Dario:
Myslel jsem, že zešílím, když se jeho zadeček natlačil na mě a tím mě dráždil. Ale pak se rozhodl mě svléct a já rozhodně toužil po tom cítit jeho hebkou pokožku na té své. Jeho rty na mém krku, bradavkách a pak i bradě mi málem způsobili malý infarkt.
Tak strašně moc ho chci! Jeho opětovně nastavený zadeček proti mému údu a přitažení za kravatu k jeho rtům už jsem málem nedal. Byl tak úžasný a vzrušující. Tohle gesto bylo tak sexy i trochu majetnické. A já nevěděl, jestli budu mít ještě síly na to ho připravit, když už tak jsem byl na pokraji uspokojení.
Na chvíli jsem rozpojil naše rty a zadýchaně pronesl: „Můžu? Nebo... potřebuješ připravit?“
Isaack:
Udýchaně jsem se zasmál a řekl: „Co myslíš?“
Během těch slov jsem se mu znovu otřel o naběhlý úd a z úst mi vylétlo toužebné zasténání. Byl jsem připravený víc než dost a třásl se touhou. Šílel jsem z toho, že ještě není ve mně. Ptal se na tak zbytečné věci, ale já potřeboval, aby mě vyplnil. Celého, každou mou skulinku, aby si mě vzal, přivlastnil si mě. Neměl jsem čas, zděsit se nad mými vlastními myšlenkami o svém podrobení. Jediné, o čem jsem přemýšlel, byl orgasmus s jeho penisem v mé dírce.
Dario:
Nemohl mi udělat větší radost. Znovu jsem si tedy našel jeho rty a bral si je tak divoce jak to jen šlo. Mé ruce chytily jeho boky a ten můj nadrženec už se tlačil dovnitř, abych konečně cítil to, co můžu jen s ním. Naprosté uvolnění těla a pocit, že jsme jeden pro druhého stvořeni.
Nebyl jsem vůbec něžný, ale jeho vstup neprotestoval, přijímal mě, vtahoval a já ho vyplňoval až po okraj. Rozpojil jsem naše rty a trochu víc si ho předklonil, abych mohl prudce přirážet do jeho nitra a dráždit tím i jeho nejcitlivější místečko.
Věděl jsem, že se blížím šílenou rychlostí ke svému uspokojení, jen jsem doufal, že i Izzy je na tom stejně.
Isaack:
Byl ve mně. Prudce se do mě nasunul a mně nezbylo nic jiného, než se zakousnout do již poraněného rtu. Zasténal jsem, když se začal hned pohybovat.
Vrčel jsem slastí nad jeho tvrdými přírazy, které jakoby nebraly konce. Neustále narážel do mé prostaty a to mě dohánělo k šílenství. Boky jsem mu stejně tvrdě, jako on přirážel, odpovídal a cenil zuby. Přede mnou se rozprostírala plocha plná monitorů, na které se pohybovali lidé. Někde jich bylo více jinde méně. Na jedné z obrazovek byla stopnutá ústa, ve kterých je kus banánu. Měl jsem nejasný pocit, že ta pusa patří mně. Ti lidé nás nemohli vidět, ale stejně jsem se nemohl ubránit pocitu, že kdyby zvedly hlavy, tak mě spatří. Rozcuchaného, se zčervenalou tváří plnou vášně, s pootevřenými rty, přes které vychází slastné sténání a zamnou pohybující se postavu, která do mě pumpuje boky a jejíž přírazy náruživě odpovídám. Přesně takhle jsme totiž vypadaly v odrazu jedné z obrazovek, jíž jsem byl čelem.
Třásl jsem se rozkoší a cítil, že už jsem na své hranici. Brzo vyvrcholím.
„Dario,“ vydralo se mi přes ústa, „už budu!“
Dario:
Jako by mi četl myšlenky. Když se z jeho úst na mě svalilo jeho přiznání, bylo mi hned jasné, že mi zbývají poslední přírazy a daruji mu vše, co mu právem náleží. Při orgasmu, který zachvátil mé tělo do nádherné křeče, jsem se málem neudržel na nohou. Udělal jsem v jeho otvoru posledních pár bezděčných pohybů, jako bych si tento orgasmus chtěl ještě chvíli užívat a možná i prodloužit.
„Izzy, Izzy...“ Šeptal jsem mu do ucha a tělem se o jeho záda trochu zapřel, abych se nesvalil na zem. Líbal jsem jeho krk, zátylek a páteř.
Isaack:
Zatmělo se mi před očima, když jsem ucítil, jak plní mou dírku svým semenem. Celý jsem se otřásl, bezděčně zatnul svaly na zadku, takže jsem ho úplně uvěznil a vyvrcholil jsem. Potřísnil jsem stůl a podlahu.
