Jeff
Vyšel jsem ven před dům, kde už čekalo auto dodávkové služby. Vystoupila slečna a mladý muž a začali vytahovat jídlo. Nečekal jsem, že to bude tolik krabic a přenosek. Ale já raději objednal i jídlo na později, abychom se nemuseli zdržovat nějakou dlouhou přípravou.
„Odneste mi to prosím dovnitř,“ ukázal jsem rukou a šel napřed. Otevřel jsem dveře a pustil je do domu. Jen cestou jsem hrábnul po masce a schoval ji do šuplíku, abych se vyhnul zbytečným otázkám.
Nasměroval jsem je do kuchyně a nechal je všechno poskládat na stůl.
„Jste tu sám?“ zeptala se zvědavě slečna. „Jen, že tu nikoho nevidím a jídlo máte objednané pro víc lidí,“ dodala ještě, když jsem se na ní tázavě podíval.
Co ji co zajímá, jestli tu jsem sám, nebo ne. Měli jen dovézt jídlo.
„Ne, nejsem,“ odpověděl jsem odměřeně, abych dal najevo, že nesnesu další zbytečné otázky.
Rychle jsem zaplatil, nechal jim dýško dostatečně velké na to, aby se dál nevyptávali a vyprovodil je ven. Stál jsem mezi dveřmi, dokud jejich auto nezmizelo v zatáčce za posledními stromy.
Zavřel jsem dveře a oddychl si. Celou dobu jsem napjatě čekal, jestli se Eikichi neozve. Mohl dostat strach a mohl volat o pomoc. Ale nakonec bylo ticho.
Vytáhl jsem masku ze šuplíku a nasadil si ji zpátky na obličej. Potichu jsem vyšel schody a opatrně otevřel dveře. Stále ležel bez hnutí, jen hrudník se mu nadzvedával pod jeho rychlými nádechy.
Pozoroval jsem ho a pomalu se blížil k posteli.
Ještě chvíli jsem stál nad ním a jen se díval.
Srdce mi bušilo přímo ukázkový pochod, jak moc mě ten pohled vzrušoval. Tak bezbranný. Jen pro mne. Takovou dobu jsem na tuhle chvíli čekal.
Ale… tohle je pro něj jen hra…
V tu chvíli srdce vynechalo pár úderů.
Zítra odejde a já pro něj zas budu cizí člověk. Jen obchodní partner… nic víc…
Přiklekl jsem si nad něj.
„Byl jsi zticha, to je dobře,“ zašeptal jsem a položil mu ruku na hrudník.
Zaslouží si odměnu…
Jen jemně, abych ho nezatěžoval svou váhou, jsem si přisedl na jeho stehna, těsně pod rozkrokem.
Položil jsem ruce na podbřišek a začal mu triko pomalu hrnout nahoru.
Eikichi
Slyšel jsem hlasy, které přicházely od vchodových dveří. Ještě víc se mě zmocnil strach.
Bude tu víc lidí? Budu jen na ukázku?
Asi jsem to s myšlenkami přeháněl, ale tahle situace… Srdce mi bušilo o hrudní koš a tep se zrychloval.
Chtěl jsem křičet, ale pomohlo by mi to? Slyšel by mě někdo? A co kdybych mu křivdil a oni by zavolali policii?
Neklidně jsem se podíval na pouta a na své tělo, které se chvělo strachem.
Najednou se pomalu otvíraly dveře. Jak zpomaleně, se jeho noha opírala o podlahu a pomalu se ke mně přibližoval. Díval se na mě a já netušil, jaký pohled to je. Všechno ve mně se svíralo a nedávalo mi to možnost se vůbec pohnout. I hrdlo mi nedovolilo mluvit.
Pozoroval jsem jeho hru svalů, když mi dosedal na stehna a já cítil to horko, které vydávalo jeho tělo. Byla to jen chvilka, kdy se mě dotýkal tak, že bych mu dal vše a on mi znovu vyhrnoval tričko, které se otíralo o bradavky.
Tep se zrychlil na maximum a mým tělem projíždělo mrazení. Jeho prsty na mé pokožce zanechávaly zapálenou cestičku, která mě nutila skoro nedýchat.
Zase ten pocit, že mě jakýmkoliv náznakem něžnosti nutí, abych ho viděl jinak. Copak se člověk může dotýkat jiného tímto způsobem a nic necítit? Já se cítil zmatený a nechápal, co ve mně Hide vzbuzuje, ale byla pravda, že takhle bouřící tělo a duši jsem nikdy neměl. Jak kdyby mi svým učením dával nějakou energii, která není ke koupi.
Poprvé jsem pocítil touhu, abych mu viděl do tváře a mohl v něm číst…
Jeff
Zatajil dech, když se mé ruce posouvaly po jeho těle. Jen jsem po celou dobu pozoroval jeho oči a pootevřená ústa. Triko jsem táhl nahoru až k jeho krku.
„Nadzvedni se,“ sklonil jsem se k němu blíž.
Když udělal, co jsem chtěl, přetáhl jsem mu triko přes hlavu a nechal ho svému osudu na jeho rukách.
Opřel jsem se o matraci.
Byl jsem mu tak blízko, že jsem cítil teplo jeho tváře a jeho dech jemně načechrával mé vlasy, které mi padaly do obličeje.
Budou někdy tyhle ústa moje i ve skutečnosti? Nebo budu muset stále hrát tuhle hru, abych se ho směl dotýkat?
Políbil jsem ho. Jemně na jeho teplé plné rty. Na vteřinu jsem zvedl hlavu, abych se mu podíval do očí. Tak rád bych mu tu masku sundal. Znovu jsem ho políbil. Naléhavěji. Tak moc ho chci…
Neudržel jsem se a zasunul jazyk do jeho úst. Dotýkal jsem se toho jeho, opatrně, jako bych zkoumal, jaký vlastně je.
