Nic není takové, jak se na první pohled zdá - Kapitola 7

Nic není takové, jak se na první pohled zdá - Kapitola 7

Peklo, o dva dny později, tajná komnata kdesi v Luciferově paláci

Haru znovu stál proti tomu démonskému mágovi a přemýšlel, jestli to bude tentokrát jiné.
Byl to už čtvrtý den, ale ani trochu se neblížil k tomu, že by měl ukázat nějaké své „údajné“ schopnosti.
První den se jen dozvěděl podstatu temné magie a ten démon, jehož jméno si doposud nezapamatoval, mu vysvětlil, jaký je rozdíl mezi skutečností a povídačkami, které kolují mezi lidmi.
Zbytek dvouhodinového tréninku pak jen seděl na zemi, snažil se potlačit svou lidskou podstatu a rozproudit démonskou čakru. Což mu bohužel vůbec nešlo a hlavně nevěděl, jak  na to. Ten démon mu neporadil, ať se ho ptal na, co chtěl. Prostě ho celou dobu ignoroval.
A když se pak na to zeptal Azazela, tak se jen dozvěděl, že na to musí přijít sám, protože on není napůl člověk a tím pádem to u něj funguje jinak.

Druhý den dělal to samé. Prostě jen seděl na zemi a snažil se vyvolat svou démonskou část.
Třetí den, i když zase jen seděl na zemi, se už nedokázal soustředit vůbec na nic, protože měl pořád plnou hlavu Azazela. A taky se strachoval o Kazua. I když mu Azazel řekl, že je v bezpečí, tak jak dlouho to vydrží? Jak dlouho bude trvat, než zase najdou jeho úkryt a zaútočí na něho?
Moc dobře totiž věděli, že Kazu je Haruovou velkou slabinou a Haru ani na okamžik nepochyboval o tom, že toho budou chtít využít.
Samozřejmě, že si ten démon všiml, že je Haru úplně mimo, a zřejmě se naštval, protože Harua vyhodil o půl hodiny dřív.
V ten den za ním nepřišel ani Azazel. Haru se začínal bát, že to nebude tak jednoduché a že když nesplní jejich očekávání, zemře jak on, tak Kazu.

Jenže...

Když mu nikdo nevysvětlil, jak by to měl udělat, tak co čekali?

Že se prostě ze dne na den stane dokonalým mágem?

