Někde v Pekle, v době, kdy se Kazu se Sionem pokoušeli dostat skrz Očistec
Karax zamračeně pohlédl na neznámého, jehož urozené způsoby očividně kontrastovaly s hrubým šatem, který měl na sobě. Kápi dlouhého pláště měl staženou do očí, takže mu pořádně neviděl do tváře.
Neměl moc dobrou náladu, protože nejen právě prohrál ve hře v kostky všechny mince, které u sebe měl, ale taky od něj s pohrdavým pohledem odešla i místní démonka, která mu do té doby hladila tuhé svaly pod koženou kazajkou a se kterou měl večer rozhodně ještě jiné plány.
A pak přišel ten cizinec.
Napřed se ho opatrně vyptával na různé věci, jako třeba, jestli se v nedávné době nestalo něco zvláštního, nebo jestli někdo něco divného neslyšel, ale přitom se staral o to, aby měl Karax jak plný džbán silného piva, tak skvělý výhled na cizincův pěkně naditý měšec.
Jenže Karax nebyl žádný hlupák.
Věděl, že ten cizinec za ním nepřišel jen tak.
V Pekle neměl přezdívku Karax Zabiják jen tak pro parádu.
Proto si řekl, že ještě chvilku počká, a pokud mu ten cizinec brzo neřekne skutečný důvod své návštěvy, tak si ten plný měšec, kterým mu tak vesele mával před nosem, vezme sám.
Když cizinec pokračoval v nesmyslném povídání o životu v Pekle, Karax se opatrně rozhlédl po hospodě.
Pro jistotu.
Taverna u Čtyřzubce pěkně kypěla životem. U dveří do taverny bylo vidět majitele, malého démona s mrtvolně bledou pletí, jak si s úsměvem na hubené tváři prohlíží hlučný dav. Většina hostů byla v dobré náladě a halasně se oddávala zábavě.
Byla to velmi různorodá směsice, ale nebylo se čemu divit.
Taverna stála na pomezí mezi Hranicemi Očistce a samotného Pekla, takže tu byli jak démoni, kteří se v Očistci oddávali lovu, tak démonští žoldnéři, kteří dohlíželi na převoz vězňů, ale i obyčejní démoni, kteří obývali část Pekla u Očistce.
Všichni se starali jen o své věci.
Tu a tam bylo vidět skupinku démonů, kteří s hlavami skloněnými nad stoly patrně probíraly plány dalšího lovu, či něčeho jiného.
Nikdo se nestaral o cizince ani o Karaxe.
Alespoň nikdo kromě démona, který seděl na opačné straně hospody, mimo doslech Karaxe a neznámého.
Cizinec mezitím ztichl a chvíli přemýšlel.
Nevšímal si hněvu planoucího v zabijákově tváři, kterého už přestávalo bavit to jeho kecání o ničem, stejně jako mlčení, které vzápětí následovalo. Ten muž se ukázal složitější a nebezpečnější než si myslel. Čekal, že zabiják jeho pověsti bude jen hloupá dutá hlava, jenže se zdálo, že ten muž i přemýšlí a ne jen zabíjí.
Věděl, že riskuje, když sem přišel, ale nebylo zbytí. Informace, které se mu dostaly do rukou, byly víc než závažné.
Jistě.
I někdo jako on měl dokonce své špehy i v Pekle.
Proto před pár dny, když se o problému dozvěděl, rozhodil své sítě, aby zjistil, kdo nejlépe by mu mohl v ošemetné situaci pomoct.
A tak tu teď seděl s tím zabijákem a uvažoval kolik mu toho vlastně může říct a přitom nevzbudit příliš velkou pozornost. Kdyby se někdo dozvěděl, co je zač, rozhodně by z toho nevyvázl živý.
„Takže, co po mně skutečně chceš?!" vyštěkl Karax, kterého tahle hloupá hra skutečně přestala bavit, směrem k neznámému.
„Měl bych pro tebe práci," řekl tiše cizinec.
„To mi došlo ty chytráku!" prskl Karax.
„Chci, abys někoho zabil," pokračoval nevzrušeně cizinec.
„Překvapivě!" protočil očima zabiják.
