Edie
„Pokud jsem vás z něčeho vyrušil, tak se můžeš vrátit. Mám tu Sahu a on mě domů doprovodí. Takže?“ řekl Tua, ale z jeho tónu v hlase bylo slyšet, že se mu to moc nelíbí.
Nemohl jsem… Je moje práce starat se o pana Tua a je nemyslitelné, aby mě od toho odrazovaly moje poblázněné city. A už vůbec ne můj kamarád v kalhotách.
„Ne… Jedu s vámi,“ řekl jsem rozhodně a uvelebil se do sedačky.
Když jsme vjížděli do sídla Tua, jen jsem zaregistroval, jaké je tu ticho. Po tom všem, co se stalo, se sem dalo snad tisíc kamer a všude byla čidla na pohyb. Tohle už nebyla hra a mě z toho běhal mráz po zádech.
Vystoupili jsme z auta a zamířili do domu. Když jsme vešli, seděla na sedačce v hlavním pokoji paní Tua a netrpělivě na nás čekala. Naproti ní seděl Nory, jeden z detektivů, který ze staré známosti s panem Tua, mu říká spoustu věcí a kryje ho. Je to moc hodný člověk a většinou odmítá peníze, i když mu je nakonec Tua vnutí. Znají se od základky a nikdy nešli proti sobě. Uznával to, že si vybral jinou cestu než Yakuza a proto mu zůstal jako přítel věrný.
„Nory…“ vykřikl pan Tua a objal se se starým přítelem.
„Dobrý den, Dai. Přišel jsem skrz Madoku,“ řekl stroze a zpátky se posadil.
Tua si sedl naproti němu ke své ženě a já do křesla.
„Tak mluv. Co je s ním?“ řekl překvapeně pan Tua.
„Nemáme o něm zprávy, ale utekl při přepravě do jiného vězení a pohřešuje se. Zanechává za sebou dost mrtvol a podle nás je ve spolku s někým z Yakuzy.“
Trhnul jsem sebou, když zazněl ten název, který nenávidím.
„Není možnost, jak zjistit víc. Víš, že jsou opatrní…“ říkal Nory a díval se přitom na mě.
Povzdechl jsem si a potom se na ně podíval.
„Dobře. Ale nic neslibuji… Už s ním dlouho nekomunikuji,“ odpověděl jsem a zvedl k odchodu do svého pokoje.
Charles
Kdyby do kanceláře nevešla moje asistentka, nejspíš bych tam stál se sluchátkem v ruce ještě pěkně dlouho.
„Zrušte mi dnešní schůzky. Pošlete tam místo mne někoho jiného s omluvou, že se necítím dobře. Nezapomeňte na nějaký dárek.“
Zastavila se a pozorně se na mně podívala.
„Stalo se něco, pane Powele?“
„Ne. Jen se necítím ještě dobře. Potřebuji si odpočinout. Potřeboval bych nový telefon. Nechte mi ho doručit domů. Čím dříve tím lépe,“ odpověděl jsem ji. „Vezmu si firemní auto.“
Oblékl jsem si sako, rychle sbalil věci a vyšel ven. Chtěl jsem zamířit k autu, ale před hned vchodem stál černý mercedes. Nezbylo mi nic jiného, než kolem něho projít.
„Pane Powele, čekáme na vás,“ otevřely se dveře mercedesu.
Zastavil jsem se a jen se mírně naklonil. Zevnitř na mně hleděl chlap se slunečními brýlemi na nose. Pokynul mi rukou, abych nastoupil.
„Nemám zájem. Řekl jsem, že se o sebe postarám sám,“ narovnal jsem se a zabouchl dveře. Obešel jsem auto a rychle nastoupil do svého.
Ani si nepamatuji cestu domů. Měl jsem stáhnutý žaludek a třásly se mi ruce.
Do čeho jsem se to, kurva, zamotal?
Auto jsem zaparkoval v garáži a vyjel nahoru ke svému bytu. Odemkl jsem a chtěl vejít.
V tu chvíli se na mně natlačilo něčí tělo a vecpalo se do bytu se mnou. Chytl mě za krk a přitiskl k protější stěně.
„Myslím, že jste mi nerozuměl, Charlesi. Řekl jsem, že si v klidu promluvíme,“ uslyšel jsem hlas, který jsem zatím znal jen po telefonu.
Pomalé dvojí kroky do bytu a tiché zaklapnutí dveří.
„Co tak si dát skleničku něčeho dobrého?“
Ty silné ruce mě potlačily do obývacího pokoje a zarazily do sedačky. Věci mi vypadly z ruky a já jen hleděl na ty dva, co stáli přede mnou. Jeden se slunečními brýlemi na očích a kamennou tváří. Druhý s hezkou tváří, ale nebezpečným úsměvem. Třetí zůstal u dveří v předsíni.
„Madoka?" vyslovil jsem tím jménem své obavy.
Jen souhlasně přikývl a znovu se usmál.
„Jaký byl rozhovor s Ediem?“ výmluvně zvednul Madoka obočí a pohledem sklouznul do mého rozkroku.
Edie
Sakra… Mluvit s Harunou, je jak provrtat si koleno a to ještě budu muset poslouchat to jeho povýšené chování. Grrr…
Myslel jsem, že minulost zůstala za mnou, ale častokrát jsem se mýlil. Pan Tua ji využil vždy, když mě potřeboval, jsem jediná spojka s podsvětím, která mu zbyla. Ale…
Pořád mi vrtal hlavou Charles, a to ať jsem dělal cokoliv. Těsně u pokoje jsem se otočil a místo do místnosti jsem zamířil za Ju. Zase seděl u jídla a jeho žena ho láskyplně opečovávala.
