Akio
Spal jsem spokojeně a mé tělo se hojilo. Suriho silná vůně mě uklidňovala a já se cítil být milován. Přehnal jsem to…Opravdu chci být s ním…
Tolik jsem si přál, aby mě jeho silné ruce držely a pevně svíraly.
Nejspíš mi začíná období páření, ale to se dalo očekávat…
Náhle někdo otevřel dveře a zase je pomalu zavíral.
Ucítil jsem jinou vůni, než Suriho a prudce se otočil. Spatřil jsem muže v černé kápi, jak se ke mně přibližuje.
Ihned jsem vyskočil na všechny čtyři na posteli a zavrčel na něj. Natáhl ke mně ruce a já ho okamžitě kousl a praštil s ním na postel. Vyskočil jsem nad něj a seděl mu na hrudi.
Chtěl jsem se mu podívat do tváře, ale jeho ocas se mi omotal kolem krku. Stáhl mě dozadu. Ten parchant měl ale sílu a k tomu, mi nějaká divná vůně pronikala do nosu. Jeho ocas byl něčím potřený a ten silný pach mě omámil. Ale to už mě uspala tvrdá rána …
Suri
Rychle jsem proletěl pokoj i koupelnu. Nikdo tu nebyl. Znovu jsem přešel k posteli. Zmačkaný polštář, přikrývka odhozená na zem a na prostěradle pár kapek krve.
Postavil jsem se k oknu a zahleděl se ven. Tráva pod oknem byla podupaná a byly vidět stopy, vedoucí k lesu. Nad ničím jsem už nepřemýšlel a vyskočil ven. Šel jsem po těch stopách a uvažoval nad tím, co může Akiovi udělat. Byl jsem rozzuřený. Sáhl na něco, co je moje. Na něco, co je mi drahé. Na něco, co se mi vrylo pod kůži.
Vztekle jsem mlaskl a bezděčně si sáhl na rameno.
Změnil jsem se ve vlka. Potřeboval jsem je rychle najít a v lidské podobě to šlo pomalu. Dobře jsem si pamatoval toho chudáka, co ho Danno naposledy tak zřídil.
Sklonil jsem hlavu ke stopám a začenichal. Rozhlédl jsem se kolem sebe a pak se neomylně rozběhl za tou směsicí pachů. Myslel jsem, že Danno zamíří k sobě domů, ale stopy mě vedly na druhou stranu. Proběhl jsem velký kus lesa.
Zastavil jsem se. Mezi stromy jsem zahlédl malou chatrč. Jedno okno, jedny dveře, z komína stoupal úzký proužek dýmu. Proč teď, někdo v tomhle teple topí v krbu?
Přikrčil jsem se a pomalu se plížil k chatrči.
Mé tušení se potvrdilo. Stopy vedly právě sem. Jejich pachy byly v tomhle místě nejsilnější.
Opatrně jsem nahlédl do okna…
Akio
Když jsem se probral, byl jsem připoutaný rukama ke stropu nějakého domku, pevnými lany. Vevnitř bylo vše ze dřeva a jen skromně vybaveno.
Viděl jsem, jak u krbu někdo stojí a klackem se rýpá v rozžhavených uhlících.
Otočil se ke mně a já už věděl, kdo to je…
„Tak, konečně vzhůru? Už jsem se těšil, jak se budu dívat do tvých očí, až budu postupně pálit každý kousek tvého těla… Jak ses opovážil, dotknout mého Suriho? A jak to, že si tě označil? Uspal si ho? Jsi jen odpad a ten se musí spálit…“
Uchopil ten tlustý klacek, který na konci hořel a dotkl se ohněm mé kůže. Zakřičel jsem bolestí, jak moc oheň seškvařil to místo, na které ho přiložil.
„Hlavně se těším, až ti upálím tu věc tady dole…“
Kolenem mě silně kopl do mého penisu a já jen hlasitě zasténal bolestí…
Z nosu mi odkapávala krev na podlahu a on mě dál pálil po kůži…
Strašně to bolelo, a já pomalu ztrácel pojem o tom, co se děje, nebo kde jsem…
Už tolikati míst se dotknul, že bylo cítit jen to spálené maso a krev, když se ještě nožem rýpal ve spáleninách.
Suri
To co jsem viděl, mě neskutečně rozzuřilo. Na nic jsem nečekal. Rozrazil jsem dveře a vběhl dovnitř. Přímo na Danno. Nečekal to… Hořící klacek a nůž mu vypadly z ruky.
