Přecházel jsem po té krajnici sem a tam a nedočkavě se díval na tu tabuli, až se nahoře ukáže výsledek. Najednou to tu bylo. Ne že by to bylo překvapení, když jsem tak moc dlouho čekal, ale…
„Jo… Kurva jo… Do prdele, my to dali. Hisoko! Jsi vážně šmejd, ale ten nejlepší.“
Smál jsem se na celé kolo jak šílený a přitom jsem ho v to opojení objal a vrazil mu jeden dlouhý polibek.
„Hmm… Tak to abychom šli domů a pořádně to oslavili, co?“ usmál se na mě Hisoka, když jsem se od něj konečně odtrhl.
„Jo a to že pořádně,“ vrátil jsem mu úsměv a ještě jednou ho políbil.
Seru na to, že vypadám jak debil, co tu líbá svého navigátora, ale chtěl jsem to prostě udělat.
Už jsem si sám přiznal, že ho miluji, tak o co tu jde? O to, že nejsem schopný mu to i nahlas přiznat? Občas se hold chovám jako dítě.
„Gratuluji. Krásná jízda vy blbci,“ dal mi jeden pochvalný pohlavek strýček a potom mě objal.
„Ani jsem nedoufal, že to zajedete tak pěkně. Jako fakt dobrý a ještě k tomu hned první, to je super začátek.“
Byl tak moc nadšený, že jsem byl rád i za něj. Potom, čím si se mnou prošel, jsem mu chtěl udělat radost, ale netušil jsem, že i já budu štěstím bez sebe.
„To ale neznamená, že pojedeš jako první. Jsou tam mnohem lepší časy a máš navigátora teprve chvíli,“ už z dálky a přes ty auta byl slyšet zvuk vozíku, jak se neohrabaně pohyboval po silnici.
„Ty ses díval?“
Rychle jsem se celý nadšený otočil a objal Ichira, který právě dojížděl až ke mně. Snad okamžitě mě zarazila krásná brunetka, která šla vedle něho. Byla moc pěkná. Dlouhé nohy až kamsi, které měla zahalené upnutými džíny. Přiléhavé modrozelené tričko a asi tak čtyřky kozy. Nečekal jsem až takovou krásku. Pokud jsem dobře pochopil z toho, co mi řekl, tak by to měla být ta zdravotní sestra a pokud to je ona, tak se zdravotnictví má sakra dobře.
„To je Aimi, moje holka. Je to ta sestřička, co se o mě starala,“ ukázal na dívku a ta mi podala ruku.
„A tohle je ten můj nejlepší kamarád, Speed. To je jeho strýc a jeho přítel Hisoka.“
Ichiro nadšeně ukazoval na všechny přítomné a přitom vždy tu brunetku pohladil. Bylo to moc příjemné, vidět ho se zase radovat a přitom ještě našel tak hezkou a nejspíš i milou osobu.
„Moc mě těší, hodně jsem o vás slyšela a určitě se mnou můžete počítat jako s fanynkou,“ usmála se a poodhalila své bělostné zuby.
„Tak sestřička se hodí vždy,“ stiskl jsem ji ruku, jako srdečné přivítání v naši podivné rodince.
„Já si tě ošetřím radši sám, ještě bys měl blbý nápady,“ ucítil jsem silné stisknutí mého těla a příjemnou vůni, která se mi prostě vepsala až do duše.
Jen jsem ho pohladil po ruce a potom ho mírně odstrčil, abych mohl aspoň z horní části těla stáhnout kombinézu, jaký horko mi bylo.
„Takže první? Co jsi do toho auta narval, že ti to tak jelo? Nebo do svého navigátora?“
Ten nepříjemný hlas se otřel o moje zvukovody a já se celý otřásl.
Stejně ho jednou zavřu pod auto. Debil jeden.
Mitsuaki opět nedokázal ovládat svou závist a ihned musel přijít pronést nějakou hovadinu, aby mě jako že nasral. Jenže v tenhle den a po tak dlouhé době, se mě prostě neměl čím dotknout. Jen jsem se usmál a otočil se od něj na druhou stranu, abych se mohl bavit dál s Ichirou a jeho dívkou. Naprosto jsem ho ignoroval, což ho nejspíš naštvalo ještě víc a já slyšel jeho naštvaný dusot skoro až ke mně.
