Aki
„Bude to dobrý, jo? Budu tě hlídat jako oko v hlavě, jasný?“ zdvihl jsem si ho za bradu k sobě a pořádně políbil, aby si byl mými slovy jistý.
„Hiro… Dávej si pozor, je to magor,“ křikl jsem po něm a vytáhl si z kapsy telefon.
Ihned jsem zavolal řidiči, aby pro nás přijel. Ten souhlasil a rovnou řekl, že paní odjela, a prý se vrátí o víkendu. Aspoň vzduch byl čistý. Kouknul jsem ven, jestli tam někdo není, a když jsem slyšel jen kravál od tělocvičny, vydal jsem se i s Kurem ven. Nasoukal jsem ho do auta a rozkázal řidiči, aby ještě počkal.
Omluvil jsem ještě Kura z úklidu, protože mu prý nebylo dobře, zaběhl jsem pro jeho tašku, a během chvíle si ho už vezl k sobě domů. Nebál jsem se o Hira… V jeho tváři jsem četl výraz, kterým by zničil celý svět, jak ho to naštvalo, a trenér byl dost férový člověk, určitě jim dal výhodu jeden na jednoho.
Podpíral jsem Kura, když jsem mu pomohl k sobě do pokoje, a posadil na postel. Sám jsem pro jistotu zamkl. Vzal jsem lékárničku a opatrně ošetřil to, co bylo zle zraněno. Ještě jsem každé místo políbil a uložil ho, aby si odpočinul.
„Jen se osprchuji, protože smrdím potem, a jsem hned tu,“ usmál jsem se a zaběhl do sprchy.
Kuro
Aki si mě vzal do péče. Měl jsem však strach, že nás někdo uvidí, když mě vedl do jejich auta. Bál jsem se i o Hiromiho, aby neměl nějaké problémy. Bylo hodně věcí, kterých jsem se bál...
Ookuba to řekl jasně.
Myslím, že mi právě teď nastalo peklo, i přesto, že Aki říkal, že mě bude hlídat.
Ani jsem neprotestoval, když mě odvezl k sobě. Jen jsem seděl a nechal se ošetřit. Bylo to jen pár oděrek, boule na hlavě a pár škrábanců na krku, jak mě Ookuba přidusil. Ale i tak jsem z toho byl úplně vedle. Jen jsem přikývnul, když se šel Aki osprchovat a schoulil se do klubíčka na jeho posteli.
Pořád se mi třásly ruce, a v mé bolavé hlavě lítalo tolik myšlenek a ani jedna se mi nelíbila.
Proč se to muselo stát? Proč jsem se nenarodil jako holka? Mohlo to tak být jednodušší. Určitě bychom se nemuseli schovávat... Opravdu je ten svět nespravedlivý.
Trhnul jsem sebou, když někdo zaklepal na dveře.
„Donesl jsem vám čaj, pane,“ ozval se za nimi hlas komorníka.
Vstal jsem a šel mu otevřít.
„Aki se sprchuje...“
„To je v pořádku, jen vám to tu položím, ano? Všiml jsem si, že vám nejspíš přijde vhod,“ položil tác s čajem na stolek, a pak se na mě znovu podíval.
„Dejte mi tu košili, moje žena vám ji spraví. Nemusíte se bát, nezničí se,“ pousmál se na mě. „Jen vám zašije ty potrhané knoflíky a límec.“
Ani jsem si nevšiml, že ta košile tak utrpěla. Zřejmě jak se mnou Ookuba smýkl a držel mě za košili.
Komorník viděl mé zaváhání, tak přešel ke Kurově skříni a vytáhl mi z ní triko.
„Myslím, že se pán nebude zlobit, když si to na chvíli oblečete. Bude lepší, když se košile spraví hned.“
Nakonec jsem se převlékl. Komorníkův milý přístup mě uklidnil a věřil jsem mu, že košile bude v pořádku. Už jsem ten první incident s mými věcmi zahodil za hlavu.
„Dejte si čaj, dokud je teplý. Uklidní vás to,“ ještě se na mě pousmál, když si přebral moji košili a odešel z pokoje pryč.
Aki
Rychle jsem se osprchoval a otřel, abych se mohl obléct. Jenže… Nevzal jsem si náhradní oblečení, takže jsem si jen obmotal ručník kolem pasu a došel za Kurou do pokoje. Pro jistotu jsem však zamkl, protože u mámy nikdy není jisto. Když jsem viděl, jak upíjí čas a jí sušenku, byl jsem vážně rád. Vypadal hned líp. Natáhl jsem si trenky, když mi ručník spadl na zem, a sedl jsem si k němu.
„Je ti už líp? Ookuba mě vážně vytočil. Debil jeden… Dokonce mi řekl, že je mi blíž… Kretén. Hroznej… Hned jsem mu dal odpověď, že prkýnko od hajzlu je mi blíž a nespím s ním. Ale… Dotkl se tě, a to se neodpouští. Nemusíš se bát, on nikomu nic neřekne, protože bych okamžitě přestal hrát, a to si dovolit nemůže. Do práce a z práce tě odvedu, jasný?“ přitáhl jsem si ho za bradu k sobě a políbil.
Začal jsem mu sázet pusy na zraněná místa, jak kdybych je tím mohl vyléčit. Jazyk jsem opatrně táhl po jeho krku, který byl celkem dost pohmožděný a sjížděl na rameno, na kterém se už vytvářela modřina. Rukou jsem ho hladil po tváři a místy zajel i do vlasů, když jsem se vracel k jeho rtům, abych se s nima spojil.
