Justin
Poprvé jsem takhle s někým spal. Vedle něčího nahého těla, které příjemně hřálo. Spalo se mi tak dobře, že jsem nebyl schopen rozlepit oči a začít vnímat. Až po chvilce mi došlo, že mi zvoní telefon.
Svalil jsem se z postele a došel jsem do kuchyně, odkud se ozýval. Včera jsem ho tam nechal ležet a zapomněl si nastavit budík.
„Ano mami?“ ozval jsem se, když jsem zjistil, kdo mi volá. „Asi jsem zaspal, co?“
„Bylo mi jasné, že nejspíš zaspíš,“ zasmála se máma, hned co mě pozdravila. „Tak jsem si řekla, že tě raději zkontroluji. Ale ještě máš dost času, tak nepřijdi pozdě do školy. Všechno v pohodě?“
„Jo, Brian ještě spí. Ale už se chystám. Neboj, přijdu včas. Děkuji.“
Rozloučil jsem se s mámou a podíval se na hodiny. Opravdu. Ještě že mě vzbudila. Musím si i nachystat věci do školy, umýt se a nasnídat a vzbudit Briana.
Potichu jsem vešel do pokoje, vzal si čisté věci, rychle se zašel osprchovat a pak se vrátil do pokoje, kde jsem si začal chystat věci do školy.
Brian
Probudilo mě šustění věcí, které si Justin vytahoval. Zrovna jsem zahlédl jeho mizející záda za dveřmi a zvuk sprchy, který doléhal až ke mně. Když se vrátil, tak jsem se spokojeně protáhl na posteli a pomalu z ní vstával.
„Ani jsem neslyšel budík. Nemáme zpoždění? Vyhodíme tě cestou u školy, co ty na to?“ usmál jsem se a pomalu se postavil, ale nějak jsem se zamotal a musel si zpátky sednout na postel.
„Vypadá to, že dneska bude pršet, je nějaký nízký tlak,“ chytil jsem se za hlavu, protože se mi v ní pěkně točil svět a tentokrát už pomalu se zvedl.
Když jsem ucítil, jak se ze mě zbytek Justinova spermatu vytéká, hned jsem chytil kapesníčky a utřel si to. Potom jsem se začal strojit, abychom nepřišli pozdě.
Justin
Otočil jsem se, když Brian promluvil. Nejspíš jsem ho vzbudil tím, jak jsem tu šramotil.
„Ještě jsi mohl chvíli spát,“ usmál jsem se na něj.
No, i když jsem říkal, že mohl ještě spát, stejně bych ho musel za chvilku vzbudit. Byl k sežrání, když byl takhle rozespalý. A jak se ještě otíral… Prostě k nakousnutí. Hodil jsem poslední věci do školní tašky a přistoupil k němu.
„Udělám snídani, ale pak už musím jet. Víš, že dneska je první hodinu matika a není tam teď nikdo, kdo by mě zachránil od zkoušení, kdybych přišel pozdě,“ chytl jsem ho kolem pasu a přitáhl si ho pro polibek. „Jestli bude pršet, tak se schovej doma pod peřinu. Jdu udělat tu snídani,“ ještě jednou jsem ho políbil a pak ho pustil.
Vzal jsem brašnu a po cestě do kuchyně ji hodil do chodby ke dveřím.
„Chceš čaj nebo kávu?“ zavolal jsem na Briana z kuchyně, když jsem už stavěl vodu.
Vytáhl jsem pečivo a nějaké věci z lednice a všechno to naskládal na stůl. Podíval jsem se na hodiny. Opravdu moc času už není. Tak akorát se najíst a jít.
„Budu rád, když mě vysadíš někde poblíž školy,“ sedl jsem si ke stolu a začal si mazat máslo na bagetu a chystat si svačinu do školy.
Brian
Chtěl jsem se s ním líbat déle, ale skončilo by to zase v posteli a on musel do školy.
Když jsem šel do kuchyně, už cestou jsem mluvil s řidičem a domluvil se s ním za deset minut před Justinovým barákem. Sedl jsem si ke stolu, vzal si pečivo a máslo a na to jsem si dal ještě džem.
„Dám si čaj s mlékem. Mám ho rád se lžičkou medu, je to takový můj zvyk, co mám ještě od dětství. Co se týká učitele na matiku, má jednoduchou rovnici zkoušení, teď tě nevyvolá. Pokud dobře počítám, tak si měl z té předchozí písemky dvojku? Nebo něco jiného? On totiž chce jen ty špatné a ty dobré nechává na pokoji. Já jsem jiný, štve ho, že jsem lepší než on,“ usmál jsem se a kousl si do pečiva.