„Radím ti, abys na to hned zapomněl, nebo odsud neodejdeš,“ Hisokův hlas zhrubl, jak se výhružně postavil přímo jemu do cesty.
„Ok… Nic jsem nechtěl udělat, tak hoď zpátečku, ty magore!“
Mitsuaki začal před Hisokou couvat a pomalu se ztratil z našeho dohledu, jako kdyby právě uviděl ďábla. Byla pravda, že naštvat právě jeho, nebylo nic dobrého, taky jsem už měl tu čest. Jenže dnes… Dnes se mi snad poprvé nechtělo nic řešit, ale jen si užívat tu skvělou atmosféru, která tu lítala ve vzduchu a hladila mou kdysi zničenou duši.
Po letech, co jsem si myslel, že jsem nejlepší, se stala ta nehoda a já ztratil kamaráda. Vše bylo na hovno, dokud nepřišel on a nepřevrátil můj život. Najednou se z mojí propasti smutku stala krásná rajská zahrada. Nevadilo mu, že se chovám jak debil a neumím říct, co cítím. Prostě mě měl rád a nic za to nechtěl. Jen být se mnou… Snad poprvé jsem s někým chtěl chodit a být s ním ve vztahu. Jak blbá myšlenka, ale co kdyby to vyšlo.
Jen jednou být opravdu šťastný. Copak si to nezaslouží každý? Já ještě nikdy s nikým pořádně nechodil. Vždy tak maximálně tři dny a to se těžko něco stane.
„Něco se stalo? Že jsi tak zaražený,“ vytáhl mě jeho hlas ze zamyšlení.
„Ne, v poho. Tak jedeme ke mně domů? Uděláme na zahradě oslavu?“
Zeptal jsem se a čekal, jak se k tomu vyjádří ostatní. Měl jsem chuť být s lidmi, které mám fakt rád.
„Ne! Jede se ke mně, už jsem zajistil občerstvení a budeme venku grilovat. Ok?“ řekl Hisoka a objal mě kolem ramen.
Častokrát byl dost majetnický, ale mě to prostě dneska nevadilo. Nic mi nemohlo změnit náladu. Byl jsem na vrcholu blaha a to jen z toho, že jsem vyhrál.
Prostě mi závodění chybělo. Jsem zpět a všem ukážu, co je Speed zač!
„Jo… Konečně uvidíme ten luxus, v kterým žiješ. Takže mejdlo?“ bavil se strýček a pomalu nás strkal k autu.
Nejspíš měl hlad. Jak jsem ho znal, tak ráno nejedl, protože měl vždy větší trému než já. Byl takový můj nejvěrnější fanda.
„Dobře. Máš to tam veliký, takže je dost možností, jak ti něco rozbít a přitom to budeš uklízet ty,“ rýpnul jsem si do něj a i do jeho žeber prstem.
„Mám hospodyni, takže je to jedno,“ vrátil mi to Hisoka a rozesmál tím všechny okolo.
„No jasně, pane zazobaný,“ naštvaně jsem odsekl a štípl ho do zadku, aby z toho taky něco měl.
Rychle jsem od něj zdrhl do přiměřené vzdálenosti, aby neměl možnost mi cokoliv udělat. Chtěl jsem si hrát a na to bylo ještě času dost.
„Ty… Jak chceš,“ provokativně se olízl Hisoka a výmluvně si prohrábnul přes prádlo nářadíčko.
Si piš, že chci... Tohle mi stačí na to, abych tě zase chtěl. Blbej jeden pohled na tvoje tělo a jsem v rauši, což je dost frustrující, když by to mělo být spíš obráceně.
„Tak jeďte napřed, já vyzvednu novou startovací listinu na závod a obstarám formality,“ řekl strýček a ukázal na auto.
Víc jsem se nerozhodoval, sám jsem neměl tyhle věci po závodě rád, unavovalo mě to. Chytil jsem Hisoku za ruku a táhl sebou, hned potom, co dal strýčkovi adresu, aby se tam dostal.
„Tak jedete s vítězi?“ usmál jsem se na Ichiru a ten se i s Aimi vydali za námi.
„Jako závodit? Protože do auta se nevejdeme ve čtyřech,“ ukázal Ichiro na závoďák a výztuže, které tak akorát zabíraly celou zadní sedačku.
