Charlie
Seděl jsem v papírech a pomalu dokončoval, co jsem potřeboval. Byl jsem skoro hotový, když klaply venkovní dveře a pak se Edie objevil v ložnici.
„Proč to chceš vědět? Co to změní na tom, že jsem teď s tebou?“ zadíval jsem se mu do očí.
Taky by mě zajímalo, jestli pořád myslí na Samuru. Podle toho, jak se u stolu tvářil, když slyšel o té svatbě, bych řekl, že jo.
„Netrápí mě nic. Je to jejich život, ať si ho žijí, jak chtějí,“ zamračil jsem se. „Ale pokud to chceš tak nutně vědět, tak ano. Byl jsem zamilovaný do Jeffa. Ještě kdysi na střední a drželo se mě to až do vysoké. Jenže pak mě rodiče vyhodili z domu a já skončil na ulici. Několikrát jsem potkal Torrese, který mi jasně dal najevo, že se Jeff s takovou špínou nebude zahazovat. Nedal mi ani šanci se k němu přiblížit. Poslal jsem mu i dopis, ale Torres mi ho donesl zpátky a přede mnou ho roztrhal. Bylo to dávno a byli jsme blbí. Já byl blbej, že jsem se zamiloval do někoho takového,“ zamračil jsem se a vztekle zaklapl notebook. „Oni měli všechno. Já nic. Ani to jediné co jsem chtěl… Já žil na ulici oni v přepychovém domě a milující rodině. Já chtěl někoho milovat, miloval jsem a oni nade mnou ohrnovali nos. Změnili se, to asi jo, ale já taky. Ale nikdy nezapomenu Torresovi to, že mi nedal ani šanci si s Jeffem promluvit. Vždycky dělá všechno za něho. Je jeho zeď, přes kterou nikoho nepustí. A nakonec mi ještě nezapomene oznámit, že se budou oba ženit, jako by mě to zajímalo. Ano, chtěl jsem se mu za to všechno pomstít, protože jsem ho nenáviděl a pořád ho nesnáším! Ale v nemocnici jsem skončil já a se zlomeným nosem, protože jeho miláček nevěděl, komu dřív roztáhnout nohy! Stačí ti tohle vysvětlení?!“
Všechno jsem to řekl jedním dechem, a čím dýl jsem mluvil, tím víc jsem zvyšoval hlas.
Všechno to najednou ve mně vybuchlo. Všechno to, co se stalo kdysi i to, co se stalo teď za poslední dny.
Vztekle jsem smetl věci z postele na zem a bylo mi jedno, jestli se notebook rozbije nebo ne.
Vstal jsem a začal přecházet po pokoji.
„Proč jsi to vlastně chtěl vědět? Co to změní? Změní to tvůj pohled na Samuru? Bude se ženit a tebe to evidentně taky vzalo. Stačí se na tebe podívat!“
Myslím, že mě v očích zaštípaly slzy.
Vystřelil jsem z ložnice a vběhl do obýváku. Otevřel jsem bar.
„Kde je ta zkurvená vodka!“ zařval jsem na celý dům a hrábnul po první flašce, co jsem viděl.
Edie
Co? Cože? Coooo? Kam to jako v polovině hádky odešel? Vlastně se dokázal pohádat sám se sebou, protože mě ke slovu nepustil a potom se zdejchne?
Nevěřícně jsem seděl na posteli a snažil se dát v hlavě dohromady správně všechny informace. Najednou to na mě vybalil jak lavina a já ani neměl čas to nějak vstřebat.
Samuru? Proč Samuru? Aaaa…
Když jsem slyšel, jak zařval na celý dům, kde je vodka, jen jsem pomalu vstal z postele a došel do kuchyně. Instinktivně jsem hrábl po zmijí vodce a došel k němu.
Chytil jsem ho za ruku a prudce na sebe natiskl. Políbil jsem ho, aby konečně přestal mluvit a potom si čelo opřel o to jeho.
„Děkuji, že jsi mi to řekl. Omlouvám se, že jsem se ptal. Chápu tě, taky Torrese zrovna nemiluji a nejednou jsem měl chuť mu poupravit ksicht, ale… Dobře si zapamatuj, co ti říkám! Od chvíle, kdy jsem tě zachránil ve tvém bytě a odvezl k sobě domů, jsem se zamiloval a konečně poznal, co tohle je za cit. Samuru je spíš jako mladší bratr, už to konečně vidím. Jediný, kdo má místo v mém srdci, jsi ty, Charlie,“ na chvíli jsem se odmlčel a znovu ho políbil.
„Zarazilo mě to proto, že jsem viděl, jak si reagoval a tušil jsem, že mezi vámi něco visí. Víš… Je dobře, že ti Stan tu šanci nedal, nenašel bych tě. Jo, a pokud se chceš ožrat, tak tohle je nejlepší. Tvůj zadek si to asi taky pamatuje, ne?“ zaprovokoval jsem ho a pohladil po zadečku.
Charlie
Třásl jsem se vzteky. Opravdu to všechno ve mně doutnalo pěkně dlouho. Všechno to špatné teď prostě najednou vyplulo na povrch a já to potřeboval dostat ze sebe ven. A to jsem řekl jen setinu z toho, co se ve mně tolik roků střádalo a tížilo na srdci.