Celou dobu jim říkal, že není tím, za koho ho považují. Teď to aspoň vidí.
Tu noc uléhal Haru v depresích, kterých se za posledních pár dnů aspoň trochu zbavil, s obavou, co ho čeká další den.
A tak teď, čtvrtý den, zase stál proti tomu mágovi, a když si chtěl automaticky sednout na zem, zadržela ho jeho zdvihnutá ruka.
„Dnes ne," uslyšel jen Haru a překvapeně se na něho podíval.
Pak do místnosti vešel Azazel, který se netvářil příliš nadšeně, následován démonem s ošklivou jizvou přes tvář, kterého viděl už u sebe doma, ale jehož jméno se ještě nedozvěděl, a ještě jedním, překrásným démonem, jehož Haru doposud neviděl.
Mág se na ty tři podíval s otázkou v očích.
„Já s Asmodeem jsme tu jako pozorovatelé na Luciferův příkaz," řekl Azazel na vysvětlenou.
Ovšem neřekl už, že musel Lucifera hodně dlouho přemlouvat, aby ho k výcviku pustil.
Do výcviku totiž nesměl zasahovat nikdo nepovolaný a už vůbec ne někdo, kdo přišel o magické schopnosti, jenže Azazel měl obavu z toho, co by se mohlo stát vzhledem k tomu, co se rozhodli udělat. Na náladě mu nepřidalo ani to, že si začal dělat o Harua starosti, ačkoli si to nechtěl připustit. Rozhodl se proto, že zjistí, jak na tom skutečně je.  A to podle toho jak zareaguje, až bude Haru ve skutečném nebezpečí.
Proto ani včera za Haruem raději nešel, aby mu náhodou neprozradil něco, co by nechtěl, nebo aby se ještě víc neovlivnilo jeho chování k němu.
Takže si to teď nakráčel společně s těma dvěma do mágovy komnaty, připraven zakročit, pokud to bude nutné. I když byl samozřejmě překvapený, že Asmodeus byl k výcviku přizván taky.
Jistě, jeho magie byla na velmi vysoké úrovni, stejně jako ta Baalova, ale s touhle situací neměl skoro nic společného. Kromě jeho úmluvy s Azazelem, ale o té nikdo nevěděl.
Proto Azazel proti přítomnosti Asmodea nemohl nic namítnout, i když byl víc než zvědav co tam dělá. A momentálně, i když mu zachránil život, uvažoval, jestli udělal dobře, když mu řekl o svém plánu. Každopádně nepochyboval o tom, že on o svolení nemusel pomalu škemrat.
A měl pravdu.
Asmodeus skutečně nemusel nějak zvlášť Lucifera přemlouvat. Stačilo, když na něj zamrkal, vystrčil prdelku a vlezl mu do postele.
Asmodeus holt uměl své tělo dokonale využít, aby dosáhl toho, co chtěl, což z něho dělalo nejlepší děvku v Pekle, a to on bral jako kompliment, nikoliv urážku.
Konec konců, byl to nejlepší stratég a taktik, a s jeho vizáží a dokonalými sváděcími technikami to z něj dělalo velmi nebezpečného protivníka.
Ale kráčel po velmi tenké hraně, protože spal i s lidmi, což bylo výslovně zakázáno pod trestem smrti.
Azazel samozřejmě nemohl tušit, co se Asmodeovi honí  v hlavě, protože ten byl naprosto nevypočitatelný. A s tím Asmodeus počítal.
Na výcvik šel z toho důvodu, aby se něco víc dozvěděl o tom klukovi, který teď všem tak pije krev, ale hlavně si chtěl něco potvrdit.
Než mohl Haru cokoliv říct, nebo se na cokoliv zeptat, mág luskl prsty a rázem se ocitli na úplně jiném místě.