„No to je jasný, ne?“ odpověděl za mě Hisoka a už nasedal do Bárta.
„Budeme se vás držet jako klíště.“
Taky že jo. Hned, co jsme opustili závodiště, tak jsme skoro lízali jedno auto o to druhý. Kolikrát o sebe zaskřípaly laky, a já se jen modlil, aby to nenechalo nějaké následky. Policejní kamery, co jsou skoro ve všech ulicích, se musely bavit tím, jak si to mastíme stovkou i na hlavní třídě. Ale co… už dávno jsme si bahnem zašpinili SPZ, takže nějak nebylo co a koho hledat. Ale byla to hrozná prdel… Hezky večer, kdy svítí jen pár lamp, závodit jak malé děti.
Po pořádném závodění, jsme se setkali všichni před branami do Hisokova domu. Sranda byla, že po celou dobu nám v ulicích docela stačili. I když měli horší auto, tak navigování Ichira prostě nemělo chybu. Bavil jsem se tím. Líbilo se mi takhle závodit s přáteli a přitom být s někým, koho mám rád. Taková změna, oproti té temnotě předtím. Najednou jsem měl zase plnohodnotnej život a nic… Nic mi nechybělo. Mohl jsem být sám sebou, a to byl ten největší dárek, co mi Hisoka dal. Nějak ve mně našel tu dřímající sebedůvěru, v kterou jsem ani nevěřil, že by se mohla zase ukázat.
„Pane, připravila jsem vám nějaké občerstvení a věci na grilování máte na zahradě, hezky se bavte,“ usmála se milá postarší dáma ihned, co jsme vešli do dveří.
„Děkuji a na zbytek dne máte volno. Prosím, zítra přijďte tak na jedenáctou, kvůli obědu a potom úklidu, asi to tu bude vypadat všelijak a půjdeme nejspíš spát pozdě, tak abychom si odpočinuli.“
Hisoka vypadal vyrovnaně a velmi hezky s ní mluvil. Služebná jen vše odkývala a vzala si kabát, aby mohla odejít. Byl tu takový klid a vonělo tu spousta jídla, do kterého jsme se hned pustili. Bylo fajn, že tu měl Hisoka všechny vstupy bezbariérové, jako kdyby čekal, že sem někdy Ichiro přijede a ten se v pohodlí mohl všude volně pohybovat. Což mi zase z nějakého důvodu připadalo divné. Nevěděl jsem proč, ale tohle už vážně zvláštně zavánělo.
„Na chvíli vás opustíme,“ řekl najednou Hisoka k osazenstvu a táhl mě do pokoje.
„Hele… Máme tu návštěvu, neměli bychom se jí věnovat?“ usmál jsem se a provokativně si olízl rty.
„Klidně, ale prvně se osprchujeme. Víš jak, ne? Museli jsme závodit a potili jsme se… Za chvíli bychom smrděli a nikdo by s námi nevydržel.“
Provokoval… Dost mě dráždil a tomu jsem nemohl odolat.
Stáhl jsem ze sebe oblečení a hodil ho na skříňku. Jako první jsem se loudal do sprchy a provokativně se pleskl po zadku, než jsem překročil práh do koupelny.
„Jdeš?“
Hisoka se div nepřerazil, jak rychle ze sebe strhal oblečení a zalezl za mnou. Okamžitě mě přitiskl na zeď a pustil příjemně teplou vodu, která stékala nejen po našich tělech, ale i mezi nimi a pěkně je nechávala po sobě klouzat, když se pustil do dráždění mé pokožky.
„Jo… Hisoko… Dej mi co proto!“
Chtěl jsem to… Zase. Stala se ze mě mašina, která potřebuje své palivo.
Rukou mi začal třít penis a během chvíle k němu přidal i svůj. Moje tělo se chvělo vzrušením, které se nedalo zastavit. Adrenalin mi vléval do žil další dávku energie a já se na něj víc a víc tiskl. Ani jsem si nevšiml, že si už zpracovává moji dírku, ale nejspíš po té době, co s ním spím, jsem byl roztaženej dost.
„No tak… Udělej mi to!“ nezvládal jsem ovládat svoje tělo a ani pocity, které jsem k němu měl.