Kuro
Popíjel jsem ten dobrý čaj, když se Aki vrátil. Měl ještě vlhké vlasy, z kterých mu kapala voda na ramena. Málem jsem se zakuckal, když jsem viděl, že je nahý a jen malý ručník zakrývá jeho dokonalost. A co teprve když mu ručník spadl. Raději jsem odložil hrnek na stůl, jak se mi ruce roztřásly. Otočil jsem hlavu, ale přesto jsem po něm nenápadně pokukoval, než si oblékl trenýrky.
„Omlouvám se, že mám na sobě tvoje triko,“ ozval jsem roztřeseným hlasem, když mi ho stáhl z ramene a políbil mě na něho. „Váš sluha mi ho dal, aby mi mohl sprav... spravit koši...li...“
Skoro jsem to nedořekl, jak jsem se zachvěl pod jeho polibky. Jeho tělo bylo tak blízko... Ještě z něj sálalo teplo ze sprchy a příjemně voněl. Přitáhl jsem se k němu a přivoněl si k jeho krku, kde to bylo nejintenzívnější.
„Krásně voníš,“ zašeptal jsem.
Měl jsem stále plnou hlavu toho, co se ve škole stalo, ale po Akiho slovech jsem se trochu uklidnil. A hlavně po jeho polibcích. Jako by to odnášelo to špatné pryč.
„Nechci se tě vzdát,“ pevně jsem ho objal a přitiskl se na něj ještě víc. ¨
Aki
„Tričko? Nechej si ho, aspoň mě z něj ucítíš, ne?“ usmál jsem se na něj a dál ho líbal.
Dokud…
„To ani nedělej. Chci s tebou dál chodit a určitě mi to nikdo nerozmluví, jasný? Nenechám ti ublížit, už ne. Trvá to už dlouho, co ti Ookuba vyhrožuje? Proč jsi mi to neřekl? Je nebezpečný. Jen… Chci vidět, jak po dnešku bude vypadat, protože Hiromi nevypadá jako někdo, kdo mu nepomuchluje ksicht,“ zasmál jsem se, když jsem si to představil.
„Noooo… ale… Jsme tu sami, a ty jsi zraněný. Myslím, že bych tě měl utěšit,“ pozvedl jsem obočí a vyhrnul mu triko, abych se mohl dostat i na jeho bradavky.
„Vypadají vážně bolavě,“ olízl jsem si rty a přisál se na ně, abych je pořádně obě podráždil.
Druhou rukou jsem mu sjel na kalhoty a rozepnul je, abych je mohl trochu potáhnout dolů. Jenže… Radši jsem je stáhl a zahodil na zem. Přilehl jsem si ke Kurovi a oba nás přikryl. Ne, že by tu byla zima, ale hezky se chvěl, a já nechtěl jeho rozpálenost zastavovat.
„Kuro… Opovaž se mě opustit, jasný?“ procedil jsem mezi zuby, když jsem ho znovu začal líbat a přitom prsty zajel pod jeho spodní prádlo.
Kuro
„Tam to nebolí,“ konečně jsem se zasmál, když Aki podráždil mé bradavky.
Spíš to lechtalo, ale po chvilce to šimrání přešlo ve zvláštní vzrušivý pocit. A když Aki zasunul ruku do mého prádla, musel cítit, že začínám tvrdnout.
Stále jsem měl roztřesený žaludek z toho, co se stalo, ale pocit, že jsem s ním, že se ho konečně můžu dotýkat a líbat se s ním, mě uklidňoval, a já čím dál víc cítil touhu se s ním milovat.
Bříšky prstů jsem ho hladil o zádech, sem tam jsem ho jemně poškrábal ve chvílích, kdy se vzrušení přihlásilo s o něco větší intenzitou. Nakonec i mé ruce skončily v jeho prádle, když jsem ho pohladil po jeho pevném pozadí a nechal je tam zasunuté.
Nechtěl jsem obracet role. Neměl jsem chuť být já ten, co zasunuje, protože takhle... takhle se mi to líbilo daleko víc. A tak nějak jsem si ani neuměl představit, že bych já byl ten nahoře. Měl jsem rád, když o mě takhle pečoval, a co bylo v mých silách, rád jsem mu to oplácel. Ale chtěl jsem se ho dotýkat všude. Jednou... Jednou ho taky budu chtít líbat po celém těle, a potěšit ho, abych ho mohl udělat šťastným i v tomhle směru.
Všechno pro něj, protože já ho opravdu miluji...
Sem tam mě zabolela boule, když jsem se víc zapřel do polštáře. Ale kašlal jsem na to. Tolik dní jsme se skrývali, měli pro sebe jen pár minut, a tak strašně mi tohle chybělo... A teď to mám a nechci se toho vzdát pro nějakou bouli.
„Aki...“ zasténal jsem, když to vzrušení překročilo pomyslnou hranici, a já se o něj začal otírat víc než před chvílí.
Už jsem se nechvěl. Doslova jsem se třásl, jak jsem lačnil po něčem víc. Ztvrdnul jsem tak moc, že by stačilo už jen pár tahů jeho ruky a já skončím...
Aki
„Hmmm… To se mi líbí,“ zašeptal jsem mu do ucha, když se začal ještě víc chvět, a já cítil, jak moc ztvrdl.
„Ne… Ještě ne, Kuro,“ stáhl jsem si prádlo dolů a hodil ho na zem.
Vyhoupl jsem se nad něj a otřel se svým penisem o ten jeho. Úplně mě to dostalo, když se sebe dotkly, a když jsem udělal pár pohybů, mohl jsem zešílet, při představě, jak ho zasouvám do něj. Musí být tak těsný a… Sakra…
„Zase tu nic nemám a nemyslím si, že bych to i vydržel,“ políbil jsem ho a stiskl obě naše chlouby k sobě.
Třel jsem je o sebe, a přitom i přirážel do své ruky, jak moc se mi to líbilo. Přitom jsem nepřestával ani na moment líbat jeho rty a pořádně si to s ním užíval. Tolik dní jsem se ho pořádně nemohl dotknout, a teď jsem si to hodlal naplno užít. Všechno se ve mně bouřilo a stahovalo se to jen do jednoho místa, kde to žilo nejvíc.
