David
Jedním slovem popsat mé pocity bych nedokázal. Bylo to úžasné, nádherné, osvobozující, uvolňující, žhavé a sexy. Ten nahromaděný stres, smutek a deprese byly najednou pryč. Zůstala jen parádní euforie z nejlepšího orgasmu mého života. Byl jsem celý malátný ještě ve chvíli, kdy mě Patrik vedl do mého pokoje u něj doma.
Usnul jsem v okamžiku, jak mi padla hlava na polštář. Tak klidný spánek jsem již dlouhá léta neměl.
Ráno však přineslo krutou realitu. Seděl jsem na posteli s hlavu v dlaních a zažíval tvrdé vystřízlivění. Co jsem to včera proboha udělal? Vždyť tím můžu zničit naše skvělé přátelství. Kvůli nějakému experimentu s mužem, abych zjistil, co se to děje. Bohužel jsem na to nepřišel, spíše naopak, byl jsem ještě více zmatený.
Takovéhle experimentování si mohu dovolit s kýmkoliv jiným, ale né s Patrikem! Je to úžasný člověk, hodně jsme toho vypili, naštěstí ne tolik, abych měl okno, ale stačilo to, abych se neovládl a nakonec ho prosil o... Kriste Ježíši! On mi to dělal tou úžasnou pusou a já se mu do ní udělal! Rychle na to musím zapomenout!
Ale jak to mám udělat, když mi stačí si jen vzpomenout a stojí mi jako skála? Nezažil jsem orální sex poprvé, ale poprvé jsem se někomu udělal do úst a on to vše spolykal a ještě u toho vypadal, že mu to neskutečně chutná a chtěl by ještě víc.
Bože bylo to tak žhavý! Málem jsem se udělal, jen když mi ho pohladil přes látku kalhot. Ten oheň, co ve mně probudil, by mohl zapálit celej světadíl. Ale ať už probudil cokoliv, já rozhodně nejsem gay. Byl jsem včera nadržený a už zoufalý z nedostatku sexu. Byl jen po ruce. Jen doufám, že si mé chování nevyložil mylně.
Jak se mu teď podívám do očí? Neměl bych se jen tak beze slova vytratit domů do bezpečí? Ne! To mu rozhodně udělat nemůžu... Musím si za svou chybu zaplatit. Jen odvahu! To se snadno říká, ale hůře udělá.
Mrkl jsem na budík, který hlásil 10:47. Musím už vstát a jít za ním, nebo si bude myslet, že se tu schovávám a to jsem neměl v úmyslu. Oblékl jsem si domácí volné tepláky a vytahané triko. Vzal si do ruky kartáček a pastu a zhluboka se nadechl, než jsem vykročil ven.
Stál za kuchyňskou linkou a nejspíš připravoval snídani. Vonělo to po čerstvě upečených bagetách, nakládaném sýru a nějakém salámu. Začaly se mi zbýhat sliny. Patrik měl na sobě sportovní kalhoty i tričko, vlasy ještě mokré od ranní sprchy a jeho svěží vůně mě skoro ochromila, když jsem kolem něj procházel.
Zvedl ke mně zrak a usmál se. „Dobré ránko.“ Působil zcela nenuceně, zato já byl nervozní jako před první pusou. Zvedl jsem do úrovně očí hygienické potřeby a pronesl: „Dobré, jdu do koupelny ze sebe udělat člověka.“ Jen přikývl a já za sebou zavřel dveře a opřel se o ně.
Do nosu mě hned uděřila vůně sprchového gelu a jeho voňavky. Začal mi tvrdnout a já se zděsil sám sebe. Chovám se jako nervozní nadržený puberták. Moje tělo chce sex, opravdu hodně a k tomu všemu s Patrikem! Já se nepoznávám. Rozhodně se mi muži ani za mák nelíbí, ale s Patrikem se cítím jinak. Možná je to tím, že je gay a já trpím nedostatkem fyzického kontaktu, takže je mi možná kvůli tomu jedno, co s kým dělám.