"Řekněme za 50 000 Sistií," dodal cizinec, kterého se Karaxovo jednání očividně nijak nedotklo.
Karaxovi rázem spadla brada až někam pod stůl.
„To chceš, abych kurva zabil samotného Lucifera?!" zavrčel, když se vzpamatoval.
Sistie byla nejvyšší měna v Pekle a ve svém vlastnictví je měli jen nejvyšší vládci. Karax se k nim nikdy nedostal, a to dokonce, i když byl mnohokrát najat i na vraždu některého z níže postavených knížat nebo hrabat Pekla.
Jeho nejvyšší odměnou bylo 20 000 Lianů, což byla druhá nejvyšší měna a používali ji vojáci a vyšší úředníci. Ostatní démoni, pak používali Nie, což byla obdoba měďáků. Liany pak byly stříbrné mince a Sistie zlaté.
Karax si chvilku podezřívavě cizince měřil a na okamžik zapomněl na to, že ho chtěl odmítnout a někde za rohem zapíchnout.
O tomhle se nežertovalo.
Nikdy.
Nikde.
Jenže takhle vysoká nabídka znamenala kurevský problém.
A to problém s velkým "k".
„Ne. Lucifera ne. Někoho jiného," odpověděl nevzrušeně cizinec.
„Tak o koho jde?"
„Do Očistce pronikli dva lidé. Chci, abys je odstranil. Těch 50 000 Sistií je za mlčenlivost. Dalších 25 000 dostaneš, pokud úkol provedeš rychle a tiše," řekl cizinec po chvilce ticha a bedlivě si Karaxe prohlížel.
Karax se zamračil a snažil se zahlédnout cizincovu tvář pod kápí.
To co mu cizinec řekl, bylo...
„Co je to za blbost?!" zavrčel Karax.
„Nemyslím, že vypadám na to, že bych žertoval. Tohle je velmi závažná a ošemetná situace. Sám moc dobře víš, co by znamenalo, kdyby ti dva pronikli Očistcem až sem," vysvětloval trpělivě cizinec.
„Jo, moc dobře vím, co by to znamenalo, ale proč ty tajnosti? Pokud by se to řeklo vojákům, bylo by to mnohem jednodušší," nedal se odbýt Karax.
„Ne!" sykl cizinec.
„Myslím, že platím dost na to, aby ses neptal na zbytečné otázky a udělal svou práci," zavrčel, protože mu začínala docházet trpělivost.
Karax jen něco zamručel a pořádně upil silného piva.
Nelíbilo se mu to, ale na druhou stranu, odměna byla víc než lákavá. Kdyby to vyšlo a on neměl důvod pochybovat o tom, že to nevyjde, protože zabití dvou lidí bylo jako zabít mouchu na skle, mohl by si do konce života žít jako král.
Za normálních okolností by po tom bez váhání skočil, jenže v hlavě mu blikalo varovné světýlko.
Nejenže všem, kteří si ho kdy najali, viděl do tváře, ale nikdo nikdy nebyl tak tajnůstkářský.
Nakonec však přece jen zvítězila vidina bohatství.
„Dobrá. Beru to. Ale pod jednou podmínkou. 50 000 teď, 50 000 potom. A peníze předáte na místě které sám určím," řekl nesmlouvavě Karax.
Řekl si, že když už má nastavovat krk v téhle nesmyslné tajnůstkářské hře, vytříská z toho aspoň co se dá. Ten cizinec byl evidentně ochotný zaplatit cokoliv.
Cizinec se zamračil a chvilku přemýšlel.
„Dobrá. Máš to mít. Ale varuju tě. Jestli se to někdo dozví, věř tomu, že tohle Peklo bude pro tebe malé. A ať už se budeš chtít schovat kamkoliv, najdeme tě a uženeme jako štvanou zvěř," řekl cizinec po chvilce ticha a ze způsobu, jakým to řekl, přeběhl i Karaxovi mráz po zádech.
V duchu si okamžitě slíbil, že se rozhodně musí ujistit, že se nikde neprokecne.
„Kdy mám začít?" zeptal se ještě Karax.
„Hned," odpověděl cizinec a odešel.
