Montaro
Jak mě doslova propaloval pohledem, v mně začínalo vzbuzovat zájem o jeho tělo ještě víc než před chvílí. Nevím, jestli on je připitý nebo ne, ale já k tomu nemám daleko.
„Už jsi to někdy dělal na baru?“ položil jsem ruku na desku a pohladil ji.
Přitom jsem shrábnul klíče, které tam ležely. Nápad dělat to tady, nebyl špatný. Ale není to můj bar a jsou tu lidi. Přesto jsem se té představě pousmál.
„Bude opravdu lepší zůstat tady. Pil jsi, a museli bychom si vzít do hotelu taxi“ slezl jsem z barové stoličky.
Chytl jsem Hiromiho kolem pasu a potáhl ho k sobě, až se jeho nohy konečně dotkly země. Přitáhl jsem si ho, a políbil ho. Bylo mi jaksi jedno, kde právě jsme, a jestli se na nás někdo dívá. Ale podle toho, jak se před tím choval Hiromi, tak to asi nikomu tady nevadí.
„Jak se na vás dívám,“ ozval se hlas Akiho blízko nás. „Tak nějak… Kuro! Pospěš si s úklidem!“ houkl směrem ke kuchyni a přestal se naklánět přes bar, a sám začal rychle uklízet.
Tak nevím, co tím myslel. Ale asi je hodně unavený a chce jít spát…
„Budem ticho jako myšky,“ zaksichtil jsem se na něj a nechal se vést ke dveřím, za kterými byly schody do bytu, o kterých mluvil.
„Ani nemusíte!“ zavolal ještě na nás.
Hiromi
Nevím, čím to bylo, ale byl jsem vážně takový vláčný, a strašně Montym přitahovaný. Jeho doteky, polibek, který mi dal, ve mně vzbuzovaly silné chvění, které nedokázaly ustat, jak moc jsem ho chtěl. Slyšel jsem zacinkání klíčů a jen se usmál, když mi došlo, kam jdeme. Kuro na mě ukázal vztyčený palec a bylo jasné, že mi tím říkal, že se mu Monty líbí. Chytil jsem Montyho za zadek, a víc se k němu přitáhl, aby cítil, jak moc chci i já jeho.
„Asi bych ani tichý nedokázal být,“ zašeptal jsem mu do ucha a zasmál se tomu.
Hned, co jsme vešli, jsem se k němu přitiskl a začal ho líbat. Jen tak, tak jsem zavřel dveře, jinak by mi to bylo asi jedno, že jsou otvřené.
Montaro
Ani nevím, jak jsme vyšli ty schody, a byli jsme v tom bytě. Jen jsem slyšel klapnutí dveří, když je Hiromi zavřel a cinknutí klíčů, které spadly někam na zem. Ani jsem se nenamáhal rozsvěcovat. Přitáhl jsem si Hiromiho k sobě a začal ho líbat. Moje ruce se hned rozběhly po jeho těle. Zasunul jsem mu je pod triko, abych se mohl dotýkat jeho rozpálené kůže. Bylo to tak opojné, že jsem se od něj nehodlal odlepit ani ne chvíli. Jen jsem ho tlačil bytem ke dveřím, které jsem jednou rukou otevřel, abych zjistil, co za nimi je. Až teprve ty druhé byly ty správné. Když Hiromi dopadl na postel, byl už bez trika.
Hrábnul jsem do kapsy a hodil vedle něj lahvičku s gelem, a vzápětí i moje triko už leželo na zemi.
„Strašně moc tě chci,“ dolehl jsem na něj a pokračoval v líbání nejen jeho úst, ale i jeho těla.
Jeho uši jsem jemně olíznul, mírně skousnul, abych hned pokračoval níže na ramena, jeho hruď, kde na mě už čekaly ty krásně tvrdé bradavky.
Po celou dobu jsem se o něj otíral svým rozkrokem, aby viděl, jak moc ho opravdu chci. Můj vzrušený dech se opravdu nedal skrýt. Byl hlasitý a doplňoval se s tím jeho.
„Máš úžasné tělo,“ zavrčel jsem, když jsem se zastavil u jeho kalhot.
Rychle jsem je rozepl, a s tím, jak jsem je stahoval níž, vzal jsem si do parády jeho narůstající chloubu.
Hiromi
Zatajil se mi dech, když mi do svých úst vsál penis, který div nepraskal pod tou tíhou touhy, kterou jsem nyní prožíval. Moc jsem ho chtěl a neskrýval to. Podle mě jsem nebyl opilý alkoholem, ale jím a moc.
„Montaro… Takhle… Nechci… Prsty…“ sténal jsem a nemohl to zastavit.
Chtěl jsem jeho… Aby ten tvrdý úd vrážel do mého těla, a já nevěděl o světě. Chtěl jsem být jen a jen jeho.
Chytil jsem gel do ruky a vzal jednu jeho ruku, abych mu na ni nanesl gel. Roztáhl jsem pořádně od sebe nohy, aby viděl, jak moc po něm toužím, a hned si s nimi zajel k otvoru.
„Vezmi si mě…“ zavrčel jsem, když už jsem nemohl ani mluvit, jak jsem byl rozrajcovaný.
Tohle bylo šílené. Tělo se mi chvělo, jako kdyby to bylo poprvé a taky naposledy, co to děláme. Chtěl jsem jen jeho… Už nebylo pochyb o tom, že jsem se do něj vážně zamiloval, ale nemohl jsem mu to říct.
Asi ani nikdy nebudu moct, protože on odjede, a já zůstanu sám. Ale… Pro teď je můj a já jeho. Zatím…
Montaro
Možná bych Hiromiho celého sežral, kdyby mě nezastavil. Rychle jsem oddechoval a díval se do jeho tváře, která vzrušení vysílala víc, jak vysílač rádiové vlny.