„Vyhodíme tě ulici před školou, to máš kousek,“ začal jsem jíst rychleji, abych nezdržoval.
„Dneska máš trénink až do večera, že? Tak se uvidíme až zítra? Nechceš být tentokrát u nás? Teda… Pokud ti to nevadí?“ prohrábl jsem si vlasy, jak jsem byl nervózní.
Pořád nevím, jak se chovat. Tohle je moje poprvé ve všem a já si prostě nejsem jistý ničím.
Justin
„Nevím, jestli to půjde. Mám sice trénink odpoledne, ale zítra hned zase ráno. Musím hodně brzy vstát. Spíš by to šlo zítra, ale v pátek nevím, jestli budeme mít na sebe čas, protože hned po škole jedu s našima připravovat květiny na jednu svatbu homosexuálů. Prý to musí být nachystané do soboty do rána, protože svatba začíná ve dvě hodiny.“
Udělal jsem ještě Brianovi čaj, tak jak si ho přál a začal jsem sklízet věci ze stolu. Naskládal jsem si svačinu do krabičky a šel ji strčit do tašky.
„Promiň, Brie, ale musíme už jít. Co kdyby nás řidič odvezl k té uličce, jak jsi mě minule čekal? Je to z tama kousek a víš… Ještě chvilku bych s tebou rád byl,“ zastavil jsem se mezi dveřmi do kuchyně už obutý a připravený vyrazit.
Brian
„To je v pořádku, počítal jsem s tím, že se uvidíme až ve čtvrtek. A budeš u nás spát? Nevadilo by to vašim?“ usmál jsem se a dojedl snídani.
Potom jsem se šel připravit a během chvíle stál u dveří, abychom mohli jít. Řidič už na nás čekal a měl otevřené dveře, tak, jak byl zvyklý.
„Ta svatba… Vlastně budu mít taky v ten den práci. Chtěl bych vybrat ten nejlepší oblek pro svého kluka, tak bych asi nemohl být s tebou,“ potutelně jsem se usmál a pomalu nastoupil do auta.
Řidič se rozjel a zamířil rovnou ke škole.
Justin
Zamkl jsem dveře a vyšel s Brianem ven. Ten jejich řidič se mi líbí čím dál víc. Už na nás s úsměvem a s otevřenými dveřmi od auta čekal. Když jsme nastoupili, jen je za námi zavřel a za chvíli už jsme jeli směrem ke škole.
„Tak ty máš nějakého kluka? A že ses nepochlubil,“ zasmál jsem se. Přisunul jsem se k Brianovi blíž, abych ho mohl políbit. „Měl by ses doma hned osprchovat, aby tvůj brácha neměl kecy,“ přejel jsem mu nosem přes krk a přičichl si k němu.
Ještě chvíli jsem se s ním líbal, ale ta cesta utekla tak rychle, že jsem byl překvapen, když se auto zastavilo a zepředu se ozvalo, že jsme na místě.
S povzdechem jsem vzal tašku a vystoupil z auta. Když mě se do té školy tak nechtělo. Šel jsem jak slimák a jen se držel těsně bedle Briana. Nikdy jsem ještě takový pocit neměl. Bylo to poprvé, co jsem nenáviděl školu. Poprvé jsem si v duchu přál, aby škola vybuchla, aby ji napadl černý mor, nebo aspoň něco, co by nám zabránilo do ní jít. Já musím jít tam a Brian tam nebude. Už teď jsem z toho měl zvláštní pocit.
Nikdy jsem tohle neprožíval… Takhle to vypadá, když je člověk opravdu zamilovaný?
Zastavili jsme se na konci uličky, kde bylo poslední místo, kam nebylo od školy vidět.
„Musím jít, Brie. Budeš mít aspoň čas se přijít podívat na trénink? Vím, že musíte zařizovat tu svatbu, ale aspoň na chvilku.“
Brian
Chtěl jsem zastavit čas a jen s ním být dál. Bylo mi jedno, že musí do školy, prostě mě zajímal jen on. Najednou mě štval fakt, že nejdu do školy taky. Ale zbývalo mi jen pár dní a zase s Justinem budu ve třídě.
Líbali jsme se v každé volné chvíli a najednou jsme byli skoro u školy. Povzdechl jsem si, když mě zatáhl do té uličky a já věděl, že už odchází. Stiskl jsem mu ruku a ještě víc se do toho polibku opřel.
Tolik se mi bude stýskat. Tolik…
„Přijdu… Budu na tom tréninku. Od kolika? Přijdu za tebou,“ znovu jsem ho políbil a jen doufal, že ještě chvíle nám zbývá.
