Charlie
Brzy, ještě před svítáním jsem se probudil, když mi začala být zima. Hřálo mě Edieho tělo, ale přesto… Nejspíš mi zase stoupla horečka.
Opatrně jsem vylezl z postele a šel do kuchyně. Vzal jsem si další zázračnou tabletku od Ayany.
Chtěl jsem se nějak zaměstnat, ale nešlo to a do postele se mi vracet nechtělo. Byl jsem jak zvíře uvázané na řetězu.
Nemůžu nic.
Nic, jen dýchat, jíst, vyměšovat, chodit do práce…
Jsem v pasti, z které není úniku.
Přestal jsem to zvládat. Sesunul jsem se na zem vedle linky a začal jsem brečet. Prostě toho bylo na mně už moc.
Nakonec jsem se pomalu zvedl a šel si pro telefon.
Jen na moment jsem se zastavil u dědečkových dveří, a když jsem slyšel, jak pochrupává, šel jsem do koupelny a tam se zavřel.
Sedl jsem si na tu studenou dlažbu a vytočil Hazukiho číslo.
Během chvilky se mi ozval rozespalým hlasem.
„Pro-“ zasekl jsem se a polkl slzy. „Promiňte, že vás budím. Ale dědeček už je u nás, a já bych byl rád, kdybyste se na něho přišel podívat.“
„Charlie, určitě přijdu. Děje se něco?“
„Ne…“
„Charlie…“
„Já… potřebuji s někým mluvit… Nezvládám to.“
Znovu se mi roztekly slzy po tváři.
„Přijdu hned po snídani, ano?“
Jen jsem přikývl, jako by mě vůbec mohl vidět.
„Děkuji…“
Edie
Probudilo mě až svítání a pocit hrozné žízně. Vstal jsem a hodil na sebe trenýrky a tričko. Ještě jsem si omyl obličej v koupelně a teprve nyní jsem si uvědomil, že Charlie vedle mě nebyl.
Už mi to fakt připadá divný. Nechce, abych od něj odešel, a skoro zkolabuje, aby pro mě došel. Zakáže mi někam se od něj vzdálit, a když mu řeknu pravdu o tom, co se tu opravdu děje, tak se stane zvláštním a ještě mi řekne, že už bude hodnej kluk.
Nějak mě to všechno vnitřně žralo. Udělal jsem vše, co chtěl a stejně mu asi neumím pomoct od zloby, kterou tak moc cítí.
Praštil jsem do stěny vedle zrcadla a tím si trochu ulevil od pocitu viny, který z toho všeho mám.
Nakonec jsem došel do kuchyně a slyšel hlasy z pokoje. Jen jsem nakouknul a uviděl Charlieho s Ayanou, jak jsou zabráni do nějakého rozhovoru.
Docela mě to mrzelo. Se mnou se prostě nikdy o ničem nebaví, jak kdybych mu byl jen přítěží, a s někým jiným je to v pořádku.
Napil jsem se vody a odešel do pokoje. Hodil jsem na sebe tepláky a tričko s mikinou. Vzal jsem si MP4 a běžecké boty. Ještě cestou jsem se zastavil u nich a snažil se polknout tu hořkost, co mě sžírala.
„Jen vás na moment vyruším, jdu si zaběhat, tak mě čekejte tak za hodinu. Hezkou zábavu,“ pousmál jsem se a vyrazil pryč.
Rozběhl jsem se do lesa, kde se mi běhalo nejlíp. Různé překážky a nástrahy jsem měl nejraději. Jen si vyčistit hlavu.
Charlie
„Miluji ho,“ odpověděl jsem na Hazukiho otázku.
Ayano přišel ani ne za hodinu. Tiše zaklepal, aby nikoho nevzbudil, a jen co jsme vešli do obýváku, hned mě zkontroloval. Moc se mu teplota nelíbila a vynadal mi, že jsem se koupal. Ošetřil mi spáleninu a pak jsme konečně mohli jít udělat čaj. Nechal jsem to na něm, aby vybral ten správný.