Karax ještě chvilku bez hnutí seděl, než se otočil k výčepnímu pultu a mávl na výčepního.
V tom okamžiku, v momentě, kdy se Karax plně nevěnoval okolí, se zvedl i démon, který seděl na opačném konci hospody a vyšel za cizincem ven.
Očistec, o několik hodin později
Řeka Nyx protékala mezi skalnatým podhořím a bohatým lesním podrostem a mizela někde neznámo kam.
Po levé straně se tyčily pahorky, které byly řídce zalesněné, a táhly se kam až oko dohlédlo.
A právě na jednom z těch pahorků se mezi rozeklanými kameny, které střežily málo užívanou cestu vedoucí vzhůru, krčil Sion.
S připravenou zbraní, kuší, kterou sebral v nedávné potyčce jednomu démonovi, zkoumal temnou cestu a vyhlížel jakýkoliv náznak pohybu jejich nepřátel.
Ze stezky dole ho nikdo nemohl vidět, dokonce, ani kdyby ho usilovně hledal. Byl to perfektní úkryt, jenže Sion věděl, že to není na dlouho.
Kazu byl o kousek dál, připraven zareagovat na Sionovo znamení.
Sion se pro sebe pousmál.
Napřed si myslel, že se moc daleko nedostanou, že se Kazu bude jen plést pod nohy a bude to neschopný měšťáček, přestože o něm věděl, že působil jako detektivní poradce, jenže se spletl. Kazu se rychle vzpamatoval, a kdyby měl Sion víc času, rozhodně by z něho udělal skutečného lovce duchů.
Rozhodně k tomu měl vlohy.
Možná, až se odsud dostanou, ho vezme k sobě pod svá křídla a zasvětí ho do všech tajemství jeho práce, o které mu zatím řekl jen velmi málo.
Nevěděl jak dlouho tam seděl, zabraný do svých myšlenek, když jeho citlivé uši najednou zachytily podivný šramot.
Sion se napjal a přehlédl cestu očima.
Po cestě se blížili dva nižší démoni.
Byli vysocí asi jako osmileté dítě a neuvěřitelně hubení, jenže Sion věděl, že není radno je podceňovat. Démoni neměli žádné zbraně, ale těch ani nebylo potřeba. Jejich zbraněmi byly dlouhé drápy na jejich rukou, které byly napuštěny silným jedem a i jen nepatrné škrábnutí způsobilo bolestivou smrt.
Navíc byli neuvěřitelně rychlí.
Sion věděl, že je musí zabít dřív než je vyčmuchají, protože utéct jim bylo skoro nemožné.
Trochu se pohl, aby měl ještě lepší výhled a mohl pořádně zamířit.
Bude mu muset stačit výhoda jeho skrýše a doufal, že to vyjde.
Zamířil a vypálil.
Díkybohu stálo štěstí při něm a podařilo se mu skolit oba démony bez větších potíží.
Vzápětí za sebou uslyšel lehký šramot, a když se otočil, viděl, že se k němu blíží Kazu.
„Musíme jít," šeptl Sion a kývl na Kazua, aby ho následoval.
Kuši zahodil, protože neměl žádné šípy a byla to zbytečná přítěž.
Nebylo tam o zbraně nouze. Většina z démonů používala dýky, meče nebo kuše, takže když bylo potřeba, mohli použít některou z nich.
Pomalu a obezřetně šli úzkou stezkou mezi skaliskami a byli už téměř na konci stezky, když na jednu mezi stromy zahlédl Sion něco bílého.
Chytl Kazua za rameno a přitiskl ho svým tělem k nejbližšímu stromu. Nebyla to moc dobrá skrýš, ale lepší, než stát jen tak na cestě.
Napřed museli zjistit, kdo proti nim stojí.
Sion po chvilce Kazua pustil, mlčky mu naznačil, že má zůstat, a sám se opatrně vplížil kousek dopředu mezi stromy.
Když konečně poznal, co se k nim blíží, bez zaváhání po tom sekl.
Kazu uviděl, jak se ta bílá věc zhroutila k zemi a uslyšel divné šplouchnutí. Zbytek těch bílých věcí se rozprchl mezi stromy.