Byla to obrovská místnost bez oken, pouze s jedněmi dveřmi, která zřejmě sloužila pro boj, protože v ní nebylo ani kus nábytku nebo něčeho jiného.
Haru se trochu polekal.
Stejně jako neovládal magii, neovládal ani boj. A stát proti někomu, kdo by mu pouhým prstem dokázal zlomit vaz, mu na náladě nepřidalo.
„Vzhledem k tomu, že nejsi schopný potlačit svou lidskost a rozproudit svou démonskou čakru, nezbývá nám, než přistoupit k radikálnímu řešení, protože jinak bychom tu taky mohli zůstat trčet ještě hodně dlouho," řekl ten démon s jizvou a postavil se proti Haruovi.
„Radikálnímu řešení?" zeptal se s obavou Haru v předtuše, co ho čeká.
„Budeš se snažit přežít, když na tebe budu útočit. A věř mi, já na tebe rozhodně zlehka nepůjdu, takže pokud v sobě neprobudíš démona, zemřeš.
Nebudeš nám totiž nic platný, když nic nedokážeš," řekl klidně Baal.
Haru o krok ustoupil a vyděšeně se podíval na Azazela, hledaje aspoň nějakou záchranu, jenže ten se stále mračil a vyhýbal se jeho pohledu.
Byl natolik v šoku a paralyzovaný strachem, že se nedokázal pohnout, ani když mu Baal uštědřil tvrdou ránu. Haru ucítil prudkou bolest na hrudi, slyšel křupnutí vlastního zlomeného žebra a v další vteřině si vyrazil dech, když přeletěl přes celou místnost až zády narazil do protější zdi.
Rozplácl se na zemi a snažil se popadnou dech, stejně jako ovládnout bolest.
Když se znovu podíval po Azazelovi, se smutkem si uvědomil, že od něho se pomoci nedočká.
"Nemyslím, že máš čas se dívat po někom jiném," uslyšel nad sebou.
Vzápětí ho Baal vytáhl za vlasy na nohy a vrazil mu pěstí do břicha, tak silně, až ho nadzvihl ze země a v předklonu ho ještě praštil kolenem do brady, takže Haru vykašlal trochu krve.
Pak ho Baal chytl jednou rukou zezadu za krk, přetočil ho a švihl s ním zády o zem, tak silně, až se Haruovi zatmělo před očima a měl pocit, že mu jisto jistě zlomil všechny kosti v těle.
Ta bolest byla tak příšerná, že nevěděl, jestli křičí nahlas, nebo se mu to jen zdá.
Ovšem nevypadalo to, že by Baal skončil. Naopak. Ještě než se Haru stihl trochu vzpamatovat, klekl mu Baal jednou nohou na krk a sebral mu i tu trochu vzduchu, kterou ještě měl a druhým kolenem mu klekl na zlomené žebra.
Bolest byla strašná, přesto ani tentokrát Haru neupadl do bezvědomí.
Snažil se Baala ze sebe shodit a rukama se snažil pohnout s jeho kolenem, které mu drtilo hrdlo, jenže bylo to, jako kdyby se snažil posunout slona.
„Baale!" uslyšel vzdáleně povědomý hlas.
Za okamžik tlak zmizel a on se tak mohl konečně pořádně nadechnout.
Nebo se o to aspoň pokusil. Výsledkem bylo, že ho to ještě víc zabolelo a začal dávivě kašlat, protože měl zlomené žebra.
Chvěl se, celé tělo ho bolelo, křičel a brečel, i když nevěděl, jestli bolestí nebo ponížením.
Vzdáleně slyšel hlasy, jak se mezi sebou o něčem hádají, ale momentálně nebyl ve stavu, kdy by něco z toho pochytil.
„Proč jsi mě zastavil?! Jasně se řeklo, že pokud nebude schopný ani na pokraji smrti uvolnit svou démonskou čakru, tak nám je k ničemu!" mračil se Baal a díval se na Azazela.
„Protože si mu nedal žádný čas na vzpamatování. To že do něj budeš bušit hlava nehlava, nic nevyřeší," odsekl Azazel, ale nevěděl, jestli je víc naštvaný na sebe, že to nevydržel a Baala zastavil, nebo na Baala, kterého očividně bavilo dělat z Harua sekanou.
Asmodeus stál o kousek dál a jen pobaveně sledoval scénu před sebou.
Nebyl natvrdlý, aby mu nedošlo, o co tady jde, a konečně se mu potvrdilo to, co tušil, ale rozhodl se, že si to zatím nechá pro sebe.
Takové věci se dají využít vždycky.
„Fajn, a jak si to teda představuješ?!" zeptal se Baal a založil si ruce na hrudi.
„Normálně. Ne tak, že během dvou minut co tu jsme, z něho skoro vymlátíš duši! Vždyť se na něho podívej. Už se nemůže ani hýbat!" mračil se Azazel a kývl hlavou směrem k Haruovi, který se válel na podlaze, neschopný jakéhokoliv pohybu.