Justin
„Trénink začíná ve čtyři a končí v šest. Po škole budu mít asi tři čtvrtě hodiny pauzu, ale domů nejedu, nestihl bych to. Tak se sejdeme tady, přijdu sem.“
Ještě jednou jsem Briana políbil, ale pak už jsem ho pustil z objetí, zvedl brašnu ze země a pomalu vykročil ke škole.
Bože, mě se tak nechce.
Ještě jednou jsem se otočil, mávnul na něj, ale pak už jsem zmizel za rohem.
Do školy jsem dorazil asi deset minut před zvoněním. Měl jsem dost času se přezout a ještě se mrknout pro jistotu na příklady, které jsme zrovna v matice probírali. Dneska dokonce dorazila už i Grace. Byla v pohodě a vysmátá a vůbec na ní nebylo poznat, že se předevčírem něco stalo. Jen na moment se zamračeně podívala k lavici, kde sedí Naomi. Jenže ta byla dneska prázdná.
Profesor přišel s blbou náladou. Nejspíš se špatně vyspal. Dokonce ho i víc rozladilo, že tam není Brian. Prý tu dneska není nikdo, s kým by si mohl popovídat na úrovni. Debil…
Vyzkoušel asi čtyři lidi a poslal je do lavice. Všichni dostali za C. Fakt opruz. Už aby skončila hodina.
Když konečně odešel, oddychli jsme si. Nikomu tahle hodina na náladě moc nepřidala a já si z ní ani nic moc nepamatoval. Pořád jsem byl myšlenkami jinde. Hleděl jsem na prázdné Brianovo místo a měl nutkání mu napsat aspoň sms. Ale nechtěl jsem to riskovat.
Vyšel jsem o přestávce na chodbu, abych si trochu protáhl nohy, a taky jsem si potřeboval zajít na záchod. Už jsem byl skoro u hajzlíků, když jsem se málem srazil s Jacobem, který právě sbíhal schody z druhého patra.
„Justine!“ snažil se popadnout dech. „Naomi je na ošetřovně a… Brian má velký problém… Je prý strašně rozrušená nebo co... Slyšel jsem, jak si o tom profesoři povídali, když z tama odcházeli. Prý ji něco měl Brian udělat. Nevím co, ale budou volat Brianovi a jeho rodičům, aby přijeli hned do školy...“
Brian
Nechtělo se mi ho opouštět, ale šel jsem. Celý zklamaný jsem si sedl do auta a zamířil domů.
Asi se celý den potáhne, ale až nastane odpoledne, poletím do školy, jako nikdy.
Dojeli jsme domů. Už když jsem vešel, připadalo mi to tu nějaké živé. Zamířil jsem do jídelny, kde byl největší hluk, a když jsem uviděl mámu, docela ve mně zatuhlo.
„Děje se něco?“ zeptal jsem se, když mě hned objala, jako kdyby se mi něco mělo stát.
Jeff stál a měl na hrudi založené ruce a táta si četl noviny, jako kdyby se nic nedělo. Byl jsem z toho docela zmatený.
„Bri… Volali mi ze školy, že jsi napadl Naomi. Včera večer, nebo někdy ráno. Kde jsi byl? Byl jsi tedy s Justinem?“
Celý v šoku jsem se na ni díval a nechápal, co se to děje.
„Byl jsem… Byl jsem celou dobu jen s ním. Věříš mi, ne?“
Máma mě zase objala a přitiskla k sobě.
„Já ti věřím, ale zvou si nás do školy. Dosvědčí ti to Justin?“
Najednou se mi stáhl žaludek a srdce mi snad vynechalo pár tepů.
„Mami, já ho do toho nechci tahat.“
„Zbláznil ses?“ křikl po mě Jeff, ale já se nedal.
„Chodíme spolu jen chvíli a jeho rodiče to ještě nevědí. Nemůžu mu to udělat veřejně. Je to sportovec a ve škole uznávaný. Nemůžu…“
Z očí se mi spustily slzy a máma mi je začala otírat.
„Jedu s vámi,“ řekl Jeff a začal si oblékat kabát.
Máma ho následovala a během chvíle jsme byli v autě a mířili do školy.
Bylo mi děsně. Nevěděl jsem co dělat, ani… Jak se mám chovat… Co říct, aby to neobsahovalo Justina.
„Nech mě prvně zjistit, co se stalo a podle toho se domluvíme,“ řekl Jeff a pohladil mě po rameni.
Justin
Zůstal jsem v šoku na Jacoba hledět a úplně jsem zapomněl, že chci jít na záchod.