Teprve pak se Kazu odvážil vydat za Sionem.
Kazuovi se obrátil žaludek z toho smradu a pohledu, který se mu naskytl.
„Ghůlové," zašeptal Sion.
„Jsou to jen zbabělci, ale rozhodně je nepodceňuj a pokud ti zkříží cestu, radši vem nohy na ramena," vysvětloval Sion a Kazu ho bedlivě poslouchal.
Hodlal si zapamatovat všechno, co mu Sion radí, pro případ, že by se z nějakého důvodu museli rozdělit.
Byl k smrti unavený, nejraději by si teď někde lehl a spal, jenže věděl, že je to nemožné.
Doufal, že se z Očistce rychle dostanou, protože jinak se asi zhroutí.
Navíc Sion řekl, že čím déle v Očistci budou, tím víc na sebe budou upozorňovat a pokud o nich zjistí někdo z těch výše postavených, pošlou na ně vojáky, kterým rozhodně neuniknout.
V Pekle se prý schovají snadněji, ale tady je to zcela nemožné.
Kazu nevěděl jak dlouho tam už byli, čas tady nehrál žádnou roli, nebyl tam den ani noc a nic se neměnilo, což bylo asi nejhorší.
„Musíme jít na jihozápad. Půjdeme podle toho skalního převisu a přes les asi tak míli a měli bysme se dostat na konec Očistce. Bude to na několik hodin rychlé chůze a běhu, ale snad už se brzo dostanem do Pekla," vysvětloval Sion svůj plán.
„Drž se u mě, teď to bude nenáročnější," dodal ještě.
Kazu kývl na souhlas a pak se vydali na cestu.
Rychlým krokem šli menším podrostem, který je bohužel moc neskrýval, ale zatím nepotkali žádného démona.
To se bohužel brzo změnilo.
Kazu slyšel jak Sion zaklel.
Tohle už znal, proto bez váhání tasil mačetu a připravil se na útok.
Netrvalo dlouho a z jednoho většího křoví na ně vyskočili hned tři démoni.
Kazu nečekal na pobídnutí a okamžitě se vrhl na toho prvního, který překvapen tak náhlým útokem nestačil ani zvednou zbraň na obranu, když mu Kazu mačetou čistě podřízl hrdlo.
Ten druhý se ovšem vzpamatoval trochu rychleji, takže Kazu měl co dělat, aby odrazil útok a včas uskočil, protože jinak by mu meč, který démon třímal v ruce, patrně rozpůlil hlavu.
Podle zvuků slyšel, že Sion bojuje s tím posledním.
Pistole tady Sion nepoužíval, nechtěl na sebe zbytečně upozorňovat, protože když vystřelil, znělo to jako rána z děla.
Kazu ovšem neměl čas na přemýšlení, musel se rychle zbavit toho démona, protože ho boj vysiloval.
Naštěstí byl ten démon poměrně hloupý, takže stačilo použít jednoduchý trik, kdy Kazu předstíral slabost a padl na kolena.
Démon, jist si svým vítězstvím, zvedl meč nad hlavu, takže celou dolní polovinu těla nechal nechráněnou. To Kazuovi stačilo k tomu, aby provedl rychlý švih mačetou směrem vzhůru, a démon se vzápětí skácel s prořízlým hrudníkem.
Když se Kazu otočil, viděl, že i Sion je hotový, ale zřejmě se mu něco nezdálo, protože jeho oči upřeně sledovaly křoví před sebou.
„Zatracená práce," zaklel Sion.
Pak vzal kuši, kterou měl jeden z démonů u sebe, zamířil a vystřelil do křovisek před nimi.
Vzápětí Kazu uviděl, jak se z křoví vypotácel démon s šipkou v hrdle a zřítil se na lesní půdu.
Sion spustil kuši, spokojený, že to vyšlo.
Sice byl zvyklý na zbraně všeho druhu, jenže tyhle démonské měly sice větší dostřel a průraznost než normální, ale vyžadovaly jistý čas na natažení a výstřel.
Kazu opět obdivoval Sionovy dokonalé smysly.
Po chvilce se znovu vydali na cestu.
