Kuro
Raději jsem ztichl a vystoupil. Byl jsem moc rád, že mám kolem sebe tak dobré lidi, kteří mi pomáhají, ale na druhou stranu jsem se cítil provinile. Nemohl jsem se zbavit pocitu, že je využívám.
Dorazili jsme na ošetřovnu, kde se mě hned ujala sestřička. Hned něco brebentila o tom, že to není normální bouchnutí do hlavy, ale já raději mlčel. Nevěděl jsem, co říct... Nechtěl jsem už lhát, ale taky jsem nechtěl říct pravdu.
Cítil jsem se o trochu lépe, když mě začala ošetřovat, ale v momentě, kdy dovnitř vešel doktor, a já se na něj podíval aspoň tím jedním okem, málem se mi zastavilo srdce.
Ta podoba byla nepřehlédnutelná. A když Aki promluvil, bylo to jasné. Ruce se mi začaly třást ještě víc než před chvílí, a když se doktor ke mně přiblížil, skrčil jsem se, jako bych čekal další ránu.
Dostal jsem strach...
Strach z jeho otce...
Bál jsem se třeba jen na Akiho podívat. Bál jsem se i promluvit. Co když to dopadne jako u nás doma?
„Je vám špatně?“ sklonila se ke mně sestra, když viděla, jak jsem zblednul.
Aki
„Ale no tak, nedělej ze mě takového necitu. Jsem tu proto, že jsem tě viděl sem jít, a odešel od společné večeře s ředitelem téhle nemocnice. Koho lepšího, by si tvůj kamarád mohl přát, ne?“ podíval se na Kura a prohlídl si ho od vrchu dolů.
Bylo jasné, že on už od matky ví, co se děje a podle všeho si i domyslel kdo je ten kluk, s kterým jsem.
„Necita? Ty? Oženil ses s prací a děti máš jako skalpel a jehlu, nezajímá tě to,“ procedil jsem mezi zuby a radši sevřel Kurovi rameno, aby se nebál, že jsem tu s ním.
Otec nic neřekl a sedl si naproti Kurovi, aby mu začal vyšetřovat ránu.
„Mladíku, tohle je tržná rána, a rozhodně jste nikde nespadl. Tohle je dobře mířeno pěstí na spánek. Hmm… Vidím, že váš otec se snažil už tu hloupost s mým synem vymlátit vám z hlavy, ale podle všeho to nepomohlo, že?“ šeptal, ale moc dobře jsem ho slyšel.
Trochu jsem ho od Kura odstrčil a naštvaně se na něj podíval.
„Jen ho ošetři, to je tvoje práce, ne? Co si dělám ve volném čase, to je moje věc!“ prskal jsem na něj a on nalepil Kurovi na spánek náplast, aby to dál neteklo.
„Je to jen mírný otřes mozku, stačí mu dávat dostatečně pít, a hlavně klidový režim,“ bez jediné odpovědi vstal a mě strhl na bok do koutu.
„Zítra tě očekávám u večeře, ještě si promluvíme,“ zavrčel na mě tlumeným hlasem a odešel.
Kuro
Bylo mi hned jasné, že sem Akiho táta nepřišel kvůli mému ošetření. Prostě si mě chtěl prohlédnout. Ale spíš by mě zajímalo, jak ví o mém otci...
Neměl jsem z toho dobrý pocit, zvlášť když ještě něco tiše Akimu řekl a pak odešel, aniž by mě vyšetřil úplně.
Už jsem se chtěl zvednout a jít, protože jsem měl za to, že mé ošetření nestojí ani za zmínku, když se otevřely dveře a do ordinace vešel druhý doktor.
„No, vidím, že kolega už něco spravil a já teda dodělám ten zbytek,“ usmál se na mě.
Sedl si na stoličku a znovu mě pořádně prohlédl. Roztržené obočí mi stáhl, a ještě mi prohmatal celé tělo. Docela to trvalo, než to všechno sepsal do zprávy. Akiho otec na mě kouknul jen zběžně, ale tenhle to bral až moc podrobně.
„Kolega se s vámi chtěl jen seznámit,“ zašeptal ten doktor, když se ke mně víc naklonil.
„Tak!“ promluvil najednou tak hlasitě, až jsem se lekl. „Můžete se obléct. Dobrá zpráva je, že neumřete. Na to máte ještě hodně času. Špatná zpráva je, že zůstanete pár dní v lůžku a přijdete se mi za týden ukázat. Sestra vám dá léky proti bolesti a budete je užívat, jak vám řekne. No,“ vzal do ruky moji kartu a podíval se na ni a pak na mě. „Můžete už přijít potom sám. Doprovod rodičů už nepotřebujete, jak se tam koukám.“
Přikývl jsem, že rozumím, a začal jsem se oblékat. Už jsem chtěl být odsud pryč. Kdekoliv, jen ne tady, kde za některými dveřmi je další problém, který mě teď docela tíží...
Aki
Díval jsem se za tátou a myslel, že hned po něm skočím. Nikdy se o mě nestaral, a najednou tolik zájmu…
„Přijdu, ale nevím, co se mnou chceš probírat, protože já jsem v pohodě s tím, koho mám rád,“ stihl jsem ještě za ním vyběhnout na chodbu, jenže on jen mávl rukou a zmizel někde za rohem dlouhé chodby.
Čekal jsem, až dovyšetří Kura, a mezitím přemýšlel, co táta zase má. Hiromi pomohl Kurovi do auta a já poslal Rose s nimi, že to zaplatím. Peněz jsem měl dost, a k tomu ještě lepší pojištění, to kvůli otci a jeho práci. Zajišťoval všechny dotace, co tekly do místních nemocnic, a ještě dalších ve státech, po celém Japonsku i Koreji.
„Zaplatím jeho ošetření,“ usmál jsem se na sestřičku, ale ta to odmítla.
„Váš otec už zaplatil, nemusíte si s tím dělat hlavu.“
Jen jsem se poklonil, ale venku jsem už cítil, jak ve mně vztek roste.
„Je to vyřízené?“ zeptal se Hiromi, když jsem došel k autu.
