Aki
Nakonec jsem usnul jako špalek a ani se nepřevlékl. Hned ráno jsem vlezl do sprchy a oblékl si ještě čerstvě vybalenou uniformu, která byla v čistírně, a snažil se co nejlépe upravit, abych se mu líbil tak, že bude jen slintat.
Kdy se ze mě stal takový narcis? Nebo je to tím, že pro něj chci být ten nejhezčí. Vážně je to celé trapný… Chovám je jak v pubertě, a to je snad ještě horší než tehdy.
„Aki… Jdeme do školy,“ křikla na mě Nyoko, když otevřela dveře pokoje a naháněla mě.
Řidič už dole čekal a kuchařka nám po snídani každému nabalila do školy dvě benta. Hned jsme dneska poslušně oba nastoupili do auta a nechali se odvést do škol. Bylo mi jasné, že spěchá stejně za Ritou, jako já za Kurou. Skoro se se mnou ani nerozloučila, jak vyletěla z auta, ale když jsem viděl Kura, jak stojí se svou sestrou u školy, hned jsem vykoukl a lákal ho do auta za sebou. Jak kdyby tu na mě čekal.
Příjemné překvapení.
Kuro
Když jsem vstal, otec už doma nebyl. Proto, že v pátek končil dříve, dneska musel jít brzy. A že by mi to vadilo? Vůbec. Po včerejšku jsem mu nemohl přijít na jméno. I přesto, že po mně skočil, dovolil jsem si mu říct, co si o tom všem myslím.
Máma se na mě jen podívala a nezapomněla poznamenat, že rodiče se mají ctít a poslouchat.
Jen jsem se pro sebe ušklíbnul... Poslední dobou, možná i proto, že se víc bavím s Akim a Hiromim, v sobě nacházím víc síly, abych se rodičům postavil. Jen bohužel jsem menší a slabší než otec. Kdybych byl tak velký a silný jako Aki, nebo Hiro...
U školy jsme se s Ritou rozloučili, ale než jsem stihl vykročit, proletěla kolem mne Nyoko jako stíhačka, a rovnou za Ritou. A já na to uslyšel zavolání mého jména.
Skoro jsem si znovu podvrtnul kotník, jak jsem se rychle otočil, ale ani chvíli jsem neváhal.
Jen jsem se rozhlédl kolem sebe, zda tu není nikdo od nás ze školy, a pak rychle nastoupil za Akim, a ještě rychleji zabouchnul dveře, až se po mně řidič otočil, jak to bouchlo.
„Omlouvám se,“ breptnul jsem a raději si zapínal pás.
Ale přesto jsem nedokázal odolat tomu, abych se Akiho aspoň dotknul. Strašně moc mi chyběl. Tak dobře se mi u něj spalo a já to ve chvíli, kdy jsem byl sám ve svém pokoji, pocítil víc než kdy jindy.
Aki
Musel jsem se zasmát, když Kuro práskl s dveřmi, až se celé auto zatřáslo. Kdo se však nesmál byl náš řidič, který to auto leští snad i ve spánku, jak je jím posedlý. Naschvál jsem si na zem shodil bundu a musel se pro ni akutně sehnout. Sebou jsem ale vzal i Kura tak, aby na nás řidič neviděl ani omylem. Políbil jsem ho, ale musel se zase hned zvednout, aby nikdo nepojal podezření.
„No… Jak ses… Kuro,“ chytil jsem ho za bradu a pořádně si prohlédl jeho tvář.
„Ne, že ne…“ naštvaně jsem praštil do sedačky u auta.
„Zastav u té lékárny támhle, potřebuji ten sprej, cos mi dával na to škrábnutí minule. Koupíš ho, prosím?“ řekl jsem řidiči a ten okamžitě zahnul, aby mi splnil přání.
Byl poslušný a vždy vyplnil to, co jsem mu řekl. Zastavil a ihned vyšel do lékárny. Objal jsem Kura co nejpevněji jsem mohl a znovu políbil, abych zaplašil tu bolest, kterou mu zase stoprocentně udělal jeho otec.
„Co se stalo? Proč ti to zase udělal?“ zeptal jsem se, když jsem mu sázel jednu pusu za druhou na celou tvář, kterou měl skoro modrou.
„Udělal ti ještě něco? Někde jinde?“ vyhrnul jsem mu košili a hledal další modřiny.
Kuro
Bylo to zvláštní a přitom vzrušující, když jsme se takhle schovávali a tajně se dotýkali a líbali. Jako když člověk pojí ze zakázaného ovoce.
Byl jsem červený, když jsem se zpátky narovnal, ale řidič naštěstí vystoupil a nevšímal si mě.
„Poč-počkej,“ snažil jsem se Akiho zastavit, když mi začal vyhrnovat košili. „Je to v pohodě, vážně.“
Přesto jsem však přivřel oči pod těmi jeho polibky a možná bych se nechal takhle líbat i dál, kdyby znovu necvakla klika a neotevřely se dveře.
Rychle jsem se narovnal a opřel se, když řidič podával Akimu balíček, a pak nastoupil dopředu a my se zase rozjeli.
Jen jsem tiskl Akiho ruku a díval se dopředu, abych neměl nutkání se ho víc dotýkat. Mířili jsme do školy, kam se mi tentokrát vůbec nechtělo. Věděl jsem, že budu celý den vedle Akiho, a přitom se ho nebudu moct ani dotknout. Tohle zakázané ovoce mi začínalo hořknout.
Požádal jsem řidiče, aby zastavil kousek dál od školy. Nechtěl jsem, aby mě viděli vystupovat z Akiho auta. Nechtěl jsem, aby se kvůli mně dostal do řečí.