Vyčistil jsem si zuby, prohrábl si vlasy a neposlušné prameny trochu zkrotil. Naposledy jsem nasál jeho vůni a už trochu klidnější se vrátil do kuchyně. Už nosil jídlo na stůl a vypadalo to nádherně. Všechno krásně naaranžované, jen se do toho zakousnout.
Sedl jsem si s úsměvem k jídlu. „To vypadá luxusně, jako z pětihvězdičkového hotelu. Nemůžeš mě takhle rozmazlovat! Ještě si na to zvyknu a co pak?“ Pronesl jsem s veselostí v hlase.
Usmál se na mě a kdybych už neseděl, asi by se mi podlomila kolena. „To nic není a já to pro tebe udělám rád.“ Proč vypadá tak šťastně a nenuceně? Že by včerejšku přisuzoval více než to bylo? Jenže jak se ho na to zeptat, aniž bych ho jakkoliv ranil? Tohle jsem podělal a řádně! Jestli mu ublížím, neodpustím si to. Mohl jsem jen říct tiché: „Děkuji.“
„Byl jsem si ráno zaběhat a napadlo mě, že když se ti včera ten bazén tak líbil, mohli bychom tam jít dneska znovu. Ale musíš mi slíbit, že budeš hodný.“ Usmál se na mě odzbrojujícím úsměvem a já byl schopný jen přikývnout. „Dobře, takže se najez a vyrazíme.“
Snídaně byla výborná, ale nestačil jsem mu ji ani pochválit, protože zmizel ve svém pokoji, asi si sbalit věci. Budu muset vymyslet, jak se ho na ten včerejšek nějak opatrně zeptám. V hlavě mi to šrotovalo, ale nebyl jsem schopný nic vymyslet, jen jsem si tím přivodil ty vzrušivé vzpomínky, na které jsem chtěl zapomenout.
Tentokrát to byl on, kdo na mě čekal netrpělivě u dveří. Cestou jsme moc nemluvili, já spíš jen pozoroval, jak se vše za ta léta změnilo. Něco k lepšímu a něco naopak k horšímu. Když jsem stál u skřínky a převlékal se do plavek, uvědomil jsem si, že mě přepadla úleva, protože jsem se mohl převléknout sám.
Patrik už byl ve vodě a já se k němu rád přidal. Skočil jsem placáka hned kousek od něj. Ohodil jsem ho celého a byl spokojený. Jen zanadával, ale do ničeho se raději nepouštěl. „Dám si pár rychlých bazénů.“ Oznámil mi Patrik a už plaval pryč. Bylo jasné, že dnes žádné blbnutí nebude, dokonce z jeho pár bazénů bylo hodně. Já si jen tak uvolněně plaval, moje nálada myšlenky však dostaly špatný spád.
Vzpomněl jsem si na rodiče a na ženu i děti. Přímo fyzická bolest mi zaplavila tělo a já se pár sekund skoro topil. Musel jsem ke břehu a chytnout se bezpečného okraje. Jak můžu být tak sobecký? Myslím jen na sebe a své problémy, jako by oni ani nikdy nebyli. Začala mi být hrozná zima a já musel hned pryč. Vlezl jsem si pod horkou sprchu a omýval se.
Slyšel jsem za sebou kroky, ale nevnímal jsem je. Stoupl jsem si pod sprchu, aby mé slzy odnesla ihned voda, nastavil jsem proudu svou tvář a zavřel oči. Po chvíli se mi zatočila hlava a já se musel přidržet zdi, ale to už mě v té chvíli zezadu držely něčí ruce. Byl to Patrik, protože jedině po jeho doteku mi mohla naskočit husí kůže a mé tělo se zachvělo.
„Jsi v pořádku?“ Ptal se něžně a starostlivě u mého ucha a mě začaly polévat vlny horka. Najednou z ničeho nic mě přemohla zlost. Na něj, ale hlavně na sebe, na to jak na něj reaguju, vlastně tím mojí ženu podvádím a já nikdy nebyl proutník, vždy jsem jí byl věrný. Ale tohle tady není správné a já jí tímhle pošpinil. Prudce jsem se mu vytrhl a postavil se proti němu.
