Aki
Spal jsem, ale ne tak tvrdě, abych neměl ten zvláštní pocit, že na vás asi dvě hodiny někdo nepřetržitě civí.
Jsem opravdu pro něj tak moc přitažlivý, že mě pozoruje i při spánku? Jak moc se mu líbím? Co ke mně vážně cítí, když ho políbím, nebo obejmu? Je stoprocentní gay, můžu mu tohle slíbit i já? Nezahrávám si moc s jeho city? Jenže… Já sám nevím, co v tuhle chvíli dělám. Nechci mu ublížit, ale stejně tak si ho nechci držet dál od těla. Kde je vlastně hranice, kterou můžu překročit a kde končí?
Pomalu jsem otevřel oči, když na mě promluvil a snažil se mě opatrně probudit.
„Jo… už vstávám,“ pousmál jsem se a pustil ho, aby se mohl postavit.
Hned jsem se dostal na nohy a potom šel ke skříni s oblečením. Vytáhl jsem tepláky a tričko na spaní, abych mu to podal.
„Asi ti to bude velký, ale když tak můžeš spát jen v tričku a trenkách,“ provokativně jsem pozvedl obočí a ukázal mu na koupelnu, kde mě šmíroval.
„Cestu znáš a ručník je ve skříňce, asi druhá polička vpravo. Já nám zatím přinesu něco malého na zub, aby se nám líp usínalo,“ vydal jsem se s ním na chodbu, ale zamířil jsem dolů do kuchyně, kde to ještě celkem žilo.
Kuchařka chystala na zítřejší oběd a komorník ji bavil svými historkami, kterých měl mraky. Taktně jsem zakašlal, protože jsem je nechtěl přepadnout. Byli to manželé, a já byl rád, že aspoň oni se o nás starali.
„Pane… Ještě nespíte?“ usmála se a podala mi džbán s džusem.
„Jen si jdu pro něco malého na zub,“ poklonou jsem poděkoval a chtěl jít do ledničky, jenže ona mě zastavila a podala tác plný samých chuťovek jak z ovoce, zeleniny, tak i masa a sýru.
„Děkuji,“ pousmál jsem se a vše i s džusem pobral, aby nemusel komorník se mnou.
Kuro
Konečně se probral, a já začal normálně dýchat. Předtím jsem se snažil být potichu a zbytečně e nehýbat, abych si ten pohled mohl užít co nejdéle. Tak jsem byl trochu ztuhlý, když jsem vstával ze země. Vzal jsem si od něj věci a zamířil do koupelny. Pro jistotu jsem se ale zamknul. Nejspíš bych se styděl, kdyby vešel dovnitř a já byl nahý. Usadil jsem se na stoličce a odvázal si stáhnutý kotník. Vysvlékl jsem se a pak vešel do té samé sprchy, kde předtím byl Aki.
Okamžitě jsem si vzpomněl na to, jak se tu sprchoval a měl jsem problém tu myšlenku vyhnat z hlavy.
Raději jsem se rychle umyl abych mohl vypadnout, protože jsem ho měl stále před očima, a to nebylo dobrý...
Na umyvadle ležel nový kartáček, tak jsem to bral tak, že je připravený pro mne. Hned jsem si umyl zuby. Co kdyby náhodou... Zas bych byl cítit po jídle...
Kruci, na co to myslím?
Raději jsem popadl triko a oblékl si ho. Měl jsem ho skoro u kolen, ale nevadilo mi to. Mám rád volnější věci. Jenže problém byl s teplákama. Volné... Volnější než volné... Řekl bych, že mi byly velké. Jenže obléct si na sebe prádlo, které jsem měl celý den na sobě? A vlastně i Rita? Máme zítra jet k Hiromimu a budu mít na sobě dva dny jedny trencle?
Jednou rukou jsem chytil tepláky, aby mi nespadly, do druhé jsem vzal hromádku svých věcí a vyšel ven. Slyšel jsem hlasy ze spodu, tak jsem tam zamířil. Viděl jsem tam jejich komorníka s nějakou paní a Akiho.
Nevěděl jsem, jak se tvářit, tak jsem musel být celý červený. Ale prostě jsem musel.
„Ehm, omlouvám se, že vyrušuji. Vím, že je pozdě, ale zůstali jsme tady nečekaně. Mohl bych poprosit o vyprání sestřiných i mých věcí? Stačí jen říct, kde je pračka, a já si to vyperu...“
Vážně jsem se styděl, ale pocit, že bych si ráno oblékl prádlo z předešlého dne, by mi nedalo spát...
Aki
Málem jsem se srazil s Kurem, který byl rychlý jako střela.
To tou sprchou proletěl? Nebo jsem tu byl tak dlouho?
Odložil jsem tác, když jsem ho uviděl jen v tom tričku a musel to nějak rozdýchat. Byl to sice kluk, ale jeho štíhlé nohy, které končily někde pod tričkem, mě lákaly mnohem víc než nějaké holky. Přes ty opravdu veliké tepláky, které si musel držet, bylo vidět naprosto všechno, protože stál ve světle. Popravdě jsem to všechno chtěl zkusit právě s ním.
Možná to nikam nepovede a oba si ublížíme... Možná ublížím jen jemu… Možná to vyjde… Možná je slunce vlastně měsíc, co já vím?
„Ano… Samozřejmě. Ráno to budete mít přichystané v pokoji,“ převzal komorník věci od Kura a vypadal spokojeně, protože to bylo snad poprvé, co jsem si dovedl normální kamarády.