„Kuro…“ zasténal jsem, když se to nejlepší ve mně rozlilo jako lavina a bralo mi to zbytky zdravého rozumu.
Udělal jsem se mu rovnou na břicho, ale nepřestával. Snad setrvačností jsem chtěl dotáhnout i jeho do konce, protože jsem se mu chtěl dívat do tváře, a vidět to, jaké výrazy dělá, mi za to to rozhodně stálo.
Kuro
„Nevyd... nejde to...“ zaskučel jsem, když se mě Aki snažil zastavit.
Opravdu to nešlo. Hnalo se to na mě jako utržená lavina. Převálcovalo to mé tělo a zvlášť, když jsem na svém penisu ucítil i ten jeho V tu chvíli na mě šly skoro mdloby, protože ten dotek toho pevného a horkého kousku Akiho těla, byl neskutečný. Ještě jednou jsem pohladil jeho záda a pak mi ruce spadly na postel. Sevřel jsem v nich prostěradlo, až nitky skoro zapraskaly, když jsem s bezděčnými pohyby proti Akiho ruce propouště své sperma. Už jsem neměl ani snahu to zadržet. Opravdu to nešlo...
Rychle jsem oddechoval s pootevřenými ústy, a zpod přivřených víček se na něj díval.
Cítil jsem, jak horko postupuje celým mým roztřeseným tělem, a ještě notnou chvíli jsem se nedokázal uklidnit.
Vůbec mi v tu chvíli nevadilo, že jsme nešli dál. I tohle bylo úžasné po těch dlouhých dnech, kdy jsme nemohli být spolu déle než pár minut. Naposledy jsem se prohnul, jako bych chtěl zajistit, že i ta poslední kapka vyjde ven, a pak jsem konečně pustil prostěradlo, abych si mohl Akiho přitáhnout pro polibek.
Aki
Díval jsem se na jeho červenající se tváře, a ještě párkrát protáhl naše penisy ve společném objetí. Byl snad ještě hezčí, a to jen proto, že i jeho ten orgasmus dostal.
„Kuro,“ nechal jsem se přitáhnout a políbil ho.
Jazykem jsem mu rejdil v ústech a proplétal se s tím jeho. Bylo to tak skvělé… Konečně po té době, co se s ním furt jen někde schovávám. Pustil jsem nás a přetočil se na bok. Sáhl jsem pro papírové kapesníčky, co mám pořád u postele, a setřel z jeho břicha to, co jsme tam oba udělali. Chytil jsem ho kolem pasu, abych si ho zády přitáhl k sobě a mohl se k němu přitulit. Byl proti mně tak malý a drobný, jenže to se mi snad líbilo ještě víc. Ruku jsem mu zasunul pod hlavu a pořádně nás přikryl, aby nám nebyla zima. Bylo mi s ním tak dobře, jako nikdy předtím.
„Je mi s tebou strašně dobře, tahle chvíle mi zase na nějakou dobu dodá energii, ale stejně… Chtěl bych s tebou být i dýl,“ povzdechl jsem si a políbil ho mezi lopatky.
Trochu jsem se nad něj vyhoupl a zároveň ho zaklonil, abych se s ním mohl dál líbat.
Kuro
Úplně jsem zapomněl na čas. Pod tou teplou dekou, přitisknutý na Akiho tělo, mi bylo moc dobře. Chytl jsem jeho ruce a víc si je přitáhl k tělu. Takhle, s polibkem na dobrou noc, bych chtěl vedle něj usínat každý večer.
Tak moc ho miluji, že bych byl schopen okamžitě s ním odejít kamkoliv...
Ale tohle je zatím jen mé zbožné přání. Sen, který se ani nemusí vyplnit. Ale teď... teď si ho míním užívat plnými doušky, dokud to jde.
„Aki, nechci to kazit, ale chtěl jsem říct... Chci, abys věděl, že Ookuba se mě ani nedotkne. Říkal mi, že se s takovou špínou zahazovat nebude. Ale prý mi zařídí dostaveníčko s nějakýma jeho kámošema. Omlouvám se, že ti to říkám teď, ale nechci to před tebou tajit. Nesnáším toho kluka. Bere mi tě každou chvíli, kdy já s tebou být nemůžu... Nedokážu se mu ubránit. Je velký a já... Nikdy jsem se ani nepral. Nejsem jako ty nebo Hiromi. “
Ještě víc jsem se k Akimu přitiskl a doufal jsem, že se ani bránit nikdy nebudu muset. Že to, co řekl Ookuba, byl jen takový žvást, aby mě nějak zastrašil. Neznám jeho kámoše, ale pokud nějaké má a jsou stejní jako on, tak se mám potom čeho bát.
Aki
Ještě víc jsem si ho k sobě přitiskl a políbil.
„Děkuji, že mi věříš, a s Ookubou to vyřeším. O ty kluky se bát nemusíš, Ookuba moc přátel nemá, a ty co má, znám i já. Proti mně nikdo nepůjde. Toho blbce jsem zmlátil už na základce, a proto je na mě furt tak zavěšenej. Nějak zešílel… Už moc nevím, co s ním, ale asi ho budu muset zase dát do latě, blbečka. Jsi můj… Vážně, ochráním tě,“ otočil jsem ho k sobě a začal líbat všude po jeho tváři.
„Neboj se, jo? Říkej mi všechno, abych se o tebe nemusel bát, nějak to spolu zvládneme, jo?“
Nějak mě to všechno zmohlo, a k tomu jsem v noci moc nespal, že jsem nakonec usnul. Pořád jsem ho tiskl a hladil po zádech, abych věděl, že ho mám u sebe a nikdo jiný se ho prostě dotknout nesmí. Jen já… Prostě ho miluji a vím to. Jen si musí na ty slova ještě chvíli počkat.