„Jo v poho,“ zabručel jsem, protože mě to vážně štvalo.
Táta si jen chtěl upevnit svoji pozici a donutit mě jít na tu večeři. Sedl jsem si vedle Kura a přitáhl ho k sobě.
„Je ti už líp?“ zeptal jsem se a políbil ho na tvář.
Kuro
Došli jsme do auta a já hned na rozkaz paní Rose nastoupil. Prý, abych se jí někde ještě nevyvrátil. Přesto jsem se stále díval okýnkem ke vchodu do nemocnice, a byl nervózní z toho, že Aki pořád nešel. Když se ukázal a taky konečně nastoupil, oddychl jsem si aspoň pro tuto chvíli. Viděl jsem, že je v pořádku, ale snad by si jeho táta nedovolil ho zmlátit přímo tady v nemocnici.
Ale co bude, až se Aki vrátí domů?
„Jo, je mi lépe,“ odpověděl jsem Akimu, a pak jsem sklonil hlavu. „Omlouvám se, že vám všem přidělávám jen starosti.“
Vážně mě to mrzelo. Známe se teprve pár týdnů a už tohle...
Co jsem teď právě chtěl nejvíc, bylo, lehnout si do postele. Všechno to zaspat a vzbudit se ráno s pocitem, že tohle všechno byl jen špatný sen. A navíc, budu chybět několik dní ve škole. Budu se to muset všechno doučit a hlavně... Aki tam bude a já ne. Co budu bez něho dělat? Za tu chvíli jsem si na něj tak zvykl, tak moc jsem se do něj zamiloval, že si už ani nedokážu představit chvíli bez něj. A ten Ookuba... Co když on...
Ne, ne, ne... zavrtěl jsem bezděčně hlavou. On určitě není teplej.
I když...
Znám pár takových, co tvrdili, že nejsou na kluky, gayům dělali peklo na zemi, a přitom to byla jejich skrytá touha mít po boku místo holky kluka...
Ne, nesmím na to myslet...
„Můžete mi, prosím, tady na chvíli zastavit?“ zpozorněl jsem, když jsme projížděli ulicí, kde byl krámek mého šéfa. „Potřeboval bych se omluvit, že teď nepřijdu do práce. Šéf by měl o mně starost a volal by domů, a kdo ví, co by mu táta navykládal...“
Aki
Pořád mi v hlavě lítala tátova slova a vůbec se mi to nelíbilo. Snažil jsem se na to nemyslet a dost často jsem se jen ke Kurovi přitulil, abych věděl, že ho tu mám. Zbystřil jsem, když jsme zastavili, a na moment si ještě Kura k sobě přitáhl.
„Mám jít s tebou, nebo to chceš vyřídit sám?“ zašeptal jsem mu do ucha a políbil ho na tvář.
Moc jsem nevěděl, jak to myslí, a co bude dál. Měl tuhle práci nejspíš rád, ale bude moci sem dojíždět? Nejspíš se vše uvidí za ty dva týdny.
Kuro
„Půjdu sám,“ odmítl jsem Akiho doprovod. „Bude to jen chvilka.“
Chtěl jsem ho políbit, ale nějak jsem se před Rose a Hiromim styděl. Tak jsem ho jen pohladil po ruce a raději rychle vystoupil. Spíš tak rychle, jak jen to šlo. Došel jsem do obchodu a zamířil rovnou k pultu.
„Vítejte,“ zvedl šéf hlavu s úsměvem, ale jakmile mě viděl, okamžitě jeho úsměv zmrznul.
„Kuro... Co se ti, pro boha, stalo?“ vyběhl zpoza pultu rovnou ke mně. Popadl mě za ramena a hned si mě celého prohlížel.
„Tak, Kuro, co se děje?“
„Omlouvám se, pane Tamaki, ale nevím, jestli tu budu moct ještě pracovat.“
„To nevadí, hlavně se dej do pořádku. Kdo ti to proboha udělal?“ díval se na mě mírně zděšeně. „Klidně se vrať, až budeš v pořádku.“
„Pane Tamaki, moc se omlouvám, ale nejspíš tu už nebudu pracovat. Víte... Otec mě vyhodil z domu a já teď budu bydlet dost daleko a nezvládal bych jezdit tam i tady.“
Třásl se mi hlas, protože mi to bylo opravdu líto. Měl jsem to tu rád a pana Tamakiho taky.
„To... to ti... udělal táta?“ opatrně se konečky prstů dotkl mé tváře.
Neodpověděl jsem, jen jsem sklonil hlavu.
„Nechápu. Nechápu to... Jak ti to mohl udělat? Proč?“ ptal se, a vážně bylo vidět, že to nechápe. On na svého syna nejspíš ruku nikdy nevztáhl.
Pak se ale zadíval přes sklo ven.
„To kvůli němu?“ kývl hlavou k autu, kde seděl Aki. „Dobře jsem viděl, jak se po tobě dívá.“
Měl jsem strach, jak zareaguje, ale přesto jsem přikývl.
„Je mi líto, Kuro, že už tu nebudeš. Mám tě opravdu rád. Ale hlavně, ať jsi v pohodě. Přijď se někdy ukázat a zastav se zítra pro výplatu, ano? Připravím ti ji...“
„Musím teď být pár dní v posteli. Nemusíte mi tu výplatu dávat. Nepřišel jsem, když jste mě potřeboval,“ konečně jsem promluvil.
Pořád jsem měl výčitky, že jsem mu lhal, když jsem volal, že nepřijdu.
Pan Tamaki o tom ale nechtěl ani slyšet. Trvalo mi dalších pět minut, než jsem ustoupil a slíbil, že až mi bude lépe, tak se zastavím...
Aki
Čekali jsme docela dlouho, než Kuro došel, ale aspoň jsem měl dost času na to, abych si to nechal projít hlavou. Rose se o něčem s Hiromim bavila, jenže já je moc neposlouchal. Nebyl jsem z toho moc v pohodě, ale co se dalo čekat, otec nebyl zrovna snadná překážka. Jeho vrozený talent na psychické deptání lidí, byl dokonalý. Klasický příklad zbohatlíka, který předtím měl jen svou doktorskou praxi. Byl to snob, a vše pod jeho úroveň mu nevonělo. Dost často mě děsil svým chováním, a ještě víc chladností, co z něj čišela.