S očima upřenýma na flašku jsem poslouchal, co mi Edie říká, ale pořád jsem nějak nedokázal zastavit ten třes v těle, způsobený mým vztekem. Když domluvil, popadl jsem tu flašku a otevřel ji.
„Můj zadek si to možná pamatuje, ale moje hlava ne. A co tvůj zadek?“ stiskl jsem ho jednou rukou a pak poodstoupil. „Je to vlastně jedno, když se to tomu mému nejspíš líbí,“ nahnul jsem si flašky a dal jsem si dva loky.
Málem mi to sežehlo všechny vnitřnosti. V hlavě se mi skoro okamžitě zatočilo a udělaly se mi mžitky před očima.
„Jak můžeš mít doma takový hnus? Pije to vůbec někdo jiný kromě mě?“ vrazil jsem mu láhev zpátky do ruky a zamířil si to k sedačce. Nějak mi slábly nohy.
To je teda fofr, takový chlast. Až se jednou budu chtít zabít, stačí vypít tuhle flašku do dna.
Svalil jsem se na sedačku. Všechno, co doutnalo vztekem, se náhle proměnilo v lítost.
„Už mi nedovol pít. Alkohol je svině,“ zamumlal jsem a už se nekontrolovatelně rozbrečel, aniž bych to dokázal zastavit.
Edie
„Můj zadek je v bezpečí, když ten tvůj je nablízku,“ usmál jsem se a vzal si od něj flašku zpět.
„Je to náš běžný alkohol. Je docela drahá, když jí chceš koupit a ano… Jsi jediný, kdo to tu pije. Už je to dávno, kdy jsem pil. Nikdy mi to nic neříkala, ale hezky se na tebe dív…“ dál jsem nedomluvil, protože začal najednou brečet.
Stál jsem jak opařený a díval se na něj, jak mu slzy tečou z očí.
„Řekl jsem něco špatně?“ sedl jsem si k němu a pevně si ho vtáhl na hruď.
„Neplač, Charlie… Jsem tu a budu. Charlie…“ nevnímal mě a tak jsem uchopil jeho tváře a pořádně ho políbil.
Začal jsem ho pokládat na pohovku a moje ruce se rozběhly po jeho těle.
„Charlie…“ šeptal jsem u jeho ucha, když jsem mu začal líbat každý kousek jeho krku a obličeje.
Nesnesl jsem, jak plakal. Slízával jsem mu každou slzu, aby přestal. Bolelo mě to. Nevěděl jsem, jak se mám chovat, nebo co dělat. Prostě jsem ho miloval a tak jsem mu to potřeboval dát najevo.
Charlie
Tenhle Charlie měl zůstat schovaný. Nikdy jsem nechtěl ukázat tuhle stránku. Nikdy se to nemělo stát.
Edie mě na sebe přitiskl, ale já nebyl schopen přestat. Prostě si ty slzy tekly samy, jak chtěly. Všechno nastřádané za ty roky najednou prostě chtělo ven.
Mluvil na mě, ale já neodpovídal. Až teprve, když mě položil pod sebe, jsem se na něj přes ty slzy podíval.
„Jsem… jsem v pohodě,“ zvedl jsem ruku a otřel si vlhkou tvář.
I když mě to vevnitř stále tísnilo, nechtěl jsem být taková měkota. Jsem kurva chlap, tak proč tady řvu jak malé děcko.
Začal jsem víc vnímat Edieho polibky a tak nějak mě to uklidňovalo. Začalo mi být dost teplo, jak se mi alkohol roztahoval po těle. Nebo to bylo tím, jak se o mně Edie staral?
„Je mi teplo,“ zamumlal jsem, protože jsem nebyl schopen říct srozumitelně žádné slovo.
Ta vodka má vážně sílu. A navíc, když špatně snáším tvrdý, tak mě skolí kde co.
„Je mi horko,“ zkusil jsem to znovu a trochu nešikovně si začal stahovat triko. Moc mi to ale nešlo, protože mé pohyby začaly být tak trochu nekoordinované.
Stále mi slzely oči a žaludek se svíral divným pocitem, ale tohle všechno co Edie pro mne dělal, mě opravdu uklidňovalo. Popadl jsem jeho tvář do svých dlaní.
„Miluji tě,“ přitáhl jsem si ho pro polibek.
Edie
Vypadal zábavně, když se snažil to tričko přetáhnout přes hlavu a vůbec mu to nešlo. Nakonec jsem mu ho po tom polibku stáhl sám a sobě také. Měl jsem potřebu ho cítit na své kůži a to přes tričko jaksi nešlo. Stáhl jsem mu kalhoty a spodní prádlo. Vše jsem shodil na zem a i sobě jsem sundal tepláky.
Pořádně jsem mu roztáhl nohy a na moment jsem se zastavil, abych si užil ten pohled na jeho tělo, než jsem si ho narazil na klín a položil se na něj. Prsty jsem ihned podráždil jeho vstup a zkusil, zda by to zvládl hned, protože jsem to chtěl v tuhle chvíli tvrdě. Hezky si ho podmanit a nechat ho sténat moje jméno, abych se mu v hlavě usadil jen a jen já.