Kuro
„Jo, a to mě právě štve. Že je na tobě pořád tak zavěšený,“ zašeptal jsem, když jsem viděl, jak se Akimu zavírají oči.
Na to, co jsem za dnešek od Ookuby schytal, tak teď mi bylo opravdu krásně. Hřál mě ten pocit, že tu můžu ležet vedle Akiho. Nějak mi to zatím neřekl, ale cítil jsem, že by tohle nemuselo skončit někdy jen tak. Chvílemi se mi zdálo, že mi Aki chce něco říct. Něco, co bych od něj tak rád slyšel. Možná to bylo moje tajné přání, ale nechtěl jsem ho k tomu nutit žádným způsobem. Měl jsem strach, že by mohl couvnout. On není jako já.
Už dávno jsem poznal, že i když chce vědět všechno, tak on sám v sobě hodně věcí skrývá. Má takovou svou masku drsného kluka, pod kterou ale schovává laskavé srdce. A moje největší přání je, aby to srdce patřilo jen mě...
Podíval jsem se na hodinky, když už tak delší dobu oddechoval. Ukazovaly čas, kdy jsem měl být už v obchodě. Vždycky jsem chodil na čas, nikdy jsem se nezdržel, a já jen mohl doufat, že pro jednou mi to šéf odpustí. Později mu zavolám, nebo se tam ještě dneska stavím, abych se mu omluvil, a on o mě neměl strach. Já se prostě teď zachoval sobecky. Chtěl jsem být s Akim, co nejdéle to šlo...
Schoulil jsem se k němu ještě víc a zahříval se o jeho tělo. Pozoroval jsem jeho spící tvář a v duchu si říkal, jak velké štěstí mám, že můj kluk je tak krásný... Sem tam jsem ho pohladil po vlasech, nebo po tváři, jemně jedním prstem po rtech, ale vždy tak, abych ho nevzbudil, dokud nebyl čas jít domů.
Nakonec se i mně zavřely oči. I když spánek byl lehký, spíš jen takové podřimování, trhnul jsem sebou, když se ozvalo zaklepání na dveře a komorníkův hlas.
„Donesl jsem vám spravenou košili, mladý pane...“
„A...ano, hned si ji vezmu!“ vyhrkl jsem rychle a hned klepal Akimu na rameno. „Aki, promiň, ale musím vstát...“
Aki
Spalo se mi opravdu dobře, hlavně když jsem ho mohl mít konečně vedle sebe, o nic jiného mi nešlo.
„Co?“ ospale jsem se protáhl a pustil jsem Kura ze sevření.
Vstal jsem a hodil na sebe tepláky a tričko. Jen jsem otevřel, abych si převzal košili, a zase zavřel, aby sem nikdo nečuměl. Díky bohu byla postel až za rohem, takže mi do ní nikdy nikdo neviděl. Jen jsem košili hodil na gauč a svalil se do postele, abych si Kura přitáhl k sobě, a znovu jsem ho začal líbat.
„Musím si to nahnat, abys mi tolik nechyběl,“ usmál jsem se a pohladil ho po tváři.
„Neměl jsi být v práci? Chceš telefon?“ zamyslel jsem se, když jsem si na to vzpomněl.
Byla pravda, že jsme spali opravdu dlouho a on nešel do práce, do které chodil každý den. Natáhl jsem se ke stolečku a podal Kurovi telefon, co mi tam ležel.
„Zavolej si a řekni, že ti bylo třeba špatně. Jo… Tak mě napadlo už dávno, jen jsem se na to nezeptal. Nic nového na sebe si nekoupíš a jíš málo, pokud ti nedonesu bento já a nevykrmuji si tě. Ty sponzoruješ své rodiče, že? Jsou to tvoje tvrdě vydělaný peníze, to by se dít nemělo,“ povzdechl jsem si a políbil ho, když už vytáčel číslo.
Kuro
Zamotal jsem se do peřiny, když se Aki zvedl a šel přebrat od komorníka moji košili. Ale on jen pootevřel dveře a hned zase zavřel, aniž by stihl kdokoliv nakouknout dovnitř.
„Jo, měl jsem být už v práci,“ přikývl jsem na jeho otázku a vzal si od něj telefon.
Lepší bude zavolat hned, ať se tím potom zbytečně nestresuji.
Vytočil jsem číslo do obchodu a chvilku čekal, než mi to šéf zvedl. Omluvil jsem se mu, že jsem nedorazil a ani dneska nedorazím. Namluvil jsem mu, že jsem spadl ze schodů a nějakou chvíli jsem strávil na ošetřovně. Bylo mi líto, že jsem mu lhal. Mám ho rád. Nebylo mi moc dobře, když ještě říkal, abych na sebe dával pozor, ať si jednou ještě víc neublížím, a že je rád, že se nestalo nic horšího.
Domluvili jsme se, že se hned druhý den ukážu, a než jsme se rozloučili, ještě dvakrát jsem se mu omluvil. Měl jsem vůči němu špatné svědomí...
Odložil jsem telefon a otočil se k Akimu.
„Víš Aki, co se týká mé práce, tak moji výplatu dávám rodičům. To ano. Ale je to i proto, že oni sami málo vydělávají, a já jim tak chci pomoct. Hlavně i kvůli Ritě. Ale nechci, abys to řešil. Možná se ti to nelíbí, ale je to tak, jak to je. Je to věc, kterou jsem si takhle nastavil sám. Já sám jsem se nabídl, že jim pomůžu. Je to naše dohoda. Neměl jsem nic předtím a nemám ani teď. Ale nechci, aby to kdokoliv zpochybňoval. Miluji tě, ale tohle prosím nechej být, ano?“
Necítil jsem se moc dobře, když Aki o tom začal mluvit. A nechtěl jsem, aby řešil naši špatnou finanční situaci. Byla to věc, která by mohla mezi námi vyvolat různá nedorozumění, a já se tomu chtěl vyhnout. Nechtěl jsem v těch málo chvílích, kdy jsme mohli být spolu, řešit tuhle otázku, která mě akorát vždycky rozladila...