Když tu byl naposledy Ookuba, tak se tu choval jak namachrovaný blb a dělal si z nich své osobní sluhy, což jsem celkem rychle zatrhl. Nemám tohle chování rád, a proto se prostě biju. Moje postava k tomu i vybízí.
„Tak dobrou,“ usmál jsem se na ty dva a chytil Kura za ruku, abych ho odvedl do pokoje.
„Takhle se tady potulovat je celkem nebezpečný, když mě zas tak dobře neznáš, ne? A popravdě, ty tepláky jsou ti obrovský, radši si je sundej, už to tričko máš jako noční košili, “ zasunul jsem ruku pod tričko a pohladil ho po zádech, jenže mi v rukách zavrávoral džus a já ji rychle vytáhl a chytil džbán, aby to neskončilo na zemi. Vešli jsme do pokoje, a já tác i pití položil na stůl, abych mohl vzít skleničky a nalít nám oběma.
„Dej si, co chceš, je toho dost, a zase spát s lačným žaludkem není nic moc,“ sedl jsem si ke stolu a čekal, až si sedne i on.
Musí jíst, vážně je jak papír, skrz který je vidět.
Kuro
Moc se mi nechtělo dávat z ruky prádlo, když navrchu ležely moje boxerky. Styděl jsem se. Ale ten jejich sluha se na mě usmál, a jako by to byla normální věc, vzal si to a řekl, že budeme s Ritou mít věci ráno přichystané. Stihl jsem jen poděkovat, a už mě Aki táhl do pokoje.
Proč mě pořád nutí jíst? Vždyť jsme před chvílí večeřeli a já nemám žaludek jak kráva, abych toho tolik spořádal jak on.
„Díky, ale už jsem si umyl zuby,“ odmítl jsem druhou večeři. „A vážně nemám hlad. Nedokážu toho sníst tolik co ty. Ale džus si dám.“
Sevřel jsem tepláky v pase ještě víc, když jsem si sedal, aby mi nesklouzly dolů. To já si je mám sundat a být pod tím nahatý? Tady? V cizím domě, a navíc před Akim? Pořád jsem cítil tu jeho ruku na svých zádech, a kdo ví, kde by se mne dotkl, kdybych neměl tepláky na sobě.
Jo, co si budu nalhávat. Líbí se mi, toužím po tom, aby se mne dotýkal, líbal se se mnou, ale i přesto... Je to pro mne nové a já Akiho znám teprve chvíli. Nelitoval bych toho, že jsem mu cokoliv dovolil?
Možná ano, možná ne... Sám nevím. Jsem z toho všeho zmatený... Prostě mě k němu něco táhne a já nevím proč. Nikdy se mi to u žádného kluka nestalo.
„Jsem unavený. Kde si můžu lehnout?“ zeptal jsem se, když jsem už asi potřetí zívnul.
Aki
„Je to asi tím, že jsi tak hubený, protože nemůžu přestat myslet na to, jak tě vykrmit,“ zakřenil jsem se a už v hlavě přemýšlel nad něčím jiným.
„No… Buď můžeš na postel se mnou, nebo na zem, ale to se bojím, že ti kosti budou chrastit o zem. Ještě je možnost, že já půjdu na zem a ty na postel. První a poslední se mi líbí nejvíc,“ ukázal jsem na druhou matraci rozestlanou na zemi.
Bylo mi jedno co si vybere, stejně se nejspíš večer vkradu za ním a přitulím se. Vydával takové hezké teplo, které se mi líbilo, to holky nemají. Jejich studené zadky a nohy mě občas děsí. Nevím, jestli ještě dýchají, nebo jsou před smrtí, že jim v těle nekoluje krev. Stejně i po tom všem jsem byl zmatený, jenže… Čím víc času jsem byl s ním, tím víc jsem si uvědomoval, že to nejspíš půjde. Bylo to pořád divný, ale ne nemožný. Ani polibky s ním mi nevadily… Doteky… Byl pro mě jiný, asi zvláštní, řekl bych.
„Tak co si vybereš?“ vzal jsem si pár kousků jídla a zapil to džusem, jak jsem byl zvyklý.
„Sorry, ale jím za čtyři, jsem taky kus chlapa, ne?“ zasmál jsem se, když jsem šel do koupelny a viděl jeho pohled, který stále nespouštěl z mého těla.
Vyčistil jsem si v rychlosti zuby a vrátil se do pokoje, abych se uložil do peřin.
„Tak co?“ zopakoval jsem, když jsem si stahoval tepláky a stál před ním jen v trenclích a tričku, které bylo tak akorát pod pupík.
Kuro
Poslouchal jsem, co říká, a hned jsem si to v hlavě představoval. Kdybych spal s ním, nejspíš bych neusnul. Nedokázal bych se uvolnit a byl bych celou noc napjatý jak struna. Kdybych ležel na posteli, měl bych na něj dobrý výhled. Ale... on je tu doma a já na návštěvě.
I když na to jeho úžasné tělo nebudu vidět, stejně... Za celý večer jsme se vynadíval víc než dost. Už to samo o sobě je pro mne odměna.
Přesto jsem se znovu začervenal, když zřejmě pochopil, že si ho pořád prohlížím. Ale prostě jsem si nemohl pomoci.
„Budu spát na zemi. Jsem zvyklý spát na futonu,“ vyskočil jsem na nohy a hned zamířil k matraci.