Hořel jsem touhou a srdce mi divoce bilo, jak jsem ho chtěl mít v sobě. O to jediné mi teď šlo, ale nejspíš ne jen mě.
„Otoč se!“ rozkázal mi a já hned poslechl.
Opřel jsem ruce o kachličky a vystrčil zadek, aby se do mě líp dostal. Cítil jsem, jak se pomalu tlačí dovnitř a ještě víc jsem se nastavil. Chtěl jsem ho hned v sobě, nechtěl jsem předehru, nebo něco takovýho. Chtěl jsem ho tvrdě, abych cítil, že jsem jeho.
Začal do mě přirážet a přitom jemně okusoval můj krk. Bylo to tak dokonalé. Jedna jeho ruka mi dráždila bradavky a druhá přejížděla po mém penisu. Uvnitř mě klouzal a slastně se otíral o mé stěny. Byl jsem v naprostém rauši a užíval si každý jeho tvrdý náraz do mého těla.
„Katsu… Katsu… Miluji tě,“ zaznělo z jeho úst ve chvíli, kdy jsem ucítil ve svém nitru to dokonalé horko, které rozehřívá ještě víc mé srdce.
Pár dalších tahů a ještě dva přírazy stačily k tomu, abych svoje sperma v extázi poslal na kachličky. Orgasmus mě naprosto pohltil a já zaklonil hlavu tak, abych se s ním mohl líbat. Každým polibkem jsem mu dával najevo, jak jsem z něj v prdeli.
„Já tebe taky,“ a bylo to venku.
Nikdy jsem to nikomu neřekl, ale jemu jsem musel. Cítil jsem, jak pevně mě stiskl a jeho polibky se víc prohloubily. Vše ve mně explodovalo, od té chvíle jsem byl jen jeho.
Ještě chvíli jsme si užívali jeden druhého a poté se osušili a vydali čistě oblečeni za ostatními. Ani nás nějak po té době nehledali, měli své zábavy dost i bez nás.
Pustili jsme hudbu, a když přijel strýček, tak jsme slavili až do rána. Nějak nám bylo všem fajn. Nepotřebovali jsme haldu lidí a striptérek, co by tu tančily. Stačil nám strýček tak ve čtyři ráno, když tančil na stole. Prostě příjemná atmosféra.
Probrali jsme všechno od trasy, kterou Ichiro znal jako svý boty, po auta, jak mají být připravena a jestli není ještě potřeba trochu doladit Bárta. Přišli jsme na pár vychytávek, co by mohly zkrátit čas a taky… Zase mi začalo hlavou šrotovat to Angelovo auto. Nějak jsem měl pocit, že to bouchání vážně není jen tak. Můj šestý smysl řval na plný kule a chtěl, abych ho poslouchal. Tentokrát jsem si ale myslel, že má víc než pravdu.
Než jsme šli spát… Tedy Hisoka vytuhnul na lehátku u bazénu a já v kuchyni opřený na stole… Tak jsem ještě napsal Angelovi, aby mi dovezl odpoledne auto do dílny. Stejně jsem chtěl dělat na Bártovi, který měl hned další den vyrazit na dráhu a konečně ukázat, že má na to být mistrem Japonska. Věřil jsem tomuhle autu, jako ještě nikdy žádnýmu. Prostě jsem našel dvě věci, na kterých mi začalo během tohohle měsíce záležet nejvíc a to byl Hisoka a Bárt. Bohužel byl Hisoka na prvním místě a Bárt až druhý, takže jsem byl beznadějně zamilovaný. Taková trapárna.
„Jedu na dílnu, tak se pak za mnou stav, jo?“ jemně jsem probudil po krušné noci polámaného Hisoku, který se jen stěží vešel na to malé lehátko.
„Pojedu taky,“ odsekl mi, když se marně snažil rozlepit oči.
„V klidu, víš, kde jsem. Až se probudíš a vysprchuješ, protože vážně smrdíš chlastem, tak doval ten svůj zadek, jasný?“
Hisoka se jen usmál a přitáhl si mě pro polibek, který byl víc cítit vodkou, než jím samotným.
„Neblbni, ještě se vožeru,“ vrátil jsem mu úsměv a pohladil po tváři.