Aki
Štvalo mě to… Všechno mě to přímo sralo… To, jak ho otec pořád mlátí a já s tím nemůžu nic udělat, protože to Kuro nechce. Ale i to, že se ho nemůžu normálně dotýkat. Nejspíš je tohle hlavní výhoda ve vztahu kluk a holka, tady se to začíná pěkně mstít.
„Pane?“ zeptal se řidič, když Kuro vystoupil dřív.
Věděl jsem, co mu šrotovalo v hlavě, ale i on byl z chudých poměrů, moc dobře rozuměl tomu, co Kuro udělal.
„Dobrý, jedeme dál,“ povzdechl jsem si a po chvíli vystoupil i já z auta.
„Aaaa… Sakra, kde jsi vězel celý víkend? Od basketu jsem tě neviděl? Někam ses schoval s nějakou kundičkou a pořádně sis to užíval?“ zavěsil se mi ihned na krk Ookuba, a já i s ním málem přepadl dopředu na zem.
Ještě, že on má celkem velkou sílu a oba nás udržel na nohách.
„Asi se to tak dá říct,“ usmál jsem se a dloubnul mu loktem do žeber, aby mě pustil.
Jenže svůj stisk prostě nehodlal povolit a jeho nálada na dělání si srandy z každého, co šel okolo, byla ještě horší. Často jsem se za něj styděl, ale tak nějak jsem ho znal vážně hodně dlouho.
„Jdeš dneska na trénink? Doufám, že jo a ztrestáme ty kluky z druháku, furt na nás machrujou a mě se to nelíbí. Mohl bych je zmlátit, ale pocit prohry pro ně bude mnohem horší, ne?“
Jen jsem v souhlasu přikývl, protože jsem na něj vážně neměl náladu, hlavně když kolem nás procházel Kuro a já nemohl nic. Styděl jsem se, když mu Ookuba stahoval pořád nenápadně batoh z ramen a bavil se tím, že si ho stále upravuje. Štvalo mě, když na něj pískal jako na otroka, ale nejhorší bylo, když mu chtěl podkopnout nohu. To už jsem nevydržel a kopl ho do holeně tak, že se přikrčil a zaklel co nejvíc to šlo.
„Sorry… já se zrovna protahoval,“ udiveně jsem na něj civěl, že tohle jsem nemohl být já, a ten blbec tomu věřil.
Nooo… Řekněme, že agresor bez mozku je ten nejhorší.
Konečně jsem si sedl do lavice a dostal od sebe celkem rychle Ookubu, když jsem se ho začal ptát na učení, což je pro něj věc, kterou nesnáší. Už jsem jen čekal na Kuru, až si ke mně přisedne, a já se ho aspoň nenápadně dotknu pod lavicí.
Kuro
Došel jsem ke škole o něco později než Aki. Nevím, jestli od brány šel schválně pomalu, nebo co, ale nakonec jsem ho předběhl. Možná i proto, že ho zase brzdil ten Ookuba.
Měl jsem pocit, jako by mi ho ten kluk bral. Hned na něm byl zavěšený a živě se s ním bavil. Jen jsem zaslechl, že říká něco o holkách...
Upravoval jsem si tašku, která mi v jednu chvíli asi třikrát sklouzla z ramene a rychle, teda... rychle jak jen to šlo, jsem spěchal na ošetřovnu, protože jsem slíbil, že se tam dneska ukážu.
Vrátil jsem ošetřovatelce hůl, i když chtěla, abych ji ještě používal, ale já nechtěl. Někteří měli snahu mi ji podkopávat a tím pádem mi akorát zavazela. Co se týká nových modřin, řekl jsem, že na mě v práci spadly bedny. Nevím, jestli mi věřila nebo ne, ale nechala mě být.
„Tu mast jsi používal? Něco ti na to ještě dám,“ vstala ošetřovatelka a chtěla už vytáhnout nějakou další mast.
Ale zastavil jsem ji s tím, že vážně nemusí, protože jsem si vzpomněl na to, že Aki něco kupoval.
„Jestli budeš mít nějakou další modřinu, osobně tě odvezu do nemocnice, Kuro. Tohle už není normální. Chápu, že jsi kluk, který se občas popere, ale nepamatuji se za poslední dva roky, že bys byl během tak krátké doby tolik zřízený,“ propustila mě nakonec ošetřovatelka.
Stejně byl nejvyšší čas jít, protože už měla začít hodina, a já nechtěl přijít až po zazvonění.
Byl jsem skoro ve třídě, když jsem se ve dveřích málem srazil s Ookubou, který spěchal do své třídy.
„Nezavazej,“ drcnul do mě, až jsem skoro spadl na zem.
Pak se nenápadně otočil dovnitř, a když viděl, že si ho nikdo nevšímá, ještě se ke mně rychle sklonil.
„Mám s tebou řeč. Počkáš na mě po škole. Jestli nebudeš ve dvě za tělocvičnou, osobně si pro tebe dojdu.“
Jen jsem se přikrčil, když pak těsně kolem mě odcházel. Možná jsem dostal strach? Co po mně chce?
„Do třídy!“ ozval se za mnou hlas naší třídní učitelky. „Jak to že jdeš pozdě?“
„Dobrý den, byl jsem na ošetřovně,“ sevřel jsem v ruce ucho tašky.
„Tak pospěš a běž si sednout, hodina už začala.“
Aki
Naštvaně jsem se díval na Ookubu, jak prochází kolem Kura a neušlo mi, že mu něco říkal. Dokonce se i podíval do třídy, jestli si ho někdo všiml, jak Kura shodil na zem. Moc dobře jsem vše viděl… Až moc dobře…
„Co ti řekl? Hlavně mi nelži, já to viděl, jak do tebe strčil. Co ti chtěl? Pokud s ním máš být sám, tak to nedělej, půjdu s tebou. Znám jeho pitomý nápady a agresivní chování, kdy se neumí zastavit. Proč myslíš, že musel přestoupit sem. Já se bohužel tehdy svezl s ním,“ promnul jsem si prsty, když jsem si vzpomněl, jak ten poslední kluk, co se s Ookubou dostal do křížku, dopadl.