Zapomněl jsem však na to, že ty jeho tepláky jsou velké a já si je přišlápl. Nestihl jsem je ani chytit, když se mi stáhly dolů a já letěl na tu připravenou matraci.
Aspoň, že jsem spadl do měkkého... problesklo mi hlavou, ale vzápětí bych se nejraději zahrabal pod zem, když jsem si uvědomil, že se mi shrnulo triko a tepláky jsem měl někde u kolen.
Vážně? Dokážu se ještě víc ztrapnit?
Aki
Tak tohle už jsem nedal. Začal jsem se smát tak hlasitě, až se stěny otřásaly. Sehnul jsem se k němu a naschvál mu stáhl ještě víc tepláky dolů, abych ho mohl plácnout po holých půlkách.
„To už začínáme takhle rychle? Chtěl jsem pomalu a romanticky, ale takovéhle nabídky…“
Byl sladkej, jak se červenal, a přitom vystrkoval ten pěkný…
Jo… Vážně má hezký zadek, i když hubený, pořád svalnatý, a tak akorát do ruky.
Zvedl jsem se a přešel nad něj. Chytil jsem ho v podpaží z obou stran a vytáhl na nohy. Tričko mu spadlo dolů tak, že mu znovu zakrylo pozadí, ale tepláky z něj sklouzly úplně pryč na zem.
„Říkal jsem ti to, je to velký. Jo… A ty kosti vážně zachrastily, bylo to děsivý,“ znovu jsem se zasmál a posadil ho na postel.
„Spi tady,“ vzal jsem si peřinu, abych si lehl na zem a jemu dal na postel jeho.
Kuro
Kolikrát můžu ještě použít slovo: trapný? Nejspíš to dneska bude nekonečná smyčka, jak jsem schopný se dostat do takových situací svou vlastní blbostí. Proč jsem tak neohrabaný?
Nejspíš proto, že se pořád vedle Akiho cítím nejistě. A chci před ním vypadat co nejlépe, a přitom...
Tohle bude asi nějaký Murphyho zákon. Jen nevím, který.
Když mi spadly tepláky dolů, rezignoval jsem. Stejně bych se ve spaní párkrát otočil a měl bych je pod zadkem. Triko jsem si stáhnul co nejníž, lehl jsem si a hned se zamotal do peřiny.
„Vážně ti to nevadí? Musíš být unavený z basketu. Klidně budu spát na zemi. Jsem na to vážně zvyklý.“
Ptal jsem se ho sice, ale když jsem viděl, jak se uložil, už jsem raději nic neříkal.
„Ty, Aki,“ zašeptal jsem po chvíli, kdy jsme jen tak leželi a já ho z vrchu pozoroval. „Děkuji. I za Ritu. Jsem rád, že si našla kamarádku. Někdy bych tě pozval třeba na kafe nebo tak. Pokud ti teda nebude vadit, že bys šel s někým jako já... No nic. Jsem vážně ospalý, tak dobrou noc.“
Zavřel jsem raději oči, protože jsem toho už moc nakecal a taky... nemohl jsem se na něj pořád tak dívat. Nejspíš by mu to brzy začalo vadit. Ale přeci jen jsem ještě nakonec zašeptal do tmy...
„Děkuji za dnešní večer. Byl moc fajn...“
Aki
„Půjdu s tebou, já nedělím lidi na kasty, jestli ti jde o to. A… Kdybych s tebou nechtěl trávit čas, tak bych tě tolik neobtěžoval,“ potutelně jsem se zasmál a otočil se směrem k němu, abych na něj viděl.
Sice bylo jen příšeří, ale to, co jsem chtěl, to jsem i spatřil.
„Neděkuj, taky jsem se bavil a… Myslím, že i víc než to. No… Jestli mě furt takhle budeš pozorovat, tak asi neusneš,“ zasmál jsem se, ale sám jsem se zachumlal do peřiny, abych se uložil ke spánku.
Vytrvale jsem čekal, až usne, abych se k němu mohl nenápadně vecpat. Bylo mi jedno v kolik to bude, ale chtěl jsem to udělat. Možná se dotknout jeho těla a ujistit se, že to chci právě takhle nebo ne.
Kuro
Říkal, že se mnou půjde.
Musel jsem se otočit, aby neviděl, jaký mám teď přiblblý úsměv. Byla sice tma, ale i tak... Najednou mi prostě bylo tak fajn, že jsem se nedokázal přestat usmívat. Stále jsem však měl tendenci se otočit a pozorovat ho. Ale nechtěl jsem, aby se cítil nepříjemně, tak jsem se prostě překonal.
Celou dobu jsem myslel na dnešní večer. Bylo to opravdu moc fajn. Poprvé, co jsem se s někým takhle bavil, i když jsem se nadělal docela dost trapasů. Ale aspoň se měl Aki čemu zasmát.
Opravdu hezky se směje. Nejen tím tichým úsměvem, kdy se mu koutky úst jen mírně nadzvednou, nos trochu pokrčí a kolem očí se mu udělají malinké vějířky vrásek. Ale i ten hlasitý smích, kdy má člověk pocit, že poslouchá nádhernou skladbu.
Vážně se mi Aki líbí... Ne... je to jinak. Zamiloval jsem se do něho...
Chtěl jsem se odkrýt, když jsem si tuhle skutečnost uvědomil a mě polilo horko. Jen jsem rychle oddechoval a žaludek mi dělal kotrmelce...
Vážně jsem se do něho zamiloval?