Tak jsem svým prstům záviděl tam dole ve sklepě.
Ruce jsem posunul blíž k jeho tělu, abych se ho mohl dotýkat.
Má touha po něm víc a víc narůstá…
Eikichi
Jeho prsty se stále potulovaly po nahé pokožce, kterou vytahováním trička odhaloval. Tričko se jen uvelebilo na mých zápěstích a zakrylo pouta. Už to nevypadalo, že bych byl pod tím kovem z jeho povelu, ale proto, že chci.
Viděl jsem, jak mu můj dech nadzvedává prameny vlasů, které mu halily i zbytek jeho tváře. Jaký obličej je pod škraboškou? Jak on prožívá tuhle intimitu? Má to napsané ve tváři? Nebo je jeho výraz bez citů?
Lhát… Jen si lhát do kapsy, to jsem kdysi dělal pořád, ale čas mě naučil, že lež se mi vymstí a potrestá mě.
Jeho rty se přibližovaly a já se olízl rty, abych byl na naše spojení připraven. Natiskl se na ně a mnou projela vlna vzrušení, která si žádala jeho polibky. Jazykem se otíral o můj a ta jeho chuť měla konečně i jasnější podobu. Jak kdyby do mě dával vše, ze svého já. Ale ne… Tohle vše byla jen hra a já si musel uvědomit, že to skončí hned, jak odsud v neděli odjedu. Ale pro teď… Chtěl jsem si užít vše, co mi dával.
Jenže jeho polibky byly tak vášnivé, že se mé srdce znovu rozbušilo jak o závod. Jak kdyby každý dotek jeho jazyku byly další pouta, kterými mě připoutával k sobě.
Jeho ruce se mě dotýkaly s takovou jistotou, že jsem si místy myslel, že mě zná i po slepu.
Jeff
Přestal jsem vnímat svět. Teď tu byl jen on, já a polibek, který se stával vášnivějším.
Napětí v mých rukách povolovalo. Když jsem pomalu dolehl na jeho tělo, uvědomil jsem si, že to, co jsem teď dával do svého polibku, bylo skoro všechno, co jsem k němu cítil.
Dost… To nemůžu...
Přestal jsem ho líbat a znovu se na něj zahleděl.
„Zavři oči a vnímej jen to, co ti říká tělo,“ zašeptal jsem.
Čekal jsem, dokud to neudělá.
Je až s podivem, jak mi věří. Vždyť v tuhle chvíli jsem mu už dávno mohl sundat masku. Je spoutaný a nic by s tím nenadělal. Ale já… Nechci ho zklamat… Aspoň ne v tomhle.
Když se jeho oči schovaly za víčky, nadzvedl jsem se, abych se ho mohl dotýkat nejen ústy. Polibky jsem věnoval každičkému kousku jeho kůže. Naslouchal jeho vzdechům, kdy každý hlasitější dával najevo, co se mu líbí.
„Máš krásné uši,“ zašeptal jsem mu do jednoho z nich. Olízl jsem ho po celém obvodu a jemně nasál lalůček mezi rty. „Líbí se ti to?“ zeptal jsem se tiše u jeho druhého ucha a znovu to zopakoval i tady.
Eikichi
„Zavři oči a vnímej jen to, co ti říká tělo,“ zašeptal, když mi jeho pohled vjížděl až do duše.
Zavřel jsem oči a snažil se vybavit jeho tělo a tvář, kterou stále neznám. S každým dotekem, který mi věnoval, se silueta měnila a formovala do jeho podoby. Jen ta škraboška zůstávala a oči, které mě stále udivovaly. Ale i to mělo své proti… Najednou se mi vybavovala jediná tvář, kterou jsem znal dokonale a po tom jsem rozhodně netoužil. Nechci ho už nikdy vidět, ale já jinou tvář neznal tak, jako tu jeho. Můj ex…
V tu chvíli mi zašeptal do ucha jeho podmanivým hlasem, že mám krásné uši.
Já? Nikdy jsem se na sebe nedíval jako na někoho, kdo by se někomu líbil. Byl jsem jen obyčejný a další z davu. Otevřel jsem oči… Nechtěl jsem vidět nikoho jiného, jen jeho.
Vzal mi lalůček mezi zuby a pohrával si s ním. Mým tělem zmítala touha a všechno ve mně se svíralo, jak mě to vzrušovalo.
„Líbí…“ jen jsem rychle vypustit tato slova ze svých úst, protože mluvení bylo v této chvíli nesmyslem.
Skousl jsem si ret, abych nevypouštěl zvuky, které by značily, že se mi to opravdu líbí. Třeba by mě nepochopil a řekl, že moc sténám. Jen zprudka jsem oddechoval a nechal se jím ovládat.
Jeff
Zvedl jsem hlavu, když jsem zaslechl přidušené vzdechy. Kousal se do rtu, jako by se za to styděl. Jeho oči byly otevřené a on se díval někam do stropu. Pohlédl na mne, když jsem ho přestal dráždit.
Usadil jsem se na jeho břiše a natáhl se ke stolku. Ze spodního šuplíku jsem vytáhl šátek.
„Máš vnímat jen doteky. Soustředit se jen na své tělo… Jen takhle budeš vědět, co se ti líbí a co ne. Zkus to. Když to nepůjde, rozvážu to,“ s těmi slovy jsem mu oči převázal šátkem.
Posunul jsem se níž k nohám a znovu se k němu sklonil.