Jako rozzuřený býk jsem na něj supěl. „Nedotýkej se mě!“ Na sekundu se Patrik zarazil, ale pak bylo vidět, že pochopil. Dokonce se usmál, což mě ještě víc rozzuřilo. A jeho slova: „Takže pán je ted netykavka.“ Mě donutila k činu. Vzal jsem ho za ramena a mrštil s ním o zeď hned vedle sprchy, kde stále tekla voda.
Pořád se usmíval. „Chceš si na někom vybít zlost? Prosím, udělej to, vím že si na mě rozzuřený, ale uvědom si to, že jsi to včera taky chtěl.“ Jeho slova mě dráždila, protože mi je šeptal do ucha, můj penis se začal stavět do pozoru. To vzrušení z boje a adrenalin, co se mi hrnul do žil byl k nezastavení. „Ne! Nechtěl!“ zařval jsem mu těsně u hlavy a praštil pěstí vedle jeho hlavy. Nelekl se, jen se mu rozšířil úsměv. „Ale chtěl a moc a tak moc se ti to líbilo, že by si to chtěl znovu, ale máš strach. Strach z toho si to přiznat, protože moc dobře víš, co by se pak stalo. Už by z tebe nebyla taková netykavaka.“ Poslouchal jsem jeho slova a můj mozek se trochu vzpamatoval. Pohlédl jsem do jeho pobavených očí, dobíral si mě. Chtěl abych vybuchl a zbavil se toho, čeho jsem se od rána bál. Jenže ve mně ted koloval ardenalin a vzrušení, lomcovalo to se mnou, ale bojová nálada mě opustila.
O něco klidnějším hlasem jsem pronesl. „Já nejsem netykavka.“ Zasmál se tomu od plic a atmosféra se jako by mávnutím proutku uvolnila. „Ty že nejsi netykavka? Ty jsi ta největší netykavka na světě!“ Smál se a ani nevím, jak se to stalo, ale začal mě lechtat pod napřaženou rukou. Uhýbal jsem, protože jsem byl hodně lechtivý. Nakonec jsem se začal nezadržitelně smát a prosit ať přestane.
Ruce měl položené na mých bocích a byl v předklonu, když přestal. Nyní už bylo pozdě cokoliv zamaskovat či skrýt, před jeho očima se jasně rýsoval můj vzrušený penis. Nejprve zvedl hlavu a jeho zamyšlený pohled se střetl s tím mým. Pomalu se narovnal pár cemtimetrů ode mě. Naše těla se skoro dotýkala a můj úd se nepatrně dotknul jeho stehna. Nejraději bych přivřel oči a zasténal z toho elektrického výboje, který prošel mým tělem.
Ale ovládl jsem se. Jen jsem ho ostražitě pozoroval.
„Děje se snad něco, o čem bych měl vědět?“ Zeptal se mě a já musel vše popřít. Hned teď!
„Ne vůbec nic, jen znáš to, jsem už moc dlouho bez sexu a on si dělá co chce, protože byl zvyklý na pravidelnost.“ Snažil jsem se, aby můj hlas zněl nenuceně. Otáčel jsem se už k němu zády, když mě zachytil za ruku a já mu opět pohlédl do očí.
„Kdyby v tom bylo něco jiného, řekl by si mi to?“ Ptal se mě naléhlavě a já měl nutkání svým pohledem sjet po jeho těle níž, protože jsem měl pocit, že ho to taky vzrušilo. Naštěstí jsem odolal a jen nasucho polkl.
„Nic v tom není. Jenom si prostě dělá, co chce.“ Zkusil jsem se trochu usmát, abych tomu dodal trochu nenucenosti, ale vyšel z toho nejspíš jen podivný škleb, protože se ke mně jedním krokem opět přiblížil a tentokrát se svým stehnem otřel o celou délku mého penisu. Udělal to schválně, tím jsem si byl jist. Ovládal jsem se vší silou, pěšti jsem zatínal až mi zbělaly klouby, pevně semknuté rty, varovný pohled a prudké nádechy nosem mě usvědčovaly.