Dusil je svíravý strach, který dobře zná každé pronásledované zvíře.
Očekávali, že každou chvilku na ně z nějakého většího křoviska vyskočí démon.
Jak Sion upozornil, čím blíž byli k Peklu, tím víc hrozilo napadení, a i když nebyl nikde nikdo vidět, vznášelo se to nad nimi jako těžký mrak.
Svaly se jim chvěly v bolestném napětí a tělo pokrývala husí kůže.
Pak padli do velmi dobře připravené léčky.
Sion, který šel první, do ní vstoupil zcela nepřipraven.
Naštěstí démoni byli příliš rozptýlení a příliš chtiví zaútočit.
Snad proto jejich past nevyšla přesně jak doufali a Sion s Kazuem dostali menší výhodu.
Napjaté ticho proťal svist několika šípů, kteří ukrytí démoni vyslaly na Siona s Kazuem.
Jeden šíp sklouzl po Sionově paži a zanechal po sobě hluboký šrám.
Naštěstí démon nebyl moc dobrý střelec, takže kromě palčivé bolesti nebylo zranění až tak vážné.
„Rychle do lesa!" křikl Sion na Kazua a snažil se dostat aspoň mezi stromy, které už byly skoro nadosah a které by jim poskytly aspoň nějakou ochranu před šípy.
Doufal, že démoni budou natolik hloupí, aby nepřišli na Sionův úmysl schovat se v lese.
Naneštěstí někdo z démonů ovšem evidentně používal mozek, protože najednou proti Sionovi jeden vyběhl a hned na něho zaútočil.
Vyměnili si několik zuřivých ran, než Sion dostal příležitost, aby mačetou srazil démonovi zbraň a pak mu usekl paži. Démon měl sotva čas uvědomit si svá zranění, než ho Sionův další úder zasáhl do žeber.
Když se Sion obrátil, střetl se s dalším démonem.
Tenhle byl ale obratnější a odrážení útoků si vyžádalo Sionovo veškeré úsilí. A to už se k němu blížil další démon.
Když Sion zaznamenal další nebezpečí, rychle sáhl po těžkém meči, který dřív sebral jednomu poraženému démonovi, protože nechtěl moc používat pistole, jedna mačeta byla přece jen málo a kuše byla spíš jen na jedno dvě použití.
Nový démon příliš pozdě zjistil, že Sion umí používat svou pravou ruku téměř stejně tak dobře jako levou.
Sion vsadil vše na jediný výpad a rozmáchl se těžkým mečem. V jediném hrozivém úderu, který nemohl démon odvrátit, se vzápětí oběť zhroutila se strašlivě rozťatou hrudí.
Chvilkové rozptýlení pozornosti ale bylo Sionovi malém osudné. Vyvedený z rovnováhy použitím těžkého meče měl co dělat, aby odrazil rychlý výpad druhého protivníka. Odražené ostří však v poslední chvíli změnilo směr a bolestně ho zasáhlo do boku. Sion zavrčel bolestí a nelítostně opětoval údery. Démon nevydržel takový nápor a v momentě, kdy jeho obrana ochabla, ho Sion mocně sekl do ramene. Když se démon marně snažil zvednout zraněnou paži, Sion zanořil mačetu do jeho nechráněného břicha.
Lovec duchů přeskočil mrtvého démona a hnal se dál do lesa. Ohlédl se přitom po Kazuovi a uviděl ho jak bojuje s jedním démonem kousek od něj v téměř kočičím souboji, ale naštěstí viděl, že pomalu získával převahu.
Doufal, že vydrží dlouho, protože ho šestý smysl varoval, že za tímhle útokem stojí ještě někdo jiný. A ten někdo stojí někde ve stínu a tiše pozoruje a vyčkává na vhodnou příležitost.
Jenže najednou uviděl, jak démon udělal nečekaný výpad a prudce vrazil do Kazua, který bolestivě upadl na zem, uhodil se do hlavy a zůstal omráčeně ležet. Neobratně ještě tápal po ztracené mačetě.
Démon se k němu zuřivě vrhl a chystal se mu useknout hlavu.