„Nemysli na to. Máme už jen chvíli, než půjdu domů, a já si ji nechci něčím takovým kazit,“ objal jsem Akiho a políbil ho.
Aki
„Něco jiného je pomoc, ale otroctví je zakázáno, víš?“ usmál jsem se nad tím, co jsem vlastně na začátku udělal i já jemu.
„Fajn, nebudu nic říkat na tohle téma. Ale… zkazím to něčím jiným,“ pohladil jsem ho hezky od krku dolů.
Přes bradavky jsem přejel pomalu a trochu do nich štípl. Skousl jsem si ret, když to mě samotného dostalo. Začal jsem mu líbat krk a pohrávat si jazykem s jeho uchem, aby věděl, že rozkoš může cítit všude, kde ji doposud neznal. Chtěl jsem pomalu, ale jen pro moji osobní zvědavost, jsem zkusil jeho dírku. Jen jsem se prstem otřel, když jsem mu zajel mezi nohy a prohmátnul mu kulky a trochu penis.
„Tvoje tělo… Dělá ze mě šílence,“ zašeptal jsem mu do rtů, když jsem ho začal zase líbat.
Otíral jsem se svým mužstvím o jeho stehno a dával mu tím najevo, že je to pravda, co říkám. Kdyby jen věděl, jak moc se mu chci dostat mezi půlky, mohl by dostat strach. Nechtěl jsem mu ublížit, měl by na to špatné vzpomínky, a potom by se mnou spal až za dlouho. Věděl jsem, že když to jednou zkusím, budu to s ním dělat tak často, až mě bude prosit o trochu volnosti.
Kuro
„Moje tělo?“ zajíkl jsem se, když se jeho jazyk dotkl mého ucha.
Kde jsem doteď žil? Co jsem doteď dělal, že jsem nevěděl, co všechno mě dokáže vzrušit?
To, jaký nový zvláštní vzrušivý pocit projel mým tělem, mě natolik překvapilo, že jsem neudržel hlasité zasténání. Tak hlasité, že jsem se až zastyděl a zakryl jsem si pusu rukou.
„Aki...“ vydechl jsem, když se pak přesunul níž.
Možná tím, že jsem byl ještě vláčný z předchozího uvolnění, nebo tím, že je Aki tak vnímavý milenec, hnala se na mě vlna vzrušení, která brala mé tělo útokem. Doslova jsem tomu propadl a nebyl jsem schopen ničeho. Jen jsem pasivně přijímal jeho polibek a zatínal svaly na břiše, jak nádherně mi bylo. Sotva jsem byl i tím jazykem schopen pohnout. Celý jsem se chvěl a s každou novou vlnou toho úžasného, co zasahovalo snad každou část mého těla jsem byl víc a víc mimo sebe.
Byl jsem schopný se udělat už jen z těch dotyků a polibků...
Aki
„Hmmmm… Je tak hezky růžový. Když se ho dotknu, ztvrdne jak kámen, a mohl bych si s ním dělat, co bych chtěl. Co kdybych něco zkusil?“ skousl jsem si ret a posunul se po jeho těle dolů.
Líbal jsem mu břicho... Jemnou cestičku z chloupků, která vedla na to kýžené místo. Odhodil jsem peřinu stranou, abych mohl dolů. Uchopil jsem jeho erekci do ruky a namířil si s ní do pusy. Olízl jsem mu špičku, která se proti mně hezky tyčila. Prsty jsem se otřel o jeho dírku a jeden si naslinil, když jsem s ním mířil hlouběji. Zasunul jsem celý úd do své pusy a začal mu ho kouřit. Nikdy jsem to nedělal, ale věděl jsem, jak mi to dělají holky a co se mi líbí. Nebylo to tak těžkě, a když se mi Kuro líbil… Nic tomu nebránilo.
Vsouval jsem si ho dovnitř a ven, a přitom mu jeden prst zasunul dovnitř jeho pevného zadečku. Jel jsem hlouběji, dokud jsem nenarazil na nějaký hrbolek, který jsem podráždil.
„Líbí?“ zeptal jsem se Kura a znovu mu olízl špičku.
Pokračoval bych, ale nemohl jsem. Byl jsem tak vydrážděný, že jsem měl chuť mu ho tam hned vrazit a ani se ho na nic neptat. Chytil jsem ho za boky a jako hadrovou panenku ho přetočil na břicho. Vytáhl jsem si jeho zadeček tak, že klečel na kolenou a stáhl mu co nejvíc nohy k sobě.
„Kuro…“ zavrčel jsem, když jsem mu zajel penisem mezi stehna a začal přirážet. Nebylo to tam… Ale připadalo i to podobné. I takhle mi to stačilo.
Kuro
Poslouchal jsem, co Aki říká, a snad jsem se ani nemohl už víc stydět. Musel jsem být rudý snad všude, když mluvil o mém penisu, jako by to byla. kdo ví, jak nádherná věc.
Z toho všeho, co dělal, jsem byl úplně mimo. Dnešek... dnešek si budu pamatovat hodně dlouho. Jako by mi chtěl Aki závěr dne zpříjemnit, dělal věci, o kterých se mi ani nesnilo. Nemyslel jsem si, že najde tu odvahu a vezme si mě tímto způsobem.
Málem jsem prošel matrací, když jsem ucítil to teplo a vlhko jeho úst.
„Aki... tam... to... ne“ nebyl jsem schopen to ani doříct.