„Se z tebe zblázním Jednou určitě,“ zvedl jsem se a rychle ze sebe shodil kalhoty.
Dolehl jsem zpět mezi jeho nohy a pořádně se o jeho rozkrok otřel svým, až mi z úst vyšlo hlasitější zasténání. Ale nemohl jsem to víc oddalovat.
Chci ho… chci ho… chci ho strašně moc… Ani netuší, jak moc mě vzrušuje. Všechno na něm. Tělo, obličej, jeho rty i jazyk, když se líbáme, jeho slova a hlas, kterými mě volá, když je v tom nejlepším, jeho sténání, jeho dírka, kterou si připravil, abych ji mohl navštívit.
Nanesl jsem gel i na svůj penis. Protáhl jsem ruce pod jeho koleny a zapřel se s nimi o matraci.
„Dej si ho tam, nebo se ti udělám na břicho,“ zavrčel jsem, když jsem se otřel erekcí o jeho zadeček.
Hiromi
„Monty… Aaaa…“ hlasitě jsem zasténal, když se o mě otřel, a bylo jasné, že je stejně vzrušený, jako já.
A to, co říkal… Byl jsem úplně mimo a nesmírně šťastný, že to od něj slyším. Jak kdyby mi vyznal lásku…
Chytil jsem jeho naběhlé mužství a nasměroval si ho přímo k mé dírce. Prohnul jsem se a prudce se narazil na jeho klín tak, že do mě hned najel. Zabolelo to, ale horší by to v tuhle chvíli bylo, kdyby to bylo velmi pomalu, a to já nechtěl. Objal jsem ho, přemáhal to sevření mého těla, které okamžitě nastalo po tom rychlém vpádu do mého nitra.
„Monty…“ zašeptal jsem mu do ucha a znovu se prohnul, aby ze mě trochu vyjel a znovu do mě vjel.
Jednu ruku jsem stáhl na jeho zadek a přitáhl si ho ještě víc na sebe. Vzrušení mě zasáhlo, když se otřel o moji prostatu, a příjemné vibrace se rozvlnily do mého těla. Nemusel jsem se sebe dotýkat, byl jsem tak moc nadržený, že stačilo jen otírání jeho břicha o můj penis, a já po chvíli cítil, jak to už nemůžu zvládnout.
„Já… Aaaaa… Mo… Aaaa…“ sténal jsem nahlas, když to na mě všechno šlo, a orgasmická křeč mi dala pocit, že jsem snad v nebi, jak dokonalé to bylo.
Montaro
Mohl jsem zůstal jen nehybně zapřený o ruce, a Hiromi by udělal vše za mě. Bez řečí se na mě nasunul na jeden příraz. Málem se mi z toho ruce podlomily. Zavzdychal jsem a kousnul jsem se do rtu, abych utlumil případné další hlasité vzdechy. Hiro pohyboval pánví a opakovaně narážel na můj klín a já z toho začínal mít mžitky před očima. To horké vězení, v kterém se ztrácel a znovu ukazoval můj penis, bylo tak opojné, že jsem to nakonec nevydržel. Přestal jsem se opírat a pevně si přichytil jeho boky, abych mohl přirážet rychlejším tempem.
Snad jsem ho chtěl dohnat a užít si tu dech beroucí chvíli orgasmu Nevím, no… Ale rozhodně jsem tohle chtěl tak moc, že netrvalo dlouho a já ho následoval. Vyplnil jsem jeho útroby snad do posledního místa, když se to na mě vyvalilo jak vzteklá saň a já se přestal ovládat. Poslední tvrdé přírazy a pak několika vteřinová nehybnost. Jen rychlé a hlasité oddechování, doprovázené spokojeným mručením, dávaly najevo, že ještě žiju.
Sklonil jsem se k němu, a ještě s dalšími, už jemnějšími pohyby jsem zaútočil na jeho bradavky, které jsem předtím tak trochu ošidil. Prožil jsem svůj orgasmus rychle, ale za to velice intenzivně. Ale… Stále jsem neměl dost. Nechtěl jsem ho opustit, protože mi v něm bylo tak nádherně.
Stále jsem dorážel na jeho zadeček a cítil jsem, jak znovu nabíhám na tvrdosti. Jak se mi znovu krátí dech vzrušením a prostě ho chci. Chci to ještě jednou…
Popadl jsem ho do objetí a přisátý na jeho rty jsem ho donutil se zvednout. Sedl jsem si na paty s ním v klíně, aniž bych jedinkrát opustil jeho tělo…
„Nestačí to… Chci tě, Hiro…“ zašeptal jsem do jeho ucha a políbil ho na krk.
To jsem vážně tak nadržený, nebo opilý, nebo nám do toho koktejlu něco přisypali?
Hiromi
Užíval jsem si to naše spojení i potom, co jsme oba došli konce, ale když pokračoval... Cítil jsem, že chci víc a moje tělo se probouzí k životu.
„Já taky... Nemám dost," usmál jsem se a zapřel se víc nohama, abych získal oporu a mohl mu pomáhat při vysedání.
Líbal jsem se s ním a proplétal jazyky tak, že se se mnou točil celý svět. Bylo něco naprosto úžasného.
Tak takhle se cítí zamilovaný člověk? Závidím každému, koho bude Montaro jednou milovat a proklínám je, protože to nebudu já.
Montaro
Byl jsem jak v sedmém nebi. Přímo jsem se opájel Hirovým tělem, tímhle spojením... Chtěl jsem víc. Chtěl jsem ho pořád. Nechtěl jsem přestat. Bylo mi nádherně a prožíval jsem to naplno.