„Tak jak to dopadlo?" zeptal jsem se hned, co se otevřely dveře u auta, a Kuro nastoupil.
Kuro
Rozloučil jsem se, a konečně jsem měl o něco lepší pocit. Aspoň jedna věc dopadla dobře, a já si už tolik přestal vyčítat to mé lhaní vůči němu. Byl jsem moc rád, že to vzal takhle a nezlobil se na mě.
„Bylo mu líto, že už tu nebudu pracovat. Ale mám se občas aspoň zastavit,“ dosedl jsem k Akimu a unaveně se o něj opřel.
Rose se hned rozjela směrem domů.
Vážně tomu teď můžu říkat domov? Už když jsme se blížili k jejich pozemku, cítil jsem se zvláštně. Tak, jako bych opravdu domů jel. Bylo to takové uklidňující, hlavně když jsem věděl, že je to klidné a přátelské místo.
Vytáhli jsme moje věci z kufru a hned jsme zamířili nahoru do mého pokoje.
„Máš tu dost místa, tak si to potom poukládáš, jak budeš chtít,“ usmála se Hirova máma a otevřela velkou skříň. „Ještě ti tu doneseme stůl, aby ses měl kde učit. Ale teď to nechej a běž si lehnout.“
Přiskočila ke mně a vzala mi věci z ruky, které jsem už vytahoval z tašek.
Byl jsem vážně unavený. Tak, když mi asi třikrát potvrdila, že to opravdu nemusím dělat hned, že jí to nevadí, vytáhl jsem si věci na spaní a šel se aspoň osprchovat, abych ze sebe smyl nemocniční smrad a mohl se v klidu vyspat. Nesměl jsem ale zamykat dveře do koupelny, prý kdyby se mi udělalo zle, tak ať je pak nemusí vyrážet.
Když jsem se vrátil z koupelny, jen jsem zůstal hledět. V pokoji jsem měl už postavený stůl pod oknem a mé věci byly vybalené z tašek a naskládané do skříně.
„Vem si aspoň kousek koláče, aby sis mohl vzít prášky,“ přistál ještě na stole tác s jídlem a čajem.
Bylo toho na mě moc. Bylo to poprvé, co se o mě někdo takhle staral. Ať už Aki, nebo Rose s Hiromim. Nikdy jsem nepoznal od mámy takovou péči jako teď. Seděl jsem na posteli a slzel jsem nad tím, jak mi to přišlo líto a zároveň jsem poznal nový pocit... Jako kdybych měl novou mámu...
Aki
Pomohl jsem s ostatními vybalit Kurovi věci a dotáhnout do pokoje stůl, aby měl kde psát. Sice dům tak veliký z venku nevypadal, ale dole byly tři pokoje a kuchyň a nahoře dva a druhá koupelna. Vážně si tu s tím dala Rose práci. Oproti japonským stavbám bylo vidět, jak tady zapůsobil její původ, protože tohle rozhodně nezapadalo do okolních domků. Byl to poslední dům u rozlehlých polí, které k němu patřily. Z venku nic moc stavba, ale zevnitř… Opravdu tu z každého kousku dýchalo teplo domova, a taky hodně dřeva, které tu bylo snad všude.
„To bude dobrý, jsem tu s tebou a máš i novou rodinu, která za to vážně stojí,“ usmál jsem se a políbil Kura do vlasů.
Přidřepl jsem si k němu, abych mu mohl otřít slzy z očí, a on neměl tak vlhké tváře.
„Za dva týdny, až ti bude lépe, třeba něco s tou prací uděláme. Jezdí sem autobus, ale asi bys tam nebyl na celou dobu a každý den, ale pár dní v týdnu, třeba tři hodiny by šly,“ usmála se Rose a pohladila Kura po vlasech a posunula mu podnos blíž, aby se najedl a snědl prášky, jak má.
Kuro
„Moc vám děkuji. Opravdu moc děkuji,“ podíval jsem se na všechny.
Vážně bych si nikdy nepomyslel, že bych někdy mohl mít kolem sebe tak dobré lidi. Pomalu, po troškách, jsem začínal pociťovat, co znamená být šťastný někde, kde se člověk cítí jako doma. Tohle znamená domov. Ode dneška...
Podíval jsem se na Akiho. Viděl jsem v jeho očích, že má starosti Nevěděl jsem, jestli je to tím, že se tak stará o mně, nebo tím, co ho čeká doma... Ale přesto se mi snažil být oporou.
Ty jeho oči byly krásné, a jeho pohled hřál stejně jako jeho dlaň, kterou mě pohladil po hlavě.
„Miluji tě,“ zašeptal jsem, jak nejvíc to šlo.
Naklonil jsem se k němu a rychle ho políbil. Celý červený jsem se pak raději rychle pustil do jídla, když jsem si všiml, že se na nás Hiro a Rose dívají. Jen se na mě oba usmáli, jako by to měli domluvené, a pak odešli z pokoje dolů.
„Přespíš tady, nebo pojedeš domů?“ dal jsem Akimu tác, když jsem dojedl a spolknul prášek.
Hodiny ukazovaly něco málo po desáté, a on musel být určitě unavený. A já taky. Nejen ze všeho, co se stalo, ale začaly působit i ty léky. Přál bych si usínat vedle něj. Jen nevím, jak by na to zareagovala Hirova máma. Přeci jen je to její dům... A taky tu byl jeho táta. Podle všeho chtěl, aby Aki přijel domů co nejdříve.
Aki
Odložil jsem tác na stůl a vytáhl si z batohu náhradní tričko a trenýrky.
„Zůstanu dneska s tebou, jsem s Rose domluvený. Jen se osprchuji a jsem hned tu,“ vyběhl jsem na chodbu a hned do koupelny.