Vyhledal jsem jeho rty a můj jazyk se instinktivně vsunul do nich, aby brázdil jeho ústa.
Nikdy ho nebudu mít dost… Tak dobře chutná a to jak mě svírá, když to děláme. Jak krásně voní a jak mé srdce bije, když jsem s ním.
„Taky tě miluji, Charlie,“ šeptal jsem mu do ucha, než jsem mu ho jazykem podráždil.
Vjel jsem najednou dvěma prsty do jeho zadečku a pořádně zkusil jeho vlhkost. Nejspíš mu ta vana pomohla, aby se uvolnil, protože byl krásně roztáhlý.
Charlie
Ani nevím proč, ale na tváři se mi usadil takový divný, přiblblý úsměv. Sledoval jsem Edieho, jak mě svlékal z mého oblečení. Šlo mu to rychleji než mě. Zatím co já se motal do trika, on během vteřiny ze mě stáhl všechno oblečení.
Horko se stále rozpínalo mým tělem a dech mi těžkl, když jsem se díval, jak na mě doléhá jeho velké tělo. Rukama jsem ohmatával každý jeho sval, jako bych ho viděl poprvé. Byl jsem jím naprosto fascinován. I když jsem měl stále vlhké oči od slz, zapomínal jsem na svou frustraci a vnímal jsem jen jeho. Jeho ruce, které zkoumaly mé tělo na povrchu i vevnitř. Jeho polibky, které chladily mou rozpálenou pokožku. Jeho vůni, z které se mi točila hlava, jak omamná byla. Byl to prostě člověk, který mě ovládl naprosto vším, co měl.
Vycházel jsem vstříc jeho prstům a už mi nevadilo, že on sám mi svůj zadek nenabídne. Když mě dokáže uspokojit, budu se mu rád nabízet. Zatím co mě líbal, já jednou rukou hladil jeho záda a druhou jsem stáhl mezi naše těla a uchopil jeho pevnou erekci. Několikrát jsem ji promnul v ruce a pak pevně stiskl.
„Vem si mě, Edie,“ roztáhl jsem nohy ještě víc a nabídl se mu jak ta nejlevnější děvka na ulici. „Chci tě,“ zašeptal jsem do jeho úst s přerývaným dechem a přirazil jsem proti jeho prstům.
Edie
Tak ty poslední dvě slova ve mě probudila bestii. Okamžitě jsem mu vytáhl prsty ze zadečku a nasunul jsem se místo nich svou erekcí. Zajel jsem do něj tak hluboko, že mi kulky pleskly o jeho půlky. Tak silně mě to všechno pohltilo, že jsem se držel zuby nehty, abych ho nezalehl úplně. Pořád je lehčí než já a v tom jeho připitém stavu by to taky nebylo fajn.
Začal jsem se v něm pohybovat s takovou razancí, že gauč pod námi skřípal, jak se třel o podlahu. Dál jsem do něj vnikal. Hezky na okraj jeho konečníku a hrubě zpět, v nekonečné smyčce, která mě dostávala na hranici.
Polibky jsem mu posázel celý krk, bradavka, které jsem stihl pořádně polaskat a jeho plné rty, kterým jsem nedokázal odolat.
Líbal jsem ho a bral si ho tak, jak prostě musím, když jsem s ním. Jak kdyby převládlo naprosté zvíře a já byl odsunut dozadu. Ale nevadilo mi to, když se mi tak nabídl a jak roztáhl nohy.
Jen ta vzpomínka, jak je sám roztáhl a odhalila se jeho dírka, mi do těla pustila elektrické výboje a tak silné mravenčení, že jsem musel pevně stisknout opěradlo gauče, abych ukočíroval ten atak mého těla.
„Charlie… Charlie…“ chtěl jsem něco říct, ale sám jsem nějak ztratil nit.
Mozek odpochodoval na túru a můj rozkrok se chystal na uspokojení.
Silněji jsem do něj přirazil a ještě dvakrát, než mi tělem projela ta příjemná křeč, která dokazovala můj orgasmus. V naprosté euforii jsem stáhl jednu ruku mezi naše těla, abych mu ho pořádně pohonil. Cítil jsem, jak mi tvrdne v rukách a snad to ani víc nešlo.
Charlie
Málem jsem přišel o dech, s jakou razancí do mě Edie vnikl. Z úst mi jen uniklo polohlasné zasténání, které doplňovaly další vzdechy podle toho, jak do mě přirážel. Pomalé vyjetí skoro na konec, kdy jsem ho sevřel svými svěrači, aby mi neunikl a hned na to prudký příraz.
Opakoval to tak několikrát… Rozpaloval mě tím čím dál víc, a i když jsem byl celý vláčný, jak na můj krevní oběh zaútočil alkohol, přesto jsem zvedl ruce a položil mu je na záda. Táhl jsem je po jeho kůži, zanechával na nich rudé čáry po svých nehtech, až jsem skončil u jeho hýždí, které se zatínaly podle jeho pohybů. Pevně jsem je sevřel a přitlačil si Edieho ještě víc na svůj rozkrok, a ztížil mu jeho přirážení.