Když mě viděl, jen se usmál a zakroutil hlavou.
„Tak co chceš?“ zeptal se bez dalšího vyptávání.
„Vyhledej mi, kde bydlí Charles Powel. Ten zahraniční konzultant z firmy, ve které jsme teď byli,“ odpověděl jsem mu.
„Ty jsi fakt vůl,“ zaklel, ale i přesto si vytáhnul notebook a položil ho na stůl.
Během chvíle mi podával na papírku napsanou jeho adresu.
„Bylo to v tajných záznamech. Nechce, aby ho někdo jen tak našel, takže buď opatrný.“
Jen jsem se usmál a zamířil do svého pokoje. Hodil jsem na sebe černé tričko a tmavě modré džíny s černou mikinou.
Vytočil jsem číslo Haruny a jen čekal na nepříjemný rozhovor. A bohužel jsem se nemýlil.
„Hmmm… Copak že voláš? Ty ještě znáš číslo svého bratra? Copak se děje?“
Knedlík se mi zarazil z krku až do žaludku a vzpomínky se mi nahrnuly do hlavy.
„Potřeboval bych s tebou mluvit a zjistit nějaké informace. Mohl bych?“ zeptal jsem se nakonec a málem si ukousl jazyk, jak mi to vadilo.
„Můžeš… A myslím, že je na čase. Přijedu k tobě do domu. Je to jediné místo, kde mě nebudou hledat, a budeme mít chvíli klid. Takže za dvě hodiny tam,“ rozkázal mi, jak měl ve zvyku.
„Dobře, tak tam.“
Zavěsil jsem telefon a odešel ke svému autu. Ten byt, ve kterém bydlí Charles, byl cestou k mému domu. Tak jsem tam zastavil a zašel za ním. Chvíli jsem hledal to číslo, ale nakonec jsem stanul u jeho dveří. Chtěl jsem zaťukat, ale uslyšel jsem nějaké hlasy, které přicházely zevnitř, a nelíbilo se mi to. Proto jsem zazvonil a stoupl si vedle, abych nebyl vidět kukátkem. Nachystal jsem si zbraň…
Opět mě zaplavil ten nepříjemný pocit, že se něco děje…
Charles
Na otázku o Ediem jsem neodpověděl.
„Co po mně chcete? Nezajímá mě nic, co se vás týká. Odlétám do Anglie a vy si tu dělejte, co chcete. Vážně mě to nezajímá.“
„Myslím, že ses splet. Bude tě to zajímat, zvlášť když letíš do Anglie. Kdo pak tě tam čeká? Dědeček?“ začal mi Madoka najednou tykat.
Vyskočil jsem na nohy, ale silná ruka jeho gorily mě zarazila zpátky.
„Potřebuji informace a ty mi je můžeš získat. Máš tak trochu blízko k Torresovi, ne?“ naklonil se ke mně a přejel mi prstem po nose. Jen jsem cuknul hlavou, ale on mě pevně chytil za bradu a přiblížil se až k mému obličeji.
„Zeptej se Eikichiho Tua, že se mnou si nikdo nemá hrát,“ zavrčel a jeho úsměv se rázem ztratil.
„Kde je Torres? Kde je Hunt? Kde jsou Tuovi bratři?“
„Zjisti si to sám,“ sykl jsem a chytl ho za zápěstí, aby mě pustil.
„Nejspíš se Ediemu zamlouváš. To je možnost, jak získat další informace. Nerad bych, aby se někomu z tvé rodiny něco stalo.“
Odžduchnul jsem ho a vztekle odfukoval. Zatnul jsem ruce v pěst, ale to už u mě znovu stála ta gorila a vytáhla mě za krk na nohy.
„Ne… Myslím, že budeš spolupracovat rád. Pan Tua zatím neví, kdo stojí za únosem jeho syna.“
„Je mi to-“ vykřiknul jsem, ale nedopověděl. V tu chvíli zazvonil zvonek.
Madoka se podíval na svého poskoka. Ten jen přikývnul a než jsem stačil cokoliv říct, uzemnil mě silnou ránou do hlavy. Svalil jsem se na gauč, držel se za hlavu a snažil se neodpadnout.
Jen rychlé kroky a rozražení dveří jsem slyšel. Víc nic…
Edie
Když se otevřely dveře a já uviděl prvního muže, který opatrně vykoukl ven, ihned jsem zareagoval a střelil ho do nohy a ruky. Svalil se na zem a křičel v bolestech… Což ale zaregistroval ten druhý a než jsem se nadál, tak vycházel ven i s Madokou za zády. Mířil na mě a nebezpečně se usmíval. Druhou zbraní však mířil směrem do pokoje, nejspíš na Charlese a tím mě držel v šachu. Nemohl jsem nic.
„Nechej nás odejít, nebo ho zabiju!“ prskal na mě Madoka a srabácky se schovával za svou gorilu.
Jen jsem si povzdechl a nechal je projít kolem mě. Stále jsem však byl ve střehu a mířil na ně. Pomalu jsem se sunul po zdi do Charlesova bytu. Ta gorila se ještě sehnula a přehodila si toho druhého raněného parťáka přes rameno. Když zmizeli za rohem a já věděl, že už tu nikdo není, vešel jsem a očima hledal Charlese.
Bezvládně ležel na gauči a z hlavy mu místy stekla krev na to béžové čalounění.
Došel jsem k němu a konečně si oddechl, že to není nic vážnějšího. Nakonec jsem ho vzal do náruče a odešel s ním do svého auta. Byl mimo a vůbec nevěděl, co se s ním děje, což mi hrálo do karet.