Zaměstnal jsem tím svou hlavu natolik, že jsem zapomněl i na všechno ostatní a ve svých představách jsem se natolik ztratil, že jsem začal přeci jen pravidelně oddechovat, když mě nakonec ten spánek přemohl.
Aki
Zaposlouchal jsem se a během chvíle uslyšel jeho pravidelné oddechování. Ještě jsem počkal, ale nakonec jsem to nevydržel. Vstal jsem a vzal si deku podpaží, abych se nenápadně vplížil do své postele.
Vtipný… Já se vloupávám do své vlastní posteli a ke klukovi. To říct před rokem, tak dám sám sobě po hubě.
Opatrně jsem si sedl na postel, ale když zakřupala, už jsem si lehl a dělal, že tam nejsem. Pozoroval jsem jeho tvář, jak se jemně chvěje, když po ní přejíždím prsty a krčí nos, jak se mu to nelíbí. Musel jsme se pousmát jeho výrazům tváře, které měnil každou vteřinu. Nejspíš jsem tohle ještě nezažil, aby se mi srdce tak zvláštně třepotalo, jak plášť ve větru. Mravenčení mi projelo tělem, a podivné sevření žaludku ho doprovázelo.
Snažil jsem se ovládal, jenže to nešlo… Vůbec. Nakonec jsem se k němu nahnul a jemně ho políbil. Jen se moje rty dotkly jeho a já nechtěl přestat. Jenže… Spal a já neměl srdce ho budit.
Jednu ruku jsem podsunul pod něj, abych si ho nenápadně k sobě přitáhl a druhou rukou ho objal. Přitulil jsem se k jeho krásně vyhřátému tělu a natiskl se na něj nejvíc, co to šlo. Bylo mi fajn…
Opravdu moc dobře. Za chvíli jsem usnul jako nemluvně, jak pěkně teplíčko mi bylo a pravidelnost tepů jeho srdce mě ukolébalo.
Kuro
Měl jsem zvláštní pocit. Tak zvláštní, že jsem ho zcela živě cítil i ve spánku. Nedokázal bych to popsat, ale nakonec mě to probudilo. Nejdříve jsem si myslel, že to teplo, které ke mně šlo, je od Rity, která se ke mně nacpala do postele, jak to občas dělává. Pootočil jsem se, abych ji přikryl, ale moje ruka zůstala viset ve vzduchu.
V šoku jsem se díval na to tělo, které Ritě vůbec nepatřilo, a až po chvíli jsem si uvědomil, že nejsem doma ale u Akiho v posteli.
S Akim v posteli...
Skoro jsem zapomněl dýchat, jak se mi břichem rozletělo to divné chvění.
Opatrně jsem položil ruku na jeho bok. Vyčkával jsem.... Aki se ani nehnul. Využil jsem toho, abych se k němu víc přitáhl a v tu chvíli jsem si uvědomil, že ležím na jeho ruce a on mě druhou objímá.
Proč to dělá? Bojí se sám spát na zemi? Nebo se bojí, že bych se uprostřed noci sebral a utekl domů?
Uprostřed noci?
Při pohledu na světélkující ručičky budíku, jsem zjistil, že se blíží ke čtvrté ranní.
No, tak teď už vůbec neusnu. A to je teprve tolik...
Pohodlně jsem se znovu uložil a sledoval jeho tvář. Měl jsem pocit, že se mu musí něco hezkého zdát, protože se usmíval i ve spánku. Čím víc jsem se na něj díval, tím větší chuť jsem měl ho pohladit, políbit. Aspoň trošku... trošičku... Teď když spí, tak by to neměl být takový problém.
Opatrně jsem se k němu přiblížil, až jsem cítil jeho dech na své tváři.
Udělám to... Neboj se, nevzbudí se... Kuro... seber odvahu, taková příležitost už se nemusí naskytnout.
Znovu se mi skoro zastavil dech, když jsem mu položil dlaň na tvář a mé rty se dotkly jeho...
Aki
Probudil mě takový ten divný pocit, že na vás někdo zírá, jak pitomý. Až když jsem ucítil dech někoho jiného, jak se mi otřel o krk a následně i teplou dlaň, byl jsem si jistý, kdo mě to budí. Naschvál jsem neotevřel oči a čekal, jak velkou odvahu bude mít.
Měl… Odvahy měl víc než dost, ale za to já trpělivost žádnou. Hrábnul jsem po něm a stáhl ho pod sebe, abych se mohl vyhoupnout nad něj. Kdybych se mohl ovládat, tak bych to udělal, ale nějak jsem přeskočil svou laťku.
„Kuro… To se ti tak moc líbím, nebo je to něco jiného?“ přivřel jsem oči, abych vypadal přísněji.
Musel jsem se ale rozesmát, jak on zvážněl. Políbil jsem ho… Jinak než předtím. Trochu dravě a přitom hezky. Chtěl jsem se s ním jen líbat, ale ruka se mi po jeho těle rozběhla jak šílená a hned pod tričko, aby měla možnost se ho i dotknout. Chutnal tak dobře… Užíval jsem si to a vůbec se za to nestyděl.
Kuro
Lekl jsem se. Trhnul jsem sebou tak moc, že mi skoro luplo za krkem. Ale najednou byl Aki nade mnou. Já byl pod ním, ani jsem nevěděl jak. A po jeho slovech...
Měl jsem pocit, že mě opravdu jen zkouší, že se mi vysmívá.
Spletl jsem se? Vážně jsem se v něm spletl? Kdyby se jen přitáhl pro polibek, pohladil mě, objal mě... Možná potom i něco víc... Neprotestoval bych. Vážně jsem do něj zamilovaný.