Nedostávalo se mi dechu a vše se se mnou točilo. Nechtěl jsem vystoupit z toho kolotoče. Usmíval jsem se a rozmlženým pohledem pozoroval Edieho tvář, když se blížil jeho konec. Změny v jeho výrazech byly tak sexy, že jsem z toho byl celý pryč.
Pustil jsem jeho zadek a přesunul ruce na jeho tvář. Hladil jsem ho po ní a nedokázal přestat.
Celé to vzrušení, které probíhalo mým tělem, se stupňovalo s každým jeho pohybem. Hořel jsem a snad bych byl schopen zapálit i gauč.
„Pro-prosím,“ zaskučel jsem, když jsem cítil to silné sevření v břiše. Známý tlak se přenesl do mého váčku, stáhl se, že by snad mé poklady těžko našel. A když se chopil mého velmi napnutého problému, tak už jen ten dotek mě málem udělal.
Vykřikl jsem Edieho jméno…
A udělal bych to znovu, kdyby mi nedocházel dech. Sperma se rozstříklo mezi naše těla a já se v extázi jen propnul a se zatnutými svaly v křečovité poloze nechával všechno projít ven.
Roztřesené nohy jsem z posledních sil zvedl, omotal je kolem Edieho a s posledními dozvuky toho šíleného orgasmu se narazil na jeho klín.
Edie
Už jsem se nedokázal ovládat. Když se naposledy narazil na můj klín a jeho horké sperma potřísnilo naše břicha, jen jsem vytáhl ruku a zapřel se už oběma vedle jeho hlavy.
Chtěl jsem se nadlehčit, ale nedokázal jsem to. Vše na mě definitivně padlo a dokonce mě rozbolelo rameno.
„Jsem moc těžký?“
Omluvně jsem se mu podíval do očí a políbil ho na ještě roztřesené rty.
„Aspoň si přestal plakat,“ jemně jsem mu foukl na oční víčka.
„Jsi krásný, a pokud to bylo tak těžké, už chápu proč si takový. Jenže už jsme spolu, minulost je pryč. Už jen tvůj děda a budeme opravdová rodina. Hmmm? Charlie, nedovolím, aby si ještě někdy brečel, Radši to vždy takhle utnu,“ usmál jsem se a znova jej políbil.
Charlie
Políbil jsem Edieho, když se ke mně přiblížil. Miluji jeho rty. Miluji jeho ústa a jeho chuť…
Ležel jsem pod ním a jen ztěžka oddechoval. Jeho váha mi to ještě ztěžovala, ale byl jsem spokojený. Teda – dokud nepromluvil.
Můj spokojený výraz byl rázem ten tam. Připomněl mi tím, jak jsem selhal. Jak se ztratilo někam mé pevné a tvrdé já a skoro jsem se tu sesypal. Tohle se už nikdy nesmí stát.
Snažil jsem se dát dohromady své mozkové závity, ale byly pěkně tím chlastem pochroumané. Nebyl jsem schopný kromě pár základních věcí rozumně uvažovat. V hlavě mi stále běželo, jak jsem se tu pěkně ztrapnil a ukázal se jako nějaký slaboch.
Zapřel jsem se Ediemu o ramena a vynaložil všechnu sílu, abych ho ze sebe shodil.
„Neboj se,“ naklonil jsem se na moment nad ním. „Už mě brečet neuvidíš.“
Pohladil jsem ho trochu nemotorně po tváři, že jsem mu málem oko vydloubnul a pak jsem vstal.
„Musím se umýt,“ vrávoral jsem do koupelny. Pořád se mi točila hlava a nohy jsem měl jak z gumy.
„Tu je to jak na hlavním nádraží!“ vzteknul jsem se, když znovu zazvonil domovní zvonek.
Právě jsem procházel kolem hlavních dveří, tak jsem jen hrábnul po klice.
„Jen dál, jste všichni vítáni!“ otevřel jsem dveře a pozval všechny Haruny dovnitř. Vzápětí jsem se zamotal do vlastních noh a skácel se k zemi. „Zatracená zmije!“ prskal jsem a snažil se posbírat ze země.
Edie
Co to? A kam to zase jde? Mohl by se mnou chvíli jen ležet a užívat si to? Tohle mě štve.
Zvedl jsem se a hodil a sebe aspoň tepláky. Pomalu jsem za ním došel, ale bohužel právě ve chvíli, když se otevíraly dveře.
„No… Tak tohle bylo vždy mé přání, vidět nahý černošský zadek na podlaze mého bratra, když jim nesu oběd,“ naštvaně mrmlal Haruna.
„Zvedneš si to? Nebo ho mám přeskočit?“ zeptal snad ještě naštvaněji.
„To ty si vešel, tak si nestěžuj a byl bych rád, kdyby si ten zadek neočumoval!“ usmál jsem se a sehnul se pro Charlieho.
„On mi otevřel…“ ukázal na něj a já si Charlieho jak pytel hodil přes rameno.
„Nevymlouvej se!“ prsknul jsem ještě po něm a zašel do koupelny.