Nenechám ho tu samotného… Ne, po tomhle.
Odvezl jsem ho za město do svého domu, který jsem si koupil asi dva roky poté, co jsem začal pracovat pro pana Tua. Toužil jsem po tom, mít něco svého. Nebyl nějak honosný, nebo obrovský, ale byl můj.
Byl nízký, typického japonského stylu i se Zen zahradou, do které jsem asi dal nejvíc peněz. Široko daleko to byl jediný dům a taky klid k nezaplacení. Dva malé pokoje pro hosty, ložnice, prostorný obývák a obrovská koupelna, které byla dominantou tohoto domu. Záchod a dlouhá chodba, která vedla na zahradu, a ta hraničila s lesem. Tady mi bylo opravdu dobře.
Odnesl jsem Charlieho z auta a uložil do postele ve své ložnici. Chtěl jsem ho mít pod dozorem. Svlékl jsem ho jen do trenek a hadříkem ho omyl od krve. Ošetřil jsem mu ránu a podal prášek, který jsem rozkousal a s vodou mu to vpustil do úst, dokud nepolknul.
Potom jsem ho přikryl a jen u něj seděl a pozoroval ho.
Charles
Měl jsem pocit, že se nadnáším. Na moment jsem otevřel oči. Ležel jsem na zadní sedačce auta. Otřesy a silná bolest hlavy mě znovu dostaly do bezvědomí.
Tolik ran, co jsem poslední dobou dostal do hlavy, je div, že mi ještě slouží.
Když jsem se znovu probral, ležel jsem na něčem měkkém. Pomalu jsem otevřel oči a rozmlženým pohledem se rozhlížel kolem sebe. Nic z toho, co jsem viděl, jsem neznal.
Kde to jsem?
Prudce jsem se posadil, ale v ten moment se mi hlava zatočila a já se znovu svalil zpátky do postele.
Chvilku jsem nechal oči zavřené, a když se všechno se mnou přestalo točit, znovu jsem je otevřel. Zvedl jsem ruku a sáhl si na hlavu, kde jsem cítil bolest. Dotkl jsem se strupu, který se mi tam vytvořil. A v tu chvíli jsem si vzpomněl.
Začal jsem rychle dýchat a srdce se mi rozbušilo, když mě ovládl strach, že mě Madoka a jeho gorily unesly. Zvlášť, když jsem si všiml, že jsem svlečený.
Co se mnou zamýšlejí?
Pouta na rukách jsem neměl. Pohnul jsem nohama, abych se ujistil, že ani ty nemám spoutané.
„Kde to sakra jsem?“ zaklel jsem polohlasně.
Edie
Pořádně jsem ho zabalil, kdyby se náhodou dostavil šok a on dostal zimnici. Odešel k autu a z něj vytáhl jídlo, co jsem si sebou dovezl. Spíš jen suroviny, protože vařit jsem uměl, a vlastně mi nic jiného nezbývalo, když jsem byl sám. Hodil jsem to na linku a pomalu vše vyndával na pult.
Nakonec jsem mu uvařil silnou vývarovou polévku s nudlemi a maso na zelenině s rýží.
Položil jsem to na tác a donesl do ložnice.
Vešel jsem právě ve chvíli, kdy se Charles zmateně rozhlížel kolem sebe.
„Neboj se… Jsi u mě doma, tohle je můj dům, který vlastním. Madoka mi bohužel unikl, ale chtěl jsem zachránit aspoň tebe.“
Nohou jsem zavřel dveře a došel k němu. Tác, jsem položil na malý stoleček s nožičkami a dal mu ho do postele nad klín.
„Sněz to! Není to otrávené, neboj. Vařit umím.“
Chtěl jsem ještě něco říct, ale u vchodu se ozval zvonek. Šel jsem tedy otevřít.
„Ahoj, pojď dál,“ přivítal jsem nezvanou návštěvu v podobě mého bratra a on vešel do domu.
Zamířili jsme do obýváku, kde on se usadil do křesla, a já šel udělat kávu.
Charlie
Neboj se?
V šoku jsem hleděl na Edieho, který právě vešel do pokoje.
Jsem u něj doma a nemám se bát? Nevím co je horší, jestli on nebo Madoka.
Posadil jsem se a hleděl na jídlo, které přede mne postavil a hned zas zmizel, když se ozval domovní zvonek. Polévka vypadala dobře už jen od pohledu, a když se mi její vůně vetřela do nosu, zakručelo mi v břiše. Vlastně, já skoro tři dny toho snědl opravdu jen poskrovnu. Kdyby mi asistentka nekoupila ráno pečivo, tak bych asi nejedl nic.
Aniž bych se nad něčím pozastavil, začal jsem jíst. Nejdříve opatrně, a první sousta jsem převaloval na jazyku, jako bych opravdu zjišťoval, zda v tom ten jed vážně není. Ale nakonec to do mě padlo, ani jsem nevěděl jak. Musel jsem uznat, že vařit umí dobře. Teda aspoň tu polévku. Odložil jsem tác na druhou stranu postele a pomalu jsem vstal. Došel jsem k velkému oknu, vedle kterých hned byly dveře, a odsunul je. Ovanul mě čerstvý vzduch. Díval jsem se na pěkně upravenou zahradu a stromy, které znamenaly hranici mezi zahradou a lesem.
Chvilku jsem tam jen tak stál a díval se.