Jen rychlou sprchou jsem prolítl a oblíkl se, abych byl co nejdřív s Kurou. Zhasl jsem a zalezl do postele za ním. Nebyla moc malá a ani letiště, jen obyčejně větší postel, na které se ale dva pohodlně vejdou. Otočil jsem se tak, abych si ho mohl přitáhnout a zachumlat se s ním pod peřinu.
„Rose říkala, že mě zítra ve škole omluví a tebe na ty dva týdny. Musím večer domů, ale do té doby budu s tebou a aspoň se ujistím, že jsi v pořádku. Teď se hezky vyspi, abys nabral sílu, ano?“ přitáhl jsem si ho však ještě pro polibek, abych cítil jeho vůni a chuť.
Kuro
Byl jsem moc rád, když Aki řekl, že může zůstat. Opravdu rád, i když jsem se i bál toho, jak to bude, až přijde domů. Pořád jsem před sebou viděl jeho otce, jak mluvil se mnou a potom s Akim.
Seděl jsem na posteli a čekal, až přijde z koupelny. Nechtěl jsem si jít lehnout bez něho.
A když jsme se potom uložili, a on nás zabalil do peřiny, chytl jsem ho kolem pasu a přitiskl se na něj co nejvíc.
Poprvé, co usínám vedle něj. Nebylo to jako u nich, na pár chvil a zase pryč. Bude tady se mnou až do rána. Nemohl jsem být šťastnější. Aspoň v tuto chvíli...
Vážně jsem se do něj zamiloval. Opravdu moc...
Netrvalo dlouho, a jeho teplo a prášky mě naprosto umrtvily. Usnul jsem tak rychle, že jsem mu ani nestihl popřát dobrou noc.
Sem tam se mi něco zdálo, a já se párkrát na moment probral, když jsem sebou škubnul. Ale pokaždé jsem se znovu přitiskl k Akimu, a v jeho blízkosti, která mě tolik uklidňovala, jsem opět usnul.
Aki
Tiskl jsem ho k sobě a poslouchal, jak po chvíli spokojeně oddechuje. Bylo příjemné, jak hezky hřeje a moc jsem si jeho přítomnost užíval. Tohle bylo naše poprvé, kdy usneme a probudíme se jeden vedle druhého po celé noci. Ještě se nám to nepovedlo, jen jednou, a to na pár hodin.
Už brzo z mých úst uslyší to, po čem tolik touží. Už dneska jsem málem řekl to, co chce slyšet, ale něco mě stále drželo o krok zpátky, jako bych se něčeho bál, a já začal i chápat čeho.
Usnul jsem chvíli po něm a spal až do rána, než mě probudilo nějaké cinkání ze spodní kuchyně.
Kuro
Když se blížilo ráno, a já měl spaní už o něco lehčí, znovu se mi začaly zdát sny, které se mi vůbec nelíbily. V jeden moment jsem sebou trhnul tak silně, že jsem sám sebe probudil.
Rychle jsem oddechoval a rozhlížel se rozespalýma očima kolem sebe.
Můj pohled se setkal s Akiho.
Hned jsem se k němu přitiskl, abych se uklidnil.
„Dobré ráno. Vyspal ses dobře? Neomezoval jsem tě moc?“
Otočil jsem hlavu k hodinám, když jsem zaslechl ty zvuky zespodu. Bylo před půl osmou.
„Hiromi se asi chystá do školy,“ povzdechl jsem si, když jsem si uvědomil, že já se ve škole neukážu několik dní. Měl jsem učení rád, bavilo mě to, i když škola, co se týká spolužáků, ke mně moc přátelská nebyla. Ale i tak. A navíc... Budu se toho muset hodně doučit. Chci odmaturovat, jak nejlépe to půjde.
Aki
„Dobré ráno,“ políbil jsem ho hned, co jsem konečně pořádně otevřel oči a viděl jsem jeho rozcuchané vlasy.
„Asi jo, měli bychom jít dolů a domluvit se s ním na úkolech,“ usmál jsem se a vstal z postele. Moc se mi nechtělo, protože tu bylo příjemné teplo, a taky jsem měl Kura vedle sebe.
Natáhl jsem si tepláky, abych nešel dolů jen v trenkách.
„Tak jdeme?“ čekal jsem na Kura, až se oblékne, a i s ním se vydal dolů.
„Vy už jste vzhůru? Mohli jste si pospat, jen sjedu s Hiromim do školy a zařídím vaši omluvenku. Tak se nasnídejte, máte to na stole,“ usmála se na nás Rose a ukázala na bohatě obložený stůl talíři se vším možným.
Jen mě v tu chvíli napadlo, kde bere čas na to, aby něco takového udělala, a taky… Co vlastně dělá a čím se živí. Ještě nikdy na to nepřišla řeč, takže jsem byl trochu zmatený.
„Jedeme,“ houkla na Hira, který kolem nás jen prosvištěl a stihl nás jen pozdravit, než zmizel ze dveří ven a za ním i Rose.
„Nooo…“ podrbal jsem se ve vlasech a nalil mě i Kurovi kávu a posadil se ke stolu.
Kuro
Natáhl jsem na sebe jen župan, protože se mi nechtělo převlíkat, a stejně jsem počítal s tím, že zase zalezu do postele. Když jsme sešli dolů, krásně to tam vonělo jídlem a čerstvou kávou. Pil jsem ji jen občas, ale tentokrát jsem na ni opravdu dostal chuť. Jen jsem stihl zavolat na Hiromiho, aby nám donesl ze školy úkoly, a on už byl venku.
Rose zas na oplátku houkla na mě, že si nemám po snídani zapomenout vzít prášek, který mám na stole, a mám jít zase do postele, a taky už byla pryč.
Usadil jsem se vedle Akiho a přitáhl si tácek s jídlem. Do kávy jsem si dolil mléko a přidal si dvě lžičky cukru, a už jsem se pomalu krmil. Opravdu jsem si tu snídani vychutnával. Byla to příjemná změna, když jsem nemusel jíst rychle, a připravil mi ji někdo jiný než já sám sobě.
Soustředil jsem se na tu snídani, ale po chvíli mi to stejně nedalo a otočil jsem se na Akiho.
