Od toho dne, kdy jsem Patrika opustil, se můj život úplně změnil. Odletěl jsem zpět. Když jsem však vešel do svého domu, kde nebyl nikdo kromě mě, byl jsem ihned rozhodnutý, že jej musím prodat. Nemůžu bydlet tam, kde mi to všechno mé milované připomíná. Našel jsem si hezký pronájem garsonky a tam se na pár dní úplně zavřel.
Deprese se mi vrátily a k tomu přišly i výčitky ohledně Patrika. Nakonec jsem byl nucený si jít alespoň nakoupit a náhodou jsem tam potkal nejlepší kamarádku mé ženy, Mayu. Chtěl jsem ji jen pozdravit, ale ona mě nenechala jen tak odejít. Vzala si na mě kontakt, zjistila, kde bydlím a hned jako mimochodem mě další den přišla navštívit.
Měla krásnou holčičku, které bylo za pár dnů sedm let. Chodila do školy a Maya se mi svěřila, že nemá nikoho, kdo by jí malou Sarah pohlídal, než přijde odpoledne domů a ve školní družině se prý Sarah nelíbí. Zeptala se mě, zda bych jí s tím nemohl pomoct. Odkazovala se na to, že jsem měl ze Sarah dobrý vztah a mohla mi věřit.
Nezbývalo mi nic jiného než souhlasit. Každý můj den rozzářila tato malá a drobná holčička a já kvůli ní o sebe začal znovu pečovat. Víc jsem se usmíval a dlouhé rozhovory s Mayou, které jsem ze začátku odmítal, mi nakonec velmi pomáhaly. Před Vánoci jsem se dostal už jen do mírně pochmurné nálady. Holky se jí snažili všemožně zahnat, ale to nešlo. Myslel jsem na svou rodinu, se kterou už nikdy žádné Vánoce nezažiju a taky na Patrika, s kým on bude trávit Štědrý den.
V noci se mi ze začátku zdávalo jen o mé rodině a Patrika jsem zcela vytěsnil z mysli. Nevím jak, ale podařilo se mi to. Neustále se mi vracely sny jako vzpomínky, co jsem dělal se svojí rodinou. Po zmíněných rozhovorech s Mayou se to zlepšovalo, až se týden před Vánocemi stal zázrak. Žádný sen se mi nezdál. První úspěch. Tím pádem, jsem na to celý den nemusel myslet a bohužel do těchto prázdných okamžiků se najednou vloudil obraz Patrika.
Moje ztrápená duše ohledně rodiny se po těch pár měsících začala hojit, už jsem ani nechodil každý den na jejich hrob. Ale trápení ohledně Patrika nějak nešlo zastavit. Zprvu jsem si vyčítal, že jsem tímto vlastně podvedl svou ženu, když mi však Maya jednou řekla, že by jistě má žena nechtěla, abych zůstal sám, necítil jsem se už tak hrozně. Ale další věc, co mě trápila, že on mě miloval, ale já si s ním přece jen hrál. Experimentoval a tak.
Jistě jsem mu hrozně ublížil a on mě teď nenávidí. Bohužel naše nádherná společná noc nešla zapomenout. Čím víc se má duše léčila, tím víc jsem na ni musel myslet. Až mě to dohnalo k drastickému jednání. Jednou večer jsem se vydal to gay baru. Čekal jsem, jestli mě někdo osloví a netrvalo to ani dlouho a přicupital ke mně takový nesmělý mladíček. Sympatický, to ano, mluvili jsme spolu asi půl hodiny, když se konečně odhodlal mě dotknout na stehně. Netrpělivě jsem čekal, co se mnou jeho dotek udělá. Když se dotkl, necítil jsem vůbec nic, nehýbal jsem se a jen čekal dál. Sympaták to nejspíš považoval jako pozvání a tak svou ruku nasměroval nestydatě na můj rozkrok.
To už má reakce byla zřejmá, zhnusení. Bylo mi to nepříjemné, a proto jsem sevřel jeho zápěstí, odsunul ruku stranou. Popřál jsem mu pěkný večer, zaplatil a odešel domů. Tu noc jsem vůbec nespal a přemýšlel, proč to tak je. Napadlo mě, co kdybych si našel ženu, ale to jsem hned taky zavrhl. Ne, že by mě nevzrušovaly, to ano, ale ten pocit, když byl ve mně a drážil mi prostatu, už sex se ženou nedokáže přebít.
Co jen teď budu dělat? Proč myslím jen na něj. Pokud mám ráno problémy se svým kamarádem, je on první a jediný, kdo mě napadá. Ale když se zkusím uspokojit, neukojí mě to, jen spíš podráždí a popudí.
Jsem jak nemocný. Když si vzpomenu, co mi s tělem dělal, zase mě přepadne horečka, vybavím si jeho úsměv a chce se mi taky usmívat. Ne, tohle nemůže být jenom tak. Kdyby to byl experiment, zapomenu na něj. Ale vše je stále jako živé. Šel jsem zrovna po ulici, když mi to náhle došlo. Bylo to jako blesk. Já ho asi miluju... Asi ho vážně hodně miluju... Není to jen tak, je to láska!