„Nechci, aby se dědeček něco z toho dozvěděl,“ poprosil jsem ho.
Začal mi pokládat otázky jako zkušený psycholog. Ani nevím jak, ale automaticky jsem odpovídal, jako by to bylo přirozené.
Na otázku, jestli jsem ochoten to všechno přijmout, jsem nakonec váhavě přikývl. Nic jiného mi nezbude.
Na otázku, zda miluji Edieho i přesto, co se stalo, jsem neváhal s odpovědí ani vteřinu.
„Miluji Edieho,“ zopakoval jsem ještě jednou.
„Tvoji rodiče,“ na moment zmlknul, když na nás Edie promluvil.
Řekl, že si jde zaběhat a zase zmizel.
„Tvoji rodiče, jak to s nimi je? Ptám se proto, že tvůj původ není evropský, Charlie.“
„Jsem adoptivní. Moji rodiče zemřeli, když jsem měl dva roky. Máma byla Evropanka, otec Afričan. Zemřeli, když utíkali před nepokoji. Já jsem se dostal do Evropy ještě jako malé děcko. Nic si z toho nepamatuji, vím jen to, co jsem vám řekl,“ vysvětlil jsem svůj původ.
„To všechno by vysvětlovalo, proč se cítíš, jak se cítíš…“ zamyšleně si Hazuki promnul bradu. „A taky, když to spojím s tím, co jsi prožil v Anglii a co se ti stalo tady… No,“ poplácal mě po rameni a usmál se na mně. „Nejsem psycholog, ale jednoho znám a dobrého…“
Mírně jsem se zamračil, když to řekl.
„Neboj, není to nikdo, kdo má vazby s Yakuzou,“ zasmál se, když mě viděl.
„Ale není to jen o tom, co já řeknu a co se dá spravit u mě, ale je to i o tom, jaké okolnosti mě budou v životě provázet, Hazuki,“ naznačil jsem svou současnou situaci, která bude nejspíš už napořád.
„Vím,“ pokýval hlavou.
Edie
Běhal jsem, dokud ze mě nestékalo tolik potu, že mi to zamlžilo zrak. Byl jsem fakt utahaný, když jsem konečně doběhl domů. Podle času, co byl na hodinách, když jsem vešel do chodby, to bylo tak dvě hodiny, co jsem byl pryč.
Charlie ještě posedával s Ayanou a vypadalo to, že se baví. Tak jsem je nerušil a jen si vzal čisté věci z pokoje a vlítl do sprchy. Stál jsem tam snad půl hodiny, abych si uklidnil namožené svaly. Poté jsem se omyl, usušil a oblékl do tepláků a trička.
Došel jsem do kuchyně a v ledničce si vzal džus. Celý jsem ho na jeden zátah vypil, jakou jsem měl žízeň.
„Pojď sem, Edie,“ houknul na mě Ayano a já poslechl.
„Sedni si, podívám se na to rameno,“ řekl s úsměvem na rtech.
Posadil jsem se, ale v tu chvíli, kdy jsem si vytáhl tričko, jsem slyšel jen nadávky.
„To si snad děláš srandu? Viděl jsi to?“ zeptal se naštvaně a začal vytahovat věci z brašny.
„Ne… Nemám oči vzadu,“ odsekl jsem mu.
„Máš to trochu zanícené, ale stehy už vytáhnu,“ řekl Ayano a nepříjemně vytáhl první steh.
Docela to bolelo, ale zvládl jsem i ty další tři.
„Dám ti mastičku s antibiotiky, Charlie, poctivě mu to mazej. Je to lajdák a jak vás tak vidím, tak jste nábytek tahali spolu, že?“
Radši jsem se díval do země, moc se i nechtělo s nikým mluvit, prostě mě po tom všem přešla nálada na to vůbec dýchat. Už jen neděle a práce na mě čekala. Měli se vrátit Tuovi, tak jsem aspoň mohl vypadnout z domu a neobtěžovat svou přítomností Charlieho.