Moc se mi nechtělo kazit tohle příjemné ráno, ale pořád mi to leželo v hlavě, a prostě jsem se musel zeptat.
„Aki,“ odložil jsem prázdný hrnek a natáhl se pro prášek a vodu. „Až... až půjdeš domů, mohl by ses zeptat Nyoko na Ritu? Jen bych chtěl vědět, jestli je v pořádku Vím, že ji naši nikdy neublížili, ale i tak...“
Sice jsem chtěl vědět, jak je na tom Rita, ale stejně jsem myslel na to, jaké to bude, až Aki pojede domů. Ne, jen, že tu budu bez něj, ale kdo ví, co u nich doma bude... Pořád jsem měl z jeho otce divný pocit.
Aki
Začal jsem taky jíst a popíjel kávu, která byla vážně moc dobrá. Podíval jsem se na Kura, když na mě promluvil, a protočil vidličku v prstech, protože jsem si ihned vzpomněl na otce.
„Jo, myslel jsem si, že se o ní budeš chtít něco dozvědět. Zkusím zjistit, co nejvíc půjde. Nyoko není moc mluvný typ, ale sama má o Ritu starost, tak to nebude takový problém,“ usmál jsem se a pohladil ho po vlasech.
„Dneska je nový den… Nový začátek, který tě čeká a nová rodina, co tě má ráda… Všechno bude v pohodě, věř mi,“ letmo jsem ho políbil na rty a potom dál jedl, protože jsem měl vážně hlad.
„Jo… Co bys chtěl dělat za školu? Neviděl jsem, že bys podával přihlášku na nějakou školu, a co říkala Rose, tak chce, abys na nějakou šel,“ zamyslel jsem se, když jsem do úst vkládal další kus masa.
Kuro
„Budu rád, když o ni budu vědět aspoň něco,“ přikývl jsem a bezděčně se ještě otřel o Akiho ruku, když mě pohladil.
Nový den... Nový začátek... Nová rodina...
Vlastně jsem tak na to ani nepomyslel, ale Aki má pravdu. A navíc... tohle datum si budu moc dobře pamatovat. Je to jako osud, že to padlo právě na tento den, kdy začínám úplně nový život. Ale strašně moc bych chtěl, abych ten nový život mohl začít právě s Akim. Aby nás nic nerozdělilo...
„Možná něco, kde bych potom mohl pracovat s lidmi. Bavila mě práce v obchodě. Tak asi něco takového. Stačil by mi nějaký kurz, nebo jen nějaké dva roky nadstavbové školy, nepotřebuji jít na univerzitu. Nikdy jsem se nechtěl zahrabat v lejstrech, nebo pracovat jako doktor. A už vůbec by mě nebavilo sedět celý den v kanceláři. Uvidím. Asi zajdu za učitelem, jak se vrátím do školy a projdu s ním možnosti. Už se mě stejně ptal, kdy chci vyplnit přihlášku.“
Chtěl jsem se zeptat i Akiho, co bude dělat za školu, ale bál jsem se odpovědi. Měl jsem strach, že odjede někam daleko na nějakou univerzitu, třeba se sportovním zaměřením, a já zůstanu bez něj. A na to jsem byl zbabělý, abych se zeptal. Tak jsem se rozhodl to nechat být, dokud nepřijde čas, abychom se rozloučili...
Postavil jsem se a začal sklízet ze stolu použité nádobí. Rose mě u sebe nechala, ale já nechtěl, aby za mě musela všechno dělat. To rozhodně. A navíc jsem byl zvyklý z domu, kde jsem se dokonce naučil i prát a žehlit, protože máma říkala, že to za mě dělat nebude, že jsem velký dost, anebo si mám najít holku, která to za mě bude dělat. Tak jsem se to všechno naučil, protože jsem věděl, že si holku domů nikdy nepřivedu. Vlastně... domov to už pro mě není.
Poumýval jsem to, ale nechal v odkapávači, protože jsem nevěděl, kam co Rose schovává.
Když jsem byl hotový, otočil jsem se na Akiho a chvilku jen přešlapoval, než jsem se znovu ozval.
„Půjdu si lehnout Budeš tady, nebo... nebo půjdeš si lehnout se mnou?“
Aki
„Pochybuji, že tou školou myslela Rose kurz. Budeš muset vybrat dobrou školu, aby se jí to líbilo, a taky… Myslím, že jsi na nějakou lepší školu připravený. Nejsi špatný student, jen jsi zatím neměl možnost vybírat si život podle sebe,“ usmál jsem se a dál spokojeně jedl jídlo.
„Víš… Možná ti to ode mě zní zvláštně, ale mě život otec taky nalajnoval, ale já nechci to, co on. Nikdy jsem nebyl vhodný pro doktořinu, ale toho snu se vzdát nechci. Mám jeden, který si hodlám splnit, ale neboj, nemělo by to být daleko od tebe,“ dojedl jsem poslední sousto a odložil hůlky, abych se natáhl pro další rýži, když…
Musel jsem si skousnout ret, jak se mi jeho nabídka líbila.
„Nooo… Nevím, jestli budu schopen jen vedle tebe ležet a nechat tě spát. Sice vypadám jako rváč a zmetek, pak zase jako hodný kluk, ale když přijde na to, abych se tě nedotýkal, nemyslím si, že se dokážu udržet. Jsi smířený s tímhle?“ zvedl jsem k němu sváděcí pohled a čekal na jeho odpověď.
Kuro
Bylo mi celkem jedno, jak dobrou školu mohla mít Hirova máma na mysli. Já v tom měl docela jasno už delší dobu, jen jsem o tom doma nikdy nemluvil, protože počítali s tím, že po absolvování téhle školy půjdu do práce. A já už tenkrát, když tohle rozhodnutí padlo, myslel na to, že si vydělám peníze, a potom si tu školu dodělám dodatečně.
Prostě chci pracovat s lidmi. Ne jako doktor, nebo právník, nebo psycholog a podobně. Chci být mezi lidmi nezávazně. Chtěl bych být ten, za kým budou rádi chodit a budou se u něj cítit příjemně.