Potom jsem zamířil s Bártem rovnou do dílny. Různě jsem ho napichoval na přístroje, abych viděl, jak moc sjel gumy a co to udělalo s rámy. Musel jsem projít i rozvody, zda se náhodou někde něco neskříplo, když jsme prudce brali zatáčky. Ale, díky bohu, nikde nic. Byl v naprostém pořádku.
Mohl jsem tedy trochu přitáhnout ventily a vyměnit vstřikovací hadičku za lepší, kterou mi poradil strýček. Sice byl už za zenitem, ale co se týkalo novinek v náhradních dílech, tak znal všechny. Vyměnil jsem kola, ale tentokrát jsem si je vyvážil trochu víc, aby pevněji seděly na vozovce a přitom se pohybovaly lehce. Nebylo snadné najít ten kompromis, ale chtěl jsem, aby vše bylo dokonalé a na mě potom nebyla vina za to, že bychom měli o minutu zpoždění. Věděl jsem dobře, že je tam pár závodníků, kteří jsou časově ještě lepší než já. Taky aby ne, jejich sponzoři do toho nasypali tolik peněz, že by se jim víc vyplatilo koupit celé závodiště.
„Tak jsem tady… Co ještě potřebuješ prohlídnout?“ Angelův hlas se nesl už od branky a já se jen usmál.
„Jen mi pořád něco nesedí, chci se ujistit, aby si mě potom nezkritizoval, že jsem tu závadu nenašel,“ odsekl jsem mu a dálkovým ovladačem otevřel bránu, aby mohl vjet.
„A už máš aspoň podezření, kde by to mělo být?“
„Ani ne, jen se mi nelíbí to zavěšení kol a nějaký klapání pod kapotou. Jen se na to znovu podívám a uvidíme,“ řekl jsem rozhodně a čekal, až vyjede s autem na zvedák.
Když najel, nechal jsem ho vystoupit a napíchl obvody na počítač. Nechal jsem, aby program ozkoušel pořádně zátěžovku s tím, aby se soustředil na zavěšení kol.
„Tak jak to máš s Fly?“ zeptal se náhle Angel a já se po něm naštvaně podíval.
„Proč to potřebuješ vědět?“ odsekl jsem mu a propaloval ho pohledem.
„Jen se ptám, nic v tom není. Říkal ti něco?“
„Pořád nevím, o co ti jde? Chodíme spolu a asi se tam budu stěhovat. Co by mi měl jako říkat?“
Najednou to ve mně hrklo. Mohl jsem klidně říct, že mi to řekl a třeba by se Angel nachytal, ale na to už bylo pozdě.
„Aha… Takže takhle. Tak to nic, jsem rád, že je šťastný a ty taky. Zasloužíš si to po té nehodě.“
„Jak ty o tom víš? Pokud vím, tak jsi tady v tu dobu ještě nebydlel?“
Rychle jsem zhodnotil situaci a pozorně Angela pozoroval, abych mohl něco vyčíst i z jeho pohybů.
„Viděl… Viděl jsem to v novinách. Byla to hrozná nehoda a tvůj kolega skončil na vozíčku, že?“
„O co ti jde, Angele?“
Začal jsem zuřit. Vadilo mi, jak mi to říkal a ještě víc to, že se mi tím snažil něco naznačit a já netušil co.
„Co tu chceš?“ ozval se Hisoka od dveří a hned táhl Angela ven.
Ani jsem si nestihl všimnout, že už přijel a hned odchází s ním?
„Mám tu auto na kontrole. Ten tvůj to chtěl, tak jsem přijel,“ odpověděl mu Angel vzápětí.
Hisoka mě probodl pohledem a potom se podíval na auto na zvedáku.
„Půjdu si dát s Angelem kávu, tak až to budeš mít hotový, tak za námi přijdi ven, jo?“
Usmál se, aby nebylo vidět, jak ho něco trápí. Můj pocit podezření stále stoupal a já se už moc nedokázal na nic soustředit.
Proč mi prostě neřekne pravdu? Sakra… Miluje mě přeci ne? Proč je tak těžké mi tedy věřit, že bych to přijal, ať by to bylo cokoliv? Nebo je to tak hrozný, že bych ho od sebe odehnal?
Zatím jsem jim dal čas, ale ten se jim zkracoval.
Dnes… Dneska se to dozvím, ať to stojí cokoliv.