Zasunul jsem ruku pod stůl a pohladil ho po koleni, aby věděl, že jsem tu pro něj, a nebál se takového debila jako byl on. Rozhodně jsem schopen ho ochránit, a to si myslím od první chvíle, co jsem ho poznal.
„Jak to vypadá s tím doučováním?“ zeptal jsem se po chvíli a pod lavicí po pohladil po ruce.
Nikdo si nás nevšímal, a ani by to neměli, jak vidět. Od přírody jsem byl dost veliký, takže by museli mít rentgenové brýle.
Kuro
Docela mě Aki šokoval s tím, jak na mě hned vyběhl se svými otázkami. Ale v klidu jsem se usadil, nachystal věci a teprve potom šeptem odpověděl.
„Vrazili jsme do sebe a mu se to nelíbilo, tak mi za to vynadal.“
Otevřel jsem si sešit, ale než jsem začal psát ještě jsem stiskl Akiho ruku.
„Je mi líto, ale o tom doučování jsme si doma jaksi nestihli promluvit. Zkusím to, až bude táta víc v pohodě, ano?“
Viděl jsem, že potom, co jsme se s tátou chytli hned po mém příchodu z práce, by to bylo jak cesta na popraviště, kdybych se ho na to doučování zeptal. Nejspíš bych dneska ani nebyl schopen dojít do školy.
Utrhl jsem list ze sešitu a napsal Akimu.
„Máš dneska trénink? Přišel by ses za mnou podívat potom do práce?“
Aki
Stejně jsem mu nevěřil, ale taky mi nezbývalo nic jiného, než si to prověřit po svém a nespouštět ho z očí, aspoň dokud jsem byl ve škole, nebo si hlídat Ookubu, což byl mnohem větší problém. Stisk ruky jsem mu opětoval, a kdybych mohl i jiný věci…
Je tak těžký se držet na uzdě. Když člověk cítí to, co já, když jsem s ním, nedá se to vydržet. Jenže…
Přebral jsem od něj lístek a přečetl si, co mi napsal. Jen jsem se usmál, protože myslel na to stejné, co já. Vzal jsem propisku a hned mu odepsal.
„Bohužel jo, a trenér na mě docela visí. Dokonce si mě vybojoval u ředitele, když jsem přestupoval na poslední chvíli sem. Ale… Stoprocentně tě večer vyzvednu, nebo končíš dřív a nespěcháš?“
Udělal jsem ještě smutného smajlíka, ale rohy měl až na konec papíru.
Potutelně jsem se usmál, když jsem mu ho vracel, a přitom o něj jako že nechtěně, zavadil ramenem.
Kuro
Potěšilo mě, když mi napsal, že přijde. A tak jsem neváhal s odpovědí.
„Tak to se uvidíme až večer. :( Mám končit zase v devět, ale můžu se domluvit, abych skončil aspoň o hodinu dřív. Mohl bys přijít i dříve, a počkat na mě v obchodě, jestli ti to nebude vadit.“
Poslal jsem Akimu lístek zpátky, ale hned jsem do něj drcnul, když jsem si všiml, že má učitelka nakročeno směrem k nám. Raději jsem si rychle otevřel sešit a začal si dělat poznámky, aby se zbytečně nevyptávala.
Stejně jsem byl myšlenkami někde jinde. Doufal jsem, že Aki přijde co nejdříve. I když bych byl v práci, stejně by bylo fajn, kdyby tam mohl být se mnou.
Den celkově potom utíkal rychle. Většinou to tak v pondělí mívám, že se mi zdá, že ten čas letí. Pokud jsem nešel na záchod, tak jsem se ze svého místa ani skoro nehnul, abych zbytečně ještě nezatěžoval ten bolavý kotník. A tak nějak jsem i zapomněl i na Ookubu a jeho příkaz, abych došel ve dvě za tělocvičnu...
Aki
Den uběhl tak rychle, že jsem si to ani moc neuvědomil. Nic jsem na tu poslední zprávu Kurovi neodpověděl, ale už mi bylo jasný, že tam budu.
Než jsme opustili hodinu a šli každý po svém, počkal jsem, až všichni odejdou a chodba bude prázdná, abych letmo mohl Kura políbit a dát mu svou odpověď.
„Budu tam o hodinu a půl dřív, jo?“ usmál jsem se a vydal na trénink.
Už cestou do tělocvičny jsem si říkal, kde ten blbec je, ale když jsem ho viděl stát za budovou a naštvaně přecházet sem a tam, tak jsem šel přímo za ním.
„Děje se něco?“ chytil jsem ho tentokrát já do kravaty a nahlas se smál, když se vytáčel, jak mu z toho nešlo ven.
„Čekám na tebe,“ řekl překvapeně, a já si hned dal dvě a dvě dohromady.
„Hele… Jako nevím, co si myslíš, ale Kuro je jen někdo, s kým sedím v lavici, nic víc. Mohl bys ho už nechat plavat?“ rozcuchal jsem mu vlasy a nechal ho jít.
Ani neodpověděl, jen zamručel něco ve smyslu, že na to sere.
Trénink byl opravdu dobrý, každý den jsem se s kluky sehrával víc a víc, a pomalu se přestával krotit. Nebyl pro mě problém dát koš hezky s výskokem a přitom určit, kde, kdo stojí a zda mě zrovna nebrání v doskoku. Ookuba šel z tréninku mokrej jak prase a nadšený, že nám to tak šlo.