„Máš to vyčištěný,“ zvolal najednou a přelepil mi to.
Zvedl jsem se a šel si udělat kávu, ale ve dveřích jsem se potkal s Charlieho dědečkem.
„Dobrý den,“ pozdravil jsem ho a mírně se mu uklonil.
„Posaďte se, udělám snídani, co byste si dal?“
Usmál jsem se na něj a ukázal na židli u stolu.
Charlie
Hazuki ošetřil Edieho a on šel do kuchyně. Pozdravil dědečka, který se už probudil a šel za námi.
Ukázal mu, aby se posadil, ale já ho zastavil.
„Dědečku, to je pan Ayano Hazuki, doktor. Přijel se na tebe podívat a rád bych, abys mu to dovolil. Vím, že ti kolísá tlak, tak budu klidnější, když tě prohlédne.“
Pak jsem se otočil na Hazukiho.
„To je dědeček, Malcolm Davis. Můžete se na něho podívat?“
Ti dva se na sebe podívali s úsměvem a pozdravili se. K mému překvapení Hazuki podal dědovi ruku, ale bylo vidět, že je děda rád.
„Půjdeme do vašeho pokoje, pane Davisi, ano?“
Děda jen přikývl a ještě poprosil Edieho, aby mu uvařil Earl Gray. Teda jestli ho máme.
„Jasně že máme,“ přikývl jsem a spěchal do kuchyně, abych pomohl Ediemu s přípravou dědova oblíbeného čaje.
Hazuki s dědečkem zatím zmizeli v jeho pokoji a už cestou si spolu začali povídat, jak staří známí.
Oddechl jsem si a začal vytahovat nádobí na snídani.
Edie
Díval jsem se, jak Ayano odchází s dědou a povzdechl si.
Každý si s každým rozumí, jen já jsem jaksi na druhé koleji. Nikdo tu se mnou o ničem nemluví. Proč taky, že? Opravdu jsem se cítil všelijak.
Prohrábl jsem si vlasy a podíval se na Charlieho.
„A co mu mám udělat ke snídani? Jí něco speciálního?“
Zeptal jsem se a radši se podíval na stůl, protože mě to všechno sralo.
Pokud je se mnou nerad, tak ať mi to do prdele řekne.
Promnul jsem si krk, který mě z toho běhání nějak ztvrdnul a napil se z čaje, co jsem si udělal.
Už jsem ani neskrýval, že jsem podrážděný a proč bych taky nebyl. Přijde mu děda a hned je rozzářený jak sluníčko… Přijdu já a zmrzne, jako kdybych ho opařil.
Charlie
„Děda má rád na snídani rozpečené pečivo, jen s máslem a horký čaj,“ odpověděl jsem Ediemu.
Vytáhl jsem hrnky a talířky a ze špajzky nějaké pečivo.
„V čem to rozpečeme?“ pořád jsem se tu tak dobře nevyznal. Asi mi bude chvilku trvat, než si zapamatuji, kde co Edie má.
Vlastně my máme…
Podíval jsem se na Edieho, jak si mne krk.
„Chceš to promasírovat?“ položil jsem pečivo na linku a stoupnul si za něj. Začal jsem mu prohmatávat krk. Opravdu ho měl v jednom místě pěkně ztuhlý.
„Možná by pomohla víc nějaká mast, nebo gel, možná Ayano nějakou bude mít. On má snad všechno,“ zasmál jsem se. Opravdu mi jeho taška připadá jak kouzelná.
„Dědovi se líbíš, Edie,“ řekl jsem, když jsem se přestal smát. „Jsem moc rád, že je tu s námi. Víš, ty máš jen Harunu a já mám jen jeho. Děkuji, že tu může být.“
Edie
Chvíli jsem přemýšlel, kde mám toustovač, a potom si vzpomněl. Ale když jsem chtěl jít, tak jsem ucítil Charlieho ruce na mých zádech a bylo to tak příjemné, že jsem zavřel oči, abych si to ještě víc užil.