Ale nevím, proč jsem měl pocit, že se to pokazilo. Jsem vážně tak přecitlivělý? Proč mi teda tečou slzy z očí? Proč?
Chtěl jsem se od něj odtáhnout. Zapřel jsem se o jeho ramena a snažil se ho odstrčit. I když bych ho raději objímal, cítil jsem se najednou tak nějak divně. Možná to nevědomé ale přitom příjemné objetí ve spánku bylo lepší než tohle? Možná jsem doufal, že se na mě jen podívá, usměje se a pak mi jemně opětuje polibek, nebo mě pohladí po tváři? A já bych mu ho rád vrátil, a pak by to šlo dál...
Jsem snad nějaká holka, abych se takhle choval? Proč to všechno, když se mi tak líbí… Když jsem do něho zamilovaný?
Aki
Cítil jsem tlak jeho rukou na sobě, jak se mě snažil odstrčit, ale bral jsem to jen jako lehký odpor, dokud…
Chvěl se… Jinak… Jak kdyby se mě bál…
Zapřel jsem se rukama vedle jeho hlavy a nadzvedl se, abych viděl do jeho očí. Brečel… Něco se rozbilo, možná moje srdce, nebo pocit toho, že ho možná začínám mít rád. Asi… Asi jsem si jen něco nalhával a on mě rád třeba vůbec nemá. Možná si chtěl zkusit políbit kluka, a já to vzal jinak.
„Kuro… Odpusť. Myslel jsem, že se ti líbím a… Spletl jsem se, odpusť. Už to neudělám. Asi jsem ti ublížil a…“
Sedl jsem si a vytáhl ho za sebou, abych ho objal.
„Aaaaa… Nemám rád, když lidi brečí, potom se cítím jako vážně velkej šmejd. Neplakej, už se mě nemusíš bát. Pochopil jsem to špatně a asi na tebe moc spěchal. Vážně, už to neudělám,“ tiskl jsem ho k sobě a bylo mi to všechno líto. Podělal jsem to.
Kuro
Najednou tlak z jeho strany povolil. Měl jsem zavřené oči, ale cítil jsem, že se na mě dívá. Když mě vytáhl k sobě do sedu a objal mě, byl jsem už tak zmatený, že jsem vážně nevěděl, co si mám myslet.
Věřil jsem tomu, že teď mluvil upřímně. Jeho hlas byl tak zvláštně uklidňující...
Rozhodl jsem se. Upřímnost za upřímnost...
„Já... já...“ utřel jsem si oči do trika. „Omlouvám se. Líbíš se mi, to jo. Ale... ale...“
Na moment jsem se zadrhl, Chtěl jsem mu to říct, ale bál jsem se, že se na mě rozzlobí, nebo se mi vysměje. Ale chtěl jsem to vědět. A doufal jsem, že mi řekne pravdu.
„Proč já? Chceš to se mnou jen zkusit, protože jsem ti řekl, že se mi líbíš? Je mi s tebou moc dobře. Ale bojím se, že mě jen zkoušíš. Že se mi pak vysměješ a budeš vykládat, jak je do tebe ubožák jako já zamilovaný. Vždyť se kolem tebe pořád motají nějaké holky. Tak proč teda já? Proč tohle? Promiň, že to tak říkám, ale bojím se toho a říkám ti to, i když mám strach, že... že... já prostě nevím,“ zmlknul jsem, protože jsem vážně nevěděl jak dál.
Vymanil jsem se z jeho objetí. Ještě jednou jsem si otřel oči a pak se mu podíval do tváře.
„Políbil jsem tě, protože... no... není to jen o líbení. To bych jen tak neudělal. Promiň, že tě tím obtěžuji. Půjdu si lehnout na zem a ráno pojedu s Ritou domů.“
Aki
„Počkej… Počkej…“ zpátky jsem ho vtáhl do své náruče a pevně držel za ruce, aby nikam nemohl jít.
„Ty si vážně myslíš, že tohle bych udělal jen proto, abych tě potom zesměšnil před ostatníma? Lhal jsem ti někdy? Ubližoval třeba před Ookubou? Dělal si z tebe srandu? Řekni mi jediný okamžik, kdy jsem nebyl upřímný,“ díval jsem se do jeho tváře a nemohl uvěřit tomu, co řekl.
„Mám tě rád, proto to dělám. Popravdě ti nedokážu odpovědět na to, proč ty. Jako asi stejná otázka, proč je vesmír, nevím… Vážně nevím proč. Myslíš si, že je normální, že kluk, co měl v posteli už nějakou tu holku, najednou vyjede po klukovi? Není a jsem víc než zmatenej, ale… Ale nemůžu přestat. Nejspíš to chce čas a já neumím chodit v nějakém vztahu. Vlastně jsem měl jen jeden, a to dva měsíce. Stálo to za hovno,“ zvedl jsem hlavu a zhluboka se nadechl, když jsem byl už vážně naštvaný.
„Sereš mě, a to hodně. Ale stejně tak si nedokážu pomoct a jsem s tebou. Jsi jak magnet, nebo bumerang. Nedokážu se v tuhle chvíli správně vyjádřit, protože si sám se sebou nevím rady. Nikam nejezdi, hm? Zítra chci vážně vyrazit za Hiromim a holky se maj rády, jim bych to nezkazil. A na zem jdu já, původně jsem tam spal. Dobrou a… Radši nic, když si tohle o mě myslíš, asi nemá cenu ti to vymlouvat,“ sebral jsem peřinu a lehl si na zem.