Sion na nic nečekal a už ve chvíli, kdy Kazu padal na zem, vyrazil.
Když se dostal na dosah prudce máchl mačetou.
Naštěstí byl dost rychlý, takže čepel ostrá jako břitva démona pomalu rozťala vedví.
Kazu rychle nabyl sil a vyskočil na nohy.
„Rychle! Tudy!" křikl Sion na Kazua a hnal se do lesa.
Kazu ho následoval a držel se těsně za ním.
A pak přišlo něco zcela nečekaného.
To, co je pozorovalo ze stínů a konečně usoudilo, že je čas vyrazit.
Něco, co Kazu nečekal a taky se mu to stalo skoro osudným.
Najednou ze stínů lesa vystoupil další démon.
Jenže tenhle byl jiný.
Síla z něj přímo sálala.
Všiml si, jak se Sion prudce zastavil a zvedl mačetu na obranu, i když jen stěží odrazil jeden z mnoha démonových úderů, kterými byl v mžiku zasypán.
A i když byl Sion zvyklý bojovat, poslední hodiny neustálého boje ho vyčerpaly natolik, že proti silnému démonovi nemohl vydržet dlouho.
„Běž! Uteč! Rychle!" zakřičel Sion na Kazua.
Vzápětí jeho slova zanikla v příšerném řevu, protože démon využil jeho chvilkové nepozornosti a sevřel jeho zápěstí s mačetou.
Ta Sionovi hned vypadla z ruky, protože démonův silný stisk lámal jeho zápěstní kůstky jako suché větvičky.
Výkřik se ale v mžiku začal měnit v bublání.
Démonova druhá ruka zajela i s dýkou, kterou vytáhl zpoza opasku, do jeho břicha a trhnutím vzhůru mu vyrvala vnitřnosti.
Sion se nevěřícně podíval dolů, než se jeho oči zakalily a on ztěžka dopadl mrtvý na zem.
Kazu nemohl uvěřit vlastním očím.
Sion je mrtvý.
Skutečně mrtvý.
Není to žádný sen.
A nejhorší bylo, že věděl, že je to jeho vina.
Kdyby ho od cesty odradil, kdyby nebyl tak neschopný, kdyby...
Jenže na přemýšlení nebyl čas.
Najednou stál ten démon proti němu a on zjistil, že se dívá do ledově modrých, chladných oči, ze vzdálenosti pouhých několika palců. Nemohl z jeho pohledu nic vyčíst, ovšem podle šklebící se tváře věděl, že smrti neunikne.
„Vypadá to, že tohle budou vážně jednoduše vydělané peníze. Myslel jsem, že aspoň s ním budu mít víc práce," zašklebil se démon a pohodil hlavou směrem k Sionovi.
Kazu stočil pohled tím směrem, jenže to byla chyba.
Neměl z démona spouštět oči ani na okamžik.
Najednou ucítil příšernou bolest v hrudníku.
Hned pod srdcem.
Slova se mu zadrhla v krku, jak chtěl říct něco na Sionovu obranu.
Leknutím si málem ukousl jazyk a ucítil tak kovou chuť krve.
Udělal krok zpátky.
A pak další. Měl problémy udržet se na nohou.
Když se podíval, uviděl v démonově ruce dýku, ze které odkapávala krev.
Jeho krev.
Kazu chtěl znovu něco říct, ale z úst mu vyšlo jen krvavé zakašlání.
Jeho oči se zalily slzami. Věděl, že prohrál.
Udělal ještě několik kroků, než upadl na stezku, protože ho nohy přestaly poslouchat.
Ještě uslyšel, jak démon něco říká, jenže jeho slova nedokázala proniknout do Kazuova mozku.
Slyšel už jen pomalé tupé rány.
To bylo jeho srdce.
Pak se mu zatmělo před očima.
V jedné chvíli cítil zem, na které ležel, a pak najednou všechno zmizelo.
xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo
Dodatek autora: Pardon, zase bez Azazela a Harua. Ale tak jak mi předtím brali všechen čas ti dva, tak tentokrát to byl zase Kazu se Sionem. Ale fslibuju, že v příští kapitole už se podíváme do Peklíčka a možná i do Nebíčka =))).