„To sice má, ale tvoje ruce nemá,“ usmál jsem se a ruce dal dozadu, abych mu stiskl stehna a tím si ho na sebe narazil.
Bylo mi příjemné, že se otírá o moje tělo. Věděl jsem, co bych nyní moc chtěl, jeho…
„Líbím se mu? Neděkuj mi Charlie, je jasné že chci, abys byl šťastný, a to budeš jenom s ním. Vím, jak je to těžké být daleko od tvé rodiny a udělal bych to pokaždé.“
Otočil jsem se a přitáhl si ho na hruď. Prsty jsem mu zabořil do vlasů a přitáhl si ho pro polibek. Nikdo tu nebyl, a i kdyby, tohle je náš dům, a můžu si ho líbat, kdy chci.
Jazykem jsem se otíral o ten jeho a užíval jsem si tu chuť, kterou už tak dlouho znám. Miluji ho, nedokážu se na něj dlouho zlobit.
Charlie
Edie si mě nečekaně přitáhl pro polibek. Tomu bych nedokázal odporovat, ani když jsem naštvaný. Prostě mě tím vždycky dostane. Ale přesto jsem sykl a mírně se od něj odtáhl, když jsem se o něj otřel.
„Bolí to,“ řekl jsem tiše.
Přesto se mé ruce rozběhly po jeho zádech a rovnaly každou nerovnost, kterou tvořilo jeho shrnuté triko.
„Miluji tě,“ zašeptal jsem a opatrně jsem se k němu přitiskl.
Edie
Pomalu jsem jazyk táhl po jeho krku a políbil ho na klíční kost.
„Já tě taky miluji, Charlie,“ řekl jsem, když jsem si rty pohrával s jeho uchem.
„Když budu opatrný a jemný, mohl bych? Chtěl bych tě,“ zašeptal jsem mu do rtů a znovu ho políbil, abych ho utvrdil, že ho opravdu chci.
Tváří jsem se otíral o tu jeho a hladil ho po jeho pevném zadku, který jsem chtěl tak moc ojet.
„Samozřejmě poté, co uděláme snídani,“ usmál jsem se a znovu ho políbil.
Charlie
Ať jsem měl ráno mizernou náladu, jak chtěl, tohle mě naprosto rozpustilo jak zmrzlinu ve čtyřicetistupňovém vedru. Když si Edie hrál s mým uchem, přeběhl mi mráz po zádech a málem jsem se složil na zem.
„Po sní–snídani,“ zašeptal jsem vzrušeným hlasem.
Ještě jednou jsem Edieho políbil a odstoupil jsem od něj do dostatečné vzdálenosti, protože právě zarachotily dveře a byly slyšet dvojí kroky mířící k nám.
Děda se s Hazukim dobře bavil. Ještě když došli do kuchyně, něčemu se smáli.
„Všechno dobrý,“ ukázal Hazuki palec nahoru a sedl si ke stolu a děda ho následoval.
Oddechl jsem si, že je v pořádku.
„Jen hlídat tlak. Donesu mu tlakoměr, aby si ho mohl sám kontrolovat, a ty na Malcolma můžeš dohlédnout.“
Takže Malcolma? Už si stihli potykat? Jak jen to Hazuki dělá?
„A nechcete dědečkovi ukázat trochu okolí?“ otočil jsem se na ně a donesl na stůl hrnky a konvici s připraveným čajem.
„Charlie, myslím, že jsme si už potykali. Ale pokud Malcolm nic nenamítá, tak můžeme po snídani jet. Ukázal bych mu svou ordinaci, ať ví, kam má jít, když bude potřebovat a pak se můžeme podívat po městě… Stejně mám teď pár dní volno. Taishi jel s otcem do firmy, aby se konečně naučil vydělávat peníze a ne jen brát.“
Jen jsem po očku mrknul na Edieho. Pokud bude dědeček souhlasit, budeme mít pár hodin jen pro sebe…
„Pojedu s vámi,“ řekl jsem nakonec. Nechtěl jsem i tak, aby se děda cítil ode mne odstrčený.