„Můžu snad za to, že je to taková sračka?!" zeptal se posměšně Baal.
Dřív než mohl Azazel něco odpovědět, zasáhl Asmodeus, který chtěl vidět, jak to dopadne, ne poslouchat, jak se ti dva kohouti hádají.
„Klídek, hošani, takhle se nikam nedostaneme. Já osobně souhlasím s Azazelem, takže se začni trochu ovládat a nedělej z něho fašírku," řekl pobaveně Asmodeus a přešel k raněnému Haruovi.
Přetočil ho na záda, hlavu mu podepřel jednou rukou, tou druhou si zajel do kapsy košile, odkud vytáhl malou kuličku, kterou si strčil do pusy, přitiskl své rty na ty Haruovy, zaklonil mu hlavu, aby mu jazykem mohl kuličku posunout co nejvíc do krku, a donutil ho ji spolknout. A samozřejmě si to taky trochu užil.
I když, nic moc z toho neměl.
Azazel jen nevěřícně zíral a Baal pozvedl obočí.
Když se Asmodeus odtrhl, položil Harua zpátky na zem a jako by se nic nestalo, přešel zpátky na své místo, doprovázen Azazelovým hněvivým pohledem.
Haru cítil, jako ho někdo převrátil a vzápětí ucítil něčí rty na těch svých, stejně jako cizí jazyk ve své puse.
Nevěděl, jestli se mu to zdá, nebo je to nějaký špatný vtip, ale věděl, že to není ani Azazel, ani Kazu. Chtěl se bránit, ale nemohl se ani pohnout.
A pak pocítil, jak mu něco malého kulatého klouže do krku a on to musel spolknout, pokud se tím nechtěl udusit.
Dotyčný ho chvilku na to pustil a Haru zjistil, že bolest v těle ustupuje a znovu začíná vnímat okolí.
Azazel se zamračeně podíval na Asmodea, který s pobaveným výrazem pokrčil rameny.
Baal jen protočil očima a bez dalšího slova se vrátil k Haruovi, který se snažil zvednou ze země.
„Tak co? Vzdáš to a prokážeš nám všem laskavost, nebo chceš pokračovat?" zeptal se ho.
Haru se na něho podíval a při představě další bolesti, kterou by mu mohl Baal způsobit, byl rozhodnutý to vzdát.
On přece nechtěl tohle dělat, nikoho se neprosil o tu sílu, kterou údajně měl.
Baal viděl, že se Haru chystá vzdát, viděl ty emoce, které se v něm míchají a věděl, že vyhrál.
Vsadil se totiž, že to vzdá, dřív, než se vůbec pokusí něco udělat.
A očividně měl pravdu.
Jenže pak se Haru podíval na Azazela a zastyděl se.
Slíbil přece, že se pokusí udělat všechno proto, aby přežil a nezklamal jak Kazua, tak jeho.
Chtěl přece dokázat, že není jen zbabělec a fňukna, která se hroutí při každém problému.
„Budu pokračovat," řekl odhodlaně Haru a vstal, takže Baal, který stál těsně u něho, musel kousek poodstoupit, překvapen jeho odhodláním.
„Pff... No dobře, jak myslíš," odfrkl si Baal.
„Tak pojď! Poraž mě! Ukaž, co umíš! Dokaž, že nejsi jen srab a zbabělec!" zakřičel najednou Baal a postavil se proti Haruovi o kus dál.
Haru se proti němu rozeběhl, ale moc daleko se nedostal.
Baal zvedl pravou ruku s napřaženým ukazováčkem, proti běžícímu Haruovi.
Ten měl najednou pocit, jakoby mu hlavou projel obří hřebík a přibil ho k zemi. Svět kolem něj se roztočil a všechno jako by se zpomalilo. Ruce mu bezmocně klesly k tělu a v prstech ztratil všechen cit. Kolena se mu podlomila a on se svezl na zem.
Sledoval Baala, který šel pomalu k němu z vítězoslavným úsměvem na tváři.
„Neříkej mi, že jsi zapomněl na to, že skoro všichni tady ovládáme magii?" zeptal se posměšně.
Haru se snažil zvednout a překonat tu tíhu, která na něho jakoby tlačila, jenže okamžitě byl znovu sražen zpátky.
„Nech toho," řekl Baal, když došel až k němu.
Haru zjistil, že začíná mít problém sledovat ho očima, protože se s ním všechno divoce točilo.
„Nejsi nic víc než hloupý fracek," řekl Baal vážně a zadíval se mu do očí.
„Myslel sis, že tě zachrání krev, kterou sdílíš s Azazelem? Nebo snad to, že bys mohl být naším trumfem ve válce proti těm nafoukaným opeřencům? Jistě, jsi pro nás důležitý a dali jsme hodně v sázku, abychom tě našli, dokonce se Azazel kvůli ochraně tvého bratra dostal do křížku s Urielem, ze kterého sice vyšel jako vítěz, jenže si tím poštval proti sobě ostatní, což jsme v tuhle chvíli neměli v plánu. A ty evidentně nemáš nejmenší zájem o to, probudit svou sílu. Takže mi řekni, na co tu jsi?" pokračoval dál a v ruce se mu objevil nůž.