Osprchoval jsem se a převlékl dřív, než mě mohl někdo začít otravovat. Řidič na mě již čekal, takže jsem mohl jít i s mokrýma vlasy a nenastydnout. Jel jsem rovnou domů, abych se převlékl a připravil pokoj na večer s ním. Jen hodina, ale i tak… Tady nás nikdo nerušil.
Kuro
Dnešní škola sice rychle utekla, ale přesto mi bylo líto, že jsme byli prakticky pořád někomu na očích. Proč nejsem holka? Bylo by to pak o hodně jednodušší. Prostě bychom řekli, že spolu chodíme, a bylo by. Nikdo by se nad tím nepozastavoval, zvlášť, když tady na této škole s nikým Aki ještě nechodil, jen se holky kolem něj různě motaly a zkoušely. Tak jsem mohl jen po očku sledovat, když se o přestávce kolem něj shlukl dav holek, že jsem měl problém pak vstát i ze své lavice. Ani jsem mu nestihl nic říct, nebo napsat, když jsme potom končili. Odcházeli jsme každý sám, jako by nás ten druhý nezajímal.
Bylo mi z toho tak nějak smutno. Jen jsem se po něm nenápadně otočil, když mířil směrem k tělocvičně.
Doma byl celkem klid. Táta si mě nevšímal a máma se mě jen zeptala, jestli bylo ve škole všechno v pohodě. Nevěděl jsem, jestli myslí učení, nebo to, že jsem samá modřina, tak jsem jen přikývnul, že jo, že bez problémů.
Rychle jsem se zaběhl osprchovat a převléct, abych mohl vyrazit do práce. Ještě jsem si vzal s sebou školní tašku, abych se mohl i učit a udělat si úkoly.
Během další hodiny jsem už byl převlečený, s visačkou na zástěře, a seděl jsem za pultem u kasy. Když v obchodě zrovna nikdo nebyl, dělal jsem si věci do školy, nebo jsem pomáhal šéfovi doplňovat regály. Tak, jako tak, jsem se myšlenkami stále častěji vracel k Akimu. Doufal jsem, že přijde dříve. Věřil jsem tomu. Už jsem měl domluveno, že budu moct skončit o půl osmé, dokonce ještě dřív, než jsem původně plánoval, a o to víc času budu mít pro něj. Musel jsem však s pravdou ven. Teda spíš s polopravdou. Řekl jsem, že budu kamaráda doučovat, ale táta mě nechce pustit.
Ještě že je šéf tak chápavý, a já si tím zajistil, že nebude volat k nám domů, kdyby zas na něco zapomněl...
Aki
Rychle jsem se vysušil a uklidil si pokoj, protože byl za dva dny nic moc. Hodil jsem na sebe džíny, černé tričko a mikinu. Snažil jsem se být opravdu pěkný, aby Kuro slintal a chtěl se hned líbat.
Jo... Chtěl jsem ho zase držet v náruči a mazlit se. Moc mi chyběl... Lhal bych, kdybych řekl, že nemyslím i na prasárny, ale to je asi normální, když ho mám rád.
Nyoko byla asi na klavíru, protože jsem ji v pokoji neviděl, a máma bůh ví kde. Vyrazil jsem, abych tam byl včas, tak jak jsem mu řekl.
Když jsem ho uviděl, jak skládá zboží, musel jsem. Opatrně a potichu jsem šel k němu a foukl mu za krk.
„Ahoj, Kuro."
Kuro
Bylo něco kolem sedmé, když mě šéf požádal, abych naskládal věci do regálu, a pak prý už můžu jít.
Dřepl jsem si, protože to byla spodní police a začal to skládat, abych to měl co nejdříve hotovo.
Když se ozvalo: „Ahoj, Kuro,“ a ucítil jsem to fouknutí za krk, málem jsem se poskládal mezi ty instantní polévky.
Nejspíš jich pár budu muset koupit, protože jsem cítil, jak mi pod rukama zapraskaly ty nudle.
„Aki! Přestaň to dělat, nebo s takovou nebudu mít žádnou výplatu, když tu polovinu věcí rozbiju,“ otočil jsem se na něj.
Musel jsem si stoupnout, protože jsem mu hleděl na kolena. I když jsem mu vyčinil, stejně jsem měl na tváři úsměv. Přišel, a ještě tak brzy. Rozhlédl jsem se kolem sebe.
Vzduch čistý...
Popadl jsem ho za ruce a potáhl, aby se předklonil, a pak jsem mu dal rychlou pusu.
„Až tohle dodělám, tak budu končit. Jestli mi pomůžeš, budu to mít dříve hotové,“ ukázal jsem na krabici s polévkami a na regál.
Ale celkem mi už teď bylo jedno, jestli skončím o deset minut dřív nebo později, protože byl tady se mnou. Srdce se mi tetelilo blahem, a já ten svůj úsměv prostě nedokázal skrýt.
Vážně ho miluji a jsem šťastný za každou chvilku s ním...
Aki
Musel jsem se zasmát, jak moc jsem to postrašil, až málem zaplul do toho regálu za jídlem. Moc jsem mu chtěl tu pusu opětovat, ale tady to bylo až moc nebezpečné. Jen jsem ho chytil za ruku a nahnul se mu k uchu.
„Potom ti tu pusu vrátím,“ zašeptal jsem a sehnul se pro ty polévky, které byly dost pomačkané od jeho prstů.
Vybral jsem jich asi pět, ale vůbec mi to nevadilo.
„Zrovna ses trefil do mých oblíbených, občas mám chuť i na tohle,“ usmál jsem se a pohladil ho po tváři.