Často jsem si díval na videa z různých evropských a amerických restaurací a barů...
A na tohle vážně nepotřebuji studovat vysokou několik dalších let.
Přestal jsem nad tím přemýšlet, a zadíval se na Akiho. Trochu jsem znejistěl, když mi to řekl, a ještě se na mě tak podíval. Nevěděl jsem, jestli si dělá srandu, nebo to myslí vážně.
„Je mi jedno, jestli jen budeš ležet nebo se mě dotýkat,“ odpověděl jsem nakonec a začal ze stolu sbírat i jeho nádobí. „Jsem šťastný, že můžu být s tebou.“
Otočil jsem se, a raději to rychle opláchl, aby neviděl, jak jsem červený.
Otřel jsem si ruce do utěrky, snad mě za to Rose nezabije, a pak se už vychladlý otočil zpátky k Akimu.
Pousmál jsem se na něj, protože na mě pořád tak hleděl, a vzápětí, aniž bych cokoli dodal, jsem se vydal nahoru.
„Jen si ještě skočím na záchod,“ zavolal jsem na Akiho a zmizel na toaletě.
Záchod... Fakt to znělo eroticky, vynadal jsem si v duchu, když jsem si pak umýval ruce, a ještě si narychlo umyl zuby.
Aki
Celou dobu jsem se musel potutelně usmívat, když umýval nádobí a několikrát mu spadlo zpátky do dřezu, nebo když utěrku nemohl zavěsit na skobu. Byl tak roztomile červený, že bych ho nejraději trápil dál, ale myslím, že můj pohled stačil dost.
Když odešel do koupelny, což z toho všeho bylo nejzábavnější, protože mě prvně svými slovy vydráždil, a potom, že se jde vyčůrat… Znělo to jako: „Jdu se připravit a ty na mě počkej v posteli.“
Dopil jsem kafe a napil se ještě vody, abych neměl sucho v ústech. Dřív, než on, jsem vešel do pokoje a svlékl se do naha. Nenechal jsem na sobě ani jeden kousek oblečení, a to zcela naschvál, aby věděl, že tohle rozhodně není vtip. Zachumlal jsem se pod peřinu a čekal, až dojde Kuro za mnou. Mohl bych se dokázat ovládat, ale pomalu mi docházelo, že jeho tělo reagovalo na to moje se stejnou touhou. Prostě bylo jasné, že to chce stejně, jako já.
Kuro
Ještě chvíli, jsem se díval do zrcadla a přemýšlel, co se Akimu na mě líbí. Jsem obyčejný kluk, teď dokonce i barevný od modřin. Nic jsem prakticky nedokázal a jen přináším samé starosti.
Ale ať už jsem na to nemohl přijít, jedno jsem věděl jistě. Já Akiho miluji a po posledních dnech ještě víc...
Opláchl jsem si obličej studenou vodou, abych trochu zarazil tu červeň ve tváři a konečně vyšel z koupelny ven. Když jsem dorazil do pokoje, Aki už ležel v posteli zabalený do peřiny, jako by byla, kdo ví, jaká zima.
Odložil jsem župan a opatrně, jako bych měl strach, vlezl za ním do postele. Nadzvedl jsem peřinu a nasoukal se pod ní. Už jsem se chtěl k Akimu přitulit, když jsem se najednou zarazil. Mé ruce se dotkly jeho holé hrudi. Na pár vteřin jsem znehybněl, jak jsem byl v šoku, ale pak jsem ruce posunul o něco níž. Opatrně jsem se konečky prstů dotýkal jeho těla, dokud jsem se nedotkl jeho chloupků těsně u penisu a neujistil se, že je opravdu nahý.
V tu chvíli jsem zalapal po dechu. Zvedl ruce, jako bych se spálil a tak, jak jsem se předtím zchladil studenou vodou, tak teď mě opět polilo horko a já musel být rudý snad až na zadku.
Aki
„Něco se děje, Kuro?“ zašeptal jsem mu do ucha, když jsem se k němu trochu přisunul.
Nechal jsem mu čas, aby se mě dotkl znovu, ale když se na mě díval jak na zjevení, chytil jsem jednu z jeho rukou a přitiskl si ji k tělu. To, jak se mě dotkl, mě rozrajcovalo ještě víc a dráždilo mě to neskutečně.
„Už jsem ti to nejednou řekl. Dotýkej se mě, mám to od tebe rád,“ zachraptil jsem, jak mě ta představa dostávala.
Chtěl jsem ho sníst. Ne jednou, ale snad tisíckrát… Jeho tělo, i když vyzáblé… I když klučičí… Ale přesto, nádherné. Byl to kluk, a já přesto nedokázal myslet na nikoho jiného než na něj. Mohl jsem být zmatený, jak jsem chtěl, ale musel jsem uznat, že tenhle kluk mě dostal.
„Kuro,“ zašeptal jsem znovu a tentokrát ho políbil.
Oběma rukama jsem si ho k sobě ještě blíž přitáhl, abych mohl cítit jeho blízkost a on mi neunikl. Rukou jsem sjel na jeho pevné půlky, a promnul hezky jednu po druhé i přes prádlo, které stále měl. Líbilo se mi, jak byly k jeho postavě pevné, a tak akorát do ruky.
Kuro
Je to jako splněný sen...
Kašlal jsem už na to, že se červenám, že je mi teplo jako při horečce. Když mě chytil za ruku a přitáhl si ji k sobě, už jsem neváhal. Položil jsem ji na jeho nahé tělo. Pod dlaněmi jsem cítil jeho pevné svaly, které mě tak fascinovaly a nedokázal jsem ty ruce už dát od něj pryč. Potřeboval jsem se ho dotýkat všude. Každý sval jsem okopíroval, dotýkal jsem se ho všude, kde to šlo.
Když mé ruce sjely na jeho pevný zadek, byl jsem už z toho úplně mimo. Bezděčně jsem se proti němu prohnul a otřel se o jeho rozkrok, kde to opravdu žilo svým životem.
