Tuto nádheru mi věnoval někdo, kdo mi byl nablízku, když jsem to nejvíc potřebovala... Nenajdete tam žádné yaoi a navíc není to povídka... Je to píseň a moc krásná. Možná vám text přijde strohý a nudný... ale není to tak... Má to hloubku a opravdu to vypovídá o všem, co jsem tenkrát cítila a já jsem za tohle věnování neskutečně vděčná. Jen škoda, že si to nemůžete poslechnout i s originální hudbou, protože ta moje dobrá dušička mi to nazpívala s vlastní melodií a doprovodem na klavír. Moc - moc za vše děkuji. Mám tě ráda... ♥
(jen malé upozornění - stále je to stránka o yaoi povídkách a tohle je vyjímka, kterou tu prostě chci mít...)
Jsi to ty.
Jsem to já.
Jsme to my.
Napořád.
Slova ta.
Co zněla dál.
Budou lhát.
Nesčetněkrát.
A já půjdu dál.
Zavřu oči a zamrazím si srdce.
Možná, to tak mělo být.
Co já vím.
Lhal si mi a já už vím.
Že si chtěl být jen s ním.
S tím jiným.
Který srdce ti vzal.
Více si tě připoutal.
On ti lže.
Ty to nevidíš.
S klapky na očích,
si necháš pochlebovat,
Říkat, jak jsi nejlepší.
Tak tohle si chtěl.
Pravda ti nestačí.
Jsi už zcela jiný.
Prázdný a zaslepený.
Nevidíš před sebe.
Sakra… Jak tohle bolí.
A já už se nebudu dívat.
Chci z toho vlaku vystoupit.
Vše za sebou spálit.
Naposledy si pročtu zprávy.
Smažu je a zavřu oči a budu řvát…
Slzy odplaví bolest.
A já se nadechnu.
A můžu jít dál.
Spát a jíst.
Milovat.
Nebýt sám.
Být jen já.
A na svých nohách….
Budu jen řvát a vyřvu svoje pocity.
Budu se smát a smažu naše city a tohle budu už já…
Jenom já……
Sbohem ti dám…