Polévky jsem položil ke kase a vrátil se ke Kurovi, abych mu pomohl s úklidem toho zboží. Prvně jsem se díval kam to patří, a potom to tam hezky a úhledně ukládal taky. Místy jsem se jako omylem otřel o jeho ruku, nebo rameno, ale pořád to bylo málo, a už jsem i slyšel hlas jeho šéfa, když přišel na krám.
„Půjdeme teda ke mně?“ podíval jsem se na Kura a šibalsky na něj zvedl obočí.
Kuro
Souhlasil jsem, že půjdeme k Akimu. Ani jsem nad tou odpovědí nepřemýšlel.
Byli jsme skoro hotovi, když k nám došel šéf. Sebral prázdné krabice a poslal mě domů. Jen se po očku podíval na Akiho, a pak se na mě usmál. Tak nevím, jestli něco tuší, ale byl jsem rád, že mu tady dovolil se mnou zůstat a vůbec to nekomentoval.
Rychle jsem se převlékl, popadl kabelu, a netrvalo dlouho, a kráčeli jsme venku tichou ulicí, směrem k Akimu domu.
K němu domů...
Už jsem tam byl, ale dnes to bylo jiné. Ten zvláštní pocit, který jsem měl, se mě nechtěl ani za nic pustit. Věděl jsem, že tam bude jeho sestra, ale nevadilo mi to. Poprvé jdu k němu s tím, že jdu vedle něj, a jdu tam kvůli něho. Protože s ním chci být, užít si s ním chvíle, kdy budeme jen my dva sami. Možná tam bude komorník, nebo Nyoko, ale my budeme v jeho pokoji... sami dva...
Přiblížil jsem se k Akimu, jak nejvíc to šlo a zahákl jsem malíček za ten jeho. Nedrželi jsme se za ruce, ale i tohle mi stačilo... Opravdu to vypadalo, jako bychom měli rande.
Srdce mi rychle bilo, když jsme se blížili k jejich domu, a vážně jsem se nedokázal uklidnit.
Aki
Popadl jsem ty polévky, než jsme odešli, a nechal tam hezké dýško. Přeci jen byl na mě majitel opravdu moc hodný. Líbilo se mi, když mě Kuro chytil malíčkem za ten můj a držel. Jak kdybychom šli za ruku, jenže byla noc… Kdo by to tu viděl. Chtěl jsem ho políbit, ale zase… Chtěl jsem si počkat až domů, kde budeme mít na sebe víc času.
Snad jsme letěli, jak rychle jsme se dostali ke mně. Opět doma nikdo nebyl, a komorník oznámil, že se máma ani zítra domů nevrátí, že je na služební cestě. Znal jsem ji… Byla někde jinde a v jiné posteli, s někým jiným než tátou. Neměli si nikdy co vyčítat. Domluvený sňatek a děti jen do počtu. Trapný takhle žít.
„Pojď,“ vtáhl jsem Kura do pokoje a zamkl za sebou.
„Aspoň, nás nikdo nebude rušit,“ usmál jsem se a ruku zasunul do jeho vlasů, abych si ho mohl konečně přitáhnout pro pořádný polibek.
Jazykem jsem mu orámoval rty, než jsem se mezi ně vsunul, a mohl pohladit ten drsnější povrch jeho patra. Líbal jsem se s ním a nenápadně ho sunul k posteli, kam jsme následně dopadli.
Kuro
Trochu jsem se obával, když jsme vstupovali do Akiho domu. Počítal jsem s tím, že tam budou jeho rodiče, ale přišel nás opět přivítat jen jejich komorník. Začínal jsem mít pocit, že Nyoko i Aki musí být strašně osamělí.
K mému překvapení mě Aki zatáhnul rovnou do svého pokoje, a když jsem zaslechl cvaknutí zámku, polilo mě horko. Sami... My jsme sami v jeho pokoji... a zamčení... A já mám jeho jazyk v puse...
Jde to moc rychle. Ale... Nebránil jsem se. Na tuhle chvíli jsem se těšil od momentu, kdy jsme si to mezi sebou vyjasnili. A Aki se od té doby ke mně chová opravdu hezky. A já se do něj zamilovával každou hodinou víc a víc.
Pokud se se mnou jen vyspí, a pak mě odkopne, protože to nejspíš pro něj nebude ono, bude to bolet, ale v tuhle chvíli jsem ten nejšťastnější člověk na světě.
Aniž bych si to uvědomil, dotlačil mě k posteli. Jen jsem stihl po cestě pustit tašku, abych ho mohl obejmout. Chvěl jsem se tak moc, že jsem to nedokázal ani skrýt. Tak moc jsem byl rád, že tu s ním jsem.
Jen já a on... Nikdo jiný...
Miluji ho...
Aki
Nemohl jsem se zbavit pocitu, že tohle opravdu moc chci. Líbal jsem se s ním tak vášnivě, že se mi zdálo všechno kolem nás rozmazané. Jak kdybychom na celém světě byli jen my dva. Tiskl jsem se k němu a sem tak se o něj otřel, jak kdybych chtěl…
Ruka mi zajela pod jeho tričko a povytáhla ho nahoru. Pohladil jsem pokožku, která pod prsty jen sametově klouzala a byla tak bílá, že se až leskla.
„Kuro, jsi tak… krásný,“ zašeptal jsem mu do ucha a políbil ho na něj.
Jenže… Když jsem si uvědomil, co dělám, stáhl jsem ruku a podíval se na něj omluvně.
„Odpusť. Vím, že jsem slíbil, že se tě už takhle nedotknu, pokud to nedovolíš,“ tělo se mi touhou chvělo a hlas mi přeskakoval, ale přesto… Slíbil jsem mu to.
