil jsem ho, mrknul jsem na hodiny. Měl jsem spoustu času a doteď mi nikdo nevolal, Takže pohoda…
Seděl jsem tedy s Isamou a bavili jsme se o všem možném. Samozřejmě, že vyzvídal, co jsem si to posledně vezl za kolouška. Ale když jsem mu řekl, že ten koloušek má pěkně ostré zuby a vyřídilku snad lepší než Haruna, jen se zasmál a raději začal mluvit o něčem jiném. Dobře se nám povídalo, že jsme si ani neuvědomili, kolik je hodin. Když nám zakručelo v břiše, Isama nachystal něco na zakousnutí a já se teprve teď podíval na hodiny. Blížilo se k třetí…
Raději jsem poslal Taishimu zprávu, že se o něco zdržím, aby neměl strach.
Právě jsme popíjeli čaj, když se ozval domovní zvonek. A ne, jen krátce… Vyzváněl tak, že Isama vyskočil na nohy a vztekle se rozběhl ke dveřím.
„Děje se něco?“ zaslechl jsem jeho hlas ode dveří.
Vyskočil jsem na nohy a podíval se tím směrem. Stála tam celá schvácená ta Charlieho asistentka…
„Někdo… Pan… Pan Charles… Někdo ho unesl… Nevím… Nevím kdo, ale viděla jsem, jak ho… někdo táhne do auta, potom zmizel,“ říkala zadýchaně a opřela se o futra, aby se jí nepodlomily kolena.
Taishi
Ve firmě dneska moc lidí nebylo a aspoň mi byla asistentka neustále při ruce. Dělal jsem papíry a snažil se nic nepodělat, aby Ryu neměl tolik práce. Když jsem asi za dvě hodiny měl konec, sbalil jsem se a zavolal si řidiče, abych byl doma brzo.
Jenže… Když jsem dorazil domů, bylo tam ticho a nikde nikdo. Jen jsem si povzdechl, protože mi došlo, že má asi práci a domů se dostane nejspíš pozdě.
Došel jsem do obchodu a něco na večeři nakoupil, abych uvařil a potom se i s tím vrátil domů.
Ayano
To, co potom nastalo, by se dalo rovnat skoro apokalypse. Isama začal vyvádět jak šílený. Ani jsem se mu nedivil, že mě chytnul pod krkem…
Nechtěl jsem věřit tomu, že Goro Kitajima by byl až tak do něčeho zapletený. Je pravda, že některé informace o tom, jak je kdo moc zamíchaný s Yakuzou a v čem jedou, jdou mimo mě. Byl jsem v šoku a měl jsem ze všeho nepříjemný pocit, který sílil každým okamžikem. Isama už mezitím, co já se snažil uklidnit Charlieho asistentku, volal Harunovi… A byl tak rozčílený, že jsem myslel, že ho sežere i přes ten telefon. Nervózně přecházel sem a tam a nebyl schopen si ani sednout. A když mu Haruna zavolal po nějaké chvíli zpátky, vystřelil z bytu jak velká voda…
Zůstali jsme sami, ani jsme nemrkli…
Nemohl jsem tu Hanae jen tak nechat a odejít. Posadil jsem se s ní do obýváku a snažil se jí rozptýlit otázkami, uklidnit ji… Ale já sám jsem měl žaludek stažený, když jsem si uvědomil, co všechno se může Charliemu stát…
A ten pocit, že se něco takového může stát i u nás, byl ještě horší… Začal jsem čím dál víc myslet na Taishiho… Jen jsem doufal, že je v pořádku, i když mi neodpověděl na smsku. Raději jsem vzal telefon a napsal mu ještě jednu zprávu.
PROMIN, ALE NEVIM KDY PRIJDU. TROCHU SE TO ZKOMPLIKOVALO. JE U TEBE VSECHNO V PORADKU? JSI UZ DOMA?
Taishi
Začal jsem čistit maso a zeleninu, abych nám konečně udělal taky pořádný steak a jasmínovou rýži, co jsem si před pár dny nechal poslat. Nebylo to tak časově náročné a oba jsme opravdu potřebovali pořádné jídlo. I když tu byla spousta krabiček, které byly v mrazáku, ale dělala je Mieko a já jsem chtěl vařit sám. Aspoň to jsem udělat mohl. Uklízení jsem vzdal, protože mi s prachovkou stačil on a stejně neměl rád, když jsem se mu do toho pletl.
Když mi pípla SMS tak jsem se natáhl po telefonu, ale ten mi, jak na potvoru, vyklouzl z ruky a přímo do dřezu s vodou. Sice jsem ho hned vytáhl, ale musel jsem ho celý rozdělat a nechat na topení uschnout, jinak by se mohl definitivně rozbít.
Jen jsem doufal, že mi někdo nepsal něco důležitého.
Ayano
Uběhly snad další dvě hodiny. Blížil se podvečer a já byl čím dál víc nervóznější, stejně jako Hanae.
Už i já měl tendenci vstát a přecházet po bytě, ale musel jsem si zachovat klidnou tvář, abych Hanae ještě víc neznervóznil.
Kdyby mi aspoň Taishi odepsal. Pořád nic… Dokonce mi ani nevolal, že jsem se ještě neukázal, a to jsem říkal, že na něho budu čekat doma…
Už jsem se s omluvou zvedal, že zavolám Taishimu, když se náhle hlavní dveře rozletěly a dovnitř vpadnul Haruna a Isama. Pohled na Isamu byl víc než výmluvný. Už jsem se k němu rozběhl, abych se na něj podíval, protože měl ruce od krve, ale on mě odstrčil.
„Ten tvůj kolega unesl Charlieho. Teda jeho kumpáni! Chtěli ho prodat! Nacpali do něj nějaké drogy a nechtěj vědět, jak vypadal, když jsme ho našli a říkám ti, Ayano, že na poslední chvíli! Máš štěstí, že jsi dobrý doktor a kamarád, jinak bych tě zabil!“
V šoku jsem na něj zůstal hledět. Isama vběhl do ložnice a cestou už volal na Hanae, aby Charliemu posbírala všechny věci z práce.
„Kde je Charlie?!“ křikl jsem na něho, protože s nimi nedošel.
Nepříjemný pocit sílil. Vážně jsem měl výčitky a nebylo mi z toho moc dobře…
„Zůstal v autě! Běž ho zkontrolovat! Není mu dobře!“ křikl na mě z ložnice.
„A to jste ho tam vy tupci nechali samotného?!“ rozčílil jsem se.
Na víc jsem nečekal. Popadl jsem brašnu a rychle vyběhl ven.