Jeho tělo se snad pohybovalo samo a já jen mírně pomáhal při jeho vysedávání a nasouvání se zpět. Tempo se mírně zrychlilo, začalo mě znovu pohlcovat to horko, ten známý pocit, kdy člověk není schopen slova a jen s třasem v těle prožívá svůj nejhezčí okamžik, co může sex s tak úžasným člověkem přinést. Už podruhé jsem plnil jeho zadeček s hlasitými vzdechy, které jsem se ani nesnažil tlumit, i když jsme měli ústa spojená ve vášnivém polibku.
„Jsi zatraceně sexy…“ vydechl jsem, když jsme se konečně přestali líbat.
Chytl jsem jeho chloubu, a zatímco on neustával ve svých pohybech, třel jsem ho a těmi rychlými pohyby ruky se mu snažil dopřát stejné potěšení, jako jsem prožíval i já.
Hiromi
Byla to neuvěřitelná jízda, kdy do sebe každým dalším přírazem naše těla víc a víc zapadala, jako nějaké puzzle. Takhle dobře mi nikdy s nikým nebylo, abych mu nabídl své tělo bez ohledu na bolest, jenže… tentokrát to vážně nebolelo. Buď se mi to zdálo, nebo si moje tělo začalo zvykat na to, že spím s mužem.
„Mo…“ zasténal jsem, když se jeho dlaň otírala o můj úd a dopřávala mi znovu ten pocit, že zešílím.
Skousnul jsem si ret a prohnul se víc na jeho klíně, abych ho cítil hlouběji v sobě a zároveň přirazil silně do jeho dlaně. Jediné, co jsem vnímal bylo to, jak se mi horko rozlilo do celého těla, a malé dávky mého uspokojení se valily ven. Nemohl jsem skoro lapat po dechu, jak kdybych běžel maraton, ale… Mohl bych to nesjpíš za chvíli dělat znovu a znovu a znovu… Dokud bych tu nepadl mrtvý na zem.
Objal jsem ho a líbal se s ním. Nechtěl jsem, aby mě opustil, a bylo to tak moc příjemné, že jsem to chtěl pořád. Tak dobře chutná jen on… Takový sex mám jen s ním, ale… Je to sex? Měl jsem ho za svůj život hodně, ale tohle? Dělá to takhle s každým?
Montaro
Kdy už Hiromi neměl co dát, ještě několikrát jsem jemně protáhl jeho úd ve své ruce. Pohladil jsem i jeho váček, a pak už ho jen chytil do objetí a opatrně se i s ním položil.
Nejspíš nás od sebe nic neodlepí, vzhledem k tomu, že nás teď spojovaly jeho dvě dávky spermatu.
A v něm… Byl tak plný, že když jsem se z něj vysunul, trocha vytekla ven a stékala po jeho zadečku na prostěradlo.
„Myslím, že nás budou zítra proklínat, až tu budou uklízet,“ pousmál jsem se.
Znovu jsem ho začal líbat. Byla to taková příjemná tečka za tím vším.
Po chvíli jsem si lehl vedle něj a přitáhl si ho k sobě. Díval jsem se na ten tmavý strop a jen se spokojeně usmíval.
„Na to, že je to velké město, tak je tady docela klid,“ zaposlouchal jsem se do okolních zvuků.
Jen velice málo jich dolehlo až sem.
„Nebude ti vadit zase brzy vstávat? Klidně si zavolám taxi,“ okopíroval jsem dlaní jeho prohnutá záda.
Pomalu, ale jistě jsem si však začal uvědomovat jednu věc. S Hiromim je mi dobře, ať už jde o sex, nebo jen prostě o jeho společnost…
Hiromi
„Taky mě to ze začátku překvapilo, ale pořád je tu rušněji, jak ve strýčkově sídle," uvelebil jsem se na jeho hrudi a poslouchal jeho srdce.
„Nevadí mi to, jen ti nedám snídani, nejsme u mě v bytě," zasmál jsem se a políbil ho.
Pomalu jsem z něj slezl, i když mě nohy nechtěly poslouchat. Trochu vrávoravě jsem došel k umyvadlu, co tu bylo a navlhčil ručník, s kterým jsem se omyl. Potom jsem došel zpět k Montarovi a setřel to, co na něm ulpělo a že toho bylo. Ručník jsem hodil na zem a znovu se mu schoulil na hruď.
„Jsem úplně mrtvý," usmál jsem se a políbil ho znovu. Byl to ten nejhezčí večer, co jsem kdy zažil.
Montaro
„To já jsem taky,“ objal jsem ho, když se ke mně vrátil do postele. Jen jsem přes nás přetáhl peřinu a za chvíli jsme ani jeden nevěděli o světě.
Brzy ráno, jsme se vyplížili jako myšky. Měl jsem pocit, když jsme odcházeli, jako bych byl zloděj, jak jsme se snažili jít potichu a opatrně jsme zavírali dveře. Chtěl jsem Hiromiho pozvat na snídani, ale pak jsem si to rozmyslel. Přeci jen to není můj byt, a doma právě všichni vstávají. Asi by to Hirovi nebylo moc příjemné. Rozloučili jsme se dole dlouhým polibkem, jako bychom si tím chtěli vynahradit těch prospaných pár hodin.
Doma jsem zaplul rovnou do koupelny. Všichni ještě spali, tak nebyl problém, a aspoň nikdo necítil tu vůni, kterou jsem si sebou donesl. Pořád jsem na sobě cítil Hiromiho uspokojení, dokud to nesmylo mýdlo.