Kuro
Nad ničím jsem nepřemýšlel. Prostě jsem vypnul a jen si užíval té chvíle, kdy jsem se s Akim mohl objímat a líbat. Když jeho jazyk brouzdal v mých ústech, bylo to tak skvělé, že jsem se skoro zamračil, když přestal. Ale jeho slova...
Jsem krásný? Vážně to řekl? Co je na mě krásného, že to řekne někdo jako je on?
Ale i přes mé pochybnosti se ve mně rozlilo příjemné teplo, jemné chvění kolem žaludku... Srdce mi rychle tlouklo, když se mě dotkl, a ještě rychleji, když přestal. Myslel jsem, že si to rozmyslel, ale zastavil ho jeho vlastní slib, který mi dal.
Vzpomněl si na něj i v téhle chvíli, kdy člověk prakticky nemyslí na nic...
Můžu ho mít ještě víc rád? Asi ne... Myslí na mě i teď, na to, aby se neopakovalo to, co předtím. Ale nebude se to opakovat, protože já... já jsem plný štěstí, miluji ho a...
„Chci to,“ vydechl jsem a přitáhl si ho ke krátkému polibku. „Bojím se toho, ale... miluji tě...“
Bylo mi už jedno, jestli mě potom odkopne. Řekl jsem mu, co cítím, protože jsem chtěl, aby to věděl. Cítil jsem se v tu chvíli šťastnější a volnější...
Aki
Když souhlasil a řekl… On to řekl… Bože… Vážně?
„Kuro… Nepůjdu do konce, nemusíš se bát,“ přiblížil jsem se k němu a začal ho znovu líbat, aby o mých slovech nepochyboval.
Tentokrát již s jistotou jsem zajel pod jeho tričko a pomalu mu ho stahoval z těla, abych mohl všude. Hladil jsem ho od krku přes bradavky a dolů ke kalhotám, kde jsem rozepl pásek a opatrně zajel rukou do jeho trenek. Myslel jsem, že se mi zastaví srdce, když jsem se dotkl toho, co jsem neměl možnost ještě vidět. Pohladil jsem špičku a promasíroval ji, když se pode mnou zachvěl. Líbal jsem tu ladnou šíji a mířil níž.
„Kuro…“ zašeptal jsem, když jsem jazykem okopíroval jeho bradavku a vsál ji do úst, abych si s ní pohrál.
Olizoval jsem ty narůžovělé hrbolky a mírně je skousnul, když hezky ztvrdly. Tolik podobné reakce, jaké měly i holky, ale… I mě to tolik vzrušovalo.
Nadzvedl jsem se a stáhl mu kalhoty a potom i trenýrky, které následovaly celkem rychle na zem. Chvíli jsem se jen díval na jeho tělo a prohlížel si každičkou jeho část. Líbil se mi… Moc se mi líbil.
„Myslím…Mám… Mám tě moc… rád…“ zašeptal jsem, když jsem si i já sundal tričko a kalhoty, a ulehl vedle něj.
Kuro
Oddechl jsem si, ale zároveň byl i mírně zklamaný, když řekl, že nepůjde až do konce. Ale nevadí. I tohle, co teď probíhalo mě dělalo šťastným.
Bylo to zvláštní, když se mě začal dotýkat. Netušil jsem, že mě něco takového dokáže vzrušit. Je pravda, že jsem si to párkrát udělal sám, ale tohle...
Když dráždil mé bradavky, cítil jsem se nejdříve divně. Chtěl jsem mu říct, že nejsem holka, ale to, co projelo mým tělem, když je olízl a pak skousnul, mě naprosto umlčelo. Vydal jsem jen pár hlasitějších vzdechů. A když zasunul ruku do mých kalhot...
Bylo to jiné.
Tak moc jiné od toho, kdy jsem se dotýkal sám sebe. Chvěl jsem se, a přitom mi vstávaly chloupky snad po celém těle při tom příjemném mrazení. Tak rychle jsem ztvrdnul, že jsem se až zastyděl. A ta červeň ve tváři mi zůstala i v momentě, kdy se Aki svlékl a ulehl vedle mne.
Už jsme tady spolu spali, ale tentokrát...
Styděl jsem se před ním ležet takhle nahý, ale přesto jsem si prohlížel jeho nádherné tělo.
Zvedl jsem ruku, a opatrně, jako bych se bál, jsem se ho dotkl. Pohladil jsem ho po paži, a pak po jeho mužné hrudi, kterou jsem mu mohl jen závidět.
Oči se mu vzrušením leskly a byl tak ještě krásnější. Jeho prsní svaly byly jak kámen, ale přitom to bylo tak příjemné na dotek, až jsem ztrácel dech. Poprvé jsem se dotýkal někoho jiného než sám sebe, a moc se mi to líbilo.
Když jsem si uvědomil, co dělám, rychle jsem stáhnul ruku zpátky.
„Pr... pro... promiň,“ zablekotal jsem celý červený.
Aki
Když jsem se zadíval do jeho očí, už jsem nepochyboval… Vážně ho miluji, ale nějak mu to ještě nedokážu říct, asi k tomu musí každý člověk dojít na své cestě.
Stačilo ucítit jeho prsty na mé hrudi, a celý jsem se zachvěl. Ale když je dal pryč… Chytil jsem mu ruku a přiložil si ji zpátky na tělo, abych ji pomalu táhl po každém mém svalu.
„Taky se mě dotýkej, líbí se mi to. Nemusíš se toho bát,“ usmál jsem se na něj a znovu ho políbil.
Rukou jsem mu sjel do rozkroku a pohladil ho tam. Prsty jsem obemknul jeho penis a přidal i svůj, aby si na sebe kluci zvykli.