Jeho uši jsem jen pohladil konečky prstů a táhl je na jeho krk. Každý dotek jsem doprovázel jemnými polibky. Krev se mu rozproudila tělem a jeho krční tepna pulsovala pod mými rty.
„Máš jemnou kůži,“ vydechl jsem, když jsem se posunul o něco níž. Jeho růžové hrbolky, zatím jemné a měkké na dotek, začaly pod mou pozorností tvrdnout. Nejdříve špičkou, potom celou plochou jazyka jsem po nich postupně přejížděl a snažil se vrýt do paměti každou jejich nerovnost.
Tvrdé kopečky jsem svíral mezi prsty, dráždil jejich vrcholky, dokud jsem neuslyšel, jak se jeho vzdychání stává hlasitější.
Tak je to správně. Poddej se tomu. Nebraň se touze, která tak dlouho spala ve tvém těle…
Když se jeho tělo začalo třást, otřel jsem se ještě jednou o bradavky jazykem a nechal je napospas chladnému vzduchu.
Po hrudní kosti jsem tvořil vlhkou cestičku dolů… Každého žebra, každého svalu jsem se dotkl. Poslední vlhký otisk, jsem zanechal těsně nad lemem jeho kalhot.
Výrazné vyplnění jeho poklopce mi dávalo najevo, že tomu podléhá. Dlaní jsem se několikrát otřel o tu nadutou látku. Cítil jsem, jak i v tom prádle narůstá a zpevňuje se. Mezi prsty jsem okopíroval jeho tvar.
„Kývni, jestli jseš připraven pokračovat,“ rozepl jsem knoflík a chytl mezi prsty jezdce od zipu.
Eikichi
Přestal mě dráždit a já na něj upřel pohled. Jako kdyby mě něco opustilo.
Trošku mě zamrazilo, když se natáhl ke stolku a otevřel šuplík, mohl tam mít schované cokoliv. Jsem moc důvěřivý typ, až hloupý. Vytáhl však šátek a převázal mi oči. Tomu jsem se chtěl vyhnout. Opravdu jsem chtěl vidět alespoň jeho oči, když mi tohle dělá. Ale on mi je zavázal a pevně kolem hlavy utáhl smyčku.
Zachvěl jsem se… Najednou byla tma a já se stal naprosto bezbranný.
Vnímej jen sebe a své tělo? Jak? Nechci si nic připomínat, ono ani vlastně není co, ale i tak, nechci…
Jenže myšlenky se mi rozutekly z hlavy, když se mě začal dotýkat. I přes šátek jsem zavřel oči a začal vnímat jen jeho jemné doteky. Zapaloval mou pokožku a chladil svými rty, když je na místa, kde se mě dotkl, políbil.
Něžnost, to je to, co já neznám… Mazlení s mým tělem, jako kdybych byl něco zvláštního… Jak tohle dokáže, když mě ani nezná?
Mě tělo ovládalo vzrušení a napínalo mé kalhoty, které mě svíraly. Ale dráždění mých bradavek bylo přímo nesnesitelné. Všechno se to vpíjelo do mého těla a já se snažil zapamatovat vše, co mi dělá. Jediný problém jsem viděl v tom, že to nikdo jiný dělat nebude a já se z tohohle nevzpamatuji.
Už jsem nebránil svému hlasu, který se začal projevovat i navenek. Vzdechy a sténání se začaly rozléhat pokojem. Ale i tak jsem se snažil vše tišit.
Nechci, aby si myslel, že jsem nějak poddajný. Co to kecám? Ležím tu na posteli. Připoutaný k pelesti a on si se mnou dělá, co chce… Aha… Nejsem poddajný… Vůbec…
Jeho jazyk pohrávající si s mými výstupky, mě pouštěl do těla elektrické výboje, které se stahovaly do třísel. Tolik mi vjížděly do vzrušení, že jsem sevřel opěrku postele a škubl k sobě.
Nebylo místo na mém těle, které by neprosilo o jeho doteky. Všude jsem cítil jeho pozornost. Zvláštní pocit nemoci se ho dotknout a v tuto chvíli bych tolik chtěl.
Srdce mi přestávalo bít, když se jazykem dostal až ke kalhotám. Jen s napětím svalů jsem čekal, co bude dál. Ale to co řekl…
Jak mám odpovědět na: „Kývni, jestli jseš připraven pokračovat.“
Já sám nevím, co chci. Jsem zmatený a vzrušený… Opravdu zajdu tak daleko?
Chvilku jsem se odmlčel a potom kývnul k souhlasu.
Jeff
Jemné pokývnutí hlavy mi na souhlas stačilo.
Proč jsem se ho vlastně ptal? Chtěl jsem, aby ještě víc vnímal to, co se bude dít. Aby se víc zaměřil na vše, co bude následovat nejen v příštích minutách, ale i hodinách.
Natáhl jsem ruku a položil ji dlaní na jeho obličej. Opatrně jsem přejel prsty přes šátek, abych se ujistil, že drží pevně.
„Tma je tvůj přítel. Dovolí ti to, co sis mohl doteď jen představovat…“
Stáhl jsem ruku dolů a rozepl kalhoty. Potáhl jsem je dolů. Vyvlékl jsem volnou nohu a na druhé mu je stáhl ke kotníku. Když sebou cuknul, jen jsem jemně stiskl jeho volný kotník a dlaní kopíroval nohu po nártu, přes koleno až na vnitřní stranu stehna.
„Máš krásné tělo, Ei,“zatlačil jsem na stehno a donutil jsem položit pokrčenou nohu na matraci.
„Nestyď se za něho,“ dotkl jsem se jeho penisu, který se vyzývavě tyčil proti mně.
Stiskl jsem ho v dlani.