Den proběhl celkem v pohodě. Jako bych tohle dělal celý svůj život. Už jsme si s Ryu ani nemuseli nic říkat. Všechno klapalo a stačil kolikrát jen pohled, nebo malé gesto. Možná, kdybych přeci jen dělal toho bodyguarda, že bych si na to rychle zvykl…
Co však bylo jinak, bylo to, že pro nás dneska nikdo nepřijel. I když jsme jezdili už mým autem, přeci jen jsme měli vždycky doprovod.
„Myslíš, že tě dneska Boss nepotřebuje?“ podíval jsem se na hodinky a pak na Ryu.
Právě skončil, a bylo taky vidět, že přemýšlí, jestli čekat nebo ne.
„Nemyslím si. Dodal po chvíli. Včera jsem neudělal všechno, a i tak tam mám ještě hodně práce. Víš co? Raději pojedeme. Kdyby mě Boss nepotřeboval, tak nás pošle domů.“
Jak řekl, tak jsme udělali. Nastoupili jsme do auta a rozjeli se k Bossovu sídlu.
Hiromi
Docela mi všechno uběhlo jako by nic, a polovina dne byla za mnou. Bylo to tak rychlé, že jsem se už těšil na to, až Monty přijede. Celý den jsem jen jeho měl v hlavě a doufal, že ho už brzo uvidím.
Právě jsem procházel chodbou, že je půjdu uvítat k bráně, když jsem si všiml, že tu všechny auta jsou. Hlavně, bylo tu nějak moc rušno. Víc než kdy předtím. Slyšel jsem, jak Haruna prosí strýčka a někoho křik. Dokonce jsem snad cítil spálené maso… Došel jsem ke kanceláři ve chvíli, kdy odtamtud vycházel nějaký vysoký chlap a nesl s sebou druhého v náruči. Haruna za nimi spěchal a podával mu nějaký led v pytlíku. Nechápal jsem, co se děje, ale byl jsem víc než v šoku.
„Tati… Tati… Co to má být. Prosím… Co se stalo Harunovu bratrovi? Co jsi to udělal Charliemu? Slyšíš? Proč?“ křičela sestřenka na strýčka a snažila se mu zatarasit cestu, když chtěl odejít z kanceláře také.
Jen tak tak jsem ji zachytil, když ji od sebe hrubě odstrčil a ona div neletěla na zem.
„Jsi moc drzá. Měla by sis konečně uvědomit, s kým mluvíš, milá dcero. Můžu si dělat, co chci, a to taky udělám. Dostal cejch, aby ho náhodou nenapadlo odcestovat zpět do Anglie. Isama by mi měl být vděčen, zajistil jsem mu ho. Je to cizinec, může ho napadnout cokoliv,“ říkal hrubým a nepříjemným hlasem a přibližoval se k nám s pohledem, že chce někoho zabít.
Odsunul jsem ji za sebe a postavil se mu čelem. Jenže jeho vztek byl tak silný, že podle mě ani nevěděl, s kým mluví a odmrštil mě na stěnu tak silně, že jsem slyšel, jak mi prokřupala záda.
„Hi… Hiro…“ konečně se probral, a v šoku z toho co udělal, stál a jen se na mě díval.
Montaro
„Pán má důležitou schůzku. Bylo by dobré, ho nerozčílit,“ upozornil nás jeden z ochranky, co nás pouštěl přes bránu.
Když jsme dojeli k domu, bylo mi jasné, proč pro nás nikdo nepřijel. Měl jsem pocit, že snad všichni bodyguardi jsou tady. Musel jsem zaparkovat na druhém konci, protože před hlavním vchodem bylo několik aut
Právě jsme vystoupili, když ti, co byli venku, zpozorněli. A já s Ryu taky. Vypadalo to, že je v domě trochu víc hlučno. Až nepříjemně. Chtěli jsme i přesto jít dál, protože jsme nechtěli Bosse ještě víc naštvat, ale v tu chvíli se otevřely hlavní dveře…
Jen tak tak jsme uskočili, aby nás nepřeválcoval ten velkej chlap, co nesl druhýho v náruči. Byl to míšenec… Jeho tvář byla zkřivená bolestí a sotva dýchal.
„Vydrž, Charlie,“ promluvil na něj ten, co ho nesl na rukách.
Nestihl jsem se ani podívat, co mu bylo. Jen jsem si všiml rozervané košile a do nosu se mi vetřel divný pach. Hned za nimi vystřelil z domu Haruna. Byl rozezlený, ale zřejmě si netroufal ani zanadávat. Rychle všichni tři nasedli do auta a rozjeli se pryč.
„Skončili jsme. Dejte si rozchod!“ ozval se jeden z bodyguardů na ostatní. Pak se podíval na nás a jen pokynul rukou, abychom šli dál.
Už z kraje chodby jsme slyšeli hádku. Ženský hlas, ve kterém jsem poznal Bossovu dceru. A její otec ji stejně hlasitě odpovídal. Byl rozčílený a neměl snahu se uklidnit.
„Hanae?“ zůstal Ryu stát a díval se na jednu ženu, která stála poblíž. „Myslel jsem, že s yakuzou už nemá nic společného…“
Taky jsem se tam podíval. Ale v tom momentě kolem ní proletěl Hiromi a zastavil se o stěnu. Boss se v tu chvíli zarazil. Jako by ho právě teď někdo probudil…
I všichni ostatní ztichli a jen se dívali.
Ale…
Rychlým krokem jsem došel k Bossovi. Než se kdokoliv z účastněných probral, popadl jsem ho a prostrčil ho dveřmi do jeho pracovny. Zabouchl jsem rychle dveře a zamknul.
„Co si to dovoluješ?!“ šokovaně na mě hleděl. „Víš, kdo já jsem?!“
„Vím, a je mi to úplně u prdele,“ zavrčel jsem a přistoupil jsem k němu.