Edie je vážně zvláštní člověk. K němu mi tohle moc nesedí. Počítal bych, že bude bydlet někde ve městě…
Vrátil jsem se zpátky k posteli a zvedl ze země svoji košili. Měl jsem ji kolem krku od krve, nejspíš, jak mě ten zmetek praštil do hlavy. Oblékl jsem si ji a vyšel z ložnice. Z jednoho pokoje jsem uslyšel hlasy a vydal se tím směrem. Zastavil jsem se na prahu dveří a hleděl na ty dva.
„Potřeboval bych použít toaletu,“ promluvil jsem nakonec, když mě zaregistrovali a otočili ke mně hlavu.
Edie
Donesl jsem kávu na stůl a sedl si naproti Harunovi.
„Tak co potřebuješ, bratříčku?“
Skousl jsem si spodní ret, abych potlačil nenávist k němu a zeptal se ho.
„Potřeboval bych vědět, kdo je ve spolku s Madokou, který ohrožuje rodinu Tua. Vím, že znáš jeho jméno, protože je to z východního křídla a to vedeš ty. Takže?“
Haruna se pousmál, až mě zamrazilo v zádech a pohodlně se usadil.
„Tím chceš říct, že ti mám prokázat laskavost? Jak milá příležitost se tě zeptat, co za to?“ říkal svým odporným hrubým hlasem.
„Jen dobrý pocit, myslím, že mi toho dlužíš víc, než jen tohle. Nebo se pletu?“ odpověděl jsem mu mírně podrážděným hlasem.
„Ach… Tak ty to máš pořád v hlavě, jo? Myslel jsem, že si na to zapomněl, když jsi mě minule zachránil před policií. Ale dobře, v tomhle máš pravdu… Jen chci, aby sis promyslel tu nabídku, co jsem ti před dvěma roky dal. Je čas, aby ses vrátil, jako…“
V tom se zastavil a zadíval ke dveřím. Pobaveně si prohlížel osobu, která se právě objevila ve futrech.
„Potřeboval bych použít toaletu,“ zazněl Charlesův hlas pokojem.
„Ohoo hoo… Tak tobě vadí moje metody, a co je potom tohle? Nemá na košili krev?“ díval se Haruna na něj a přímo královsky se bavil.
„Není to moje práce, ale ten zbytek jo,“ ukázal jsem na jeho modřinami pokryté tělo. „A myslím, že ti po tom nic není Haruno!“ zvýšil jsem hlas.
„Ale no ták… Neboj… Co je bratrovo, na to nesáhnu a hlavně… jsi cizinec, což je pro Yakuzu pošpinění.“
Vstal z křesla a přešel přes pokoj k Charlesovi.
„Tělo máš ale pěkný a ty modřiny ti moc sluší. Varuji tě, ubliž mu a podříznu tě jak prase,“ mírně chytil Charlese pod krkem, ale to už jsem stál za ním a prudce ho loktem praštil do žeber.
„Au… Pořád stejně nudný Isamo. Uvidíme se později, zavolám, až zjistím to, co chceš. Sbohem…“
Haruna se protáhl kolem Charlese a zmizel z mého domu.
Přiblížil jsem se k Charlesovi a jemně ho pohladil po šíji.
„Omlouvám se, ale mého bratra znát nemusíš, ani já ho zrovna ve svém životě nevítám s otevřenou náručí. On je takové nutné zlo. Pojď…“
Chytil jsem ho za ruku a dovedl k záchodu.
„Tady je záchod a tady, pokud budeš chtít je koupelna. Donesu ti své oblečení, abych tohle mohl třeba spálit,“ procedil jsem mezi zuby a pomalu mu rozepínal knoflíčky u košile.
Charlie
Co jsem komu udělal? Mírně jsem zachroptěl, když mě ta obluda chytla pod krkem.
Promnul jsem si ho, když mě pustil. Už jsem měl na jazyku štiplavou poznámku, ale on zmizel.
Nevím kdo, komu ubližuje.
Edie mě chytil za ruku a táhl chodbou k záchodu. Ukázal mi kde co je a začal mi rozepínat košili.
„Nejsem děcko, umím se svlíknout sám,“ odstrčil jsem jeho ruce a zmizel na záchodě a jen za sebou zabouchnul dveře.
Ať jdou všichni do háje!
Po chvilce jsem vylezl a zamířil rovnou do koupelny. Zastavil jsem se a přemýšlel, jestli mám vlézt do sprchy nebo do vany. Volba druhá vyhrála. Stále jsem měl namožené svaly a potřeboval jsem je uvolnit. Sehnul jsem se k vaně a otočil kohoutkem na přijatelnou teplotu. Prohlížel jsem si, co všechno v těch poličkách má a vybral jsem si nakonec bylinkovou sůl.
Svlékl jsem se a pomalu vešel do vany. Voda příjemně hřála a uvolňovala moje tělo a vůně moji mysl. Podložil jsem si krk srolovaným ručníkem a pohodlně se opřel. Zavřel jsem oči a v tu chvíli zapomněl na celý svět.
Edie
Nejsi dítě? Ono jak kdy, že Charlie?
Povzdechl jsem si a díval se, jak se jeho zadek vlní, když spěchal k záchodu.
Sakra…
Pomalu jsem uklidňoval tu touhu tam za ním vrazit a ukázat mu svou pravou povahu. Místo toho jsem zamířil zpět do kuchyně a udělal sladkou a slanou omeletu, protože nevím, co má radši. K tomu kafe a čaj. Vše jsem úhledně položil na malý konferenční stůl v obýváku a pustil si televizi.
Čekal jsem, až se vyrochní a že to potřeboval.
Nejen já… Madoka… Můj bratr… Všichni mu děláme ze života peklo a ani to není chtěné.