Cítil jsem, jak mi dolehl na záda. Držel jsem se na třesoucích se rukou, abych nás unesl a s potěšením přijímal jeho polibky na šíji.
„Roztrhl jsi mi košili,“ vydechl jsem naprosto bezdůvodně. Možná, že mi to obrovské uspokojení, které jsem cítil, na chvilku vymylo mozek.
Dario:
S úsměvem jsem se zvedl na ještě ne moc stabilní nohy a natáhl si kalhoty. Viděl jsem, jak se z jeho dírky dere moje bílá tekutina a tak jsem mu ji rukou mírně rozetřel na zadečku, jelikož nikde v dosahu nebylo čím jiným se utřít.
„Říkal jsem, že jsem moc vydrážděný, to je tím, že jsem tě ráno neměl. A ty si mi to tu zase pěkně postříkal.“
Zapínal jsem si košili, upravoval kravatu a uvolněné vlasy jsem si opět schoval do úhledného culíku.
Isaack:
Otočil jsem se a zašklebil se na něj.
„Myslím, že stůl naprosto v pořádku. Na druhou stranu já mám zadek plný tvého sperma a roztrhnutou košili. To se jen tak neutře a mimo to... stůl nepůjde kolem prádelny, kuchyně a všemi těmi chodbičkami, kde může kdykoli někoho potkat," odfrkl jsem si. Asi tady nemáš někde kapesník, co?“ zeptal jsem se ho, přičemž jsem cítil, jak mi jeho horká nadílka stéká po stehně.
Upravil se a vypadal, jako by před chvílí ani neměl žhavý sex na pracovišti, na stole. Celkem jsem mu to záviděl a tak jsem lehce nabručeně poznamenal: „Tu košili mi zaplatíš.“
Dario:
Sako, které jsem měl na opěradle mé židle, jsem mu něžně položil na ramena. Bylo mu veliké, ale to důležité zakrylo. Pomohl jsem mu upravit kalhoty a košili. U saka jsem zapnul knoflíčky a klopy dal k sobě.
„Takhle tě nesmí nikdo vidět! Půjdu s tebou a počkám, dokud se nepřevlékneš!“ můj majetnický postoj se projevil naplno. On je jen a jen můj! Nikdo nemá právo ho okukovat.
„Tu košili ti vynahradím, ale ještě si ji schovej, příště až za mnou půjdeš, si ji obleč.“ Mrkl jsem na něj šibalsky
„Kapesníky tu bohužel....“ sáhl jsem do saka a ejhle, byly tam. „Tak tady něco je.“
Isaack:
Díval jsem se, jak mě upravuje a lehce se usmíval. Bylo to celkem příjemné, nechat se opečovávat. Překvapeně jsem k němu zvedl hlavu, když řekl ta slova. Nebyl to ani tak obsah, jako spíš tón, který mě překvapil. Zadíval jsem se mu do tváře a dech se mi zadrhl v hrdle.
Majetnický. Tak by se dal popsat jediným slovem jeho výraz, i pohled očí. Jakoby si mě přivlastňoval, každou mou buňku, každou část mého těla, na kterou se právě díval.
On na mě vztahuje nárok? Blesklo mi hlavou udiveně. Nečekal jsem to. Ne od něj. Jistě, slíbil mi, že se s ní nevyspí, ale to mohl udělat prostě proto, aby si mě udržel. Tohle bylo, jako kdyby vztahoval svůj nárok na partnera. Těšilo mě to. Nechtěl jsem, aby tomu tak bylo, ale zkrátka mě to těšilo.
Ještě chvilku jsem mu hleděl do očí, než jsem nakonec odvrátil pohled, abych posbíral aspoň trochu své staré dobré zpupnosti, která v posledních dnech až nepříjemně rychle mizela.
Znovu jsem se mu zadíval do obličeje, tentokrát už s lehce vyzývavým výrazem ve tváři.
„Proč myslíš, že nějaké příště bude? Tedy aspoň tady?“ zašklebil jsem se a vzal si od něj kapesník. Prozkoumal jsem, jestli je čistý a pak s ním zamířil ke svému konečníku. Utřel jsem, co se dalo, a rozhlédl se po koši. Našel jsem ho pod stolem a vyhodil kapesník.
Poupravil jsem si jeho sako na ramenech, zapnul kalhoty a zamířil ke dveřím.
„Doprovod nepotřebuju,“ otočil jsem se ještě s rukou na klice, „a díky za ten kapesník. Sako ti večer donesu. Jo a nečekej na mě, dneska mám prodlouženou směnu.“
S tím jsem otevřel dveře a vyšel na chodbu.