„Poddej se tomu, Ei,“ stáhl jsem mu předkožku a špičkou jazyka se dotkl jeho žaludu.
Zamrazilo mne od vzrušení, když na něm ulpěla chuť jeho vlhkosti. Na moment jsem zavřel oči, a v ústech převaloval jeho chuť. Začal jsem rychle dýchat, stejně jako on.
To… Jak to mám zvládnout? Nechci si ho vzít hned teď bez rozmyslu. Chci, aby po mne toužil stejně, jako toužím já po něm.
Strhl jsem si masku z obličeje a odhodil bokem.
Nechci být ničím omezen, když mám před sebou objekt své touhy.
Zhluboka jsem se nadechl a pak jsem ho celého uschoval ve svých ústech. Na víc jsem již nečekal. Zkoumal jsem jeho mužství jazykem. Nasával ho a zrychlujícím pohybem hlavy zpracovával jeho tvrdost.
Jednu ruku položenou na jeho třesoucím se břiše, druhou pod jeho zadečkem. Masíroval jsem ho a postupně mířil k jeho vlhnoucímu vstupu. Nabral jsem na prst trochu vlhka, který unikal z mých úst a opatrně, leč nekompromisně ho zasunul.
Ztratil jsem pojem o tom, kde jsem. Byl tu jen on a já. Vychutnával jsem si vše, co byl ochoten propustit. Dva prsty dráždily jeho konečník, krásně klouzaly tam a zpět. V momentě, kdy jsem cítil, že se Ei začíná stahovat, pod přicházejícím orgasmem, zasunul jsem prsty prudce dovnitř, až na doraz a jen bříšky hladil jeho výstupek rozkoše. Nasál jsem jeho penis, jak nejvíc to šlo a jen drážděním jazykem jsem ho donutil poddat se tomu, co přicházelo.
Má ústa se plnila jeho chutí. Nepustil jsem ho. Nechtěl jsem se vzdát ani jediné kapky. Držel jsem ho tak dlouho, dokud sebou nepřestal cukat. Jen rukou na břiše jsem víc přitlačil na jeho tělo, aby se mi nevysmekl, když se s výkřikem prohnul v zádech.
Eikichi
Cítil jsem jeho prsty, jak mi přejíždí po masce, ale já neotevřel oči. Stejně bych nic neviděl a já ho chtěl poslechnout.
Tma je přítel? Já se tmy vždy bál. Něčeho neznámého… Nikdy jsem neseděl na gauči a měl všude zhasnuto. Bál jsem se toho, že jsem sám a to nikdo nechce. Vždy mi alespoň v rohu místnosti stála lampička. Tma je nepřítel, skrývá mnoho nebezpečí… Ale tahle tma… Skrývala to největší nebezpečí… Jeho.
Ale… Nebyl jsem sám…
Rozepl mi kalhoty a lehký materiál klouzal po mé pokožce dolů. Z jedné nohy mi stáhl kalhoty úplně, ale na druhé zůstaly na kotníku. Byl jsem celý nahý, a když měl ruku na mém kotníku, cukl jsem sebou. Nevím, jestli jsem měl strach, ale moje tělo stále reagovalo na jeho prsty, které přejížděly po kotníku a táhl ten dotek až ke stehnům. Při každém dalším tahu, který se přibližoval do mých třísel, mé vzrušení rostlo a ovládalo mě.
Nemám krásné tělo. Tohle jsem nechtěl slyšet a ještě takovým hlasem, který si mě podmaňuje. Ale… Nějak se mi zamlouvá představa, že se mu líbím. Že moje tělo ještě vypadá krásně.
Jeho dlaň mi pevně sevřela penis a já cítil každý záhyb jeho prstu, jak se tlačí na mou jemnou kůžičku. Skousl jsem ještě pevněji rty, tak moc, že jsem ucítil tu železitou chuť krve. Ale mým tělem projížděly elektrické proudy, které se proplétaly každou buňkou, která jen volala po jeho ústech.
Ten horký jazyk z jeho pusy se mi potuloval po špičce a mě ztěžkl dech. Hrudník se mi už skoro ani nenadzvedával, jak jsem čekal, až mě vezme do toho tepla celého a spálí.
Vsunul si ho do úst a pohrával si s jeho naběhlostí. Cítil jsem, jak se jeho drsný jazyk otírá o mou předkožku a stahuje jí dolů. Jeho rty mě pevně svíraly, když si mě bral do úst a znovu vyjížděl ven. Ale jen tak, aby mě nepustil. Ten tlak, když mě prudčeji nasál a žilky na penisu naběhly na maximum. Jeho prsty se začaly potulovat po mém zadku a zamířily na místo, které se přímo chvělo po jejich zasunutí.
Slyšel jsem to mlasknutí, jak si navlhčil prsty a pomalu jedem po druhém vsunul až k bodu, který mě dostával na hranici snesitelnosti. Začal jsem rychleji dýchat, jak mi horko zahlcovalo hlavu a celé tělo. Vášeň se rozlila mým nitrem a rozbouřila vše, co proplouvalo každou částí až k mému penisu.
Prohnul jsem se, když se mi kulky skoro stáhly pod mužství a já nezastavil to, jak prudce se dostavil orgasmus. Ve slastné křeči, která mě stále svazovala, jsem se prohýbal proti jeho ústům a on sál vše, co moje vzrušení vypouštělo. Cukání ještě doznívalo v tom horkém objetí a on mě stále nepouštěl. Nikdo mě takhle nesál… Nechtěli… Nikdy…
Tohle… Byl jsem zcela ztracen a čekal na to, až se i on ponoří do mě tak hluboko, že mi z hlavy dostane vše, co tam být nemá… Nyní tam má být jen on…
Jeff
Čekal jsem nehnutě, dokud se jeho tělo aspoň trochu neuvolní. Ještě jednou jsem ho protáhl v ústech a pak očistil jeho penis jazykem až dokonalosti. Prsty jsem pohladil znovu jeho prostatu a pomalu e vytáhl. Dírka se mu ještě stahovala v nepravidelných intervalech a úplně vyzývala k návštěvě. Já ji však jen několikrát pohladil na povrchu a ruce položil na jeho podbřišek.