„A co jí jako Brian měl udělat? A kdy?“
„Nevím, slyšel jsem jen to, co jsem ti řekl.“
„To je blbost, vždyť jsem s Brianem byl celou dobu,“ řekl jsem tiše, aby nás nikdo neslyšel. „Spal u nás.“
„Ty to s ním myslíš opravdu vážně, co?“
Přikývl jsem. Už jsem otvíral pusu, když kolem nás prošel třídní profesor. Bylo vidět, že je rozčílený a jen si pro sebe něco mumlal. Mířil do druhého patra.
Rozběhl jsem se za ním.
„Pane profesore,“ zastavil jsem se před ním. „Potřebuji s vámi mluvit!“
„Nemám teď čas, pane Barkley. Jděte do třídy.“
„Ale je to nutné!“ naléhal jsem na něj.
„Pane Barkley, opravdu to nejde. Mám teď důležitější věci. Jděte do třídy a až budu mít čas, zavolám si vás,“ potlačil mě do ramene.
Chtěl mě obejít, ale já mu znovu zastoupil cestu.
„Jde o Briana a Naomi,“ řekl jsem o něco tišeji, aby nás nikdo neslyšel, ale přesto důrazně.
Profesor se zarazil a zkoumavě se na mě podíval.
„Víte něco? Něco z toho co se stalo?“
„Nevím, co vám Naomi navykládala, ale Brian je v tom nevinně.“
„Pojďte se mnou,“ ukázal mi směrem k ošetřovně.
Brian
Cesta pro mě bylo snad nekonečná. Byl jsem čím dál víc nervózní a mnul jsem si ruce div ne do krve.
„To bude v pořádku, neboj. Když tak zasáhnu a ona se sesype," dal mi ruce na ty moje Jeff, aby mě uklidnil.
Máma jen přikývla a pohladila mě po vlasech. Dorazili jsme ke škole a hned zamířili k ošetřovně, kde na nás měl čekat třídní učitel.
Vešli jsme dovnitř a já cítil, jak chci Naomi dát facku. Byla celá dobitá. Na obličeji se jí dělaly modřiny z červených skvrn, které ji někdo udělal.
Ihned, co mě zahlédla, tak se rozbrečela a roztřásla, jako největší hysterka, co znám.
Konečně jsem si uvědomil, čeho je tahle osoba schopna.
Najednou jsem se zarazil, protože s třídním na ošetřovnu vešel i Justin.
Srdce mi šíleně bilo a já ho jen stěží dokázal zastavit, aby mi nevyskočilo z hrudi. Sám jsem se začal třást a bál jsem se cokoliv udělat.
Tolik ho miluji, budu ho za každou cenu chránit.
Justin
Vešli jsme dovnitř a z toho, co jsem viděl, jsem byl, slušně řečeno, v šoku. V tak velkém, že jsem nebyl schopný v první chvíli říct ani dobrý den.
Zíral jsem na tu sešlost a bylo mi jasné, při pohledu na Naomi, že tu skončila veškerá legrace. Stál jsem tam a nevěděl co říct. Počítal jsem s tím, že si promluvím s profesorem i s Naomi, ale že tam bude tolik lidí…
Brian byl bledší snad víc, než stěna ošetřovny. Ošetřovatelka jen lítala pohledem z Naomi na Briana a přemýšlela asi, koho jako prvního má ošetřit.
„Slečna Parksová nám sdělila velmi vážné obvinění vůči panu Huntovi. Dneska ráno jste ji měl napadnout a způsobit ji tahle zranění. Prý jste ji osahával a vyžadoval po ní pohlavní styk. Můžete mi k tomu něco říct?“
Nepatrně jsem k Naomi přistoupil a pozorně se na ni podíval. Když sklonila hlavu, všiml jsem si jejího nepatrného úšklebku.
„Naomi lže,“ ozval jsem se z ničeho nic.
„Je to pravda!“ vykřikla hned na to hystericky. „Udělal mi to. Za tělocvičnou, na konci v té uličce! Chtěl… Chtěl abych…“
„Co chtěl, slečno Parksová?“ ozval se Brianův brácha. „Jste si jistá tím, co říkáte? Jaký máte pro své tvrzení důkaz? Proč jste do té uličky šla? Průchod je tam uzavřen.“
„Jak to můžete vědět! Šla jsem tam proto, že on…“
„Ta část pozemku patří naší rodině. Konkrétně tady Brianovi. Jak vás Brian zkontaktoval, jak vás přinutil, abyste do té uličky šla, když je to mimo hlavní areál školních pozemků?“
„Ty modřiny… Kdo ti je udělal? Nejsou čerstvé. No možná některé jo, ale ne všechny,“ vstoupil jsem do toho.