Dario:
Propaloval mě zkoumavým pohledem, jako by se mému postoji divil. Stále jsem zapomínal, že o našem předurčení neví. Ale dnes večer už bude. Když odcházel, chtělo se mi jít za ním, ale opanoval jsem se po jeho slovech.
„Vím, že bude, protože mi nedokážeš odolat a chceš mě stejně, jako já tebe.“
Když už byl pryč, očistil jsem zbytek nadílky a mohl se konečně soustředit na práci, ale i tak jsem Izzyho neustále sledoval. Směna mi skončila a já pospíchal domů, abych nachystal na gril fláky krvavého masa a osprchoval se.
Právě jsem vycházel ze sprchy a na bocích měl uvázaný ručník, když jsem ucítil Sářin pach. Co ta tu do háje dělá? Nasraně jsem seběhl schody a šel ji vyrazit dřív, než mi zkazí naplánovaný večer s Izzym.
Kolem ní se rozprostírala vůně strachu, znechucení a naštvanosti. Stála uprostřed obýváku blíž k oknům do ulice a rozsvítila světla.
Už ode dveří jsem na ni rozzuřeně vrčel. „Můžeš mi vysvětlit, co tu děláš? A vejdeš si navíc bez zaklepání, co kdyby....“
Prudce se na mě otočila a vycenila agresivně své tesáky. „Co kdyby si tu měl to špinavé a odporné psisko odnaproti? Zase jsem vás slyšela! Jsi nechutný! Včera jsem vás zase slyšela a je mi z toho špatně! Mám na tebe nárok a navíc máš vůči mě povinnosti! Chci Tvé dítě a to hned! Zapomenu na to, že jsi s ním byl, i když ten jeho odporný pach cítím naprosto všude a budu dobrou partnerkou, když mi slíbíš, že už se k němu nepřiblížíš.“
Má trpělivost byla už jen na tenkém vláknu, to jak pošpiňovala Isaacka a dělala si na mě nároky, se mi přímo příčilo.
„Ty na mě již nemáš právo! Zmiz odtud! Nemáš tu co dělat!“ chytil jsem ji za loket a chtěl ji odtáhnout pryč, ale vysmekla se mi a nevěřícně na mě hleděla.
„Ty už sis ho označil? To nemyslíš vážně Dario! Ty jsi jenom můj! Respektovala jsem, že se ti líbí i muži, ale tohle je přespříliš!“
„Nikoho jsem si neoznačil, to bys snad hned vycítila ne?“
Začenichala okolo mě a změnila se v miliuse. „To je moc dobře,“ přejížděla mi prsty po nahé hrudi a mě se z ní dělalo nevolno, „už jsem se lekla, že by si udělal takovou hloupost. Za to té musím odměnit.“
Zavrněla a než jsem stačil zareagovat, vrhla se na mě. Líbala mě na překvapeně po otevřené rty a já Si až pozdě uvědomil, jak moc je vypočítává.
Isaack:
Konečně mi skončila směna. Jak jsem mu řekl, nečekal na mě a tak jsem jel městskou dopravou. Dobelhal jsem se domů, odložil si věci a se sakem v ruce jsem zamířil k jeho domu, abych mu ho vrátil. A případně se s ním strávil další noc, protože přestože jsme to už dnes dělali, můj chtíč nemizel. Došel jsem před jeho branku a už chtěl zazvonit, jenže tu jsem se podíval do jednoho z jeho oken.
Ruka mi zamrzla ve vzduchu a já jen bez hnutí zíral na to, co se v okně odehrávala. On se s ní líbal. Nevypadalo to, jako by byl nějak aktivní, ale ani se nebránil.
Prý s ní spát nebude. Pomyslel jsem si hořce. Slíbil mi, že už s ní spát nebude. Z úst mi vyšel tichý smích, který byl spíš vzlykem, než čímkoli jiným. I když jsem si to nechtěl přiznat, moje srdce krvácelo a moje oči plakaly. Cítil jsem, jak mi pár kapek té slané vody steklo po tvářích.
Ach, jak dlouho jsi nebrečel Isaacku? Tak pět let? Možná deset? A teď tu brečíš kvůli zmrdovi, který nedokáže dodržet svůj slib a vlastně ani nevíš proč.
Stáhnul jsem ruku od zvonku a hřbetem si otřel oči. Párkrát jsem se zhluboka nadechl a znovu se podíval do okna. Byly tam. Stále ve stejné pozici.
Sako, které jsem držel v ruce, jsem pověsil na plaňku u branky a otočil se k odchodu. Došel jsem do svého pokoje a tam se těžce posadil na postel. Stále jsem plakal a něco uvnitř mě, jakoby se trhalo. Rozpadalo, tříštilo.