Prohlížel jsem si ho, jak rychle oddychuje a jak vstřebává to, co právě zachvátilo jeho tělo. Bylo nádherné, když se tak třáslo pod tíhou doznívajícího orgasmu a já neodolal, abych mu věnoval další a další polibky. Posouval jsem se po jeho těle až nahoru.
Jsi tak nádherný… Tak moc až je to bolestivé se jen na tebe dívat… Tohle je pro mne to nejhorší mučení… Proč jsem s tím souhlasil? Proč jsem nezůstal jen jako tichý pozorovatel v okně protějšího domu?
Dýchal jsem mu do obličeje a nejraději bych mu sundal šátek i s maskou. Políbil jsem ho na oči schované pod šátkem.
„Jsi krásný,“ zašeptal jsem a jeho ústa se stala mým objektem touhy. Jazykem jsem zkoumal každé jejich místečko.
I tuhle schovanou část těla si chci navždy zapamatovat. Tenhle víkend… Možná je to naposled, co mi tuhle možnost dává.
Líbal jsem ho a jemně se přitom mezi prsty probíral prameny jeho vlasů. Když nám oběma docházel dech, ještě jednou jsem olízl jeho dokonalé rty a pak jsem se zvedl.
S mírným zklamáním jsem zpět nasadil svou masku.
Nechci ji… Chci mu ukázat, kdo jsem a proč jsem tu s ním…
Ale…
Je to jen hra…
V tu chvíli mě přepadl smutek z toho všeho poznání. Sesedl jsem z něj a postavil se vedle postele. Odemkl jsem mu pouta na noze a na rukách a klíček i s pouty jsem schoval do kapsy.
„Připravím oběd,“ pohladil jsem ho po břiše. „Určitě máš hlad, Ei.“ Když jsem odcházel, táhl jsem ještě ruku po jeho kůži až ke kotníku, kde pak opustila jeho tělo. Sevřel jsem ruku v pěst, jako bych v ní chtěl navždy uchovat jeho teplo.
Eikichi
Nechal mě, abych uschoval vše v jeho ústech a potom mě opustil. I jeho prsty vyjely a nechaly mé tělo na pokraji zoufalství…
Kdybych se tím neponížil a měl volné ruce, nejspíš bych ho stáhl na sebe. Aby se otřel o mou pokožku a ucítil to napětí, které mnou stále projíždí. To, které řve, jak moc ho chci cítit.
Je jedno kolikrát mě udělá, já potřebuji po tomhle mazlení jeho… Jen jeho samotného a hodně hluboko.
Jeho polibky, které pokrývaly mé tělo, když se vracel po mé kůži ke rtům, mě pálily a já se stále chvěl.
Cítil jsem jeho horký dech, který se mi opíral o víčka a i to, jak se jeho rty dotkly přes šátek mých očí.
Proč tohle dělá? Jestli se ke mně bude takto chovat dál, tak mu propadnu a budu doufat v nesmyslné věci. Kdo to vůbec je?
Začal mě líbat. Jeho vlhké rty, z kterých byla patrná má chuť, mě tak vášnivě líbaly, že jsem se nedokázal držet zpět.
Proč mě sakra nepustí? Chci se ho dotýkat…
V každém otření jeho jazyka o můj bylo tak silné sexuální napětí mezi námi, že se mé srdce chtělo těmi pocity roztrhat na malé kousky.
Čekal jsem víc… Cokoliv, ale místo toho se zvedl a uvolnil mi pouta. Ještě když se naposledy dotkl mého těla a mířil pryč, věřil jsem, že se od toho kotníku vrátí zpět a podmaní si mé tělo. Ale nic se nestalo. Jeho kroky se vzdalovaly a já nenacházel sílu k tomu, abych si sundal šátek a vzal si něco tak krásného, co mi dal. Stále tu lítala vzduchem jeho silná vůně, která se mi vtírala do nosních dírek.
Vtahoval jsem ji a v té tmě si vzpomínal na všechny jeho doteky i polibky…
Kdy jsem začal něco cítit? Je to jen hra a on ji hraje se mnou.
Pomalu jsem si sedal a sundal si šátek z očí… Měl jsem sto chutí zahodit tu pitomou škrabošku a už nikdy si ji nenasadit. Ale jen jsem vstal z postele a znovu se oblékl. Zamířil jsem za ním a s každým krokem, se kterým jsem mu byl blíž, jsem cítil tu hroznou tíseň, že třeba nejsem dost dobrý, aby si mě nevzal.
Jeff
Došel jsem dolů do kuchyně. Vytáhl jsem z kapsy pouta a položil je na skříňku vedle mého telefonu. Jen klíčky k nim jsem si nechal pro jistotu v kapse.
Přešel jsem ke stolu a začal přebírat jednotlivé boxíky s jídlem. Něco jsem schoval do lednice a z toho co zůstalo na stole, jsem nám nechystal oběd. Jídlo pomalu chladlo, tak jsem ho ještě pro jistotu ohřál v mikrovlnce. Nevěděl jsem, jak dlouho budu na Eikichiho čekat. Jestli bude schopen hned dojít, či zůstane v pokoji.