Srazil jsem ho k zemi a zahryznul se mu do krku. Stiskl jsem tak silně, až mu zakřupaly obratle.
„Jak sis dovolil!“ zavrčel jsem na něj vztekle.
On však neodpověděl. Změnil se okamžitě ve vlka a začal se bránit. Vyškubnul se z mého sevření a skočil na mně. Jeho zuby se mi zakously do zadní nohy.
Otočil jsem hlavu, abych se po něm ohnal tlamou. Ale v ten moment se mi do ní zaryly jeho drápy.
V tu chvíli mě vztek pohltil na plno. Vyškubnul jsem se mu, bez ohledu na to, že mi málem vyrval kus masa. Znovu jsem po něm s hlasitým vrčením skočil. Naše těla na sebe narazila a my proletěli dveřmi ven.
Rvali jsme se… Všude lítaly chlupy a ozýval se štěkot a vrčení. Tráva pod námi byla zválená a rozrytá až do hlíny a se místy se barvila do červena od naší krve.
Zatím co Danno slábl, mou sílu živil vztek…
Zůstali jsme stát proti sobě. Z různých míst našich těl odkapávala krev a vpíjela se do hlíny.
Začali jsme kolem sebe chodit v kruhu… Vrčeli jsme jeden na druhého a ocasy, vzpřímené do vodorovné polohy sebou občas nervózně škubly.
„Skončil jsi!“ štěkl jsem zničehonic a naposledy po něm skočil. Zahryzl jsem se mu znovu do krku a silně stiskl. Tlapy jsem mu zaryl do hřbetu a tělem ho přimáčkl k zemi.
Danno sebou škubal a snažil se vytrhnout. Ale už neměl dost sil.
„Prosím…“ zachroptěl s ubývajícím dechem.
Mírně jsem povolil stisk zubů. „Jseš vyhnán Danno… okamžitě odejdeš z naší země a nevrátíš se. Ještě jednou se o něco pokusíš a nebudu váhat tě zabít!“
Stáhl ocas mezi nohy a uši k hlavě. Povolil napětí ve svém těle a jen zakňučel.
Pustil jsem ho a odskočil od něj, stále připraven zaútočit. Nevěřil jsem mu…
On se však pomalu zvedl a posledním pohledem se kulhavým krokem začal vzdalovat, dokud nezmizel mezi stromy.
S rychlým oddechováním jsem ještě nějakou chvíli stál a díval se do míst, kde zmizel. Z otevřené tlamy mi odkapávala krev smíchaná se slinami. Když jsem si byl jistý, že se nevrátí, otočil jsem se a vešel do chatrče. Kulhal jsem na zadní nohu, ale přesto jsem došel až k Akiovi. Proměnil jsem se do lidské podoby. Zvedl jsem ze země nůž a opatrně odřezal provazy.
Akio, celý dořezaný a popálený, se mi zhroutil do náruče.
Opatrně jsem ho chytil a přenesl se s ním do mé ložnice. Uložil jsem ho na postel a vběhl do koupelny pro vodu. Musím ho ošetřit…
Akio
Mé tělo se dostávalo do šoku z tolika ran po mém těle…
Klepal jsem se zimou i teplem. Vše se ve mně mísilo dohromady a já už si nebyl jistý, zda to bolí, nebo nic necítím.
Najednou někdo rozrazil dveře a vběhl dovnitř…
Nosní dírky se mi roztáhly, jak moc jsem nasál vůni nově příchozího.
„Suri…“ zašeptal jsem.
Tělem se mi rozlil pocit štěstí a zároveň strachu. Je tady a já nevím, jak moc je proti Dannovi silný.
Měl jsem strach hlavně o něj…
Nedokázal jsem moc držet oči otevřené, protože jsem měl jedno obočí natrhnuté. Měl jsem jedno oko zavřené, jak mi do něho stékala krev z natrhnutého obočí.
Slyšel jsem, jak proletěli dveřmi a rvali se venku. Jejich vrčení a štěkoty, i náhlé bolestné zavití, mě bolelo taky.
Nevěděl jsem, který z nich to je.
Suri…
Tolik jsem se o něj bál.
Konečně boj ustal a já cítil silnou Suriho vůni, jak se ke mně přibližuje.