Ale přesto bych s Ediem byl rád…
„Není potřeba, my to s Ayanou zvládnem,“ usmál se dědeček. „A taky potřebuji slyšet, jak to dopadlo,“ mrknul děda na Hazukiho.
Edie
Ayano má fakt nějaký kouzelný proutek, kterým dostane pod svá křídla kohokoliv, s kým promluví. Ani se nedivím, že si toho spratka sousedskýho ochočil.
Moc dobře jsem toho jeho kluka znal, ale nechápal jsem, proč zrovna takový dítě, který furt jen řvalo a bylo ho všude plno.
Když na mě Charlie mrknul, jen jsem se usmál a dal do toustovače rozpéct chleby. Položil jsem je na talíř a na druhý jsem dal nakrájené hovězí maso se speciální studenou omáčkou. Zeleninu, ovoce a máslo se sýrem. Odnesl jsem to k nim a položil na stůl.
„Nabídněte si, všichni,“ usmál jsem se na Ayana a Charlieho pohladil po vlasech, než jsem se usadil vedle něj.
Začal jsem snídat a popíjel čaj, protože jsem potřeboval doplnit energii na to, jak moc se budu muset ovládat, abych se nestal zvířetem.
Charlie
Usadili jsme se a začali snídat. Děda si vzal jen tak opatrně, jak bylo jeho zvykem, ale tentokrát si pěkně naložil sýra. Zřejmě mu opravdu chutnal. Spokojeně popíjel čaj a odfukoval, když se najedl a čekal, až dojíme i my.
„Bylo to moc dobré,“ řekl nakonec, když odložil prázdný hrnek na stůl. „Jen nevím, jestli teď zvládnu moc chodit,“ zasmál se a podíval se na Hazukiho, který dojídal maso a zeleninu. Ten se na rozdíl od nás, pečiva ni nedotkl.
„Pomůžeš mi potom vybalit věci, až se vrátím?“ otočil se na mně děda. „Stihl jsem si vytáhnout akorát kartáček na zuby a pyžamo.“
„Určitě ti pomůžu, neboj,“ chytl jsem ho za ruku.
Opravdu jsem šťastný, že je tu se mnou.
„Tak já počkám venku, až se oblečeš. Mám tam auto. A potřebuji si ještě zavolat,“ Hazuki vstal a s díky za dobrou snídani a ještě jedním kusem masa v puse odešel ven před dům.
Děda se sebral a šel do pokoje, aby se oblékl. Jen jsem mu poradil, aby si vzal lehkou bundu, jinak že nemusí nic. Dal jsem mu ještě japonské peníze, přičemž se strašně divil, proč to má tolik nul.
Jen jsem se tomu usmál. Když odešel za Hazukim a já slyšel zvuk odjíždějícího auta, stihl jsem jen dojít ke dveřím, abych se podíval, jak odjíždí…
Edie
Byl jsem rád, když všechno jídlo pomalu zmizelo a jejich břicha byla naplněna. Usmál jsem se a pohladil pod stolem Charlieho po noze.
Když konečně všichni odešli a já i stihl omýt nádobí, protože moc nebylo. Tak jsem v rychlosti vlítl do pokoje a zalezl pod peřinu. Sundal jsem ze sebe všechno oblečení, až popadalo po zemi, jak mi bylo jedno, kam ho házím a čekal jsem na Charlieho, až se vrátí.
Bylo mi všechno jedno… Chtěl jsem ho potěšit… Udělat… Milovat se s ním… Udělat se na něj… Všechno…
Potřeboval jsem ze sebe dostat ten stres a nejistotu posledních dní. Potřeboval jsem mu být tak blízko, že by nemohl dýchat ani jeden z nás. Musel jsem být v něm.