Tak jo, Izzy, ujasníme si to. Proč brečíš?
Přemýšlel jsem o tom a závěr, ke kterému jsem došel, byl tak děsivý, že jsem měl co dělat, abych se neproměnil.
Ty ho miluješ Izzy. Řekl jsem si v duchu. Miluješ toho prolhanýho bastarda, co se hnedka támhle naproti ocucává s holkou, o které ti řekl, že se jí nedotkne. Miluješ toho podělanýho alfu, kterej tě donutil přidat se do smečky. Jo, Izzy, miluješ toho skurvysyna, kterej tě přitahuje tak moc, že bys brečel. Jo moment! Ty už brečíš!
Znovu jsem vydal pár křečovitých vzlyků a z očí mi vytekla další várka slz. Surově jsem se kousl do rtu, abych zabránil dalším zvukům. Zhluboka jsem dýchal a snažil se uklidnit. Po chvilce se mi to konečně podařilo a jak jsem tak seděl sám, shrbený, ve tmě, rozhodl jsem se. Potřebuju vypadnout. Tohle budu muset překlepat. Jsem v jeho smečce a jen tak neodejdu, protože by mě odsud vykázal úplně. A to nechci. Ale vidět ho v několika nebližších dnech, bych nedokázal. Takže prostě zdrhnu. To bude nejlepší řešení.
S novou silou, která se mi po ujasnění mých cílů vlila do žil, jsem vstal a začal balit. Věděl jsem, kam pojedu. To místo bylo vždy moje útočiště, místo, kam jsem se mohl vždycky vrátit. Sbalil jsem si jen nejnutnější věci, zavolal do práce, že si na pár dní beru volno a objednal si taxíka.
O pár minut později jsem už nastupoval do přistaveného auta. Ještě jednou jsem se zadíval na Dariův dům. Vzpomněl jsem si, jak se ke mně choval něžně. Všechny ty jeho jemné doteky. Povzdechl jsem si a nasedl.
Tak to vidíš Izzy, znovu se ti to potvrdilo. Něha tě oslabuje, přestaneš si dávat pozor a pak si ublížíš. Bylo by lepší, kdyby tě nechal být. Nebo ty jeho.
Taxík nastartoval a rozjel se pryč.
Dario:
Netušil jsem, jak mám v prvních pár sekundách zareagovat. Nakonec se mi z toho všeho udělalo tak zle, že jsem jí tak prudce odstrčil, že si sedla na zadek. Prskala na mě, ale já jí nevnímal. Má poslední slova jí naprosto uzemnila: „Nemůžu a ani nechci být tvůj partner. Mým předurčeným partnerem je Isaack, jsme ‚ti dva‘ a jelikož už nejsem volný, tak povinnosti tohohle rázu už nemám.“
Chytil jsem ji a táhl k východu. „Začni ho respektovat, nebo odejdi od smečky, rozhodnutí je na tobě.“
Zdrceně a omámeně odcházela domů a já zůstal stát na prahu a zaslechl odjíždět auto. Nevím proč, ale měl jsem uvnitř hrozný pocit, jako by se něco přihodilo. Vyšel jsem trochu ze dveří a podíval, jsem se na Izzyho dům. Nesvítilo se v něm. Jak to že ještě nebyl doma?
Sevřel se ve mě strach, že se mu něco přihodilo, když jsem najednou spatřil své sako na plotě. Ihned mi došlo, že nás asi musel vidět. Na nic jsem již nečekal, proměnil jsem se a utíkal jsem k němu domů. Byl prázdný, a když jsem vrazil do jeho ložnice, všiml jsem si nepořádku při chvatném balení. Kam mohl jít? Musím ho okamžitě najít!
Vyběhl jsem ven na jeho zahradu, posadil se a teskně zavyl. Tím jsem říkal a prosil, ať se ke mně vrátí, že to muselo byt slyšet ještě několik desítek kilometrů.
Isaack:
Mířili jsme po silnici pryč z města, když tu jsem uslyšel táhlé, teskné zavytí. Prudce jsem se otočil a nasál nosem vzduch. Byl jsem si skoro jistý, že ten hlas patří jemu. Ale proč, sakra, vyje? Neměl by si náhodou už užívat s ní?
Znovu jsem se zachmuřeně opřel do sedadla. Jeho vytí mi ještě rezonovalo v uších, ale ignoroval jsem to. Rozhodl jsem se během příštích dnů ignorovat všechno, co se týkalo jeho. Tedy aspoň do té doby, dokud se nedám jakž takž do pořádku. Až před něj budu moct předstoupit bez toho, aniž bych se sesypal.
Trochu jsem se zavrtěl a zavřel oči. Mám před sebou ještě dlouhou cestu.