„Suri…“ znovu jsem zašeptal. Když mě odřezal z provazů, jen jsem se svalil do jeho náruče.
Přenesl nás domů a začal mě omývat studenou vodou, která krásně chladila bolestivá místa od spálenin. Vše mě bolelo, každý kousíček těla.
Ale byl jsem s ním a on se mnou…
Suri
Opatrně jsem omýval jeho rány. Snad jen málo jeho kůže zůstala neporušená. Vypadal opravdu strašně. Měl jsem toho hajzla zabít…
Vstal jsem a přešel ke dveřím.
„Kameko!“ zavolala jsem přes celou chodbu. Za chvilku se objevila služebná a v šoku zůstala stát přede mnou. Tentokrát se však nepodivila mé nahotě, ale tomu, jak jsem vypadal.
„Nestůj tu jak solný sloup,“ vyhrkl jsem celkem nepříjemně. „Dones mi rychle plátna na obvázání a mast na hojení ran a spálenin!“
Přikývla a spěšně odešla. Zašel jsem do koupelny vyměnit špinavou vodu za čistou. Když jsem procházel kolem zrcadla, na moment jsem se zastavil. Vypadal jsem fakt strašně. Od oka se mi přes pravou tvář táhly tři hluboké rány od Dannových drápů. Různě po těle jsem měl škrábance a kousance a noha…
Raději jsem se přestal prohlížet a vrátil se k Akiovi. Ten vypadá mnohem hůř.
Kameko už seděla na kraji postele a ošetřovala Akiovy rány. Sedl jsem si z druhé strany a pomáhal jsem jí, jak to šlo. Opatrně jsme Akia posadili. Já ho přidržoval, aby mu Kameko mohla ošetřit záda. Namazala vše, co bylo potřeba a pak jsme ho obvázali.
„Potřebujete ošetřit,“ řekla tiše Kameko, když už Akio ležel přikrytý, a jen ztěžka oddechoval. Snad nebude mít horečku. Starostlivě jsem mu položil ruku na čelo.
„To je dobrý,“ pohodil jsem hlavou. Teď mě zajímá jen Akio.
„Zavážu vám aspoň tu nohu,“ postavila se a přešla na mou stranu. Chtěl jsem protestovat, ale přísně se na mě podívala.
„Dobře,“ povzdechl jsem si. „Jen tu nohu.“ Neměl jsem sílu se hádat.
„Kdo to byl?“ zeptala se opatrně, když překrývala mou ránu plátnem a pomalu ji obvazovala.
„Danno,“ odpověděl jsem. „Zajdi potom za rádcem, vzkaž mu, že byl Danno vyhoštěn.“
Kameko už nic neřekla. Věděla jaký Danno je. Neměl tu moc dobrou pověst a možná bude většina ráda, že už tu nebude.
Po chvíli posbírala všechny špinavé hadry a odešla. Když se za ní zavřely dveře, otočil jsem se k Akiovi.
„Už ti neublíží…“ pohladil jsem ho jemně po vlasech.
Lehl jsem si vedle něho, položil ruku na jeho břicho, které se nadzvedávalo pod nepravidelným dechem.
Akio
Cítil jsem, že se mnou někdo něco dělá. Že mě nadzvedávají… Otírají rány… Natírají mastěmi…
Strašně mě to bolelo, ale nedokázal jsem už ani řvát, hlas mi vypověděl službu.
Jen jsem se třásl a cítil, jak blbě se mi dýchá. Jen slabé nádechy, aby nenatahovaly seškvařenou kůži.
Slyšel jsem Suriho hlas, ale jediné, co jsem dokázal bylo, že se mi z oči vykutálely slzy a padaly na polštář.
Otec…
Otec by mi mohl pomoci. On jediný zná tajemství našeho rodu.
„Táta…“ jen tiše jsem zašeptal a doufal, že to Suri slyší.
Suri
Sledoval jsem Akia. Dýchal povrchně a velmi opatrně, jako by ho každý nádech hodně bolel. Z očí mu tekly slzy a vpíjely se do polštáře.
Musel hrozně trpět.
A já trpěl s ním. Srdce se mi bolestivě svíralo, když jsem mohl jen bezmocně přihlížet.
Nevím, jak bych mu víc mohl pomoci.