Uložil jsem ho do vany a dal tam špunt. Pustil jsem mu příjemně teplou vodu a pod hlavu mu dal ručník, aby nesjel do vody.
„Co si mu dal?“ zeptal se mě Haruna od dveří, když sledoval, jak je Charlie vláčný.
„Já nic, to on už podruhé pil Zmijí vodku.“
„Zbláznil ses? Cizinci by ji vůbec neměli, okamžitě je skolí,“ dodal překvapeně Haruna.
„Chtěl ji,“ pokrčil jsem rameny a čekal, až se vana napustí.
Vypnul jsem vodu a políbil Charlieho na čelo.
„Relaxuj, za chvíli to odezní. Potom dojdi na oběd, ještě ti sem hodin nějaké věci.“
Odešel jsem z koupelny a na zemi jsem posbíral jeho oblečení, sám jsem si ještě natáhl tričko a donesl mu to zpět.
„Udělám ti kávu, budeš ji potřebovat,“ zazubil jsem se a políbil ho ještě jednou.
Charlie
Nad sebou jsem uslyšel ten hlas, který mám rád asi jako Torresův. Ale nebyl jsem schopnej se zvednout a praštit ho do nosu. Jak rád bych to udělal, za ty jeho debilní kecy.
Náhle jsem se zvedl do vzduchu a vzápětí jsem visel Ediemu přes rameno. Ruce mi viseli dolů a já se slinou v koutku hleděl na jeho zadek. Už jsem si chtěl sáhnout, když mě sundal dolů a nacpal do vany.
„Dívadlo?“ chtěl jsem se zeptat Haruny, který stál u dveří a díval se s úšklebkem na mě. Chtěl jsem mu něco říct, ale jazyk mě přestal poslouchat stejně jako končetiny. Z toho skvělýho sexu se mi rozproudila krev a alkohol se rychleji dostal do oběhu a já byl úplně mimo. Ale aspoň mě přestalo srát všechno, co mě sralo před tím. Tak nějak jsem na to zapomněl.
Zavřel jsem oči a jen se pohodlně opřel.
„Broskve,“ ztěžka jsem zvedl ruku a poslepu ukázal k poličce, kde byly mýdla a pěny do koupele. Prostě tuhle vůni mám rád.
Ruka mi spadla zpátky do vody, až to vyšplíchlo z vany na podlahu.
„Dob –brý –noc-“ zamumlal jsem a už si jen užíval tu příjemnou vodu a myšlenkami někde úplně mimo mé tělo. Přestal jsem myslet na všechno. Prostě jsem vypnul.
Ne… Alkohol mě vypnul. Jsem úplně mrtvej…
Edie
Broskve? On je fakt mimo. Taky mi to mohl říct dřív, než jsem napustil vanu.
S mírně naštvaným zavrčením, jsem hrábnul po broskvové soli, co se sama v pěně uvolňuje do vody. Hodil jsem mu tak tři tablety, a když to začalo šumět, odešel jsem do kuchyně za Harunou.
Ten si už dělal kávu a měl připravené ještě dva další hrnky.
„Děláš mi taky?“ zeptal jsem se, když jsem si sedal na židli ke stolu.
„Jo a tomu tvýmu taky. I když mě sere, nic nenadělám s tím, že je s tebou,“ odpovídal naštvaně.
„Už se mnou bydlí,“ řekl jsem mu vzápětí.
„Takže ti hráblo definitivně… Tak jak chceš, já mu do zadku nelezu,“ usmál se a postavil zalité hrnky a stůl.
„Jak to dopadlo s doktorem?“ musel jsem se prostě zeptat.
„Je u něho a neptej se mě, dál jsem se o to nezajímal. Hele, utekl mu před dvěma roky a já věřil, že je čistej. Když jsem si ale projel všechny dokumenty a počítače, co tam měli, zjistil jsem dost hnusáren a ty se už nedali odpustit, hlavně, když by to schytal šéf. Takže… Už je to na něm, jak se vykoupí, stopro se ale od něj už nedostane,“ odpověděl mi Haruna a sklesle upil z hrnečku.
„A fotky?“
„Ježíši, jsi otravný. To se mám starat o vše? Smazal jsem je, vlastně, nechal jsem zničit komplet vše. Není jediný záznam, jen písemný a Charlie v něm nefiguruje.“
„Děkuji Haruno, dlužím ti,“ poplácal jsem ho po rameni a on se usmál.
Přísahal bych, že kdyby byl kočka, tak vrní blahem.
„Dost ti toho dlužím já. Takže v klidu a jez!“
Charlie
Poslouchal jsem to divné šumění a v duchu jsem si představoval, že jsem u moře a na uchu mám přilepenou mušli.
Nějak mi to v tu chvíli přišlo směšné a já se rozesmál.
Charlie s mušlí na uchu…
Kdo mi vlastně dal tak pitomé jméno?
Aha… už vím…
Smích mě okamžitě přešel. Otevřel jsem oči a chvilku se snažil přemluvit koupelnu, aby se přestala houpat a točit do kolečka, nebo se pozvracím.