Tři palce lesklé poctivé, skvěle nabroušené oceli.
„Víš, popravdě, když jsem tě poprvé viděl, ani na okamžik jsem si nedokázal představit, že bys ty měl být tím, kdo zastaví nebeská vojska a nás povede do války. Chtěl jsem tě zabít už ten den, jenže jsi měl velmi silné spojence. Jednak Lucifera, kterého se ti podařilo nějakým způsobem přesvědčit a kterému samozřejmě nehodlám odporovat, a taky Azazela, jehož magická moc, než o ni přišel, předčila úplně každého v Pekle, takže se tak nějak očekávalo, že ji zdědíš taky. Jenže už jsi tu skoro dva týdny a neděláš nic jiného, než že fňukáš a o nic se nesnažíš," pokračoval Baal a pomalu přejel plochou nože po Haruově obličeji až ke krku.
Haru se díval do Baalovy tváře, která byla jako vytesaná z kamene. Poprvé od doby, kdy se s ním střetl, nebyly v jeho tváři vidět žádné emoce a jeho černé oči bez bělma a zornic byly jako studny plné prázdnoty, která ho do nich vtahovala.
„Jak se mám snažit něco udělat, když jste mě sem prostě jen tak přitáhli, řekli, že se mám učit magii, ale už mi nikdo nevysvětlil, jak to mám udělat a ani mi nikdo neukázal, co vlastně po mně chcete?" ohradil se i přes situaci Haru.
Jeho hlas ale jakoby přicházel z obrovské dálky.
Posbíral všechny své poslední síly a snažil se zvednout, nebo aspoň odtáhnout Baalovu ruku s nožem z jeho krku, jenže ve skutečnosti nešlo o skutečnou fyzickou sílu, kterou ho Baal držel na zemi, ale jen o sílu vůle. Nakonec vždycky jde jen o ni. A tak Haru klesl bezmocně zpátky na kolena a díval se, jak nůž pomalu proniká kůží na jeho krku a vzápětí z rány vytryskl pramínek horké krve, který mu pomalu stékal po hrudi níž a níž.
Baal ho porazil, protože jeho vůle byla silnější.
Silnější než ta Haruova.
Ale skutečně tomu tak bylo?
Opravdu byl Haru tak slabý?
Nebo se jen snažil potlačit tu démonskou část, protože se bál, co by mohlo vyplout na povrch?
Jak se nůž zařezával víc a víc do kůže, Haruovi se před očima promítl celý jeho život.
Vážně byl tak bezmocný?
Opravdu to skončí tak, že ho tu Baal podřízne jako prase na porážce?
Vážně za celý svůj život nic nedokázal?
Všechno mu proběhlo hlavou rychlostí blesku stejně jako události z posledních dnů, které v něm vyvolali něco, o čem doposud neměl ani tušení.
Nakonec se mu vybavil Kazu a Azazel.
Dva naprosto odlišné světy, které jsou s ním ovšem spjaty víc, než by možná chtěl.
Dva lidé, na kterých mu záleží víc, než na komkoliv jiném na světě.
Dva lidé, kteří pro něj znamenali vše.
A v tu chvíli se v něm něco zlomilo.
Přestal podvědomě potlačovat to, čím skutečně je, a nechal to všechno vyplout na povrch. A pak na Baala zaútočil vším, co měl. Svou pýchou, svým vztekem, svou bolestí a nenávistí, svých strachem, ale taky odhodláním a láskou. Všechno to sebral a zaútočil na něj, i když nevěděl přesně, co dělá.
Bylo to, jako by ho někdo vedl, jako kdyby mu někdo v temnotě rozsvítil a osvětlil mu tak cestu, kterou se má dát.
Koutkem oka ještě zahlédl překvapeného Azazela s Asmodeem, než svět kolem něj vybuchl jasnými barvami, a on se konečně odprostil od toho tlaku, který ho držel na zemi, a mohl se tak konečně postavit a pořádně se nadechnout. Cítil sílu, která jím proudila, cítil, jak se mu doposud utržené zranění hojí a celkově se cítil báječně jako už dlouho ne.
Byl to úžasný pocit.
Když se pak vzpamatoval a začal pořádně vnímat okolí, uviděl jak Baala, který se v dost bolestivé póze válel na zemi u protější zdi, tak Azazela, který na něho překvapivě hleděl, a Asmodea, který se očividně náramně bavil.
Krom toho, že Haru cítil sílu, která jim proudila, měl podezření, že je ještě něco jinak.