Bylo mi jedno, že se ochranka snaží dostat skrz ty zamčené, ale bytelné dveře.
„Klidně buď třeba prezident, nebo císař. Ale jedno si zapamatuj,“ chytl jsem ho za krk a stiskl, že skoro zachrčel. „Ještě jednou, kurva, něco takového uvidím, jestli za mnou Ryu nebo Hiromi přijdou třeba i s malinkou modřinou, kterou budeš mít na svědomí ty, tak věř, že se z tohohle sevření, už nikdy nedostaneš živý!“ ještě víc jsem stiskl jeho krk. „Je mi jedno, jak moc jsi nasraný, nebo kdo ti co udělal, ale rodina je rodina. Na tu se ani škaredě nepodíváš, rozumíš?!“
S posledním slovem jsem Bosse odhodil od sebe. Dopadl na zem a snažil se popadnout dech. Veškerá má úcta ke starším lidem byla pryč. Teda v jeho případě určitě. Bylo mi jedno, jestli jsem mu rozdrtil ohryzek, nebo jestli tam bude mít vytlačené mé prsty. Zahodil jsem za hlavu své slušné vychování. Pro mne to byl teď někdo, kdo si zasloužil nakopat do…
Jen jsem se stihl otočit, když se dveře s rachotem rozletěly…
Hiromi
Postavil jsem se a jen šokovaně civěl na dveře, které se právě zavřely a uvěznily uvnitř strýčka a Montara. Ihned za nimi vyrazili dva bodyguardi, kteří byli zrovna ti nejsilnější. Vyrazili dveře a už drželi Montyho, když jsem tam vlítl a odstrčil je od něj.
„Ne! Tohle ne! Nikdo se ho ani nedotkne. Ať ti strýčku řekl cokoliv, tak on má pravdu. Je rozumný, a ví, co komu říká, není yakuza, nemůžeš na něj," stál jsem před ním, a byl trochu zkřivený, jak mě bolela záda.
Strýc jen stál, a potom se ke mně pomalu přiblížil. Pohladil mě po tváři a potom ruku stáhl, jak kdyby se opařil.
„Promiň Hiromi. Pro tentokrát to nechám být, ale jak se mě příště dotkne, tam mu useknu ruce. Boss je nedotknutelný, tak to je a bude."
Promnul si krk a vzal si nějaké papíry, když zamířil ke dveřím a gorily s ním.
„Proč jsi to tomu muži udělal? Jsem taky míšenec, čeká mě to?" křikl jsem po něm, jak jsem to už v sobě nemohl udržet.
„Protože by mu jinak utekl do Anglie a on mohl jít za ním. A to se nemůže stát, když se konečně Isamo našel. A ty... Máš tetování, a jsi mnohem víc, než si jen myslíš," povzdechl si a vrazil papíry Ryovi do rukou.
„Jedu pryč, až to uděláš, tak můžete odjet. "
Potom všichni odešli, já mě podklesly nohy, jak mě ta bolest v zádech dostala.
Montaro
Stihl jsem akorát jedné z goril vrazit loket do obličeje, ale během chvíle mě drželi v kleštích. Kdybych zuřil, kdyby mě chytl amok, nezůstal bych jen tak stát. Ale v tuhle chvíli jsem usoudil, že bude lepší se stáhnout. Řekl jsem si své, a to mi stačí. Jenže vyhrožovat mi, že mi usekne ruce, protože je Boss? Můj teda rozhodně není…
„Je mi jedno, jestli jsi Boss, už jsem to řekl jednou. Pořád jsi člověk, nejsi nesmrtelný, a je jedno, kolik máš goril kolem sebe,“ prskl jsem ještě za ním, když odcházel. „Tady si klidně poroučej, co je ti libo, ale u mě je hlavní šéf můj otec. Tak si ty svoje výhružky strč do prdele. Na mě neplatí.“
Došel jsem k Hiromimu, když jsem viděl, jak se sotva drží na nohách. Pomohl jsem u vstát a usadil jsem ho na sedačce.
„Ukaž mi to,“ vyhrnul jsem mu triko.
Záda měl červené od toho nárazu, ale nebyl odřený. Nejspíš se blbě narazil. Nevím, jestli to nebude chtít odborně prohlédnout.
„Možná bys měl jít k doktorovi,“ stáhl jsem mu triko zpátky.
Natáhl jsem se pro vodu a pořádně se napil. Potřeboval jsem se uklidnit. Nevyhledávám konflikty, ale když mě chytne amok, je to daleko horší. Neznal bych, se a možná bych vyváděl víc než Boss. Proto mě táta naučil, jak se držet v klidu. Ale teď… teď to jaksi selhalo.
Opřel jsem se o opěradlo sedačky. Zavřel jsem oči a začal jsem zhluboka dýchat…
Chtěl bych Hiromiho obejmout, ale nejdřív se musím hodit do klidu. Na druhou stranu... Kdyby tu byl Shintaro, byl by Boss už mrtvý...
Hiromi
„Zase tak hrozný to není, stačí si poležet v horký vaně a třeba… masáž?“ usmál jsem se, abych odlehčil tu náladu, co tu tak moc ztěžkla.
Přisedl jsem si vedle Montara a položil mu ruku na stehno.
„Je všechno v pořádku? Neudělali ti nic?“ díval jsem se na něj a měl výčitky, že se do toho zamotal.
„Jste… Jste v pořádku? Hiro?“ vykoukla zpoza dveří sestřenka a pomalu k nám šla.