Vážně jsem se cítil dotčený a naštvaný… To nebyly jen prázdná slova, ale něco, co ale hodně bolelo. Copak jsem bestie, co jako všechny kolem sebe mlátí? Haaaa?
Kuro
Aki se naštval. Nejspíš se ho to opravdu dotklo, ale copak nedokáže pochopit i mně? Někoho, komu se líbí kluci a má prostě strach s tím jít ven, zvlášť u někoho, jako je on? Přiznal jsem, že je to víc než líbení... A stejně...
Tušil jsem, že se naštve. Neměl jsem se ptát.
„Nemůžu vědět, jestli jsi byl nebo nebyl upřímný. Proto jsem se ptal. Chtěl jsem to vědět, protože ti do hlavy nevidím,“ řekl jsem tiše. „Promiň.“
Lehl jsem si a otočil se k němu zády. Zachumlal jsem se do peřiny až po krk. Slzy mi tekly po tváři a vpíjely se do polštáře.
Pokazil jsem to. A to jen proto, že jsem chtěl od něj odpověď. Že jsem chtěl mít jistotu, že si ze mě jen nestřílí. A on... Naštval se na mě. Copak já vím, co se mu honí hlavou?
Ano, choval se ke mně ze začátku spíš jako tyran a pak najednou změnil přístup. Měl jsem to teda chápat tak, že to myslí vážně, a nedělá si ze mě dobrý den jen pro pobavení? Nejspíš ano. Neumím v těchto vztazích chodit. Nikdy jsem kluka neměl, a vlastně ani holku. Dokážu lidi odhadnout, ale v něm... V něm se prostě nevyznám.
Už jsem se rozhodl. Pojedu domů... Pro Ritu se zastavím, až se budou vracet. Už asi nemám ani důvod s ním zůstávat déle, než je nutné. Jen to bude víc bolet, zvlášť teď, když jsem mu naznačil, že k němu cítím něco víc...
Aki
Přetáčel jsem se z jedné strany na druhou a už nedokázal zabrat.
„Aaaaaaa… Sakra, nemůžu spát,“ zvedl jsem se ze země a došel zpátky k posteli.
Byl jsem jak lev v kleci, který hledá východ, aby se mohl dostat na svobodu. Chvíli jsem jen stál a díval se na ten balíček, který se chvěl, jak nejspíš brečel. Povzdechl jsem si, protože to bylo i na mě trochu moc. Nechtěl jsem se s ním pohádat a hned takhle brzo, ale… Asi nás čekala ještě hodně dlouhá cesta.
Přilehl jsem si k němu a jednu ruku zasunul pod peřinu v místě, kde měl hlavu a druhou ho obejmul. Nadzvedl jsem deku a zasunul se pod ní, abych byl schovaný stejně, jako on.
„Na té zemi je mi zima, hezky hřeješ,“ přitulil jsem se k němu a dal mu malou pusu na krk.
„Nechci ti ubližovat a nechci, abys brečel. Mluv se mnou, když tě něco trápí. Neříkám, že to dokážu vyřešit, nebo se nějak změnit, ale poslouchat umím. Je mi s tebou hezky a užívám si čas, který máme. To je to, co teď cítím, ale co dál… Na to musíme přijít. Rozhodně jsem na tebe spěchal, a to mě mrzí,“ ještě víc jsem se zachumlal a nasál jeho sladkou vůni.
Kuro
Bál jsem se pohnout a setřít si slzy, aby nepoznal, že brečím. Dusil jsem to v sobě. Nechtěl jsem, aby se na mě zas naštval.
I přesto jsem sebou trhnul, když vyskočil na nohy a zanadával si, že nemůže usnout.
Překvapilo mě, že po tom všem si ke mně lehnul, a ještě mě objal. Jen jsem tiše poslouchal, co mi říká, ale neodpověděl jsem mu na nic. Ale... taky mi s ním je dobře. Dnešní večer byl opravdu zvláštní, ale ať už to dopadne jakkoliv, budu rád vzpomínat na to, jak jsem ho viděl v koupelně, jak jsme spolu večeřeli a dívali se na film. Tuhle část si ponechám a tu druhou horší... Zapomenu na ni.
Podvědomě, i když mi pořád z toho bylo tak všelijak, jsem se k němu víc přitiskl a konečně si utřel slzy.
Byl jsem opravdu zmatený, protože tohle všechno přišlo tak náhle... Mám věřit na lásku na první pohled? Stalo se už hodně jiných divných věcí, tak proč ne tohle? Ale jak to bude, ukážou další dny. Ty ukážou, jestli jsem se v Akim spletl, nebo ne...
Nakonec jsem z toho všeho přemýšlení usnul. Byl jsem vážně unavený a musel jsem usnout tvrdě, protože, když se na chodbě ozvalo bouchnutí, silně jsem sebou škubnul.
První, co jsem vnímal, bylo, že mě ještě pálí oči a trochu mě bolela hlava.
Chvíli jsem nevěděl, kde jsem, ale Aki vedle mě, mi to vzápětí připomněl. Už, už jsem natahoval ruku, že ho pohladím po tváři, jako bych chtěl smazat to, co se stalo v noci, ale hlasy Rity a Nyoko mě zastavily. Uvědomil jsem si, že by asi nebylo dobrý, kdyby nás viděly v jedné posteli, i když se vlastně nic nestalo.