Charlie
Stál jsem u těch venkovních dveří a díval se, jak děda s Hazukim odjíždí. Tak nějak mi bylo v tu chvíli líto, že nejedu s ním. Ale na druhou stranu jsem se utěšoval tím, že tu není jen na jeden den a budeme mít ještě spoustu času být spolu, až si polezeme na nervy.
Ne… to se nikdy nestane, protože to dědeček neumí a já vůči němu taky ne. Na to ho mám moc rád…
Slyšel jsem jak Edie umývá nádobí a když jsem se otočil, abych mu šel pomoct, viděl jsem, jak spěchá do ložnice a už cestou si sundává triko.
Musel jsem se usmát… Nedočkavec…
Zavřel jsem hlavní dveře a pomalu šel za ním do ložnice. Zastavil jsem se u postele u jeho nohou a jen se na něj díval.
Co mě na něm vlastně tak uchvátilo?
Většina věcí, co je teď schovaná pod peřinou… a ty další… Mohl bych je jmenovat jednu po druhé, ale raději jsem si to jen představoval.
S úsměvem jsem si pomalým tahem svlékal kalhoty i spodní prádlo… Chytl jsem lem trika, abych si ho přetáhl přes hlavu, ale zarazil jsem se. Uvědomil jsem si, co se pod ním skrývá…
Spustil jsem ruce dolů a jen se díval na Edieho…
Tuhle okrasu prostě nemám rád…
Přesto mě vyzývavý pohled Edieho vtahoval a já pomalu doklekl na postel. Po čtyřech jsem se pomalu posouval nahoru k jeho hlavě.
„Miluji tě,“ zašeptal jsem, když jsem se zastavil a krátce jsem ho políbil na rty. „A chci být milován… rozmazlován… pomalu… jemně…“
Nějak jsem chtěl se milovat… ne sexovat, ale prostě milovat… Potřeboval jsem to…
Edie
Olízl jsem si pomalu rty, když mi dělal ten striptýz a že se mi to sakra líbilo. Když jsem viděl, jak se pomalu odhaluje jeho tělo, můj penis se probouzel k životu a vstával po tak dlouhé době klidu. Ale…
Zadíval jsem se, jak si stahuje tričko pod tu spáleninu a docela mě to píchlo u srdce.
S tímhle se musí něco udělat… Musím s tím něco udělat…
Chytil jsem ho za ramena, když ke mně svým dráždivým způsobem došel po čtyřech a položil ho na matraci.
Začal jsem ho od lýtek líbat a pomalu směroval do jeho rozkroku. Rukama jsem mu zajel pod tričko a našel bradavky, které už nedočkavě stály. Promnul jsem je mezi prsty a tlakem zatlačil dovnitř. Když jsem je rychle pustil, ještě víc ztvrdly a já si s nimi mohl pěkně pohrávat. Jazykem jsem poškádlil jeho kulky a postupně je vsál do úst, abych dopřát trochu rozkoše i jim. Jednou rukou jsem protáhl jeho mužství, které mě tolik svádělo. Propustil jsem jeho kulky z pusy a olízl mu mužství od kořene do žalud, po kterém jsem párkrát přejel a jemně jen špičku vsál.
Nekouřil jsem mu ho, chtěl jsem něco jiného a dnes to mělo být velmi pomalu, abych mu neublížil.
Polibky jsem pokračoval od jeho černého ochlupení nahoru k pupíku. Bavilo mě, jak to má upravené, což nebylo u mých bývalých běžné a tak jsem zastavil a podíval se na něj.
„Je to moc hezké,“ usmál jsem se a pomalu mu vyhrnoval tričko.
Jazykem jsem orámoval tu spáleninu a polibky chladil každé poškozené místo.