Vydechl jsem nahlas, když i přes občasné bolesti mým tělem projel ten zvláštní pocit, při kterém člověku vstávají chloupky snad všude.
Najednou, jako bych na své dobité tělo úplně zapomněl. Přitáhl jsem se k Akimu ještě blíž a políbil ho. Povystrčil jsem jazyk a dotkl se opatrně jeho rtů, jak moc jsem se s ním chtěl líbat. Styděl jsem se polibek sám začít, ale toužil jsem po tom...
Aki
Opětoval jsem mu jeho polibek a přitáhl si ho ještě blíž, až jsem se bál, že ho rozdrtím. Trochu jsem se vyhoupl nad něj a odhrnul mu vlasy z ucha, abych si mohl trochu pohrát s jeho boltcem a požužlat ho. Jazyk jsem táhnul níž, po jeho šíji a zanechával na ni polibky, které jsem sázel i na celý krk. Přitom jsem jednou rukou zajel pod jeho prádlo a poprvé sevřel jeho penis, abych mu ho promnul.
„Kuro… Jsi tak rozpálený,“ zašeptal jsem mu do ucha.
Polibky jsem sjížděl níž a jazykem obkroužil ty jeho narůžovělé hrbolky, které se teď tak lačně tyčily ke mně. Když jsem je dostatečně podráždil, tak jsem šel dál. Na moment jsem se zarazil, když jsem chtěl zkusit tu věc, která mi pořád vrtala hlavou, ale nakonec jsem do toho šel.
Promnul jsem jeho penis v ruce a pomalu si s ním zajížděl do pusy. Bylo to vážně zvláštní, protože tohle jsem nikdy nedělal, ale… Byl tak jemný a hezky tvrdý, že se mi po chvíli chtělo to dělat. Začal jsem mu ho kouřit, jenže moje prsty samovolně zamířily k jeho dírce a zkusmo jeden prst vnikal do jeho nitra.
„Je to v pohodě?“ zeptal jsem se a díval se přitom do jeho tváře.
Bylo to naše poprvé, kdy jsem to chtěl vážně dokončit, ale zase… Nechtěl jsem mu ublížit. Vůbec…
Kuro
Bylo vážně nádherné, když jsem se ho mohl takhle dotýkat. Byl pevných svalů, a přitom ten dotek byl tak příjemný, že mě až brnělo v konečcích prstů.
Vážně jsem byl rozpálený, jak říkal. Horko prostupovalo mým tělem čím dál víc, stejně jako se mírné chvění měnilo na třes. Docela jsem zapomněl na své bolesti a vnímal jen jeho.
Nikdo nás nerušil, nikdo nebyl za dveřmi, byli jsme jen sami dva pro sebe.
Pustil jsem svou touhu naplno ven. Mé tiché oddechování se měnilo v polohlasné vzdechy, když jsem ucítil teplo jeho úst na svém penisu. Já sám jsem se dotýkal svých bradavek, které on opustil jen proto, aby se mohl věnovat mému problému tam dole. Tolik vzrušivých vlivů, které na mě útočilo, se nedalo snášet v klidu.
„Aki... Aki... to... tam...“ nebyl jsem schopen vyslovit nic z toho, na co jsem myslel.
Jeho jazyk mě naprosto odrovnal. Nečekal jsem, že to bude až takové...
Nebyl bych ani schopen popsat slovy jaké. Jen vím, že jsem slastí přivíral oči a mé prvotní odmítnutí toho, aby to nedělal, vzalo úplně za své.
„V pohodě,“ vysoukal jsem ze sebe a sevřel jsem čelisti k sobě, když mi dovnitř zasunul prst.
Bylo to zvláštní, a přitom se mi to tak líbilo... Na moment jsem se stáhl, ale po chvilce povolil, a snad bezděčně se proti němu prohnul, jak moc jsem chtěl ho mít ještě hlouběji...
Aki
Pohrával jsem si jazykem se špičkou jeho penisu a pomalu ho zasouval dovnitř, aby cítil všechno, co mu dělám. Nebylo jednoduché tohle všechno zkusit, protože předtím to pokaždé byla holka, kterou jsem měl pod sebou, ale k němu jsem cítil mnohem víc, než bych kdy připustil.
Ve chvíli, kdy jsem ucítil, že jeden prst je málo a on se podvoluje, přidal jsem i druhý. Dráždil jsem ho jak uvnitř, jak navenek, kdy jsem si do úst bral jeho úd a cítil, jak je pěkně tvrdý. Musel jsem si ho připravit. Žádné hrrr nehrozilo, protože by to mohlo být taky naposledy, co bych se s ním miloval a já si chtěl nechat záležet.
Lehl jsem si vedle něj, když jsem přidal i třetí prst a cítil, jak mi konečky naráží na jeho místečko. Svíjel se a ty zvuky… Bože, ten jeho hlas… Když sténal, byl tak svůdný.
„Odpusť,“ řekl jsem bez rozmyslu a vytáhl prsty ven.
Otočil jsem ho na břicho, abych mohl líp vstoupit a neublížit mu.
„Klekni si prosím a… Vyšpul zadeček… Pokud… Se bojíš… Ne, nepůjde přestat,“ v mém hlase se jasně odráželo vzrušení, ale přesto jsem čekal, na jeho odpověď.
Kuro
Bylo zvláštní, jak jsem reagoval na Akiho prsty, když postupně přidal druhý a pak třetí. Po každém přidání to trošku zaštípalo, chvilku to drhlo, ale když s nimi začal opatrně pohybovat, za chvíli jsem na ten nepříjemný pocit zapomněl. A hlavně v momentě, kdy se mně dotkl vevnitř něčeho, co mě okamžitě málem poslalo do bezvědomí.
Trhaně jsem se nadechl a jen na poslední chvíli zastavil hlasité zasténání.
Ale on to opakoval. A já tomu propadal čím dál víc. Sevřel jsem ty prsty pokaždé, když mým tělem projel ten zvláštní pocit a můj penis v jeho ústech sebou cukal. Myslel jsem, že nic hezčího snad ani nemůžu zažít, chystal jsem se dojít ke svému konci, když náhle Aki vytáhl prsty ven a přetočil mě na břicho.