Proč vlastně piju, když to neumím? Nejspíš to byl trest od boha, že nejsem schopen snést léky a ani ten chlast. Jak rád bych se někdy opil jen tak pro dobrou náladu. Ale kdykoliv jsem to zkusil, ležel jsem pod stolem hned po dvou panácích a nevěděl o sobě.
Šumění přestalo. Vůně broskví se kolem vznášela ve vzduchu a já z ní byl úplně celý pryč.
Rukou jsem vjel do vody a prohrábnul si své nádobíčko. Prsty jsem objel svoji dírku a pozjišťoval, zda mě všechno to Edieho opustilo nadobro.
Natáhnul jsem se pro holicí strojek. Tak je čas na dokončení kosmetických úprav.
„Kurva!“ vykřikl jsem, když mi sjela ruka a žiletka mi zanechala krvavou rýhu v tříslech.
Tak tohle nejde. Budu muset ke kadeřnici.
Zahodil jsem strojek do vany a pomalu jsem vstal. Opatrně jsem přelezl vanu a celou dobu se musel přidržovat, jinak bych se znovu rozplácnul na zemi. Točil jsem se jako kolovrátek a nemohl najít ručník. Tak jsem to vzdal. Natáhl jsem na sebe kalhoty a Edieho triko, jen ten nápis byl teď nějak divně. Neviděl jsem na něj…
No co, však oni mi ho přečtou.
Došel jsem napůl mokrý do kuchyně a ztěžka dosedl na židli. Vzal jsem do ruky hrnek a napil se kávy. Určitě byla pro mě. Byl tu jeden hrnek navíc.
Už jsem chtěl něco říct, aby na mně tak divně nekoukali, když znovu zazvonil zvonek.
„Bože, za co mě trestáš?“ chytl jsem se za hlavu, když mi ten zvuk projel hlavou jako ostrý nůž.
Edie
No co za rány se ozývalo z koupelny, to bylo snad zemětřesení. Najednou se rozrazily dveře a dunivé kroky zamířily do kuchyně. Díval jsem se na Charlieho a nemohl se ubránit hlasitému smíchu, když konečně dosedl na židli.
„Tohle je tvoje?“ začal se smát i Haruna, když si ho pořádně prohlédnul.
„Vypadá to tak, ale není rozkošný?“ odpověděl jsem mu a za bradu si Charlieho pozvednul k sobě.
„Myslím, že by si už neměl pít. Víš, že máš obrácené tričko a ještě nápisem dozadu?“ políbil jsem ho na tvář a zvedl se, abych otevřel té osobě, co zvonila za dveřmi.
Nejspíš to byl Ayano, aby se podíval na Charlieho a taky že byl.
Dovedl jsem ho do kuchyně, a když viděl pacienta, v jakém je stavu, jen nespokojeně mlaskl a došel k němu.
„Takhle pít a za bílého dne?“
„Jeden panák Zmijí vodky,“ dodal jsem.
„To je jak půl flašky normální. Takže má dost. Něco mu píchnu. Říkal jsem bez ničeho, měl jsem zakázat i alkohol.“
Přisedl si k němu a rozevřel lékařskou brašnu, aby z ní vytáhl injekční stříkačku a léky. Během chvíle je už vpravoval Charliemu pod kůži.
„Je to neškodné, jen ho to zbaví toho opilého stavu a dostane mu to z těla škodliviny.“
Ayano se na mě otočil a ukázal prstem na má záda.
„A teď ty!“
Měl jsem docela obavy z toho, jak po tom tahání moje rameno vypadá, asi mě roztrhne.
Charlie
Seděl jsem a jen se držel za hlavu. Edie šel tomu vetřelci otevřít. Haruna mě celou dobu pozoroval s divným úsměvem. Nevím, co na mě je tak zajímavého.
„Víš, co máš napsané na tom triku? To je jako výzva, aby tě každý ojel,“ pohodlně se opřel a překřížil si ruce na prsou.
„Dá se to taky přeložit jinak. Třeba: Sereš mě!“ zavrčel jsem na něj překladatelsky nepřesný nesmysl a nejraději bych mu ten úsměv rozmáznul po ksichtě.
„Hmmm, tak já tě seru? A víš, že ty mně taky? A pořádně,“ narovnal se a naklonil se víc ke mně. Už otvíral pusu, že ještě něco řekne, když do kuchyně vešel Edie s Hazukim.
Ten si rovnou sednul přede mne a zastínil mi výhled na Harunu. Taky dobrý, aspoň se na něj nemusím dívat. Chvilku si mě prohlížel a pak mi něco píchnul.
„Říkal jsem, že mi tyhle věci nedělají dobře,“ zamrčel jsem.
„Jo stejně jako ten chlast,“ ukázal Hazuki na mou maličkost. Pak se zvedl a přešel k Ediemu.
Ten si už sedal, aby se mu Hazuki podíval na jeho zranění. Vstal jsem, abych se podíval taky.
„Je mi blbě,“ pronesl jsem nakonec, když jsem to viděl. Fakt se mi udělalo zle a já nutně potřeboval postel. „Omluvte mě, jdu umřít,“ vratkým krokem jsem se sunul do ložnice.