„Nemůžu to nechat zmizet, ale může se to stát neviditelné.“
Jednu ruku jsem stáhl na jeho penis a začal mu ho třít, zatím, co moje druhá ruka dráždila jeho bradavky. Pomalu jsem mu dál líbal zranění a sunul se nahoru, dokud jsem nenašel jeho krk. Ten mě nyní hodně zajímal a já mu věnoval náležitou péči.
Charlie
Edie mě přetočil na záda a já jen nahlas vydechl, když mě začal líbat. Pomalu, místečko po místečku… Dráždivě se blížil k mému rozkroku… Se zatajeným dechem jsem vnímal každý dotek jeho rtů i jeho jazyka. Nohy mi mírně cukly, když vsál mé poklady do úst a věnoval jim náležitou péči.
Usmál jsem se, když zhodnotil mou úpravu ochlupení, ale když se zaměřil na „tu věc“, zamračil jsem se.
Nastupující vzrušení na moment zmrzlo. Já jsem zmrznul.
„Ne… tam ne…“
Nikdy se to nestane neviditelné…
Ale vzápětí mě umlčel třením mého penisu a polibky, které směřovaly nahoru. Přímo kosmickou rychlostí jsem pod jeho rukou tvrdnul tak moc, že se mu snad ani nevešel do dlaně…
„Edie…“ trhaně jsem se několikrát nadechl, když mi po těle projel mrazivý pocit. Postupně, jako by mi mrzlo celé tělo, od nohou až k hlavě…
Jemné šimrání v břiše se rozlézalo všude, kde si našlo aspoň malou skulinku. Začal jsem se třást, když už jsem jeho polibky na krku nezvládal v klidu.
Donutilo mě to zavřít oči a jen s tichými vzdechy vnímat celé to vzrušení, které mě naprosto začalo pohlcovat.
Zvedl jsem ruce a sevřel jsem Edieho vlasy, abych ho aspoň na moment zastavil a já se mohl aspoň nadechnout.
Edie
Pohrával jsem si s jeho tělem a dováděl i sebe na hranici snesitelnosti. Dělalo mi to tak dobře, že jsem cítil pod svými prsty, jak se chvěje, protože i já cítil to šimrání v žaludku a neuvěřitelnou touhu po něm.
Opatrně jsem mu roztáhl nohy a pod zadek mu nasunul polštář, abych odlevil jeho břichu a tím i té spálenině. Vzal jsem z nočního stolku lahvičku s olejem a nalil si toho na prsty opravdu dost, než jsem hned dvěma do něj zajel. Vklouzlo to do něj tak snadno, že jsem měl co dělat, abych si ho hned nevzal. Potlačoval jsem svou touhu, co to jen šlo. Pomalu jsem mu protahoval dírku a místy ji roztáhl, aby průnik byl snadnější. Takhle byl víc vystavený a otevřený, když pěkně roztahoval svoje nohy.
Když jsem mohl dovnitř i třetím prstem, tak jsem mu pořádně podráždil prostatu a vytáhl je jedním tahem všechny ven.
Klekl jsem si mezi jeho nohy a penis mu natlačil na otvor. Naklonil jsem se až k němu a dával pozor, abych se třeba jen omylem neotřel o jeho břicho a tím mu neublížil.
„Pokud tě to bude bolet, tak přestanu,“ zašeptal jsem mu u ucha a celého mu olízl.
Charlie
Jen jsem ležel a nechal se opečovávat. Připadal jsem si jako panic. Jako bych tohle dělal poprvé a Edie mě na ten první styk opatrně a pomalu připravoval, aby to nebolelo.
Jeho prsty… Nechápu, jak se jich do mě tolik vejde, zvlášť, když má Edie ruce jak lopaty.
Pěkně namazané klouzaly jako po másle. Cítil jsem každé otření a ještě víc si to užíval, když postupně přidal druhý a třetí.
Měl jsem chuť vytáhnout ten polštářek zpod zadku a narvat si ho do pusy, abych přestal tak vzdychat a sténat, jako nadržená fena.
Sevřel jsem prostěradlo….