„Vydrž prosím,“ šeptal jsem tiše svá slova. Nejraději bych ho vzal do náruče a objal, abych tím převzal jeho bolest na sebe. Ale neodvažoval jsem se na něj ani sáhnout. Jen jsem nechával svou ruku lehce položenou v místě, kde neměl zranění.
„Táta…“ zašeptal.
V tu chvíli mi něco došlo. V tom zmatku a strachu o něj, jsem úplně zapomněl, že je tu někdo, kdo nám může pomoct.
„Zavolám Zira, ten ti pomůže,“ začal jsem se zvedat z postele. Ale on mě z posledních sil chytil za ruku a podíval se na mne.
„Táta…“ zašeptal znovu.
Chvilku jsem přemýšlel. Nejspíš ví, proč to chce. Pohladil jsem ho po vlasech.
„Dobře, zajdu pro něho.“
Rychle jsem vstal a hodil na sebe aspoň halenu a kalhoty. Kašlal jsem na to, že se mi dřou o rány a že nemám boty. Akio potřebuje pomoc.
Přenesl jsem přímo do jejich domu.
„Hachiro!“zavolal jsem, když jsem se ocitl v jejich chodbě. „Hachiro!“ zavolal jsem silněji, když se na můj vkus delší dobu nic nedělo. „No tak! Hachiro!“ začal jsem být netrpělivý a vběhl jsem do velkého pokoje s krbem.
Hachiro se právě zvedal z křesla. „Co se děje, hoří snad?“ chtěl se zasmát, ale v tu chvíli mě uviděl a úsměv mu ztuhnul. „Co se stalo?“
„Není čas na vysvětlování. Akio tě potřebuje,“ řekl jsem rychle a nečekaje na nic jsem ho objal a přenesl se s ním do naší ložnice.
Jen co se rozdýchal a rozkoukal, okamžitě se vrhnul k posteli.
Stál jsem kousek od nich a jen tiše sledoval. Nevydržel jsem však na jednom místě. Pohled na Akia, který sotva dýchal, mě mučil. Začal jsem nervózně chodit po pokoji a vždy se jen na krátko podíval k posteli.
Klidně ať mě Hachiro pak zabije. Ale teď musí pomoct svému synovi. A já doufám, že ví, co dělá…
Akio
Chtěl jít za Zirou, ale ten mi nemohl pomoci… Nestačilo by se to včas zahojit…
Z posledních sil a s ukrutnou bolestí jsem ho chytil za ruku a znovu zopakoval, že chci otce.
Konečně pochopil. Zmizel a během chvíle se vrátil i s ním zpět.
Ten beze slova usedl vedle mě a začal kontrolovat zranění. Vypadal vyděšeně a bolest z toho, jak vypadám, se odrážela v jeho tváři. Vidět takhle své vlastní dítě musí být těžké…
Nevystavoval bych ho tomu, pokud bych věděl, že mi může pomoci někdo jiný. Ale nemohl…
Jen on ví, co musí udělat.
„Vydrž to Akio, bude to trošku bolet,“ podíval se na mě a na krku se mu objevil obojek s řetězem.
Na mém krku se objevil také a naše řetězy se spojily…
Cítil jsem, jak do mě proudí jeho energie a zranění se zacelují. Popáleniny se odlupovaly a zůstávala jen narůžovělá pokožka, která se vracela do původní podoby.
Táta začal prudce oddechovat a já se od něj odpojil.
Byl jsem z poloviny uzdraven a zbývalo jen to, aby se mé tělo zregenerovalo.
„Tati, jsi v pořádku?“ zeptal jsem se opatrně a posadil se, abych se mu mohl dívat do očí.
„Jo a ne. Mé tělo bude hned v pořádku. Ale vy dva… Nechcete mi něco říct? Třeba, proč má Akio na rameni tvou značku, Suri? A co se tu sakra stalo? Proč byl můj syn polomrtvý? A ty jsi zraněný?“
Otec se zvedl a s každým slovem se přibližoval k Surimu, až byl naproti němu a chytil ho za ramena, aby se zastavil.
Suri
Oddechl jsem si, když Akio začal klidněji oddechovat a do tváře se mu vrátilo aspoň trochu jeho původní barvy. Konečně se posadil, a starostlivě se díval na svého otce.
Závidím jim. Nikdy jsem nepoznal pravou rodičovskou lásku. Sirotčinec byl vždycky mým domovem od narození, než mě rodiče unesli zpátky do Belialových služeb.