Usadil jsem se, zapřel lokty o stůl a čelem se opřel o sepjaté ruce. Celou dobu jsem myslel na uplynulé minuty a napjatě poslouchal, jestli uslyším jeho kroky.
Nevěděl jsem, co dělá. Ale ty minuty, než došel, se mi zdály nekonečné.
„Nevím, co máš rád. Snad ti bude chutnat,“ pokynul jsem rukou k protější židli.
Lžu… Už zase… Dobře vím co mu chutná. Spíš vím, co si často objednává. Vídával jsem dovážkovou službu, která mu vozila stále stejné jídlo.
Ei se usadil a začali jsme jíst. Bylo ticho. Takové zvláštní ticho, kdy ani jeden z nás nevěděl, co má říct…
„S čím obchoduješ?“ zeptal jsem se, abych to podivné ticho přerušil. „Psal jsi, že jsi internetový nákupčí. Obchody jdou dobře?“
Je mi jedno co odpoví. Třeba ať odmítne o práci mluvit. Ale chtěl bych ho slyšet. Jeho hlas. Skoro vůbec nemluví a jsme vedle sebe jak dva cizinci. Ale vlastně… vždyť to pro sebe jsme. Je to jen obchod…
Ei se na mně na moment zadíval a pak se nadechl, aby odpověděl, když mi v tu chvíli cinknutí telefonu oznámil příchozí zprávu.
„Promiň, musím se na to podívat,“ zvedl jsem se a přešel ke stolku, kde ležel telefon.
Jako zamražený jsem hleděl na příchozí email.
Upozornění na to, že na Eikichiho profil na portále „Změň svůj život“ se někdo přihlásil.
Otočil jsem k němu hlavu. Tohle se mi nelíbí. Co když… Měl jsem zablokovat přístup k jeho profilu. Zatraceně.
Okamžitě jsem vytočil číslo na Stanleyho. S omluvným úsměvem jsem vyšel na chodbu.
Jseš v kanceláři? Zjisti mi, kdo se napojil na Eiho a zablokuj ho… Co? Děláš si srandu?“ v tu chvíli jsem začal být nervózní. „Už dostal zprávu?“ v tu chvíli se v Eikichiho pokoji ozval jeho telefon. „Kdo je to? To myslíš vážně? Jak… ví…“ odmlčel jsem se, když jsem zaslechl, jak Eikichi vstává. „Okamžitě toho parchanta zablokuj. A dej si s ním třeba znovu schůzku, to je mi jedno, ale drž ho od něj dál! Nesmí se k němu vrátit…“
Eikichi
Z kuchyně krásně vonělo jídlo a já jen nasál tu příjemnou vůni, až mi zakručelo v břiše. Nesnídal jsem, a když jsem se chtěl najíst, tak mě odtáhl na průzkum domu. Blížil jsem se ke stolu a pozoroval ho. Seděl na židli a lokty opřené o masivní desku stolu. Hlavu si zapíral o klouby prstů. Vypadal zamyšleně a v slabých slunečních paprscích se mu rýsovala postava ještě víc. Naprázdno jsem polkl, jak hříšné myšlenky jsem měl.
Posadil jsem se naproti němu a s údivem se koukal na jídlo před sebou. Jak…?
„Tohle je mé oblíbené jídlo… Děkuji.“
Když se mě zeptal na práci, chtěl jsem mu odpovědět, ale jemu se rozezněl telefon. Jen s povzdechem jsem pozoroval, jak odchází, aby si vybavil hovor.
Pomalu jsem nabral jídlo na vidličku a vložil si ho do úst. Bylo výborné a snad i lepší, než od mých dodavatelů. Slyšel jsem jeho hlas, zněl rozčíleně, ale neposlouchal jsem, co říká. Nechtěl jsem být zvědavý.
Najednou se mi ozvala zpráva na telefonu, který jsem měl v pokoji na nočním stolku. Zvedl jsem se a šel nahoru. Když on něco řeší, můžu vyřešit práci i já. Co jiného to bylo.
Došel jsem do pokoje a uchopil telefon, abych si otevřel email. Zarazil jsem se a pevně sevřel jeho plastový obal. V hlavě mi jezdily za písmenka jak na běžícím pásu. Srdce mi prudce bilo a s každým slovem, se mi svíraly vnitřnosti.
„Ahoj Ei. Omlouvám se, za vše, co jsem ti udělal. Mrzí mě, že jsem tě urazil a řekl tak ošklivá slova, ale ty jsi mě tak naštval. Dovolil sis mi vlézt do stránky a všude mě stopoval, asi jsem zareagoval špatně. Prosím… Moc mi chybíš… Sejděme se… Ei, ještě pořád vím, co máš rád.“
Musel jsem se rukou zapřít o opěradlo křesla, abych se nesvalil k zemi.
Po měsíci, když mám někoho, jako je tenhle, se mi ozve a omlouvá se? Co mám dělat? Co když jsem mu opravdu ublížil? Co když se mu doopravdy stýská? Já…
Najednou jsem neslyšel kolem sebe nic a měl jsem v hlavě až moc veliký zmatek.
Jeff
Otočil jsem hlavu a díval se za Eikichim, jak mizí po schodech nahoru do svého pokoje.
„Stanley, prosím tě… udělej něco. Je teď nemůžu. Zkus ho nějak zadržet a zablokuj jeho přístup, ať mu už nikdo nepíše. Ozvu se ti potom…“ zavěsil jsem hovor. Stál jsem a díval se na prázdné schody.