Zapřel jsem ruce o jeho ramena a zadrápl do nich své nehty, když se jeho prsty dostaly dovnitř a on s nimi našel to místo, o kterém jsem už četl. Vždycky jsem si myslel, že je to jen nějaký kec, když to tak všichni vychvalovali. Ale opak byl pravdou.
Dráždění prostaty mě donutilo vzdychat nahlas, a nedokázal jsem tomu zabránit. Styděl jsem se za své projevy, ale bylo to silnější než já. Můj penis už nemohl být víc tvrdý, a ten známý pocit, kdy se všechen tlak přesune do jednoho místa, aby pak následně došlo k uvolnění, se už skoro hlásil.
Ale tohle bylo náhle přerušeno, když mě Aki chytil, přetočil na břicho, a vytáhl si můj zadek nahoru.
V šoku jsem zapomněl na svůj blížící se orgasmus. Chtěl jsem to, toužil jsem se s ním milovat snad od začátku, ale přišlo to tak náhle, že jsem dostal strach.
Cítil jsem, jak se mi tlačí na zadek, a začal jsem se ještě víc třást. Každý dotek či otření jsem vnímal s rostoucím napětím. Měl jsem pocit, že se tam chce už natlačit, když ale náhle změnil směr, a začal si ho třít mezi mými stehny.
Dlouze jsem vydechl a konečně se uvolnil. Moje napětí na tu chvíli odsunulo všechno mé vzrušení do pozadí.
Proč jsem se toho bál, když to tak moc chci?
Svěsil jsem hlavu mezi ramena a zadíval se tam dolů. Viděl jsem jeho občas vykukující špičku mezi mými stehny, když se pravidelnými pohyby přiváděl ke svému konci. A čím déle jsem se díval, tím víc mě to začínalo opět vzrušovat. Sám jsem se chytil svého problému, abych tahy ruky napodobil jeho rytmus a netrvalo dlouho a prostěradlo pode mnou pokrylo mé sperma...
Aki
„Joooo… Kuro…“ zasténal jsem do jeho zad, když to na mě šlo.
Orgasmus mě dostal tak, že se mi zatemnilo před očima a byl jsem naprosto pohlcen mezi jeho stehny. Sperma si razilo cestu ven a stékalo mu po nohou dolů na prostěradlo. Postrčil jsem ho na postel a dolehl na něj. Jen jsem se s ním mazlil, jak jsem ho nechtěl opustit.
„Příště si tě už vezmu, tohle je jen příprava, abys věděl, co tě čeká,“ protočil jsem ho pod sebou, když jsem se nadzvedl a znovu ho zalehl.
Díval jsem se mu do tváře a líbal ho. Tolik jsem si tenhle den užíval. I kdyby to bylo zase na několik týdnů, tohle za to stálo.
„Jsi vážně krásnej,“ usmál jsem se, a ještě jednou ho políbil.
„Líbilo se ti to? Musím vědět, jestli to dělám dobře, aby tě to potom nebolelo,“ pohladil jsem ho po vlasech a políbil na tvář.
Kuro
Dolehli jsme na postel a já nebyl schopný pohnout ani prstem. Jen jsem rychle oddechoval a položil si dlaň na hruď, kde jsem cítil každý rychlý úder mého srdce. Vyvádělo jak šílené, a vyvádělo kvůli toho, kdo teď vedle mne ležel.
„Líbilo se mi to,“ odpověděl jsem šeptem, jako bych se styděl za to, že jsem to přiznal.
Políbil jsem Akiho na rty a pak si položil hlavu na jeho hruď a poslouchal jeho srdce, které se taky pomalu uklidňovalo.
Určitě to dělal dobře. Ale co já vím, jaké to bude, až jednou půjde do konce? Četl jsem, že to bolí, a možná proto se toho bojím. Ale nikdy jsem nic takového nedělal. Vždyť i on byl první, kdo do mě zastrčil své prsty. Tohle jsem ani já sám sobě nedělal. Nevím, co všechno je potřeba, aby to bylo krásné. Možná stačí jen chtít a ono to pak přijde samo?
Ale ať už je to, jak chce, jedno vím určitě. Chci to. Chci se s ním jednou milovat a dotáhnout to až do konce…
Po chvíli, kdy jsem na něm jen ležel a konečky prstů ho hladil po jeho paži, jsem zvedl hlavu a podíval se na hodinky.
Čas pokročil, ani jsem netušil jak rychle. Opravdu hodně rychle...
„Musím jít, Aki,“ zvedl jsem se, abych se mohl obléct.
Aki
„Co?“ podíval jsem se na hodinky na telefonu a vystřelil z postele stejně, jako Kuro.
„Je pozdě, budeš mít problémy?“ zeptal jsem se a začal se oblékat.
Domácím telekomem jsem zavolal řidiči, aby byl nachystaný, a i s Kurou vypálil ven. Ihned nás hodil do uličky před Kurovým domem, ale loučit se mi s ním teda nechtělo. Čekal jsem až řidič vystoupí a naposledy políbil toho svého roztomilýho kluka a plácl po zadku, když vystupoval.
Jel jsem sice domů, ale moc se mi chtělo být s ním. Už mi bylo dávno osmnáct, mohl bych si říct o byt co mám po babičce, a peníze, které jsem zdědil. Stačilo by to na nějaký hezký začátek. Myslím, že je přesvědčím o tom, že budu žít sám a rovnou si tam Kura nastěhuji. Nebaví mě to, že se schováváme, rád se k němu přiznám a budu s ním žít. Snad poprvé to tak cítím.
Dojeli jsme zpátky domů, jenže když jsem otevřel dveře, jednu facku jsem hned schytal tam a druhou v kuchyni. Máma tam seděla s tou holkou, co mi ji pořád dohazuje a naštvaně mrskla s Kurovým sešitem o stůl.