„Bála jsem se, takhle se na mě ještě nerozčílil. Ale… Viděl jsi to? Bylo to hrozné. Bude mít jizvu přes celý bok, a i když mu to budou mazat, pochybuji, že to nezanechá následky. Haruna konečně vyřešil svůj vztah s bratrem, a teď tohle… Isama asi bude pořádně šílet. Charlie je pro něj vše,“ povzdechla si a podala mě i Ryu sklenici s vodou.
„Viděl jsem to… Spíš cítil, když kolem nás procházel, a potom slyšel od tebe. Je mi líto, jak se k tobě choval. Tohle bylo šílený. Jak… Proč ocejchoval člověka jako nějaký dobytek? Copak jsme ve středověku?“ mluvil jsem s ní a pozoroval, jestli na těle někde nemá nějaké zranění.
Montaro
„Nic mi není,“ otevřel jsem konečně oči a zadíval se na Hiromiho.
„Možná bych ti tu masáž mohl udělat, ale neumím to moc dobře.“
Když přišla Bossova dcera a začala mluvit s Hiromim, byl jsem hned v obraze.
Tak mi už bylo jasné, co jsem cítil, když kolem mne Isama s Charliem prošli. A bylo to cítit ještě i v chodbě.
„Jako bych doma značkoval krávu,“ zavrtěl jsem hlavou, jak tohle vůbec mohl Boss udělat.
Konečně jsem byl o něco klidnější. Možná tomu i dopomohl příjemný a uklidňující hlas Hirovy sestřenky.
Vstal jsem a došel k Ryu. Podíval jsem se na něj, co on, ale zdál se být navenek v klidu, a snažil se udělat svou práci co nejdříve, abychom mohli vypadnout.
„Není toho moc, takže bychom mohli do hodiny odejít,“ ukázal mi na papíry a pokračoval v práci.
Tenhle dnešní výstup moc na náladě nepřidal. I když jsem tušil, jaký Boss je, tak tohle předčilo všechna má očekávání. A Hiro měl pravdu, když na něj vyjel, že je taky míšenec. Co když mu jednou rupne v bedně a opravdu mu něco udělá?
Hiromi
„Docela se bojím toho, s čím Haruna přijede. Isama není zrovna klidný typ, a pokud půjde proti otci… Začíná to tu být velmi nebezpečné,“ povzdechla si a pohladila mě po hlavě, než odešla ven.
„Dneska asi pojedeme někam pryč, ne?“ usmál jsem se a když se Ryu nedíval, políbil jsem Montyho.
„Já… Chtěl bych se tě na něco zeptat. Vím, že je brzo, nebo pozdě… Ale… Jel bys se mnou do jedněch lázní, dostal jsem tam pobyt pro dva. Mám… Mám totiž narozeniny a chtěl bych jet s tebou. Docela by se to po tomhle všem hodilo, a mohli bychom si tam odpočinout. Co ty na to?“
Byl jsem nervózní, netušil jsem, jak se zachová, nebo jak to bude… Chtěl jsem s ním být, a to moc, ale on nemusel mít stejné tužby jako já.
Montaro
„Lázně? Horké prameny? To jako teď? A myslíš, že bych mohl odmítnout? Víš, jak dlouho jsem takhle nikde nebyl? A teda… Když pojedeme spolu, mohlo by být fajn, ne? Koupele, masáže, dobrý oběd nebo večeře, koupele masáže, sex, koupele, sex, masáže…“
Ani jsem si neuvědomil, že nejsme v pracovně sami. Došlo mi to až ve chvíli, kdy se Ryu viditelně zastavil v práci a s úsměvem na mě pohlédl. Na Hiromiho sestřenku jsem se raději ani nepodíval.
„A… no… jo Pojedu rád, jen kdy bychom jeli?“ podíval jsem se na Hiromiho a napjatě čekal na odpověď. Už teď jsem se na to těšil, jako malé děcko na výlet do ZOO.
Hiromi
„Příští víkend… A rovnou se zeptám, jestli bys mě doprovodil na oslavu mých narozenin příští čtvrtek? Nemám moc rád rodinné oslavy a… Myslím, že potřebuji něčí podporu. Pokud ti to teda nevadí. Jsem moc rád, že se ti ty lázně líbí, a hlavně… jsou to jedny z nejluxusnějších, co tu jsou. Potom celé VIP apartmá s vířivkou. Mělo by to vážně stát za to,“ usmál jsem se a na moment se k němu přitulil, jak moc se mi to líbilo
„Půjdu, uvidíme se večer. Hmmm? Hned jak budeš moc, tak se mi ozvi, fajn?“ usmál jsem se postavil k odchodu, abych se mohl natáhnout v horké vodě, jak mě bolela záda.
„Jo a tu masáž beru i tak…“ odešel jsem a zamířil přímo do svého pokoje, abych se mohl připravit na večer.
Xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
Montaro
Tátovi se nelíbilo, když jsem mu po návratu povykládal, co se dělo. Viděl jsem na něm, že má chuť za Bossem jít a něco mu od plic říct. Držel se jen tak tak… Několikrát mě zkontroloval, jestli mi nic není a zkontroloval i Ryu.
„Vážně jsi ho chytil pod krk?“ ptal se mě Kioshi.
„Jo, chytil,“ přikývl jsem.
Proč jsem měl pocit, že by Kio spokojený s tím, co slyšel?
Táta byl ale celý den nervózní. Pořád jako by o něčem přemýšlel. Dokonce se i několikrát díval na tu fotku Hiromiho, co jsem si udělal. Pořád si něco mumlal. Ale další dny se nakonec už trochu uklidnil. Jen se vždycky ujišťoval, že jsme se od Bosse vrátili v pořádku.
„Dneska nevím, kdy přijdeme. Boss svolal menší schůzku, prý chce něco hodně důležitého vyřešit a já u toho musím být,“ povzdechl si Ryu, když jsme se chystali na odchod do práce.