Promnul jsem si krk a až nyní se ozvalo to zranění na lopatce. Nejspíš mi prosakovala krev náplastí, jak jsem ho nesl. Ale koho to zajímá…
Nemůžu si dosáhnout na lopatku, abych si jí ošetřil a tak to nechám zaschnout. Ono se to ztratí…
Charlie
Nevím, jak dlouho jsem tam v té vaně ležel. Nejspíš jsem usnul, protože jsem náhle sklouznul a nalokal se vody, když jsem se ponořil.
Hned jsem byl v pozoru. Prskal jsem kolem sebe a taky jsem se v té chladnoucí vodě roztřásl. Vypustil jsem ji a ještě se trochu osprchoval teplou vodou, abych se zahřál.
Vylezl jsem z vany a otřel se. Rozhlédl jsem se kokem sebe, ale nikde jsem neviděl věci, které mi měl Edie donést.
Zaslechl jsem zvuk televize.
Tak on se dívá na film a na věci zapomněl. Hodil jsem na sebe aspoň trenky a tělo zabalil do velké osušky.
Tu košili od krve se mi vážně nechtělo oblékat. Snad mi půjčí něco čistého.
Vyšel jsem z koupelny ven a hned mě do nosu udeřila vůně jídla. Vonělo to opravdu dobře. Zastavil jsem se na prahu obýváku a zahleděl se na to jídlo a na Edieho, jak se uvelebil na sedačce.
„Mohl bys mi půjčit nějaké triko? Kalhoty mám vedle v pokoji. Snad celé…“ neodpustil jsem si poznámku k mým rozřezaným věcem, které zůstaly u Tuových v domě.
Nechtěl jsem jít dál. Jen jsem víc sevřel osušku a přitáhl si ji k tělu.
Edie
Ještě naposledy jsem se zvedl, když jsem si vzpomněl na ty věci, co jsem mu slíbil a došel jsem do svého pokoje. Vytáhl jsem ze skříně tmavě modré tričko a šedé tepláky, které mě už byly menší, a jemu by mohli sedět.
Došel jsem zpět do pokoje, abych ho v koupelně nerušil a hodil to přes okraj gauče.
Zadíval jsem se na film tak urputně, že jsem z toho usnul. Normálně jsem vytuhl a to i přes tu bolest v rameni.
Charlie
Mlčel.
Mírně jsem si odkašlal, aby přestal čumět na film a začal mě vnímat. Ale nic. Mírně zachrápal a já byl hned doma.
Spí.
Taky dobře.
Na opěradle jsem uviděl nějaké věci. Nejspíš ty, co říkal, že mi půjčí. Chvilku jsem přemýšlel, jestli se nesebrat a jít raději pro košili. Ale byla špinavá a já čistý. Nakonec jsem se rozhodl. Aspoň to triko.
Tiše jsem došel k sedačce. Chvilku jsem stál a pozoroval ho, ale když se nehnul, natáhl jsem se pro věci s úmyslem je vzít a zmizet v ložnici.
Edie
Probudilo mě až bouchnutí dveří od koupelny a kroky, které se zastavily na prahu pokoje. Pobaveně jsem se uculil, ale dělal, že spím dál. Dokonce jsem zachrápnul, což běžně nedělám. Čekal jsem… Přímo jsem si to napětí užíval.
Došel ke mně a najednou se přese mě natahoval pro oblečení, což mě hodně pobavilo a hned, jak byl blízko mě, jsem ho stáhl za sebou na gauč.
Na nic jsem nečekal a zalehl ho, aby mi nemohl nikam uniknout.
Přiblížil jsem se skoro na dotek k jeho ústům a mírně se otřel o jeho nos tím svým. Táhl jsem ho po tváři na ucho, které jsem olízl a lalůček mírně pocucal v ústech. Potom jsem přejel na krk a tam ho začal líbat. Jedna z rukou mi začala bloudit po jeho krásně voňavém těle a prsty zavadily o ty tvrdé hrbolky, co mě tolik zajímaly. Promnul jsem je mezi prsty a podráždil jejich hladký povrch.
Přiblížil jsem se k jeho uchu a tiše zašeptal: „Už je ti líp?“
Stejně mě odpověď nezajímala, protože můj mozek zatěžoval chtíč po jeho těle.
Charlie
Zatlo ve mně, když jsem uviděl ten pohyb. Chtěl jsem se rychle stáhnout zpět, ale v momentě jsem už ležel na gauči a jeho tělo ze mě dělalo výlisek.
Byl jsem rozehřátý ze sprchy, ale v tuhle chvíli mě polilo horko ještě víc. Ztuhnul jsem a čekal, co udělá. Nemohl jsem se ani hnout. Jen jsem naprázdno otevřel pusu, abych mu řekl, že mě má pustit, ale jeho velká ruka mi přejela po břiše a mi se postavily všechny chloupky na těle. I ty schované pod trenkami.
Zalapal jsem po vzduchu, když se otřel o mé ucho a krk.
Nejspíš to je vina té koupele, že jsem tak uvolněný a nejsem schopen se bránit.
„Ne,“ zamračil jsem se a snažil se zhluboka nadechnout, abych se vrátil do svého já. „Nejsem v pořádku.“
Zasunul jsem ruce mezi naše těla a snažil se ho odstrčit. Raději dřív než bude pozdě. Svůj zadek jen tak někomu nenastavím. Jsem mu vděčný, že mě zachránil, ale na druhou stranu…
Pořád jsem viděl to odřené zápěstí a slyšel ty jeho chytrácký řeči. Chtěl jsem říct, jak ho nesnáším, ale v tu chvíli podráždil mé bradavky, a já znovu zalapal po vzduchu. Zapřel jsem se patama o sedačku a rukama o jeho ramena a snažil se zpod něj vysunout.