„Děláš si srandu, že? Ani sis nás nevšiml, když jste tu spolu procházeli a drželi se za ruce. Zapomeň, že tohle budu podporovat. Vezmeš si tuhle dívku a dál se o tom nebudeme bavit!“
Strčila mě do kuchyně a zamkla společně s ní. Nevím, co tím zamýšlela, ale rozhodně s ní nebudu.
Kuro
„Bude to v pohodě,“ uklidnil jsem Akiho.
Poslední dobou, i když jsem už párkrát přišel později domů, mi táta nic neřekl. Nejspíš si na to začíná zvykat. Však nejsem malý kluk.
Rozloučil jsem se s Akim rychlým polibkem a už jsem spěchal domů. I když jsem tak nějak přestával mít z táty strach, přesto jsem z mého pozdního příchodu neměl dobrý pocit. Zvlášť, když jsem nebyl v práci. Špatné svědomí se přihlásilo...
Potichu jsem odemkl a vešel dovnitř. Čekal jsem, že táta bude opět sedět v kuchyni a čekat na mě, aby mi aspoň vyhuboval. Ale tentokrát to tak nebylo. Všude byl zhasnuto a ticho.
Oddychl jsem si. Nejspíš zítra brzy ráno vstává, a tak šel i brzy spát.
Otočil jsem se, abych si srovnal boty, ale v tu chvíli se otevřely venkovní dveře, a než jsem stihl zareagovat, tvrdá rána mě poslala k zemi. Svezl jsem se po podlaze a zastavil se až u dveří do obýváku.
„Tati?“ otřeseně jsem hleděl na tátu, který za sebou právě zavřel dveře.
Jen skopnul boty a už šel rovnou ke mně. Než jsem se stihl zvednout, schytal jsem další, a hned na to mě popadl za krk a dotáhl mě do obýváku.
„Nevychovával jsem tě proto, aby ses choval jako kurva!“ zvýšil na mě okamžitě hlas a trhnul s mou košilí, až se nově přišité knoflíky urvaly a pod ní se ukázalo Akiho triko. „Jak dlouho to trvá? To od něho máš ty nové věci? A je to jenom on, nebo je jich víc? Nestrpím v domě žádného buzeranta, který se navíc prodává!“
Okamžitě mě polilo horko. Táta nejspíš něco zjistil. Ale jak mohl? Vždyť vždycky, když jsem přišel domů, tak tu byl. Ani jednou mě nepřišel zkontrolovat do obchodu. Tak proč teď?
„Nevím, o čem mluvíš!“ křikl jsem na něho, a hned si pod rukama kryl hlavu, když se po mně znovu ohnal.
„Tak ty ze mě ještě budeš dělat blbce? Tušil jsem, že za tvými pozdními příchody něco je. A dneska jsem si na tebe počkal venku. Chceš mi říct, že to auto patřilo tvýmu šéfovi z práce? Viděl jsem, co jsi tam dělal, než jsi vystoupil! Jak dlouho se prodáváš?“
„Neprodávám se! Není to tak! Aki... Aki je...“ křičel jsem už i já na něj, ale nevěděl jsem, jak mu mám říct o Akim. Dostal jsem opravdu velký strach.
„To je taky buzerant, který si tě platí?!“ řval na mě táta dál.
„Aki není žádný buzerant! Je hodný a chodíme spolu!“ zakřičel jsem na tátu tak, že to muselo být slyšet až v přízemí.
Aki
Když už to bylo trapný a ona stále neotevírala, usmál jsem se na tu dívku, které jsem si ani její jméno nepamatoval a otevřel okno. Byli jsme v přízemí, chtěl jsem prostě vyskočit, a potom obejít dům, abych šel do svého pokoje, jenže…
„Co to jako děláš?“ ozvala se matka, když otevřela dveře a naštvaně v nich stála se zkříženýma rukama na hrudi.
Bez zaváhání jsem došel k té dívce a poplácal ji po rameni, aby se na mě podívala. Samozřejmě hned zčervenala, a to jsem potřeboval.
„Takže ty jsi lesba? Tak to je v pohodě, neboj, už jsme dva, vůbec se tě nedotknu,“ řekl jsem se zcela vážným výrazem v tváři a prošel kolem šokované matky nahoru do svého pokoje.
Jediné, co se nedalo přeslechnout byl křik mé máti na tu nebohou dívku, která nevěděla, která bije. To, co máma nesnášela nejvíc, byli lesby a gayové, podle všeho měla nějaké nepříjemné zkušenosti. Najednou se mi hned zvedla nálada, hlavně když za mnou do pokoje vešla Nyoko a zamířila si to ke mně do postele. Občas se mnou spala, už jen proto, že se cítila sama. Neměla lehké dětství, já si na to zvykl, ale byl jsem kluk a ona holka. I když se tak nechovala, byla až moc citlivá, jen to prostě dobře schovávala.
Lehl jsem si vedle ní, a ještě si přičichl k povlečení, díky bohu byl komorník rychlý a vše převlíkl včas. I když se mi moc nechtělo, usnul jsem nakonec jak mimino. Potřeboval jsem to. Hlavně jsem celu dobu myslel na to, jak to udělat, abychom byli opravdu spolu, a zda s jeho tátou bylo vše v pořádku.
Kuro
„Kuro?“ ozval se najednou ode dveří Ritin rozespalý hlas.
Stála tam a protírala si oči. Nechápala, co se děje, proč na sebe s tátou křičíme. Ale když viděla, jak sedím před ním na zemi a kryju si hlavu, nejspíš ji to hned došlo.
„Kuro,“ začala natahovat do pláče. „Tati, proč se zlobíš na Kura...“
„Jdi spát, Rito,“ ozval se táta přísně, ale nehnul se z místa.