„Byl to on!“ vykřikla znovu. „Proč mi nevěříte! Jen proto, že mají prachy? Věděla jsem, že mi nikdo nebude věřit!“ znovu se rozbrečela.
„Brian by s tebou nikdy nespal, kurva!“ zařval jsem, protože mi už z toho jejího výstupu ruply nervy.
„Pane Barkley!“ okřikl mě třídní. „Jak to můžete tak tvrdit? A nemluvte sprostě!“
Brian
Ty její lži a to poblázněné chování mě strašně štvaly, ale nemohl jsem s tím nic dělat. Dostal jsem se do slepé uličky a netušil, jak z toho ven.
„Protože jsem teplej, Naomi. Grace to může dosvědčit, ví o mě vše," řekl jsem a viděl, jak sebou Naomi škubla.
„A dnes ráno jste byl kde? Máte na to svědky?" zeptal se třídní a mě orosil studený pot.
Sklonil jsem hlavu a rychle přemýšlel co říct, abych vynechal Justina.
Justin
Tuhle otázku jsem čekal, ale přesto se mi přitom stáhnul žaludek. Zavládlo ticho. Brian sklonil hlavu a neměl se k odpovědi.
„Byl se mnou,“ řekl jsem do ticha.
„To není pravda! Vymýšlí si, protože je Brian jeho poskok. Učí ho matiku a kupuje mu svačiny,“ znovu začala kňourat Naomi.
„Pane Barkley?“ otočil se ke mně třídní.
Přemýšlel jsem jak z toho ven. Rodiče ještě nic neví a nechci, aby se to dozvěděli takhle. Ale Brian…
„Pokud to nemáte jak dosvědčit, pan Hunt bude zatím podmínečně vyloučen, dokud se to nevyřeší.“
„Prosím? Chcete říct, že nevěříte mému synovi?“ poprvé se ozvala Brianova máma. „Když řekl, že je gay, tak je gay. Myslíte si, že by si v něčem takovém vymýšlel?!“ i když se snažila být klidná, bylo v jejím hlase cítit rozčílení. Nejspíš toho divadla taky měla dost.
„Paní Huntová, chápu vás, ale tohle se musí prošetřit a ta obvinění jsou vážná,“ namítl profesor.
„Ne, tentokrát ne. Okamžitě odhlašuji svého syna z této školy. Za tyhle nehorázné lži…“
„Můžete nás nechat o samotě, prosím?“ přerušil jsem je. Dobře jsem viděl, jak se Naomi při slovech Brianovy mámy ušklíbla. „Můžeme tu zůstat jen já, Brian a vy, pane profesore? A samozřejmě tahle…“ ukázal jsem na Naomi, protože jsem pro ni neměl slov.
V tuhle chvíli Brianův bratr poprvé zahrál na moji stranu.
„Myslím, že by to bylo lepší,“ kývnul hlavou. „Počkáme venku. Můžete vy taky?“ otočil se na ošetřovatelku a otevřel dveře.
Něco namítala, ale nakonec odešli všichni ven. Z chodby se jen ozývalo rozčílené mluvení paní Huntové a klidný hlas Jeffa, který se ji snažil uklidnit.
„Tak, pane Barkley? Jaký máte pro tohle všechno důvod?“
Zhluboka jsem se nadechl. Ještě na moment se mi prohnalo hlavou, co všechno to pro mne bude znamenat, ale tentokrát jsem už byl rozhodnutý. Jednou to muselo přijít.
„Můžu dosvědčit, že je Brian gay. Že by nikdy nic Naomi neudělal. Dokonce ona sama ohrozila jeho i Torresovou,“ řekl jsem o poznání tišeji.
„Jak to chcete dosvědčit? Nemám to brát jen jako útok proti slečně Parksové, abyste chránil Briana proto všechno, co řekla?“
„Brian… Brian a já… Chodíme spolu. Spíme spolu a ráno mě byl doprovodit do školy, protože u nás spal. K té uličce nás vezl jejich řidič. Může vám to dosvědčit.“
Brian
S každým Justinovým slovem a tím, že moje máma už naštvaně vyjela na profesora, jsem cítil, jak na mě jde slabost. Bylo to víc stresující, než cokoliv, co si pamatuji.
Ještě že jsem snídal, jinak bych se už dávno složil.