„Moc tě chci, ale… Nemám tu ani věci na to, a nechci ti ublížit, tohle mi úplně stačí. Tak blízko tě mám…“ mírně jsem mu skousl ret, když jsem začal po obou erekcích přejíždět.
Vnímal jsem každý pohyb, kterým se o sebe otřeli. To horko, co se mi rozlévalo tělem, mi dělalo tak dobře, že jsem chtěl víc a víc. Zrychloval jsem, ale nepřestával jsem si všímat i jeho. Jazykem jsem dráždil jeho bradavky a místy líbal jeho rty. Byl jsem jak posedlý. Celé tohle tělo pode mnou, ze mě dělalo blázna, a já se jím rád stal.
„Kuro…“ zašeptal jsem, když se na mě hnalo něco tak silného, že i dýchání bylo najednou problém.
Hruď se mi zrychleně nadzvedávala a mozek přestal fungovat, když se dole ozval úžasný pocit euforie. Uspokojením jsem přivíral oči a jen ztěží držel dál naše penisy v obětí, když si ze mě orgasmus vzal všechno, co jsem mohl na Kurovo bříško dát.
Kuro
Tentokrát jsem to byl já, kdo přivíral oči. Nedalo se jinak, protože to bylo tak nádherné, že se tomu snad ani nedalo věřit. Mohl jsem se dotýkat jeho těla, a s přivřenýma očima jsem ty doteky vnímal ještě intenzívněji.
Když skousl můj ret a protahoval naše penisy v ruce, táhle jsem vydechl. Pootevřel jsem ústa a mírně povystrčil jazyk ve snaze dotknout se jeho rtů.
Ale víc jsem schopen nebyl. Naprosto mě odzbrojilo to, co se mi prohánělo tělem. Takové zvláštní chvění, které jsem nepoznal ani v momentech, kdy jsem si to potají dělal sám sobě. Jako by mě zavalila vlna naprostého štěstí... Chvěl jsem se a vzrušeně oddechoval čím dál víc. Mé nádechy a výdechy postupně přecházely v tiché steny, a snad podvědomě jsem se snažil otírat o jeho tělo. Nestačilo mi už jen se ho dotýkat rukama. Ne teď, když jsem se celý napnul a nevědomky jsem roztáhl nohy, zapřel se patami o matraci a prohnul se proti Akimu, aby tyhle části našich těl byly co nejblíže. Aby se dotýkaly ještě víc v tomhle momentě, kdy jsem prožíval svůj orgasmus.
Chtěl jsem křičet, jak moc dobře mi bylo. Ale... i teď, jsem se styděl projevit se víc nahlas. A ve chvíli, kdy jsem se už skoro neudržel a z úst mi vyšlo hlasité zasténání, rychle jsem chytil Akiho kolem krku a přitáhl si ho pro polibek.
Aki
Když jsem cítil, že i on se blíží ke svému konci, otevřel jsem oči a zadíval se na jeho tvář. Chtěl jsem vidět vše. Všechny jeho výrazy… červené tváře… To, jak si roztomile kouše vrchní ret, aby zabránil hlasitým stenům. Vše na něm mě přitahovalo. Celý on, byl dokonalý. I když… Ty kosti pod prsty mi příjemné moc nebyly, ale to už jsem mu řekl, že si ho vykrmím.
Mám pocit, že všechno jídlo, které on zaplatí ze svých peněz, dává své sestře, aby jedla ona. Ale co on… Je vážně tak moc hodný, že tomu nemohu ani uvěřit?
„Kuro… Jsi můj,“ zašeptal jsem mu do ucha, když ta touha po tom, vlastnit ho, přemohla i mě.
Nechal jsem jeho sperma vytéct na břicho a díval se na něj. Pohladil jsem ho po tváři a přitáhl si ho blíž, abych se s ním mohl znovu a znovu líbat. Celý svět kolem mě mi byl ukradený, pokud jsem tu teď byl s ním a bylo mi tak dobře.
Moc toužím po milování s ním, ale kdybych už dneska bez ničeho do toho šel… Nejspíš bych mu hodně ublížil. I přesto jsem prsty jen trochu přejel přes jeho otvor a podráždil ho, jako takovou konečnou tečku.
Kuro
Opravdu se to děje? Stále jsem tomu nemohl uvěřit. Ani ve chvíli, kdy jsem prožil své vyvrcholení, ani potom, kdy jsem jen rychle oddechoval a z pod přivřených víček se díval na Akiho.
Byl jsem toho tak plný a stále roztoužený, že jsem jen malinko cuknul, když jsem ucítil jeho prsty, a když o něco víc přitlačil, můj dech byl najednou znovu rychlý a třásl se mi vzrušením.
Jako bych to chtěl znovu zopakovat. Prožít znovu tu krátkou chvíli naprostého blaha s milovaným člověkem...
Je vůbec možné se do někoho zamilovat za tak krátkou chvíli? Můžu věřit lásce na první pohled? Nejspíš ano, protože to se právě děje.
Jsem jeho... řekl to.
Jsem jeho...
Usmíval jsem se jako blázen a nemohl jsem přestat. Nevnímal jsem ani to, jak ten čas rychle utíká a jen ho hladil po zádech a vyžádal si další a další polibek.
Slovo štěstí, na které jsem za tu krátkou chvíli pomyslel snad tisíckrát, mi stále běželo hlavou jako nekonečná smyčka. Ano. Jsem šťastný...
Aki
Tulil jsem se k němu a nechával v sobě doznít to, co mě dělalo šťastným. Byl pro mě speciální. Jiný než ostatní. Nepamatuji si, že bych předtím pomyslel na muže, až s ním se vše zvrhlo, a teď…
Přitáhl jsem si ho do své náruče a políbil ho do vlasů, jak byl najednou strašně drobný a malý. Ani jsem si neuvědomil, že je tak křehký, až když jsem ho nyní měl u sebe.