Myslím, že jsem cestou pokrčil nějaké dokumenty, co jsem předtím smetl na zem a šlápnul i na notebook. Ale bylo mi to jaksi jedno. Svalil jsem se na postel a jen z posledních sil zpod sebe vytáhnul mobil, který začal zvonit. Podíval jsem se, kdo mi volá, ale písmenka se mi hned rozmazala a ruka bezvládně spadla na matraci.
Už ani nevím, jestli jsem hovor přijal, nebo ne. Ale v tu chvíli všechno utichlo a já byl úplně mimo sebe. Asi jsem usnul…
Edie
Jako že mu je špatně z mého zranění?
„To je to tak hrozný, Ayano?“ zeptal jsem se.
„Noo… Na to, jakou zátěž si tomu způsobil, je rána v pořádku i stehy drží. Jen se ti trochu zapálila a na to ti dám mast,“ odpověděl mi Ayano a namazal mi kůži kolem zranění.
„Pomůže ta injekce Charliemu?“
„Ano, tak do půl hodiny, by měl být při smyslech.“
Ayano mě došetřil a já se zvedl, abych mu udělal kávu.
„Co ten tvůj, je vše v pořádku? Slyšel jsem, že měl nějaké problémy,“ usmál se Haruna a bylo vidět, že Ayanu vyloženě provokuje.
„Měl, ale vyřešili jsme si je. Nechej ho už být, ano? Nebo si začnu myslet, že si na mě a Ediem vybíjíš svou sexuální frustraci, protože pochybuji, že ty si zasunul. Nebo tím schováváš svoji orientaci?“ usmál se Ayano a upil ze šálku, který jsem položil na stůl.
Musel jsem se taky zasmát, protože se Ayano trefil do černého.
„Cože? Já… Já zasunuji pořád, a co ty víš?“ naštvaně odsekával Haruna.
„No tak v představách to dělá každý, že? Potom je problém reál,“ dál ho pošťuchoval Ayano.
„Já tě…“ Haruna se prudce zvedl.
Najednou jsem uslyšel, jak Charliemu zvoní telefon a tak jsem spěchal, abych ho zvedl. Na poslední chvíli jsem přijal hovor, protože to opravdu dlouho zvonilo.
„Prosím? Telefon pana Charlese Powela. Co potřebujete?“ cítil jsem se jako sekretářka, ale co když to je něco důležitého.
„Ano… No… Dobře… Hned jak přijde, tak mu to vyřídím. Samozřejmě, je mi jasné, že to spěchá. Ihned vám zavolá zpět. Má na vás kontakt? Ano… Dobře. Na shledanou a děkuji.“
Zavěsil jsem a přisedl si k Charliemu.
„Charlie, musíš vstávat. Něco se děje s dědou,“ snažil jsem se ho probudit a léčba šokem zabere nejlépe, i když to teď byla pravda.
Charlie
Zdálo se mi, že někdo vedle mě mluví. Ale byl jsem úplně grogy a nebyl schopen rozlepit ani jedno oko.
Když se mi ozvalo něco u ucha, jen jsem zamrčel a otočil se na bok. Přetáhl jsem peřinu přes hlavu a spal jsem dál. Trvalo další pár vteřin, než mi ta informace došla přes zvukovod do mozku a ten ji konečně po nějaké chvíli zpracoval. Otevřel sem oči a hleděl do látky povlečení.
Co říkal? Děda?
Strhnul jsem ze sebe deku dolů a prudce se otočil zpátky ke zdroji informací.
„Co je s dědou?“ posadil jsem se a promnul si oči. Chvilku jsem se pak opíral o ruce, aby se mi přestala točit hlava. Podíval jsem se znovu na Edieho, který držel v ruce můj telefon. Uvědomil jsem si, že než jsem odpadl, tak telefon zvonil.
„Tak co se stalo?“ hrábl jsem po telefonu a už listoval v seznamu hovorů, kdo mi volal.
Edie
„Na chvíli se uklidni a posaď se. Dej mi to! Stejně bys jen žvanil blbosti a já už všechno vím,“ vzal jsem mu telefon z ruky a pomohl mu posadit se.
„Volala vaše hospodyně, že prý u něj jsou tvoji rodiče a snaží se ho zbavit svéprávnosti. Dokonce ho donutili, aby jim podepsal papíry, že můžou na jeho účet. Jí řekly, aby už nechodila, že se o něj postarají a už ji ani nezaplatili. Říkala, že ji o peníze nejde, ale má tvého dědu ráda a on nevypadal nadšený, spíš zničený,“ říkal jsem mu klidně a začal ho pomalu tisknout na svoje tělo, protože jsem tušil pěkné tornádo.
Charlie
„Hospodyně volala?“
V šoku jsem hleděl na Edieho a poslouchal, co mi říká.
Oni si dovolili přijít k nám, i když mají soudní zákaz? Jak si to, kurva, mohli dovolit? Kolikrát jsem dědečkovi říkal, že je nemá ke mně pouštět! Jak si mohli dovolit vyhodit hospodyni! A…
„Zbavit dědu svéprávnosti? Jeho?“
Srdce se mi rozbušilo jak bláznivé a přesto, že jsem byl mimo sebe, tak mi okamžitě začal fungovat mozek na tisíc procent.