Usmíval jsem se jako blázen, když jsem vyzvedával Sarah poslední školní den před Vánoci. Když si ji přišla Maya vyzvednout, ptala se mě, proč vypadám tak štastně, ale já jí odmítal odpovědět. Pozvala mě k nim na svátky a já přijal. Její manžel Tom, byl velice příjemný knihovník. Dalo se s ním debatovat několik hodin a pořád bylo o čem mluvit.
Po pár dnech jsem si začal uvědomovat, že má láska není vše. Odkopl jsem ho a on mě teď jistě nenávidí. Ani jsem se s ním nerozloučil, prostě jsem utekl. Má dobrá nálada se jako mávnutím proutku opět vytratila. Další den se mě na to Maya ptala a nesnesla odmítnutí.
„Co se stalo s tím usměvavým Davidem, kterým si ještě předevčírem byl? A neříkej, že nic. Mám tušení, že se při tvém výletě domů něco přihodilo. Nemůže v tom být třeba láska?“
Vytřeštil jsem na ni vyděšeně oči. Trefila se, ale když jí to přiznám a řeknu jí pravdu, neodsoudí mě? Raději bych o tom měl mlčet.
„Vyklop to! Nemůže to být tak strašné, jak vyděšeně se tváříš!“
Vím, že bude naléhat, dokud to vážně nevyklopím, ale já se bál.
„A co když je?“
Nevěřícně se na mě zahleděla a pak s úsměvem řekla: „Zabil si snad někoho?“
Zavrtěl jsem zamítavě hlavou.
„Ne, ale podvedl jsem svoji ženu.“
Zpozorněla a zamračila se.
„Jak podvedl? Kdy to bylo?“ Naléhala a já se rozhodl alespoň tohle prozradit.
„Když jsem byl doma. Tak jsem se s někým vyspal.“
Pohlédl jsem ji do očí a čekal znechucení. Ale nic takového jsem tam nenašel.
„Počkej, ale když si byl doma, tak to bylo až po její smrti, ne? To znamená, že jsi nikoho nepodvedl. A to tahle osoba ti takhle mává s city? Že jsi jeden den štastný a druhý den bys skoro brečel?“
Neměl jsem slov a tak proběhlo další přikývnutí.
„Takže ty ses zamiloval pár dní po její smrti? No páni!“
Neznělo to nazlobeně, spíš jen překvapeně.
„Jo je to strašný a neodpustitelný...“ spustil jsem, ale Maya mě přerušila.
„Nic z toho to není, prostě se to stane, byl to prostě osud. A má ta osoba jméno?“ zajímala se hned.
Díval jsem se do země. „Má, ale nebudu ho říkat.“
Smutně pronesená slova, ale opravdu jsem nechtěl. V ten moment se na mě Maya vrhla a začala mě lechtat. Věděla to o mně a já se neměl jak bránit. Ke konci už jsem prosil o smilování.
„Nechám toho, jen když mi řekneš jméno!“
Musel jsem to slíbit, protože bych se jinak počůral smíchy.
Když jsme zase oba klidně seděli vedle sebe, tiše jsem zašeptal: „Jmenuje se Patrik.“Její výkřik zaslechl její mažel a hned se ptal, jestli jí něco není. Zahučela na něj, že je vše dobré.
„Cože??? Ty miluješ muže? To jsi se stal gay?“
„Ne nejsem gay, a ano miluju ho, ale jen jeho, žádný jiný muž se mi vůbec nelíbí!“ řekl jsem rázně, aby se mě už na nic víc neptala. Jenže znáte ženy. Jedna otázka vede k druhé, druhá ke třetí a tak dále...
„A on tebe taky miluje? Jak jste se seznámili?“ vyzvídala a vyzvídala.
„Je to můj kamarád z dětství, miloval mě celou dobu, ale až těsně před mým útěkem zpět, sem se mi přiznal. Jenže já taky nevěděl, že ho miluju, až teď jsem si to uvědomil, až je pozdě a on mě jistě nenávidí, protože jsem se prostě vypařil a už se nikdy neozval,“ povzdechl jsem si a složil hlavu do dlaní.
„Myslím si, že by si měl za ním jet a všechno mu vysvětlit, takhle se jen trápíš a on jistě taky, protože, jestli tě miloval celou tu dobu, tak tě bude milovat pořád, i když si mu utekl,“ radila mi a asi měla pravdu.
„Ale jak to mám udělat?“
„Měl by ses sbalit a jet za ním a dát mu pěkný Silvestrovský dárek, když už si ten Vánoční propásl.“
Zvedl jsem se tehdy a poslechl ji. Co můžu ztratit? Aspoň budu vědět a nebudu tápat. Měl jsem to naplánované tak, že se zabalím do velké krabice se zelenou stuhou.
Krabici jsem donesl před jeho dveře, ale jaké bylo moje překvapení, když na nich bylo napsáno: NA PRODEJ. To zhatilo všechny moje plány, ale nezoufal jsem. Zavolal jsem do té realitky a vysvětlil celý můj plán jedné velmi milé makléřce. Svolila, že mi byt odemkne a zavolá majiteli, aby přijel.