Byl už prostředek týdne a měli jsme toho dost. Jedna dobrá zpráva byla, že Kiovi měli v pátek sundat sádru.
„Zavolej mi, kdyby se něco dělo,“ ozval se táta. „Nejraději bych jel s vámi. No, možná dneska skončím dříve a počkám na vás u brány. Nebo zavolám Bossovi, aby-“
„Bude to v pohodě, tati, kdyby něco, tak zavolám.“
I když vymýšlel všelijaké možné varianty, ani jedna nezahrnovala návštěvu Bossova sídla. Jako by mu něco bránilo tam jít.
„Tak jedem, Ryu, ať to stihneš. U Bosse máme být dneska ve dvě hodiny a prý se nesmíme zpozdit,“ chytl jsem Ryu a oderval ho od Kioshiho, abychom už mohli jít.
Hiromi
Další dny probíhaly v klidu. Strýc se držel nějak v ústranní a jak kdyby neustále řešil pro něj velmi těžké starosti. Bylo to na něm častokrát vidět, bohužel i to, aby se udržel před Montarem, a něco mu neudělal. Byl jsem s Montym všechen volný čas a užíval jsem si ho, jakkoliv jsem mohl.
Dnes byla oslava a já se na ni moc těšil. Připravoval jsem místo, které mi strýc ukázal v jednom podniku, který opravdu vypadal na úrovni a všechno vybavení stálo za to. Nebyl jsem vůbec doma a radši se věnoval tomuhle, aby se vše večer vydařilo. Měl dorazit i Ryu, aspoň na chvíli, protože byl pozván i jeho otec, a ještě něco tam bylo, ale nechtěl jsem se tolik ptát. Těšil jsem se, až další večer s Montym bude stát za to, abych ho měl plnou hlavu.
Za ty dny jsem si naplno uvědomil, že absolutně netuším, jak se s ním budu loučit, protože… Miluji ho. Hodně… Vážně mě zasáhl beznadějný vztah, a ještě jednostranné city.
Montaro
Ryu to stihl tak tak, abychom se ještě mohli stavit doma, osprchovat se a převléct. Chystali jsme se na oslavu Hiromiho narozenin, a já se také docela těšil, i když jsem měl stále na Bosse zlost. Táta a Kioshi byli ještě v práci, tak mě nikdo nenutil obléct si fundoshi. Jen Ryu mi ještě poupravil haori-himo, protože se mu nelíbilo, jak mi ty střapce trčely do stran. Jako by to nebylo jedno… Musel jsem uznat, že i Ryu kimono moc slušelo. Nedivím se Kiovi, že se do něj zamiloval. Ale Hiromi je hezčí…
Nasedli jsme do auta a jeli k Bossovi do sídla. Když jsme přijeli, byly před domem další dvě auta, které jsem tu ještě neviděl. Zřejmě na tu schůzku pozval ještě někoho, říkal, že je hodně důležitá. Vystoupili jsme, a já ještě pro jistotu zkontroloval, jestli mám s sebou telefon. Táta mi kladl na srdce, ať ho určitě nezapomenu, kdyby bylo potřeba se se mnou spojit.
Vešli jsme dovnitř. Šli jsme automaticky k Bossově pracovně, ale u jejich dveří mě zastavil jeden z ochranky.
„Ty počkáš tady,“ postavil se mi do cesty bodyguard.
„Půjdu dovnitř,“ odmítl jsem a chtěl ho odstrčit.
„Ne! Bossův příkaz je, že nesmí být rušeni, dokud to neskončí.“
Ryu se také zarazil. Stál proti jednomu z mužů a já si nemohl nevšimnout jejich podoby. Vypadá to na jeho otce. Zarazil jsem se, protože jsem si hned vzpomněl na to, co mi o něm řekli Kio a táta. Ale Ryu mě požádal, abych je nechal o samotě, a to já nemohl odmítnout.
„Pokud něco uslyším, co se mi nebude líbit, jdu dovnitř,“ zamračil jsem se a opřel se o stěnu naproti dveří.
Hiromi
Snažil jsem se, aby vše bylo, jak mělo, a nějak jsem nevnímal čas, který neuvěřitelně rychle letěl. Nakonec mi začali pomáhat i číšníci a servírky, kteří se přišli na mě podívat. Celou dobu mi byl k ruce velmi pohledný muž, který se ode mě nehnul. Podle všeho to byl můj osobní bodyguar, ale byl velmi pozorný, když mi něco spadlo, nebo pohlo jiným směrem, sebral to a vrátil na místo. Byl jsem rád, že strýc poslal někoho takového. Už podle tetování, které mu vykukovalo zpod saka, bylo jasné, že patří do jedné z hlavnějších rodin. Určitě měl celé tělo potetované, to jsem nedal… Byl jsem rád, že jsem dal toho draka, tohle musí šíleně bolet a toho času.
Neměl jsem z něj divný pocit, spíš příjemný, jen jeho oči… Byly takové zvláštní. Světle hnědé až hypnotizující. Ostatní ochranka postávala kolem hlavního chodu a kontrolovala přísun jídla a pití, které se dovážely, aby bylo správné, a někdo s tím nezacházel, jak neměl.
Montaro
Stáli jsme v chodbě a nevraživě se na sebe s Bossem dívali. Sem tam jsem po očku mrknul na jeho ochranku, která zas pro změnu upírala zrak na mě, bez jediného mrknutí.
Nakonec jsem se neudržel a usmál se na něj.
„Čekáš na nějaký můj pohyb? Můžu se jít vychcat sám, nebo mi uděláš doprovod?“
Viděl jsem, jak to v něm cuklo. Já se na něj znovu usmál, a pak pokračoval ve sledování Bosse.