Edie
Usmál jsem se nad jeho odporem, když mi jeho penis, který se mi tlačil na stehno, říkal něco jiného. Znovu jsem mu olízl ucho a mírně ho do něj kousnu, poté jsem mu ho znovu omluvně polaskal. Rty jsem putoval po jeho krku a svoje ruce zasunul pod jeho záda. Mírně jsem si ho nadzvedl a začal dráždit jeho snědý krk, který se mi tak nabízel.
Jedna ruka šmátralka mu opatrně zajela pod trenky a táhlým pohybem přejela od špičky penisu po kulky, které jsem zkušeně promnul a znovu prsty postupoval k žaludu.
Když jsem uchopil jeho plosku a stáhl z ní kůžičku, tak jsem se natiskl na jeho bradavky a jazykem je obkroužil. Vsál jsem ji do úst a rty svíral, když můj jazyk dráždil jeho výstupky.
Rukou jsem začal pumpovat po jeho erekci a cítil, jak mi tuhne v rukách.
„Taky nejsem v pohodě… Co s tím?“ zavrčel jsem mu u tváře a ihned si jeho hlavu přitáhl, aby se mohly spojit naše rty v polibek.
Charlie
Jeho síla mě naprosto uzemnila. Spíš uvěznila pod sebou. Nehnul jsem se ani kousek a otření o jeho tělo pro mě znamenalo mírnou erekci.
Kurva! Nedám se mu jen tak. Nejsem přece leh…
Nedomyslel jsem to. Jen jsem ztěžka vydechnul, když jsem ucítil jeho ruku ve svém prádle. Hned se zkušenými tahy ujal mého penisu…
Znovu jsem se i přesto všechno zkusil o odpor. Ale marně. Mé tělo mě zrazovalo… Nesnáším to!
„Jsem v pohodě!“ zavrčel jsem „Pussssss…“
Srdce mi začalo divoce bít, když jeho jazyk vklouznul do mých úst. Na moment jsem tomu propadl.
Nechal jsem ho a moje ruce povolily.
Miluji velké ruce, ale kombinace s jeho polibkem je naprosto smrtící.
Nemůžu mu to dovolit. Nesnáším ho! Ublížil mi!
Řvalo moje podvědomí.
Trhnul jsem hlavou a skousnul jeho ret.
Vzdorovitě jsem se mu podíval do očí a jeho ret držel mezi zubama.
Snažil jsem se aspoň přes nos nabrat co nejvíce vzduchu, abych se uklidnil. Nemůžu mu to dovolit, i když moje tělo řve po uspokojení a můj penis se stavěl na odpor mému rozumu.
Kurva!
Edie
Zadíval jsem se do jeho očí, když mi skousl ret, ale nebolelo to… Vůbec… Bylo to spíš jako poslední záchvěv jeho odporu.
Olízl jsem mu vrchní ret, na který můj jazyk dosáhnul a přivřel výmluvně oči, aby se mě nebál.
Zastavím, pokud budu cítit, že mě opravdu nechce… Možná…
Vytáhl jsem ho do sedu a přetočil tak, aby mi seděl na klíně. Jednou rukou jsem si ho za zadek přitáhl a cítil jeho naběhlý penis, jak se mi otírá o břicho. Prsty jsem mu jezdil po páteři a snažil se ho tím uklidnit. Druhou ruku jsem stále nepouštěl z jeho penisu a jen pomalými tahy ho dál vzrušoval.
Sakra… Tak moc mě rajcoval… Tak moc, že po dlouhé době se mi postavil a nemusel mě kvůli tomu nikdo kouřit a nutit si mou pozornost.
Nepříjemná pravda se začala otírat o mé srdce a rozbušila ho. Ten ztvrdlej kus betonu, co už snad ani nic nemohl cítit, se pohnul a já věděl, že jsem k němu něco začal cítit.
Co? Netuším… Neznám hranice, protože jsem je nepotřeboval.
V hlavě mě zněla jen jedna myšlenka a ta přímo řvala: „Pusť mě dál…“
Ale nemohl jsem jí vyslovit nahlas.
Charlie
To nejsem já! To sakra nejsem já! Toho člověka nenávidím! Jenže mé tělo mě i přes tu nenávist zrazovalo čím dál víc. Možná k tomu pomohl všechen ten stres a já potřebuji uvolnit? Možná za to mohlo to, že co jsem v Japonsku, tak jsem s nikým nebyl? Možná za to mohly ty jeho ruce a ta zatracená chemie?
Kdy mě někdo polibkem uzemnil? Nikdo… Nikdy…
Jeho oči mně přímo hypnotizovaly…
Kdy mě naposledy někdo takhle dostal? Nikdy nikdo… Vždycky jsem musel lovit, a i když mi kde kdo nastavil zadek, nebyl jsem spokojený.
Pustil jsem jeho ret ze sevření, když mi olízl můj. Příjemný lechtivý pocit a já se bezděčně olízl.
Najednou si mě, se stále hypnotizujícím pohledem do očí, přitáhl do sedu a jeho ruka mi jezdila po páteři.
Mráz mi běhal po zádech a já cítil, jak se začínám mírně třást. Několikrát jsem se zhluboka nadechl a zavřel oči.