„Nemám z toho ten pocit, jen z toho doteku ti v něm zaškubalo a tvé zčervenalé tváře svědčí o vzrušení. Ale taky se můžu plést, netykavko.“ Odstoupil ode mě a než stačil odejít můj pohled sjel tam, kam jsem se toužil podívat celou tu dobu. Stál mu tak jako mě a já jen zalapal po dechu.
Tohle už je zlé! Nemůže mě takhle vzrušit dovádění ve sprše a pohled na jeho tělo. To se dělo, když jsem viděl svoji ženu. Mě se přece nelíbí muži! Ani trochu ne! Je to jen tím, že vím, že je Patrik gay, tak mám chuť možná trochu experimentovat.
Vyšli jsme v tichu před bazén a Patrik automaticky zamířil tam co minule, když jsem se nehnul z místa, otočil se a pravil. „Půjdeme se najíst a napít. Pojď.“ Zakroutil jsem odmítavě hlavou. „Nemám hlad a ani žízeň.“ Lhal jsem, ale sedět naproti němu a vědět, že mé tělo se nemůže dočkat jakéhokoliv doteku a pokud bych se zase víc napil, bůh ví, jak by to dopadlo.
„To nebyla otázka, to byl rozkaz!“ Chytil mě za loket a táhl dovnitř do tepla. Nakonec jsem se nechal odtáhnout na místo, ale slíbil jsem si, že dneska nebudu pít alkohol. Objednal jsem si Kofolu a v tichosti snědli jídlo. Hned, jak jsme dojedli, jsem si začal oblékat bundu.
Patrik se na mě zahleděl a vážným tónem pronesl. „Nikam ještě nejdeme, musíme si promluvit.“ Sedl jsem si zpět na židli, ale odporoval mu, nechci se o tom vůbec bavit. „Dobře, ale já se bavit nechci!“ Řekl jsem dost důrazně a doufal, že od svého plánu ustoupí.
„Nejde se před tím schovávat věčně a já nechci zničit naše přátelství tímhle „nicneřešením“.“
Mluvil vážně a asi měl pravdu. „Já se ale neschovávám!“ Odporoval jsem mu alespoň v něčem.
„Ty se vůbec neschováváš! Snažíš se jen předstírat, že se nic nestalo. Bohužel tvoje tělo si to pamatuje a já si to pamatuju taky. Chci jen říct, že chápu, že si zmatený a včerejšek byl omyl, nejsem naivní a vím, že jsi na ženský. Tak a teď, když je to venku si myslím, že je to lepší ne?“
Bral to tak, jak jsem doufal. Asi by mi měl spadnout kámen ze srdce, ale mě se víc sevřelo při myšlence: Takže to pro něj nic neznamenalo? Nechápal jsem, proč a kde se ve mně tohle bere. Nakonec jsem se mu nesměle podíval do očí a musel se ujistit. „Já se jen bál, aby sis třeba nemyslel, víš, že já třeba...“ Co jsem mu vlasně chtěl říct. Aby si nemyslel, že to s ním myslím vážně? Proč se cítím tak divně? Jako bych chtěl, aby myslel. Jsem vůl a k tomu korunovanej!
Usmál se na mě a odpověděl. „Nic si nemyslím a nic nečekám. Už jsi konečně v pohodě?“ Chtěl po mě odpověď a tak ji i dostal. „Jo jsem, díky.“ Ne nejsem, jsem totálně v háji a netuším, co se to se mnou děje. Bolí mě, že to bereš jen tak. Pro mě je to všechno nové a poprvé. Bože, co s tím vším?
„Jsem unavený můžeme si jet k tobě odpočinout?“ Nemohl jsem teď dál s ním o tom diskutovat. Musel jsem být na chvíli sám.