Nemůžu dovolit, aby se k němu jeho ex přiblížil. Nemůžu… Ale proč vlastně? Ei se mi zavázal jen pro tento víkend. Nic víc. Jsem pro něj jen cizí člověk…
Odložil jsem telefon zpátky na stolek, vzal jsem pouta a zamířil nahoru do svého pokoje. Tiše jsem stoupal po schodech a přemýšlel nad tím, jak Ei zareaguje.
Zastavil jsem se u dveří jeho pokoje. Slyšel jsem ho mluvit. Jen chvilka mi stačila na to, abych pochopil, s kým mluví. Nemohl jsem to poslouchat.
Nechci to slyšet. Nechci slyšet, že se k němu vrátí… Stanley mi přečetl jeho zprávu a vím, že se k němu jeho ex chce vrátit. Proč tak najednou?
Vyšel jsem do svého pokoje, schoval jsem pouta a potichu se vrátil k jeho pokoji.
Jen na vteřinu jsem zaváhal, ale pak jsem drcnul do dveří, aby se otevřely.
„Vidím, že si potřebuješ něco vyřešit. Nechám tě… Budu dole ve sklepě,“ přerušil jsem jeho hovor. Krátce jsem se na něj podíval a pak beze slova zamířil dolů.
Vešel jsem do místnosti s vířivkou a saunou. Svlékl jsem se a ponořil se do té příjemné vody. Nechal jsem se masírovat vodními proudy a bublinkami. Sundal jsem masku a odložil ji vedle sebe. Už mi bylo jedno, jestli uvidí mou tvář nebo ne. Pohodlně jsem se opřel a zavřel oči.
Nemysli na to… Nemysli… Mysli jen na Eikichiho a na to, že tenhle víkend je jen tvůj… Mysli jen na to, že tohle je možná poprvé a naposled, co se ho můžeš dotýkat a milovat ho.
Eikichi
V hlavě mi hučelo, jak kdybych tam měl úl. V tu chvíli se můj telefon rozezněl a na displeji se objevilo jeho číslo. Můj ex…
Zarazil jsem se a chvilku přemýšlel, zda to mám vůbec zvednout. Slyšet jeho hlas by mohlo být stále bolestné a já se k němu nehodlal vrátit. Opravdu moc mi ublížil…
Po krátkém koukání na rozsvícený displej, jsem to s velikým sebezapřením zvedl.
„Ano Madoko?“
„Chtěl jsem tě slyšet a ten email je strašně neosobní. Chci se sejít a promluvit si. Chybíš mi…“
Ani jedno slovo jsem mu nevěřil, i kdybych se k němu chtěl vrátit, důvěra je v tahu a já se do toho už podruhé pouštět nechci. Ale stále ty pochybnosti, přece jenom jsem s ním nějaký ten rok byl a vzpomínky mi běhaly hlavou.
Lekl jsem se a srdce se mi sevřelo ještě víc, když jsem uslyšel Hidův hlas a já nepatrně propustil tiché povzdechnutí do telefonu. To už jsem nad ničím nemusel uvažovat. To co mi dal Hide za půl dne, to on mi nedal za celou dobu.
„Nechci tě už vidět. Promiň, nemám zájem poslouchat tvé lži a pohádky. Je mezi námi konec a byl bych rád, kdybys mě už nekontaktoval. Sbohem.“
„Jen setkání… No tak Ei… Ještě ti zavolám, rozmysli se…“ a ukončil rychle hovor, abych mu nemohl odpovědět.
Ale musel jsem uznat, že kdybych se s ním viděl, asi bych to lépe překonal. Na druhou stranu by mě to mohlo tak bolet, že bych nad vším uvažoval a třeba mu tu šanci dal, ale to se stát nesmí.
Položil jsem telefon a s hlasitým nádechem odešel do sklepa.
Našel jsem Hide sedět ve vířivce. Pozoroval jsem jeho nádherné tělo, které omývaly bublinky a tancovaly po jeho těle. Tolik se mi líbil. Zahlédl jsem, že jeho škraboška leží kousek od něj a já mohl spatřit jeho tvář. Zaváhal jsem…
Chci, aby on zrušil hru? Co když ho uvidím a on to odvolá.
Tiše jsem zakašlal u dveří a pomalu se začal svlékat.
„Můžu za tebou?“
Jeff
Každý proud vody atakující mé tělo z trysek, každá bublinka, hladící mou kůži, úžasně uvolňovaly mé svaly a mé napětí. I přesto, že jsem na něj stále myslel, tohle mě uklidnilo. Stanley určitě pomůže. Zařídí to. Vždycky mi byl poblíž a pomohl, když jsem potřeboval. Tak jako já jemu.
Jenže…
Eikichiho ex je neodbytný. Jakmile se do něčeho zahryzne, nepustí. Madoko… Divné jméno a ještě divnější člověk.
Cukl jsem sebou, když jsem za sebou uslyšel Eikichiho hlas. Otevřel jsem oči a chvíli strnule seděl a jen hleděl před sebe.
Mám si tu masku nasadit? Mám ji nechat tam kde je? Mám Eikichiho nechat, aby se mi podíval do tváře? Ne. Ještě není ten pravý čas.
Natáhl jsem se pro ručník, setřel si vodu z obličeje a pak si nasadil masku.
„Klidně pojď, místa je tu dost,“ otočil jsem hlavu a zůstal na něho hledět. Byl již skoro nahý a já si užíval ten pohled na jeho tělo, když odkrýval poslední zahalené části. Viděl jsem na něm, že je nervózní.
Z čeho? Ze mne a z téhle situace, nebo z toho, že se mu ozval ten zmetek?
Trochu jsem se nadzvedl a lépe se opřel o okraj vířivky. Rukou jsem sjel dolů mezi nohy, abych uklidnil probouzející se touhu.