„Aki,“ poplácal jsem ho po rameni. „Měli bychom vstávat. Holky jsou už vzhůru.“
Aki
„Hmm…“ zamručel jsem, když do mě někdo strkal a mlel o ségrách.
Nech mě spát… Před chvílí jsem zaspal a ty mě rušíš… Haaaaa…
Víc jsem si k sobě tu otravnou osobu přitáhl a zachumlal se do jeho krku, jak kdybych mu tam chtěl vypálit svou tvář. Cítit jeho příjemnou vůni, která má nádech mého sprcháče a přesto to není ono. Jo… Byl tu a zůstal. Nejspíš by přes mé celonoční sevření ani nikam neutekl. Nedovolil bych mu to.
Až když na mě ségra skočila a hezky loktem mi vzala žebra, jsem se konečně probudil šokem.
„Už bys s tím vážně mohla přestat, dost to bolí,“ vyštěkl jsem na ni a ona se zarazila.
Většinou jsem na ni neřval, ale když už to prostě bylo hodně… I přesto, když jsem viděl její tvář, jsem ji prohrábl vlasy a konečně pustil Kura, aby i on mohl vstát.
„Tak… nasnídáme se a pojedeme? Co? Říkala jsem to Ritě a je nadšená. Prý určitě i její brácha pojede,“ pousmála se a podívala nadšeně na Kura.
Jo… Byl to satan v ženských šatech, přemluvila by i mrtvolu, takovej talent jsem neměl. Po téhle noci jsem pochyboval o hodně věcích, ale to, že něco ke Kurovi cítím, k tomu rozhodně nepatřilo.
Postavil jsem se a došel ke skříni, ze které jsem vytáhl nějaké oblečení a natáhl ho na sebe. I přesto, že bylo na ven, tak jsem musel uznat, že mi sedlo. Roztrhané kalhoty a delší tričko s černými nápisy. Ideál… Mohl jsem z fleku fotit a byla pravda, že pár nabídek jsem dostal. Zatím jsem je nepřijal, ale zase to nebyly špatně vydělané peníze.
Sebral jsem věci z gauče v pokoji a všiml si, že to nebyly Kurovy staré věci, ale úplně nové a vážně moc hezké. Komorník měl vkus, to se muselo uznat. Nechal u toho lístek, že se staré věci rozpadly, jak byly zničené. Jen jsem se usmál a položil na stolek peníze s tím, že moc děkuji.
„Na… Omlouvám se, ale ty staré věci tebe i sestry se jaksi rozpadly,“ usmál jsem se a podal oběma tyhle nové kousky.
„Netrap se tím, jo, je to ode mě, dostal jsem je z jedné přehlídky, ale byli mi hodně těsné a holčičí jsou po ségře, nejspíš už vybrala věci pro tvou sestru, které ji jsou malé,“ Nyoko se jen usmála a přikývla.
Nikdy jsem nelhal, ale v tomhle případě to jinak nešlo, jinak by si to nevzal. Položil jsem to na postel a vydal se i s Nyoko ven, aby se ti dva mohli v klidu převléct, a my zatím šli udělat snídani.
Kuro
Myslel jsem, že to ráno bude lepší. Ale tak nějak jsem to buzení nebyl schopný rozdýchat. Nevadilo mi, že si mě k sobě přitáhl, nevadila mi jeho sestra, ale měl jsem problém s tím, že nás viděla v posteli spolu. A já jen v triku a bez trenek.
Cítil jsem se trapně, i když toho moc neviděla. Ještě že ji některé věci nedochází.
Vylezl jsem konečně z postele a chtěl se obléct. Chvíli jsem se díval na Akiho, jak se parádí a kouká na sebe do zrcadla jako narcis. Nejspíš si je dobře vědom, že mu to sluší. Ale lepší je, když ho pochválí někdo cizí, než on sám sebe v zrcadle...
Konečně jsem se pohnul a chtěl si vzít věci, ale zůstal jsem zaraženě stát. Tohle... Ani jedna věc nepatřila mě. A to, co jsem potom slyšel...
Zamračil jsem se, ale mlčel jsem. Nechtěl jsem Ritě kazit radost, protože se ji ty nové věci líbily. Pochyboval jsem, že byly po Nyoko, když jsou holky stejně velké. Nechal jsem Ritu, aby si je vzala a šla se obléct k Nyo do pokoje.
Posadil jsem se na gauč s těma věcma v ruce a zamračeně se na ně podíval.
Možná to nemyslí zle, ale nepotřebuji žádnou charitu. Chci zpátky své věci. Nebyly v tak špatném stavu, aby se po jednom vyprání rozpadly. Mám to brát tak, že by se za mne styděl?
Pochyboval jsem, že by mu na přehlídce dali něco těsného. Možná to tak chtěl jen zamluvit, ale i tak...
Začal jsem se oblékat, protože na mě už volali, že už je v jídelně nachystaná snídaně. Neměl jsem skoro vůbec hlad, ale na kávu jsem se těšil. Vážně jsem ji potřeboval. Byl jsem unavený víc než večer a pořád mě trochu bolela hlava...
„Děkuji za nové oblečení, ale nemohu je přijmout. Vezmu si je jen teď, pak je dám vyčistit a vrátím je. Moji mikinu a triko jsem měl opravdu rád. A vím, že mé věci byly v pořádku. Až půjdu domů, tak chci své staré věci a Ritiny taky. Pojedu k Hirovi, ale do večera musíme být zpátky doma,“
Víc jsem k tomu nic neříkal. Posadil jsem se ke stolu a nabral si trochu rýže, abych mohl pojíst, a dát si i tu kávu, co tak nádherně voněla po celé jídelně.