Koupím nové, pomyslel jsem si, když zapraskalo v momentě, kdy se přese mne převalilo neskutečné horko a tlak… Ani se nedá popsat, jak dobře mi bylo. Zavřel jsem oči a očekával ten vpád Edieho chlouby do mě.
Chtěl jsem ho. Chtěl jsem ho tak moc, že i moje nohy se dobrovolně roztáhly ještě víc.
Tlačil se do mne pomalinku. Jeho horká špička si razila cestu mým promazaným vlhkým otvorem. Vítala ho a vtahovala do sebe…
Roztřásl jsem se očekáváním, euforií, vzrušením… Snad jsem i slintal… nebo mi vyschlo v krku… nevím. Jedno ale vím jistě. Tahle pomalá příprava a pomalé nasouvání do mé pulsující dírky, mě přivádělo na hranici snesitelnosti… Myslím, že udělá ještě jeden pomalý nájezd a udělám se…
Zapomněl jsem na všechno kolem… Vnímal jsem jen Edieho a to skvělé, co mi on dával…
Edie
Když jsem v jeho tváři neviděl náznak bolesti, ale jen vzrušení, začal jsem si ho brát. Prvně opravdu opatrně, abych mu neublížil, ale když jsem ucítil, jak se zcela roztřásl a povolil svaly, už jsem nebyl schopen to zastavit.
Víc jsem mu přitlačil nohy k tělu a začal do něj prudce narážet, až postel pod námi vrzala. Bylo to tak skvělé zase být v něm, že jsem přestal vnímat okolí, ale jen jeho těsnost. Poslední silný přírazem, jsem v naprosté euforii z orgasmu vypustil všechno sperma do jeho zadečku. Tak moc jsem ho plnil, až jsem cítil, že z něj trochu vytéká na prostěradlo.
Charlie
Dneska jsem to vnímal víc než kdy jindy. Všechno to příjemné, co útočilo na všechny mé smysly, kdy svět mi najednou nepřipadal černý, ale o něco barevnější, jsem hltal plnými doušky.
Každý centimetr, kterým se do mě probíjel, pro mě znamenal další a další vlny horka, další třas mého těla. Brněly mě i prsty na nohou a já je jen propínal, abych se tady úplně nerozpadl, jak skvělé to bylo.
„E-Edie,“ zatl jsem prsty do jeho paží. „Edie… já-už-!“
Nebyl jsem schopen přes ty vzdechy vyloudit normální slovo. Prohnul jsem se v pánvi, abych se otíral o jeho břicho, protože ruce mě neposlouchaly a nechtěly sloužit.
Když razance jeho pohybů nabyla na intenzitě a po chvilce s posledním přírazem mě začal plnit svým sperma, zapomněl jsem i na své potěšení a jen se zpod přivřených víček díval na jeho tvář, kterou podtrhovalo prožívání jeho orgasmu…
Tenhle pohled, pro mne znamenal ten největší příval pocitů za poslední dny. Prohnul jsem se a s hlasitými výdechy a nádechy se ještě párkrát o něj otřel a pak už jen zanechával bílou stopu na jeho i mém břiše.
Edie
Setrvával jsem v jeho zadečku nehnutě a jen v sobě nechával doznít ten dokonalý pocit, který mě dával najevo, že žiju. Potom jsem z něj opatrně vyjel a lehl si vedle něj na bok.
Hladil jsem ho po jeho krásně vypracovaném břiše a sehnul se ke spálenině, abych ji políbil. Jemně jsem přiložil své rty na to místo a potom se vrátil k jeho ústům, kterým jsem se náležitě věnoval.
„Miluji tě, Charlie. Hrozně moc a jsem rád, že tě tu mám. Nikdy jsem nevěřil, že bych mohl někoho mít, nebo s ním žít, ale podařilo se a vše je jen tvá zásluha. Jsem celý tvůj,“ zašeptal jsem mu u ucha a vtáhl si ho do náruče, abych ho měl pořád u sebe.