„Divím se, že jsi něco takového dovolil,“ mávnul jsem rukou ke dveřím jeho pracovny. „Pro tebe jsou všichni dobytek, ne? Stačí je označkovat, abys věděl, kolik kusů má tvoje stádo…“
Jeho ochranka udělala dva kroky blíž ke mně…
„Myslím, že neznáš své místo,“ Boss se zamračil a výhružně se narovnal.
„Své místo? Já tu nějaké mám? Že jsem o tom nevěděl. Myslíš tohle,“ ukázal jsem na podlahu před sebe, „nebo tohle?“ ukázal jsem na podlahu za sebe.
„A úcty ke starším tě nikdo neučil? Tykáš mi, mluvíš se mnou jako se sebou rovným,“ popošel i on ke mně blíž.
„Ke starším možná ano, ale ty… Svoji úctu k tobě jsem ztratil po tom, co jsem viděl. Nemám důvod ti vykat. Ale nemáš pravdu. Nemluvím s tebou jako se sobě rovným. Protože ty jsi tím, co jsi udělal, klesl hluboko pode mne,“ zamračil jsem se a zkřížil jsem ruce na prsou.
„Ty…“ zavrčel a popošel ještě blíž. „Mám ti ukázat kdo jsem? Co tě vlastně tvůj otec naučil, co?“
„Můj otec je slušný chlap. A naučil mě toho hodně. Apropo… Nějak nemá yakuzu v lásce. Čím to asi bude? Co jsi mu udělal?“
Hiromi
„Ještě tohle prosím,“ ukázal jsem na neupravený roh u ubrusu a pomalu zamířil ven na předzahrádku.
Chtěl jsem se trochu zklidnit, než všichni dojedou, abych nevypadal nedočkavě.
„Dejte si,“ podal mi ten příjemný bodyguard kávu.
„Děkuji,“ odpověděl jsem a díval se, jak odchází někam za obsluhou do kuchyně.
Nejspíš mě nechtěl rušil, a popravdě jsem to dost uvítal. Užíval jsem si ten příjemný letní vzduch a teplo, které ze slunce sálalo a dodávalo mi energii.
Monty… Vážně jsem do něj zamilovaný a jen těžko skrývám svoje city. Nechci ani jednomu z nás ublížit, a že je největší pravděpodobnost, že to odnesu zlomeným srdcem. Jenže… Tenhle muž je úplně jiný než kdokoliv, koho jsem mohl doposud poznat. Neukáže víc, než je zapotřebí. Nemyslím si, že bych se od něj vůbec někdy dočkal toho, že mi řekne, mám tě rád.
Montaro
„Neustále si ke mně dovoluješ a máš až příliš prořízlou pusu. Co se stalo mezi mnou a tvým otcem, není tvoje věc, a věř, že já se ho nebojím, jen to byl můj nejlepší kamarád, zaslouží si mou úctu. Co se týká tebe, jediné, co tě chrání je, že spíš s Hiromim, což mám víc než ověřené, jinak by mi bylo jedno, čí syn jsi, nebo co jsi zač. Venku si dovoluj, ke komu chceš cokoliv, ale tady jsi u mě doma a podle toho se chovej. Nikdo tu není na tvoje kecy zvědavý. Tady jsem pánem já,“ přiblížil se ke mně až na krok a zahleděl se mi do očí s úšklebkem, ve kterém bylo jasně znatelné slovo: „Umřeš.“
Pak se otočil na Ryu, který právě vyšel na chodbu a popostrčil ho zpět do pracovny.
„Ryu, tohle dodělej, a potom jedeme na Hiromiho oslavu. Samozřejmě tam musíte oba být, i Montaro. Je to důležité, doufám, že podklady jsou všechny hotové.“
Zhluboka jsem se nadechl, abych nevybuchl jako sopka s názvem Shintaro. Takže takhle, jo?
Chytl jsem Ryu za rukáv a potáhl ho bokem.
„Ryu,“ zašeptal jsem mu do ucha. „Ty a otec, je to v pořádku?“
Ryu se na mě překvapeně podíval, ale přikývl. To mi stačilo. Když jsem se podíval na jeho otce, tak ani ten nevypadal, že by měl náladu se pustit do nějaké hádky. Pro mne to znamená, že kdyby se mělo něco dít, bude on ten nejlepší Ryuův ochránce.
„Tak aby bylo jasno,“ postavil jsem se do dveří a promluvil dostatečně nahlas, aby mě slyšeli všichni.
„Jsi tady doma, tak prosím. Ale nebudeš mi rozkazovat. Nejsem tvůj podřízený, nejsem yakuza. Zjišťuješ si informace o nesprávném člověkovi. Nebo mě taky ocejchuješ jako toho cizince? Nemám zájem poslouchat tyhlety kecy. Musím jít na oslavu? Kdo to řekl? Proč musím? Nemusím, a taky to neudělám. Ano, je to tvůj dům, takže já odsud odcházím,“ otočil jsem se na Ryuova tátu. „Pane Hasegawa, postarejte se prosím o Ryu. Byl bych rád, kdybyste ho potom v pořádku dovezl k mému bratrovi domů. Jsem vám velice zavázán. Promiň, Ryu.“
Otočil jsem se v těch dveřích a vyšel jsem rychle ven. Nemínil jsem tady zůstat už ani minutu. Ani vteřinu. Už se nedivím, že o něm táta nemluvil…
Nasedl jsem do auta a zamířil ze sídla pryč. Kamkoliv… Jen nebýt tady v jeho společnosti.
V dostatečné vzdálenosti jsem zastavil na odstavném pruhu a vytáhl telefon. Tak… Teď musím zavolat dvěma lidem. Jen… komu dřív…