A to se mu vzápětí, když se na sebe podíval do zrcadla, které se tam díky mágovi objevilo, potvrdilo.
Jeho vlasy získaly odstín rezavého železa a ze zad mu trčela malá rudá křídla, která mu sahala sotva do pasu. Taky se mu změnila barva očí. Teď zářily zlato-zeleně.
Byl překvapený stejně jako Azazel, ale pak mu došlo.
Dokázal to! Konečně to dokázal! A ukázal tak všem, že není k ničemu!
Bohužel neměl moc času na to, aby se mohl radovat ze svého úspěchu, protože Baal se znovu postavil na nohy, a podle jeho pochechtávání bylo Haruovi jasné, že lekce dnes zdaleka ještě nekončí.
S nově nabytou silou si ale natolik věřil, že zapomněl na to, že Baal má oproti němu jednu obrovskou výhodu.
Zkušenosti.
A taky mu to hned dokázal, když proti němu vrhl kouli z blesků, která Haruovi narazila do prsou a odhodila ho o kus dál.
„Hech, myslel sis, že mě ta jedna rána natolik zmohla, abys mohl přestat dávat pozor? Jistě, překvapil jsi mě, nečekal bych, že to dokážeš, ale pořád to nestačí na to, abys mě porazil," zachechtal se Baal a znovu se napřahoval k ráně.
Haru, který dopadl mnohem líp, než když byl na stěnu hozen poprvé, se snažil přijít na to, jak zaútočit, nebo se aspoň před útokem ochránit.
Ovšem nic udělat nemusel.
„To stačí," ozvalo se ode dveří a vzápětí dovnitř vešel Lucifer.
„Vidím, že jsi konečně probudil svou sílu. Bylo načase. Už jsem začínal ztrácet trpělivost. Doufám, že teď konečně dokážeš, co v tobě je," obrátil se bez okolků Lucifer na Harua.
„Když se mě nebude pokoušet během učení někdo zabít, tak klidně," odsekl Haru.
„Ohoho, zřejmě ti se sílou narostlo i sebevědomí, co? Ale dávej si bacha na hranice, které můžeš překročit," řekl Lucifer.
Haru si jen něco zamumlal pod nosem.
„Dobrá. Víme, co jsme chtěli vědět, tak se všichni rozejděte," pokračoval Lucifer a sám se obrátil k odchodu.
„Budu tě čekat zítra ve stejnou dobu," řekl tiše ten mág, luskl prsty a vzápětí se opět ocitli v jeho komnatách.
„Dávej si pozor kluku, budu tě sledovat," řekl Baal, než zmizel.
Asmodeus se zasmál a vzápětí Baala následoval. Celá dnešní situace ho vážně pobavila.
Haru se taky obrátil k odchodu a tak jediný, kdo v komnatách s mágem zůstal, byl Azazel, který se ho chtěl očividně na něco zeptat.
A Haru chtěl být taky sám. Potřeboval si probrat to, co se právě stalo.
Jenže když vyšel z komnaty, najednou se mu zatočila hlava, pocítil prudkou bolest, jako by se mu do mozku zařezalo tisíce ostrých jehliček, zatmělo se mu před očima, podlomila se mu kolena a on cítil, jak padá směrem k zemi.
Ovšem nedopadl.
Narazil do něčeho měkkého, a když se mu podařilo zaostřit, zjisti, že ho před pádem zachránily Azazelovy paže.
Pak ucítil, jak ho zvedá ze země a bere do náruče.
O chvíli později si Haru uvědomil, že ho Azazel pokládá do peřin, a když viděl, že chce odejít, zastavil ho tím, že ho chytl za ruku.
„Můžeš... Můžeš tu dnes zůstat se mnou?" zašeptal Haru. Nechtěl být sám.
Azazel mu chtěl odseknout a poslat ho do háje, ale ta Haruova červenající se tvář a zastřený pohled byl tak neodolatelný, že si svlékl košili a opatrně si vlezl za Haruem, který se k němu okamžitě přitulil a v momentě usnul.
Azazel si jen povzdechl, otočil se na záda, Haruovu hlavu si opřel o nezraněné rameno, přitiskl si ho k boku a jednou rukou pevně objal.
Tu druhou si složil pod hlavou a zíral do stropu, jako by tam mohl vyčíst odpovědi na otázky, které se mu v hlavě vířily jedna přes druhou.
Věděl, že by tam neměl být a už vůbec neměl svolit k tomu, aby vlezl k němu do postele, ale prostě jednal bez přemýšlení a instinktivně věděl, že by to stejně jednoho dne udělal, protože i když si to nechtěl přiznat, ten kluk se mu dostal pod kůži, a i když se snažil sebevíc, nemohl ho ze sebe dostat.
Znovu si povzdechl a zavřel oči.
Rozhodl se, že to zatím nechá být.