Odstrčil jsem Edieho od sebe. Popadl jsem notebook a nervózně ho otevíral, že jsem málem urval panty. Zdálo se mi to věčnost, než konečně naskočil a já najel do svých účtů.
„Zabiju je!“ zařval jsem vztekle.
Došlo mi, proč z dědova fondu zmizel ten obnos, a když jsem tam nahlédl, tak dneska odešla další částka na nějaký jiný účet.
„Potřebuji zjistit, kam ty peníze šly! Máš někoho, kdo by zjistil, komu patří ten účet? Ale je to na kriminál, protože to jsou bankovní údaje…“
Mluvil jsem na Edieho, ale přitom jsem nezvedl hlavu od monitoru. Okamžitě jsem dal zákaz na všechny odchozí transakce na mých účtech, což se týkalo i dědova fondu. Jen jeho vlastní účet zůstal nechráněný. Ale i tam má dost peněz ze své penze a z toho, co jsem mu pravidelně posílal.
„Musím letět do Anglie. Tohle nevyřeším po telefonu. Mají soudní zákaz jít ke mně domů a oni si dovolili…“
Byl jsem vzteklý snad víc, než když jsem je tenkrát viděl. Vstal jsem a začal hledat svoje věci. Sundal jsem si triko a hledal košili. Půjdu na letiště a počkám na první letadlo.
Edie
Jak jsem čekal, tornádo je tady. Vyšiluje a já se mu ani nedivím.
Během té chvíle, kdy dostal histerák, jsem přemýšlel a správně si vše dával do kupy.
„Zastav!“ pevně jsem ho sevřel a hrábl jsem po svém telefonu.
Vytočil jsem číslo na paní Tua a dal si ho k uchu.
„Omlouvám se, že vám volám, ale něco bych potřeboval. Jde o vaše právnické schopnosti. Děkuji, hned tam jedeme.“
Zavěsil jsem telefon a podíval se na Charlieho.
„U Tua je kamarád a ten se podívá na ten účet, neboj. Paní Tua je nejlepší právník, co znám a pomůže nám. Ještě Haruna… Rychle se ustroj! A klid, bude to dobrý, jo?“ políbil jsem ho na rty a rychle jsem šel ke skříni, abych si z ní vytáhl džíny, trenky a košili.
Rychle jsem se převlékl a čekal, až se ustrojí on. Jen jsem křikl na Harunu, aby došel za námi.
„Máš ještě toho kamaráda v Londýně?“
„Jo, Hondu? Je tam, co potřebuješ?“
„Ochranku. Charlieho děda má doma vši, mohl by ses o to postarat?“
„Hned mu zavolám,“ Haruna vytáhl telefon a šel volat na chodbu.
„Najdeme řešení, neboj.“
Ještě jednou jsem ho políbil a natiskl na svou hruď.
Řekl jsem, že už nebude brečet a já sliby plním.
Charlie
„Nepotřebuji ničí pomoc, poradím si sám,“ zamítl jsem. „Nechci se nikoho prosit a nechci být nikomu dlužen.“
Vytrhl jsem Ediemu telefon z ruky a vytočil číslo na dědu. Pochodoval jsem sem a tam a čekal, až mi to zvedne.
„Ano, Charlie?“ ozval se hlas na druhé straně.
V šoku jsem zmrznul uprostřed pohybu. Začal jsem rychle oddechovat a měl co dělat, abych něco vzteky neroztřískal.
„Jak to, že máš dědův telefon!“ rozkřikl jsem se na tu osobu, co si říká moje matka. „Okamžitě mi ho dej!“
„Uklidni se zlato,“ mluvila na mě hlasem, z kterého se mi dělalo špatně. „Dědeček spí. Nebylo mu dobře, tak si šel lehnout.“
„Děda byl v pořádku!“ v tu chvíli jsem si uvědomil, co řekla. „Jak to, že jsi v mém domě! Máš soudní zákaz! Okamžitě z tama vypadni! Ty i ten…“ měl jsem problém se nadechnout, jak mi docházel vzduch. „Jak jste si vůbec dovolili vyhodit hospodyni! Okamžitě se k dědovi vrátí a vy z tama vypadněte.“
„Charlie, miláčku, hospodyně odešla sama, chtěla, aby se někdo o dě-“
Na moment jsem se zastavil, abych se mohl pořádně nadechnout.
„Vracím se do Anglie, vy na dědovy peníze už ani nesáhnete a okamžitě vypadnete z mého domu! Bez dědy! Hospodyně se tam vrátí a…“
„Dědeček souhlasil, že se o něj postaráme, miláčku. Nemusíš se rozčilovat. Vezmeme ho k sobě, když teda nemůže být u tebe doma.“
„Ne, kurva!“ už jsem se neznal a řval jsem do telefonu jako pominutý. „Okamžitě vypadněte a dědu necháte tam kde je!“
Už jsem to nedával. Vzteky jsem mrsknul telefonem proti zdi, až se rozletěl na několik kousků a jen těsně minul Hazukiho, který právě vstával a šel ke mně…