Dál jsem dělal na tom Angelově autě, ale stále mi vycházelo, že je vše v pořádku. Netušil jsem jak to udělat, abych našel tu závadu a to mi vadilo nejvíc. Zkusil jsem znovu dost věcmi pohnout a utáhnout. Měnil jsem i nějaké díly, jenže to stále nebylo ono. V jednu chvíli to i přestalo klapat a potom se už nic neozvalo. Začal jsem si myslet, že jsem to vyřešil a tak jsem to nakonec vzdal.
Třeba opravdu není nic, co by ohrozilo funkčnost tohohle auta a já jsem jen paranoidní.
Chvíli jsem přemýšlel, zda jít za nimi, nějak jsem je nechtěl rušit, ale… Nakonec jsem si vzal mikinu a pomalu spustil auto ze zvedáků. Nechtěl jsem nechat rozdělanou práci a taky jsem se pořád moc neměl k tomu jít k nim. Udělal jsem si kávu, která ještě voněla po oříškách, jak si v kávovaru naposledy strýček dělal oříškové capucino, abych se aspoň trochu rozhoupal a taky, se trochu uvolnil. Pomalu jsem vycházel za Angelem a Hisokou, ale když jsem slyšel, jak zaujatě něco řeší, tak jsem neodolal. Proplížil jsem se přes celou dílnu ven, aby o mě nevěděli a šel je šmírovat.
Nebyl jsem na to na sebe moc hrdej, ale chtěl jsem konečně vědět, co se tu děje. Ono se nedalo nic jiného dělat, protože bych se to stejně od Hisoky nedozvěděl. A tohle byla sice malá, ale přeci jen šance. Nastražil jsem uši a pozorně poslouchal, aby mi nic neuniklo.
„Říkal jsem ti, abys sem nechodil. Kolikrát chceš mít ještě šanci mu to vyzvonit? Chci mu to říct, až na to bude ta správná chvíle.“
„Ale já jsem sem nechtěl. To on mi řekl, že se chce podívat na to auto, tak jsem souhlasil. Nic jsem mu neřekl. Do háje… Už mu to pověz, ať mají všichni klid. Vždyť ho miluješ a je to už tak dávno. Dokonce Ichiro ti odpustil a jeho se to dotklo nejvíc. Ty za to přece nemůžeš… To to auto,“ Angel mluvil klidně a hladil Hisoku po rameni, aby ho uklidnil.
„Můžu za to. Nedokázal jsem to auto udržet správně na silnici…“
Obrovská betonová deska mě snad smetla ze světa, když se ta poslední slova dostala až ke mně. Z ruky mi vyletěl hrneček, který se okamžitě roztříštil o zem a v malých střepech se kutálel dál na trávník. Díval jsem se na tu kávovou skvrnu a nebyl jsem schopen jediného slova.
Moje srdce nejspíš právě explodovalo…
Moje duše se rozprskla a najednou nebylo nic, co bych na světě chtěl víc, než sem vůbec nejít.
Oči mi samovolně vlhly, když jsem dosedal na zem a dával si kolena k hrudi. Snažil jsem se dýchat, ale ani to se nedalo. Vše tak strašně bolelo, jako rána bičem do slabin. Nikdy jsem si nemyslel, že zažiju ještě někdy takovou bolest, ale nyní…
Černá díra se stala z mé lásky k Hisokovi. Začal jsem ho ve vteřině nenávidět… Neřekl mi to… Neřekl mi nic… Ani jedno slovo o tom, že…
Myslel jsem, že se mi rozskočí hlava, jak jsem se snažil vytěsnit vše, co řekl. Aspoň na chvíli si myslet, že to, co jsem slyšel jako poslední, je jen lež a on mě zkouší. Nebylo přeci možné, aby to byla pravda.
Nikdy jsem nechtěl nic víc, než jsem v tuhle chvíli měl. Ale nějak se dneska ukázalo, že to byla lež. Jediný člověk, kterému jsem natolik začal věřit, že jsem mu dal své srdce, mě zradil. Dal jsem si ruku před pusu a snažil se neřvat… Jenže… Tak moc jsem chtěl ze sebe všechno dostat…
Miluji Hisoku, ale tohle… Tohle… Nemůžu mu to odpustit