Aki
Jak jsem si myslel, vážně se ho to dotklo, bylo mu to slyšet na hlase. Zastavil jsem komorníka, když nám dával snídani na stůl a ukázal na Kura.
„Mám něco dočinění s těmi věcmi, co se mu vyměnily?“ zeptal jsem se nahlas, a přitom se díval na Kura.
„Ach… Omlouvám se, pane, já… Dal jsem to prát já, a asi na hodně, jak byly ty kousky oblečení seprané, tak se ve švech povolily a jako… zesíťovaly. Proto…“ drcl jsem do něj a on díky bohu hned pochopil.
„Proto jsem vyřazené věci z pánova šatníku dal vám a mladá slečna dala té druhé své staré oblečení, které stejně chtěla dát pryč. Omlouvám se, že s musíte vzít věci po někom, ale nemohl jsem vás tu nechat chodit nahé, to by bylo nepatřičné,“ poklonil se a čekal na to, co mu řekně Kuro.
Tohle vážně nebyla moje chyba, a ani komorníka, prostě se to stalo. Ještě, že to bylo tady, kdyby mu třeba kalhoty praskly ve škole, asi by se posměchu neubránil.
„Dojíme a pojedeme, takže si holky vezměte ještě nějaké mikiny, může tam být zima,“ ukázal jsem na trička s krátkým rukávem, které měly na sobě.
„Jooo…“ odsekla Nyoko a vzala Ritu za ruku, aby ji odvedla do pokoje.
Na stole po nich zbyly jen vyjedené misky a poloprázdné tácy s jídlem.
Kuro
Zamračil jsem se. Tomu mám jako věřit? Dobře vím, že moje věci na tom nebyly tak špatně. I když jsme byli chudí, tak se rodiče vždy starali, abychom nechodili jak trhani. Nechtěli si udělat ostudu a taky nechtěli, aby bylo na první pohled vidět, jak na tom s penězi špatně jsme. Ta mikina, a to triko bylo jedno z nejlepších, co jsem měl. Chtěl jsem vypadat dobře, když jsem tu šel, a taky byly moje oblíbené. A navíc... Komorník je školený na to, aby věděl, co jak má prát.
Tak, jak mi byl včera sympatický, dneska jsem se na něho zlobil. Dělat ze mě hlupáka... Vypadám snad na to, že jsem hloupý?
Ani jsem se na ně nepodíval. Dopil jsem si kávu a dojedl rýži. Poděkoval jsem za jídlo a vstal od stolu.
Došel jsem ke komorníkovi. Pohlédl na mě s údivem, když jsem se před nim zastavil. Ale já jen mlčel a díval se mu do očí. Ty řeknou mnohé...
„Počkám venku. A... Chci svoje věci zpátky,“ řekl jsem nakonec ještě tiše a vypadnul jsem hned ven.
Posadil jsem se na schodech, objal jsem kolena a zabořil do nich obličej.
Nechtěl jsem v tom domě už zůstávat. Nemám už ani chuť jet k Hiromimu. Jedu jen proto, že jsem to slíbil holkám. Tak nějak se to všechno kazilo, a to jsem se tu těšil.
Většinou to tak mívám. Stává se mi to pokaždé. Když se někam nebo na něco těším, vždycky se to nějak zkazí...
Aki
A dost… Jako asi za všechno můžu nebo co. Ať si trhne, a to jsem se chtěl začít snažit, abych si ho získal. Nějak se mi najednou nechce. Nemám rád kluky, co se furt za něco uráží a věčně nejsou spokojení s ničím. To bych s ním asi neměl vztah nic moc, kdyby mi furt něco zakazoval, a ani bych ho nemohl pozvat na rande, aby mi to jídlo neomlátil o hlavu.
„Pane…“ podíval se na mě nechápavě komorník.
„To nic, neřeš to,“ poplácal jsem ho po rameni a došel pro svou druhou mikinu.
Vyšel jsem čekat na holky ven a zastavil se před ním.
„Hele… Jako buď si na mě naštvaný, já za to fakt nemůžu. Jo… Poprvý jsem ti lhal v tom, že je to z přehlídky, jinak by sis to nevzal, ale už to je jedno. Komorník ty věci nemá, pere je vždy jeho žena, ne on. Jednou se o to pokusil u nás a ty barvy co vymyslel jsi nikdy neviděl. Sorry za něj, ale je to starej popleta, stejně ho mám rád. Prosím tě, přijmi to, mrzelo by ho to. Za tu lež se omlouvám, ale ty prostě… Jsi tak tvrdohlavý,“ pokrčil jsem nos, jak jsem se zamyslel, jeden z mým blbých zvyků.
„Jo… A ten včerejšek…“ chtěl jsem říct, aby na to zapomněl, a dělal, že se nic nestalo.
Budeme dál kamarádi a bude to v pohodě. Jako kdyby mezi námi nic nebylo, jen občasné pobavení a balení… Holek? Kluků? Proč jsem si něco nalhával, jsem slabý.
„Chtěl bych… Zkusit třeba rande… Nic neslibuji, ale… Chci to zkusit,“ podrbal jsem se na zátylku a radši se díval jinam, aby nebylo vidět, že se cítím trapně.
Plán selhal, myslím si něco a udělám něco jinýho, fakt super.