„Kuro...“ začala plakat a chtěla jít ke mně.
„Řekl jsem, že máš jít do postele!“ otočil se a šel k ní. Popadl ji za loket a chtěl ji vystrčit z pokoje.
„To bolí,“ začala plakat ještě víc.
„Řekl jsem, že máš jít spát!“ zvýšil hlas už i na ní.
„Nech ji být!“ zakřičel jsem.
Rychle jsem se zvedl na nohy a skočil po něm. Nikdy ji neuhodil, ale teď byl vzteklý, a bál jsem se, že by mohl ublížit i jí.
„Rito, běž do pokoje!“ křikl jsem na Ritu, když jsem strhnul jeho ruku z ní dolů. „Běž!“
„Co si to dovoluješ?!“ ohnal se po mně táta, a já proletěl obývákem a zastavil se až u skříně, kdy jsem se sesunul na zem, a věci, které byly na poličkách, popadaly také.
„Jak si na mě dovoluješ sahat, ty špíno!“ jeho rychlé kroky ke mně jsem nestihl ani zaregistrovat.
Jen jsem se stočil do klubíčka a chránil si hlavu.
„Co se tu děje?!“ zakřičela na nás máma, která už taky konečně vylezla z ložnice, a to určitě jen proto, že slyšela Ritu.
„Tenhle buzerant už není náš syn! Okamžitě si sbal věci a vypadni!“ řval po mně táta tak, že po mně skoro prskal. „Okamžitě! Už tě tady nechci ani vidět! Jsi největší hnus, co se mohl v téhle rodině narodit!“
Aki
Nemohl jsem spát, probudil jsem se v jednu hodinu a šel do kuchyně. Už ve dveřích jsem se zastavil, ale dělal, že ji nevidím.
„Aki, chci si promluvit,“ řekla po chvíli ticha.
Nalil jsem si colu a sedl si naproti ní na barovou stoličku.
„Jsi gay?“ hned na mě zaútočila otázkou.
„Neřekl bych, jen mám rád Kura. Můžeš na mě řvát, vydědit mě, nadávat, vyhrožovat, ale já se s ním nerozejdu. Nějaký kasty mě nezajímají a domluvené sňatky už vůbec ne. Nechci tu žít do sta, byl bych nejraději, kdybys mi dala peníze po babičce a byt. Je to moje a s tebou to nemá nic společného,“ zvýšil jsem hlas, když jsem uviděl její výraz.
Hned vystřelila ze židle jak šílená a dala mi takovou facku, že jsem druhou vzal o stěnu vedle mojí hlavy. Byla vždy taková vzteklá, dokonce chodila k psychiatrovi, ale vůbec ji to nepomohlo, jen vyhozený peníze. Jenže od bohatejch lidí chodí na sedánky skoro každý. Jak kdyby prachy z jejich mozků dělaly šrot.
„Ty si nebudeš dělat, co chceš, jen to, co chci já. Jsi můj syn, a podle toho se budeš chovat. Takže si ji vezmeš a peníze i byt dostaneš až v devatenácti, a to máš ještě několik měsíců, do té doby se budeš chovat, jak máš! Aki! S takovou špínou jako je on, se ty zahazovat nebudeš!“
Bez dalších slov jsem si dopil colu a vypadl nahoru. Slyšel jsem sklo, jak se rozbíjí o stěny, ale ignoroval jsem to. Ihned jsem zalezl do postele za Nyoko a kašlal na to.
Kuro
Ještě nějakou chvíli trvalo, než jsem došel do pokoje. Rita tu nebyla. Máma ji zřejmě uložila u sebe v ložnici. I když se to snažila tátovi nejdříve rozmluvit, nakonec ustoupila, a ještě se na mě dívala, jak na nějaký odpad, který zašpinil její oblíbenou sedačku.
Táta stál celou dobu ve dveřích, dokud jsem si nesbalil aspoň to, co šlo. Aby se ujistil, že opravdu odejdu, hodil po mně tu největší kabelu, kterou našel. Ve vzteku kvůli tomu rozházel celou skříň.
„Pomáhal jsem vám. Vydělávám peníze, abychom se měli lépe. Dobře se učím, tak proč? Proč nepřijmeš to, co jsem? Nikdy jsem nedělal problémy...“ snažil jsem se ještě nějak tátovi rozmluvit jeho rozhodnutí.
„Sbal se a jdi!“ zazněla jen jeho krátká odpověď.
„Tati, co Rita? Jak ji to vysv-“
„Drž hubu a vypadni!“ znovu začal zvyšovat hlas a sevřel ruce v pěst. „O Ritu se nestarej!“
„Nemám kam jít!“ začínal jsem být už zoufalý.
„Jdi si za tím buzerantem. Má prachy, tak ať se o tebe postará! A pokud ne, tak ti pozítří bude osmnáct, tak se budeš o sebe starat sám. Nestrpím doma někoho, kdo roztahuje nohy chlapům!“ přikročil ke mně blíž, a já se přikrčil, protože jsem očekával další ránu.
Zmlkl jsem. Došlo mi, že je opravdu konec. Byl jsem rozčílený, bylo mi líto, že se ke mně můj vlastní otec takto zachoval. Bylo mi líto, že to viděla Rita, a já ji tady musím nechat samotnou. Bylo mi líto, že se mě ani máma nezastala. Ale... nebrečel jsem.
„Tak dost! Nebudu tady stát celou noc!“
Popadl mou školní tašku a kabelu, do které jsem sotva stihl naházet pár věcí, a vyšel s nimi na chodbu. Otevřel dveře a vyhodil je ven.
Je konec... Stál jsem venku a třásl se. Díval jsem se na ty zavřené dveře, a na kroužku, který jsem tiskl v dlani jako nepovedené memento, už nevisel žádný klíč od tohoto domova....
Už nemám rodinu...