Jen jsem pevně sevřel jeho paže a uvolnil napětí ve svém těle. Už jen to otírání mé erekce o jeho svalnaté břicho mě dostávalo někam, kde jsem nechtěl být. Přišlo to, i když jsem chtěl odporovat. Podvolil jsem se mu… Ediemu… Isamovi… tomu, kdo mi ze života dělá peklo…
Edie
Jeho křečovité prsty na mých ramenou najednou povolily stisk a já to bral jako souhlas. Dal mi svolení a nic neřekl... Jen se přestal bránit…
Nevím proč, ale moje tělo se divně chvělo a vše pro mě bylo příjemné… Byl jsem jak po absťáku. Nemohl jsem se ho prostě přestat dotýkat.
Pomalu jsem sjížděl z páteře pod jeho spodní prádlo až k jeho zadečku, kde jsem mu promnul jednu půlku v dlani a užíval si teplo jeho pokožky. Prstem jsem se otřel o jeho dírku a přitom jsem zvýšil frekvenci i sílu tahů na jeho penisu. Naprosto jsem si to užíval, hlavně, když jsem mu viděl do tváře.
Vadily mi ty jeho trenky, ale měl jsem strach, že pokud ho na moment pustím a on bude cítit svobodu, že uteče a to jsem rozhodně nechtěl dopustit.
Pomalu jsem obkroužil jeho vstup a jen opatrně se dostával na okraj. Strašně jsem chtěl ho hned přitlačit na svůj klín a vzít si ho. Touha mě tak strašně pohltila, že jsem se stal nezvladatelným.
Začal jsem ho znovu líbat a v jeho ústech si přivlastňoval dychtivě jeho jazyk. Dalšími a dalšími polibky jsem mu zasypával i krk a bradavky.
Chtěl jsem ho… Strašně moc… Poprvé ve svém životě jsem něco tolik chtěl… Dokonce víc, než Samuru.
Charlie
Edie mi nenechal chvilku na odpor. Jako by se z něj stala šelma jdoucí po své kořisti. Úplně jsem zapomněl, jak ho nenávidím. Jen jsem mu zatínal nehty do ramenou a byl mimo z pravidelných tahů jeho ruky, která mě přiváděla do stavu absolutního vzrušení.
Náhle mi ruka vystřelila dozadu a já ho chytil za zápěstí. Nedovolím… nenastavím mu svůj zadek…
I když ty jeho ruce měly nade mnou absolutní moc, a já věděl, že ještě chvíli a pokropím jeho břicho.
Rychle jsem oddechoval a pevně svíral jeho ruku.
I když jsem to chtěl dokončit, i když jsem měl kousek od vyvrcholení, začal jsem se posouvat dozadu a táhl jeho ruku od mého zadku pryč.
„To… sta… ne…“ nebyl jsem schopen vyloudit jediné normální slovo.
Edie
Zajímalo by mě, co tím myslel, ale přebral jsem si to po svém. Když mě chytil za ruku, ani sem nepocítil, že by jí držel. Byl jsem naprosto ponořen jen do svého chtíče a vše ostatní šlo kolem mě. Pokud to chtěl zastavit, tak je na to pozdě, už se neptám…
I s jeho rukou, která mě svírala, jsem se dostal z jeho prádla a postupoval jsem na jeho krk. Což mě on musel pustit zápěstí, jinak by si ruku zlomil.
Chytil jsem ho za zátylek a přitáhl ke své tváři. Okamžitě jsem si přivlastnil jeho rty a zuřivě se do nich verval jazykem… Polibky jsem hladově prohluboval, až se i mě nedostávalo dechu.
Byl jsem nezvladatelný a omámen jeho tělem.
Moje ruka se opět začala přesně v tempech pohybovat po jeho penisu a já zpevnil sevření. Pustil jsem jeho zátylek a chytil ho pevně za zadek. Otřel jsem se již naběhlým penisem, který byl uschován v džínách o jeho půlky a tím se podráždil tak moc, že mi málem praskly kalhoty.
Už od přírody mám velké nádobíčko, ale nikdo si nikdy nestěžoval.
Začalo být mi všechno tak nějak jedno a tak jsem mu silou stáhl trenky, co nejníž to šlo.
Charles
„Dost!“ vykřikl jsem, když jsem měl holý zadek.
Přesto jsem se celý třásl po jeho útoku na má ústa a drcení mého penisu. Rychle jsem oddechoval a snažil se od něj oddálit. Ale jeho pevné držení mi moc možností nadávalo.
Neposlouchal mně. Byl zcela mimo a já viděl, že je rozhodnutý.
Na jednu stranu mě to lákalo. Chtěl jsem vědět, zda je i v dalších věcech stejně přijatelný, jako to co dělal doposud. Na druhou stranu tam nechci pustit jen tak někoho.
Přes všechno to vzrušení, které bylo už na samé hranici, jsem se odrazil nohama od opěradla sedačky a sjel jsem z jeho klína. Jenže jeho ruka mě držela pevně a ten silný tah na mé erekci dokončil nevyhnutelné. Všechny svaly se mi naply a já jen se zatnutými zuby a v předklonu opřený čelem o Edieho hruď sledoval, jak špiním jeho triko svoji nadílkou. Dýchal jsem přes zatnuté zuby a vypadalo to, jako by syčel had. Celý jsem se následně roztřásl a měl jsem co dělat, abych se nesvalil na sedačku jak dlouhý tak široký. Srdce nasadilo tempo jak šílené a málem se mi z toho začala točit hlava. Orgasmus zasáhl mé tělo tak silně, že jsem už nebyl schopen se bránit.
Z posledních sil jsem zvedl jednu ruku a táhl ji pod trikem jeho zádech, až mé prsty narazily na náplast.