Eikichi
Sundával jsem si poslední část oblečení a to kalhoty. Pořád mě upřeně pozoroval a já se cítil nejistý. Svlékat se pod jeho spalujícím pohledem a vlastně mu zde dělat striptýz, bylo svým způsobem zahanbující, na druhou stranu však vzrušující. Jak kdyby se mě tím dotýkal. Znovu jsem cítil jeho blízkost a vše, co ve mně jeho přítomnost vyvolává.
Přivřel jsem oči a pomalu se přiblížil k vířivce. Prstem jsem zkusil teplotu vody a začal nořit své tělo do té krásné bublající horkosti kolem sebe. Sedl jsem si naproti němu a přijímal to uvolnění z příjemné masáže, kterou ta vana dodávala mému tělu.
Tohle si dopřávám jen málo kdy a to ještě ve veřejných lázních.
Stále jsem se mu díval do očí a snažil se ho pochopit. Jak kdyby ty oči byly plné očekávání… Doufání a i zloby.
Co v nich vlastně najít chci a co nechci?
„Prodávám na internetu oblečení a doplňky z ciziny. A ty? Moc si toho o sobě nenapsal…“
Chtěl jsem o něm něco vědět a hlavně mě moc zajímalo, jak se bude chovat.
Jestli mi bude lhát… Řekne pravdu, zda se schová za to, že mi to nebude chtít říct. Zapomněl jsem zcela na vše kolem sebe, chci vidět jen jeho a jeho reakce.
Jeff
Sledoval jsem ho, jak se svléká. Jak každý jeho sval pracuje, když vstupoval do vířivky. Měl jsem strašnou chuť stisknout jeho zadek, když jsem viděl to zatnutí svalu, když zvedal nohu, aby mohl překročit okraj vany. Úžasný pohled na jeho tělo, ponořující se do té bublající vody. Pohodlně si položil rozpažené ruce na okraj. Měl jsem výhled už jen na jeho ruce, ramena, krk a obličej, rámovaný světle hnědými vlasy, které měly barvu čerstvě stočeného medu.
„Oblečení a doplňky z ciziny? Tohle není až zas obvyklý obchod. Ale určitě se ti dobře vede,“ mluvil jsem pomalu a přemýšlel, co mu vlastně o sobě řeknu.
Na tohle jsem nepomyslel. Nedošlo mi, že se bude ptát. Chvilku jsem mlčel. Bylo mi teplo a po čele mi stékaly kapky potu. Zastavily se na masce a pak se pomalu líně vezly po jejím okraji dolů. Jedním prstem jsem je ledabyle setřel.
„Obchoduji s lidmi,“ odpověděl jsem na jeho druhou otázku a tvářil se přitom smrtelně vážně.
Je vůbec možné pod tou maskou vidět mu vážnou tvář? Ale moje rty se nepohly ani do náznaku úsměvu.
Díval jsem se na Eikichiho. Tiše na mně hleděl a nevěděl, zda to myslím vážně nebo ne. Nejspíš mu teď v hlavě probíhala spousta variant, jestli je to pravda a co s ním zamýšlím. Na jeho místě bych už nejspíš byl na útěku.
„Dělal jsem si srandu,“ dodal jsem po chvíli mlčení a konečně se usmál. „Pracuji s lidmi, vedu obchodní schůzky. Zajišťuji dobrý chod naší firmy. Ale to není až tak důležité.“
Uvolnil jsem své tělo a trochu se svezl níž do vody. Natáhl jsem nohy, až jsem se dotýkal jeho stehen. Mírně jsem se o ně otřel.
„Proč ses vlastně rozhodl pro tohle? Proč chceš zažít nové věci? Tvůj život tě už nudil?“
Otázka na tělo a já jsem byl zvědav, jestli odpoví popravdě.
Eikichi
„Obchoduji s lidmi,“ řekl náhle a to, co jsem viděl z jeho tváře, mělo vážný výraz.
Cukl jsem sebou a začal přemýšlet, zda to nakonec není pravda. Mluvil tak vážně, že bych mu to i věřil. A přece jenom to s mým tělem umí až moc dobře. Díval jsem se upřeně do jeho očí a vnímal jen svůj dech, který se zrychloval, když mě začalo ovládat vzrušení. Horká voda a ty bublinky mě dráždily stejně, jako jeho prsty a polibky…
Konečně uznal, že si dělá srandu a mně se najednou málem zastavilo srdce.
Jeho úsměv… Ten úsměv, který rozehrál na jeho tváři světelnou show, jak se odráželo světlo od vodních kapek na jeho tváři. Netušil jsem, že se mi někdy bude tolik líbit něčí úsměv… Nenucený a jen decentní, ale pěkný.
Ucítil jsem jeho prsty u nohou, jak mi přejely po stehnech, a já se zachvěl. Moje tělo zareagovalo okamžitě a bradavky se mi mírně vztyčily.
„Proč? Vlastně, nemám důvod ti lhát. Můj ex přítel mě opustil a nezachoval se zrovna férově, ale to je jedno. Rozhodl jsem se, že chci svůj život změnit, abych dokázal vnímat i toho druhého, který se mnou bude. Chtěl bych někoho, kdo uvidí i mě. Nejen mé tělo, ale i duši. Abych uměl nabídnout vše, co toho druhého udělá šťastným. Opravdu, chci být s někým, kdo se o mě bude starat jako…“ to už jsem se zarazil, protože bych mu řekl: „S někým, jako jsi ty.“
Nechci, aby se dozvěděl, že jsem z něj až tolik mimo. Ze všeho, co mi dělá.
„No, a proč jsi s tímhle souhlasil ty? Už jsi tohle někdy dělal?“
Tohle mě opravdu zajímalo.