„Vážně si tě musím vykrmit, nebo tě jednou zlomím,“ zasmál jsem se a natáhl se pro telefon, abych se podíval na hodiny.
„Sakra,“ zarazil jsem se, když se na obrazovce ukázalo něco po půl jedenácté.
„Kuro… Bude to v pořádku?“ ukázal jsem mu to, ale přesto jsem ho nechtěl pustit.
„Tohle je vážně šílený, proč nemůžeš normálně přespat u kamaráda?“ pohladil jsem ho po vlasech a naposledy políbil, protože mi bylo jasné, že bude chtít domů.
„Chceš hodit, aby si byl rychleji doma?“ zeptal jsem se.
Kuro
Bylo mi moc dobře. Jen tak jsme leželi a povídali si o blbostech, a ani mi už nevadilo, že vedle svého idola ležím úplně nahý. Občas jsem ho pohladil po jeho těle a se zalíbením se na něj díval. Dokázal bych to dělat třeba celou noc.
Jenže... v momentě, kdy mi ukázal, kolik je hodin, polilo mě horko.
Vystřelil jsem z postele a hned zmateně začal hledat věci, abych se co nejrychleji oblékl a šel domů.
„Mohl bys mě odvézt? Ale jen do vedlejší ulice, prosím,“ požádal jsem ho nešťastně, protože jsem se teď tak právě cítil.
Moje šťastná chvilka skončila. Skoro se mi chtělo brečet, že ho musím opustit, i když se uvidíme i druhý den, ale i tak. A navíc... Kdo ví, co mě čeká doma, kde jsem měl být už minimálně hodinu.
Stáhl se mi žaludek, ale tentokrát nepříjemným pocitem.
Aki
„Jo…“ řekl jsem zmateně, když vystřelil z postele a šel se hned obléct.
Jen jsem mu podal vlhčené ubrousky, co jsem tu měl na otření, a ukázal mu na břicho, kde byly zbytky po nás obou. Sám jsem se oblékl a během chvíle stál i s Kurem před autem. Řidič nás dovezl přesně jednu ulici před Kurův dům, ale během té cesty…
Stále jsem se ho potají dotýkal a hladil mu alespoň ruku. Když řidič zatáčel a nemohl si nás všímat, rychle jsem vlepil Kurovi jednu rychlou pusu a vystoupil za ním z auta, abych ho aspoň viděl, jak jde domů. Byla tma, takže jen ve světle lampy byl vidět jeho obrys, ale i tak…
Nasedl jsem zpět do auta a odjel domů, kde na mě čekala teplá sprcha a postel. Musel jsem se vyspat, protože následující den, byl rozřazovací zápas, a já jako jedna z hlavních hvězd nemohl chybět.
Kuro
Vyběhl jsem z auta, jako by mi za patami hořelo. Celou cestu jsem myslel na to, co bude doma, že jsem si ani neužíval Akiho společnosti.
Doběhl jsem domů, potichu vešel dovnitř. Potmě jsem se vyzul a co nejtišeji to šlo, jsem zamířil rovnou do našeho pokoje. Myslel jsem si, že mám pro dnešek vyhráno, ale sotva jsem jednou nohou vkročil dovnitř, ozval se za mnou tátův hlas.
„Kde jsi byl?!“ zeptal se přísně.
Ohlédl jsem se po něm právě ve chvíli, kdy ke mně došel, a s rukama založenýma na hrudi se na mě přísně podíval.
„Pomáhal jsem spolužákovi s učením. Byli jsme v jedné restauraci,“ odpověděl jsem tiše, aby nebylo poznat, jak se mi třese hlas. „Potřeboval vysvětlit dnešní učivo, a za to mi koupil večeři.“
„Říkal jsem jasně, že od nikoho nebudeš přijímat žádné milodary,“ spustil ruce dolů a přiblížil se ke mně o další krok. „Jak se ten spolužák jmenuje?“
„Je to...“ v hlavě jsem si rychle přebíral všechny, ze školy a přemýšlel, které jméno mám použít.
„No tak! Čekám!“ zvýšil táta o něco hlas.
„Jmenuje se Hi-“
Nedopověděl jsem Hiromiho jméno, které mě v tuhle chvíli napadlo jako jediné možné. Z pokoje se ozval plačtivý hlas Rity.
„Kuro...“ zakňourala. „Můžu k tobě?“
Nejspíš se jí zdálo něco zlého, ale v tuhle chvíli to bylo pro mne vysvobození.
Táta se podíval do pokoje na rozespalou Ritu, a pak po pár vteřinách upřeného pohledu na mou maličkost se otočil a bez dalšího slova odešel k sobě do ložnice. Ještě že byl natolik rozumný, aby zbytečně Ritu víc nerozplakal.
„Už jdu,“ rychle jsem zavřel dveře. „Zůstaň v posteli, lehnu si k tobě.“
Rozsvítil jsem malou lampičku, abych se mohl rychle převléct, a pak jsem zhasnul a lehnul si k Ritě.
Byl jsem pořád rozhozený z toho, jak jsem se bál táty. Srdce mi rychle bilo a tep jsem měl snad neměřitelný.
„Táta se na tebe zlobil?“ zašeptala Rita.
„Jen trošku. Spi, ano? Budu u tebe,“ pohladil jsem ji po vlasech.
„Smrdíš,“ dodala ještě, než se víc zachumlala do peřiny a víc se ke mně přitulila.
„To se ti zdá,“ zašeptal jsem, ale to ona už spokojeně oddechovala.
Ale pravda byla, že i když jsem se narychlo utřel ubrousky, i já cítil to, co jsem dobře nesetřel. Budu se muset jít ráno hned osprchovat...