Díval jsem se, jak všichni odchází a držel si od Justina bezpečnou vzdálenost, abych ho nechytil za ruku, jak se mi z toho všeho dělalo zle. Byl jsem opravdu v koncích, a když…
Najednou to všechno přiznal a já se na něj vyděšeně podíval. Chytil jsem ho za ruku a prudce zatáhl, aby mě vnímal. V očích se mi leskly slzy a já si ho přitáhl k sobě, abych mu mohl zašeptat do ucha: „Nedělej to, budeš mít z toho problémy. Tvoji rodiče to ještě neví. Prosím, miluji tě, nechci… Nechci, aby ti to nějak ublížilo.“
Přitom všem mi tohle přišlo jako to největší vyznání lásky, co jsem kdy mohl dostat.
Justin
Ztuhnul jsem, když ke mně Brian přišel, chytl mě za ruku a zašeptal mi ta slova. Profesor i Naomi na nás civěli jak na blázny a nevěřili vlastním uším. Možná by ještě přijali to, že je Brian gay, ale když jsem to řekl já… Nejspíš jsem jim vyrazil dech.
„Pane profesore,“ stiskl jsem Brianovu ruku. „Opravdu spolu chodíme a no… i to další. Omlouvám se, že jsem to řekl takhle, ale Naomi lže. Vymýšlí si ve všem. Nevím, kdo ji ty modřiny udělal, ale i ošetřovatelka vám určitě dosvědčí, že některé nejsou čerstvé. Stačí se na ní podívat. Nevím, co tím chtěla dosáhnout, ale už jsem jí měl plné zuby, když pořád za mnou lezla a dokonce i k nám domů, i když jsem tam nebyl. I máma to dosvědčí. A předevčírem dokonce vyhrožovala i Grace, že ji něco udělá, když za ní Brian nepřijde.“
Odmlčel jsem se. Naše spojené ruce a to jak jsem mluvil vážně, nejspíš muselo profesora přesvědčit.
Naomi jen tiše seděla a vyděšeně na nás hleděla. S tímhle zřejmě nepočítala.
„Dobře,“ povzdechl si nakonec profesor a stále na nás dva hleděl, jak na zjevení. „Nebudeš, Briane podmínečně vyloučen. Ale musíte počítat s tím, že se to ještě musí prošetřit. Jste s tím srozuměni a…“ na moment se odmlčel a po chvilce dodal: „Připraveni na vše, co to pro vás může znamenat?“
Přikývl jsem. Byl jsem ze všeho hodně nervózní, ale nemohl jsem dopustit, aby kvůli takové krávě byl Brian vyloučen ze školy, nebo aby ho máma nechala přepsat na jinou školu. To bychom se už vůbec potom neviděli a na to jsem moc zamilovaný.
„Můžete jít,“ pokynul profesor rukou ke dveřím.
Právě se ozvalo zvonění na přestávku. Ani jsem si neuvědomil, jak dlouho jsme tam byli.
„Pane profesore, chtěl jsem vás ještě požádat, jestli bych teď mohl jít domů. Necítím se z toho všeho dobře,“ podíval jsem se zamračeně na Naomi. Je mi z ní opravdu na blití.
Jen přikývnul a otevřel dveře na chodbu. Požádal ošetřovatelku, aby pohlídala Naomi a pak se věnoval paní Huntové a snažil se ji uklidnit, protože ona byla stále rozčílená.
Brian
Věděl jsem, že tohle není dobré… Bude z toho průser… Bude se to vyšetřovat a já… Justin… Už jsem to moc nedokázal v sobě potlačovat, a když jsem pozoroval, jak se na nás ti dva dívají, bylo mi jasné, že nejsou jediní, koho to překvapí.
Hned, co jsme vyšli na chodbu, jsem se opřel o stěnu a sklouznul se po ní na zem. Udělalo se mi hodně zle a motala se mi hlava, jak něco. Dolehla na mě anémie v plném rozsahu. Měl jsem tolik stresu a byl jsem vyčerpaný, že si prostě vzala moje tělo.
„Chceš hodit domů?“ zeptal jsem se Justina, když jsem ho stále držel za ruku a snažil se znovu postavit na nohy.
„Opravdu je mi to líto. Chtěl jsem, aby si měl na tohle všechno čas. A teď… Nevím, co mám dělat. Opravdu tě miluji, Justine,“ zašeptal jsem, než se mi udělalo ještě hůř.
Justin
Dřepl jsem si k Brianovi.
„Bude to v pohodě, uvidíš. Lhal bych, kdybych řekl, že se nebojím reakcí ostatních děcek, ale pokud budou problémy, rozbiju jim huby,“ usmál jsem se na něho a pohladil ho po vlasech.
Pomohl jsem mu na nohy a na moment jsem se zamyslel. Potřebuji jet domů, ale ne proto, že by mi bylo nějak extra špatně. Jasně, mám z toho všeho stáhnutý žaludek a cítím nervozitu. Ale domů chci jet proto, abych si mohl promluvit s mámou a tátou dřív, než to udělá někdo za mě. A potřebuji tam být rychle.