Přesně jak slíbila, tak i udělala. Zavolala Patrikovi, že má zájemce na byt, ať tam dorazí. Sama pak odešla a nechala mě v té obrovské krabici samotného v bytě. Během čtvrt hodiny se ozvalo otevírání dveří a mě se začaly třást ruce, jak moc jsem byl nervózní.
Uslyšel jsem jen „Halo?“ A uvědomil jsem si že musím ven.
Teď, nebo nikdy. Kroky se přibližovaly a já se prudce narovnal, víko se otevřelo a já zakřičel: „Překvapení.“
Díval jsem se na zcela omráčeného Patrika. Pane bože! Tak strašně mu to slušelo. Měl koženou bundu, pod tím zelený svetr a otrhané džíny.
Vypadal hodně v šoku a vůbec nereagoval. Nevěděl jsem co dál a tak jsem vylezl z té krabice a začal nervózně mluvit.
„Já vím, že jsem tě opustil a omlouvám se ti za to hrozně moc. Taky vím, že jsem se vůbec neozval, znovu se moc omlouvám. Ale potřeboval jsem si spoustu věcí urovnat v hlavě, vyrovnat se se smrtí mojí rodiny. A když se mi to povedlo, teprve pak jsem mohl v klidu řešit city k tobě. Kdybych neodjel, asi bych si to neuvědomil. Vím, že je teď hodně pozdě a že možná už máš jinou známost, já nevím, jen jsem ti....jak blázen... přiletěl říct, že tě taky miluju.“
Pořád nereagoval, jen se na mě díval, ani se neusmál a já už byl beznadějí skoro šílený.
„Prosím, řekni něco, prosím!“
Otočil se směrem k otevřeným vchodovým dveřím a ve mně by se krve nedořezal. Ztuhl jsem a neštěstí se na mě valilo ze všech stran. Zavřel dveře a otočil se ke mně. Srdíčko mi v naději povyskočilo.
Pomalým krokem šel ke mně. Pořád měl však tu ledovou tvář. Netušil jsem, jestli mi vrazí, nebo mi jen vynadá, připravil jsem se na všechny možné varianty. Zastavil se těsně u mě a než jsem ho stačil znovu poprosit, přitiskl si mě k sobě a líbal mě. Já se vznášel v nebesích a úleva ze mě spadla jako balvan. Po chvíli sem se od něj oddálil a musel se zeptat: „Takže to znamená co konkrétně?“
Usmál se na mě tím svým odzbrojujícím úsměvem a mně se málem podlomila kolena.
„To znamená: Co ti sakra tak dlouho trvalo?“
Dál jsem se neptal. Strhával ze mě nedočkavě oblečení a já se snažil o totéž. Mířili jsme rovnou do ložnice. Tentokrát jsem já tlačil Patrika za neustálého líbání a překotného hlazení se navzájem, a když narazil na rám postele, posadil se a chtěl si můj penis zasunout do úst.
Záporně jsem zavrtěl hlavou a ihned poklekl. Zatlačil jsem na jeho hruď tak, aby si lehl.
„Co chceš dělat?“ ptal se mě přiškrceným a vzrušeným hlasem.
„Teď budu já týrat tebe,“ prohlásil jsem a nabral jednu jeho bradavku do úst.
Dráždil ji a Patrik se prohýbal. Volnou rukou jsem mu sjel na jeho chloubu a třel ji, on začal pode mnou vzdychat.
„Davide, nech si to na jindy, já to moc dlouho nevydržím, měl jsem sex naposledy s tebou.“
Mé srdce se zatetelilo spokojeností. Nesnesl bych, kdyby se dotýkal někoho jiného, už dost na tom, že měl jistě pár milenců přede mnou.
„Taky jsem ho od té doby neměl,“ vzdychal jsem mu na hrudi a když si mě natiskl na sebe a do své velké ruky vzal oba naše údy, aby se o sebe třely. Prohnul jsem se jako luk a málem se udělal.
„Já už budu...“ zašeptal jsem zkroušeně.
Pustil nás a natáhl se za sebe do nočního stolku pro již mě známou lahvičku s gelem.
„Ne, chci, aby ses udělal, až budu zase v tobě!“ Prohlásil Patrik a já jen vzrušeně zavzdychal, když mi ho naposledy promnul. Vložil mi do ruky onu lahvičku a já na něj nevěřícně koukal.
„Teď to máš ve své režii.“
Když to vyslovil, dál jsem na nic nečekal. Do ruky si trochu dal a to jsem nanášel na jeho penis a přitom ho dráždil.
„Ještě chvilku....a.... už z toho.....nic nebude...“
Přestal jsem ho tedy trápit a pomaličku na něj nedočkavě nasedával. Nemůžu tvrdit, že by to nebolelo, přece jen to bylo už hodně dlouho, ale zvládl jsem to. Patrik byl něžný a opatrný.
Nakonec se bytem nesl dvojí výkřik rozkoše.