Hachiro uklidnil svého syna a pak se postavil, zatím co já, neustále pochodoval po pokoji.
Začal na mě sypat otázky, a když viděl, že se nehodlám zastavit, chytl mě za ramena a zabrzdil.
Díval se mi do očí. Musel mírně zaklonit hlavu, ale to nepřekáželo v tom, aby jeho pohled byl sakra přísný. Uhnul jsem očima a zadíval se k Akiovi, který si sundával obvazy.
„Musím nechat převléct postel,“ konstatoval jsem, když jsem se na ní zadíval. Všude byly krvavé fleky a špína po Akiově seškvařené kůži.
„Cože? To je tvoje odpověď?“ stiskl mi Hachiro rameno ještě víc.
„No je to fakt děs, v tomhle spát nemůžu…“
V tu chvíli mi na tvář tvrdě dopadla jeho pěst, až jsem udělal krok zpět.
„Ptal jsem se na něco jiného!“ zvýšil Hachiro hlas a zabodl prst do mého ramene, kde vykukovala zpod haleny Akiova značka.
„A co!“ křikl jsem na něho. „Mám ti snad ukázat, proč má Akio moji značku?“
Teď už jsem neudělal krok zpět. Rovnou jsem odletěl a dopadl na zadek, když mi Hachiro vypálil znovu pěstí.
Zůstal jsem sedět, chytl se za bradu a jen zvedl k Hachirovi hlavu. Stál nade mnou a výhružně se na mě díval.
„Nechci, aby syn patřil někomu, kdo neví, co je…“
„Který neví, co je co?!“ vyštěkl jsem na něj. Vyskočil jsem na nohy a začal na něj vrčet. Uši jsem měl vzpřímené a můj ocas sebou začal nervózně švihat ze strany na stranu.
„Nikdy bych Akiovi neublížil, Hachiro!“ zařval jsem na něj.
Akio
Takhle naštvaného jsem otce dlouho neviděl. Dvakrát udeřil Suriho do obličeje. Ale je pravda, že byl Suri drzý a táta je na tohle háklivý.
Suri seděl na zemi a mnul si tvář, jak ho otec silně udeřil. Jenže během chvíle atmosféra zhoustla a oni vypadali, jako kdyby se chtěli porvat.
Rychle jsem se postavil, až jsem ucítil, jak mi bolest projela tělem a vrhl jsem se mezi ně.
Stál jsem mezi nimi a oběma držel ruku na hrudi.
„Mohli byste se oba uklidnit? Haaa… Bolí to…“
Okamžitě jsem spadl na kolena, jak jsem byl ještě slabý…
„Prosím. Nechte toho. To nebyla Suriho chyba, on mě přišel zachránit. To Danno otče, ne Suri… A já s označením souhlasil. Já… Já… Mám ho rád… Proč mu říkáš, že neví, co je?“
Suri
Stál jsem a vrčel, i když mezi nás skočil Akio. I přesto, že dopadl na kolena, měl spoustu otázek.
Ptá se na něco, co nevím já sám. Zatracený Hachiro…
Naštvaně jsem se na něj podíval.
„Vím, co si o mně myslíš. Vím, co se o mně povídá. Jsou dvě věci a jen jednu umím vysvětlit. Nikdy jsem si nevybral partnera, protože nebylo proč. Nikdo na mě zatím nezapůsobil jako tvůj syn. Nevím, proč zrovna on… Ale jak jsem řekl, nikdy bych mu neublížil!“
Pomohl jsem Akiovi na nohy a odvedl ho k posteli. Uložil jsem ho a výhružně se na něj podíval.
„Ještě jednou vstaneš a osobně tě uspím. Musíš se dát do pořádku.“ I přesto, že jsem mluvil přísně, pohladil jsem ho, aby pochopil, že opravdu mám o něj starost.
Otočil jsem se a vrátil se zpět k Hachirovi.
„Co se týká druhé věci, Hachiro, k tomu nemám co říct. Dobře víš, že nemůžu za to, že rodiče sloužili Belialovi. Že si vybrali život u něj a za to zaplatili. Že já jsem ten, kdo nese tohle znamení celý život a nejednou mi to dal někdo pěkně sežrat. Já jsem to nechtěl! Tomokovi rodiče mě jen využili, aby ze mě udělali bojovníka proti Belialovi. Mysleli si, že když jsem se narodil tam dole a mám jeho znamení a můžu dělat některé věci, co jiní neumí, že jim budu sloužit jako ďáblův učedník. Ale to já nejsem, Hachiro. Já si tohle dobrovolně nevybral!“ vrčel jsem na něj tiše. Byl jsem nakloněný až k jeho uchu, aby dobře slyšel každé moje slovo.