„Mohl bych poprosit, jestli byste mě odvezli k rodičům na firmu?“ otočil jsem se Jeffa.
Jen s úsměvem přikývnul.
Otočil jsem se zpátky k Brianovi.
„Mám k tobě prosbu. Půjdeš se mnou ještě do třídy? Mám tam věci a navíc… Chci jim to říct dřív, než ta hvězda s modřinami. Pak bychom hned šli. Zvládl bys to?“
Nevím, jestli je dobrý nápad tomuhle Briana ještě vystavovat. Ale co bude horší? To, když to řekneme teď my sami, nebo když Naomi začne roznášet drby? A navíc, poslední dobou se moc kamarádila s Gladys a kdokoliv další, kromě Jacoba, mohl slyšet, o čem si profesoři povídali, když šli po chodbě. A teď je přestávka, tak bychom to mohli zvládnout, než přijde angličtinář do hodiny.
„Pokud se na to necítíš, Brie, vezmu si jen věci a půjdeme…“
Brian
Podíval jsem se na něj, jestli to myslí vážně, ale když byl tak blízko u mě, jen jsem ho objal a políbil.
„Půjdu s tebou. Je to věc nás obou a já tě v tom samotného nenechám,“ řekl jsem a postavil jsem se na nohy.
„Tohle ještě zvládnu, ale potom si musím lehnout. Je mi z toho opravdu zle,“ ještě jsem dodal a chytil Justina za ruku, aby věděl, že budu s ním.
„Opravdu to zvládneš?“ promluvil Jeff a pozvedl obočí.
„Ano,“ odpověděl jsem mu rozhodně a zhluboka se nadechl, abych se uklidnil.
„Mami, hned jsme tu,“ oznámil jsem mámě a společně s Justinem šel do třídy.
„Lhal bych, kdybych řekl, že se nebojím té reakce, ale když jsem s tebou, budu v pořádku.“
Pevně jsem mu stiskl ruku a na moment se k němu přitulil, než jsme vešli do třídy. Vše ve mně bylo sevřené a nebylo mi vůbec dobře, ale tohle jsem prostě musel dát.
Justin
Šli jsme do naší třídy a bylo mi tak všelijak. Už to, že se mně Brian držel a ti co nás potkali, se na nás udiveně dívali. Ale nechtěl jsem ho pustit. Věděl jsem, že i jemu z toho není moc dobře, ale jednou to muselo přijít.
„Briane!“ vykřikla Grace, která právě stála na chodbě před třídou s Jacobem a o něčem živě diskutovali. „Prý se něco stalo s Naomi a Gladys říkala, že v tom prý máš mít prsty!“ rozběhla se k nám, ale já ji zastavil.
„Můžete jít na chvíli dovnitř? A zavři za sebou dveře,“ kývnul jsem ještě na Jacoba. „Později ti řeknem, co bylo s Naomi.“
Jen přikývli a vešli dovnitř za námi.
Když jsme byli vevnitř, hned se ozval šum, když nás dva viděli. Navíc Gladys seděl obklopená holkama a něco jim vysvětlovala a byly tak zaujaté, že mi bylo jasné, že drby se šíří velice rychle.
„Hej!“ rozkřikl jsem se po třídě, abych si získal pozornost všech. „Je tu jedna věc, kterou vám chceme vysvětlit. Ať už Naomi, řekne cokoliv na moji nebo Brianovu adresu, tak lže. Nechodím s ní a ani nechci a Brian ji má úplně na háku. A pokud něco podobného uslyším, hned dotyčnému rozbiju hubu osobně. Už mám plný zuby toho, jak si mě tu některé holky přivlastňují. Tak která ještě chce tohle tělo?“ pustil jsem Briana, rozpažil jsem ruce a otočil se dokolečka. „Naposledy – s žádnou holkou nechodím a chodit nechci. Jsem už zadaný!“ chytl jsem Briana kolem pasu a políbil ho. „Chodím s Brianem, a pokud s tím bude někdo mít problém, tak mu to vlastnoručně vysvětlím!“
Myslím, že jsem v tuhle chvíli všem vyrazil dech. Kývnul jsem ke Grace a ona hned přiklusala k Brianovi.
„Jen si vezmu věci a půjdem, ano?“ políbil jsem Briana ještě do vlasů a zamířil jsem v tom naprostém tichu ke své lavici. Házel jsem si zrovna knihy do brašny, když se třídou rozlehl Jacobův hlas.