„Zabiju tě,“ zavrčel jsem a prudce jsem mu náplast strhnul.
Edie
Tak tohle kurevsky bolelo… Jako hodně… Šíleně a já se nehorázně nasral… Dokonce jsem měl chuť mu ho tam hned narvat, aby věděl, jak moc mě to bolelo.
Strhl jsem ho na gauč a vytáhl se nad něj… Natlačil jsem se na jeho zadek a dal mu pocítit, jak velkýho ho mám. Jenže moje erekce ustupovala, protože jí tlumil můj vztek a oči mi snad hořely vraždou.
Sehnul jsem se k jeho uchu a zavrčel mu do něj: „Tak to udělej!“
Praštil jsem prudce do opěradla nad jeho hlavou, až se málem vyvrátilo a odstrčil ho od sebe.
Zvedl jsem se a odešel do koupelny.
Ještě chvíli bych tam byl a opravdu bych ho nejspíš přizabil.
Proč to udělal? Proč mě to strhnul, když jsem moc dobře cítil, že mě chce… Dokonce se udělal a potom? Sakra… Jsem fakt nasranej.
Sundal jsem ze sebe tričko. Otočil jsem se a díval do odrazu v zrcadle na své zranění. Silně krvácelo, protože společně s depilací mi strhl i strup a že byl velký.
„Do prdele… Místo toho, aby mi to ošetřil, když si tam nedosáhnu, mě akorát ještě víc zraní. Super… Nechám se postřelit místo něj a tohle je vděčnost? Seru na to!“
Nechal jsem to odkryté a bylo mi jedno, že z toho stéká krev. Odešel jsem se uklidnit na zahradu… Jediné místo, kde budu mít klid.
Charlie
Zarazil mě do sedačky a přitlačil se na mě tak silně, až mě zabolela ustupující erekce.
Jen moje oči otevřené do široka ho sledovaly, co se bude dít dál. Mírně jsem cuknul hlavou, když se ke mně naklonil a řekl mi ta slova do ucha.
Zhluboka jsem se nadechl, když vstal a zmizel v koupelně. Slyšel jsem, jak tam nadává, ale neposlouchal jsem, co říká. Neprosil jsem se o to.
Ale ty jeho ruce… a jazyk…
Kurva, na co to myslím!
Protřel jsem si obličej, abych se vzpamatoval. Když jsem se podíval na ruce, uviděl jsem, že mám prsty od krve. Nejspíš když jsem mu serval tu náplast.
Natáhl jsem si zpátky trenky a oblíkl si jeho věci, které mi tu nachystal. Triko o něco delší a tepláky volnější, ale držely mi na bocích, takže to šlo.
Zašel jsem si do koupelny umýt ruce. Když jsem se otočil pro ručník, všiml jsem si jeho trika. Zvedl jsem ho ze země. Byly na něm bílé fleky ode mne a na zadní straně flek od krve. Nejspíš jsem mu tím strhnutím náplasti otevřel ránu. He… Beztak je to jen škrábnutí.
Vzal jsem malý ručník a namočil ho do studené vody. Cestou do obýváku jsem popadl flašku vodky, co jsem tam viděl a začal hledat Edieho.
Zahlédl jsem přes okno, že je na zahradě. Vyšel jsem ven a zůstal stát za ním. Pohled na jeho široká záda, doplněná barevným tetováním mě na moment ohromila.
Pak jsem se ale vzpamatoval. Přece na něj nebudu hledět jak nějaký přihlouplý puberťák.
Natáhl jsem ruku a otřel mu krev. Pak jsem odšrouboval flašku...
„Promiň, ale potřebuješ to vyčistit,“ a s těmi slovy jsem mu na záda chrstnul trochu vodky a pak mu na to připlácnul ten mokrý ručník. Otočil jsem se a vracel se zpátky do domku a pořádně si loknul z flašky, abych přestal myslet na ty jeho svaly, kterých měl opravdu hromadu.
Jsem debil. Zapomněl jsem, že nepiju tvrdé. Jen co jsem si dal několik loků, kdy jsem měl pocit, že mi shoří hrdlo i vnitřnosti, zavrávoral jsem a tak, tak jsem se chytil dveří. Vyrovnal jsem balanc a s trochu nejistým krokem jsem se vydal hledat postel. Nebo aspoň sedačku. Nebo něco, kam se můžu uložit do bezvědomí…
Edie
Seděl jsem v tom klidu a bylo mi dobře… Moc dobře jsem slyšel jeho váhavé kroky a celkem mě vysíralo, když stál asi pět minut za mnou a civěl mi na záda.
Je pravda, že jsem jako omalovánka, ale já si to nevybral.
„Promiň, ale potřebuješ to vyčistit,“ zaznělo za mými zády a já se pousmál.
„Jak kdybych tě zajímal…“ povzdechl jsem si.
Trochu ta vodka v ráně bolela, ale dalo se to vydržet. Víc mě štvalo to, že jsem byl pořád nadržený. Otočil jsem se, když odcházel, ale nemohl jsem věřit vlastním očím.
Hrabe mu? Proč se tak motá?
Prudce jsem se zvedl, když sebou málem seknul na zem a došel k němu. Podepřel jsem ho, a i přes jeho kecy, jsem ho odtáhl do ložnice. Položil jsem ho na postel a svalil se vedle něj.
„Sereš mě!“ zavrčel jsem a přetočil se tak, abych se na něj mohl dívat.
Jen jsem ho pozoroval a znovu se ozval ten chtíč, který mi křivil prsty na nohou, že bych se na něj nevrhl hned teď. ´
Kurva… Chci ho… Vezmu si ho… Hned!