Vyšpul zadeček... Pokud se bojíš... nepůjde přestat... jen těch pár slov mi utkvělo v hlavě a já v tu chvíli opravdu dostal strach.
I přesto jsem udělal to, co chtěl. Mlčky jsem si kleknul a vystrčil na Akiho svůj zadek, i když jsem se styděl. Bylo to pro mne nové a vážně mě polilo studem horko, že jsem jen zabořil hlavu do polštáře, aby nebylo vidět, jak se červenám a koušu se nervózně do rtu. Jednou rukou jsem svíral polštář a druhou si přiložil na žebra, která mě na moment zabolela.
Ale... Chci to pro něj udělat. I když se bojím, chci to, protože ho vážně miluji. Chci, aby se i on cítil dobře…
Aki
Byl jsem rád, že mě poslechl a udělal to, co jsem chtěl. Nějak jsem nepřemýšlel, protože můj zrychlený dech a to vibrování, co se roznášelo mým tělem, muselo mluvit za vše. Byl jsem neskutečně vzrušený a moje nitro jen bouřilo touhou po něm. Nikdy jsem nezažit tak neskutečnou vášeň, kterou cítím k němu. Naprosto mě to ovládalo. Nedokázal jsem rozumně uvažovat, nebo jen se zastavit.
„Kuro,“ zasténal jsem, když jsem prsty obkroužil jeho dírku, a potom pomalu zasouval špičku dovnitř.
Ale… Bolest… Dost to zabolelo, když mě sevřel uvnitř a nechtěl pustit ani tam a ani tam.
„Kuro… Kuro, prosím… Uvolni se…“ skučel jsem a snažil se mu trochu promnout penis, aby se uklidnil, ale on mi dál svíral špičku mužství, protože dál jsem se nedostal.
Najednou jsem strašně moc chtěl ven.
Kuro
Snažil jsem se uvolnit. Lhal bych, kdybych řekl, že to nechci. Chtěl jsem to, a moc, a už kvůli Akimu. Bál jsem se toho, a přitom jsem se třásl vzrušením v očekávání toho, co mělo přijít. Svíral jsem polštář, že na něm skoro praskaly nitky a když jsem ucítil ten tlak...
Roztřásl jsem se tak, že mě až ty žebra znovu zabolely.
Musím se uvolnit. Chci ho pustit dovnitř. Vždyť stačilo jen, když mi tam strčil prsty a bylo to něco úžasného. Určitě to bude dobrý... Musí...
Ale v momentě, když se na mě natlačil víc, okamžitě jsem se bolestí stáhl a zakousl se do polštáře, abych zabránil bolestivému zasténání.
Bolelo to. Opravdu to bolelo a já ani ve snu netušil, že to bude tak moc bolet. Ještě víc jsem se roztřásl, že se snad musela klepat i celá postel. Do očí mi vhrkly slzy, když se Aki nasunul ještě o kousek.
Už jsem to nedával. Chtěl jsem to tak moc, a přitom... Reflexivně jsem ho sevřel tak pevně, že nebyl schopen se ani hnout. Muselo ho to dřít, jak jsem ho svíral. Celý konečník mě bolel a pálil. Povrchně jsem oddechoval, jak jsem nebyl schopen se ani zhluboka nadechnout.
„Ne... nemůžu... nejde...to...“
Chtělo se mi brečet nad mou neschopností. Tak moc jsem to chtěl, a přitom jsem to nedokázal.
Přestal jsem se držet za žebra a dal ruku za sebe. Zatlačil jsem na Akiho břicho, aby ho ze mě vytáhl.
Proč? Proč to musí bolet? Tak strašně moc jsem to chtěl...
„Nej-de.. to,“ řekl jsem skoro plačtivě a snažil jsem se uvolnit aspoň proto, aby ho mohl vytáhnout.
Aki
Snažil jsem se ho nějak uklidnit a uvolnit, ale šlo to vážně těžce. Nakonec trochu povolil sevření a já se po chvíli dostal ven. Bolelo to… Díky bohu mi spadla erekce a tím nebyl takový problém se ven dostat. Nedokázal jsem si ani představit, jaké by to bylo, kdyby mě nepustil.
Svalil jsem se vedle Kura a jemně si masíroval penis, aby to přestalo bolet. Bylo o hrozný… Vážně to předčilo moje očekávání natolik, že jsem si další sex ani představit nechtěl. Najednou jsem si říkal, jak to ostatní mužské páry dělají, že to není takové sado maso.
„Kuro…“ pohladil jsem ho po zádech a přitáhl si ho v sobě.
Tolik se klepal, a bylo mi jasné, že jsem mu vážně ublížil. Bál jsem se toho, a nakonec to udělal. Měl jsem si něco prostudovat, nebo tak a nejít do toho nepřipravený.
„Myslím, že pro dnešek jsme s tímhle skončili,“ zachraptěl jsem, jak mě to ještě nepřešlo a trochu to štípalo.
„Omlouvám se, bolelo to hodně?“ políbil jsem ho na rameno a jemně pohladil po zadku, který se ještě chvěl.
Kuro
Myslel jsem, že to bude v pohodě. Co jsme udělali špatně?
Spustil jsem ruku dolů a už oběma sevřel pevně polštář. Skoro mi uniklo bolestivé zakňučení, jak to znovu hodně zabolelo, když ho konečně vytáhl. Dolehl jsem na postel, protože se mi nohy tak silně třásly, že mě už neudržely. To silné předchozí vzrušení bylo náhle pryč. Už jsem neměl ani pomyšlení na to, že bychom pokračovali. Nechal jsem zavřené oči a jen si hřbetem ruky setřel slzy, aby je Aki neviděl.
„Promiň... Omlouvám se..." zašeptal jsem roztřeseným hlasem.
Natáhl jsem se pro peřinu a přehodil ji přes nás. Ani jsem si neužíval Akiho hlazení. Neměl jsem ani odvahu se na něho podívat. Bylo mi to tak strašně líto...