„Pokud zjistím, že se někdo jen jediným blbým slovem otře o Briana nebo o Justina, bude mít co dělat se mnou! Je vám to jasný?!“
Narovnal jsem se a v šoku na něho hleděl. Čekal jsem cokoliv, ale tohle ne. Byl jsem v šoku, ale… Byl jsem rád… S povzbudivým úsměvem, který říkal: Bude to v pohodě, jsem se podíval na Briana.
Brian
Měl jsem takový strach, když řekl, že chodí se mnou, ale když mě políbil, vzal mi jakékoliv pochybnosti. Přivřel jsem oči a opětoval mu ho.
Když mě pustil, hned ke mně šla Grace a s úsměvem mě objala, abych se uklidnil, a když Jacob promluvil, byl jsem úplně v prdeli. Nechápal jsem, jak se nás zrovna on mohl zastat, ale Grace měla jasno.
„Jacob je moc hodnej kluk a bere vás jako kamarády. Opravdu se neboj… Dva takový rváče máš na svojí straně, kdo by si troufl?“ usmála se a konečně mě pustila.
Šla k Jacobovi a políbila ho, když se Justin vrátil za mnou.
Chytil jsem ho za ruku a šel s ním k autu. Máma už s Jeffem seděli uvnitř a bylo vidět, že se uklidnila. Když jsme si sedli a řidič se rozjel, spustila.
„Jsem ráda, že spolu chodíte. To je první věc, je vidět, že je Brie šťastný. Ale co se týká té holky, nekompromisně jsem trvala na vyloučení a to se taky stane. O tom s vámi nebudu diskutovat. Dále… Doufám, přijdeš jako Briho doprovod na svatbu. Jsem strašně rozrušená a vytočená… Jak… Jak si ten profesor dovolil pochybovat o to, co Brie řekl? Bože… Jak mi vadí tenhle svět, kde prostě nepřijmou lidi takové, jací jsou,“ založila si ruce na hruď a naštvaně se dívala ven z okna.
„Mám jít s tebou? Nebo… Chceš radši sám?“ stiskl jsem Justinovi ruku a podíval se mu do očí.
Justin
Rozjeli jsme se a já nadiktoval řidiči adresu naší firmy. I přesto, že všechno dopadlo relativně v klidu, byl jsem rád, když jsme ze školy vypadli pryč. Stejně jsem zvědavý, jak to bude druhý den…
Jen jsem se tiše díval na Brianovu mámu, jak se rozčiluje a celkem jsem ji i chápal. Taky mě to nasralo. Jak si vůbec Naomi mohla myslet, že ji tohle projde? A jak ji napadlo vůbec mluvit o té uličce? Že by nás tam viděla a myslela si, že to nikdy nepřiznám a chtěla nás tím zahnat do úzkých?
Ale paní Huntová mě rozptylovala tím, jak se rozčilovala a já nebyl schopen nad ničím v klidu uvažovat.
„Mohl bych mít na vás ještě jednu prosbu?“ otočil jsem se na ní, když jsme zastavili.
Zvědavě na mě pohlédla.
„No,… Chtěl jsem vás poprosit, jestli byste tu chvíli počkali, než pojedete domů. Řeknu i o té svatbě, ale nevím, jak přijmou to.. no to všechno. Ale chci s našima mluvit nejdříve sám,“ dopověděl jsem. Byla to vlastně odpověď na Brianovou otázku, zda chci jít sám a zároveň žádost o pomoc, kdyby se něco zvrtlo. Jen jsem neměl odvahu říct to přímo.
Vím, že už tak je ode mne dost drzé je takhle využívat.
To všechno co bylo ve škole, nebylo zrovna lehký, ale teď mě čekala ta nejtěžší část. Vážně jsem z toho měl strach.
Brian
Díval jsem se na Justina, jak prosí mámu a ta jen kývla hlavou na souhlas.
„Počkáme tu. Vím, jak je to pro rodiče těžké, něco takového přijmout. Pokud budeš potřebovat, tak je sem doveď, promluvím si s nimi,“ stiskla mu ruku, aby si byl jistý, že to myslí vážně.
„Budu tady,“ ještě jsem vystoupil a políbil Justina na podporu, potom jsem si sedl zpět do auta.
„Bude to dobrý Brie. Všichni jsme si tím prošli,“ řekl Jeff a objal mě kolem ramen.
Byl jsem nervózní snad ještě víc, než ve třídě. Tohle hodně ovlivní Justinův život, když to jeho rodiče nepřijmou. Ale já jsem věděl, že se ho nevzdám, za nic na světě. Až příliš ho miluji, prostě o něj budu bojovat.
Seděl jsem v autě a pořád hypnotizoval dveře, kdy konečně Justin přijde.