Konečně jsem se po tom dlouhém monologu zhluboka nadechl.
„A teď mě omluv,“ obešel jsem ho, odkulhal jsem do koupelny a zabouchl za sebou dveře. Svlékl jsem si kalhoty a začal sundávat zakrvácený obvaz. Už poslední slova jsem říkal se zaťatýma zubama, jak svinsky to bolelo.
Akio
Poslouchal jsem, co Suri říkal a konečně mi docházely nějaké věci, které kolem něho visely ve vzduchu.
Chápal jsem to, proč chtěl být sám. Proč se bál, že by se zamiloval. Tohle muselo být hrozné… Taková tíživá minulost a já toužil jen po jediném…
Pevně ho sevřít v náruči…
„Půjdu Akio. Musím si tohle všechno uspořádat v hlavě. Stejně s tím nic nenadělám. Vybral sis a já to budu respektovat. Jen… Tomokův otec byl můj přítel. Nebyl vždy takový, to jeho žena ho změnila. Obětoval svou duši, aby se Tomoko mohl narodit zdravý. A potom se z něj stala stvůra. Já vím, jaká bestie to byla. I přesto, byl to můj přítel. Akio… Mám tě moc rád, synu… Zítra vás čekám na oběd, promluvíme si a tentokrát v klidu.“
Táta odešel a já se podíval na zavřené dveře koupelny. Pomalu jsem vstal a nehleděl na povel Suriho, abych zůstal ležet. Moje srdce tlouklo jak o závod a přálo si jen jediné… Být s ním…
Otevřel jsem dveře a pozoroval, jak si omývá zkrvavenou nohu. Došel jsem k němu a poklekl. Ránu na noze jsem mu po celé délce olízl a ta se začala pomalu hojit.
Vstal jsem a pevně ho objal. Natiskl jsem se na jeho tělo a užíval si toho tepla, co z něj vycházelo.
Suri
Zakrvácený obvaz jsem hodil na zem a podíval se blíže na zranění. Krucinál. Dannovy zuby se mi zahryzly pěkně hluboko. Měl bych začít víc trénovat. Tohle by se nemělo vůbec stát.
Začal jsem ránu omývat chladnou vodou a v duchu jsem nadával na všechno možné, když dovnitř vešel Akio.
„Co tu děláš?“ zeptal jsem se, když ke mně přistoupil. On však místo toho poklekl a olízl mi zraněnou nohu. Rána se pomalinku začala zacelovat a hojit. Jako by ji někdo očaroval…
„Měl bys být v posteli, Akio,“ zašeptal jsem mu do ucha, když se na mně přitiskl. Sevřel jsem ho v objetí.
„Táta už odešel? Mrzí mě to, co se stalo. Možná nebyla nejvhodnější doba, aby zjistil, že my dva…“ pohladil jsem Akia po vlasech. „Ale nejspíš to jinak nešlo. Pochopím, když mě nebude chtít přijmout. Nebude první ani poslední.“
Pustil jsem ho z objetí a tlačil do ložnice. Přehodil jsem přes něj svůj plášť a navlékl jsem si kalhoty. Mezi dveřmi jsem zavolal Kameko, aby nám převlékla postel.
Akio se posadil na pohovku a já vedle něho.
„Máš hlad? Necháme si něco donést k jídlu?“ chytl jsem ho za ruku, schoval ji ve své dlani a dívali jsme se, jak nám služebná uklízí postel.
Akio
„Tuhle schopnost budu mít jen chvíli, takže jsem musel za tebou…“ ještě víc jsem se zavrtal do jeho hrudi.
„On táta znal Tomokova otce a měl docela problémy s tím, že ho přestal uznávat, když se stalo… To je jedno, nesmím o tom mluvit. Ale má to spojitost s tím, že mám ten obojek. Náš rod je kvůli tomu prokletý. I proto jsem se bál, že ti naše spojení ublíží. Ty za nic nemůžeš, byli to tvoji rodiče, ne ty… A táta nás zve zítra na oběd, byl rozrušený, proto se tak choval.“
Dotlačil mě do pokoje, hodil na mě jeho plášť a já se do něj zabalil jak do deky. Byl tak veliký…
Posadil jsem se na gauč a on vedle mě. Díval jsem se na to, jak jeho služebná převléká postel. Prostěradlo vypadalo hrozně. Musel jsem vypadat opravdu, že umřu…
Přitulil jsem se k Surimu a natiskl hlavu na jeho hruď. Schoulil jsem se k němu a objal ho.