Nebe, ten samý den, Gabrielův palác

Rafael seděl u velké postele v jednom z pokojů v Gabrielově paláci, pozorně sledoval ležící ho archanděla a konečně viděl aspoň nějaké zlepšení.
Konečně, poprvé od doby, co ho sem před dvěma dny Michael přinesl, sebou přestal házet a bolestivě se svíjet v křečích, i přes veškerou Rafaelovu snahu mu od těch bolestí ulehčit.
Teď se zdálo, že magie, kterou Rafael společně s dostupnými bylinami použil, konečně zabrala. Přesto Rafael věděl, že je to jen dočasná pomoc.
Uriel umíral a nikdo to nedokázal zvrátit.

 

 

Kapitola 7

chudák Haru

topka | 31.10.2015

ten dostal pěknou nakládačku. Ale konečně se aspoň trochu probral. Je fakt, že mu nikdo neporadil, neřekl co má dělat, ale nejspíš to bylo jen na něm, aby si uvědomil svoji pravou pdostatu a propustil ji na povrch.
A jestli mám být upřimná, tak Uriela - pokud fakti zemře, tak mi tam chybět nebude. Nemám ho ráda... :D Jsem to hnusná, co? :)
Jsem zvědavá, co teď udělá Rafael...

Re: chudák Haru

Peg | 14.11.2015

Jo no, jenže v Pekle se nikdo z nikým nemazlí a nikdo z nich neměl čas na to, vodit Harua za ručičku a jednat s ním v rukavičkách. Tohle byla nejrychlejší cesta, jak docílit toho, co chtěli. A Uriel? Nech se překvapit =))). A díky moc...

Přidat nový příspěvek