Suri
Seděli jsme na pohovce jako dvě trosky. Doničení, domlácení a ani jeden z nás nemluvil po celou dobu, co Kameko uklízela ten nepořádek. Musel být na nás úžasný pohled. Nějak na mě z toho všeho padla únava. Přešla mě chuť i na jídlo. Ale když jsem slyšel, jak Akiovi zakručelo v břiše, usmál jsem se a požádal o večeři.
Za chvíli bylo všechno uklizené a na stole vonělo pečené maso.
„Děkuji, Kameko,“ kývl jsem na ní a ona s úsměvem opustila náš pokoj.
Usadili jsme se ke stolu. Akio si hned přitáhl tác s jídlem a vrhl se na to jak hladový vlk.
Já si nalil trochu vína, upíjel jsem a s úsměvem pozoroval, jak jí. Nechápu. Tak drobné tělo a kolik toho do sebe nacpe.
„Nevím, jestli je dobrý nápad, jít zítra za tvým tátou. Nejspíš mě přizabije hned mezi dveřmi.“
Akio
Jen jsem odpočíval na jeho hrudi a k ničemu se neměl. Ale začalo mi kručet v břiše.
Když jsem ucítil libou vůni masa, spustily se mi sliny. Takový hlad, který mi svíral žaludek. Vystřelil jsem od Suriho a ihned se posadil za stůl. Začal jsem do sebe ládovat jídlo jak nezřízený…
Po jeho otázce jsem k němu pozvedl pohled a přestal jíst.
„Neboj, já tě ochráním,“ pobaveně jsem se usmál.
„No, vadilo mi, že ti dal pěstí. Nemám rád, když někdo ubližuje někomu, koho mám rád,“ zčervenal jsem, protože tohle jsem řekl bez rozmyslu.
„Táta je hodný a myslím, že ho znáš dobře… Zítra bude už v klidu a i on ví, že s označením stejně nic neudělá.“
Suri
Usmál jsem se, když Akio prohlásil, že mě bude chránit. Hezká představa.
Ale kdo ví… Kdykoli se může něco stát, a potom…
Vstal jsem od stolu, pohladil jsem ho a políbil do vlasů.
Venku už se zcela setmělo a s odchodem slunce jsem se cítil čím dál víc unavenější. Svlékl jsem si halenu, lehl si do postele a přikryl se tou čistou voňavou přikrývkou. Namačkal jsem si polštář pod hlavu, jak to mám ve zvyku a díval se na Akia, jak se cpe.
Byl to krásný pohled, jak tam seděl zabalený v mém plášti. Usmíval jsem se, pozoroval ho, ale sotva jsem udržel oči otevřené…
Akio
Suri mě políbil do vlasů a ulehl na postel. Vypadal opravdu hodně unavený a já se ještě nenajedl.
Trošku mi přišlo líto, že neležím vedle něj, ale musel jsem se ještě umýt. Pořád jsem dost špinavý od zaschlé krve.
Konečně jsem se dost nacpal a vstal od stolu. Jak nafouklý balón, jsem se sunul ke koupelně. Zastavil jsem se ještě u postele. Suri už spal a vypadal tak klidně.
Jen jsem ho jemně políbil na tvář, abych ho nevzbudil a odešel do koupelny.
Zavřel jsem za sebou dveře a ze džberu nalil vodu do vany. Byla tam teplá i studená. Hezky jsem si vyladil teplotu a sedl si do ní. Pomalu jsem omýval každý kousek mého těla voňavým kokosovým mýdlem.
Ta příjemná vůně mi hladila čich a já si to užíval…
Spláchl jsem si hlavu vodou ze džberu. Vstal jsem a osušil se. Už jsem se neoblékal, jen jsem vlezl za ním pod peřinu a otočil se zády k němu, abych se přikryl jeho rukou, protože ležel na boku. Tiskl jsem si jeho dlaň na hruď a spokojeně jsem usínal….